Anděl
Morgoth je andělem kráčícím po zemi – alespoň tak na vás bude při prvním pohledu působit. Je opravdu okouzlující, elegantní, mluví tichým, podmanivým, ale zároveň nesmírně melodickým hlasem. Pokud vám věnuje svou pozornost, vězte, že jste výjimeční, protože on s nikým neztrácí svůj čas jen tak. Pravděpodobně vás považuje za méněcennou bytost, ale už jen to, že vám věnuje svůj pohled, nebo pár slov je znak toho, že od vás buď něco potřebuje, nebo mu jen stojíte v cestě. To vše platí, pokud mezi vaše záliby nepatří potírání si těla krví a prastaré rituály. Pokud jste členem Bratrstva krve, je možné, že vámi Morgoth tolik nepohrdá – pár přátel má a rozhodně se nedá říci, že by za ně loajálně nebojoval, pravda však zůstává, že si nakonec vždy vybere sebe a svou krev.
Je loajální a jeho dominantní povaha z něho dělá skvělého vůdce, zvlášť co se týká rozhodování.
K jeho andělskému vzhledu je nutno dodat, že o sebe velmi pečuje. Je rád čistý (pokud se to netýká krve) a nesnese představu, že by měl třeba packy od bláta – brr!

Ďábel
Za andělským vzhledem se skrývá vlk se sklony ke všemu, co byste asi považovali za špatné. Morgoth svede být krutý (ale nikdy zbytečně neprolévá krev, rozhodně vás – ani nikoho jiného – neuchrání, pokud mu nejste zvlášť blízko) a manipulativní. Pokud jste někým, kdo neoplývá přílišným intelektem, je dost pravděpodobné, že v Morgothovi vzbudíte touhu vás ovládnout, má totiž rád pocit nadřazenosti a moci. Je přesvědčený, že se nemusí ani příliš snažit, aby si vás získal, ale když už ve vás vidí něco, co by mohl využít pro své zvýhodnění, neváhá na to vyplýtvat všechny své síly a myšlenky upíná jen k jedinému cíli.
Jeho majetnická povaha se vztahuje především na jeho sestru Morghanu, kterou má tendenci kontrolovat ze všeho nejvíce – dává ovšem pozor na všechny své sourozence, přeci jen jim v žilách koluje stejná krev jako jemu, a tak se musí postarat, aby se jejich životy jen tak nepromrhaly. V Morghaně vidí určitou výjimečnost, která se téměř vyrovná té jeho. Je přesvědčený o tom, že jsou vyvolení Bohy tak jako původní bratři. Morgoth je silně věřící a plně oddaný bratrství – je to také jediná vada, kterou na Morghaně kdy našel. Její odchod nesl vždy velmi těžce a jeho umanutost mu nedovolila nechat to jen tak být. Musí ji přivést zpět.

Morgoth se narodil jako nejstarší vlče do velmi početné rodiny. Jeho matka měla několik partnerů, kteří všichni do jednoho přijali malá vlčata jako dar Bohů. Talutah totiž byla součástí Krevního bratrstva, kde předsudky v podstatě neexistovaly. To, že jeho matka měla deset partnerů, ale i to, že vídal již od svého narození různé vlky s různými preferencemi z něho udělalo bytost veskrze tolerantní – alespoň, co se týkalo jeho vlastních bratrů a sester (jak těch pravých, tak i těch, kteří nebyli jeho krve). Malý Goth se tomuhle životnímu stylu přizpůsobil snadno – ostatně nic jiného nikdy nepoznal.
Ve třech měsících se stal oficiálním členem bratrstva, když přijal jméno Morpheus. Od té doby se účastnil všech rituálů s manickým zaujetím pro krev. Od té chvíli krvi i Božstvu zasvětil svůj život. Jak byl hrdý, když obětoval svou první myš a sledoval jí krvácet! I jeho oblíbený otec se na něho toho dne díval s hrdostí – a přesně po tom Morgoth vždy toužil. Po obdivu. S jeho vzhledem ho nebylo nijak těžké dosáhnout. Už od mala se na něho každý díval s tichým obdivem – alespoň tak si to Goth vždy představoval. A co by to vlastně nebyla pravda! Morgoth se o sebe vždy staral, vždy byl vysoký, jeho srst byla čistá (až na chvíle, kdy se máčel v krvi, aby uctil Bohy – jenže krev Goth ani nikdo z bratrstva nikdy za špinavou nepovažoval) a vždy se choval elegantně. Nebylo divu, že když povyrostl a zesílil, že se za ním otočil vlastně každý – i vlci, i vlčice. Morgoth si toho byl vědom a zcela vědomě toho využíval, koupal se v jejich pozornosti, on měl však od určité doby oči jen pro jednu vlčici. Tou byla jeho sestra Morghana.
Morghanu měl rád vždy, stejně jako své ostatní sourozence, ač byl vždy trochu solitér, s Morghanou to bylo něco jiného. Byl si vědom, že mezi vlčicemi, které se po něm dívaly by nalezl i její pohled – a tak se stali partnery. Nikomu to v Krevní smečce nepřipadalo divné, naopak každý mladé vlky podporoval. Posílí tím svou krev a nakloní si Bohy, říkali jim – a Morgoth tomu oddaně věřil. Když se pak Morghana zakulatila a čekala jejich potomky, obětoval tolik krve, že se v ní Bohové museli koupat celé měsíce, a přesto… přesto se jeho vysněná vlčata narodila mrtvá a zdeformovaná.
To je oba poznamenalo, oba odlišným způsobem. Morghana se od svého bratra odvrátila a nacházela útěchu v jiných vlcích – a Morgoth jí to toleroval, protože chápal, že ztráta jejich dětí jí zasáhla – i on jí nesl těžce. Nechával svou sestru, ať se baví. I on se stáhl, ale nikdy Morghanu jako svou družku nenahradil – rozhodně ne nijak oficiálně.
Často a rád se poflakoval s Merlem. To byl jeho nejlepší přítel v celé smečce, udržovali však čistě přátelský vztah. Morgoth stále dohlížel na své sourozence, zvlášť na Morghanu, která se tahala s kdekým a byla ochotná špinit svou krev jako kdyby neměla žádnou sebeúctu, ale Morgoth jí do toho nemluvil, tyhle věci ostatně neprobíral ani s Merlem, nechával si je pro sebe, v hlavě se mu však formoval plán.
Byl přesvědčen, že jeho mrtvá vlčata byla dílem Bohů – samozřejmě jejich krev obětovali, než je pohřbili, ale přemítal, jak si Bohy znovu naklonit. A Morghotha přirozeně napadla oběť. Nemohlo to být však jen tak. Věděl, že ta oběť musela být velká, podobná jako obětování mladšího bratra původní Trojice.
Morgoth si k tomuto účelu vyhlédl jinou vlčici z krevního bratrstva (možná to byla jeho příbuzná, možná ne – ve smečce, kde byl každý spjatý s každým a on sám měl deset otců se to dalo jen těžko sledovat). Jmenovala se Rávka. Morghoth hned usoudil, že právě ona se pro jeho oběť hodí skvěle, protože se zdálo, že jí velice snadno přesvědčí o tom, aby se mu podvolila. Rávka nepůsobila moc bystře, ale její bystrost nepotřeboval. Stačila mu její krev.
Nechtěl jí samozřejmě zabít, ač i nad tím přemýšlel, myslel si však, že to bylo příliš a Bohové by ho za tak hanebný čin mohli odsoudit – a tak se rozhodl, že jí jen zbaví nohy. Bohové jistě ocení jeho oddanost a odpustí mu (ač si Morgoth nemyslel, že by bylo co odpouštět, jeden si nikdy nemohl být jistý).
Rávku si téměř namlouval. Chodil za ní a medově se jí vemlouval až se zdálo, že skoro může být jeho družkou – Morgoth však stále sledoval Morghanu, která našla zalíbení v nějaké vlčici. Proč? To opravdu nechápal, to samé si však jeho sestra mohla říkat o jeho zalíbení Rávkou. Když Morghana odešla, nechal ji jít, ač to považoval za hloupost. Věřil tomu, že až obětuje Rávčinu krev, že se Morghana znovu navrátí a že si uvědomí, jaká chyba byla Morgotha kdy opouštět.
Rávka na to celé tak doplatila nejvíce. Když jí vylákal dost daleko od smečky, napadl jí. Napadl jí brutálně, ona se mu však ani nebránila. On jí dávno vysvětloval, že je výjimečná a když jí uhryzával nohu, přesvědčoval jí o tom, že ta krev, kterou obětují je oba v očích Bohů očistí. To, zda to byla pravda se Morgoth mohl jen domýšlet, rozhodně tomu však věřil (a Rávka nejspíše také, protože držela a skoro se ani nehnula – nebo možná omdlela bolestí, do té míry se o její stav Morgoth nezajímal).
Krev skutečně obětovali spolu s Rávčinou končetinou – nic se však nestalo. Morgoth doufal, že se něco stane, že přinejmenším dosáhne Prozření, ale ne. Zůstal tam stát nad Rávčiným bezvládným tělem s palčivým uvědoměním, že jeho snaha byla k ničemu. Na ránu jí Morgoth napatlal bláto a když procitla, zapřísáhl jí, že o tom nikdy nesmí mluvit. Morgoth procitl a uvědomil si, že tohle by každý vnímal jako něco odsouzeníhodného – vždyť přeci zranil svou sestru, co zranil. Ukousl jí nohu.
Pomohl Rávce zpět domů a ta obstojně nikdy neřekla, co přesně se jí stalo. Pokud měl někdo pochybnosti, pak je nahlas nevyslovil. Ač se Morgoth rozhodl pojistit si svou situaci tím, že z Rávky udělá svou družku, věděl, že bude muset načas zmizet. Bude to tak lepší, říkal si. A Rávka samozřejmě musela s ním.
A tak se i Morgoth rozloučil s rodinou, se svou matkou a otci, s Merlem. Rávku táhl sebou tak trochu jako závaží, ale vypravili se po Morghaniných stopách. Morgoth byl totiž ze všeho nejvíce rozhodnutý svou sestru najít a přivléct zpátky domů, když už se mu to nepovedlo onou obětinou.
A tak Morgoth dorazil na práh gallirejský. Rávku někde po cestě ztratil a byl příliš zaměstnán na to, aby po ní pátral – a tak dorazil sám, jako anděl i jako ďábel, s jediným cílem. Najít Morghanu.

Zajímavosti:
- Jeho rituální jméno je Morpheus
- Nemá rovný profil tlamy
- Má dlouhé, jemné chlupy, ale (téměř) žádnou podsadu
- Je vysoký a dlouhonohý
- Má melodický, podmanivý hlas
- Má rád upravený kožich, přesto se však často potírá krví kvůli své víře