Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Alfák ji absolutně nezaujal. Tak nějak tam stál, čučel na ně a vlastně se ani moc neměl k odpovědím. Morghana poměrně ochladla a veškeré nadšení bylo to tam. Navíc vlk prohlásil, že nikoho jejich popisu v lese nemá. "To je smůla." povzdechla si vlčice. Přitakání na fakt, že je alfou, ji navíc uvedl tím spíš do hlubokého zklamání. "Vážně? Ah tak." odpověděla a nijak se nesnažila skrýt své pocity. Byla skoro až smutná, tak nějak doufala, že se odnikud vynoří někdo další. Říkal to tak nějak nezaujatě. Je tahle smečka nějak vysloveně uzavřená všem v okolí? Jsou odříznutí od zbytku světa? Proč by to ale dělali? Jak tak čmuchala, moc vlků tu nenapočítala. Vlastně to byla spíš taková grupa, než vysloveně smečka. Ona z místa, kde žilo tisíce vlků, se nějak nemohla přinutit tak mrňavou tlupu brát vážně. Navíc je popoháněl směrem ven.
"Ach, zacházka k ničemu." posmutněla a otočila se směrem ke svému společníkovi, který se snažil dělat, že tu snad ani není. "Tak půjdem. Příště budeme mít snad víc štěstí."
Mávla maskovanému ocasem na rozloučenou. "Měj se." rozloučila se a vydala se podobným směrem, z jakého sem přišli. Nedávalo by smysl jít na stejné místo, když tam očividně nenatrefili na nic kloudného. Po celou dobu jí samozřejmě nedocházelo, že se vlk může kdykoliv rozhodnout je vypakovat osobně. A že měli štěstí, že to neudělal rovnou co je uviděl.

//J. Galtavar přes Armanské hory

Ivar samozřejmě celou dobu mručel jak nejnespokojeněji to šlo. Jak tam tak čekali, docela začínala chápat proč. "Takže nebudou přátelští?" nasucho polkla. Bohové ji chránili, to bylo jisté. Ale co Ivar? Nebyl bratrem, byl pouhým cizincem. Buď ho kdyžtak ochrání ona, nebo nikdo. A představa že ona někoho ochraňuje byla více než legrační. Spíš ho omylem v tom stresu zapálí. To by jí těžko odpouštěl. Ale aspoň se jí od něj dočkalo pochvaly. Tebe si nevšimnout nejde. "Fakt? Díky!" zamávala nadšeně ocasem. Její švitoření přerušily blízké kroky a silný pach.
"Jé, to bylo rychlý!" poposkočila si radostně. Vypadal přesně jako někdo, kdo to tu vede. Srst měl sice takovou divnou, ale asi to bylo přípravou na zimu. Ale koho zajímá srst, když má cizinec tak famózní masku! Zatřpytila se jí očka. Úplně kvůli nadšení přeslechla nespokojené poznámky místní alfy. "Týjo, to je parádní věc co máš na obličeji! To sis vyrobil?" dychtivě si kousek prohlížela. "Hustý." zaměřila se na fialová pírka. Měla strašnou chuť si ji vzít, ale to asi úplně nepůjde, když má vlk masku přímo na xichtě. Vlk se však celkem rázně připomněl. "Oh! Jo jasně, málem bych zapomněla. Támhle Ivar hledá šedého vlka s tmavou masku a zlatýma očima. A... má hodně jizev?" otočila se na společníka, aby potvrdil nebo upravil její slova. Nebyla si jistá, jestli si vše pamatovala správně. "Jo a má hustý kožich. Neznáš někoho takového?" ptala se a u toho si prohlížela les. "Hezký les. Málo jehličnanů." zhodnotila sama pro sebe, ale jak měla ve zvyku, řekla to nahlas. Taky dost okatě ignorovala viditelně špatnou náladu vlka. Měla moc práce se zkoumáním, obdivováním a hodnocením všeho kolem. Na moment vypadala, že zas přecvakla do normální konverzace. "Jo a já jsem Morghana. Támhle ten morous je Ivar. Ty jsi zdejší... alfa? Žejo?" zeptala se zvědavě a neskrytě si ho prohlížela. Vlk jako každý jiný. Nechápala. Jistě, byl celkem mohutný a měl tu pěknou cetku na ňufáku, ale jí přišel úplně normální. Co z něj dělalo tu alfu?

13. Navštívit vnitřní území nějaké smečky (a neumřít u toho).

//VVJ přes Galtavar

Táhla Ivara územími hlava nehlava. Chudák ji s velikou nelibostí následoval a dával jí jasně najevo, že se mu to nelíbí a považuje to za nanejvýš blbej nápad. Nemohla nesouhlasit, ale taky nehodlala sejít z cesty. Příliš se nadchla. Najít jeho vlka a nakouknout do zdejší smečky? Kdo by odmítl! No... asi každý normálně smýšlející vlk. Morghana rozhodně ne.
"Klíííd, to bude dobrý. Nebudem tu dlouho, jen se zeptáme a vypadneme. Slibuju!" A občíhneme a kouknem jak to tu vypadá, kdo to tu vede a tak vůbec. Dodala v duchu. Předchozí otázky na téma Bratrstva zatím nechala viset ve vzduchu. Jediné co ještě zmínila, byla důležitost rituálů. "Mimochodem rituály děláme pro sounáležitost, spojení s Božstvem a prokázání našeho vděku. Navíc to utužuje vztahy. Krev nás pojí dohromady, díky ní někteří z nás mohou dojít k Prozření. Je to úžasný zážitek, všichni Pravdy znalí co znám jsou neskutečně moudří a silní." básnila o vlcích, kteří před dlouhou dobou prozřeli a stali se tak blízkými Božstvu. Záviděla jim, taky tím chtěla projít! "Není ale potřeba speciálně zabíjet pro rituál. Zkrátka když se naskytne krev... provede se rituál." zazubila se. To už ale přicházeli na cizí území. Páchlo to tady cizinci a to tak silně, až se z toho Morghaně zamotala lehce hlava. Většinou je sebevědomá a pevná, ale nyní pocítila zvláštní nervozitu. Její podvědomí jí říkalo, že se možná nerozhodla úplně správně.
"Halo?" zavolala opatrně do dáli. "Um, Ivare? Nevíš jak to tady funguje?" zeptala se svého společníka. "Jakože... má nás tu čekat uvítací výbor? Zavede nás někdo pověřený k alfě? Nebo si ji máme najít?" Nějak nevěděla co má dělat. Tak se rozhodla, že nejlepší možností je být upřímný a okázalý. Dát najevo své úmysly. Zvrátila proto hlavu a táhle zavyla, aby upozornila na jejich přítomnost. Hlas měla velmi hluboký a zvučný, takže dlouze vibroval a táhl se úspěšně daleko mezi stromy. "Tak... to by bylo. Myslíš, že si nás všimli?" otočila se na šedého s otázkou v očích. Doufala, že má větší zkušenost s chováním ve smečkách.

Neuspěla. Ne že by po tom netoužil. On tomu nevěřil! Morghana se pobaveně ušklíbla. "Inu, narodila jsem se tam, neznám nic jiného. Nicméně bylo mi řečeno, že zdejší smečky mají alfy. To je pro mě novinkou." máchla ocasem a pořádně se protáhla. Cesta byla dlouhá a trochu jí ztuhly svaly. "Já si naopak neumím představit místo, kde vládne jeden. Proč by to dělal? Kdo ho tam dosadil? Proč ho dávno ostatní nesejmuli?" Měla na místní poměry tolik otázek, ale odpověď žádnou. Bylo to frustrující. Zvlášť, když se Ivar rozhodl, že ho jen chce zatáhnout do Bratrstva. Zmýlila jsem se, když jsem o tom začala mluvit? Napadlo ji hned. Ale asi nebylo potřeba to řešit. Přece kdyby o tom mlčela, dopadlo by to stejně, ne? Žádný rozdíl. "Do Bratrstva smí vlci přicházet i odcházet. Mohou být součástí, nebo se opět stát cizinci. Je na každém jak se rozhodne. Ale zradu netrpíme." podotkla celkem tvrdě. Zřejmě aby vlk pochopil, že na sourozence se zkrátka nesahá. "Vlastně... ráda bych někdy navštívila nějakou prostou smečku. Staří vlci o nich nikdy nemluvili hezky, ale... zajímá mě to. Co je tak lákavého na tom nechat si od někoho poroučet." zavrtěla hlavou. Byla otevřená zkušenosti, ale moc tomu nedávala. Představa něčích rozkazů byla... děsivá? Ne, to není to slovo. "Je to absurdní." zašeptala sama pro sebe. A v tu ji napadl geniálně debilní plán.
"Ivare!" vyjekla najednou. "To je ono! Ve smečkách jsou vlci, ne? Hodně vlků. Místní by mohli vědět, kde se ten tvůj šedák nachází! Někdo ho přece musel někdy potkat, ne?" udeřila s naprostou přesvědčeností. Natáhla okolní vzduch do čenichu a pídila se po pachu velké skupiny vlků. Byla překvapivě rychle úspěšná. "Mám to! kousek odsud, cítím vlky. Pojď, ať je zastihneme." šťouchla do něj čumákem a svižným krokem se rozešla kamsi. Téma Bratrstvo bylo v tu ráno zapomenuto. Možná si vzpomene později. A možná se zeptá sám Ivar.

//Ageron přes S. Galtavar

Nepochopení blýskavého kamínku nechala Morghana bez povšimnutí. Především proto, že kapacita její pozornosti šla velmi rychle do háje a potřebovala se soustředit víc na vážnější notu. Poslouchala jeho vysvětlení, které se perfektně shodovalo s tím, co si myslela. Pokud dá někomu svou loajalitu, dotyčný neprohloupí. A ona o to víc zatoužila po vlastnění takové loajality. Ivar by byl perfektní Krevní bratr. Pomyslela si zasněně. Nicméně měla nárok na to mu něco takového vůbec nabízet. Bratrstvo by řeklo že ano, ale cožpak ona pozná kdo je skutečně vhodný? Je mladá, neznalá a upřímně... její odhad nebyl nic moc. Pokud zájem projeví on sám, tak je to jasné. Doplnila sama sebe.
"Opustí nebo zemřou... Takže potřebuješ jistotu, že?" zeptala se na oplátku. "Tomu rozumím. Nejistota je příšerná, naše Bratrstvo má legendu. Kdysi žili tři bratři, kteří museli skrývat sami sebe. Ostatní by je nepřijali takové, jaké jsou a tak jednou ze své smečky utekli. Cesta byla těžká, málem při ní přišli o život. Ale promluvili k nim Bohové a nabídli jim Pravdu. Za krev jednoho z bratrů zbylí dva dosáhli osvícení a založili Bratrstvo. Místo, kde je si každý roven. Nikdo nikoho nemá právo soudit, všichni jsou přijímání bez výjimek." zahleděla se vlkovi zpříma do očí. Hledala v nich náznak zájmu. Něco, co by jí prozradilo, že chránit a být chráněn je to, co jeho ztracená duše potřebuje.
Bratrstvo nemá alfy, nemá vedení. Všichni vlci žijí spolu a dodržují prostá pravidla - neproliješ krev sourozence, ochráníš každého bratra či sestru před jakýmkoliv nebezpečím a budeš přinášet Bohům krevní obětiny vždy, když.k tomu bude příležitost." zamávala hrdě ocasem. Velmi si považovala poměry, ve kterých se narodila. Přijetím Pravdy získala dokonalou ochranu, prostor i svobodu.

Ivarova snaha přerušit její povyk přišel vniveč. Zastavit dramatizující Morghanu v akci bylo skoro nemožné. Aby přestala bláznit, musela situace přijít o její plachou pozornost, tudíž se nedalo dělat nic, vyjma jediné plně funkční věci. Šedý musel prostě počkat. "Bohové, čím mě to tu zase zkoušíte. Vždyť jsem vám přinesla vzácnou krev cizince a svoji oblíbenou lebku a- jé hele, kamínek." Sklonila čenich ke břehu, kde se třpytil rozpůlený křemen. Koukala na hezký efekt slunce odrážejícího se v kameni, než se vrátila ke konverzaci. Samozřejmě už dávno zapomněla na to, že měla málem infarkt. A Ivar taky.
Překvapivý projev veselí Morghanu prazvláštně zahřál u srdce. Měla ráda smích ostatních, zvlášť když ona byla zdrojem. Sice neměla páru, čemu se ten protivný cizák tlemí, ale budiž, pátrat po tom nepotřebuje. Stížnost na svou magii tak tak zaregistrovala. "Ah, pravda. Ale co, malý plamen na ocase umí napáchat škody až až." podotkla a znělo to úplně, jakoby mluvila z vlastní zkušenosti. Zatvářila se totiž dost provinile a podivně se zasmála. Ještě štěstí, že se Ivar rozmluvil. Zrovna na pravidelné podpalování ocasů bratrů a sester je něco, na co opravdu není hrdá. Raději si vyslechla zřejmě vrchol schopnosti komplimentů, jakého byl její společník schopný. "Jsem ta nejlepší společnost." pochválila se také sama se smíchem.
Krátké odpočinkové ticho pro Morghanu nebylo ničím vysloveně příjemným, ale šedý nejspíš potřeboval chvíli mlčení. Což také sám přerušil. "Hmmmmm." protáhla dlouze. Inu, povrchní důvody už slyšel. Takže to asi nebude to, na co se ptá. "Inu, že jsi fyzicky přitažlivý už víš. Ale..." nechala si zas chvilku na rozmyšlenou. Důvodů by bylo spoustu, ale on nejspíš hledal jeden, maximálně dva pádné. "...jsi vzácný." zakončila nakonec asi nejdivnějším vysvětlením, jaké z ní mohlo vypadnout. "Zdáš se jako někdo, kdo ze sebe jen tak nevydá ani ten nejmenší kousek, ale když už... mám pocit, že jsi schopný odevzdat celé srdce." vysvětlila. Vzpomněla si při tom na Morgotha. "Neber to nějak špatně, nejlépe se cítím s více partnery a partnerkami. Ale vidina někoho, kdo je nedostižný pro svou vzácnost? Voní to jako Zlaté jablko. Každý ho chce, ale nikdo ho nikdy nenašel." mávla ocasem pro potvrzení svých slov. "A je sranda tě škádlit." doplnila samu sebe s obličejem velmi blízko toho jeho. Vzápětí se vzdálila, ani nedostala po tlamě.

//Ragarské pohoří přes S. Galtavar

Musela uznat, že jeho argumenty byly více než pádné. Chápavě pokyvovala hlavou, než se zarazila a prudce na něj otočila. "Počkej, po tobě někdo jde?" vytřeštila oči a věnovala mu dlouhý, zkoumavý pohled. "Hrozí... tomu vlkovi něco? Hrozí něco tobě?" Přepočítávala všechny možnosti. "Panebože... hrozí něco mně?!" prudce se otočila. "Oh né, sotva jsme se poznali! Takové to mohlo být dobré přátelství, mohli jsme toho tolik zažít!" Morghana si dramaticky zakrývala oči tlapičkou. Jako vždy a všude, přeháněla. "Ale nic se neboj, to vyřešíme. Brácha Mordecai vždycky říkal, že útok je nejlepší obrana. Co když je odhalíme a... a podpálíme!" zazářily jí očka. Přestože byla mírumilovnou něžnou bytostí, ti nebezpeční vlci byli jen pouhými cizinci. Kdyby nebylo zbytí, holt by museli přijít o život.
Cynismus Ivara Morghanu nechal opět kdesi v pozadí. Jak na to reagovat? Upřímnost měla zjevně krátké ruce, protože k němu ještě nedosáhla. "No a proč ne? Změnilo to snad něco?" zeptala se narovinu. Byla si jistá odpovědí. Nezměnilo to vůbec nic. Pořád byli cizinci, co spolu cestují zdejší zemí, poznávají se a nemají v plánu se k sobě nijak vázat.
Přišla k velkému nápaditému jezeru a zhluboka se napila. Pokynula Ivarovi, že by měl udělat totéž. "Navíc... kdyby se to kdykoliv mělo změnit, máš jistotu, že o tebe mám minimálně zájem a nemusíš se tudíž ostýchat." dodala. Její důvody byly stejně rozumné, jako ty Ivarovy. Jen byly kompletně jiné.

//Papouščí ostrov přes Úkryt

Vedla vlka dál, i když vlastně vůbec nevěděla, jestli o to stojí. Ale pokud by o to nestál... přece by odešel, ne? Ano, jistě to tak bude. Odešel by. Ale on se drží dál, takže to nebude s tím odmítáním tak horké. Vlastně nyní to vypadalo, že než odmítavý je... zmatený. A to ne jen tak zmatený z jejího divného chování. Ale hluboce zmaten životem. Dokonce chtěl, aby na něm nebyly poznat emoce. Kdo by o něco takového stál?! "Máš divný požadavky." utrousila se zavrtěním hlavy. "Co je na tom špatnýho? Sluší ti to. Navíc se toho ani asi zbavit nejde." poznamenala tvrdě. Nikdy neřešila jak zamaskovat emoce, tak nemohla vědět zda to jde potlačit. Ale byla přesvědčená o tom, že úplně vymazat to nepůjde. Vždyť to nemá logiku, ne?
Navíc rýpnul do Morghany ohledně její otevřenosti. "Neboj, nic po tobě nechci. Jen věčnou lásku a nekonečno pozornosti." popíchla ho a provokativně se ušklíbla. V očích se jí zaleskla škodolibost. "Buď v klidu, skoro se neznáme. A i kdybychom se znali věky, nikdy bych tě do ničeho netlačila." Nicméně otočila se svůdně přes rameno. "To mi ale nebrání v tom se na tebe dívat." mrkla na něj. Bavilo ji ho štvát. Bylo to pro něj naprosto nepřirozené a viditelně se ošíval protichůdnými emocemi. Hladila mu ego, ale zároveň ubíjela veškeré principy, které měl. "Když se mi někdo líbí, řeknu mu to. Když mám někoho ráda, řeknu mu to. A když je mi někdo protivný, taky mu to řeknu." zazubila se. Sice se ještě nestalo, aby se někomu vyloženě chtěla vyhnout. Ale co není může být. "Navíc je to zábava." prohlásila s úsměvem a pokračovala širokou plání. Ani v horách nebylo po nikom ani vidu ani slechu.

//VVJ přes S. Galtavar

Awww Siku naminovany na miss sereda je topka dekuju za Yggiho
Gratuluju vitezum, zvlast Tase, ktera si to pravem zaslouzila :D

1. Navštívit Gallirejské ostrovy (Papouščí i Palmový) a sepsat celý post v rýmech. (2 body)

//Dlouhá řeka přes Úkryt

Mrzout mrzutý, nedá si říct. Avšak Morghanu to neodradilo o nic víc. Zavrčel na ni zlou poznámku vile. "Více než příjemnej." protáhla mile. Hluboký hlas svůdně hladil, na čistý úmysl by si málokdo vsadil. Překvapivě mu selhala zlobná fasáda. Potřeboval vědět, zda jeho duše dokáže mít ráda. "Samozřejmě, už jsi se viděl?" usmála se přidrzle, když stále se s realitou míjel. "Když o něm mluvíš, září ti oči." poukázala na třpytky, co se mu v očích točí. Každá zmínka o tajemném cizinci vyvolávala nevídanou reakci. Sama se divila, že se Ivarovi ještě z toho nohy nekácí. Bylo to milé, možná trochu záviděla. Po partnerech se jí stýskalo, nejbvíc na Morghota si myslela. Ale co, však se s nimi uvidí. Bohové to dozajista zařídí.
Uvedla vlka do rozpaků, ale znatelně mu to zlepšilo náladu. Mrzké "Ujdeš." z něj vypadlo, ale musel se pořádně chytnout za bradu. "Já vím." odvětila mírně, však pravdu znaje. Vlkům brala dech a kdejaké vlčici z ní srdce taje. Na nohu odpověděla pragmaticky, leč údernou poznámku neodpustila si. "V pořádku, vlčata po tobě nechci." Kdepak, je moc brzo na takové věci. "Ale i tak ti to přidalo na atraktivitě." Čekala, zda se zatváří, nechápavě, potěšeně, či rozpačitě.
Vylezli z jeskyně, Morghana se rozhlédla. Kde se to ocitla? Do čeho nalétla? Všude trópy, barevní papoušci. Tohle není sever! Nahodila výraz, jaký nemají ani svatoušci. "Jsme asi moc daleko." pronesla provinile. Asi je čas najít vlka, co by jim zkrátil prochozené míle.

//Ragarské pohoří přes Západní úkryt

//Rozkvetlé louky přes Vodopády

Kráčeli podél dlouhé řeky, která se klikatila kolem blízkého pohoří. Prošli vznešené vodopády, míjeli okolní lesy a Morghana se kochala krásným podzimním okolím. Jen by nemusela být taková kosa. No a její parťák by mohl mít trochu víc víry v ostatní. "To jo, ne každý s tebou musí souhlasit." přitakala. Na to nemohla nic říct, byla to pravda. Pobaveně loupla po Ivarovi pohledem. "Však mně taky do hlavy nevidíš." poznamenala kousavě. "Zajímavé je všechno. Ráda zkouším a testuju. Ale vždycky se vracím k vjemům, které byly nejpříjemnější." nadhodila. Jistě, byl to mrzout, ale taky milá společnost. Bavilo ji, jak jiný byl. Že měl jiný pohled prakticky na všechno. Bylo zábavné to poslouchat a uvažovat nad tím, i když nemusela vždy souhlasit. Vlk to ale viděl docela jinak. Navíc ho nejspíš postrašila její otevřeností ohledně faktu, že je líbivý jejímu oku. Musela se ale rozesmát, ne však proto, že projevil viditelné znechucení. Ne ne, smála se jeho snaze ignorovat tu část, která obsahovala jeho věčné básnění o hledaném cizinci.
"Hlavně tím chci říct, že máš teď očividně srdce u jiného vlka." přestala ho trápit a vyklopila celou myšlenku. "No a samozřejmě se mi líbíš. Jsi vysoký, svalnatý. Máš na tuláka celkem pěknou srst a vůbec splňuješ moji představu o kráse." vysvětlila bez špetky studu či zdrženlivosti. Přeskočila droboučký mokřad, který se vytvořil nedávným vylitím jedné z větví řeky. "Nelíbím se ti snad?" otočila se na něj s údernou otázkou. "Nemyslím tím pro partnerství nebo podobné věci. Čistě ze základního pudu, který máme." dodala a bezostyšně zahrabala zadníma packama, až se kolem ní rozvířily spadané žluté listy. Pokračovala dál k nedaleké jeskyni s touhou do ní nakouknout.
"Ale ta tvá noha mě štve. Funguješ bez problémů, ale pokud ses s ní narodil, nic moc genetický materiál."

//Ostrov přes Úkryt

//Jezírka přes řeku Mathae

Pravda, nevidí nikomu do hlavy. "No a proč teda předpokládáš, že jsi ho začal nudit?" nechápala. "Páč mě nenudíš vůbec." Krátce se nad tou větou zamyslela, zhodnotila jejich cestu, setkání, konverzaci. "Vlastně mám radost, jsi perfektní parťák. Navíc se na tebe i pěkně kouká, dobrý bonus k dobru." ušklíbla se. Bylo vidět, že ho rozčiluje a z nějakého důvodu se jí to líbilo. Byla zábava ho prudit. Zvlášť proto, že se nechal vyprovokovat tak lehce. "Ach, taková škoda, že máš slabost pro zlaté oči. Inu co naplat, nemůžu mít všechno." popíchla ho. Bylo legrační jak nemá páru, že je do toho vlka blázen. Inu, každý zjevně nemá dáno do vínku. "Každopádně by to chtělo někoho potkat a zeptat se, zda ho neviděl. Nějak nevěřím, že ho sami najdeme." poznamenala mimoděk.

//Dlouhá řeka přes Vodopády

Ivara nechala hanebně za sebou. Nojo, dělala to často. Pozornost s kvalitou té co má akvarijní rybička. Na nic a těkavá. Navíc se zdálo, že zas vystrašila cizí vlče. Naštěstí tahle nebyla tak plachá a nezdrhla. To Morghanu potěšilo. Jen teda byla trošičku divná. Nebylo na tom vůbec nic špatného, ale nikdo nemohl říct, že by to bylo běžné chování. Ale konec konců, to nebylo ani to Morghany.
Ta se chvíli snažila vyvolat hru na honěnou, ale nebohá vlčice váhavě přešlapovala na místě. To hnědku vrátilo zpátky na zem. "Ty jsi tak trochu hloupá Hanka, viď? Přikráčela k ní a smířlivě se usmála. "Promiň, nechtěla jsem tě uvést do rozpaků. Začnem znovu? Jsem Morghana." představila se. "A támhleten šedý bručoun je Ivar." kývla směrem ke společníkovi, který se držel pořádně daleko. Došlo jí, že spolu mluvili o docela vážném tématu, než sebou zas mrskla k další cizince. "Měla bych se za ním vrátit. Zahrajem si někdy příště?" mrkla na cizinku a raději nabrala toho introvertního brůču k další cestě.
"Tak pojď, už jsme ušli celkem kus." lehce do něj drcla bokem.
"Měj se hezky!" zavolala na vlčici, než zmizeli v dáli.
"No a... proč odešel? Přece vlci neodcházejí jen tak." navázala na předchozí konverzaci, jakoby se nechumelilo. Bylo vidět, že poslouchá a vnímá. Jen... asi občas potřebuje chaotickou pauzu.

//Rozkvetlé louky přes řeku Mathae

6. Vyděsit alespoň jedno vlče a jednoho adolescenta tím, že mu někdo ukradl nos. (2 body) - adolescent

No... jak to tak bývá, její pozornost se odklonila tak rychle, jako se objevovala. Zahlédla totiž velmi mladou černobílou vlčici, která ještě měla pach mláděte. Ne moc, ale bylo to tam. "Hele hele koukej! Támhle je vlče, ale starší vlče. Zkusím to znovu." Jedině oni dva mohli vědět, co "to" znamená a co se chystá udělat. Nebyl tudíž nikdo, kdo by jí tenhle hloupý nápad mohl zatrhnout.
"Dneska mám štěstí." pronesla potěšeně. Vlčice si je naštěstí vyhlídla sama a sama je i pozdravila. "Ahoj." pozdravila zpět a zamávala ocasem. Milá pochvala od neznámé zasadila semínko očekávání. "Děkuju. A ty máš pěkný čumáček." Jasně že rozjetá Morghana v zoomies módu nebyla k zastavení. Přiťapkala k malé vlčici a sklonila se k ní. Už to nebylo maličké vlče, dospívala. Ale Ghana věřila, že má stále spoustu vlčecí energie. Ťukla jí do čenichu tím svým, tak jako to vlče na louce. Jen tentokrát jak byla nadšená, omylem jí u tlamy cvakla zubama. Nedbala na to. "A teď ho mám já!" prohlásila hrdě. Tentokrát to vyjde! Tuhle hru přece zná každý, ne? Ale jak se říká, cesta do pekla je dlážděné dobrými skutky. V tomto případě dobrými úmysly. A tenhle úmysl rozhodně dobrý byl, jen... nebyl úplně dobře proveden.

//Školka přes Středozem

Chvíli uvažovala, zda ji to vlastně mrzí, nebo ne. "Asi ani ne." přiznala nevýrazně. Chtěla se bavit, ale to může jakkoliv. Nebylo to tak, že miluje všechna vlčata a chce, aby se s ní všechna kamarádila. Vlčata cizinců jí vesměs byla ukradená. Byla cizí. Vlk zastával mnohem silnější, ale zato poměrně podobný názor. Na cizích vlčatech nezáleželo.
Jak tak šli, procházeli velkou širou pláň a Morghana si random mluvila pro sebe, pobrukovala si, nebo se ptala na divné filozofické otázky do vzduchu, aniž by zmiňovala cokoliv konkrétního. Ivar to nejspíš ignoroval, že by se mu povedlo odfiltrovat Morghaniny nesmysly? Nakonec se ale přidal do konverzace. Bylo to tak náhlé a úderné, že se Ghana ihned zastavila. "Hm. Nad tím jsem nepřemýšlela." otočila se na něj. "A je to důležité? Já jenom, že i kdyby teď nechtěl, pravděpodobně změní názor až tě uvidí." uvažovala. Byla to myšlenka na základě vlastních zkušeností, vlci v soukromí dělají běžně zagorku, ale pak mají radost, že druhý vlk udělal první krok. "Neudělali jste si něco, že ne?" napadlo ji. Stáhla uši a věnovala mu ostrý zkoumavý pohled, který říkal "vyklop co víš".