Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Kiss - Morgoth
Je nad slunce jasné, že kdyby jim Bohové přáli, Morgoth by byl tím, koho by si Ghana vzala. Není pochyb, je láskou jejího života a jen s velkou nevolí a těžkým srdcem se musela vzdát krásného snu o partnerském životě s ním. Ale protože Božstvo jim není nakloněno, Morghanin názor nelze změnit. Ne dokud jí Krev neukáže opak. Její drahý milovaný bratr tudíž bude na dobu neurčitou tím, koho by dozajista políbila. Kdykoliv a s radostí, ale nic víc. Přes všechno co o světě víme, láska občas nestačí. Občas je potřeba mnohem víc. A to víc Morgothovi a Morghaně chybí.

Marry - Rowena
Není žádným tajemstvím, že se Ghana vyžívá v krvi, mrtvých věcech a v pozůstatcích jiných tvorů. Zajímají ji divnosti, neobvykle vypadající vlci, zvláštnosti a šílenosti. Vysloveně se vyžívá v tom, co jiní považují za nechutné nebo šokující. Něco poškozeného, nedokonalého, vzácného. Tohle vidění krásy by mohla s Rowenou sdílet. Byla by jednou z těch, kteří ji nesoudí, ba naopak podporují. Byla by tou, která ji chápe a sdílí její estetické vnímání. Asi by ji taky pořádně štvala, ale naštěstí se na otázku kiss-marry-kill neptáme Roweny. Morghana je rozhodně schopná tuhle vlčici vnímat jako potenciální partnerku, tudíž můžeme předpokládat, že by si ji dozajista chtěla vzít a učinit ji tak jednou ze svých partnerů a partnerek. Navíc je sexy.

Kill - Linzire
Pojďme si to říct na plnou hubu, Morghana je schopná a ochotná zabít kohokoliv. Když je to potřeba, a dotyčný není jejím sourozencem, prostě vlka zakousne. A Linzire by si vybrala k zabití čistě proto, že je slabý, hodný a důvěřivý. Určitě by si ho oblíbila, je veselý a praštěný a miluje pořádnou srandu. A Morghana zbožňuje, když má někdo otevřenou mysl a dobrý smysl pro humor. Bylo by jí dost líto, kdyby ho měla zabít, ale kdyby nebylo zbytí, a Bohové by si žádali obětinu, určitě by byl první na jejím seznamu. Kvalitní oběť bohužel neroste na stromech, ale koluje v žilách živých tvorů. A jeho krev by byla pro rituál naprosto dokonalá.

Morghana vykouzlila široký zubatý úsměv. Regisova slova jí udělala radost, rozhodně to brala jako něco pozitivního. "Souhlasím, pro mě není lepšího elementu." zavrtěla ocasem. "Bohové mi vskutku nadělili jen to, co je pro mě nejlepší. Věřím, že i tobě tvá magie sedne jak má. Ale nemůžu se ubránit překvapení, že jsi se narodil s... iluzí? Je to iluze, ne?" okukovala jeho oči ze všech stran a lezla při tom dost do jeho osobní zóny. "Čekala bych spíš zemi." přiznala bez okolků. Zvláštní výběr, ale jistě ne náhodný. I když... je pravda, že jeho kroky nevedou Bohové. Kdo ví, jak to s prostými vlky vlastně je.
"Uuuu, takže jsi učeň? Musels na ně udělat dojem, bylinkáři se moc o svoje znalosti nedělí. Teda aspoň myslim. Táta s tím dělal tajnosti před cizinci." zamyslela se a pokoušela se myšlenkama vrátit zpátky do dob minulých, aby nekecala. Ale jo, co si tak její hlava vybavovala, táta nebyl z těch, co by se k cizincům choval vysloveně otevřeně ani přátelsky. A už vůbec nerozdával své rady na potkání. Jeho žertovné prohlášení bylo osvěžující vsuvkou do zbytečně vážně konverzace. Morghana se pobaveně uchechtla. "Ještě že k tomu nedošlo, chodit po okolí jako oškubané kuře není mojí oblíbenou kratochvílí." Regis se jí zamlouval. Byl tak trochu studenej psí čumák, ale to nebylo něčím, co by Morghaně vadilo. Čas s ním utíkal rychle a příjemně a jako bonus se i pořádně nadlábli. Nemluvě o tom, že se okolí měnilo a dávalo velmi jasně najevo, že jaro je tu. Pořád zima, ale aspoň se to dalo snést.
Konečně došlo i na čištění jejích ran a ona už za tu krátkou dobu věřila, že je její blaho v dobrých tlapkách. Pobaveně jsem se na něj podívala. "Mutant? Hodláš mi tu tvrdit, že si umíš nechat narůst další hlavu a končetiny?" zakřenila se a rovnou si to představila. Musela se zasmát, bylo to absurdní. Ale chtěla by to vidět, ne že ne. Už už mu chtěla odpovědět na jeho otázku, jenže jí mezitím blafnul ohýnek, vylila se další část vody a ona zapomněla, že k té otázce vůbec došlo. Naštěstí šlo jen o pár kapek, očividně se s tím naučil pracovat. "Nemrmlej, funguje to." pokárala ho, ale z hlasu šlo celkem dobře vyčíst, že to bere jako normální záležitost. Spokojeně sledovala bublinky ohřívané vody a s Regisovým rozkazem ho nechala zhasnout. "Rozkaz mistře." odpověděla s odkazem na jeho znalosti bylinkáře. Otočila se k němu bokem, aby měl dobrý přístup k nepříjemným kousancům od těch prašivých kojotů. V tu ránu na ní přistála teplá koule s odvarem a rozprskla se na ní s pořádnou silou. Leknutím nadskočila a otočila na Regise hlavu s podrážděným výrazem. "Mstíš se mi za to nešetrné vypálení rány?" zeptala se otevřeně s ošima otočenýma k němu. On se ale začal omlouvat s přesvědčivým argumentem. Dělá to poprvé. "Oh no jo vlastně. Tak pohoda, natrénuješ si to tímhle." Ghana změnila svůj přístup z dotčeného na nonšalantní a nechala ho dál v klidu pracovat. Druhá koule už se chovala o poznání slušněji. Stékala na ránu a její obsah jemně čistil nánosy hlíny, slin a zaschlé krve. Štípalo to a bylo to docela nepříjemné, ale muselo to být. Otočila se na svého společníka když skončil a zavrtěla ocasem. Zkontrolovala si rány a uznale pokývala hlavou. "To vypadá skvěle, dokonce mi přijde, že splasknul otok." zhodnotila Regisovu práci. "Rádo se stalo, klidně ti budu dělat morče častěji." odpověděla spokojeně. Je pravda, že tohle bylo o dost příjemnější, než její vypalování.
Ghana náhle pocítila potřebu zjistit, kde jsou její bratři. "Ty, Regisi. Kam se teď chystáš? Musím najít nějak bratry, takže musím prohledat okolí." povzdechla si. Ocení jeho společnost, ale taky jí je jasné, že bude mít nějaké povinnosti jinde. Jejich malé dobrodružství se chýlí ke konci. Zkontrolovala pohledem napůl sežranou srnu a rozkouskovaného kojota a lítostivě zavrtěla hlavou. "Asi se ještě ale najím, než tuhle krásu tady nechám." zabručela si pro sebe.

Regis se trochu rozpovídal, bylo fajn trochu upustit páru. Navíc si pouštěl hubu na špacír a to bylo něco, co dovolovalo Morghaně chovat se dle svého. Ne že by jí kdy cokoliv v tom vysloveně bránilo. "Jo, tátu to trochu mrzelo, ale asi byl nakonec rád, že jsem k tomuhle umění nepřičuchla. Řekněme, že by nebyl rád, kdybych tyhle znalosti používala a testovala jako oheň." Poznamenala s křivým úsměvem. "Nejsou nehody jako nehody." přiznala. Inu, dávala si už pozor, ale začátky byly krušné. "Ty jsi z rodu bylinkářů?" Vrátila otázku stejným směrem. Narodil se už s tím, že prostě bude spřízněný se zemí? Jeho oči ale prozrazovaly docela jinou magii. Ona se s ohněm v podstatě narodila a i nadále je jejím nejlepším přítelem. Regisovu mentální mlhu ignorovala, nebo spíš si jí nevšimla. Nad něčím dumal, to bylo jisté, ale nemohla vědět, že jde o něco vážnějšího. Neznala ho dost na to, aby to určila.
Dal jí najevo svou nelibost i značnou úlevu ze záchrany svého kožichu. "Pravda, mě by to nijak neovlivnilo." Přitakala směle. No co, šlo o jeho kožich, ne o její. Ale nepodpálila ho! To byl úspěch hoden obdivu.
Naslouchala Regisovi a na malý moment se cítila skoro jako doma. Jako kdyby slyšela svého otce, který jí vysvětluje, proč si má dávat pozor i přes to, že on jí rány vždy vyčistí. Prevence je nejvíc, to si pamatuje, ale moc podle toho nežije. "Fajn, to zní dobře. Aspoň něco." Vcelku ráda tuhle možnost přijala, ošetření nikdy neodmítne. Možná by si měla dávat větší pozor, ale právě spolu přežili boj o kořist s kojoty, takže nehodlala přijímat možnost, že by jí chtěl uškodit. Cosi šmrdlal ve své brašně, než se zarazil. Morghana natočila hlavu na stranu, když zmínil experiment. Chystá se jí zašít ránu kořínky? Neodpověděla, nechala ho se soustředit a upřímně... překvapil ji. Přímo před Regisem se objevila vodní koule, kterou v velké části vylil. Zjevně to nedělal moc často. "Nene! Ty jsi taky uživatel vody?" Zvolala nadšeně, až se jí z toho emočního napětí rozpůlil hlas a z hrdla se jí vylinuly dva tóny naráz. Byly od sebe daleko celou oktávu a pěkně jí zavibrovaly v krku. Zírala na vodní kouli trochu moc dlouho, nevšimla si hned, že ji o něco žádá. Až s odstupem k ní jeho žádost dorazila. "Oh! Jasně, hned to bude." Konečně se trochu soustředila. V rychlosti nechala vzplát kouli, která ale měla víc síly, než by bylo vhodné. Objevila se v malé explozi, než ji Morghana ukočítovala a snížila její výkon. "Hups, pardon pardon." Zasmála se, zatímco její obří plamen zmenšoval svou intenzitu, až se z něj stal jem takový něžný plamínek, který se přesunul k jeho vodě s heřmánkem. Ohřívání vody bylo pozvolné a klidné, žádné šílenosti ani masakr Celkem ku podivu vzhledem k tomu, že před chvílí došlo k drobnému výbuchu.

Pochyby vlka byly něco, co Morghanu rozhodně netrápilo. Však mu hodlala pomoct, nezištně a bez nutnosti splacení. Na tyhle blbosti bezbožného světa si nehrála. Buď pomoct chtěla, nebo nechtěla, na transakce má jiné metody. Většinou ne tak diplomatické. Nechala řeči stranou a učinila, co učinit měla. Seškvařila mu ránu ohněm. Ovšem že se mu to nelíbilo, muselo to bolet jako ďas. Vlastní oheň jí nepálí, ale ten cizí ano, takže moc dobře věděla, jaká to musí být bolest. Táta ji jako malou tuhle techniku naučil především tím, že ji takto ošetřoval, když se dostala do nepříjemností. Ona ale vždy dostala bylinky na uklidnění a otupělost od druhého táty. A pak i odvar pro desinfekci a spoustu dalších věcí, které Regisovi nabídnout nemohla. Jeho to však očividně zaujalo.
"Nejsem." oponovala, zatímco její hnědý společník tiše úpěl. "Táta byl zkušený bylinkář, učil ho jeden ze starších vlků, který vládl magii země a byl hodně zkušený. Já ale tyhle znalosti nepochytila." Vrtěla hlavou, ale bylo vidět, že jí to líto není. Byliny nebyly nic pro ni. Byla to piplačka, hodně studií, hodně tréningu a hodně nezdarů. To ona nesnášela. Regis jí její dumky potvrdil. "To se vsadím. Nic pro mě." přiznala bez okolků a zasmála se. Tenhle malý studený psí čumák se zatím jevil jako zajímavý vlk. Morghana tyhle typy měla obzvlášť ráda, nebyla s nimi nuda. A Ghana se opravdu nerada nudí.
Zatímco Morghana zpětně odpovídala na vše, co upoutalo její pozornost před tím, než vlkovi způsobila bolest, Regis se na ni dost ublíženě zahleděl. Vyčetl jí i její rychlost zásahu. "No, ale máš to aspoň rychle za sebou." odpověděla nonšalantně. Samozřejmě ji potěšilo, že její práci pochválil. "Souhlasím, jsem ráda, že ti nechytla srst." Zavrtěla ocasem. Vlk jí věnoval krátký zkoumavý pohled a zeptal se na její stav. Nejdřív ho chtěla usměrnit a sdělit mu, že nepotřebuje starost z vděčnosti. Ale jak tak svého společníka poslouchala, došlo jí, že jen "dělá svou práci". Tenhle pohled zná od otce. Zkoumavý, zamyšlený, s jasným cílem uzdravit nemocného ne pro soucit, ale protože je to v jeho povaze. Hned jak otevřela tlamu že něco řekne, tak ji zase zavřela a nechala ho zhodnotit její stav. "Pár ran mám, ti prevíti mě dost pokousali. Pomůže to i abych od nich něco nechytla?" zeptala se zúčastněně.

Opatrnost vlka Morghanu trochu dráždila. Měl naprosto relevantní otázky a oprávněně jejím schopnostem bez ověření situace nevěřil, ale Ghana svět viděla trochu jinak. Mnohem odvážněji a neopatrněji. A taky věřila, že její kroky jsou vedeny Pravdou a Bohové ji nenechají udělat žádnou kravinu. Až na to, že nechali už mnohokrát. Ale ona plně věřila jejich úsudku. Nojo, ale tihle neznabozi nemají tuhle jistotu. Luxus hodit starosti za hlavu není pro ně asi tak jednoduché, když je nikdo nehlídá. Došlo jí. No, co se dá dělat. Bude muset mu poskytnout hlídání ona. "Mnoha." odpověděla bez okolků. "Ale mnoha jsem taky pomohla. Bratři se dostávají do šarvátek poměrně často a Morgoth je z těch, co si na svém zevnějšku hodně zakládají. Jizvy při hojení nepřicházejí v úvahu, takže moji pomoc často a rád využívá." zavrtěla ocasem a bylo na ni vidět, že je na své schopnosti náležitě hrdá.
Regis byl už od pohledu rozhodnutý, jen si ještě ověřoval některé skutečnosti. Navíc se o něm Ghana dozvěděla zajímavou věc. "Léčitelství? Ty rozumíš bylinám?" zvolala užasle. Hned v jejích očích poposkočil o několik úrovní výš. "Paráda! Táta taky rostlinám rozuměl, zabýval se bylinkářstvím. Nikdy jsem nechápala, jak může tak přesně vědět, kdy jakou kytku použít." zavrtěla hlavou a olízla si čumák ohnivým jazykem. Legračně to zajiskřilo. "Oheň je největší přítel bylinářů! Tátové hodně spolupracovali, protože jeden znal moudrost země, druhý ohně." zahlaholila nadšeně. Když vlk konečně svolil, Morghana zkušeně přistoupila k němu a strčila do něj packou, aby se jí pořádně natočil. Možná mohla být trochu něžnější a ohleduplnější, ale na takové věci ji moc neužije. "Ohnivým jazykem olízla Regisovu ránu, která se okamžitě začala škvařit a zatahovat. Přirozeně to šíleně bolelo. Rána sama o sobě musela být dost citlivá, natož teď, když přišla do kontaktu s ohněm. Navíc ten děsivý pach spáleniny určitě neulevoval. Ale to k tomu holt patřilo, nebyla to zrovna příjemná procedura. Takřka ihned její jazyk přestal žhnout a Morghana se zkoumavě zadívala Regisovi do tváře. "žiješ?" zeptala se. "Možná jsi měl nejdřív požvýkat nějaké ty svoje byliny. Však víš... na otupění bolesti." Hups, pozdě. Co na plat, vlci přežívají i horší věci než seškvaření menší rány. Brzy ani nebude vědět, že se to kdy stalo.

Regis Morghanu o srně příliš nepřesvědčil, ale vlastně celkem souznila s tím, že teď by i mršina chutnala jako královská kořist. Inu, to už byla ale ponořená v kojotovi a i když měl přirozenou pachuť masožravce, nemohla se ho nabažit. Asi vážně měla hrozný hlad, navíc z vyčerpání a zimy jí energie klesala dvakrát tak rychle. Tělo si žádalo živiny.
Ticho přerušovaly jen zvuky žraní, trhání masa a drcení kostí. Trvalo notnou chvíli, než se zase pustili do řeči. Morghaně se náramně ulevilo, s plným žaludkem se jí hned existovalo lépe. Měla lepší náladu, stesk po domově nebyl najednou tak silný a přestala se na všechno pohyblivé dívat hladovýma očima. Až teď si uvědomila, že kdyby se nenažrala, nejspíš by pozřela úplně cokoliv, včetně vlka. Regis zareagoval na její nabídku zdráhavě, ale nezdál se, že by ji odmítal. "Pch, samozřejmě, stokrát." mávla tlapou. "Ne vždycky se to teda povedlo jak bych chtěla, ale už to mám natrénovaný." prohlásila sebevědomě a považovala to za svůj nejlepší výkon, co se ohně týče. Být užitečná, to je oč tu běží. Sjela zrakem k jeho ráně, která lehloulince tuhla mrazem a vytvářely se kolem ní na srsti krvavé krystalky. "Jednoduše ti zapálím okraje rány. Není to nic příjemnýho, ale myslím že bude radši přiškvařen ohněm, než mrazem." ušklíbla se a poukázala na stále dost mrazivé počasí. Přišlo jí ale, že sněžilo o dost méně a vlastně i nemrzlo tak usilovně, jako před pár dny. Nejspíš se jí to ale jen zdálo, je napapaná a spokojená, jasně že jí svět hned přišel růžovější. "Nebuď baba, nech se ošetřit." ušklíbla se a na potvrzení svých slov vyplázla jazyk, na kterém se objevil podivný rudý plamínek připomínající hořící lávu.

Morghana hluboce vzdychla a němě přikývla. Jedna z mála výjimečných chvil, kdy drží hubu a nevykecává ostatním díru do hlavy. Regis by si toho byl asi vážil víc, kdyby věděl, jaký horror by ho čekal, kdyby byla při síle. Nezdál se být totiž vyloženě výřečným typem. "Vypá-vypálím je, jen co si dáchnu." vzdychla znaveně a pobaveně sledovala zklamaného vlka, který krapet doufal, že oheň přeci jen bude. Ono postačí menší emoční vypětí a požár je na světě, ale právě teď byla na tyhle věci moc mimo. Sakra, to mě tak zmohl ten boj? Nebo někde krvácím víc, než bych chtěla? Mimoděk se ohlédla na bok, aby zjistila, zda je rána pořád stejná a zdála se být celkem v pohodě. Horší než by chtěla, lepší než tomu nasvědčuje její stav. Z únavy a vypětí si široce zívla a ukázala tak celý svůj chrup včetně nejzadnějších stoliček.
Regis se pustil do jídla a začal srnou. Přirozeně. Morghana neprotestovala, ani jí to nevadilo. Spíš si brousila zuby na toho prašivce, dal jí pěkně do těla, tak ho hodlala pozřít i s drápkami. Měla speciální zálibu v požírání svých nepřátel, zvlášť když byli tak lahodní. Škoda že byl kost a kůže, tvrdá zima se podepsala na všech, kdo jí byl nucen čelit.
"Jaká je? Popiš mi její chuť, než se budu schopná zvednout." uchechtla se tiše a upřela na něj unavené rudé oči. Bylo jí celkem příjemně, ale už se jí jímal hlad. Co kdyby se jen přesunula ke kojotovi a žrala ho vleže? Bude mít vůbec chuť? A co když jí chybí síla právě z hladu? Asi by tomu měla dát pokus. Zvedla se, zavrávorala a přešla ke kojotovi. Zakousla se bez čekání do žeber a trhla. Odkrvený kojot měl maso křehké a čisté, jen trochu suché. Morghana ale přesně takové maso znala, tak jí to vůbec nepřišlo zvláštní. Po pár soustech poznala, že má sil na rozdávání a že měla skutečně jen velký hlad. "Ufff hned je to lepší." pochvalovala si spokojeně a otočila hlavu na Regise. "Co ty? Je ti líp? Chceš vypálit rány, ať se ti zas neotevřou?" nabídla ochotně.

//Středozemní pláň

Regis prohlašoval, že to zvládne. Sice vypadal potlučeně, ale i Morghana musela uznat, že mu životně nic nehrozí, i když z něj crčelo nepřiměřeně krve. Plýtvání. Napadlo ji popuzeně. Ale protože se nakonec rozhodla se s ním neservat, neměla důvod ho ani zabíjet a tudíž neměla nárok na provedení rituálu s jeho krví. I když by to byla znamenitá obětina. Myšlenky se jí promítly do hlasitého mlasknutí, ale nic nahlas neřekla. Zeptal se na oplátku i na její zdraví. Ohlédla se za kousancem na boku, který byl kolem dokola slepený krví a průhlednou plazmou. Bolelo to, štípalo a tahalo za chlupy. Kromě toho měla pár tržných ran, škrábanců a roztržený polštářek na zadní noze, o kterém netušila, jak k němu přišla. "Přežiju." odpověděla podobným způsobem. "Doufám, že nebyli nemocní." Tváří jí prolétl znechucený výraz, kterým zkontrolovala cestujícího kojota. "Hmmm, ale vypadá že má hezkou čistou srst a nic mu neteče z huby." Zhodnotila stav mrtvoly, které trčel z tlamy bezvládný jazyk.
Přikývla, zjevně ani on neholdoval téhle zimě. "To teda nejsme. Zapálila bych nám oheň, kdybych nebyla tak unavená." prohlásila mimoděk. Příliš netajila svůj stav, nemá to ve zvyku.
Ještě že byl lesík blízko, byl to roztomilý mladý borovicový les, ale bylo tu o poznání příjemněji. Při nejmenším se do nich neopíral neodbytný vichr. Vyplivla srnu, pustila kojota a znaveně si lehla do ledového sněhu. Musela tu cestu vydýchat, bylo to náročnější, než si myslela. "Cokoliv." vydechla unaveně. "Najez se první, musím popadnout dech." vyhrkla vysíleně a čumákem pokynula k srně a kojotovi. Sama by si s největší radostí dala, zvlášť ten teplý kojot vypadal velice lákavě. Ale teď potřebovala dát co nejvíc prostoru dechu.

Díky za upřímnost vzala Ghana asi trochu moc do slova. "Kdykoliv." zavrtěla radostně ocasem. Najednou před ním stála přátelská usměvavá vlčice, která rozhodně před chvílí nerozdrtila jinému tvorovi čelist. Kdepak, úplně neškodná zrzka s dlouhýma nohama a tendencí dělat blbosti. Cizinec se choval podivně, hrozně strnule a škrobeně. Bylo vidět, jak se snaží neudělat chybu. Co mu je? Praštil se při boji do hlavy? Nebo ztratil moc krve? Chování vlka Morghana nechápala, koncept obezřetnosti a nejistoty byl pro ni zcela neznámým. "Jsi zraněný? Vypadáš bledě." Řečnický obrat samozřejmě, vlk přece nemůže vypadat bledě, ne? "Ooooh! Už chápu! Je ti zima. máš stejně na prd srst jako já, musí ti být kosa." došlo jí a samozřejmě své myšlenky nechala vyplynout nahlas. Celkem se jí zamlouval jeho přístup. Logický, svižný, s dobře cílený na efektnost. Takové smýšlení brala, ráda se zbaví nutnosti přemýšlet. "To beru." souhlasila a velmi ochotně přiskočila k srně. Než se cizinec zakousl do jejího ztuhlého mraženého masa, představil se. "Morghana." odpověděla. "Nebo Higanbana, záleží co ti líp půjde přes tlamu. těší mě." zavrtěla přátelsky ocasem, načež se kvalitně zakousla do nohy a začala ji vláčet spolu s Regisem. Magií si pomáhala při přesunu kojota. Ten byl o mnoho lehčí, ale stálo ji to dost soustředění, tak ho jen tak posouvala po sněhu směrem, kterým je Regis vedl.

//Borovicová školka

Vlk byl nejspíš celkem vysoký, ale hrbil se. Je zraněný? Bolí ho něco? Zajímá to Morghanu vůbec? Ale pomohl jí a né zrovna málo. Rozhodně si zasloužil trochu lepší zacházení. Navíc Morghana není zlá, jen se spíš drží vlastních zájmů. Opatrně jí přiznal zásluhy a poznamenal, že mají dost dost jídla pro oba. Přikývla. "Pravda. Měla jsem v plánu ti srnu vyfouknout, ale tolik těl ani neutáhnu." uchechtla se. Narozdíl od cizince nebyla vůbec napjatá. Bolelo ji celé tělo, má ránu na boku a několik menších kousanců, ale nic život ohrožujícího. Kdyby se měla porvat znova, zvládne to ustát. Nejspíš. I kdyby ne, neměla v plánu se s vlkem rvát. Teď už ne.
"Není moudré tu zůstávat."
Otočila se k těm prašivým psům. Jeden z nich byl prakticky nepoškozený, ten druhý měl rozdrcený čumák. Chtěla Bohům připravit krásný rituál, ale v tomhle případě to nebylo možné. Roztrhla oběma krkavici a nechala je krvácet do sněhu. "Drazí bohové, promlouvá k vám vaše věrná služebnice Higanbana. Přináším vám obětinu hodnou mé úcty a věrnosti k vám. Nechť mé kroky a činy provází Pravda." Využila své nové oblíbené magie a nechala krev se vznést do vzduchu. Nechala ji se rozplynout v srsti a vytvořit tak mnoho krvavých znaků. Když dokončila svůj krátký rituál, otočila se zpátky k cizinci.
"Zvládnu odtáhnout jednoho a pomoct se srnou. Navrhuju se na druhého kojota vykašlat a nechat ho tu. Ledaže dokážeš hltat tak rychle, že se z něj nažereš teď." uchechtla se a změřila se ho pohledem. Jejich seznámení proběhlo za hodně nezvyklých okolností.

Jaké štěstí, že ti otrapové měli pozornost postižené laně. Moji tři blázni čuměli na ty dva u srny, prašivec u srny čuměl zas co se děje tady. A jak se tak navzájem vyrušili, já i zrzoun jsme popadli příležitost za pačesy. Vykašlala se se na zrzka, vypadal že to nějak zvládne, a věnovala se raději svým problémům. Protiva protivný zakousnutý konečně povolil a tak si Morghana neodpustila jeden dobře mířený kopanec. Kdo ví kam se trefila, ale při nejmenším si ulevila. Otočila se na dva zbývající, kteří nejspíš doufali, že udělají nějaký průlom v této situaci. Morghana se krvelačně usmála a dvěma řádnými skoky se dostala nad ně. Na první pohled to mohlo vypadat, že bude v nevýhodné pozici - přeci jen jim ukázala své slabiny - ale opak byl pravdou. Otevřela tlamu a plivla po kojotech hořící slinu. Psi vyděšeně zakvíleli, srst se jim zapálila jako nic, ale bohužel hodně rychle pohasla. Srst totiž nehoří, jen se škvaří. Ale dalo jí to dost prostoru na to, aby na ty dva skočila, sejmula je a přišpendlila k zemi. Na vlčici byla dost vysoká a nohatá, samá končetina, samý úd. Pořádně na oba dupla, až jí to podklouzlo a ona bolestivě sjela drápy po jejich břiše. Vypadali, že jim to vyrazilo dech. Zakousla se jednomu z nich do krku, zatímco druhého držela vlastní vahou na zemi. Cítila, jak tu malou špinavou parodii na vlka rdousí, až se přestal úplně hýbat. Neukápla ale ani kapka krve. To bude dneska pořádný rituál! Pomyslela si nadšeně, zatímco stáčela pohled k druhému psisku. Valil na ni bulvy a dělal co mohl, aby se zpod ní dostal, ale neměl dost sil. Zoufalstvím cvakal zubisky naprázdno. Chytla ho za tlamu a skousla. Ozvalo se praskání doprovázené nelidským rykem. Zvíře řvalo bolestí tak strašně, že Morghana skoro ohluchla. Štval ji. Strašně ji štval. Škoda že neměla možnost tohle udělat tomu, co se jí držel za bok, ale holt v boji si protivníka nevybíráš. Schytal to tenhle. Pustila nebohého kojota a zasadila mu poslední ránu z milosti. Pes se utopil ve vlastní krvi.
Elegantně se zvedla, bílá náprsenka pokrytá krví, slepený bok a špinavá tlama. Stála tam vysoká jako bohyně smrti a vypadala nad míru spokojeně. Zhodnotila práci hnědého cizince a uznale pokývala hlavou. "Poradil sis." poznamenala svým zvučným hlubokým hlasem. Původně ho chtěla nechat to oddřít a pak ho zahnat a slíznout smetanu, ale dle spouště kolem nich usoudila, že mají tolik žrádla, že sami nebudou vědět co s ním.

Čtyři hnusné vypelichané tlamy na Morghanu vrčely a cvakáním čelistí se ji snažili odehnat. To však nevěděli, že Morghana se neprala už celé věky. A už se na to pořádně těší. Snížila těžiště, natáhla tělo, zpevnila trup a začala se pohybovat rytmicky dopředu a dozadu. Dva kroky vpřed, jeden se zapérováním vzad. Dva vpřed, jeden vzad. Psovité šelmy začaly být nervní. Vztekle jim kapala pěna z huby. Fuj, snad nemají nějakou nemoc. Pomyslela si znechuceně, když v tu se u srny začal dít nějaký rozruch. Nakoukla za stěnu kojotů a zahlédla hnědý kožich. Nějaký cizinec se rval s hlídajícím štěndem o srnu. No to je vůl. Napadlo ji hned. Ale aspoň to bylo k něčemu - kojoti se hned otočili a snažili se zjistit, co se to tam děje. Morghana neváhala a využila momentu překvapení.
"Kam čumíte, prašivci?" houkla k nim provokativně a skočila na dva nejbližší. Každý dostal svůj díl její váhy, pod kterou se jim podlomila kolena. Ozvalo se překvapené štěknutí, následované zakňučením. To se povedlo. Otočila hlavu, aby hryzla třetího do ucha a pořádně zatáhla. Ouško povolila a vyřinula se spousta krve, která jí obarvila bílou náprsenku. Čtvrtého však zpacifikovat nezvládla, takže dostala nepěkný kousanec do boku. "Jauuu, co si myslíš že děláš!" zavrčela a zakrvácenou tlamou kousla toho otrapu do obličeje. Samozřejmě tím způsobila, že kojot v záchvěvu bolesti zkousnul víc. "Hej zrzoune, už to tam dodělej a pojď mi sem pomoct!" zavolala na cizince a snažila se nějak vymanit ze spárů zakousnutého zvířete. Navíc dva s nalomenou páteří a ten bezuchý se celkem rychle zmátořili a dali se do útoku. Morghana tak trochu doufala, že si půjdou bránit srnu. Nepotřebuje mít na sobě všechny čtyři.

SINEÁD | únor 6/10

Zájem vlčice byl fajn, zvlášť když chtěla vědět víc o krevním znamení, které Ghana mimoděk nakousla. "Tohle." ukázala na zbytky krve na svém těle. "Když obětujeme krev Bohům, potíráme se jí, abychom ukázali věrnost a úctu. A taky je to fešný doplněk." zazubila se hrdě. "Jen teda ty moje už jsou skoro pryč. Přesně jak říkáš, krev opravdu drží jen chvilku." povzdechla si a stočila kolem sebe dlouhý ocas. Zrzka zavrtěla hlavou. "Mouchy ani tak ne, než začne tlít, většinou už je dole. Zvířata to občas láká, ale není to úplně špatné. Často mi to ušetřilo práci při stopování, nebožtíci si to kráčí rovnou ke mně." Velká výhoda rychlých reflexů. Než se zvíře naděje, Ghana už ho má v zubech. "A ti větší a chytřejší se otočí na patě jak si všimnou, že ta krev jsem já. Asi nevypadám jako lahodná sváča." zasmála se.
Sineád se nadchla pro plamínky na uších, což Ghanu podpořilo k větším blbostem. "Tebe málí tvůj oheň?" zeptala se překvapeně a plamínky zvětšila. Z legrace poslala plamínky směrem k ní. "Tak já ti půjčím svůj." usmála se provokativně. Poznámka o roští a aby je nezapomněla uhasit, byly trefou rovnou do černého. Oh, pravda, už se mi pár nehod stalo. Napadlo ji.
"Uh, jo... to jo. Teda chvíli jsem byla s bratry, ale zase jsem je ztratila z dohledu v té šílené vánici. Šli jsme spolu na jih, ale já nedošla. Snad jsou v pohodě." povzdechla si s pohledem upřeným do dáli. "Zníš, že osamělé toulky znáš." poznamenala mimoděk. Střihla zvědavě ušima. "Vážně? A... jsi spokojená? Myslím, v tý smečce." Bylo na ní vidět, že je vůči smečkám dost skeptická. Ale i tak se na to Sineád zeptala. Chtěla znát její názor. "Ah ne ne, nadšená jsem. Ale je to porvé, co jsem bez své rodiny, tak je to takové hořkosladké." ušklíbla se. "Dost by pomohlo, kdybychom se s Morgothem a Mordecaiem nerozdělili. Ale udržet ty dva na jednom místě je nadvlčí úkon." zakoulela očima. Sranda byla, že jediný, koho udržet na jednom místě, byla Morghana. Ona to však viděla jinak.

//Papouščí ostrov

...byla jinde! Co se to stalo? Vysokánské stromy, žlutý písek a skřek papoušků a opic byl ten tam a místo něj tu byla jen bílá planina plná smrti a příšerné zimy. "P-p-p-p-proč jsem zase t-t-tady!" Ze zimy drkotala zuby tak silně, že nebyla schopná ani pořádně křičet. Ale byla dost hlučná na to, aby si jí všimla opodál stojící banda kojotů, která tam něco pilně očmuchávala. co to tam ti prašiví psi mají? Bohužel to zatím nemohla zjistit, protože se upřeli pohledem na ní. Bylo jich pět! Čtyři se vydali směrem k ní a jeden zůstal u něčeho ve sněhu. Až když většina z nich popošla směrem k ní, všimla si, co to tam měli za super lákadlo. Srna. A fakt pěkná, zachovalá a čerstvá. Nebo mražená, ale to bylo vesměs celkem jedno. Bylo to jídlo zdarma a ona se rozhodla, že ho těm vypelichaným čoklům vyfoukne. "Tak schválně, jak dlouho vydržíte." ušklíbla se a mlsně si olízla tlamu. Tohle bude pořádná zábava.

//Západní úkryt

Morghana prolezla jeskynním komplexem a vylezla v dočista úplně novém světě. Řvali tu papoušci, rostly liány, tekla tu voda proudem a všude kolem byl jen samý oceán. "Woooow hustý!" zvolala překvapeně a procházela se ostrovem, který vůbec nevypadal jako kdyby patřil ke Galliree. A... patří vlastně? Vůbec nechápe, jak se tu zjevila a co je to za tajný svět, ale náramně se jí tu líbilo. Bylo tu totiž teplíčko. "Zůstanu tady." rozhodla se. "Aspoň než skončí zima." A jak řeka, tak udělala. Proběhla se podél řeky, poškádlila opice ohněm, zapálila bambus, který byl naštěstí tak nacucaný vodou, že skoro hned přestal hořet. Kdyby ne, stopro by to tu podpálila celé a spousta opic a papoušků by jí šla za to po krku. Nebylo by to poprvé, co by se něco takového stalo. "No... je to tu fajn, ale mám celkem hlad." postěžovala si nahlas a najednou se začala cítit nějak... divně. Tak divně, jako ještě nikdy ne. V jednu chvíli tu byla a v druhé...

//Teleport na Středozemní pláň