Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zasmál jsem se, když jsem uviděl vlčici, jak reaguje na má slova. Je tak sladká. Opakoval se mi v hlavě, když jsem se jí prohlížel. Stála s vypnutou hrudí a buclaté tvářičky se snažily vypadat ještě buclatěji. Hrábl jsem tlapkou do bláta přede mnou. Ani nevím vlastně, kde se tu to bahno vzalo. Okamžitě se mi zašpinila tlapka. Naštěstí to byla ta černá. Raději jsem se zpět posadil, abych si neumazal super šmakovní náramek, který jsem pyšně nosil na své tlapce.
Ani mi tak nějak nedošlo, že vlčata nebudou znát všechen význam slov. "Příšera?" Opakoval jsem a podíval se na ní. Pousmál jsem se na ní a ležérním krokem přišel zase o něco blíže. Pomaličku jsem se posadil. Nadechl jsem se. Mému oku neunikl fakt, že se prostě bojí, i když ještě pomalu neví co to vlastně je. Jak krásný význam slov, jen abych jí to vysvětlil dobře. "příšera je něco hodně ošklivého a atypického." Začal jsem hrubým hlasem. Hned na to jsem si odkašlal, aby chrapot odezněl a nevypadalo to tak, že ji opravdu straším. "Třeba pro nás je typické mít čtyři tlapky. Ale příšery jich mají mnohem více. Nebo mají chapadla a deset očí na každém chapadle." Přikrčil jsem se k zemi, když jsem uslyšel nějaké zašramocení. "Slyšíš je?" Vykulil jsem na ní oči. Tak co jsem dobrým hercem? "Ubránit se jim mohou jen opravdu statní vlci." Znovu jsem si jí změřil. Ale ty jsi říkala, že jsi velká, takže bych se u tebe nebál. Zazubil jsem se na ní od ucha k uchu a narovnal se.
Pokýval jsem hlavou v souhlas. "Musím tě strážit, tyhle potvory jsou nevyzpytatelné." Chtěl jsem i dodat to, že se jich sám bojím. To by ale nemělo efekt, jelikož když se bude bát ona, musím jí být oporou.
"Dobře, říkej mi, jak chceš." Zvedl jsem tlapku a položil jí na její malý čumáček a jemně jí šťouchl. Stejně si časem všimneš, že Morfeus je prostě dlouhé. Když na mě budeš volat celým jménem. Ale nemohl jsem nikomu kázat, jak mě má nebo nemá oslovovat. Leda kdyby mě to uráželo. Se zaujetím jsem se na ní znovu podíval. "A vůbec, co tu děláš sama. Chtěla jsi jít na výlet?" Byl bych ochotný jí vzít tak daleko, jak by sama chtěla. Nebyl jsem si jist, co by nám na to alfy nebo jejich rodiče řekli. No moment, jejich rodiče říkali, že na procházku smí ne? Pohledem jsem hledal nějaký záchytný bok, který by mi odpověděl na mé přemýšlení.
"Máš pravdu, mám tě hlídat… to neznamená, že musíme sedět na zadku a čekat, až se unudíme k smrti." Scvakl jsem mocně čelist. Zuby o sebe zaskřípaly a mě se zablýskalo v očích. Smrt, ty zrádkyně jedna falešná! Zašklebil jsem se. Jednou se opravdu porveme a to bude boj o holý živit! Pokud ještě nějaký máš.
"Nebo tebe snad baví sedět na zadnici doma v jeskyni? Řekni si co by jsi ráda dělala. Můžeme hrát hry… můžeme se podívat po okolí, od rodičů to máme dovolené." Sklopil jsem pohled. Vypadáš jako velká badatelka. Tak co si pro mě vymyslíš? Snad to nebude zas tak těžký nadvlčí úkol. Mlaskl jsem a hrál si s náramkem na tlapce. Čekal jsem, jak se vlastně rozmyslí. Možná by měla jít spát ne? Přeci jen, večer se blíží a mláďata by měla mít dostatek spánku. Našpulil jsem tlamu.
"A vůbec, prý máš sourozence, tak mi o nich povyprávěj. Má partnerka šla s tvojí sestrou na procházku… teda je Litai tvá sestra, že ano." Tázavě jsem se na ní podíval.
Inaya a Litai, mají skvělá jména.

// I mě pauza vyhovuje :D :)

Tiše jsem pozoroval sněhově bílý kožíšek, s červeným pruhem až na záda a červené ouško. Vlče se v obranně celé naježilo a mně nestačilo nic jiného, než se usmívat. Vypadalo sladce, doslova k sežrání. Ale jinak bych tě nesežral, neboj. Myslel jsem to jenom slovně, nikoli doopravdy. Chtěl jsem k ní přiskočit, abych jí zavřel pootevřenou malou tlamičku. Koukala na mě docela vyděšeně, i když se snažila tvářit se jako dospělá vlčice, která se nemá čeho bát. Ach ty vlčice, jsou sladké již od mala. Zvláštní, že jsem si to uvědomoval až teď.
Znovu jsem si prohlédl malé tělíčko. Cítil jsem doslova husí kůži na těle. Byla tak drobná, že bych se bál na ní vůbec šáhnout. Mladá slečna se snažila být velmi hrdou princeznou, přeci jen mi to nedalo. "Tak to pardon, mému pohledu uniklo, jak moc vyspělá jste, slečno." Pousmál jsem se a snažil se ještě o píď připlazit blíže. Nechtěl jsem, aby hned utekla strachy a s jekotem, že jí obtěžuje nějaký vlk. Bych asi pěkně dostal a to nejen od Sayho, ale hlavně od Storma. Ušklíbl jsem se při té myšlence. "To je dobře, že se nebojíš. Velké vlčice se nemohou bát viď?" Snažil jsem si získat její přízeň. "Jsem novým členem vaší, tedy teď už naší smečky. Společně s mou partnerkou nás přijal Storm." Pomalu jsem se přesouval do sedu a ležérně pohodil hlavou. Myslel jsem si, že vlčata nejsou tak chytrá a výřečná. Možná to bylo i tím, že už o něco povyrostla.
Holčička se snažila působit jako správný tvrďák, ale já jí to tedy nežral. Pochybovačně jsem se na ní podíval. "Nechci tě strašit, ale to není pravidlem. Na světě je mnoho zlých vlků, kteří vlčatům ublíží a ani nevíš jak. No ale to by zde nějaké vlče muselo být." Pronesl jsem uznale. Tvářila se, že je dosti velká na to, aby musela mít doprovod.
"Zvláštně v noci vylízají z nor ohromné příšery. Ani nechtěj vědět, čím se živí." Sebejistě jsem se na chvíli postavil a udělal pár kroků stranou.
Vlčice to byla chytrá. Na mou otázku mi odpověděla hned a obratem další otázkou. Přimhouřil jsem oči. "Jsem Morfeus. Pro tebe můžu být klidně strýček Morf či Feus, co se ti jen zalíbí." Mrkl jsem na ní a udělal další ledabylý krok. V tom se mi do hlavy dostala čísi myšlenka. Chvíli jsem bezmyšlenkovitě stál zamračený a civěl do jednoho místa. Soustředil jsem se na celou zprávu, která mi přišla do hlavy v podobě myšlenky. "Rozumím. Já našel jednu vlčí slečnu. Zatím vypadá tvrdohlavě a odhodlaně. Snad se mi jí podaří zkrotit. Pokud to bude možné, vrátím se zpět do jeskyně pro třetí vlče a třeba se někde potkáme." Ukončil jsem svou myšlenku a přestal se soustředit. Ubralo to krapet energie ale né moc. Nemohly být daleko a tak přenos myšlenek proběhl rychle a bezbolestně.
Napřímil jsem se a pohledem se vrátil zpět k malé princezně. "Pokud si tedy slečno přejete být sama v noci se strašidly a zlými vlky, odporoučím se zpět, odkud jsem přišel." Zkoumavě jsem si jí prohlédl. Jasně že bych neodešel jen tak. Chtěl jsem jí trošku postrašit, aby sama mou přítomnost chtěla. Nebo strachy uteče? Uvidíme, lehnu si opodál. Pár ladných kroků a já se dostal mezi stromy, kde jsem si znovu lehl. Rozvalil jsem se na záda a pozoroval koruny stromů. Ušima jsem neustále kontroloval, zdali se nepohnula.

// Vzhůru do práce - hlídání dětí začíná :D

Pohledem jsem brouzdal mezi námi. Hledal jsem pořádný záchytný bod, který by mě alespoň na chvíli dokázal uklidnit. Nic takového jsem ale nenašel. Chvíli jsem zíral na větvičky stromů, ale jejich pohyb mě ještě více roztěkal, než by uklidnil.
"Nemusíte se ničeho bát." Snažil jsem se je uklidnit, i když takový Say mi přišel velmi klidný. U Har jsem si nebyl až tak jistý, jak na tom je. "A vůbec nemusíte spěchat." Pousmál jsem se na ty dva. Jemně jsem bokem šťouchl do Ney, která stála poslušně vedle mého boku.
V tom jsem uslyšel velmi jemné ale i přesto pronikavé zavytí. Zpozorněl jsem. Znělo to jako vlče. "Mám pocit, že nás povinnosti volají samy." S vážným výrazem jsem zkontroloval Neyteri. Nejspíše se jedno vlče vykradlo ven a teď někde zůstalo trčet samo. To bude nejspíše pěkná nadílka. Zvedl jsem se a celý se oklepal. "Jestli dovolíte, odebral bych se prcka zkontrolovat." Mrkl jsem na Ney a jemně do ní šťouchl. "Sejdeme se v jeskyni, pokud prcka chytnu ano?" Špitl jsem jí do ouška, co nejtišeji to šlo. Malí by se podle mého mínění neměli toulat sami. Mohli by na hranicích narazit na takové vlky, kteří je budou brát za něco jiného, než si vlče myslí. To mi docela nahnalo strach a tak s menší úklonou jsem se velkými skoky rozběhl směrem, odkud přicházelo jemné vytí.
Proplétal jsem se mezi stromy. Hlavně se dívej pod tlapy. Pohledem jsem hned zabrouzdal na zem. Na chvíli jsem se zastavil a hlavu sklonil k zemi. Jemný pach se tudy nesl a byl čerstvý. Cítil jsem jemný pach vlčí holčičky. No tak mají holčičku jo… Byl jsem na ní zvědavý. Netrvalo dlouho a ozvalo se druhé zavytí. Na to jsem odpověděl jednoznačně svým hrubým hlasem.
Chvíle s hlavou skloněnou u země a uviděl jsem kousek od sebe malé a překrásné stvořená. Tiše jsem našlapoval, až jsem zcela zastavil. Narovnal jsem se, shodil úsměv a nahodil vážný výraz. S nádechem a výdechem jsem ze sebe vydal mohutným hlasem. "Ale ale, co tady děláš samotná? Taková vlčí princezna a nemá žádné ochránce?" Broukl jsem a ležérním krokem přišel blíže k ní(Inaya). Když jsem byl pár metrů od ní, posadil jsem se a nakonec i ulehl na zem, aby se mě nebála. Přeci jen jsem byl cizí. "Nemusíš se mě bát, která pak ty jsi?" Zeptal jsem se mladé princezny. Prohlédl jsem si drobné tělíčko, které bylo převážně bílé, Tmavší tlapka a červený proužek přes hlavu a záda.

Naše přivítání bylo docela fajn. První členové smečky, které jsme zde potkali náš přivítali s úsměvem na tváři. Pousmál jsem se. Jedna věc je sfouknutá, teď ještě aby nás přijal zbytek smečky za své, a bude to fajn. Popravdě přál jsem si, aby nás přijali všichni, ale jestli to bude možné, to nikdo neví.
Za nás oba odpověděla Neyteri, takže já pouze přikývl. Přesně tak, ani se to nedá opsat a ty pocity, které právě mám už vůbec né. Dále Haru ocenila naší pomocnou tlapku, takže jsem jenom zavrtěl ocáskem ze strany na stranu. Tohle by mi pro začátek stačilo. Důvěra. Pousmál jsem se spíše v duchu. Sám jsem potřeboval odbourat strach a menší depresi z vlčat, takže hlídání a jakési seznámení mi opravdu padlo vhod. Pod vedením toho nejlepšího pečovatele, Neyteri. Broukl jsem si pro sebe.
Následně Har zvolala několik jmen. Byla dosti zajímavá. Opravdu krásná jména, pro určitě krásná vlčata. Oni sami mi přišli jako harmonický pár. Už jen jak jsme přicházeli, a vůbec, jak jsme se prvně potkali. Dokonalost sama. Zaraženě jsem se podíval na Har, když se zeptala na naše plány. "No heh, na to máme čas." Pousmál jsem se a očima tikal všude možně, jen abych se na ně zrovna teď nemusel dívat. Přeci jen, jsme tu vážně noví a na takové plány musí být dva. Či tři nebo čtyři, co alfy? A vůbec, jak to, že nás přivítala jenom jedna alfa? Udiveně jsem se otočil zpět na ně.
Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale žádná vlčata nedorazila. Možná někde spala, každopádně zde nikdo nedorazil. Možná jsou hluchá. Zavrtěl jsem hlavou v nesouhlase.
Přikývl jsem souhlasně Neyteri. :postaráme se o ně, vy si běžte udělat pěknou chvilku pro sebe." Zazubil jsem se na Sayho a mrkl povzbudivě jeho směrem. Vsadím se, že tihle dva spolu nebyli fakt hodně dlouho sami. Byl jsem nadšený, že mohu něco dělat. Něco co nebude jen dobré pro mě, ale udělá to radost a pokoj i jiným. Přešlapoval jsem na místě nedočkavostí. Jo, jo, jo. Vletíme tam, uděláme bububu! Ani nevím, co se mi to za blbosti v hlavě honilo. Horlivě a nedočkavě jsem těkal očima do všech světových stran. Stačí říct tři, dva, jedna a já vypálím jako raketa! Hned na to jsem si uvědomil, že v jeskyni bude určitě přítmí. Šmarja, snad na ně nešlápnu. Moje téměř noční můra se vracela. Má obrovská tlapa zašlápne vlče. Oklepal jsem se.
"Já jsem určitě pro." Broukl jsem k Neyteri. "Vlítnem na to!" Horlivě jsem ze sebe dostal, aniž bych si uvědomoval, že ta slova pro jiné mohou vyznít trošku divně či divoce. "Jako do té jeskyně… na vlčata… hlídat." Dostal jsem ze sebe na vysvětlenou, aby mě někdo nechápal zle.
V hlavě se mi rojily miliony představ, jak jejich vlčata mohou vypadat.Budou zlá či hodná? Hnědá, bílá či šedá? Jaká? Byla to opravdová nedočkavost. Letmo jsem zkontroloval pohledy a výrazy Haruhi a Sayho. Hned na to jsem se tázavě podíval na Neyteri. Tak co?
Hlavou mi rovněž prolétla myšlenka, jaká čest se nám dostane. To že nám opravdu někdo věří.

// Strýček Fest je luxusní!

// Jak jsi to uhádla?
Btw: je z čistého rodu a ten má průhlednou krev! :D

// Btw, kde se vzaly ty hvězdy v magii u Lucy a u Morfa ty červené? :D

// Um, tak dobře.
//Cernun: Já chci svou korunu krále :D - Lepší? :D

// Já chci svou korunu krále :D

Připravte se na příchod krále Gallirei!! :D JOOO

Opravdu hrozně pěkné výtvory jsem viděla. Vše gratuluji a děkuji i já (Coffoušovi) :)

// mě se líbí Bob... ten ne ale obrázek je opravdu pěkný :)

// Tak na to zapomeň, konečně má svého otce, takže se ho bude držet jako klíště. :D

Pardon :D

Lucy :
2x lístek - 21.12.2014 - 2x post

Po chviličce odešel jak Storm tak Vločka. Neposlouchal jsem o čem se baví, takže jsem si myslel, že mají možná nějaký problém, nebo o něco dále na hranicích jsou další vlci. To už ale nebyla má starost, jelikož to nebylo pro mé uši.
Oba dva jsme se zvedli a rozešli hledat ten unavený pár, který by měl mít malé krokouše. Vlčata. Pousmál jsem se. "A co teprve Borůvková princezna." To znělo zcela k sežrání. Má krvavá, Borůvková princezna. Znělo to hodně dobře. Krev jsem hned mohl zaměnit za borůvky.
"Nevím proč, ale tyhle pachy jsou mi dost povědomé." Broukl jsem si spíše pro sebe. Možná to zkresloval pach smečky a borůvčí. Naše chůze nebyla uspěchaná, spíše jsem to bral jako opravdu prohlídku okolí. "Tak co, jsi zatím spokojená? Jaké máš pocity?" Potřeboval jsem to vědět, jelikož spokojená a klidná Neyteri se rovná spokojený a klidný Morfeus. Mě osobně se zde hodně líbilo. Les byl krásný, voňavý a plný vlků, kteří se zde potulovali. Líbila se mi představa, že patříme do něčí skupiny. Tvoříme malé nepatrné dílky, které jsou ale zapotřebí, aby něco fungovalo.
V menší nepozornosti se Ney rozklusala přede mě. Zpozorněl jsem a poklidným, dominantnějším krokem docupital. Počkat! "Haru! Say!" Překvapeně jsem ze sebe dostal. Nebylo to tak dávno, co jsme se potkali. Neyteri podotkla, že Har vypadá dobře. Teprve se mi spojovaly věci ohledně toho, čí to asi budou vlčata. Haru vlastně čekala krokouše! "Storm nás poslal, abychom našli pár, který má vlčata a ohlídali je na chvíli." Dodal jsem na vysvětlenou a zavrtěl ocáskem.
Mezitím zase na vysvětlenou něco dodala Neyteri. Máš pravdu, jak to semnou švihne, bude malér. Byl jsem totiž plný euforie a elánu. Tep tak vysoký, že by mi ho nikdo ani nenaměřil. "Tak vám teda gratuluji k prckům." Zazubil jsem se na oba dva. A souhlasně jen pokýval hlavou, že se nemusí o nic starat a my jím s poklidem pomůžeme. "Pokud nám tedy věříte. Ney byla pečovatelkou a nevím co všechno v bývalé smečce." Dodal jsem a hrdě se na ní podíval. Tohle mi nikdy neřekla. Vlčata měla být odrostlá, jak nám Storm řekl, takže s nimi museli mít už sami dosti trápení. Namáčkl jsem se na Neyteri. "Tak co hrdličky, nechcete trošku času sami pro sebe?" Zazubil jsem se na oba dva a Neyteri olízl po tváři. Nemohl jsem se dočkat, až to tu ještě více prošmejdíme a hlavně poznáme členy smečky. "A vůbec, kde jsou ta vlčata?" Zaraženě jsem se ohlížel dookola, ale nikde žádné nebylo.

// Dvě nažhavené koule vám jdou křenit! :D