Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Les ztracených duší (přes Rozdrásané údolí)

Ani se na les neohlédl. Poskytl mu dobrou ochranu a líbilo se mu tam, bezpochyby se vrátí, v tuhle chvíli měl však docela jiný cíl. A byl determinovaný se nenechat znovu rozptýlit, byl odhodlaný Morghanu najít a dotáhnout jí do tohoto lesa, který mohl být jejich novým domovem. A to ještě ani nemyslel na Caie, kterého tady taky někde ztratil. Sakra, to na sebe ti jeho sourozenci nemohli chvíli dávat pozor i sami? Bylo pochopitelné, že on byl jediný, kdo se o ně dovedl postarat, ale vrchol byl, že je ani nesvedl udržet všechny u sebe. Bylo to únavné. Musel se holt více snažit. Věděl však, jak bude těžké je najít. Uplynulo několik měsíců, kdy se skrýval v teplíčku, co však měl dělat, když by v zimě umrznul? Raději vytěsnil, že jeho sourozenci měli stejně jemný kožich.

//Mahtae jih

Morgoth měl pocit, že mu čas protéká mezi drápky. Byl netrpělivý. Už bylo jaro a ač měl Sikua rád, vzpomněl si, proč se původně vydal na cestu - chtěl najít Morghanu a místo toho tady strávil celou zimu v úkrytu. Co když jeho sestra mezitím někde umrzla? Ne, na to samozřejmě myslet nechtěl, přesto mu to však nedalo.
"Víte co, vy dvě hrdličky? Dám vám trochu prostoru. Půjdu se podívat po Morghaně, ale vrátím se brzy," slíbil Sikuovi. Pomohl mu se smečkou, to bylo více než by sám čekal. Ani nevěděl, jak se k tomuhle všemu vlastně dostal. Inu, Bohové měli své vlastní cesty a jemu se zrovna tahle náramně líbila. "Tak zatím," rozloučil se - byl si jist, že Ivar jeho nepřítomnost ocení. Morgoth si uvědomoval, že mezi nimi způsobil velké dusno, ale vlastně se mu to líbilo. Možná když jim dá prostor, bude moct sledovat, jak si později Siku uvědomí, jaký Ivar vlastně byl. No, jemu na tom nemohlo záležet méně. Než, když chtěl najít Ghanu.

//Ranský les (přes Rozdrásané údolí)

Morgoth nebyl ten typ laskavého a hodného vlka, který by každému na potkání pomohl, ale když šlo o mláďata, byl trochu měkkosrdcatý. Vlastně byl měkkosrdcatý tolik, že se za to skoro až styděl. Nebyl zrovna typ, který by nadšeně každému pomohl, který by laskavě jednal s každým, koho poznal. Byl úlisný, ale v tom byl rozdíl – tím byl, když něco potřeboval. Tohle však bylo něco jiného – vše se však měnilo, když šlo o mládě a zjevně to nemuselo být ani vlčí mládě, protože když jednou takhle zjara našel vyděšené ptáče sedět v trávě, hned k němu spěchal, ač se za to vlastně nesnášel. Kdyby mu neumřela vlčata, možná by byl úplně jiný a teď by tohle ptačí dítko zcela ignoroval – anebo také ne, kdo ví. Třeba i živá vlčata by ho změnila k nepoznání.
„Ty jsi se ztratil?“ ptal se ptáčátka a když vyděšeně přikývlo, sklonil k němu hlavu. „Vylez nahoru, najdeme tvoje hnízdo,“ nabídl mu. A tak se nádherný, krémový vlk vydat nějaké hnízdo z větviček. Ono to zase tak dlouho netrvalo. Ptáče se nezatoulalo nikam daleko, přesto však jeho rodiče byli strachy bez sebe. Morgoth tomu až příliš dobře rozuměl. Cítil se dobře, když odcházel, vyprovázen slovy díků.

Morgoth didn't know how he came to be in the pack now. He'd barely met Siku and suddenly he was in the woods with him, planning a… home? A home somewhere he didn't know and where he was only there because of Morghana, who was Gods knew where. He missed her, missed her like a piece of his heart – probably the better piece, because he was starting to feel how annoying he was to himself, and of course that meant he was going to be annoying to everyone else. Naturally, Ivar was his first victim, but that hadn't been any fun lately. If only he could find Morghana, if only he knew where she might be. That would have been enough for him. He knew that if she told him, he'd leave the pack and everything in a heartbeat, though he himself realized that it was a pretty good idea – though he still had no idea how on earth he'd gotten to that point. Eventually he would have his own pack, a pack where lost wolves would go and he would show them the only right way – and that way was his Gods and blood rituals. Oh, how long it had been since he had spoken to the Gods! Maybe that was why he was so unpleasant. Maybe he was supposed to fix it? The answer, of course, was hunting. Even that would take the edge off his terrible mood. Yes. That was his answer. Well, the gods always pointed him in the right direction.

Morgoth moc na procházky nechodil – ne když neměl nějaký specifický cíl. Litoval, že se tentokrát ven vydal, protože na tom nebylo nic příjemného, byla však pravda, že poslední dobou neměl příliš dobrou náladu. Už docela dlouho neviděl Morghanu a to byl hlavní problém, který momentálně měl. Láska jeho života byla Bohové ví kde a on na ní musel neustále myslet. Trápil se tím, co s ní bylo – a protože se ztratila za tak dramatických okolností, měl pocit, že měl na strach nárok. Krom toho, co zatím dělal on? Nic. Čekal tu a stál na místě, zakládal smečku? Už jen ten výčet zněl bizarně, neměl by jít a hledat svou sestřičku? Už by dávno vyrazil, kdyby ho právě ta tvorba smečky tak nezdržela. Ano, možná si na to v duchu stěžoval, nebylo to však něco, co by vnitřně odsoudil, naopak se mu to líbilo. Ono to totiž bylo náramně výhodné – když totiž bude mít smečku, kam budou chodit ztracené duše, snadno tam bude verbovat nové vlky do jejich Bratrstva. A nebylo to právě to, proč tady Morghana vlastně celou dobu byla? Ano, to byl právě její cíl a on se rozhodl, že jí ho pomůže naplnit. Tedy, nebyl to ale laskavý bratr? Rád by řekl, že to nebylo jen kvůli jeho vlastním osobním cílům, ale takový už Morgoth zkrátka byl. Lehce spřádal plány, které byly výhodné jen pro něho, lhal by však, kdyby řekl, že mu na Sikouvi nezáleží. Inu, jen škoda, že se tahal s tím šedivým otrapou. Už ho unavovalo to, že na Ivara neustále a stále dokola narážel. Litoval se, protože Ivarova přítomnost byla skoro jako za trest. Trpěl, byl v podstatě mučedníkem. Morgoth na něj však nemohl přestat myslet a zaobírat se jím. Možná to opravdu byla kletba.

Myslet si o Morgothovi, že byl zcela špatný by byla chyba. Mýlit se je však lidské, s čímž by Morgoth jistě souhlasil, byl-li by člověk. Morgoth však člověk není, a tak si to pochopitelně myslet nemůže. Možná by stálo za to se trochu ponořit do hlubin Morgothovy duše. Místy to možná nebude zrovna příjemné, protože udělal pár věcí na které není ani on sám hrdý, ale rozhodně by to byla pouť zajímavá. Myšlenky jsou Morghotovou magií a popravdě ho to celkem vystihuje. Magie sice pro něho není nijak determinující, zvlášť ne ta se kterou se narodil, protože mnohem větší zalíbení našel v magii bolesti, ale myšlenky dávají znát, že je Morgoth přemýšlivý. Možná až moc. Myšlenky, které má nejčastěji, se točí kolem jeho sestry – kolem jeho Morghany. Morghanu miluje už od mládí a ač to je jeho sestra, v jejich světě to není nic podivného. Morgoth totiž pochází z kultu – a ano, zní to hrozně, ale v jeho bratrstvu jsou bratři a sestry všichni do jednoho. Myslím, že v tomhle případě to ani není incest.
Mít víru v Bohy je pro Morgohta tím nejdůležitějším v jeho životě. Meditace mu tedy nic neříká, ale medikace by mu možná celkem pomohla. Může možná působit jako blázen, ale Morgoth je mnohem více, než těhle pár slov sepsaných na papír.

"Řekl bych, že lovit umím celkem obstojně," přikývl krémový vlk. Nechtěl se chlubit, to samozřejmě ne, ale rozhodně byl dobrý. Ne tak dobrý jako Morghana, ta však lovila svým vlastním způsobem. I on se však nenechal zahanbit - a podle toho, co říkal Siku, se stejně v lovení příliš nevyzná, a tak cokoliv předvede bude nejspíše objektivně dobré. To ho uklidnilo. To, jak lovil Ivar se raději ani neptal. "Tak to nezní tak hrozně. Čekal jsem to horší," zhodnotil Morgoth.
Přitakal, když se ho Siku ptal, jestli měl zkušenosti s ubytováváním cizinců. "Nic na tom není," ujistil přítele. "Nedělej si s tím starosti. Jsem z vážně velké smečky, vím jak to chodí," řekl mu, než pohlédl na místo, které Siku vybral jako to, kde by se mohli shromažďovat. "Jo, to vypadá dobře. A Ztracená smečka? To se mi líbí," zhodnotil Morgoth zamyšleně.
Siku se rozhodl, že je čas se jít provětrat, ale Morgothovi to nevadilo. Asi se mu ani nemohl divit. Hádali se jako dvě malá vlčata, on byl samozřejmě ale ten lepší z nich dvou. Následoval by ho, ale nechtělo se mu vlka pronásledovat, a tak zůstal ve společnosti Ivara, který s ním evidentně nechtěl mít vůbec nic společného. "Budeme teď v jedné smečce, asi by nebylo dobré, abychom se neustále hádali, nemyslíš?" zeptal se Ivara skoro líbezně jako by byl samotným andělem.

Duben 10/10 | Mrakošlap

Morgoth spokojeně pokýval hlavou. "To doufám. Není se totiž čeho bát," slíbil vlčkovi. Svým způsobem to byla pravda. V téhle zemi, jak už pochopil, mu mnoho nebezpečí nehrozilo. Tím nejhorším snad byla magie, která je tady všechny oplétala, ale pokud se za Mrakošlapa bude Goth modlit, jistě ho ochrání. Tak jako uchránili má vlastní vlčata? - ta myšlenka byla jako blesk z čistého nebe, ale Morgoth jí hned zapudil. Ne, naše vlčata si k sobě Bohové vzala kvůli věrnosti, kterou jim prokazoval. Ano, tak to bylo. Vzali mi je, protože je chtěli u sebe.
Morgoth nad tím nepřemýšlel. Místo toho spustil písničku, kterou mláděti slíbil, ale nevnímal slova, která se mu linula z tlamy - jeho hlas byl ale jako vždy andělsky krásný.
Když tedy vlk skončil, zadíval se na vlče, které mu viselo na tlamě. "Můžu ti tedy povědět o svých Bozích?"

Duben 9/10 | Mrakošlap

Morgoth se musel usmát, když viděl, jak tou myšlenkou, že se tma bude bát jeho, vlče nadchnul. Nadšeně vrtěl ocáskem a vypadal o tom zcela přesvědčen. A i Morgoth tomu věřil. Podle paciček, které rozhodně nebyly malé, usoudil, že Mrakošlápek bude pořádně velký vlk. "To víš, že jo," přisvědčil. "Tma se už klepe strachy z toho, že by ses v ní procházel. Ale vážně, Mráčku, nemusíš se ničeho bát," ubezpečoval ho Morgoth. Nikdo by mu neublížil - protože to by se nejprve musel vypořádat s ním. A on nebyl zrovna máslo, uměl se rvát, ač byla pravda, že tak nečinil pokud se mohl z něčeho vymluvit.
"To víš, že umím. Vlastně zpívám moc rád. Má sestra říká, že mám pěkný hlas. My hodně zpíváme, abychom uctili Bohy, víš?" řekl vlčkovi - možná bylo načase, aby mu trochu představil víru. Inu, musel ho trochu navést tím správným směrem.

Duben 8/10 | Mrakošlap

Morgoth mu vše pečlivě vysvětloval a dočkal se té nejlepší odměny - obdivu. Překvapeně se na malého Mráčka zadíval, když vyhrkl, že to bylo naprosto morgothovské. Inu, byl by blázen, kdyby mu to snad vymlouval, nebo kdyby se mu to nelíbilo! Nene, líbilo se mu to a to velmi! Musel se usmívat, protože jeho samolibost byla až příliš velká a hrozilo, že pukne. Jaké by to asi bylo, kdyby měl vlastní vlče, když ho takhle moc obdivovalo vlče cizí? Neuměl si to vůbec představit - v tu chvíli na tom ostatně ani nezáleželo.
"Jestli tím chceš říct, že je to naprosto úžasné, tak s tím zcela souhlasím," zasmál se Morgoth a poňuňal vlče, které se mu zase ukrylo do kožíšku. "To si piš. V noci je ta nejčernější tma. Ale tmy se bát nemusíš. Až budeš velký vlk, bude se tma bát tebe," sliboval mu.

Duben 7/10 | Mrakošlap

Morgoth se zasmál. "To vypadají, ale asi to nikdy nevyzkoušíš. Jsou moc vysoko. Ale jestli jsou načechraný aspoň z poloviny jako ty tak by z nich byl báječný pelíšek," prohlásil a jemně do vlčete šťouchnul nosem. "A ano, přesně tak. Ty mráčky brání sluníčku, aby svítilo, ale pořád není taková tma jako v noci. Tak poznáš, že je pořád den. A ano, přesně tak to funguje i v tom lese. Bude v něm teď trochu větší tma, ale nebude to tak hrozné," ujišťoval vlčka, kterému zářily očka zvědavostí. Byl tím naprosto u vytržení. A Morgoth to chápal. Svět kolem nich nepotřeboval svá kouzla, aby byl magický - jen to, že ráno vyjde slunce byla magie sama o sobě.
"Dává to smysl," ujistil vlče s úsměvem.

Duben 6/10 | Mrakošlap

Morgoth pokýval hlavou. "To je jasné, že teď ho nevidíš, protože je za mráčky. Ne za tebou, ale za mráčky na obloze. Po těch se, hádám, jmenuješ," poznamenal krémový vlk překvapivě trpělivě. Být Mrakošlap dospělý vlk, tak se na něho dávno vykašlal, ale tohle vlče si ho snadno obmotalo kolem drápku a on mu vše trpělivě vysvětloval. Neměl pocit, že on by kdy kladl tolik otázek a nevěděl, jestli to bylo smutné, nebo jestli byl zkrátka od narození nebývale chytrý, ale Mrakošlapovi všechno hezky vykládal, aby tomu co nejlépe rozuměl.
"Víš? Z mraků padá déšť, ale občas tam prostě jen jsou a zakrývají sluníčko, ale to sluníčko tam stále je, nikam nezmizelo. Jen je prostě zakryté," řekl vlčeti.

Duben 5/10 | Mrakošlap

Morgoth měl opravdu, co dělat, aby Mráčkovi a jeho zvídavým otázkám stačil. Nebylo to vůbec jednoduché. "Tak tohle je les," ujistil ho. "No, protože v lese je hodně stromů, kteří sluníčku trochu stíní a to se dovnitř nemůže tak snadno dostat, víš? Ale můžeš se vyhřívat třeba na loukách, to jsou místa v lese, kde stromy nerostou a sluníčko tam zase může trochu lépe," vysvětloval mu. "a teď je tmavěji, protože je ráno. Spali jsme přes noc, víš? I sluníčko spalo a teď se vzbudilo a putuje nahoru po nebi, vidíš? Až bude úplně nahoře nad námi, tak zase bude plno světla, než zmizí na druhé straně," říkal mu. No tedy pečovat o vlče a vše mu vysvětlovat nebyla vůbec snadná práce. A to měl jedno!

Duben 4/10 | Mrakošlap

Morgoth nechápal, kde se v tvorečkovi bere tolik energie. Běhal a skákal, v jednu chvíli byl tady, v další támhle a zdálo se, že bude pořádně těžké ho uhlídat. Vůbec nevěděl, jak by měl takové vlče uhlídat. Inu, takhle asi skončila jeho máti, které muselo vlče vyklouznout - a že se nad tím vůbec nepodivoval. Mrakošlap vydal za tři takové chundelaté kuličky. Déšť se mu evidentně zamlouval, ale ani to netrvalo dlouho. Během chvíle zpomalil a začínal okukovat lesní podrost, než se zeptal na cože to vlastně kouká. Morgoth překvapeně zamrkal a naklonil hlavu na stranu. "Myslíš les?" ptal se. Copak to vlče neznalo les? Co ho ta máma učila? No, jen Bohové věděli, odkud Mrakošlap vlastně přišel - přeci jen i Morgoth pocházel z míst, kde lesy nebyly úplně běžné. "Les je místo, kde roste vážně hodně stromů a žije tam zvěř i vlci," vysvětloval mu. V tuhle chvíli byl hotový vychovatel.

Duben 3/10 | Mrakošlap

Bylo evidentní, že Mrakošlap se bál zcela zbytečně. Byl to jen deštík, který se pravděpodobně brzy přežene. Morgoth si tím sice nemohl být zcela jistý, protože pocházel ze zcela jiného světa, ale myslel si, že přesně tak nějak by to mohlo být. Mraky nad nimi nevypadaly příliš trvanlivě.
"Přesně tak," přitakal Goth, když viděl, jak se vlče prohání kolem něho s vyplazeným jazykem. Vypadal zcela a naprosto spokojeně, když pochopil, že je to opravdu jen voda. Strach ho rychle přešel a on se proháněl, běhal ze strany na stranu. Inu, právě se pořádně vyspal, a tak na tom asi nebylo nic divného. Ostatně Mrakošlap byl zcela evidentně malé vlče, a tak se hned pro všechno nadchnul. Morgoth mu v tom nebránil, jen ho pořádně hlídal, aby třeba nenarazil do stromu, nebo tak něco.