Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 4/5

Ona... NELOVÍ?! Stáhla se ještě aspoň o půlkrok a podezíravě si vlčici prohlédla. Byla drobná, to jo. Ale nepůsobila podvyževeně ani nemocně. Nebo to bylo tou srstí? Měla ji hustou a do slova připravenou na zimu. Třeba pod ní schovávala vychrtlé tělo? To snad ne, to by se rozpadla. Napadlo ji hned. "No a... co teda jíš?" zamračila se. Nějak jí to nešlo do hlavy. Lovit přece musí každý! Když nemá na větší zvíře, tak aspoň hlodavce? Nebo nějaké menší savce? Kunu snad uloví každý, to je bez pochyb!
Zmínka o zimě vyvolala další husinu. "Brrrr, to teda jo. Máš pěkný hustý kožich, vypadáš jako zachumlaná." poznamenala Morghana, zatímco si kontrolovala rampouchy všude možně po těle. "To já bych teď prodala duši za trochu tepla." Jo počkat, vždyť já můžu.
Náhodně si vzpomněla, že je vlastně uživatelka ohně. Zkušená uživatelka ohně! Jen co si nebohá vlčice oddechla, že ohýnek zmizel, Ghana se rozhodla nedbat na nic a trochu si udělat pohodlí. Nechala vzplanou poměrně masivní oheň, u kterého si sedla a stočila ocas kolem sebe. Vykoukla na vlčici a pokynula jí, aby se přidala. "Ať vidíš cokoliv, pojď blíž. Sice máš hodně chlupů, ale vsadím se, že teplem nepohrdneš." zazubila se na ni. Morghanina vřelost byla skoro stejně výrazná, jako plamen před ní. Moc neřešila, že je vlčice z těchhle věci zmatená, chtěla se prostě jen trochu ohřát. Už teď je jí jasné že zima nebude její silnou stránkou.
Zájem cizinky se Morghaně líbil. Vždy byla tak trochu exhibicionista a narcis. Pozornost milovala nadevše.

Loterie 3/5

Dobře dobře, vypadala že se jí trochu ulevilo. Zvedla hlavu a konečně se setkala s Morghaninýma očima. Ta využila příležitosti a na cizinku se usmála. Úsměv a mávat, jen úsměv a mávat a nepřijdeš o ocas. Pomyslela si povzbudivě. Tahle nevypadala, že by měla zájem o šarvátky. Ne že by Morghaně dělalo problém se o sebe postarat, ale nerada prvoplánově zabíjela vlky. Přišlo jí to jako barbarství, však by to mohli být potenciální bratři a sestry! Je nefér je zabít aniž by jim dala tu možnost. Morgoth a Mordecai by s ní asi nesouhlasili, ale to jí bylo docela jedno. Ti ať si dělají věci po svém.
"Ehhh takže... tobě se dělá blbě i při lovu?" natočila hlavu na stranu, jako kdyby z tohohle úhlu mohla spatřit odpověď. Ale dobře tak, aspoň je to lepší v téhle zimě. To Morghana říct nemohla. "Je fajn že aspoň někomu se tahle zima hodí." prohlásila a otřásla se. Studily ji tlapky a kožich hřál pramálo, spíš vůbec. Mohla být ráda, že aspoň nějaké chlupy má, i když bez pořádné podsady jí byly jak mrtvému zimník. Kéž bych měla zimník. Začala zatloukat a jen zběžně poznamenala, že si tu nějaký ohýnek dělá rodeo. Morghana si ale všimla prvotního šoku a vykulených očí. Tiše se zasmála a nechala oheň zmizet. "Dobře dobře, jak myslíš." odpověděla pobaveně a dál se v tom nešťourala. Však to taky nebylo potřeba.
"Promiň za tu krev, ale nechci si ji smýt. Je to rituální krev a je pro mě moc důležité, abych ji na sobě měla." Měla za to, že by vlčice měla vědět, proč se před ní producíruje s krví na kožichu, když jí jasně řekla, že pohled na ni nesnese.
Kdesi poblíž ucítila pach dvou vlků, ale zdálo se, že jsou poměrně daleko. I když... zdání mohlo lehce klamat, přeci jen byla zima a její čumák byl tak zmrzlý, že všechno cítil tlumeně.

Loterie 5/5

Vlčice se chvílemi kácela, chvílemi vypadala jako zenový mistr. Nebo se alespoň hodně snažila tak vypadat. Nešlo jí to. Každé zakymácení a zavření očí v Morghaně vyvolávalo další a další nedůvěru. Co to vyvádí? Chystá se snad na něco? A pak z ní vypadla nejpodivnější věc, jakou mohla Ghana slyšet. Krev. Jí vadila... krev. "Oh... OH!" Došlo jí, co jí to cizinka vykládala a ucouvla o několik kroku. "To jsem nevěděla promiň!" vyjekla. Hlas měla Morghana tuze zvučný, často až vibroval v uších. "Ale můžu tě ujistit, že to není má krev! Ani krev jiného vlka, tuším že to byla kuna, nebo něco takového." snažila se jí vysvětlit. Třeba se jí navaluje z vlčí krve. Třeba je prostě cíťa a nesnese násili páchané na vlcích. Protože jak jinak by mohla lovit, ne? Lov bez krve není lov, ale nezdar.
Ale Horste, to ještě není všechno! Dáma si myslí, že halucinuje. Ryšavka vyloudila naprosto prázdný nezaujatý výraz. Skoro jako kdyby to vzdávala. "Trochu... halucinuješ?" zopakovala monotónně jako nějaký drozd. "Aha. No a... co přesně vidíš?" zeptala se a donutila ohýnky se roztančit kolem morghany. Vytvářely ohnivý prstýnek, který se zvedl do výši a stále se točil a točil. Nakonec se oheň zastavil kousíček nad Ghaninou hlavou a vytvořil rudou svatozář. Hehehe, co na to říkáš? Zeptala se vlčice v mysli, ale navenek nedala nic znát. Asi si našla zábavu.

Loterie 3/5

Přemítala o možnostech a o tom, proč na ni vlčice tak divně zírá. Navíc od ní... ucouvla? Dívala se kamsi k zemi a vypadala, že každou chvíli omdlí. "H-hej, není ti nic?" chtěla se ujistit, že je vše jak má být, ale cizinka zcela očividně neměla v plánu se ke Ghaně přibližovat ani na milimetr. Co jsem dneska komu udělala? Pomyslela si zhrzeně. No vážně, jedna se ji pokusila zabít a tahle se na ni ani nepodívá? Co je tohle za místo? Chodí sem blázni umírat? Její tužby se očividně nevyplnily, neboť vlčice popřela jakoukoliv existenci magií. Ghana se na ni chvíli zaraženě dívala a přemýšlela, co jí má na to říct. A to se nestává často! Většinou vypálí první věc, která ji napadne, ale teď... ji nenapadalo vůbec nic. Jak neexistujou? Chtěla se zeptat nahlas, ale místo toho vyvolala kolem sebe několik tančících plamínků.
"A tohle je teda co?" zeptala se s výrazem, který se nedá jednoznačně přečíst. Ale nejvíc se v něm asi zračila sarkastická odevzdanost. Že tyhle dvě věci nejdou dohromady? To byste se divili jak moc jdou! Bohužel pomalu přicházela ke svému verdiktu. No nazdar. Téhle taky přeskočilo. Raději ucouvla, kdyby se proti ní vlčice chtěla náhle ohnat. Už to riskovat nechtěla. Škoda choré mysli, je docela oku líbivá. Znovu si cizinku prohlédla a nevědomky si povzdechla. Hezkých tváří je vždycky škoda. Napadlo ji mimoděk. Opravdu plýtvání, kdyby aspoň byla ošklivka, jako ta bláznivka před chvílí. Té šílenství přímo koukalo nejen z očí, ale z každého koutu těla.

Loterie 5/5

Morghana byla tak zaujatá svým vlastním neštěstím, že si nevšimla přihlížející vlčice. Ta se jízivě ozvala se sarkasmem v hlase. Ghana se prudce otočila a zamračeně si ji prohlédla od hlavy až k patě. Vypadala, že je se zimou minimálně seznámená. To Ghana rozhodně nebyla. Na jemné jižanské srsti se dokonce udělalo pár malých rampoušků. Zvlášť v kombinaci s krvavými ornamenty a vrstvou krve na nohách to dělalo zajímavý efekt. Mrskla naštvaně ocasem a napřímila se. Ukázala tak svoji vytáhlou štíhlou postavu a dlouhatánské nohy. A pěkně nakrčený čumák. "K čertu se zimou." odfrkla si. Došlo jí ale, že se chová neadekvátně a pěkně rychle se zas uklidnila. Vlčici ale zprvu musí podrobit zkoušce, aby zas nedopadla jako s tou šedivou špinavou hláznivkou.
Inu jde se na věc! Čistá srst? Díky bohům ano. Páchnoucí odér? Ne, v ničem divném se v nejbližší době neválela. Žluté oči? Kdeže, byly světlé jako Morgothovy, takže uživatelka magie myšlenek. No snad o tom ví. Pomyslela si jízlivě. Zbýval poslední test. "Nemáš doufám taky problém s magiemi, že ne?" Zúžila oči v ty nejmenší štěrbinky a podezíravě na hnědou cizinku hleděla. "Nehodlám řešit další záchvat šílenství, jednou mi to dneska už stačilo." podotkla a přiblížila se asi o dva decentní kroky. V jejím podání to ale byly v podstatě kroky s mílovými botami.
Přestože ještě před chvílí se musela popasovat s tou bláznivou šedivkou, neměla v plánu být nepřátelská. Vlčice byla nevýrazná, ale zvláštně voněla. Chtě nechtě si Morghana musela všimnout, že její pach je vlastně dost výrazný, ale ne nepříjemně. Bohové prosím ať není šílená.

Loterie 3/5

V panice přiběhla na velkou rozlehlou pláň, kde byla do slova před chvílí. Měla pocit, že jí vyskočí srdce z hrudníku. A že jsou tu šílenci. "Sakra co je tohle za místo?" zamumlala si naštvaně pod čumák. No vážně, ta cizinka byla extrém všech extrémů. Jak byla Morghana naštvaná, trochu zalitovala, že ji vážně nezabila. Ale probůh ten pach... no, mohla jsem ji uškvařit. Ale co z toho? Byla by pro rituální obětování nepoužitelná. Ach jo, já mám vztek! Flákla tlapičkou o zem, až se sníh rozprášil všude kolem. "A proč je taková zima?!" zaječela do éteru. Její hluboký hlas se rozštěpil vedví a zazněl velice vysoký a velice hluboký tón zároveň. To se jí dělo když byla rozrušená. A teď byla víc než rozrušená, byla vzteklá. Nasupeně se vydala přes celou pláň, ale nijak moc nespěchala. Kam taky spěchat? Neměla ponětí kde je, kde jsou její bratři, ani kudy má jít. Prostě někam půjde a pak se uvidí.

Loterie 2/5

Inu, bylo rozhodnuto. Rozhodně ji zabíjet nebude. Koukala kolem sebe, jako kdyby někoho vyhlížela. Vidí přeludy? Nebo kouká zda se blíží někdo nevítaný? Nebo... naopak vítaný? Podvědomě se také rozhlédla a snažila se zaslechnout nebo ucítit někoho, kdo by mohl být hrozbou. Nikdo nikde, jaké štěstí. Jakmile však cizinka zavrčela, Morghana krapítek zpanikařila. Trhla sebou a nedopatřením zapálila sníh kolem sebe. Blaflo to solidně, ale obě vlčice byly od sebe poměrně daleko, takže to dost možná cizinku nezasáhlo. Možná dokonce ani nelízlo. To Morghana ale už nemohla vědět, protože se sebrala a v zákrytu ohně zmizela v holých houštinách. Určitě nehodlala čekat aby zjistila, zda to vlčici odradilo, nebo ne.

//Středozemní pláň

Loterie 1/5

Ať dělala Morghana cokoliv, situace se exponenciálně zhoršovala. Ve chvíli, kdy po ní špinavka nekontrolovatelně vřískla, zapnuly se jí majáčky. Stáhla uši a výhružně vycenila zuby. "Hej hej uklidni se." zkusila ještě diplomaticky, ale její řeč těla napovídala, že ani ona o diplomacii už nestojí. Měla bych ji zabít? Byla by fajn obětina, bohové už ode mě dlouho nedostali skutečně hodnotnou krev. A tahle si o to přímo říká. Ale představa, že se budu muset zakousnout do jejího krku... zvedá se mi z té představy kufr. Vlčice konec konců zjevně věděla co dělá, když se válí ve výkalech velkých všežravců. Jejich výměšky páchly nejhorším možným způsobem. A ona celý vypadala že je celkově dost špinavá, to jaksi nutilo Morghanu si sakra promyslet, zda je dobrý nápad se s ní rvát. I když neuměla odhadnout, zda je cizinka silná či nikoliv, byla minimálně šílená. A šílenci mají dost vysoký práh bolesti a není úplně vyloučené, že by šla do boje na všech 100 %. A poblejt se při tom taky nechtěla.

Loterie 2/5

Už už se chtěla zeptat na její vrozenou magii, ale místo toho dostala seřváno. A tentokrát to bylo pěkně od plic. Podvědomě stáhla uši a zavrtěla hlavou. "Počkej, tobě tady něco hrozí? Já ale-" Než stihla cokoliv pořádně říct nebo udělat, ovál ji tak šílený smrad, že z toho málem zdechla. Naštěstí, nebo naneštěstí, se jí jen zatočila hlava. Jako na potvoru zrovna kolem tančil její plamínek, který nakukoval do otvoru a při cestě zpět zapálil nahromaděný methan a vodík z pšouku, který vlčice vytlačila snad z úplného dna své duše. A taky že to byl pořádný duch. Každopádně malý roztomilý ohýnek blafnul a nedopatřením udělal překvapivě velký humbuk. Takový smradlavý ohňostroj. Naštěstí velmi krátký, ale Morghaně bylo jasné, že je kvůli téhle nehodě solidně v háji zeleném. Zvlášť proto, že ji šedivka seřvala i za malý plamínek, za ten větší očekávala armagedon.
Zacouvala a natáhla uši tak moc, že vypadala spíš jako přerostlý fenek, než jako vlk. "Whoa, počkej jsem ti chtěla pomoct!" vyjekla. Z nervozity to vlastně prakticky vřískla, takže se její přirozený hluboký hlas rozpůlil na dva odlišné tóny. Mohlo to vlčici překvapit, ale taky nemuselo. Zvlášť proto, že na ni cenila zuby a chrlila nadávky. "Nenenenenene, to byla nehoda! Fakt, jen blbá náhoda a na moji obranu, kdyby sis neuprdla, tak se vůůůbec nic nestalo." Chabá obhajoba, ale aspoň nějaká. Nervózně se zachichotala a snažila se udržet klidnou hlavu. Což prakticky nešlo.

Loterie 1/5

Morghana si vyslechla vysvětlení cizinky a seznala, že je to logicky nelogické. Nebo nelogicky logické? Každopádně jí to vrtalo hlavou. "Uh, to asi jo, ale za jakou cenu." nakrčila čenich snad ještě víc. Možná by dokonce spíš volila milosrdnou smrt. Sice se mnozí válí v páchnoucích věcech, ale ona zkrátka preferovala krev. A nerada páchla. Bahno super, mršiny bezva, ale hovna? Nene to ne. To není nic pro ni. Vlčice ji zpražila znovu a u toho se kroutila jako had a snad se celá snažila vlézt do malé díry. Má tam vůbec něco? Přes mráz a puch výkalů nebyla schopná se soustředit na nic jiného. Ale aspoň už chápala, co tou magičkou myslí. "Jo ták. No, jo tak to asi jsem." Natáčela se a snažila se zachytit oči vlčice, neboť si až do teď pořádně nevšila, jakou mají barvu. Překvápko, byly žluté.

Loterie 2/5

Vlčice vypadala že zažila něco strašného. Její srst byla slepená, špinavá, omatlaná výkaly a její pach byl opravdu výrazný, skoro až šokující. A tenhle tvor jí oznámil, že smrdí. Ale krví! A to bylo o něčem zcela jiném. Zavrtěla ocasem a široce se usmála. "Vím, díky. To je rituální krev." pochlubila se. Ne že by to vlčici zajímalo, spíš se na ni tak odměřeně xichtila. "Oh, magi... magi co? Ne ne, já jsem Morghana." zavrtěla hlavou. Znělo to trochu jako její jméno, ale asi opravdu hodně zkomolené. Ani se nepozastavila nad tím, že ji vlčice rozhodně znát nemohla a tudíž se pravděpodobně nepokoušela vyslovit její jméno. Prohlédla si šedivku ještě jednou a zamračila se. "Zato ty páchneš výkaly. Proč proboha?" nakrčila čumák. Takt jí nikdy nebyl vlastní a vlčice na tom zjevně byla docela podobně. Navíc dělala kupu divných věcí. Jednou z nich byl lov v ďůře uprostřed zimy s jednou packou uvnitř a zbytkem těla venku. "Toho moc neulovíš, všechno je zalezlý." poznamenala a přikročila k cizince. Nakoukla přes její packu dovnitř ale přirozeně viděla leda kulový. "Pozor." nacpala se k díře. Vytvořila malý tančící ohýnek, který vlezl do škvíry jako mrštná myška. Tím se chystala vypudit ven cokoliv, co tam teoreticky mělo žít. Neměla v plánu nic chytat, ale když už tu je... inu proč by nepomohla? Navíc se to jevilo jako zábava. Nicméně pach její společnice byl opravdu něco. "Ale měla by ses v nejbližší době vykoupat. Nebo aspoň vyválet v té bílé věci." poradila šedivce. Bylo znát, že to nemyslí nikterak zle, ani se nad ni nepovyšovala. Jen ze sebe vypouštěla cokoliv, co jí přišlo na mysl.

Loterie 4/5

//Středozemní pláň

Tak trochu se ztratila. Nebylo to překvapivé, hnala se za nějakým šedým kožichem do neznáma a sněhu přibývalo. Běžela nejspíš přesně na opačnou směru od místa, kde Morgotha viděla naposledy. Naštvaně zadupala, nevěděla jak jinak si ulevit. "To je tedy den. Bráchové pryč, je strašná zima a jediný chlupatý stvoření co jsem tu potkala, byli zajíci a sněhová fata morgana. Skvělý." Nojo, vztekat se mohla jak chtěla, ale pořád se nějak musela popasovat s faktem, že tu zase zůstala sama a že jí byla šílená zima. Už už si chtěla zapálit plamínek, když v tu si všimla, že kousek od ní nějaké šedé stvoření dělá... cosi. Rozhodně to mělo co dočinění s tím divným smradem medvědího trusu. Nakrčila čumák a oklepala se. Bylo jí nepříjemně. To jsem celou dobu naháněla... tohle? Když udělala pár kroků blíž, všimla si, že jde o šedou vlčici. Zalapala po dechu. Takže se jí to nezdálo! Opravdu viděla něčí šedý zadek a nakonec dotyčnou taky dohnala! Bude ale vědět, kde jsou Morgoth a Mordecai? Třeba je vůbec neviděla, bouře byla opravdu silná. Nu co naplat, zkusit to musí. Přiťapkala až k neznámé, zcela bez nějakého pudu sebezáchovy, a naklonila se nad ní.
Ghana se nad ní tyčila v celé své vytáhlé štíhlé kráse, tlapy měla opatlané rituální krví a několik krvavých znaků měla i na náprsence a na bocích. Byla silně cítit krví a kunou a působila jako kdyby vypadla z podivného portálu ze země Nezemě. Ale abychom byli upřímní... to i tahle šedá cizinka.
"No konečně, ani nevíš jak jsem ráda, že jsem tě dohnala. Máš teda páru, to ti povim." uchechtla se. "Nechci rušit v... ehhh v čemže? Co to vyvádíš?" Naklonila hlavu na stranu a zvědavě si vlčici prohlížela. Možná by nebylo od věci, kdyby si držela trochu odstup, ale Morghana pojem osobní prostor neměla ve slovníku.

Loterie 3/5

//Ronherský potok

Bezva. Šla za tím vlkem jako pominutá a stejně je někde úplně jinde. A šedý chlupy jsou ty tam. Ach jo! Kudy to vůbec šel? A jak je možné, že šel tak rychle?! Morghana sotva pletla nohama a to není žádné malé tintítko, ale pořádná vysoká statná vlčice. Nezdálo se jí to jenom? Možná to byl nějaký sněžný přelud asi jako pouštní fata morgana? Je na tom tak špatně, že vidí duchy? Tak takhle se cítí cizinci co zabloudí u nich doma ve vedru a nezvládnou extrémní počasí? Ona sama vedra zvládá výborně, takže nikdy neměla problém. Konečně má příležitost se vžít do cizí kůže. Normálně by to vzala celkem pozitivně, ale teď na tyhle kraviny neměla čas. Musí najít Morgotha a Mordecaie.

//Medvědí jezírka

Loterie 2/5

//Pahorkatina dlouhých uší přes Louku vlčích máků

Proběhla rozbouřeným sněhovým šílenstvím a zběsile se rozhlížela okolo. "Morgothe!" zavolala kamsi, ale bylo jí jasné, že její bratr tu není. Zahlédla čísi šedý zadek, mizející v sněhové závěji. "Hej! Počkej! Neviděl jsi... stůj!" volala za cizincem, ale ten už byl fuč. Šla za ním, ale byl mnohem ryhclejší. Vypadalo to, jako kdyby ho ten sníh a silný vítr vůbec nezpomalují. Sakra co jsou zdejší vlci zač?! Pomyslela si zaraženě. Vlastně ji to celkem uchvátilo, ale momentálně myslela jen na to, že musí najít bratry. Teď už totiž ztratila oba.

//Středozemní pláň

//Přechod - Rohenský potok přes Louku vlčích máků