Gallirea - Příspěvky uživatele

16. Muchlovat se se dvěma vlky v listí (jedno jestli dohromady nebo zvlášť). - grupen akce it is

Motanice byla o to zábavnější, když byla Morghana jen přihlížející osobou. Dívala se na ně a chichotala se. Náramně ji to bavilo! Kupodivu ani ne tak ta vřava a chaos jako spíš jejich rozličné výrazy. Morgoth naštvaný až odevzdaný, Ivar zpruzelý, šedá vyděšený a hnědák... ten vypadal že neví která bije. Bylo to k popukání. Hnědý jednooký mladík se natahoval pacičkama k Morghaně, jakoby ji chtěl vtáhnout zpátky. Roztomile se při tom usmíval, takový měsíček na hnoji. Možná do slova, vzhledem k tomu, že se váleli v kupce listí a tam, jak známo, zvířátka ráda nejen přespávají, ale taky dělají potřebu. Ivar na ni akorát prsknul rychlou odpověď. Zjevně se ptala dost nevhod. Inu, co naplat. Když už tu je a nikdo se neměl k tomu vylézt ven, rozhodla se zamíchat kartami. S pořádnou grácií a rozmachem skočila do listí mezi ně. Dostala se přímo mezi hnědého a Morgotha. Vykoukla akorát její hlava, na které ulpělo několik vlhkých lístečků. "nazdar fešáci, co tropíte? Ještě jste se nevymotali?" ušklíbla se kousavě a vcucla se mezi jejich těla. Přeci jen byla už venku zima a kde jinde by se měla zahřát, než u svého milovaného Morgotha a u přítulného sličného vlčka, který kvůli posilnění kvašenými hruškami hřál jako táborák. Spokojeně se tam zavrtala a užívala si tepla vlčích těl. Vypadali jako hodně divná skládačka, co do sebe bůh ví proč a bůh ví jak perfektně pasuje.

//Hadí ocas

Přišla přesně do té největší vřavy, kterou mohla čekat. Všichni leželi v listí, dělali blbosti, překřikovali se nebo se smáli. Morgoth ležel naznak v listí a vypadal, že počítá ovečky. "Co to vyvádíš?" zeptala se ho zvědavě a natočila hlavu na stranu. "Ivare, už jsi zjistil co jsi chtěl?" zeptala se taky šedého. Byla zvědavá, co jí na to řeknou, o co všechno za dobu své nepřítomnosti přišla. Nebyla ale pryč zas tak dlouho, ne? Nebo jo? Nebo ne? No, každopádně už byla tu a hodlala si vyslechnout každý šťavnatý drb který jí naservírují. Navíc ještě potřebovala zjistit, kde je ten hruškový sad. No co, měla chuť na trochu zábavy! Tohle byla pro ni zcela normální situace, normální běžný den. Chtěla něco extra! Jen otázka, kdo její "extra" zvládne. Samovolně jí pohled padl na krémového vlka, který ji provází celý její život. Vyzývavě se usmála.

//Plamínek přes esíčka

Byla cesta tak dlouhá, když šla k tomu jezeru? Přišlo jí že ne! Bylo to přece mnohem kratší a rychlejší a netrvalo jí to pomalu půlku dne. Ale slunce je pořád vysoko na obloze, možná se jí to tak táhne, protože se nudí. Navíc byla ještě stále dost mokrá a to ji mohlo zpomalovat. Vytvořila několik svých oblíbených ohnivých kuliček a nechala je kolem ní se točit jako se měsíce točí kolem své planety. Bylo to příjemné a hned jí to udělalo lepší náladu. Jak sama vždycky říká, oheň je přesně ta trocha koření, které život potřebuje.

//Východní hvozd

//Gallantida přes Ohnivé jezero

Capkala ještě stále dost mimo. Co se jí to právě stalo? Co to tam viděla? Proč tam byla? A jak se vůbec dostala ven? Navíc cítila, že efekt hrušky odchází a jak střízlivěla, měla takový ten divný pocit střízlivého prozření. Neměla to moc ráda, mnohem radši šla po omámení spát a probudila se až ráno. Střízlivá, vyspinkaná a bez divných vedlejších účinků střízlivění. Ten jednooký vlk říkal, že je někde hruškový sad. Asi by nebylo od věci ho navštívit. Pomyslela si odhodlaně a vydala se zpět pro své bratry. Zajímalo ji, zda ještě leží v tom chumlu, který způsobila.

//Hadí ocas přes esíčka

9. Navštívit ruiny Gallantidy. (nutné ovšem přemýšlet nad tím, jak se tam dostat, abys neskončila v Limbu)

//Ohnivé jezero

Zmateně se ve vodě rozhlížela. Co se stalo? jak se sem dostala? Proč sem spadla? Jak byla zmatená, začala hrabat packama jak nejsilněji dokázala. Jen si bohužel nevšimla, že hrabe směrem ke dnu, ne nahoru k hladině. No, co se dá dělat. Je to jak to je, dostávala se níž a niž do hlubin jezera, až najednou BONG! Flákla se do hlavy. Co to ale je? Nevypadalo to jako obyčejný kámen, ale spíš jako... stavba? Ruina? Město! Ghana cítila, jak jí dochází kyslík, ale upřímně... nebyla zrovna 2x rozumná, takže místo paniky a rychlého plutí nahoru na vzduch, jala se podívat na ty krásné šutry blíž.
Proplavala nejbližším otvorem, připomínajícím otvor do doupěte, a vyplavala v podivném prostoru. Překvapeně zalapala po dechu. "Ghaaaa, co to? Vzduchová kapsa?" vyjekla a její ozvěna se jí 1000 x vrátila. Zachichotala se. Hezké místo, pěkně hlučné. A vsadila by svůj kožich na to, že sem moc vlků nezavítá. Je díky tomu výjimečná? Ještě stále ovíněná se zhluboka nadechla a šla dál objevovat, ale dostala se do podivného vodního proudu, který ji z města vytlačil ven. Protože neměla dost síly, byla unavená a značně pod vlivem hrušky, neměla moc šanci se víru ubránit. Měla obrovské štěstí, že ji nestáhl níž ke dnu, ale naopak vyplivnul uprostřed jezera. Stačilo pak jen párkrát hrábnout správným směrem a dostala se nahoru nad hladinu. Nedostatek kyslíku a vyčerpání ji krapítek vrátilo zpátky na zem mezi střízlivé. Doplavala ke břehu, oklepala se a zmateně odešla. Ani neměla sílu se vysušit magií. Ještě si to plně neuvědomovala, ale málem tam zemřela. Ještě štěstí, že opilí jsou nesmrtelní. Nebo gumoví. Nebo tak něco.

//Plamínek přes Ohnivé jezero

//Esíčka přes Plamínek

Přiskákala jako hopík celá šťastná a omámená k jezeru, kde prováděla rituál pro oběť bohům. Krásná červená hladina se jí tuze líbila, posledně neměla možnost si to pořádně prohlédnout. Ale teď má! Je vážně jezero plné krve? Sklonila se k vodě a čučela na ni. No, bohužel toho moc neviděla, protože si hruška ještě stále hrála s jejím viděním. Naklonila se ještě víc, aby si k vodě přičichla, ale jakmile se její čenich dotkl hladiny, neudržela balanc a sletěla do vody. Ani nestačila vyjeknout.

//Skryté ruiny Gallantidy

//Hvozd přes hadí ocas

Běžela a běžela a furt se jí mlžil zrak. Bylo to legrační. Zapomněla na moment co dělala, proč to dělala a s kým to dělala. Tahle vlčice by vááážně neměla být vystavována efektu zkvašených hrušek bez dozoru. I když... vlastně teď dozor měla a ne malý. A přece to nestačilo. Zamotala je, uvedla do neplechy a pak je tam nechala, aby se s tím vypořádali. Sami. Bez ní. A ona bez nich. Beztak se Goth mračil, Ivar s neznámou řešili nějaké příliš vážné téma a jednooký byl rád, že je rád. Jasně, udělala dobře, že je tam nechala si to vyřešit. A ona jde vyřešit... bůh ví co.

//Ohnivé jezero přes Plamínek

Směsice hlasů a zvuků Morghaně, asi jako jediné, ani trochu nevadila. I když... i jednooký se zdál být celkem spokojený. Začal se ke všem tulit a tak legračně se vlnit. Zrzka se tomu musela uchechtnout, hrušky na něj měly vskutku blahodárný účinek. Zaslechla úpění Morgotha. Rychle se k němu otočila s provinilým výrazem. "Chtěl jsi hrušku? Jéje promiň, měla jsem ti kus nechat. A co takhle... najít ten sad a dát si ty nejlepší, co najdeme?" nabídla mu jako omluvu. Vypadal totiž opravdu nakvašeně. Asi jako ta hruška, kterou zblajzla a která na ni začala taky působit.
Byla příliš zaneprázdněná svým stavem a Morgothem, takže nevnímala konverzaci Ivara a té šedé slečny. Vypadali dost zabraně. Neříkal Ivar že má oči jen pro toho Sikua? Hmmm, ale je pravda že tahle je taky šedivá, žlutooká a chlupatá. Možná má nějaký kink na tenhle druh vlků a nemůže si pomoct? Inu, rozhodně se ho na to pak musí zeptat. Ne že by to bylo důležité, je jen zvědavá.
Nějakým zázrakem se jí podařilo uvolnit končetiny a vypadnout z kupky listí. Její pozornost byla roztříštěna zkvašenou hruškou, takže ji hned zaujal vlnící se obzor. "Jů, vlnky." zavrtěla ocasem a šla přeeesně tím směrem. Chtěla vědět, co tam je a proč ji hlava tudy vede. Nějak zpomněla, že za sebou nechává chaos, který ona způsobila.

//esíčka přes hadí ocas

11. Vykoledovat si něco dobrého od někoho cizího (jedno jestli vlk nebo místní božstvo). Min. 2 posty. 2/2

Bručení svého drahého bratra kompletně vypustila. Filtrace podnětů, které zrovna teď nechce řešit, byla její specialita snad od narození. Byla si jistá, že tím dohání všechny k šílenství, ale to ji moc nezajímalo. Hlavně, že je spokojená ona a vůbec - nikomu tím neubližuje. Fyzicky. Právě teď ji zajímal zblbnutý vlk s lákavou hruškou. A překvapivě rychle se jí taky vzdal! Morghana čapla hrušku a pozřela ji i se stopkou. Byla lahodná, štipkavá a zároveň pěkně sladká. "Děkuji cizinče, byla vynikající!" pochválila vlka. "Kde jsi ji vůbec našel? A koukám, že jich tam je víc než dost." loudila informaci. Nebyla si však jistá, jestli ji vůbec dostane, protože se hnědý skácel na nebohou šedou vlčici. Morgoth se je snažil od sebe odtlačit a Ivar nejspíš dostal informaci, kterou žádal. Vypadal totiž hodně zaraženě. "Co je? Co řekla?" ptala se hned zvědavě, jenže... zakopla. Klasická Morghanovská věc, zakopla, upadla, srazila oba vlky a spolu s nimi zahučela do listí. Nemluvili jsme nedávno o tom, že se snaží nebýt nemotorná? Jo, tak určitě.
Vykoukla z kupky a střetla se s pohledem jednookého a odvrácenou hlavou šedé. Stejně jako hnědý vlk, rozesmála se. Váleli se tu všichni v pěti a nemohli se dostat ven, protože kde jeden ležel druhému na nohách, třetí špendlil druhého celým tělem, případně mu šlapal na ocas. Bylo to komické klubko. "Jste všichni ok? Gothe?" chňapla po nějaké hroudě chlupů a vytáhla... ocas šedé žlutooké cizinky. Hned ho zase pustila. "Hups, pardon." usmála se provinile a ještě ho tlapičkou uhladila, jakoby se vůbec nic nestalo. Z jedné strany se tiskla na jednookého neznámého, z druhé ležela na Gothovi a tlačila nohama Ivara k zemi. Řekněme, že v tuto chvíli byla strůjcem všeho zla ona. Jenže jí někdo zablokoval přední nohy, takže se nemohla svévolně zvednout. A popravdě... ani nechtěla. Tohle decentní klubko vlků, kdy se všichni na sebe navzájem tiskli a váleli se... připomínalo jí to domov. V obložení hřejivých těl, ve velké společnosti a za přítomnosti smíchu a slov. Bylo to moc fajn.

11. Vykoledovat si něco dobrého od někoho cizího (jedno jestli vlk nebo místní božstvo). Min. 2 posty. 1/2

Protivné handrkování Ivara a Morgotha Morghanu dopalovalo. "Jako děti." ucedila směrem k nim oběma. Goth podotkl, že jeho pach ani nezkoumal. Protočila očima. Bylo jí jasné, proč je tak zpruzelý. Dělal to často, když chtěl, aby se zrovinka věnovala jen jemu. Pobaveně ho ťukla čenichem do brady zespod. Malé konejšivé gesto. Přece nebude prskat na jejich nového sourozence jenom proto, že se rozhodl žárlit. "Ivar." opravila ho důrazně a šťouchla do něj bokem. Zhrozeně se otočila na šedého, když se provokativně ozval. A vlastně... proč ne? Sama tenhle druh zábavy aplikovala na kdekom, proč by měla Ivarovi bránit si tropit šašky u Morgotha? "To je pravda." přitakala bezostyšně a věnovala svému milému všeříkající pohled. Muselo mu být jasné, že dvojsmysl byl skutečně jen legrací. Pokud teda neviděl rudě, v takových chvílích moc nevnímal.
Otočila se na Ivara, aby utnula případné další rozbroje, ale ten byl zcela zaujat šedou vlčicí. "Ivare?" oslovila ho nechápavě. "Vulturo." zkusila to znovu, ale zdálo se, že jeho pozornost byla už jinde. Byla by zkoumala více, kdyby i ji nezaujal někdo další. Někdo nově příchozí.
Jednooký hnědý vlk s plnou tlamou a blaženým úsměvem. Vypadal... neskutečně zvláštně! A to Ghanu zaujalo. Odignorovala vlčici, bratry a vůbec všechny přítomné. Všimla si totiž lákavě vonící hrušky, kterou vlk měl. To chci. Pomyslela si. Hned k němu přikročila a s nadšeným máváním ocasu ze srandy spustila: "Koledu koledu! Nebo ti něco provedu!" ušklíbla se vesele a očima co chvíli uhýbala k hrušce. Vlk jich měl očividně plnou tlamu.

//VVJ

Chlapci se celkem uklidnili. Nebo tedy alespoň navenek to tak vypadalo. Sice na sebe furt vrhali otrávené a nevraživé pohledy, ale aspoň se zdálo, že se nechystají zabít. Ne hned. naštěstí se oba nechali popostrčit a odvést někam dál. Ghana měla za to, že je tím přivede na jiné myšlenky a donutí je se normálně seznámit. No, zatím nenabírala dojmu, že by jí to vycházelo. Morgoth jí neoponoval. Naopak jí přitakal, ale upřímně... nebylo to úplně to, co chtěla. Goth jí totiž moc nevěřil, že je Ivar jejich novým bratrem. Zamračila se a sjela bratra pohledem. "Počkej, to mi chceš říct, že to necítíš?" zeptala se podezíravě. Bylo snad možné, že i on ztratil spojení s Krví? To snad ne! To by znamenalo, že odchodem ze smečky se vytratila vůle bohů. Byli tedy bohové vázaní na místo? Blbost! Vždyť je to proti všem učením! Takovou pravdu nemohla přijmout, její snaha totiž nebyla zbytečná. Nemohla být.
Už už chtěla panikařit, ale Morhoth se na ni natisknul a svět se hned stal bezstarostnějším. Spokojeně se na něj natiskla pohledem zkontrolovala, že je jejich nový bratr také poblíž. Zavrtěla ocasem. Znepokojovat se bude někdy jindy. Všimla si, že poblíž nich se nachází droboučká šedá vlčice. Vypadala dost znaveně, jakoby obouchaně, ale nezdála se být zraněná. "Hele, koukejte. Není jí nic?" poukázala směrem k ní. Byla šedivá s tmavou maskou kolem očí a s pronikavýma žlutýma očima. Takové mají vlčata, bylo to roztomilé. Vlastně ona celá byla taková roztomilá. Maličká a hrozně moc chlupatá, jako lední medvěd. Určitě seveřanka. Vlastně... kdyby byla samec, měla jizvy a byla o hodně větší, odpovídala by Ivarovu popisu toho jeho milého.

Ivar se zdál být jejím zděšením naprosto nedotčen. Naopak mu bylo jasné, že jančí zbytečně. Ghana uraženě nafoukla tváře kvůli jeho značné ironii, ale zas se rychle vyfoukla. Přece si tu nebude hrát na žábu. Bylo to překvapivé, ale šedý se poměrně rychle chopil řešit celou tuhle situaci. Zvedl se a jako velký hrdina a ochránce prohlásil, že je jediný, kdo ji smí fackovat. Morghaně se zaleskly oči a obdivně vzdychla. "Ach Iva- cože hej!" došlo jí, že jí vlastně tak trochu vyhrožoval. Máchla ocasem popuzeně, ale tvář měla zjihlou. Bránil ji. Její nový bratr ji bránil. Taky seřval, ale hlavně bránil - nebo spíš to bylo to jediné, co vnímala. Nakonec se k ní otočil a zcela oprávněně ji sjel. Sedla si z toho na zadek a provinile se zasmála. "Jasně, promiň." zatvářila se jako neviňátko. V očích se jí zračilo jasné "I am just a baby" a doufala, že to přejde. Vážně se snažila svou zbrklost krotit, ale kdo ji znal dlouho ví, že tenhle boj je vždy předem prohraný.
Do jejich výchovného kroužku se přiřítil vlk, kterého by Ghana ani ve snu nečekala. "Gothe!" vyjekla šokovaně. Jeho známá světlá srst a pronikavý medový hlas byl tady a teď skoro až nelogický. Snový. Jakoby to sem nezapadalo. Ječel na Ivara a Morghaně docela trvalo, než si uvědomila, že nemá halucinace. "Morgothe!" zvolala znovu.
Doslova bratrům skočila do řeči právě ve chvíli, kdy na něj vrčel a chtěl vědět, kdo si myslí, že je. "Náš bratr." odpověděla pohotově a zabarikádovala svému milému cestu i výhled na Ivara. "Lásko." udeřila na něj tvrdým hlasem aby na sebe upoutala celou jeho pozornost. "To je náš bratr." v hlase byla slyšet potlačená radost, která se snažila ustoupit naléhavosti. Neúspěšně samozřejmě. "Vulturo." usmála se a otočila se na rudookého. "Vlastním jménem Ivar." ustoupila o malý kousek, ale stále dělala jakousi hradbu mezi vlky.
"Myslím, že by to chtělo změnu prostředí." namítla a nervozně se otočila směrem, odkud utíkala před naštvaným velkým vlkem, co ji profackoval. Zvedla se a oba vlky popohnala směrem pryč.

//Východní hvozd

Bonus počasííí

Řvala a řvala a... dostala facku. Pod náporem cizincovy tlapy a převalila čelem vzad, udělala kotrmelec a zmateně zavřela hubu. Při tom pádu a kotrmelci se jí nohy rozutekly do všech stran. Vypadala jako zmatený kolouch, padající na vratkých, dlouhých nohách. Vlk byl... vzteklý? Otočil se na ni a shlížel na vlčici jako samo slunce. Morghana nasucho polkla a podvědomě ucouvla. Seřvání očividně zapůsobilo. "Pardon, to jsem ne-" ani to nepověděla a vlk se na ni hned kompletně sesypal. Hej, vždyť jsem nic tak strašného neudělala. Pomyslela si, ale myšlenka zmizela stejně rychle, jako přišla. Nečekala na nic. Věděla že naštvaný vlk jeho velikosti je pořádná hrozba. Nebyla hloupá přece! Zacouvala a stáhla uši. Tlamu měla protaženou v nervnozním úsměvu a škubala ocasem. "Nééé to já né, kdepak! Nic tu nechci, to byl... eeerm... to byl omyl!" Vyžblemtla chaoticky a hodně rychle odcouvala pryč. Zapomeň, nenechám se sežrat. Jakmile byla dostatečně daleko, otočil se a pelášila pryč.
"Ivareeeee!" zaječela na něj když obíhala jezero a viděla ho se přibližovat. "Pryyyyč! Je tu vzteklý vlk! A dal mi facku!" Když to takhle podala, znělo to legračně, ale ona se vážně bála. Však jí šlo o život!
Pokusila se před Ivarem zabrzdit, ale jaksi jí to nevyšlo. Sejmula ho a srazila k zemi - opět. Pomateně se zvedla a rozhlédla se. "Už je pryč?" Uši přilepené k hlavě, vytřeštěný výraz. Jakmile však zjistila, že jí nic nehrozí, oddychla se. "Ufff, je pryč. Hej, proč se válíš?" zeptala se svého společníka. Zjevně si ani nevšimla, že ho pokosila jako staré rákosí.

10. Vyděsit jednu Alfu/Betu a nést za to následky.

//Zrcadlové hory přes Mathae

Ivarova změna nálady k horšímu nezůstala nepovšimnuta. Ghana z počátku nevěděla čím to bylo způsobené, ale pak jí to došlo. On se neptal jen tak. Chtěl vědět, jestli je pro ni někým výjimečným. Nicméně ona nebyla zrovna vhodným vlkem pro mazání medu kolem tlamy. "Věřím tomu z hloubi své duše. Nejen proto, že jsem se do toho narodila. Přichází k nám noví bratři i sestry a hledají domov, přijímají moudrost krve. Viděla jsem mnoho, viděla jsem výsledky rituálů. Viděla jsem zázračnou moc Osvícených, viděla jsem propojení Krevní magie. Než jsem odešla, bohové mi dávali svou sílu. Cítila jsem spojení, poznala jsem bratra či sestru a bezpečně je odlišila od cizinců. Dokázala jsem úžasné věci, ale ta moc mi byla odebrána. Chybí mi to, cítila jsem se s ní mocná." přiznala. Ještě chvíli dávala Ivarovi čas, než se rozhodla ho konfrontovat. "Jsi pro mě stejně důležitý, jako každý bratr a sestra. Cizinci pro mě jsou spíše... podřadní vlci s chabým důvodem pro život. Jsou postradatelní. Ty nejsi postradatelný, budu se za tebe rvát co posledního dechu. Budu se rvát za každého sourozence, dokud budu schopná dýchat." Trochu ho tím uzemnila. Neměla v plánu mu nic nalhávat, je to jak to je. Nikdy neměla potřebu brát ohled na emoce ostatních, věří v Pravdu a aby mohla ji následovat, musí taky přijímat svět takový, jakým je. A neohlížet se na nevyzrálost ostatních. Pokud vlk touží po lži, u Ghany nepochodí. Nenechá Pravdu ušpinit zbytečnou snahou se všem zavděčit.
Jak tak kráčeli a věnovali se těžkému tématu, Morghana sešla z cesty a omylem je zavedla zpět k velkému jezeru. Svítalo, ale ještě stále byla hluboká tma. Vzdálené slunce, kterým byl zatím jen ostře červený kotouč paprsků, ji lehce oslepoval, když se podívala jeho směrem. Šla a rozjímala, nekoukala na cestu. Nevědomky šlápla pod kořen, zakopla a svalila se z malého kopečka přes křoviny, roští, bodláky až se objevila přímo u vody. Jak se to stalo? Auuuuu, všechno mě bolí. Zakňourala v mysli, zvedla hlavu a zjistila, že zabořila čumák přímo do něčí srsti. První reakce byl úlek. "AAAAAAAAAAA!" Morghana zaječela jak kdyby jí šlo o život. Překvapení bylo tak velké, až se z toho stal děs. Zaječela prudce do tváře úplně neznámému vlkovi tak hlasitě, že se jí hlas rozpůlil a vyloudil divný zvuk. Byl slyšet jak velmi vysoký, tak velmi nízký tón dohromady.

Ivar se zeptal na, pro Morghanu, úplně jednoduchou a jasnou otázku. Nechápavě střihla ušima. "Jistě, s každým, kdo touží být bratrem či sestrou Baratrstva." odpověděla prostě. "Ale rituál by vypadal trochu... jinak. Personalizovaně. Mám ráda, když vlci dostávají svůj jedinečný díl zasvěcení." mrkla na něj. Ona sama dostala zasvěcení od jednoho z otců a bylo to fenomenální. Otočila hlavu směrem k obloze a došla k názoru, že je čas popojít. Noc byla krásná, čistá a chladná.
"Pojďme, musíme se dostat dál." pronesla a rovnou vyrazila. Oba již byli suší a zahřátí.
"Znamená to, že tě Bohové vítají s otevřenou náručí." zamávala ocasem. Trochu mu zazáviděla, její den byl úplně normální zimní ráno. Bylo to krásné, ale ne tahle krásné. Otázka na speciální rituál ji donutila se řádně zamyslet. A to moc často nedělala.
"Teoreticky ano. Můžeme skrze obětinu požádat Bohy o jejich vedení. Zda to přijmou, to už je na nich." odpověděla jak nejlépe dovedla.

//VVJ přes Mathae