Dlouhé nohy, jemná spíše jižanská srst prakticky bez podsady, hluboké věrné oči a nepřirozeně hluboký hlas. Vidíte štíhlou, vytáhlou vlčici pokrytou krví. Krev je čerstvá, voňavá, nepatří ani jí, ani jinému vlku. Rudé slepené chlupy vytváří na jejím hnědavém těle obrazce, pokrývá jí nohy, obarvuje oblast kolem očí a čenichu. Pokaždé když promluví, uši vám zavibrují, neboť jste nejspíš ještě neslyšeli vlčici mluvit tak hluboce a výt ve dvou oktávách zároveň. Z vlčice nejde strach, nepůsobí výhružně, a přesto se cítíte jaksi nekomfortně, jen ještě nevíte proč.
Morghana byla odjakživa svá. Mohla si to dovolit, mezi stovkami sourozenců mohla být kýmkoliv, aniž by ji za to kdokoliv odsuzoval. A tak díky tomu dělá cokoliv chce, myslí si cokoliv chce a následuje jakékoliv hodnoty chce. Nikdy moc neměla příležitost být sama, v takovém počtu to snad ani nejde. Není proto žádným překvapením, že je pro ni velká společnost zcela normální, a v mnoha případech i žádaná. Aby zvládla mezi mnoha vlky projevit svůj názor, jasně a zřetelně, bylo nutno si vybudovat a vytrénovat silný hlas. A to ona skutečně má! Kdykoliv a kdekoliv je hlučná, hlasitá, užvaněná a brutálně upřímná. Právě ta upřímnost z ní dělá obzvlášť výrazného jedince. Můžete si být zcela jistí, že tahle vlčice vám nezalže. Že si nebude vymýšlet, mazat vám med kolem tlamy ani s vámi manipulovat. Zároveň ale nemůžete čekat žádnou milosrdnou lež. Vše vám řekne tak, jak to je a bude se vám u toho dívat přímo do očí. Kdo nesnese krutou pravdu, ať se raději Morghany vůbec na nic neptá.
Hluk jí není nijak cizí, zvlášť proto, že většinou je jeho tvůrcem ona sama. Pokud ji hledáte, jděte za vřavou, ve které dominuje hluboký kontraaltový hlas, polyfonický štěkavý smích a všeobecný chaos. Jistě ji neminete. Tahle vysoká štíhlá vlčice má od dámy poměrně daleko. Oproti lehké chůzi sestry a elegantnímu zjevu bratra je Ghana spíš těžkopádný tank. Dlouhé končetiny při běhu s sebou berou vše, na co natrefí, štíhlé tělo by se sice dokázalo procpat bez potíží i úzkým terénem, ale ona se o to nejspíš snažit nebude. Prorve se kamkoliv silou vůle a haldy štěstí. Moc neřeší, zda se zraní, ušpiní, vytrhá si srst nebo se v něčem vyválí. Však špína jde umýt, chlupy dorostou a škrábance se zahojí. O co jde? Úplně stejně zachází i s osudem. Dřív jedná, než myslí a mnohdy ani po jednání tomu myšlení moc nedá. Nač se stresovat, když to Bohové nějak zařídí. Bohové se o své svěřence starají a Morghana je skvělý svěřenec. Čestná a pečlivá, následuje přikázání bez jakýchkoliv pochybností. Přináší obětiny, potírá se pravidelně krví, neplýtvá životodárnou tekutinou a vehementně chrání své bratry a sestry. Není proto potřeba se zbytečně bát budoucnosti.
Od malička je naučená se s každým dělit. Podělí se o cokoliv, hlavně když to dotyčnému pomůže. Laskavá povaha a velmi otevřená, komunikativní a hlučná nátura sice na první pohled může děsit a plaché vlky odpuzovat, ale ve skutečnosti je k vlkům obecně milá a přátelská. Je dost nepravděpodobné, že by vám od ní něco hrozilo. Není sice neškodná, ale rozhodně je mírumilovná. Neholduje hádkám, nerada se s nikým pouští do křížku, snaží se s každým vyjít tak, aby jejich vztah byl při nejmenším na neutrální hladině. Prát se s vámi bude jen tak ze srandy, ublíží vám jedině nevědomky a bez úmyslu.
Bohužel vlci, kteří mají tendenci skrývat své pocity, budou z jejího temperamentu asi dost nešťastní. Vlčice je totiž tak přátelská, až to pro některé není únosné. Je velice kontaktní, mazlivá a má prazvláštní kouzlo kokety. Protože v její domovině je normální mít více partnerů a partnerek, nepovažuje flirt za nic zvláštního. Nerozlišuje vážný zájem od prosté zábavy. Klidně si nabrnkne pět vlků a vlčic naráz a pak některé ze svého partnerského kruhu vyhodí. Však je to normální, ne? Nic vám nezatají, v ničem vám nezalže, ale je mnoho společenských norem, které nechápe, nebo neuznává.
Mezi méně důležité, ale přesto velmi viditelné, znaky patří i její způsob lovu, záliba v cinkajících věcech a specifická estetika. Pohybuje se při lovu monotónně, kořist hypnotizuje pohybem a ostrým pohledem. Ráda začíná lov poklidně, ale zakončuje ho šílenou štvanicí. Do srsti si ráda vtírá krev kořisti, pomalovává se Božstvu na znamení oddanosti a úcty. Její kožich je proto cítit poněkud netradiční směsí hlíny a krve. Někoho to přitáhne, jiné odpudí. Ona v tom vidí důležitou součást seberealizace a projevení své absolutní víry v Krevní božstvo. Má ráda cinkavé věci, které vydávají různé zvuky. Je tudíž hlučná i když zrovna mlčí.
Tahle morálně šedá, ale velmi přátelská a otevřená vlčice je podivnou kombinací otevřené knihy a nekonečně hlubokého tajemství. Pokud Morghanu přijmete takovou, jaká je, poznáte její motivy a přestanete ji přesvědčovat o tom, že by měla změnit některé své návyky (protože to nikdy neudělá), získáte dost netradiční, ale věrnou kamarádku či partnerku. Tvrdohlavou a neústupnou, ale zato spolehlivou, zábavnou a zcela bez předsudků. Parťáka pro zábavné dobrodružství i osobu, která vám pomůže zahladit veškeré stopy po činech, o kterých se ve slušné společnosti nemluví. Téhle slečince můžete říct naprosto všechno a ona bude mlčet jako hrob, podporovat vás stůj co stůj a bude vašim společníkem pro všechny možné i nemožné životní momenty. Stačí jen vylézt ze své komfortní zóny a zkusit něco nového.

Zrození Krve
Smečka by měla být pro každého vlka útočištěm. Místem, kde se cítí dobře, bezpečně a šťastně. Obklopen rodinou a přáteli, v milujícím obětí a s klidným spánkem. S plným bříškem a s vlídným slovem na jazyku. Ale jak se zdá, realita není vždy taková, jakou ji chceme. Zvlášť pro trojici vlků byla smečka obzvlášť krutým utrpením. A tak se jedné temné noci, při měsíci v novu, rozhodli vzít osud do svých tlapek. Pod rouškou hvězdné oblohy odešli potají ze smečky dřív, než by hrozilo provalení jejich tajemství.
Tři bratři byli připraveni odvážně čelit všemu, co jim budoucnost hodlala připravit. S novou cestou v nohách a láskou v srdci hledali místo, kde by mohli být sami sebou. Kde by nikomu nepřekáželi a kde je nikdo nebude soudit. Místo, kde budou moci nechat vzájemnou lásku vzkvétat. Cesta však nebyla ani z daleka tak příjemná a bezstarostná, jak si ji malovali. Kráčeli dlouho a daleko a čím dál se dostali, tím hůř se jim hledala voda a zvěř. Okolí se měnilo a podmínky pro přežití byly čím dál tím horší. Dospěli až do bodu, kdy nebyli schopní najít ani jedinou kaluž a kolem neproběhla ani myš. Občas potkali mršinu stejně troufalého zvířete, jako byli oni sami. Pohled na vysušená těla a kosti byl děsivý a depresivní. Skončí takhle taky? Hledali svobodu, ale najdou jen smrt.
Když už to vypadalo, že už nedokážou ujít ani krok, objevil se před nimi v té nehostinné pustině strom. Žádného z bratrů nezajímalo, co byl zač ani jak je možné, že tu tak honosně roste a plodí lákavé plody. Většina z nich byla na zemi, měkká, šťavnatá a čekající jen a jen na ně. Vrhli se na ty silně zkvašené nahnilé plody s takovou vervou, že málem zapomněli dýchat. Jedli a jedli, hladoví, žízniví, k smrti vyčerpaní. Ten strom byl učiněný zázrak, který jim zachránil život. Nebo ne? Poměrně brzy začali všichni tři pociťovat podivné šimrání v tlamě, motání hlavy a slabost v nohou. Netrvalo dlouho a tři bratři se po sobě váleli, vyjadřovali si nehynoucí lásku, kterou tak dlouho před všemi tajili. Byli svobodní, byli šťastní a byli konečně a skutečně spolu. Nicméně stav euforie netrval dlouho.
Jak slunce stoupalo vzhůru a zaujalo pozici pravého poledne, příjemné opojení přešlo v naprosté peklo. Motali se čím dál tím víc, bylo jim zle jako snad nikdy. Jícen hořel, oči pálily, z nosu a tlamy jim tekla pěna a pokoušely se o ně mrákoty. Svíjeli se ve smrtelné agonii a ztráceli kontakt s pozemským světem. A pak se to stalo. Obloha se rozestoupila a k vlkům promluvil hlas několika bytostí. Ty bytosti mluvili jednotně, a přesto každý jinak. Byli sladění, a přece každý sám za sebe. Byli děsiví a přesto úchvatní. Byli vším a ničím. A mluvili právě k nim.
„Ubozí tvorové na pokraji smrti. Zavrženi nejbližšími, odsouzeni těmi, kdo vás měli chránit, opuštěni a zapomenuti, daleko od místa, kterému jste měli říkat domov.“
Bratři se neodvažovali ani pohnout, natož promluvit. Zdálo se však, že slov není třeba. Božstva věděla, co mají vlci na srdci. „Štěstí je vykoupeno bolestí a ztrátou. Bolest a ztráta jsou hodnoty nevědomosti. Chcete-li být skutečně šťastní, je nezbytné znát Pravdu.“
A s těmito slovy se před zraky bratrů objevil celý svět. Viděli... všechno. Viděli minulost, přítomnost i budoucnost. Viděli světy i jejich nicotnou existenci v celém širém universu. Viděli zrození i zánik. Viděli nekonečné utrpení i jeho řešení. Viděli Pravdu. A viděli i cenu, kterou za ni musí zaplatit. Nejmladší z bratrů smířlivě přikývl. Všichni věděli, co musí udělat. Aby mohli Prozřít a oddat se Pravdě, musí obětovat to nejdražší, co na světě mají. Musí Pravdu ponořit do krve. „Má oběť bude sloužit vyššímu dobru.“ pronesl nejmladší z nich a sklonil hlavu. Bratři na nic nečekali a vrhli se na něj. Spolu s bratrem, přítelem a milencem obětovali kus svého srdce.
Přeživší vlci již nebyli těmi, co dříve. Krev milovaného bratra se jim vsákla do kožichu a navždy jim zabarvila srst barvou života a smrti. Hořké slzy bolesti a zoufalství zčernaly a zatemnily jim bělimu. Rudé rohovky se zúžily a prozřely. Jejich oči viděli neviděné, poznaly nepoznané. Viděly vše i nic, viděly skrz nekonečno i chaos. Viděly skrz všechny bytosti ve všech světech. Jejich očím se nedalo lhát, nedalo se jim uniknout. To byla odměna za cenu nejvyšší – krev nejmilovanějšího.
Krvavá oběť bratra se stala vykoupením pro všechny vlky, kteří kdy budou následovat Pravdu krve. Stal se symbolem nezištnosti a dobré vůle. Symbolem naděje pro vlky, kteří ji hledají. A najdou ji v Krvi. Božstvo přikázalo bratrům o sebe pečovat, chránit se a zakázalo jim prolévat krev následovníků Pravdy krve. Požadovalo však krvavé obětiny jako důkaz loajality a vděku Božstvu za jejich dar. Slíbila jim, že obdarují svou mocí každého, kdo si to zaslouží. Ať to znamená cokoliv.
Bratři proto šířili Pravdu krve. Poskytovali domov každému, kdo o něj požádal a byl ochoten odevzdat svůj život Božstvu. Časem založili Krevní bratrstvo, prazvláštní druh smečky, kde vládne jen a pouze vůle Božstva. Vlci jsou si rovni, poslouchají se navzájem, chrání se i za cenu svého života a nikdy, ale opravdu nikdy nikoho neodsuzují, nehledě na cokoliv. Pokud je vlk ochotný poslouchat příkazy Božstva, je vítán a chráněn v obrovské, semknuté smečce, čítající stovky členů.
Nové tradice
Uběhly stovky let od zrodu Krevního bratrstva. Smečka se formovala, rozšiřovala a tvořila vlastní specifickou kulturu. Vlci nikdy nezapomněli na historii, předávali si ji v rozsáhlých příbězích a písních z generace na generaci. Časem se z běžných obětin stávaly důležité rituály. Z obyčejného přijetí členů smečky se staly ceremoniály. Vlci při nich nabývali nejen členství a slibovali úctu a poslušnost vůči Božstvu, ale také dostávali své jedinečné Krevní jméno, kterým se identifikovali jako členové bratrstva. Byl to velmi intimní a hluboký prožitek, skrze který se odevzdali do péče cizích vlků a stali se z nich bratři. Krevní bratrstvo nemělo vůdce. Všichni si byli rovni, všichni se navzájem brali za sourozence. Nezáleželo na tom, kdo jsou vaši rodiče. V bratrstvu jsou všichni sestry a bratři. A všichni mají právo žít dle sebe a svých preferencí. Miluj a buď milován, chraň a buď chráněn. Smečka se stala natolik benevolentní a semknutá, že byla ochotná přijmout kohokoliv, kdo o ni projevil zájem. Nicméně pokud došlo ke zradě a porušení pravidel Božstva, byl ze smečky okamžitě vykázán a následně zabit. Neproliješ krev bratra ani sestry, ale pokud nejsi bratr ani sestra, pak na tvém životě nezáleží. Zrádci tudíž byli obětováni Božstvu stejně, jako kořist nebo cizinci.
Ne všichni vlci byli ochotní prolévat krev cizích vlků. Spousta členů obětovávala pouze a jedině kořist, krev přirozeně uhynulých vlků a nenarozených, nebo mrtvě narozených mláďat. Jedním z nich je i Morghana, která preferuje laskavý přístup ke všem, i k cizincům.
Bratrstvo se snaží nedělat chyby jiných a učí se ze starých příběhů třech bratrů, kteří započali tuto posvátnou pouť za Pravdou krve. Nesoudí a neodsuzuje, nemá pevná pravidla, co se týče morálky a přijímá své členy takové, jaké jsou. Není proto žádným údivem, že vlci a vlčice mají mnoho partnerů, neřeší pohlaví, příbuznost ani morálku vztahů. Někteří holdují nezávaznosti, jiní pevným pravidlům a kritériím. Někteří ctí život jako takový, jiní považují cizince za bezcenné a vhodné maximálně jako loutky pro rituály obětin. Někteří pohřbívají své drahé, ale většina je obětuje Božstvu. Kdo plýtvá krví, nechává ji na prázdno unikat nebo ji dokonce vědomě pozře, je považovat za podivného a je to společensky zvláštní, ba dokonce těžce přijatelné. Nicméně ani v takových případech není vlk souzen ani odsuzován, neboť plýtvání krve není smrtelný hřích. Stejně jako odchod ze smečky, nicméně s odchodem se vlk stává cizincem, za kterého Božstvo neručí.
Zrození Morghany
A přesně do takového prostředí se narodila Morghana. Byla dcerou vlčice s mnoha partnery, takže nebylo jisté, kdo z nich je pravý biologický otec. Nicméně na tom nezáleželo, všechny oslovovala otče, tati, papá či baťa. Vše dle preference daného vlka, ale pro Morghanu to znamenalo totéž. Byli jejími opatrovníky. Milovala je všechny stejně, tak jako oni milovali ji a její sourozence. Narodila se do šťastné doby, kdy Bratrstvo mělo největší stabilitu a vzkvétalo. Smečka čítala mnoho stovek členů a měla pro sebe obrovské území. Za mnohými bratry a sestrami cestovala i několik dnů. Byla to veliká, uzavřená, ale velmi vstřícná komunita plná bratrů a sester. Kamkoliv přišla, byla vítána a milována. Pohostinství bylo naprostou samozřejmostí a bezpečí existence za jakýchkoliv okolností dodávalo celému Bratrstvu tu správnou hodnotu míru. Byli šťastní.
Narodila se na pátek třináctého v posvátný čas krvavého měsíce, jinak také nazývaný měsíc obětin – listopadu, spolu s několika sourozenci, se kterými měla báječný vztah. Zdálo se, že od samého začátku byl tento vrh posvěcen samotným Božstvem. Nejvíce si rozuměla s elegantní a krásnou Morticiou a hrdým a andělsky překrásným Morgothem. Ve stejném vrhu se narodil také bratr Mordecai, který se od nich odlišoval hlavně odtažitou povahou, nicméně stále to byl milovaný bratr. Tvořili nerozlučnou bandu, která bavila i strašila celou smečku. Morghana měla vždy smysl pro dobrodružství, tahala je do všemožných situací a zkoušela, co si může dovolit. Ke svému překvapení mohla skutečně cokoliv. Nikdy nebyla sama, slovo soukromí jí nic moc neříkalo a opravdu rychle a snadno přilnula k myšlence, že Bratrstvo celé je její rodina.
Ve věku tří měsíců prošla zasvěcením a stala se tak plnohodnotnou členkou Bratrstva. Rituál zasvěcení byl pro ni neskutečně důležitý a vždy, když měla příležitost, snažila se udělat důležitým a výjimečným tento rituál i pro všechny ostatní. Nabyla jméno Higanbana jakožto své Krevní jméno. Nicméně je nutno poznamenat, že její pravá láska a věrnost vždy patřila přímo Božstvu samotnému, nikoliv Bratrstvu. Všichni rodiče si toho poměrně brzy všimli a dělalo jim to starost. Měla vždy velmi ostré a trefné otázky, byla naprosto upřímná ve svých pocitech a názorech. Nikdo ji za to netrestal, proč taky. Svoboda všech se vztahuje i k interpretaci Víry, ale něco na téhle malé vlčici bylo znepokojivého.
Nebyl však důvod to řešit, Morghana byla milována všemi, obzvlášť svou nejbližší rodinou. Její laskavá a něžná nátura spolu s otevřeností a naprostou upřímností tvořila skvělý základ pro jakékoliv vztahy, které navazovala. Jak postupně rostla, začala si všímat, že jsou někteří vlci opravdu velmi atraktivní. Obzvlášť její bratr, který skutečně mezi všemi zářil. Byl vysoký, silný, měl dlouhé elegantní nohy a překrásnou světlou srst. Jeho klabonosý profil mu dodával specifický šarm a eleganci. Byl jednoduše nádherný. Viděla v Bratrstvu mnoho vlků a vlčic, ale nikdo se nevyrovnal kráse Morgotha. Již v samotném počátku puberty se do něj bláznivě zamilovala. Štěstí jí přálo a bratr její vřelé city opětoval. Byli zamilovaní a šťastní, měli k sobě blízko jako nikdo jiný. Ještě ani nedosáhli plné dospělosti a Morghana již čekala s Gothem vlčata. Těhotenství proběhlo hladce, smečka se o ni velmi pečlivě starala a byla připravená věnovat stejnou péči i novým přírůstkům. Nicméně tady Ghanu štěstí opustilo. Vlčata se narodila zdeformovaná a mrtvá.
Morghana nebyla hloupá, moc dobře věděla, co zapříčinilo špatný vývoj jejích vlčat. Sourozenecký vztah sice nebyl zakázán, nicméně vědělo se, že sourozenci a blízcí příbuzní by neměli mít spolu vlčata kvůli četným genetickým poruchám vlivem inbreedingu. Morghana byla zdrcená, ale brala to velmi logicky a s odstupem. Mrtvě narozená vlčata poctivě obětovala Božstvu a pokorně je požádala o posvěcení příštího vrhu. Nicméně i přes tuto žádost, bratra nelítostně vyřadila z okruhu partnerů.
V době, kdy se vzpamatovávala ze ztráty vlčat, se pustila do zkoumání svého milostného života. Ve stejnou dobu, v jakou vyškrtla Gotha, se naopak dala do pletek s drobnou tmavou a velmi roztomilou vlčicí Ambrosií a s vysokým silným vlkem Vermilionem. Oba se stali jejími partnery, i když mezi sebou navzájem žádnou přitažlivost necítili. Ghana se cítila mezi nimi příjemně, ale trochu jí vadilo, že spolu nevycházejí jinak, než v rámci čistého přátelství a spojení Krve. Zatímco tvořila příjemné zázemí pro své dva partnery, zkoušela pletky s jinými vlky a vlčicemi. Protože její upřímnost byla a je vždy tvrdá a nekompromisní, fungovalo to skvěle. Otevřenost vlků z Bratrstva jí dovolovala testovat vztahy prakticky bez omezení. Někteří z nich se následně stali partnery a partnerkami Morghany, jiní nikoliv. Občas se stalo, že očekávání v partnerství nebylo naplněno, tak takový vztah rozvázala a nechala své sourozence jít. Bylo to svobodné rozhodnutí všech a nikdo se necítil špatně ani ukřivděn. Kromě Morgotha.
Láska bratra byla tak silná, že se přes ni nedokázal přenést. Morghana ho nebrala příliš v potaz, nicméně bylo nad slunce jasné, že Morgoth se své sestry jen tak nevzdá. A přesně v té době přišla sladká Rory. Nejlaskavější a nejmilejší vlčice široko daleko. Byla vším, co Morghana obdivovala a samozřejmě se do ní hluboce zamilovala. Rory byla těžší oříšek. Dlouho odolávala, věřila na lásku dvou vlků, věčnou a nezničitelnou, což šlo úplně proti Ghaniným přesvědčením. Nakonec se však i Rory stala Morghnaninou partnerkou a přetvořila kvůli ní veškerá svá přesvědčení.
Vše by bylo jisté krásné a idylické, kdyby však Morghana neměla potřebu analyzovat víru a způsob aplikace vůle Božstva. Neměla pocit, že je nutné trestat provinilce smrtí. Neměla dojem, že odchod z Bratrstva nutně znamená odvrácení se od Božstva. Všimla si, že nezažila žádného vlka, který by Prozřel a stal se očima Božstva. Měla pocit, že kdyby se vydala na cesty, našla by mnohem víc ztracených vlků, kteří čekají na Pravdu krve, aby jim ukázala směr. Že najde další odpovědi, které ji, a mnoho dalších, přivede blíže k Prozření, blíže k Božstvu. A přesně to hodlala udělat. Rozhodla se odejít.
Nijak svůj odchod netajila, Bratrstvu zcela věřila a věděla, že ji v tom nebudou bránit ani ji nikdo nebude za její rozhodnutí soudit. Však z Bratrstva neodcházela. Jen se vydala na dlouhou pouť za skutečnou Pravdou krve. Matka ji v tom plně podpořila. Byla smutná z odchodu dcery, prolévala slzy, ale nehodlala jí v tom bránit. Popřála jí mnoho štěstí a nechala ji jít si svou cestou. Otcové také upustili nemálo slz nad odchodem dcery. Nicméně ani oni neudělali nic proto, aby ji zastavili. Kdo však její odchod bral velmi špatně byli Morgoth a Rory. Vlčice přísahala, že až ji příště uvidí, poruší svaté pravidlo a prolije krev sestry. Byla vzteky bez sebe a s posledním „umři“ se otočila a smazala ji ze svého života. Morgoth měl zcela opačnou reakci. Přesvědčoval ji, aby zůstala. Vyhrožoval jí, prosil ji, žadonil a plakal. Morghana byla však pevně rozhodnutá. Bratr odmítal připustit možnost, že by o ni přišel, ale sestra mu nedala příliš na výběr. S vřelým rozloučením dala sbohem své domovině a všem, koho znala a milovala a odešla objevit nové kraje.
Cesta byla dlouhá a trnitá, avšak při Morghaně stálo Božstvo. Chtěla být dobrou služebnicí, chtěla následovat Pravdu krve. Chtěla dosáhnout Prozření. A s tímto cílem se jí povedlo zavítat až na vzdálenou zemi Gallirea, kde načne novou kapitolu svého života.

Zajímavosti:
-Její Krevní jméno je Higanbana
-Má velmi hluboký hlas, jehož typu se říká polyfonický kontra-alt. Umí a běžně používá dva tóny naráz, mluví ve velmi nízkých, skoro až démonických hloubkách
-Při smíchu jí hlas přeskakuje, lze slyšet velmi vysokou i velmi nízkou notu zároveň
-Potírá se pravidelně krví různých zvířat
-Ráda na sebe věší nesmysly, které vydávají zvuky
-Loví pomocí hypnotických pohybů