Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 2/5

//Rozkvetlé louky

Jak si stěžovala na nedostatek pestrosti okolí, tak se jí to přání vidět něco jiného než les a sníh a pusté pláně taky splnilo. Najednou klesala do úzké rokle, která byla sice studená, ale aspoň trochu zajímavá. Padalo sem výrazně méně sněhu, ale zato všude výhružně visely rampouchy. Morghana nasucho polkla a opravdu hodně opatrně se plížila roklí. Chtěla změnu, ale možná se měla napřed kouknout, zda je okolí vůbec bezpečné. To je dobrý, Bohové stojí při mně. Pomyslela si, ale raději to neřekla nahlas. Co kdyby hlas podnítil nějaký průšvih? Ještě pár kroků... "H-hepčík!" Ajaj. Jak si kýchla, zaslechla vrzání ledu. Rychle pryč!

//Ostružinová louka

Loterie 1/5

Cesta byla složitá už jen z toho důvodu, že ať šla kamkoliv, všude jen sníh, led a pusté pláně. "Měla jsem zůstat v tom lesíku. Nebo aspoň u vody, tam byla aspoň nějaká struktura. Hrdek a vůbec! Měla jsem dřepět na jihu a nikam nechodit, nic nezkoumat a nikoho nehledat. Vsadím se, že Goth a Caiem už jsou dávno dole spolu a nechápou, kam jsem se ztratila. Sakra že já vždycky udělám nějakou blbost." Nadávala sama sobě a v zoufalství kopala do sněhu. Sice jí byla zima, ale takhle se aspoň pořádně hýbala a vybíjela si neskutečný vztek a smutek. Chci zpátky domů. Blesklo jí na moment myslí. Hned tu myšlenku zapudila, ale pořád se tam někde v koutku mysli vyskytovala.

//Úzká rokle

Loterie 5/5

//Vodopády

Cesta byla hezká, ale stále dost nepříjemná. Však přece MRZLO! Jak se tu komukoliv může líbit v týhle kalamitě? Obloha zatažená, všude bílo k oslepnutí, ale slunce nikde. Mlha vysoko, ale přesto oslepovala a z nebe neustále padal mrazivý sníh. Strašné, prostě strašné. Z té věčné zimy byla Morghana opravdu vyčerpaná, takže už ani nemohla používat magii. Dohánělo jí to k šílenství. Na jih. Honem na jih! Najít Morgotha, Mordecaie a zdejchnout se do jižních krajů a už z tama nevylézt. Jo! To byl plán! A toho se musí držet. Procházela malebným lesíkem, který jí na pár hodin poskytl přístřeší, ale i tady vládla tíživá atmosféra. Rozhodně se tu nezdržela dlouho.

//Rozkvetlé louky

Loterie 4/5

//Dlouhá řeka

Popoběhla si dolů podél řeky a potkala opravdu okouzlující místo. "No páááni!" vzdychla obdivně. Naskytl se jí jedinečný pohled na zamrzlé vodopády, které nyní působily jako z jiného světa. Vskutku velkolepé! Dlouhé prameny vody byly zamrzlé do impozantních obrazců a rampouchů. Led se vlnil, jak se kdysi vlnila voda a dlouhatánské rampouchy vypadaly jako skutečně nebezpečná zbraň. Morghana se toužila přiblížit k vodopádům na dosah, ale něco jí říkalo, že si úplně nepřeje být zasažena gigantickým několikatunovým rampouchem. To by byla teprve ostuda. Jak by to vysvětlila Bohům? Asi nijak. A ani nebude muset, protože zas poputuje dál.

//Lesík topolů

Loterie 3/5

//Arménské hory

Konečně začala skutečně sestupovat ze severu na jih. Bylo to protivné místo, nyní se aspoň cítila, že jde nějakou tou plání kolem konkrétních věcí, ne jen kolem skal, kopců a sněhu. Zmerčila řeku, která byla ale dokonale zamrzlá. Zašklebila se. No prima, ani napít se nemůže. Ne že by o to v téhle zimě stála, ale šlo o princip! Vždy chtěla mít k dispozici všechny možnosti a teď najednou neměla. Je sice hezké, že oproti domovu tu byla kupa vody a všude kaluže a řeky a jezera a moře. Ale k čemu to bylo, když moře byla nesnesitelně slaná a veškerá sladká voda zamrzlá? Aha! No k ničemu! Raději se vzdálí, než jí rupne žilka.

//Vodopády

Loterie 5/5

//S Galtavar

Běžela jako smyslů zbavená, děs a hrůza ji poháněly stejně kvalitně, jako zvuk a vibrace stáda losů. Nenene, rozhodně se nenechá udupat, nehodlá to nechat jen na Božstvu, když jí dali do vínku dlouhé rychlé nohy a schopnost kličkovat jako zajíc. Jedna skalina, druhý stromek a šup byla pryč. Zastavila se až kdesi v kopcích, kde chytala ztracený dech. "Fuj to bylo strašidelný. Co to bylo za zvíře?! Obrovský a hlučný, troubí na sto honů a dupe jako když se země má propadnout. Dostat se tomu pod kopyta vážně nechci." Inu zážitek to byl opravdu intenzivní. Sice má Morghana slabost pro adrenalinové situace, tuhle by už opakovat nechtěla. Nebo možná z bezpečnější vzdálenosti. Otřásla se, oklepala, zhasla raději ohýnek a šla si po svém.

//Dlouhá řeka

Loterie 4/5

Morghanino toulání ji zavedlo do útrob plání, které vzdáleně poznávala. Ale copak se dá nějaké místo bezpečně poznat, když je všude jen bílo a nic než bílo? No nedalo, to dá rozum! Ghana trochu zpomalila a rozhlédla se po okolí. Seznala, že je tu bezpečno a zapálila si ohýnek, který ji pořádně prohřál. "Aaaaachchchch to je příjemný! Konečně trochu tepla." pomlaskávala si potěšeně. Kolem jejího těla sníh roztál a vytvořil kolečko bahna a zeminy. A pár kamínků, aby se neřeklo. Vypadala jako bohyně plodnosti, tu vprostřed chladu a nevábna sedí v kruhu země a hřeje si zadek. Až na to, že plodnost nepřináší. Možná tak chaos a spáleninu. A... z nějakého důvodu i smrt, jak si tak všimla. Pod sněhem bývá zamrzlá tráva, ne? Říkávali jí to, že pod bílou přikrývkou se život a čas zastaví a čeká, než nadejde jeho čas. Ale... pod ní byla jen hniloba a zbytky mrtvých travin. No, neměla čas to zkoumat, protože sálající teplo přilákalo stádo sobů. Morghana na nic nečekala a dala se před obrovskými zvířaty na úprk.

//Armanské hory

Loterie 3/5

//Sviští hůrky

Dobře, jižněji se jí jít nepovedlo, hory ji stejně zavedly kamsi bokem a ona se ze skalin a pohoří dostala k ještě větším skalinám a většímu pohoří. Trochu ji to frustrovalo, na novém místě se ztrácela a cesta ji odváděla bůh ví kam. "Je to tu trochu... děsivý." Posteskla si při pohledu na vysokánské hory, které se tyčily až kdo ví kam. Snažila se držet u úpatí, což bylo jistě velmi moudré rozhodnutí. Kdyby vylezla výš, mohla by se nenávratně ztratit a zemřít tam. Takhle tady dole byl terén stále nesnadný a byla jí šílená zima, ale aspoň jí nic moc nehrozilo. Bála se i rožnout oheň z nedůvěry k okolí. Co když to přiláká dravce? Nebo se uvolní ty výhružně se tyčící ledové krusty a rampouchy? Nene, to nechtěla riskovat. Přežije tuhletu cestu a rychle se vrtne do teplejších míst.

//S. Galtavar

Loterie 2/5

//Sopka

Vlčice si to štrádovala neznámým okolím, byla jí chvílemi zima a chvílemi zas tam moc ne, ale furt jí bylo celkem nepříjemně. Znechuceně se třásla z packy sníh, jen aby v dalším kroku do něj zase šlápla. "Blbá zima. Blbej sníh. Blbá Gallirea a blbá Coffee." stěžovala si naprázdno, aniž by to adresovala někomu. Jen si potřebovala ulevit. Když měla společnost, nemyslela na to tak, ale teď? Zima ji objala ve svém vražedném objetí a zakusovala se jí do zkřehlého těla. "Hmmm, třeba se i uleví, když se najím?" Rozhlédla se kolem dokola, ale nikde nikdo nic. "Fajn, je zima, chápu, ale neříkej mi, že tu všechno na zimu chcíplo? To není možné! Půjdu prostě dál a něco... něco najdu. Snad." A jak si řekla, tak učinila. Zvolila si směr, samozřejmě ten jižnější, a vydala se hledat něco na zub. A pro Božstvo, samozřejmě.

//Ragar

Loterie 1/5

//VVJ přes Ainu

Zrzka kráčela svědomitě hornatým terénem a přemýšlela o... no, o kravinách. O tom, jak jsou skály pod jejími něžnými tlapkami tvrdé, o horském slunci, které se schovávalo za těžkým oblakem mlhy, o sopce, která se tyčila před nimi a o tom, že její společnice už dlouho nic neřekla. Inu Morghana si vystačí i sama, takže je pochopitelné, že si nevšimla. Až do teď. "Hej a kam že to jdeme? Vidím před námi sopku, je to ono? Není to nebezpečné? U nás doma jsme měli v okolí několik vulkánů, pár jich bylo dozajista aktivních. Na ty vyhaslé jsme chodívali sbírat blýskavé kamínky. Byla to paráda, ale starší vlci nás vlčata dost hubovali, když jsme tam šli bez dozoru. Že se nám může něco stát a tak. Blbost! Nikdy se nám nic nestalo, Bohové jsou s námi na každém kroku, není důvod, proč by se nám mělo něco dít. Ale hádám, že s věkem se vlci stávají nerudnější a vyplašenější. Maminka ani tatínci nikdy nebyli tak úzkostliví, jako právě starší členové Bratrstva. Nebo to měli možná v povaze, co já vím, znala jsem je už jako staré páprdy. Taky ti přijde, že čím je vlk starší, tím je protivnější? Co myslíš, Coffee?" Nic. Morghana se zarazila a nabručeně se na svou parťačku otočila. Jenže nikdo tam nebyl. "Coffee?" oslovila ji znovu, ale odpovědí jí bylo jen duté ticho. Zmizela. Blesklo jí hlavou. Nic moc si z toho nedělala, prostě... prostě jen šla dál. Třeba se ještě střetnou.

//Sviští hůrky

Loterie 4/5

//Zrcadlové hory přes Mathae

Vlčice trochu pookřála a začala se i usmívat. Vlastně... byla celkem fajn. Morghana se již ujistila, že jí Coffee nepůjde po krku, čímž si automaticky u ní udělala kladné mínění. Po posledním setkání to bylo o něčem úplně jinym. Ochotně se přidala k ohýnku a už nevypadala tak vyjeveně. Ale okatě ignorovala její zmínku o popálení. Ghana se ušklíbla. Zajímavé.
Vydaly se na cestu a Morghana vůůůbec neřešila kam jdou. Ono i kdyby se zeptala, tak houby bude vědět, však tu byla zcela cizí a nic tu neznala. Tohle byl celkem dobrý způsob, jak to tu poznat. Jenže čím déle šly, tím hrbolatější byl kolem nich terén. Mám pocit, že se od bratrů pořád vzdaluju. Pomyslela si krapet úzkostlivě. Ale co, Bohové jejich cesty již spojili, jistě to neudělali proto, aby je zas rozdělili. Dříve či později se opět setkají.
"Třetí zimu, to už jsi prakticky zdejší." poznamenala zamyšleně. Tři roky je skutečně dlouhá doba. Zůstanu tu taky na delší dobu? Nebo půjdu dál hledat své místo? Napadlo ji vzápětí. Zrzku zaujal důvod, proč sem přišla. "Tak to máme podobné. Taky jsem tu, abych našla své sourozence. S tím rozdílem, že místní se mými sourozenci teprve stanou." zazubila se. "Hmmm, jsem tu jen chvíli, ale..." naklonila se k vlčici a nasála její překvapivě výrazný pach. Hořká zrna, hladké očištěné dřevo, hutné vlhké listí. Zavrtěla hlavou. "Bohužel ne, ani vzdáleně podobné. Nicméně jestli někoho takového potkám, vím kam ho směřovat." zavrtěla ocasem přátelsky. Vůbec při tom nedbala nějakého osobního prostoru, normálně a bez okolků do něj vlezla a nebylo jí to vůbec divný. Koncept intimity jí byl natolik blízký a obecný, že do něj komukoliv vstupovala bez pozvání.

//Sopka přes Ainu

//VVJ přes Mathae

Loterie 4/5

Jak tak povídala a oheň hořel, vlčice na ohnivou kouli zareagovala dost překvapeně, ale ne vysloveně vyděšeně. Asi vážně nevěří, že to co vidí je skutečné. Pomyslela si zamyšleně a ta myšlenka ji řádně pobavila. Nakonec ale nebyla vysloveně blbá, všimla si, že v tom má Morghana packy. Rázně přikývla. "Uhum." přitakala a šibalsky se na ni usmívala. "Je to příjemný, že?" Je zbytečné lhát, opravdu si to užívala. Přišla k ohýnku nejistě a opatrně a viditelně nevěděla, co si má myslet. "Neboj, dávám si pozor, nepopálím tě." ujistila ji, ale popravdě by bylo beztak moudřejší, aby si pozor dala. I když se Morghana vždy snaží, občas... jí to prostě nevyjde a pak hoří různé věci. Listí, tráva, lesy, ocasy... že to nikdy neudělá schválně je sice pěkné, ale škodu to nadělá stejnou, jako kdyby to udělala schválně.
Po chvíli se zvedla s tím, že je čas pokračovat v cestě. Oheň se ještě chvíli vznášel nad nimi a hřál je, ale po nějaké době vyhasl. Přeci jen to Ghanu unavovalo ho držet a hřát, potřebovala si chvilku odpočinout. Coffee projevila zájem o její rituály. A protože Ghana má pozornost a obecenstvo tuze ráda, přirozeně ji to potěšilo. "No a odkud pocházíš ty? Jsi místní? Touláš se? Nebo ses tu narodila?" zeptala se se zájmem a rozhlížela se všude kolem. Tudy už jednou šla. S Ivarem. Musela se nad tou vzpomínkou usmát, bylo to fajn.
"Oh, tos řekla hezky. A asi to tak je. Jen moje způsoby jsou asi trochu... drastičtější." poznamenala mimoděk, ale myšlenku nerozvedla. Vlastně ji hned opustila. "Moc mě těší, Coffee." odpověděla a s dobrou náladou pohlédla na průzračné jezírko, které zrovna míjely. V rychlosti se napila, tak, aby se namočila co nejméně, a nerušeně pokračovala v cestě.

//Za Coffee

Loterie 3/5

//Středozemní pláň přes Esíčka

Stále nechápala, jak může přežít bez čerstvého masa. Kdyby Morghana aspoň jednou za pár dnů nemá možnost si ulevit něco živého, začíná být nervní. Mršiny jí nejedou a bobule, houby a výhonky jsou pro ni jako doplněk kvůli vitamínům, nebo lehká pochutina když ji honí mlsná. Rozhodně je plnohodnotné jídlo, které by ji zasytilo. Nicméně doplnila, že lovit umí. "Umíš, ale nelovíš." ujasnila si, aby měla jistotu, že to pochopila správně. "Jsi zvláštní." podotkla. Ale nemyslela to zle, taky to řekla neutrálním způsobem. Co na srdci to na jazyku. "Ale nesoudím, každý má svoje výstřelky. Ale nikdy bych si to s tebou nevyměnila." uchechtla se.
Procházeli podél zkrouceného vodního toku, který lákal k napití. Ale Ghana neměla náladu namáčet tlamu do ledové vody. Zvlášť když viděla ten zmrzlý okraj, brrrrr!

Loterie 5/5

"Přesně tak. Já a mí sourozenci obětováváme krev Bohům, kteří za naši obětinu vedou každý náš krok a nedovolí, aby se nám stalo něco zlého." vysvětlila nadšeně s kapkou hrdosti. "Krev je posvátná a nesmí být prolévána nadarmo. Ale to ty očividně taky ctíš. Jen... docela jinak." poznamenala mimoděk. Věřila, že najdou společnou řeč. Již bylo jisté, že cizinka nebyla tak úplně šílená, jako spíš... divná? A divnost je vždy zdrojem Morghanina zájmu. Navíc nabídla přesun na teplejší místo. A na to ryšavka rozhodně slyší. "To je slovo do pranice! Teplo ocením ze všeho nejvíc. Ale... vůbec to tu neznám, tak nechám vedení na tobě." poznamenala entuziasticky a nechala zhasnout plamen. Již nebude potřeba. "Oh, mimochodem já jsem Morghana." představila se a už už byla připravená následovat hnědou vlčici kamkoliv půjde.

//Za Coffeee