Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 4/5

Morghanino toulání ji zavedlo do útrob plání, které vzdáleně poznávala. Ale copak se dá nějaké místo bezpečně poznat, když je všude jen bílo a nic než bílo? No nedalo, to dá rozum! Ghana trochu zpomalila a rozhlédla se po okolí. Seznala, že je tu bezpečno a zapálila si ohýnek, který ji pořádně prohřál. "Aaaaachchchch to je příjemný! Konečně trochu tepla." pomlaskávala si potěšeně. Kolem jejího těla sníh roztál a vytvořil kolečko bahna a zeminy. A pár kamínků, aby se neřeklo. Vypadala jako bohyně plodnosti, tu vprostřed chladu a nevábna sedí v kruhu země a hřeje si zadek. Až na to, že plodnost nepřináší. Možná tak chaos a spáleninu. A... z nějakého důvodu i smrt, jak si tak všimla. Pod sněhem bývá zamrzlá tráva, ne? Říkávali jí to, že pod bílou přikrývkou se život a čas zastaví a čeká, než nadejde jeho čas. Ale... pod ní byla jen hniloba a zbytky mrtvých travin. No, neměla čas to zkoumat, protože sálající teplo přilákalo stádo sobů. Morghana na nic nečekala a dala se před obrovskými zvířaty na úprk.

//Armanské hory

Loterie 3/5

//Sviští hůrky

Dobře, jižněji se jí jít nepovedlo, hory ji stejně zavedly kamsi bokem a ona se ze skalin a pohoří dostala k ještě větším skalinám a většímu pohoří. Trochu ji to frustrovalo, na novém místě se ztrácela a cesta ji odváděla bůh ví kam. "Je to tu trochu... děsivý." Posteskla si při pohledu na vysokánské hory, které se tyčily až kdo ví kam. Snažila se držet u úpatí, což bylo jistě velmi moudré rozhodnutí. Kdyby vylezla výš, mohla by se nenávratně ztratit a zemřít tam. Takhle tady dole byl terén stále nesnadný a byla jí šílená zima, ale aspoň jí nic moc nehrozilo. Bála se i rožnout oheň z nedůvěry k okolí. Co když to přiláká dravce? Nebo se uvolní ty výhružně se tyčící ledové krusty a rampouchy? Nene, to nechtěla riskovat. Přežije tuhletu cestu a rychle se vrtne do teplejších míst.

//S. Galtavar

Loterie 2/5

//Sopka

Vlčice si to štrádovala neznámým okolím, byla jí chvílemi zima a chvílemi zas tam moc ne, ale furt jí bylo celkem nepříjemně. Znechuceně se třásla z packy sníh, jen aby v dalším kroku do něj zase šlápla. "Blbá zima. Blbej sníh. Blbá Gallirea a blbá Coffee." stěžovala si naprázdno, aniž by to adresovala někomu. Jen si potřebovala ulevit. Když měla společnost, nemyslela na to tak, ale teď? Zima ji objala ve svém vražedném objetí a zakusovala se jí do zkřehlého těla. "Hmmm, třeba se i uleví, když se najím?" Rozhlédla se kolem dokola, ale nikde nikdo nic. "Fajn, je zima, chápu, ale neříkej mi, že tu všechno na zimu chcíplo? To není možné! Půjdu prostě dál a něco... něco najdu. Snad." A jak si řekla, tak učinila. Zvolila si směr, samozřejmě ten jižnější, a vydala se hledat něco na zub. A pro Božstvo, samozřejmě.

//Ragar

Loterie 1/5

//VVJ přes Ainu

Zrzka kráčela svědomitě hornatým terénem a přemýšlela o... no, o kravinách. O tom, jak jsou skály pod jejími něžnými tlapkami tvrdé, o horském slunci, které se schovávalo za těžkým oblakem mlhy, o sopce, která se tyčila před nimi a o tom, že její společnice už dlouho nic neřekla. Inu Morghana si vystačí i sama, takže je pochopitelné, že si nevšimla. Až do teď. "Hej a kam že to jdeme? Vidím před námi sopku, je to ono? Není to nebezpečné? U nás doma jsme měli v okolí několik vulkánů, pár jich bylo dozajista aktivních. Na ty vyhaslé jsme chodívali sbírat blýskavé kamínky. Byla to paráda, ale starší vlci nás vlčata dost hubovali, když jsme tam šli bez dozoru. Že se nám může něco stát a tak. Blbost! Nikdy se nám nic nestalo, Bohové jsou s námi na každém kroku, není důvod, proč by se nám mělo něco dít. Ale hádám, že s věkem se vlci stávají nerudnější a vyplašenější. Maminka ani tatínci nikdy nebyli tak úzkostliví, jako právě starší členové Bratrstva. Nebo to měli možná v povaze, co já vím, znala jsem je už jako staré páprdy. Taky ti přijde, že čím je vlk starší, tím je protivnější? Co myslíš, Coffee?" Nic. Morghana se zarazila a nabručeně se na svou parťačku otočila. Jenže nikdo tam nebyl. "Coffee?" oslovila ji znovu, ale odpovědí jí bylo jen duté ticho. Zmizela. Blesklo jí hlavou. Nic moc si z toho nedělala, prostě... prostě jen šla dál. Třeba se ještě střetnou.

//Sviští hůrky

Loterie 4/5

//Zrcadlové hory přes Mathae

Vlčice trochu pookřála a začala se i usmívat. Vlastně... byla celkem fajn. Morghana se již ujistila, že jí Coffee nepůjde po krku, čímž si automaticky u ní udělala kladné mínění. Po posledním setkání to bylo o něčem úplně jinym. Ochotně se přidala k ohýnku a už nevypadala tak vyjeveně. Ale okatě ignorovala její zmínku o popálení. Ghana se ušklíbla. Zajímavé.
Vydaly se na cestu a Morghana vůůůbec neřešila kam jdou. Ono i kdyby se zeptala, tak houby bude vědět, však tu byla zcela cizí a nic tu neznala. Tohle byl celkem dobrý způsob, jak to tu poznat. Jenže čím déle šly, tím hrbolatější byl kolem nich terén. Mám pocit, že se od bratrů pořád vzdaluju. Pomyslela si krapet úzkostlivě. Ale co, Bohové jejich cesty již spojili, jistě to neudělali proto, aby je zas rozdělili. Dříve či později se opět setkají.
"Třetí zimu, to už jsi prakticky zdejší." poznamenala zamyšleně. Tři roky je skutečně dlouhá doba. Zůstanu tu taky na delší dobu? Nebo půjdu dál hledat své místo? Napadlo ji vzápětí. Zrzku zaujal důvod, proč sem přišla. "Tak to máme podobné. Taky jsem tu, abych našla své sourozence. S tím rozdílem, že místní se mými sourozenci teprve stanou." zazubila se. "Hmmm, jsem tu jen chvíli, ale..." naklonila se k vlčici a nasála její překvapivě výrazný pach. Hořká zrna, hladké očištěné dřevo, hutné vlhké listí. Zavrtěla hlavou. "Bohužel ne, ani vzdáleně podobné. Nicméně jestli někoho takového potkám, vím kam ho směřovat." zavrtěla ocasem přátelsky. Vůbec při tom nedbala nějakého osobního prostoru, normálně a bez okolků do něj vlezla a nebylo jí to vůbec divný. Koncept intimity jí byl natolik blízký a obecný, že do něj komukoliv vstupovala bez pozvání.

//Sopka přes Ainu

//VVJ přes Mathae

Loterie 4/5

Jak tak povídala a oheň hořel, vlčice na ohnivou kouli zareagovala dost překvapeně, ale ne vysloveně vyděšeně. Asi vážně nevěří, že to co vidí je skutečné. Pomyslela si zamyšleně a ta myšlenka ji řádně pobavila. Nakonec ale nebyla vysloveně blbá, všimla si, že v tom má Morghana packy. Rázně přikývla. "Uhum." přitakala a šibalsky se na ni usmívala. "Je to příjemný, že?" Je zbytečné lhát, opravdu si to užívala. Přišla k ohýnku nejistě a opatrně a viditelně nevěděla, co si má myslet. "Neboj, dávám si pozor, nepopálím tě." ujistila ji, ale popravdě by bylo beztak moudřejší, aby si pozor dala. I když se Morghana vždy snaží, občas... jí to prostě nevyjde a pak hoří různé věci. Listí, tráva, lesy, ocasy... že to nikdy neudělá schválně je sice pěkné, ale škodu to nadělá stejnou, jako kdyby to udělala schválně.
Po chvíli se zvedla s tím, že je čas pokračovat v cestě. Oheň se ještě chvíli vznášel nad nimi a hřál je, ale po nějaké době vyhasl. Přeci jen to Ghanu unavovalo ho držet a hřát, potřebovala si chvilku odpočinout. Coffee projevila zájem o její rituály. A protože Ghana má pozornost a obecenstvo tuze ráda, přirozeně ji to potěšilo. "No a odkud pocházíš ty? Jsi místní? Touláš se? Nebo ses tu narodila?" zeptala se se zájmem a rozhlížela se všude kolem. Tudy už jednou šla. S Ivarem. Musela se nad tou vzpomínkou usmát, bylo to fajn.
"Oh, tos řekla hezky. A asi to tak je. Jen moje způsoby jsou asi trochu... drastičtější." poznamenala mimoděk, ale myšlenku nerozvedla. Vlastně ji hned opustila. "Moc mě těší, Coffee." odpověděla a s dobrou náladou pohlédla na průzračné jezírko, které zrovna míjely. V rychlosti se napila, tak, aby se namočila co nejméně, a nerušeně pokračovala v cestě.

//Za Coffee

Loterie 3/5

//Středozemní pláň přes Esíčka

Stále nechápala, jak může přežít bez čerstvého masa. Kdyby Morghana aspoň jednou za pár dnů nemá možnost si ulevit něco živého, začíná být nervní. Mršiny jí nejedou a bobule, houby a výhonky jsou pro ni jako doplněk kvůli vitamínům, nebo lehká pochutina když ji honí mlsná. Rozhodně je plnohodnotné jídlo, které by ji zasytilo. Nicméně doplnila, že lovit umí. "Umíš, ale nelovíš." ujasnila si, aby měla jistotu, že to pochopila správně. "Jsi zvláštní." podotkla. Ale nemyslela to zle, taky to řekla neutrálním způsobem. Co na srdci to na jazyku. "Ale nesoudím, každý má svoje výstřelky. Ale nikdy bych si to s tebou nevyměnila." uchechtla se.
Procházeli podél zkrouceného vodního toku, který lákal k napití. Ale Ghana neměla náladu namáčet tlamu do ledové vody. Zvlášť když viděla ten zmrzlý okraj, brrrrr!

Loterie 5/5

"Přesně tak. Já a mí sourozenci obětováváme krev Bohům, kteří za naši obětinu vedou každý náš krok a nedovolí, aby se nám stalo něco zlého." vysvětlila nadšeně s kapkou hrdosti. "Krev je posvátná a nesmí být prolévána nadarmo. Ale to ty očividně taky ctíš. Jen... docela jinak." poznamenala mimoděk. Věřila, že najdou společnou řeč. Již bylo jisté, že cizinka nebyla tak úplně šílená, jako spíš... divná? A divnost je vždy zdrojem Morghanina zájmu. Navíc nabídla přesun na teplejší místo. A na to ryšavka rozhodně slyší. "To je slovo do pranice! Teplo ocením ze všeho nejvíc. Ale... vůbec to tu neznám, tak nechám vedení na tobě." poznamenala entuziasticky a nechala zhasnout plamen. Již nebude potřeba. "Oh, mimochodem já jsem Morghana." představila se a už už byla připravená následovat hnědou vlčici kamkoliv půjde.

//Za Coffeee

Loterie 4/5

Ona... NELOVÍ?! Stáhla se ještě aspoň o půlkrok a podezíravě si vlčici prohlédla. Byla drobná, to jo. Ale nepůsobila podvyževeně ani nemocně. Nebo to bylo tou srstí? Měla ji hustou a do slova připravenou na zimu. Třeba pod ní schovávala vychrtlé tělo? To snad ne, to by se rozpadla. Napadlo ji hned. "No a... co teda jíš?" zamračila se. Nějak jí to nešlo do hlavy. Lovit přece musí každý! Když nemá na větší zvíře, tak aspoň hlodavce? Nebo nějaké menší savce? Kunu snad uloví každý, to je bez pochyb!
Zmínka o zimě vyvolala další husinu. "Brrrr, to teda jo. Máš pěkný hustý kožich, vypadáš jako zachumlaná." poznamenala Morghana, zatímco si kontrolovala rampouchy všude možně po těle. "To já bych teď prodala duši za trochu tepla." Jo počkat, vždyť já můžu.
Náhodně si vzpomněla, že je vlastně uživatelka ohně. Zkušená uživatelka ohně! Jen co si nebohá vlčice oddechla, že ohýnek zmizel, Ghana se rozhodla nedbat na nic a trochu si udělat pohodlí. Nechala vzplanou poměrně masivní oheň, u kterého si sedla a stočila ocas kolem sebe. Vykoukla na vlčici a pokynula jí, aby se přidala. "Ať vidíš cokoliv, pojď blíž. Sice máš hodně chlupů, ale vsadím se, že teplem nepohrdneš." zazubila se na ni. Morghanina vřelost byla skoro stejně výrazná, jako plamen před ní. Moc neřešila, že je vlčice z těchhle věci zmatená, chtěla se prostě jen trochu ohřát. Už teď je jí jasné že zima nebude její silnou stránkou.
Zájem cizinky se Morghaně líbil. Vždy byla tak trochu exhibicionista a narcis. Pozornost milovala nadevše.

Loterie 3/5

Dobře dobře, vypadala že se jí trochu ulevilo. Zvedla hlavu a konečně se setkala s Morghaninýma očima. Ta využila příležitosti a na cizinku se usmála. Úsměv a mávat, jen úsměv a mávat a nepřijdeš o ocas. Pomyslela si povzbudivě. Tahle nevypadala, že by měla zájem o šarvátky. Ne že by Morghaně dělalo problém se o sebe postarat, ale nerada prvoplánově zabíjela vlky. Přišlo jí to jako barbarství, však by to mohli být potenciální bratři a sestry! Je nefér je zabít aniž by jim dala tu možnost. Morgoth a Mordecai by s ní asi nesouhlasili, ale to jí bylo docela jedno. Ti ať si dělají věci po svém.
"Ehhh takže... tobě se dělá blbě i při lovu?" natočila hlavu na stranu, jako kdyby z tohohle úhlu mohla spatřit odpověď. Ale dobře tak, aspoň je to lepší v téhle zimě. To Morghana říct nemohla. "Je fajn že aspoň někomu se tahle zima hodí." prohlásila a otřásla se. Studily ji tlapky a kožich hřál pramálo, spíš vůbec. Mohla být ráda, že aspoň nějaké chlupy má, i když bez pořádné podsady jí byly jak mrtvému zimník. Kéž bych měla zimník. Začala zatloukat a jen zběžně poznamenala, že si tu nějaký ohýnek dělá rodeo. Morghana si ale všimla prvotního šoku a vykulených očí. Tiše se zasmála a nechala oheň zmizet. "Dobře dobře, jak myslíš." odpověděla pobaveně a dál se v tom nešťourala. Však to taky nebylo potřeba.
"Promiň za tu krev, ale nechci si ji smýt. Je to rituální krev a je pro mě moc důležité, abych ji na sobě měla." Měla za to, že by vlčice měla vědět, proč se před ní producíruje s krví na kožichu, když jí jasně řekla, že pohled na ni nesnese.
Kdesi poblíž ucítila pach dvou vlků, ale zdálo se, že jsou poměrně daleko. I když... zdání mohlo lehce klamat, přeci jen byla zima a její čumák byl tak zmrzlý, že všechno cítil tlumeně.

Loterie 5/5

Vlčice se chvílemi kácela, chvílemi vypadala jako zenový mistr. Nebo se alespoň hodně snažila tak vypadat. Nešlo jí to. Každé zakymácení a zavření očí v Morghaně vyvolávalo další a další nedůvěru. Co to vyvádí? Chystá se snad na něco? A pak z ní vypadla nejpodivnější věc, jakou mohla Ghana slyšet. Krev. Jí vadila... krev. "Oh... OH!" Došlo jí, co jí to cizinka vykládala a ucouvla o několik kroku. "To jsem nevěděla promiň!" vyjekla. Hlas měla Morghana tuze zvučný, často až vibroval v uších. "Ale můžu tě ujistit, že to není má krev! Ani krev jiného vlka, tuším že to byla kuna, nebo něco takového." snažila se jí vysvětlit. Třeba se jí navaluje z vlčí krve. Třeba je prostě cíťa a nesnese násili páchané na vlcích. Protože jak jinak by mohla lovit, ne? Lov bez krve není lov, ale nezdar.
Ale Horste, to ještě není všechno! Dáma si myslí, že halucinuje. Ryšavka vyloudila naprosto prázdný nezaujatý výraz. Skoro jako kdyby to vzdávala. "Trochu... halucinuješ?" zopakovala monotónně jako nějaký drozd. "Aha. No a... co přesně vidíš?" zeptala se a donutila ohýnky se roztančit kolem morghany. Vytvářely ohnivý prstýnek, který se zvedl do výši a stále se točil a točil. Nakonec se oheň zastavil kousíček nad Ghaninou hlavou a vytvořil rudou svatozář. Hehehe, co na to říkáš? Zeptala se vlčice v mysli, ale navenek nedala nic znát. Asi si našla zábavu.

Loterie 3/5

Přemítala o možnostech a o tom, proč na ni vlčice tak divně zírá. Navíc od ní... ucouvla? Dívala se kamsi k zemi a vypadala, že každou chvíli omdlí. "H-hej, není ti nic?" chtěla se ujistit, že je vše jak má být, ale cizinka zcela očividně neměla v plánu se ke Ghaně přibližovat ani na milimetr. Co jsem dneska komu udělala? Pomyslela si zhrzeně. No vážně, jedna se ji pokusila zabít a tahle se na ni ani nepodívá? Co je tohle za místo? Chodí sem blázni umírat? Její tužby se očividně nevyplnily, neboť vlčice popřela jakoukoliv existenci magií. Ghana se na ni chvíli zaraženě dívala a přemýšlela, co jí má na to říct. A to se nestává často! Většinou vypálí první věc, která ji napadne, ale teď... ji nenapadalo vůbec nic. Jak neexistujou? Chtěla se zeptat nahlas, ale místo toho vyvolala kolem sebe několik tančících plamínků.
"A tohle je teda co?" zeptala se s výrazem, který se nedá jednoznačně přečíst. Ale nejvíc se v něm asi zračila sarkastická odevzdanost. Že tyhle dvě věci nejdou dohromady? To byste se divili jak moc jdou! Bohužel pomalu přicházela ke svému verdiktu. No nazdar. Téhle taky přeskočilo. Raději ucouvla, kdyby se proti ní vlčice chtěla náhle ohnat. Už to riskovat nechtěla. Škoda choré mysli, je docela oku líbivá. Znovu si cizinku prohlédla a nevědomky si povzdechla. Hezkých tváří je vždycky škoda. Napadlo ji mimoděk. Opravdu plýtvání, kdyby aspoň byla ošklivka, jako ta bláznivka před chvílí. Té šílenství přímo koukalo nejen z očí, ale z každého koutu těla.

Loterie 5/5

Morghana byla tak zaujatá svým vlastním neštěstím, že si nevšimla přihlížející vlčice. Ta se jízivě ozvala se sarkasmem v hlase. Ghana se prudce otočila a zamračeně si ji prohlédla od hlavy až k patě. Vypadala, že je se zimou minimálně seznámená. To Ghana rozhodně nebyla. Na jemné jižanské srsti se dokonce udělalo pár malých rampoušků. Zvlášť v kombinaci s krvavými ornamenty a vrstvou krve na nohách to dělalo zajímavý efekt. Mrskla naštvaně ocasem a napřímila se. Ukázala tak svoji vytáhlou štíhlou postavu a dlouhatánské nohy. A pěkně nakrčený čumák. "K čertu se zimou." odfrkla si. Došlo jí ale, že se chová neadekvátně a pěkně rychle se zas uklidnila. Vlčici ale zprvu musí podrobit zkoušce, aby zas nedopadla jako s tou šedivou špinavou hláznivkou.
Inu jde se na věc! Čistá srst? Díky bohům ano. Páchnoucí odér? Ne, v ničem divném se v nejbližší době neválela. Žluté oči? Kdeže, byly světlé jako Morgothovy, takže uživatelka magie myšlenek. No snad o tom ví. Pomyslela si jízlivě. Zbýval poslední test. "Nemáš doufám taky problém s magiemi, že ne?" Zúžila oči v ty nejmenší štěrbinky a podezíravě na hnědou cizinku hleděla. "Nehodlám řešit další záchvat šílenství, jednou mi to dneska už stačilo." podotkla a přiblížila se asi o dva decentní kroky. V jejím podání to ale byly v podstatě kroky s mílovými botami.
Přestože ještě před chvílí se musela popasovat s tou bláznivou šedivkou, neměla v plánu být nepřátelská. Vlčice byla nevýrazná, ale zvláštně voněla. Chtě nechtě si Morghana musela všimnout, že její pach je vlastně dost výrazný, ale ne nepříjemně. Bohové prosím ať není šílená.

Loterie 3/5

V panice přiběhla na velkou rozlehlou pláň, kde byla do slova před chvílí. Měla pocit, že jí vyskočí srdce z hrudníku. A že jsou tu šílenci. "Sakra co je tohle za místo?" zamumlala si naštvaně pod čumák. No vážně, ta cizinka byla extrém všech extrémů. Jak byla Morghana naštvaná, trochu zalitovala, že ji vážně nezabila. Ale probůh ten pach... no, mohla jsem ji uškvařit. Ale co z toho? Byla by pro rituální obětování nepoužitelná. Ach jo, já mám vztek! Flákla tlapičkou o zem, až se sníh rozprášil všude kolem. "A proč je taková zima?!" zaječela do éteru. Její hluboký hlas se rozštěpil vedví a zazněl velice vysoký a velice hluboký tón zároveň. To se jí dělo když byla rozrušená. A teď byla víc než rozrušená, byla vzteklá. Nasupeně se vydala přes celou pláň, ale nijak moc nespěchala. Kam taky spěchat? Neměla ponětí kde je, kde jsou její bratři, ani kudy má jít. Prostě někam půjde a pak se uvidí.