Gallirea - Příspěvky uživatele

Odtažitost vlka se zdála být nepřekonatelný problém. Škoda. Ale tak, stejně není místní, ne? No, upřímně... Morghaně to nevadilo. Na cestách byla nesnesitelně osamělá a byla vděčná za každý kontakt, který dostala. I když je to tenhle morous. Aspoň že je na něj hezký pohled. Pomyslela si, aby aspoň něco ze situace vytěžila. A nebo toho získá víc?
"Hmmm... vysušit kožich asi stále ještě nechceš, co?" odhadla. Tohle zjevně na výměnu stačit nebude. "Můžuuu ti věnovat kořist!" vzpomněla si. "Pro rituál budu určitě lovit obětinu. Potřebuju z ní jen krev, maso ti můžu věnovat." Ha! Geniální. Každý má rád plný žaludek, na tohle určitě kývne. Dmula se pýchou nad svou genialitou. Škoda že vlk tak rychle odmítl její žádost o jeho krev. Bylo ale vidět, že je zvědavý. Významně si odkašlala. "naši bohové přijímají dary krve od svých pozemských sourozenců, tedy od nás. Vždy, když máme příležitost dostat se ke krvi, musíme ji obětovat. Tedy... konzumovat ji můžeme, ale to je hanebné plýtvání." Bylo na ní vidět, že to bere opravdu hodně vážně. "Naši bohové jsou velmi benevolentní. Chtějí po nás jen pár základních pravidel, jinak jsme svobodní. Za naši lásku a věrnost nám dávají svou sílu, náklonnost a moc." Trochu posmutněla. Částečně o privilegia přišla svým odchodem. Ale ví moc dobře, že ji bohové provázejí na cestách. "Neuposlechnutím Krevních bohů riskujeme zatracení. Úplné odblokování z Krevního bratrstva, ztrátu všech sourozenců. A taky s hanebnými činy přicházíme o jasnou budoucnost, provázenou jejich vůli. Bez ní jsme zranitelní." vysvětlila. Bylo velmi náročné objasnit cizinci o co v Krevním bratrstvu doopravdy jde. Jak velikou svobodu díky bratrstvu získávají. Jak krásný život jim bohové dávají. "Nikdo z nás o to nechce přijít." protáhla zasněně. Byla v životě opravdu šťastná.

2. Mluvit se třemi dalšími vlky o Krevní magii. (3 posty) 3/3

Morghana byla nestálá a vtíravá jako sám její živel. Neměla ponětí, že jí hrozilo nebezpečí, prostě... se chtěla družit. A i když jí vlk přímo křičel do obličeje, že si nepřeje být rušen, neměla se k tomu ho nechat konečně být. Inu, samozřejmě se jí opět připomněl sarkastickou poznámkou o vylévání si srdce. Morghana to samo sebou pochopila po svém. "Jasně! Je to fajn, upustíš páru." střihla ušima, zvědavost jí pomalu tekla ušima. Jojo, určitě to chtěla vědět z čistoty svého srdce, ne proto, že je zvědavá vopice. Ano ano, tak je to správně. Nicméně musela uznat, že si opravdu nezasloužila informaci od úplného cizince. Trochu se proto uklidnila a sedla si do ztuhlého bahna. "To... asi ne." přiznala nespokojeně. "Když já bych to chtěla vědět! Třeba... třeba mám informaci! Jojo, možná mám informaci, co by tě mohla zajímat." přikývla důležitě hlavou. "A nebo taky ne, ale to se nedozvíš, když mi to neřekneš." Nasadila tvář andílka a několikrát zamrkala. Tvář se jí nevinně deformovala víc a víc, když si všimla čerstvé krve mezi vší tou zaschlou. "No a... ehm... ne že bych toho nechtěla až až, ale... kdybys náhodou... jen čirou a úplnou náhodou... mohl postrádat kapku krve či snad dvě-" poukázala na jeho ucho. "Samozřejmě to nechci zadarmo! Řekni si o cokoliv a já se pokusím to splnit! Víš, v nás doma máme jisté zvyky. Přinášíme Bohům obětiny a posilujeme tak dědictví Krevní magie. A krev cizince má nedozírnou hodnotu. No a ty už stejně krvácíš, takže..." Normálka, přece ho to nic nestojí, že? Ale i tak, krev má velkou hodnotu a tak šla na to raději opatrně. Třeba pochází z místa, kde se o krev vlci dělit nesmí, co my víme?

7. Poznat magii alespoň dvou vlků a pak se každému z nich do obličeje vysmát, že jejich magie je naprosto k ničemu. Každý vlk minimálně dva posty. 2/2

Váhal snad? Mlčel, vypadal nevraživě a na její poznámku o magii na ni zavrčel s pěkně nepříjemným výrazem. Ahhhh stydí se! Jo, to dává smysl. Nojo, proč by byl jinak tak protivný, ne? Jistě se před cizí vlčicí stydí za svoji chabou magii. Ale hej, Morghana moc dobře věděla, že je stud zbytečný. Určitě bude stačit ho jen přesvědčit o tom, že je to v pohodě. Jo, to dozajista pomůže. "Ale počkej, to přece není důvod k tomu, aby ses za to styděl! Každý máme jiné vlohy, ne? Sice máš slabou magii, ale jistě jsi silný." prohlásila přesvědčeně. "Já mám sice silnou magii, ale jsem zbrklá. Jednou jsem si kýchla a omylem zapálila les." zazubila se. Nebyla na to hrdá, ale zpětně jí to přišlo legrační. V tu chvíli ale pelášila co jí nohy stačily a řvala na celé kolo. "Takže se nemusíš cítit špatně, není se za co sty-" než to dopověděla, cizinci ruply nervy. Odskočila o dva metry daleko a nedopatřením z leknutí upustila ohnivé koule. Ty se rozprskly na zemi, až to masivně zajiskřilo a všude kolem se rozutíkaly jiskry. "No tak jo." stáhla uši polekaně a konečně na chvíli zavřela hubu. No... nevydrželo jí to zrovna dlouho. "No a... co tě teda štve nejvíc, když ne rány?" zeptala se opatrně a neškodně zavrtěla ocasem. Udržovala si ale odstup. Raději.

7. Poznat magii alespoň dvou vlků a pak se každému z nich do obličeje vysmát, že jejich magie je naprosto k ničemu. Každý vlk minimálně dva posty. 1/2

Tíživé ticho se Morghaně nelíbilo. Bylo to... protivné. Vážně, kdo má rád ticho? Ticho je nudné, v tichu se nic nedozvíš, ticho akorát zatěžuje a připomíná každému, že je někde úplně sám. Brrrr, sám! Hrozná představa. Naštěstí se cizinec rozhoupal k odpovědi, která však přinesla akorát další zklamání. "Hm, no nevadí. Aspoň nemusím doma přiznávat, že jsem zabloudila do země protivných vlků." prohlásila s úlevou v hlase. Vážně, to byla vlastně dobrá zpráva. Snad to vlk viděl stejně, pokud ji teda vůbec poslouchal. Vypadal krapítek mimo. Nicméně... pomoc odmítl. Samozřejmě. Zatvářila se navýsost znepokojeně. "Jsi si tím jistý?" prohlédla si ho a seznala, že alespoň suchost by mohl ocenit. Ale má rudé oči! Takže se může osušit sám? Proč to ale neudělá? Asi není v magii tak zdatný. Jo, to bude ono. "Fakt ne? Mokvavé rány jsou naprd. Opravdu, vím o čem mluvím, jednou jsem takhle nechala mokrý kousanec od lišky a hooodně mi to zahnisalo. Museli mi na to doma dávat nějaké smrduté byliny a řeknu ti, byl to děs." podělila se o nevyžádaný příspěvek ze svého života. "Fakt ti ráda pomůžu! Vidím, že máš magii ohně, žejo? Jestli ji neumíš, nebo jsi v ní špatný, což asi jsi, když ses sám ještě neusušil, tak to udělám za tebe. Mně to nevadí, fakt!" Jo, určitě byl v magii špatný. Znala vlky, jejichž magie jim byla k ničemu, protože pro ni prostě neměli vlohy. Nebylo na tom nic divného a vůbec - aspoň mohla pomoct!

5. Zajdi až na Konec světa a polemizuj tam v 3 příspěvcích o tom, proč je konec světa právě tam. 3/3

Ještě chvíli blábolila nešlo ji zastavit. "Proč by měl ale Konec světa nějak vypadat? Co když jsme jen v nějakém prostoru PŘED Koncem světa? Ale to je míň super, rozhodně se mi víc líbí myšlenka, že je konec přímo tady a jde se po něm projít a vymáchat se v jeho bahně, hehe." uculila se. No... vlk byl jiného názoru.
Chvíli nechápavě kroutila hlavou, než jí došlo, že ten cynismus je pravý. Povzdechla si zklamaně. Druhý bručoun za posledních pár dnů. "Co je to s váma místňákama? To jste všichni tady takhle zpruzelí a protivní? Je to snad nějaký místní trend mít hezkou tvář, ale prašivý jazyk?" mlaskla nespokojeně. Tohle se doma nesmějí dozvědět. Takových hádek a dramat kvůli tomu, že jsem bránila cizince a věřila, že jsou jako my, jen ještě nenašli Pravdu. Zatím to ale vypadá, že nejsou ani trochu jako my... Až se vrátím domů, tohle jim nemůžu říct. Řeknu jenom, že jsem selhala. Jo, tak. Selhala jsem, ale už jim neřeknu proč. Jinak bych to měla do konce života na talíři." Uzavřela sama se sebou dohodu a pokývala na důkaz hlavou. Nakonec to nechala být a nechala své ohnivé koule zpomalit. "Jsi mokrý. A od krve. Nechceš aspoň usušit?" nabídla mu svou magii. Na otevřené rány ale nic neměla ani neuměla. Bohužel.

5. Zajdi až na Konec světa a polemizuj tam v 3 příspěvcích o tom, proč je konec světa právě tam. 2/3

Broukala si a přemýšlela nahlas a vyrušilo ji až čvachtnutí za jejími zády. Otočila se s rozmáchlým gestem a rozzářila se. "Cizinče! Yo cizinče! Juuuhuuuu." mávala na něj ocasem a capkala jeho směrem. Vypadal nějak zdrceně. Nebo možná jen unaveně? Těžko říct, ale rozhodně se příšerně mračil. "Přišel jsi se taky podívat na Konec světa?" zeptala se ho bez jakéhokoliv úvodu. Nojo, emoce. Přebraly kontrolu a ona se dokázala jen fixovat k tomuto tématu - je nebo není konec světa? "Já myslím že to klidně může být konec světa, je odsud vidět jen mlhu a oceán. Dál jakoby nic." posoudila dle svého skromného názoru. "Co myslíš ty?" otočila se na vlka a natočila hlavu tázavě. Třeba je místní a bude mít pořádnou odpověď. A nebo ne a bude s ní aspoň o tom debatovat. Nějak si nepřipouštěla, že existuje ještě třetí možnost. Nebezpečí. Ale to je dobrý, Bohové ji přece ochrání. O tom nebylo pochyb. Tudíž všechno ostatní jde jednoznačně stranou. Kromě otázky Konce světa samozřejmě.

5. Zajdi až na Konec světa a polemizuj tam v 3 příspěvcích o tom, proč je konec světa právě tam. 1/3

//Palmový ostrov

Přikráčela jako velká dáma a usadila své ladné pozadí na rozbahněnou zemi. Zamazala se tak a ještě bahno rozmetala ocasem. Co naplat, stejně je mokrá. "Jo vlastně." Vytvořila několik ohnivých koulí, které se kolem ní začaly točit a kroužit jako planety krouží kolem slunce. Rázem byla suchá, ale jak to bylo příjemné, nechala ohnivky ještě o kousek déle, aby se řádně prohřála. "Jooo to je lahoda." mlaskla si spokojeně a zrak jí padl na celkem pěkný rozhled. Bylo to pěkné pohoří, milé a poblíž byl oceán. Zdálo se, jakoby seděla na hranici konce světa. "Hmmm, co když to ale opravdu je konec světa? Týjo, to by byla paráda! Vidět úplný konec. Nah, to ale asi spíš ne. Země je kulatá, říkali staří bratři a sestry." zamžourala do dálky, ale viděla leda kulový. Jak bylo ráno, tak byla pořádná mlha. Nojo, nedá se nic dělat. Tak si tu chvíli posedí, prohřeje se magií, užije si přítomnost na Konci světa a možná pak půjde dál. Možná. "Hmmm... proč mám takový pocit, že jsem na něco zapomněla?"

1. Navštívit Gallirejské ostrovy (Papouščí i Palmový) a sepsat celý post v rýmech. 1/2

//Prstové hory přes Konec světa

Koncem světa prošla bodře, za vodu co jevila se modře. Dobrá nálada ji neopouští ani po nedobrovolném pokusu o nežití v termitišti. Zapomněla, že málem přišla o život, stejně rychle jako podvodník zapomene na podvod. Zapomněla, že někde ztratila společníka, i na to, že se jí to vůbec nějak týká. Inu hlavně že je spokojená, ať si každý co chce říká. Proběhla místem zvaný Konec světa, tady si asi nevšimli, že byl už dávno konec léta. Slunce, pařák, rudí krabi - ti nevypadali zrovna jako srabi. Opatrně našlapuje kolem a pryč, nehodlala si na sebe uplést bič. Kroutí hlavou jako žirafa, co to vidí za stromy, propána? Dlouhý kmen, legrační plody, vypadaly že dokážou napáchat solidní škody. A tak tam čuměla vzhůru k nebesům, pak kolem dokola až dolů k útesům. Bylo teplo, hřál ji kožíšek, radostí a blahem se málem vznesla do výšek. Nejradši by tu zůstala klidně navždy, ale měla takový dojem, že by pak byla jako každý. Nějak přijít, zůstat a žít, založit rodinu, být šťatsný a snít. Nene, ona měla přece poslání - musí tomu přizpůsobit své chování. A tak jak přišla, tak zase odchází - snad Bohové zajistí, že nic nezkazí.

//Konec světa

8. Napsat post, který bude obsahovat alespoň jednu strašidelnou koledu.

//Tmavé smrčiny přes Prstové hory

Pokračovala dál a dál a tak trochu zapomněla na to, co původně dělala. Hlasitě si prozpěvovala a měla velmi dobrou náladu. "Hmmm hmmm humhu huuuumum huuuum, týjo tady je pěkně. Měla bych sem chodit častěji." Jak si tak broukala a mluvila sama pro sebe, foukající vítr vytvářel krásné zvuky ve vrcholcích legračně vypadajících hor. Byly jako dlouhatánské prsty. "Hehehe, prstvové hory. To zní dobře." smála se vlastnímu punu. Jak tak na věže koukala, rozhodla se je více prozkoumat. Ještě bohužel neví, jak hrozně hovězí nápad to je. Mrštně proklouzla nejbližším otvorem, do kterého se vešla, a houkla do prostoru. Ozvěna byla skvělá! "Halo halooo je tu někdo?" zavolala do prostoru, který jí asi 10x odpověděl zpět. Zasmála se. "Čas strašidel je tady, čas strašidel je tu. Dejte mi koledu, nebo něco provedu!" Poskakovala z kamene na kámen a u toho vesele koledovala bůh ví komu. Brzy se však dozvěděla, že její koledování nevyšlo nadarmo. No... kéž by vyšlo.
Najednou se doslova odnikud vynořilo bambilion obrovských termitů. Stáhla ocas i uši. Zírali na ni zpoza svých pevných pancířů a hádala, že se taky pekelně mračí. Hehehe, to byl jenom vtip. Nemusíte mi nic dávat, nic neprovedu." slíbila, zatímco se jí masivně potil čenich i tlapky z náhlého stresu. Hmyzáci se začali přibližovat. Jejich kroky zněly strašidelně, tak divně syčivě a jako kdyby praskala velká spousta maličkých větviček. Morghana zpanikařila. Z přílišného napětí zavřela oči a vyvolala obrovský plamenomet. Sežehla vše, co se kolem ní nacházelo, na uhel. Nebo si to alespoň myslela. Když oči otevřela, vše bylo začmouzené od ohně, ale jinak vše při starém. Až na termity, kteří byli tentokrát vyloženě naštvaní. Nasucho polkla a zacouvala. Hmyzáci vyloudili podivný zvuk, který Morghaně přišel jako válečný pokřik. Dala se do útěku.
Ani se neohlížela, vyletěla z věží ven a běžela dál bez zastavení. Termiti se však už venku neukázali.

//Palmový ostrov přes Konec světa

//Úkryt za vodopádem přes Tenebrae

Prosvištěla vodopádem jako šílená a dopadla přímo do vody. Vynořila se, doplavala k břehu, chystala se jít dál, ale padla na hubu. Bylo to krapet... vysilující. Víc, než odhadla. Jak se zmátořila, ohlédla se za sebe a vyhlížela hnědého vlka. Kde je? Už musí být někde vepředu. Mohl na mě aspoň počkat. Pomyslela si. Vstala, oklepala se ani se moc nenamáhala se sušením. Nebyl čas, ten stařík musel být už daleko, protože ho neviděla ani necítila. Téda, na geronta je rychlý. Napadlo ji a jak se plížila tmavým zarostlým lesem, těšila se na to, až z něj vyleze ven. Ne že by to bylo nějak nepříjemný místo, ale... bylo nepříjemný.

//Zpěvné věže přes prstové hory

Zazářila jí očka. "Ukaž!" vypískla a hned si prohlédla nohy. A pak jí to došlo. "Oh... jasně, zřítila by se na nás jeskyně." Zase si ukázněně sedla a zasmála se. Tak to bylo trapný. Pomyslela si na svůj účet. Vlk vysvětlil, že jako samotář, je rád schovaný a neviděný, když si to nepřeje. Bylo to pro ni nepředstavitelné, ale uměla to alespoň pochopit. Co pochopit neuměla, byl jeho dotaz místo odpovědi. Chvíli na něj koukala a snažila se o to, aby k ní slova konečně dolehla. A když se tak stalo, začala se smát. "Ale kdeže, my nemáme alfy." pronesla jako kdyby to byla ta nejsamozřejmější věc. "Ctíme moudrost a zkušenosti starších, ale nikdo nám nevládne. Jsme svobodní. Jediná pravidla, která ctíme, jsou pravidla Krevních Bohů a jediná autorita, kterou respektujeme, jsou samotní Bohové." vysvětlila, aby vlk pochopil, proč jí to přišlo tak legrační. "Moc hezky se u nás o smečkách nemluví. Tak mě proto zajímá, jestli jsou drby pravdivé, nebo zbytečně házíme všechny cizince do jednoho pytle." Má možnost se dozvědět pravdu. Nebo alespoň střípek pravdy. Pokud to popře, nejspíš to nebude brát jako upřímnou odpověď, ale aspoň bude o tom moci více přemýšlet. Vlk odpověděl ale neurčitě. Nenaléhala, tedy ne moc. Ale mohlo být vidět, že není úplně spokojená s tím, co jí řekl. "Co znamená spravedlivý? Potlačil jsi někdy něčí svobodnou vůli pro spravedlnost?" ptala se dál. Možná jen vlk nepochopil, čeho se její otázka týkala. Když mu to bude proti srsti, zastaví ji přece. Protože to tak funguje. Je ale pravda, že mohla vyznít necitlivě, vzhledem k tomu, že se jí svěřil ohledně své bolestné minulosti. Zpětně jí to samozřejmě došlo.
"Tvá ztráta musela být těžká. Bolí to ještě?" opět upřímná zvědavost. Na tyhle věci bylo možná vhodné Morghaně zavřít tlamu. Také jeho chování se stalo na moment nedůvěřivým a neušlo jí ani škubnutí hlavou. Na co kouká? Rozhodně něco kontroloval. Taky se chystala na to zeptat, ale nedošlo k tomu.
Naštěstí cizinec obrátil konverzaci spíš na ni a tím se vyhnul dalším ostrým slovům. Nevědomky tak ušetřil své nebohé nervy před rizikem kolapsu. "Oh, ne všichni spolu maximálně vycházeli. Nebylo ale těžké se s takovými vlky... nevídat. V Bratrstvu jsme všichni spříznění krví, nehledě na to, zda jsme se ve smečce narodili nebo ne, ani zda máme společné rodiče, nebo nikoliv. A jako všichni sourozenci, občas se hádáme. Většinou pomáhalo se na nějakou dobu nevídat a nechat spory být. Nebylo to těžké, naše území je tak velké, že se mnozí vlci nikdy nepotkali." zachichotala se. Morghana se mohla pyšnit tím, že znala valnou většinu. Často a ráda cestovala skrz celé území a poznávala své bratry a sestry.
Nadchla ji zmínka o smečce, která mu popisem připomínala tu její. Hned se jí srdce rozeběhlo jako šílené, krev se začala vařit a svaly se napjaly. "Fakt?!" Žeby tu někdo takový skutečně byl? A je z její smečky? "Ukážeš mi, kde sídlí? Ukaž mi je, prosííím! Musím je najít, musím se jich zeptat na tolik věcí." Jakmile jí pokynul k vodopádu, vystřelila jako neřízená střela. "Vzhůru doluuuuu!" zvolala a proskočila vodou na druhou stranu. Neovládla svou nedočkavost a nejspíš cizince i postříkala. Ale co, stejně tudy projde a bude mokrý.

//Tmavé smrčiny přes Tenebrae

Bonus počasí

Ťapkala spokojeně zalesněnou krajinou a cítila se blaze. Byla kosa, mokro, mrzko, ale Morghana mě radost z přítomnosti ve zdejší krajině. "Vlci tu jsou docela milí." prohlásila sama pro sebe nahlas. V srsti jí chrastily kostičky živočichů, které našla již rozložené při řece, pod kořeny stromů, v jeskyni, či jiných schovaných místech. Poposkočila a ucítila, jak se jí uvolňuje jeden z liščích zoubků. "Ale né, ten je můj oblíbený." zvolala nešťastně. Zaměřila se na zoubek, zvedla ho svou myslí a zamotala si ho zpátky do chlupů." "Tak." mlaskla spokojeně. Poposkočila zas o kousek dál a všimla si veeeelikých kupek listí pod každým listnatým stromem v dohledu. Skoč tam. Ozval se hlásek v rohu její mysli. Než se však vůbec stihl objevit, Morghana byla už ta tam. "Banzáááááái!" vřískla nadšeně a zahučela do listí. Barevné listy se rozlétly do okolí, zatímco Ghana se v něm válela a hlasitě se smála. "Takových barev!" vzdychla spokojeně. Po notné chvíli se zvedla, zkontrolovala si srst a odevzdaně zavrtěla hlavou. "Nojo, tak si je holt nasbírám znovu." frkla při pohledu na nudně prázdnou srst. Všechna cinkrlátka se rozmotala a zmizela kdesi v okolí.

2. Mluvit se třemi dalšími vlky o Krevní magii. 2/3

Jaké bylo překvapení, že i zdejší vlci měli své hromadné magie! "Vážně?" nadchla se okamžitě. "Takže máte taky tak velké a mocné smečky? Páni! Možná sem přišel už někdo přede mnou? Třeba nejsem jediná, kdo opustil bratrstvo. Třeba tu je někdo od nás, vládne nějakému území a rozšiřuje Pravdu. Ta myšlenka byla tak krásná, že nebyla schopná zůstat v klidu na jednom místě. Pochodovala kolem a poposkočila si vždy, když řekla něco, co ji znova nadchlo. "A mají ty smečky každá svoji? Je mezi nimi i magie Krve? Má domovina je známá tím, že vlci z našeho Krevního bratrstva mají od Bohů magii Krve. Mocné spojení s Pravdou a se všemi členy." vyprávěla dychtivě. "Slyšel jsi už o tom někdy něco? Nebo znáš někoho takového?" doufala, tak moc doufala. morgothe, kéž bys to slyšel! Dal bys mi za pravdu a bez okolků šel se mnou. Pomyslela si, krapet se na bratra zlobila, že byl tak moc proti. Ale nezazlívala mu to. Vrátím se a řeknu jim o tomhle místě. Budou nadšení! "naše magie je založená na přijetí a spolupráci. Krev nás spojuje." vysvětlila. Najednou pocítila touhu jít dál. Jít prozkoumat tuhle zemi.

7. Poznat magii alespoň dvou vlků a pak se každému z nich do obličeje vysmát, že jejich magie je naprosto k ničemu. Každý vlk minimálně dva posty. 2/4

Vlk se rozpovídal, bylo příjemné si trochu víc poslechnout jeho hluboký hlas. Navíc se dozvěděla, že má i příjemný milý smích. Stále to byl bručoun, ale asi to k němu tak nějak patřilo. Pečlivě poslouchala a nechávala si to projít hlavou. "Útočná magie země? Nikdy jsem to neviděla. Tak nějak pochybuju, že by byla hodně co platná." pronesla spíš pro sebe. Jen nahlas přemýšlela, nedocvaklo jí, že to může některé vlky popudit. A asi jí na tom ani nezáleželo. Však to nemyslela zle, ne? Navíc vlk jí naservíroval kupu dobrých argumentů, nad kterými přikývla. "Byliny jsou užitečné, to je pravda. Taky jsme měli ve smečce spoustu mocných léčitelů. Jen teda to u nich nezáviselo od magie. Alespoň ne té vrozené." opravila se. Vše se odvíjelo od Krve. Své vrozené magie měli spíš jako doplněk. Žili Krví. "Ale nikdy by mě nenapadlo že za sebou můžeš zamést stopy. To je náramně užitečné?" vzdychla obdivně. Jak názor tak reakce měnila jako na horské dráze. U ní nic neobvyklého.
Zbystřila při zmínce o alfě. Býval alfou? Trochu zpozorněla. Ne že by ho hned odsoudila, ale o tradičních smečkách se u nich doma nemluvilo moc hezky. Vlastně to vždy všichni prezentovali jako tyranii vedenou chamtivými vlky na postu alfa. Nezdá se být takový. Vlastně je moc fajn. Trochu ji to zmátlo. Bylo na ní určitě vidět, že je nějaká nesvá. Hledala totiž vhodná slova. "Vládl jsi jako alfa tvrdou nekompromisní tlapou a nedovoloval vlkům být svobodní?" zeptala se na přímo. Mohlo to znít urážlivě, ale výraz měla uvolněný a zvědavý. Žádná zášť za ním. Spíš touha potvrdit si svou myšlenku - nebo ji ideálně vyvrátit.
V žertu poznamenal, že úplně stejně mu může přijít bezcenný její magie ohně. Zavrtěla ocasem. "A čemu víc bych měla oheň potřebovat?" zeptala se nezištně. Měl ale pravdu, opravdu byla její magie destruktivní. "Je ale fakt, že občas něco omylem podpálím." přiznala s trochu provinilým úsměvem. Ale dávám si pozor! Většinou...
Motivační řeč ji obzvlášť překvapila. Rychle zamrkala a naklonila hlavu na stranu. "Zdáš se být moudrý, ale i tak bych taková slova od tebe nečekala. Zvlášť tolik slov." zachichotala se. "Vezmu si to ale k srdci." přikývla. Starší vlci v sobě nesli velký kus historie. I on musel vidět mnohé a zažít ještě víc.

7. Poznat magii alespoň dvou vlků a pak se každému z nich do obličeje vysmát, že jejich magie je naprosto k ničemu. Každý vlk minimálně dva posty. 1/4

Naklonila hlavu na stranu. Měnit oči? Proč? Potřebují zdejší vlci se nějak chránit, aby někdo nevěděl, jakou mají ve skutečnosti magii? Je to jedna z těch zemí, kde jsou vlci utlačováni na základě magie? Brrrr, to snad ne! Nakonec z něj ale vypadla předvídatelná, ale přesto celkem překvapivá informace. No jistě, zelené oči, zelené znaky... jistě že vládne zemi. Přikývla chápavě a hluboce se zamyslela. Občas se jí prostě stává, že se zahloubá a odpojí od reálného světa. "Hmmm, země. U nás jistě byli vlci s magií země. Ale nepamatuji si, že by ji někdo kdoví jak využíval, maximálně k pěstování plodin v období sucha. Ale víc se stejně hodila voda. Obecně se země jeví jako bezcenná. Je vůbec k něčemu?" zamračila se pod náporem myšlenek. Bratrstvo nepotřebovalo ochranu, takže se nikdy neprojevila útočná síla uživatelů země. V podstatě měli nálepku zahradníci. Užiteční, ale nic oslnivého. Navíc je většinou stejně přehlušily ostatní magie. Nejvíc samozřejmě magie Krve.
Přešli k citlivému tématu k ještě citlivějšímu. Vyčetl vyšší moci, že mu nepomohla, když to nejvíc potřeboval. Spolkla návrh, že to mohla být jen zkouška odolnosti. Bohové měli někdy zajímavý smysl pro humor. Nicméně vycítila, že by to nebylo úplně adekvátní, už tak ho popichovala až až a tohle vypadalo velice bolestivě. Naštěstí se cizinec zdál být stále poměrně otevřený konverzaci, což ji těšilo. Navíc se i maaaalilinkato otevřel. Seveřan. Pomyslela si nadšeně. Radostně se vytáhla a zašvihala ocasem. "Přesně tak." zazubila se. "Žijeme svůj život a užíváme si ho. Hodlám v tom pokračovat, dokud... no... dokud neumřu a mí bližní moji krev obětují Krevním bohům." Řekla to s tím nejšťastnějším výrazem ve tváři.