Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Kopretinová louka přes Plamínek

Pošklebování Ivara si nijak nebrala. Vlastně naopak, měl pravdu - vyděsila úplně náhodné vlče tím nejblbějším možným způsobem. Vyzvala ji ke hře. Asi na tom musí do příště zapracovat. "Nojo, když já myslela, že nebude tak plachá." odpověděla na svou obranu, ale spíš to vyznělo jako postesknutí si. Následoval ji. Tak nějak ji to překvapilo, ale zároveň vůbec ne. Nicméně se zdálo, že spolu vytvořili jakýsi podivný pakt. Ani přátelé, ale cizinci. Vlastně to byla taková změna, až to bylo fajn. Nebo byla prostě jen tak osamělá, že přítomnost zpruzelého nevrlého vlka byla víc, než v co mohla doufat.
"Říkala jsem sice, že by to chtělo hledat v lesích, ale tohle je sotva lesík." poznamenala při pohled na legračně malinkaté stromky. Tady se rozhodně žádný vlk schovávat nemohl. Ne pokud byl normální velikosti a ne nějaký trpasličí vlček.
"Říkals, že má hustou srst, žejo? Možná hledáme moc nízko." nadhodila. Seveřani teplo snáší velmi špatně, pár jich mají v Bratrstvu. Každé léto tráví hluboko v jeskyni a vždy, když se blíží zima, nakládají se do vodních zdrojů, aby se ještě doochladili, než přijde správné počasí pro ně. V každém případě zamířila severněji.

//Medvědí jezírka přes Středozemní pláň

Jak má vědět, že ho má rád? Toť otázka, Morghana se nad tím nikdy nezamýšlela. Mohla mít ráda kohokoliv chtěla, takže pro ni tato emoce byla naprosto přirozená. Tak přirozená, že ji nedokázala vysvětlit. "Já nevím, no prostě... máš." Odpověď naprosto nicneříkající a vlastně úplně k ničemu. Bohužel jim do rozjímání vstoupila velká spousta situací, včetně zmateného vlčete, které s křikem uteklo.
"Počkej! Kam běžíš?" zavolala za mládětem, ale to už bylo fuč. "Škoda, máme po zábavě." Svěsila uši nešťastně. Ale to neznamenalo, že se vidiny zábavy vzdá jen tak! Navíc si její chaotický mozek vzpomněl, že hledají nějakého vlka jménem Siku. "Tady nikdo stejně není. Měli bychom hledat víc v lesích. Jdem, už se rozednilo." popohnala Ivara jakoby se nikdy od původního plánu ani neodklonili. "A neříkal něco o tom, kam rád chodí? Můžeme tam začít." navrhla, zatímco se vydala směrem k blízkému potoku lákavě červené barvy.

//Borovicová školka přes Plamínek

6. Vyděsit alespoň jedno vlče a jednoho adolescenta tím, že mu někdo ukradl nos. (2 body) - vlče

Pomalu přicházela na to, že Ivar žil hodně odlišný život. Už jen to, že neměl ke svým matkám žádný vztah, jí utvrzovalo v tom, že pochopit jeden druhého bude velmi náročné. "Stroje na vlčata..." zopakovala, jakoby tím snad mohla dát téhle větě smysl. Nedala. "Páry nemusí být spolu pro vlčata." namítla mimochodem. "Když máš někoho rád, jednoduše s ním buď." mávla ocasem. Jí se to říkalo, ona vyrůstala v prostředí plném lásky a pochopení. Nemohla vědět, jak těžké to pro Ivara je. Navíc se mu vrátila jeho bručivost.
"Cože? Vždyť kulháš." ušklíbla se. Je hezký že se snaží být tvrďák, ale lhát může jen když zvládne lhát i tělo. No... to jeho ho zradilo na plné čáře. Byla by rýpala dál, kdyby nepotkali malé hnědé vlče uprostřed louky. Kdoví, kdo z nich měl větší štěstí, zda Ivarova příčetnost, nebo Morghanin krk. Jenže vlče nebylo takové, jaká si vlčata pamatovala.
Máme být pozdraveni? "Ah, děkujeme?" Trochu ji to zmátlo, navíc malá byla na odchodu. Fuuu. Nuda. Tak když už jde tak brzo pryč, aspoň si s malou pohraje, ne? Jak by mohla nebohá Morghana vědět, že obtěžování vlčat není úplně ok. "A kde máš matku?" rozhlédla se, ale nějak nezaznamenala, že tu ještě někdo je. Asi se od sebe odpojily. Malá ale vypadala, že ví kudy kam. "Týjo, máš super čumák. Takový malý, heboučký a tmavý." zavrtěla hravě ocasem. "To by byla škoda kdyby ti ho někdo sebral."
Sklonila se k hnědé kuličce a dotkla se svým čumákem toho jejího. "Ha! A teď je můj!" prohlásila. Hloupá verze dětské hry na honěnou. Nebrala v potaz, že ne všichni to znají, ne všichni mají chuť si kdykoliv zaběhat a už vůbec nebrala na vědomí fakt, že divní cizinci, co jí kradou čumák, zatímco matka zmizela někde za humny, jsou děsiví a silně nežádoucí.

//Ohnivé jezero přes Liliový palouk

Zmatení bylo oboustranné. "Stroje na vlčata? Proč bys takhle tituloval své matky?" zamrkala překvapeně. Upřímně nevěděla, jak tyhle informace uchopit. Jediné, co měli ti dva společné, byla přirozená polyamorie. Ale to je tak všechno. "Já mám... teda měla jsem taky více partnerů a partnerek. Byli jsme spolu pro lásku, náklonnost, příjemně strávený čas, která patří jen nám." vyprávěla zasněně. Chyběli jí. Moc. Sice si vždy říkala, že nedělá rozdíly, ale stejně si nejvíc myslela na Ambrosii a Morghota. "Jo a mám mnoho otců." zazubila se. "Všichni mě vychovali, všichni jsou pro mě důležití. Matku mám jenom jednu, ale zato skvělou." zavrtěla ocasem. "Jací jsou tví rodiče?" poposkočila si decentně. Její chování a pohyby byly tolik odlišné od těch Ivarových. Ten pokulhhával a dával pozor na viditelně bolavou zadní packu. "Co máš s tlapou?" naklonila hlavu na stranu.
Pozornost se jí vzdálila, neboť v blízkosti zahlédla malé hnědé vlče. "Jé, mrňous." ukázala na drobečka a štrádovala si to rovnou k ní. Byla tu sama. Asi jsou zdejší končiny perfektně bezpečné. Pomyslela si. Nikterak si nevšimla, že by tu někdo další byl a pokud ano, tak ho nezahlédla. "Ahoj drobku, kam si to štráduješ?" zeptala se malého stvoření. Nijak nepřemýšlela nad tím, zda je Ivar té malé nějakým nebezpečím.

Vlk se Morghaně zamlouval. I přes jeho bručivou náturu, dokázala s ním navázat kontakt a bylo více než zjevné, že není z těch, co ostatní soudí. Viditelně prosazoval moudro, že co se ho netýká ho netrápí. Dobrý přístup, i když v některých oblastech krapet omezený. Třeba v oblasti lásky, o které nejspíš neměl ani páru. "No a?" odpověděla vzápětí. "Není nutné hned plodit vlčata." zamračila se, jak se soustředila na pochopení problému, který dle ní vůbec neexistoval. "A ty nechceš být v partnerství?" Opravdu se moc snažila, ale zatím jí to nedoteklo. "Však můžeš mít partnera i partnerku." nadhodila mimoděk. Vždyť to bylo přece jasné. Tak jasné, jako jemu bylo jasné, že partnerství je jen pro vlčata. Jejich světy se střetly a vytvořily chaos. "Jo, s tím souhlasím, že nikdo nenavazuje vztahy jen tak. Ale... co je špatného na tom, že si někoho chceme k sobě připoutat? Je to fajn." zavrtěla ocasem. Jeho otázka do prázdna byla roztomilá a úsměvná. K čemu z toho ten vlk měl? Heh, štěňátko nebohý." Pomyslela si. "Hádám, že za to můžou tvoje hezký oči." nadhodila vševědoucně. A v tu ji napadl geniálně stupidní nápad. "No a co takhle se ho na to zeptat?" zvedla se a pobízela cizince pohledem. "Jak těžký může být najít vlka ve zdejších končinách? Určitě moc ne!" A je to, dobrodružství. To je něco, co ani nevěděla že potřebuje. Na nebi svítil měsíc a hvězdy, zatímco okolí bylo tiché a ospalé pod rouškou noci.
"Tak jdeme, není čas ztrácet čas. Jo a já jsem Morghana. Můžeš mi říkat jakkoliv chceš. Jak se jmenuješ? Je divný ti furt říkat cizinče." zeptala se na oplátku, zatímco směřovala kamsi za humny.

//Kopretinová louka

Samozřejmě celou dobu vnímala vlkovu náladu, to jak reaguje na zmínku o partnerství i způsob, jakým mluvil o daném vlkovi. Nicméně byla příliš zaujatá rituálem, takže celá konverzace se náhle přervala v půli. Jakmile bylo provedeno a vlk si dal svého zajíce, Morghana se jala nejen odpovědět, ale taky znova šťournout do předchozího tématu. Milostná dramata? O ano, to byla její parketa.
"V první řadě, ano. Obětovávám všechnu krev, která se mi dostane do tlapek. V řadě druhé, násilím krev cizincům neberu. Samozřejmě můžu, ale... nah. Většinou nemusím, líbí se mi to takhle víc." zhodnotila pevně. "Ale kdyby si božstvo žádalo obětinu a cizinec odmítl... no, asi bych s tím musela něco udělat." zamyslela se. Ale to bude řešit až to přijde. Otázku ohledně zabití přešla. Buďto ji nepovažovala za důležitou, nebo ji přeslechla. Kdoví.
Loupla po šedém očko a podivně se usmála. "Poslyš, Romeo. Ten tvůj vlk zní jako někdo skvělý. Očividně jste si blízcí. Proč máš ale problém s tím, že jste oba samci?" zeptala se narovinu. Z celého toho výčtu fiktivních problémů jí tahle vrtala hlavou asi nejvíc. Považovala za větší překážku spíš to, že ho nemůže najít. Je blbý mít partnera, o kterém nemá páru kde se nachází ani jak ho najít. "Šedá srst, jizvy, žluté oči, černá maska... hmmm, potkala jsem a znám mnoho šedých vlků, i takových co mají tmavou masku kolem očí. Ale žádný nezní jako ten tvůj." přiznala poněkud nelibě. Trochu doufala, že alespoň bude tušit. Ale ne, nikoho takového nezná a pokud ano, nezahlédla ho na dost dlouhou dobu na to, aby si jej vybavila. Po notné úvaze a snaze přijít na neřešitelné, škubla uchem. "Počkej, jaks to myslel s tím využíváním?" zamračila se nechápavě. Tenhle vlk byl jedno velké překvapení. Sypal na ni věty, které spolu zdánlivě nesouvisely a tvářil se, že je to přece úplně jasný. Jenže nebylo. Ani trochu. A Morghanu to dopalovalo. Probodávala cizince ostrým pohledem očí stejné barvy, jaké jsou i ty jeho. Vybízela ho neverbálně k pokračování. Protože jestli jí to nevysvětlí, tak vybuchne!

4. Přinést Bohům obětinu o půlnoci u Krv- teda u Ohnivého jezera. Obětina se musí skládat z jednoho zvířete/vlka, jedné věci a něčí krve.

//Uhelný hvozd

Střihla ušima. Jí, jakožto bytosti zcela otevřené všemu, co celičký svět nabízel, bylo naprosto jasné, co tím chce vlk říct. Nevěděla o koho jde, nicméně byl to někdo důležitý. Někoho potkal, teď je pryč. Takže nikdo z rodiny. "Pfffartner?" odfoukla chlupy. "Chčeš ho najít?" Začala přicházet na způsob, jakým mluvit s hlodavcem v tlamě, bylo jí dokonce rozumět. Hej ale co když ho opustil? Hups, snad jsem neťala do živého. Napadlo ji znenadání. "Jste se rozešli? Jak vypadá? Třeba jsem ho potkala." navrhla zúčastněně. Pokud by se jednalo o někoho jemu souzeného, určitě se zase shledají. To ale Morghana nemohla vědět, cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Zvlášť pro ty, jejichž kroky nevede Pravda.
Jak tak šli cestou necestou, dostali se na nejmagičtější místo, jaké kdy Morghana viděla. Rozprostřelo se před nimi zářivě rudé jezero, které vypadalo jako zdroj krve pro celičký svět. V úžasu otevřela tlamu a upustila zajíce na zem. "No páni." vydechla. "To je... naprosto perfektní!" Začala okamžitě povykovat, běhat okolo a posouvat větší kameny k sobě. "To by mohlo stačit." Zakousla zajíce, ze kterého se vyřinula obrovská spousta teplé krve. Položila zvíře na kameny, aby veškerý obsah obětiny se vylil na ně a vytvořil dokonalý oltář. Celá zakrvácená se otočila na cizince. "S dovolením." prohlásila a donesla k němu hrst listí. Na nic nečekala a poměrně neobratně jej otřela o vlka. Žluté listí se zabarvilo tmavou krví, která už nebyla nejčerstvější, ale ještě trochu tekla a lepila se. Bylo to jen tak tak, ještě chvíli a musela by mu udělat novou ránu. A to moc nechtěla. Inu, vyšlo to, takže netřeba přemýšlet co by kdyby.
Celá nadšená listí naskládala na oltář a prohlédla si ho. "Něco mi tu chybí." prohlásila a zašátrala v srsti. Kdesi v náprsence našla zamotanou drobnou kavčí lebku, která si tam hověla už pořádně dlouho. "Tvůj čas přišel, prcku. Musíme se rozloučit." položila rozněžněle lebčičku na vrch celého uměleckého díla a posadila se před něj. Byla to zajímavá změť krve, chlupů, zakrváceného listí, kamení a jedné lebky s prasklým zobákem. Nádhera.
Zaklonila hlavu a pohlédla k nebesům. "Bohové prosím, přijměte můj dar z nové země. Jsem vám věrná, jsem věrná Pravdě a Pravda mi ukazuje správný směr. Přijměte mé dary a sledujte mé činy. Sledujte jak přináším vaši moudrost do této země. Sledujte jak přináším Pravdu našim novým sourozencům, hleďte na nové bratry a sestry. Sledujte mé kroky a pomozte mi dovolit jim vidět."
S těmito slovy těsné okolí oltáře vzplálo a odpařilo veškerou vláhu obětované krve. Okolí se provonilo krví, ohněm a spáleninou. Jakmile plamen pohasl, zůstal pouze zajíc s ohořelou srstí, kameny a spálenina. Bohové si vzali krev a lebku. Morghana se potěšeně usmála. "Ach, konečně jsem mohla provést rituál obětin. Už je to dlouho." Otočila se na cizince. "Dobrou chuť, zajíc je tvůj." zamávala ocasem a ukázala čenichem na odkrvené zvíře.

//Konec světa přes Savanu

Šla svižným, ale přiměřeným krokem. Všimla si, že vlk napadá na zadní nohu. Je zraněný? Ale nevidím krev. Byla to první věc, co ji napadla. Kdyby se se zajícem v tlamě dalo mluvit lépe, zeptala by se ho na to. Ale snad bude mít příležitost později. Procházeli Savanou, viděli širé pláně až zahučeli do podivného tmavého lesa, kde to páchlo ohněm a uhelným prachem. Téda, tady je to parádní! Zašvitořila v mysli. Navenek byly slyšet jen obdivné zvuky a vidět nadšené oči a lítající ocas. Vlk nakonec prořízl ticho. "Fo ě thá-í?" zafučela do košešiny. Trochu si ho poupravila, aby uvolnila kus tlamy. "Co tě trá-í?" zkusila o poznání lépe. "Žíkal ši že tě něco štue." Máchla ocasem na znak že ho plně vnímá, zatímco procházeli hvozd plný sežehlých stromů. Cítila se tu dobře, připomínalo jí to její magii ohně. Měla ji hluboko ve svém srdci.

//Ohnivé jezero

Urputnost, asertivita a schopnost být osina v prdeli přinesly své plody úspěchu. Vlk pookřál a svolil. Jistě, šlo jen o výměnný obchod, ale pro ni to bylo významné vítězství. Zakručení vlkova žaludku bylo jako pečeť jejich prazvláštního paktu. "Platí!" odpověděla tak rychle, že ho prakticky nenechala domluvit. Rychle jako namydlenej blesk vyvolala menší ohnivou kuličku, aby vlka nevyplašila, a poslala ji k šedému cizinci. Nechala ji kolem něj několikrát obtočit a příjemným sálajícím teplem mu postupně srst vysušila. U toho samozřejmě mluvila dál. "To je jednoduchý, chci ji dát jako speciální obětinu našim bohům. Vlčí krev je vzácná, my svou prolévat nesmíme, ale krev cizinců je nadevše. A když mohu obětovat krev, která není sebrána násilím, tak bych si neodpustila, kdybych toho nevyužila." zazubila se. "Navíc chci poprosit Božstvo o dobré vztahy s místními cizinci. nikdy jsem mimo bratrstvo nebyla, tak potřebuju vedení." přiznala. cizí obyčeje jí byly, no... prostě cizí.Mrkla po vlkovi potutelně. "A kdybys chtěl, můžeš se při rituálu přidat. Bohové jsou vlídní, mohli by ti pomoct. Je to tvá krev, budou potěšeni." nabídla. Ale teď byl čas na lov. Počkej tu na mě, nikam nechoď. Jdu ulovit nějakou obětinu." zavelela a zmizela v houštině.
V hornatých oblastech jako je právě tadyten Konec světa se vyskytuje naštěstí docela dost hlodavců, včetně pěkných macatých zajíců. Vcelku rychle zvládla jednoho vystopovat. Měl už pěknou hustou srst, připravenou na zimu. Ta ti bude k ničemu. Pomyslela si kousavě a vylezla zpoza svého skalnatého úkrytu. Zajíc ji okamžitě zaznamenal. Začala se pohybovat dopředu a dozadu v pravidelných hypnotických pohybech. Krok dopředu, zhoupnout, krok dopředu, zhoupnout, půlkrok dozadu, zhoupnout. A takhle pořád dokola. Zajíc se napřed zdál být vyděšený, pak zmatený, nakonec chtěl utéct, ale nevěděl pořádně kam. Nejen že zpanikařil, on přímo zamrzl. Když už se rozhodl pro nějaký směr, bylo pozdě. Morghana jedním skokem na zajíce skočila a srazila mu vaz. Chytla svou kořist do tlamy a vrátila se zpět za neznámým, který by měl být stále na místě.
"Deme." zahuhlala do zajícova kožichu a rozešla se kamsi s cílem najít perfektní místo pro rituál.

//Uhelný hvozd přes Savanu

Odtažitost vlka se zdála být nepřekonatelný problém. Škoda. Ale tak, stejně není místní, ne? No, upřímně... Morghaně to nevadilo. Na cestách byla nesnesitelně osamělá a byla vděčná za každý kontakt, který dostala. I když je to tenhle morous. Aspoň že je na něj hezký pohled. Pomyslela si, aby aspoň něco ze situace vytěžila. A nebo toho získá víc?
"Hmmm... vysušit kožich asi stále ještě nechceš, co?" odhadla. Tohle zjevně na výměnu stačit nebude. "Můžuuu ti věnovat kořist!" vzpomněla si. "Pro rituál budu určitě lovit obětinu. Potřebuju z ní jen krev, maso ti můžu věnovat." Ha! Geniální. Každý má rád plný žaludek, na tohle určitě kývne. Dmula se pýchou nad svou genialitou. Škoda že vlk tak rychle odmítl její žádost o jeho krev. Bylo ale vidět, že je zvědavý. Významně si odkašlala. "naši bohové přijímají dary krve od svých pozemských sourozenců, tedy od nás. Vždy, když máme příležitost dostat se ke krvi, musíme ji obětovat. Tedy... konzumovat ji můžeme, ale to je hanebné plýtvání." Bylo na ní vidět, že to bere opravdu hodně vážně. "Naši bohové jsou velmi benevolentní. Chtějí po nás jen pár základních pravidel, jinak jsme svobodní. Za naši lásku a věrnost nám dávají svou sílu, náklonnost a moc." Trochu posmutněla. Částečně o privilegia přišla svým odchodem. Ale ví moc dobře, že ji bohové provázejí na cestách. "Neuposlechnutím Krevních bohů riskujeme zatracení. Úplné odblokování z Krevního bratrstva, ztrátu všech sourozenců. A taky s hanebnými činy přicházíme o jasnou budoucnost, provázenou jejich vůli. Bez ní jsme zranitelní." vysvětlila. Bylo velmi náročné objasnit cizinci o co v Krevním bratrstvu doopravdy jde. Jak velikou svobodu díky bratrstvu získávají. Jak krásný život jim bohové dávají. "Nikdo z nás o to nechce přijít." protáhla zasněně. Byla v životě opravdu šťastná.

2. Mluvit se třemi dalšími vlky o Krevní magii. (3 posty) 3/3

Morghana byla nestálá a vtíravá jako sám její živel. Neměla ponětí, že jí hrozilo nebezpečí, prostě... se chtěla družit. A i když jí vlk přímo křičel do obličeje, že si nepřeje být rušen, neměla se k tomu ho nechat konečně být. Inu, samozřejmě se jí opět připomněl sarkastickou poznámkou o vylévání si srdce. Morghana to samo sebou pochopila po svém. "Jasně! Je to fajn, upustíš páru." střihla ušima, zvědavost jí pomalu tekla ušima. Jojo, určitě to chtěla vědět z čistoty svého srdce, ne proto, že je zvědavá vopice. Ano ano, tak je to správně. Nicméně musela uznat, že si opravdu nezasloužila informaci od úplného cizince. Trochu se proto uklidnila a sedla si do ztuhlého bahna. "To... asi ne." přiznala nespokojeně. "Když já bych to chtěla vědět! Třeba... třeba mám informaci! Jojo, možná mám informaci, co by tě mohla zajímat." přikývla důležitě hlavou. "A nebo taky ne, ale to se nedozvíš, když mi to neřekneš." Nasadila tvář andílka a několikrát zamrkala. Tvář se jí nevinně deformovala víc a víc, když si všimla čerstvé krve mezi vší tou zaschlou. "No a... ehm... ne že bych toho nechtěla až až, ale... kdybys náhodou... jen čirou a úplnou náhodou... mohl postrádat kapku krve či snad dvě-" poukázala na jeho ucho. "Samozřejmě to nechci zadarmo! Řekni si o cokoliv a já se pokusím to splnit! Víš, v nás doma máme jisté zvyky. Přinášíme Bohům obětiny a posilujeme tak dědictví Krevní magie. A krev cizince má nedozírnou hodnotu. No a ty už stejně krvácíš, takže..." Normálka, přece ho to nic nestojí, že? Ale i tak, krev má velkou hodnotu a tak šla na to raději opatrně. Třeba pochází z místa, kde se o krev vlci dělit nesmí, co my víme?

7. Poznat magii alespoň dvou vlků a pak se každému z nich do obličeje vysmát, že jejich magie je naprosto k ničemu. Každý vlk minimálně dva posty. 2/2

Váhal snad? Mlčel, vypadal nevraživě a na její poznámku o magii na ni zavrčel s pěkně nepříjemným výrazem. Ahhhh stydí se! Jo, to dává smysl. Nojo, proč by byl jinak tak protivný, ne? Jistě se před cizí vlčicí stydí za svoji chabou magii. Ale hej, Morghana moc dobře věděla, že je stud zbytečný. Určitě bude stačit ho jen přesvědčit o tom, že je to v pohodě. Jo, to dozajista pomůže. "Ale počkej, to přece není důvod k tomu, aby ses za to styděl! Každý máme jiné vlohy, ne? Sice máš slabou magii, ale jistě jsi silný." prohlásila přesvědčeně. "Já mám sice silnou magii, ale jsem zbrklá. Jednou jsem si kýchla a omylem zapálila les." zazubila se. Nebyla na to hrdá, ale zpětně jí to přišlo legrační. V tu chvíli ale pelášila co jí nohy stačily a řvala na celé kolo. "Takže se nemusíš cítit špatně, není se za co sty-" než to dopověděla, cizinci ruply nervy. Odskočila o dva metry daleko a nedopatřením z leknutí upustila ohnivé koule. Ty se rozprskly na zemi, až to masivně zajiskřilo a všude kolem se rozutíkaly jiskry. "No tak jo." stáhla uši polekaně a konečně na chvíli zavřela hubu. No... nevydrželo jí to zrovna dlouho. "No a... co tě teda štve nejvíc, když ne rány?" zeptala se opatrně a neškodně zavrtěla ocasem. Udržovala si ale odstup. Raději.

7. Poznat magii alespoň dvou vlků a pak se každému z nich do obličeje vysmát, že jejich magie je naprosto k ničemu. Každý vlk minimálně dva posty. 1/2

Tíživé ticho se Morghaně nelíbilo. Bylo to... protivné. Vážně, kdo má rád ticho? Ticho je nudné, v tichu se nic nedozvíš, ticho akorát zatěžuje a připomíná každému, že je někde úplně sám. Brrrr, sám! Hrozná představa. Naštěstí se cizinec rozhoupal k odpovědi, která však přinesla akorát další zklamání. "Hm, no nevadí. Aspoň nemusím doma přiznávat, že jsem zabloudila do země protivných vlků." prohlásila s úlevou v hlase. Vážně, to byla vlastně dobrá zpráva. Snad to vlk viděl stejně, pokud ji teda vůbec poslouchal. Vypadal krapítek mimo. Nicméně... pomoc odmítl. Samozřejmě. Zatvářila se navýsost znepokojeně. "Jsi si tím jistý?" prohlédla si ho a seznala, že alespoň suchost by mohl ocenit. Ale má rudé oči! Takže se může osušit sám? Proč to ale neudělá? Asi není v magii tak zdatný. Jo, to bude ono. "Fakt ne? Mokvavé rány jsou naprd. Opravdu, vím o čem mluvím, jednou jsem takhle nechala mokrý kousanec od lišky a hooodně mi to zahnisalo. Museli mi na to doma dávat nějaké smrduté byliny a řeknu ti, byl to děs." podělila se o nevyžádaný příspěvek ze svého života. "Fakt ti ráda pomůžu! Vidím, že máš magii ohně, žejo? Jestli ji neumíš, nebo jsi v ní špatný, což asi jsi, když ses sám ještě neusušil, tak to udělám za tebe. Mně to nevadí, fakt!" Jo, určitě byl v magii špatný. Znala vlky, jejichž magie jim byla k ničemu, protože pro ni prostě neměli vlohy. Nebylo na tom nic divného a vůbec - aspoň mohla pomoct!

5. Zajdi až na Konec světa a polemizuj tam v 3 příspěvcích o tom, proč je konec světa právě tam. 3/3

Ještě chvíli blábolila nešlo ji zastavit. "Proč by měl ale Konec světa nějak vypadat? Co když jsme jen v nějakém prostoru PŘED Koncem světa? Ale to je míň super, rozhodně se mi víc líbí myšlenka, že je konec přímo tady a jde se po něm projít a vymáchat se v jeho bahně, hehe." uculila se. No... vlk byl jiného názoru.
Chvíli nechápavě kroutila hlavou, než jí došlo, že ten cynismus je pravý. Povzdechla si zklamaně. Druhý bručoun za posledních pár dnů. "Co je to s váma místňákama? To jste všichni tady takhle zpruzelí a protivní? Je to snad nějaký místní trend mít hezkou tvář, ale prašivý jazyk?" mlaskla nespokojeně. Tohle se doma nesmějí dozvědět. Takových hádek a dramat kvůli tomu, že jsem bránila cizince a věřila, že jsou jako my, jen ještě nenašli Pravdu. Zatím to ale vypadá, že nejsou ani trochu jako my... Až se vrátím domů, tohle jim nemůžu říct. Řeknu jenom, že jsem selhala. Jo, tak. Selhala jsem, ale už jim neřeknu proč. Jinak bych to měla do konce života na talíři." Uzavřela sama se sebou dohodu a pokývala na důkaz hlavou. Nakonec to nechala být a nechala své ohnivé koule zpomalit. "Jsi mokrý. A od krve. Nechceš aspoň usušit?" nabídla mu svou magii. Na otevřené rány ale nic neměla ani neuměla. Bohužel.

5. Zajdi až na Konec světa a polemizuj tam v 3 příspěvcích o tom, proč je konec světa právě tam. 2/3

Broukala si a přemýšlela nahlas a vyrušilo ji až čvachtnutí za jejími zády. Otočila se s rozmáchlým gestem a rozzářila se. "Cizinče! Yo cizinče! Juuuhuuuu." mávala na něj ocasem a capkala jeho směrem. Vypadal nějak zdrceně. Nebo možná jen unaveně? Těžko říct, ale rozhodně se příšerně mračil. "Přišel jsi se taky podívat na Konec světa?" zeptala se ho bez jakéhokoliv úvodu. Nojo, emoce. Přebraly kontrolu a ona se dokázala jen fixovat k tomuto tématu - je nebo není konec světa? "Já myslím že to klidně může být konec světa, je odsud vidět jen mlhu a oceán. Dál jakoby nic." posoudila dle svého skromného názoru. "Co myslíš ty?" otočila se na vlka a natočila hlavu tázavě. Třeba je místní a bude mít pořádnou odpověď. A nebo ne a bude s ní aspoň o tom debatovat. Nějak si nepřipouštěla, že existuje ještě třetí možnost. Nebezpečí. Ale to je dobrý, Bohové ji přece ochrání. O tom nebylo pochyb. Tudíž všechno ostatní jde jednoznačně stranou. Kromě otázky Konce světa samozřejmě.