Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Možná si špatně vyložila mé pochybnosti. Kdo ví. Protočil jsem oči, když se na mě zrovna nedívala. Ale ty to zase chápeš úplně jinak. Povzdechl jsem si a protáhl si přitom tlapky. Záda mi krásně prokřupaly. "Ano, taky ho mám rád. Jako člena smečky. Nikoho nepodceňuji." Ohradil jsem se a přitom si protahoval paciny, které rovněž hlasitě loupaly a křupaly. "Ale pro smečku je to dost vysoké místo. Musí na něm být opravdu zodpovědný vlk." Dodal jsem znovu, že to nemyslím vážně nijak zle. "A navíc s tím musí i on sám souhlasit." Podíval jsem se na ní jako král. Že jsem přechytračil chytračku. Něco mě začalo svědět v kožichu na zadnici.
Odešel jsem opodál k prvnímu stromu a začal si škrábat to místečko nad ocasem. A přitom blahem hekat. Když jsem skončil, přikráčel jsem vznešeně zase zpět. Kosti jsem měl již zahrabané. Švihl jsem hlavou směrem k Neyteri. Vypadala stále s nosánkem nahoru. Zvláštní, měl jsem pocit, jako by mě pozorovala. Nevěřícně s přimhouřenýma očima jsem si jí prohlédl. Asi se mi to zdálo. Švihl jsem ocasem. byl jsem spokojen. Kosti zahrabány a my neděláme svinčík v našem lese.
Natočil jsem hlavu její směrem, princeznička totiž spustila tu svou. Uši byly napřímeny jejím směrem, co jen to šlo. Trošku huhňala, některá slova natahovala a některá zase řekla tak rychle. Ach jo. "Opravdu velké štígro." Odpověděl jsem se stejným výrazem. "Na druhou stranu, alespoň má smečka potravu." Uvědomoval jsem si, že jsem asi reagoval trošku přehnaně žárlivě. Když se moje vznešená zadnice linula k hranicím, celá natěšená, že si občůrá každý stromeček, začala Neyteri hulákat. Zastavil jsem se a podíval se na ní. "Co si máme vyřídit? Povídej, během toho si ulevím u pár stromečků." Zazubil jsem se na ní, jako by se před chvíli vůbec, ale vůbec nic nestalo. Dal jsem se do pomalé chůze, aby měla čas to vstřebat a přidat se ke mě.

Morfeus:

42 oblázků
85 Ametystů
79 Kopretin
12 křišťálů
27 mušliček

1* do magie - předměty
10% Sleva k Životu

Lucy:
2* do magie - Země
1* do vlastností - rychlost
------------------------
Doufám, že je vše dobře, několikrát jsem to přepočítala.

Ani jednoho srazů se nezúčastním. Jak jsem již jednou někde psala, hlavně časové omezení mám, pak finanční.

Děkuji Vlčíškovi za akci :)

// Ale může:) to víš že můžeš lovit Natíku. Jen Morf je žárlivec :D :P Ho to zase přejde.

// Hele, takže nakonec povýšíme Morfa na Alfu alf? :D Přečti si co jsi napsala v první větě

Bylo mi jasné, že Neyteri si všimne malého popíchnutí, které jsem si nemohl nechat ujít. Zamračil jsem se na Neyteri. Možná je to pravda a možná se opravdu hodí na další post. Ale co když selže! Gammna už je hodně důležité postavení. Přimhouřil jsem oči. "Jestli selže, bude to tvoje vina." Chvilka napětí, aby si to danou věc uvědomila.
Měl jsem v Neyteri zabodnutý pohled. Její úsměv neznačil dobré vzpomínky pro mě. Zíral jsem na ní, jako bych věděl, na co přesně myslí. A to byl taky účel. Aby si dávala pozor, jelikož myšlenky nikdy nespí. Navíc je jenom na mě, jakou myšlenku pustím do své hlavy a jakou ne. Cítil jsem z její strany radost, zároveň i rozpačitost. Jen buď trošku na jehličkách. Nemysli si, že jsem takový hlupák.
Nechal jsem všeho a přesunul jsem se k žrádlu. Zaryl jsem své zubiska do kusu masa a odtrhl jej, jako bych místo zubů měl žiletky. Troška ztuhlé krve dopadla na sníh. Polkl jsem bez žvýkání maso a proces párkrát opakoval. Bylo to rychlejší a zároveň i lepší pro žaludek. Rychleji se nasytí a bude mu déle trvat, než celistvé kusy stráví.
"Jak myslíš. Mohla jsi jí ale říct, ještě když byla u tebe." Zívl jsem u toho a otráveně se podíval na zbytky masa. Nebo spíše kosti. Postavil jsem se, ještě když mluvila o tom, že jako alfa má svá privilégia. "Ano máš. Jde o to, jak je využíváš." Rýpl jsem si znovu. Vzít ochránce na lov. To je jako říct pečovateli, aby bránil smečku při útoku. Zavrtěl jsem nechápavě hlavou. Možná jsem to až moc zveličoval, ale právě teď jsem byl nasraný a uražený. Možná i tak trošku dotčený.
Začal jsem hrabat na místě. Půda byla zmrzlá. Ale zabral jsem natolik, že jsem dokázal půdu pěkně rozbít. Schoval jsem do díry kost, která zbyla a pěkně jí zahrabal zpět. Nechtěl jsem, aby se po lese válely kosti.
Podíval jsem se na ní s chladným pohledem, zatím co jsem udusával půdu. Abych tam nezahrabal tebe. "Nevím jak ty, ale já budu chtít zkontrolovat hranice." Už jen proto, že si ochránce trajdá mimo les a lovci si válejí šunky v lese. Otočil jsem se a postavil se k ohni. Ten zcela doplápolal a já pocítil, jak se chlad dral mezi můj kožich. Udusal jsem jej ještě pořádně a nahrabal na žhavé sníh. Pomalým krokem, jsem se rozešel ke hranicím.

Překvapená co? Řekl jsem si v mysli. Měl jsem nějakou Vánoční náladu. Asi mě nemohlo moc věcí rozhodit, jako kdykoliv jindy. Kdyby takhle na mě přistály její nudle před měsícem, asi bych se tři týdny drhnul ve vodě. Ale budiž, prostě se stalo a já to nějak přešel. Hned po té, co jsem se alespoň trošku očistil. Viděl jsem, že její tělo projevuje radost a tak jsem nechal svůj ocas, aby také párkrát zametl sníh.
Ale to už bylo načase se vrátit ke smečce. Řešit její záležitosti a zase všechno kolem ní. Byla důležitější. Prostě se to vyřešit muselo. Usmál jsem se. Neyteri můj návrh přijala kladně. Což o to. Nápad to nebyl zlý. Naopak si myslím, že byl opravdu dobrý. Když už dostala funkci takovou, bude k tomu muset mít i značné postavení. Nikdy nikdo neví, ale opravdu by se mohl najít někdo, kdo by si postavil hlavu, že mu stejně postavený jedinec nemá co nakazovat. Takhle ho to bude nutit k malé poslušnosti. Kývl jsem hlavou, že tohle je tedy dohodnuto. Já svůj úkol splnil. Našel jsem vlka, kterého povýšíme. Teď byla řada na ní a tak jsem začal lelkovat. Nechal jsem to všechno už jen na ní.
Zvedl jsem pohled a podíval se na ní. Nate je skvělý vlk povídáš. Omotává si tebe a i mou dceru! Píchlo mě kdesi vzadu na hlavě. Asi jsem trošku žárlil. Oklepal jsem se, aby ten pocit okamžitě zmizel. Když on je hlavním ochráncem lesa, co jsem poté já? Zamračil jsem se při jejích slovech. A přitom něco zamručel pod vousy. "Když myslíš." Přemýšlel jsem nad tím, co řekla.
Plameny pomalu dohořívaly. Sledoval jsem oheň. Podíval jsem se na Neyteri s nevyslovenou otázkou, zdali je už suchá. Chtěl jsem po lese trošku protáhnout nohy. Když by byla suchá, mohli jsme nechat oheň dohořet a vyrazit se projít. Po dlouhém spánku jsem se chtěl protáhnout.
Neyteri mi připomenula srnčí nohu. A dokonce jí ulovila s Natem, pché. Podíval jsem se na nohu. Bylo mi blbé si vzít něco, co ulovil někdo jiný a sežrat mu to. "No dobrá." Řekl jsem trošku nabručeně a nakousl se do nohy. Byla šťavnatá, výborná. "Proč lovil Nate, když v lese máme lovce?" Zeptal jsem se s plnou hubou.

// Prý modrý nebo fialový rýpal :D néé vůbec nevíme koho jsi tím myslela :D

Byl jsem neskutečně rád, že jsem se mohl zavděčit své partnerce. Snad jí konečně vynahradím ty měsíce prospané někde na mechu. Nechápu jak je to možné,ale to období mě nějak zmáhalo. Byl jsem tak unavený, že jsem v kuse spal snad měsíce. Možná zimní spánek, kdo ví. A tak jsem doufal, že jí tohle trošku vynahradí to, že jsem na ni tak vykašlal. Doufal jsem, že mi odpustí a nebude se zlobit. Cítil jsem žár od ohně. Byl neskutečně horký. Párkrát jsem ještě přiložil, aby měla opravdu teplo a kožich mohl klidně schnout. Byl téměř suchý. Měl jsem radost.
Neyteri něco tížilo. Tvrdila mi, že se něco děje a tak jsem naslouchal, co mi řekne. Nějak to z ní nešlo ven. Až velkým Hepčí, všechno vyletělo a to ke všemu na mě. Zůstal jsem sedět se zavřenými kukadly, sklopenými oušky. Nechtěl jsem se ani vidět. Tohle bylo takové fuj. Předklonil jsem se a zaryl svůj obličej do srsti na krku od Neyteri. Otřel jsem se a následně zabořil hlavu do sněhu. Mydlil jsem jí, abych to všechno očistil.
Alespoň tohle jsem potřeboval mít trošku čisté. Otevřel jsem oči a posadil se zpět, jako by se nic nestalo. "Tak hlavně že se ti ulevilo." Odvětil jsem celý obalený tím svinstvem z jejího čenichu. Jak může být něco tak fuj v tak krásné vlčici. Mlaskl jsem.
"Ano, smečka." Potvrdil jsem. A přitom se zamyslel. Jak a hlavně koho odměnit? Těžko říct, bylo to velice těžké. Po usilovném přemýšlení mě přeci jen něco napadlo. "Nevím jak na tom daná vlčice je... ale když už jsi dala Nerssie post hlavního lovce, co jí takhle povýšit o jeden post, aby měla jako hlavní lovec i vyšší postavení a zase o něco více respektu?" Myslím si, že to nebyl špatný nápad.

// Se mi nějak nechce :D

Neyteri na mě naléhala. Neustále chtěla vědět, co uděláme se smečkou. A to že budu alfou všech alf, nějak neprošlo. Byla pěkně naštvaná a tak jsem musel dělat, že opravdu přemýšlím. Seděl jsem na zadnici, když tu Neyteri žbleptla, že něco sežene na jídlo. Neměl bych tohle říct já? Odkašlal jsem si. A čekal. Čekal. Čekal. Čekal a stále čekal. Dlouho Neyteri nebylo a tak jsem stále čekal. Čekal, čekal, čekal a čekal. Uslyšel jsem konečně nějaké zvuky. To je ale doba. Prohlásil jsem a poposedl si. Civěl jsem stále na jedno místo. Po celou dobu, co jsem čekal, jsem pozoroval jeden a ten samý strom.
Z poza stromů se vynořilo cosi...hnědého? Co to vůbec je? Ach safra to je Neyteri! Problesklo mi hlavou. "Tady jsem." Houkl jsem na ní. Ale to asi dobře věděla, když běžela přímo ke mě. Celá mokrá a slizská se přitulila. Chtěla asi zahřát. Ale odnese to zase můj kožich! Povzdechl jsem si a poslušně seděl dál. Nenechal jsem na sobě nic znát.
Jakmile mi vydrnkotala přes zuby, že jí je zima, na nic jsem nečekal a vyskočil na tlapy. Sbíral jsem klacky a klacíky. Malé i velké. Vše co jsem našel, jsem přinesl před Neyteri. Asi to prvně vypadalo, že si chci hrát, ale já měl v úmyslu zcela něco jiného.
Posadil jsem se zpět k ní. Přitulil se a poskytl jí tak velký ohřev. Navíc, jsem s pomocí magii ohně zapálil klacíky. Z prvu ty malé. Jak to chytlo tah, s pomocí magie předmětů, jsem přiložil větší poleno. Nechal jsem oheň pěkně praskat a plápolat. Před námi se tyči tak metr a půl vysoký plamen. "Lepší?" Zeptal jsem se. I mě začínalo být opravdu teplo.
"Přemýšlel jsem nad tím, na co jsi se mě ptala, než jsi odešla." Měl jsem namysli smečkové záležitosti.
Neyteri ze sebe však dostala něco o tom, že se něco děje. Vyděšeně jsem se na ní podíval. "Co se děje?" Zeptal jsem se. Chce se jí čůrat? Naklonil jsem hlavu na stranu.

// Vůbec nevím, jestli na ten post s dvěma řádky reagovat no... kdyby něco tak to upravím.

// Ty čapky :D :D ale best to je.

Teprve teď jsem si začínal všímat toho, že Neyteri je dokonce i špinavá. Od čeho? Od čeho to má? Vyskočil jsem na tlapky a začal si jí z blízka prohlížet. Bahna a něco nevím co. Čuchal jsem k tomu. "Co to na sobě máš?" Zeptal jsem se se zájmem. Bahno jsem poznal, ale to druhé ani ne. Netušil jsem, co to na svojem kožíšku nosí. "Kde jsi se tak ušpinila?" Byla další otázka, která mi vrtala hlavou. Vrátil jsem se na své původní místo a posadil se do vysezeného důlečku. Kde se touláš, v lese je bílo. Kde jsi sebrala tolik bahna? Vypadalo to jako nějaký boj v bahně nebo co. Těžko říct. Aniž bych si všiml, poslintal jsem jí celou hlavu. Začal jsem se hlasitě smát.
"To je teda šupa!" Odvětil jsem a s hrublým hlasem se dál smál na celý les. Smích mě přešel. V tu chvíli, kdy se Neyteri oklepala a mé sliny dopadly na můj kožich. Nebylo asi nic víc nechutného, než mít vlastní sliny na vlastním těle. No hnuj. Krapet jsem se ušklíbl a snažil se to utřít do sněhu. Začal jsem se v něm válet. Místo toho, aby se to utřelo, se sníh na sliny nabalil a tak udělal takové malé ledové věcičky na mém kožichu. Udělal jsem otrávený pohled na Neyteri, že jsem opravdu nemožný a posadil se s úsměvem.
Zazubil jsem se na ní bezstarostným mládeneckým úsměvem. "Já nic, já muzikant." Bylo dobře, že spoustu věcí získala vlčata od matky. Ale genialitu. Tu mají po mě. Myslel jsem si a nic takového nahlas nevyslovoval. Však Neyteri o mém geniálním stavu věděla.
"Ty jsi ztratila někde člena a nechala ho tam?" Udiveně jsem se na ní podíval. To jsou mi ale způsoby. Mlaskl jsem. Nateho. Hm. "Všiml jsem si, že v lese moc času netrávíš." Popíchl jsem jí a přitom dělal uraženého a dotčeného. Chtěl jsem aby se trošku ke mě lísala. Navíc teď, když mám chuť. Olízl jsem si mlsně čenich a tlamu.
Vyskočil jsem hravě na tlapy a zaujal pozici, v které vyzývám druhého vlka ke hře. Tohle téma se mi líbilo. Začal jsem kolem Neyteri kroužit ve sprintu. Udělal jsem kolem ní několik koleček, pak jsem zmizel mezi stromy. Sníh jsem vířil natolik, že se teprve zase snášel zpět dolů, když jsem se vracel a zastavil těsně před Neyteri. Dost to klouzalo a tak jsem jí omylem vlastně smetl na zem. Vytáhl jsem hlavu ze sněhu. "Jo mám nápad!" Vyštěkl jsem s celou hlavou bílou, pouze oči a čenich mi vyčnívaly. Oklepal jsem se a posadil se darebácky zpět na svoje místo. "Uděláme ze mě alfu všech alf!" Jsem nejvíce šikovný vlk ve smečce, zasloužím si takový post. Mlátil jsem ocasem do země a nadšeně čekal, co na to řekne.

Naštěstí byla v dobré náladě. Oddechl jsem si a uvolnil se. Opětoval jsem nadšené víření sněhu po okolí ocasem. Usmál jsem se na Neyteri. Vřelým hřejivým úsměvem. Cítil jsem se najednou tak uvolněný. Neyteri mi začala vysvětlovat situaci. Natahovala slova, zatím co já měl přimhouřené oči a pozoroval jí. Snažil jsem se vzpomenout. Kde a kdy jsme tohle probírali? Problesklo mi hlavou. Procházel jsem staré útržky a vzpomínky. Nic takového mi moje hlava nezaznamenala. Pohled mi sklouzl níže na vlčici. Ten šedivý zadek se vlnil v takovém tom rytmu..."Vem si mě, vem si mě!" Ukápla mi slina. Na tváři jsem měl výraz absolutního blba. Byl jsem mimo, věděla jak na mě.
Když jsem se vzpamatoval, krátce jsem odvětil. "Ne. Ale to vůbec nevadí, na ten post se hodí." Opravdu mi to neříkala a nebo jsem si nevybavoval chvíli, kdy mi to říkala. Ale ten její zadek! Cítil jsem, jak se mi zatínaly svaly v předních tlapkách. S napůl vypláznutým jazykem jsem se snažil dát nějak dohromady. Začala kolem mého těla poletovat, jako víla lásky. Srdce se mi rozbušilo. Měl jsem nepřítomný výraz, sliny mi doslova tekly na zem. Tohle byla síla vlčic. Okouzlit, očarovat, zneužít a využít! Křičelo mé podvědomí. Ale já byl tak moc očarován krásou této vlčice, že jsem to absolutně ignoroval. Její doteky byly hřejivé. Tam kde se mě dotkla, mi srst i tělo roztáválo.
Nakonec ukončila tenhle tantrický tanec lásky a posadila se naproti mě. Viděl jsem, jak moc vážný výraz má. Ale ještě jsem nebyl schopen jí vnímat plně. Jazyk mi visel z tlamy, oči zcela zasněné. A to šimrání v podbřišku! Nejraději bych jí otočil, chytil a udělal!...Další vlčata... Pomalu jsem se vracel k sobě. Přítomnost tak upřeného pohledu mě přímo táhla zpět. "EEmm." Potáhl jsem přitom jazyk zpátky do tlamy.
Uh, ten pocit mít další potomky je nějaký silný. Ani jsem nechtěl další mrňousky, spíše šlo o ten pocit.
"Ano našel jsem je. Oba dva." Konečně jsem odpověděl Neyteri. Oči už nebyly tak zasněné, více nebyly na objemu reálného vidění. "Jsou tak nádherní. Darkie je celá po tobě. Lovecké zkušenosti mají taky od tebe! Myslím si že to nejlepší z tebe co mohli vzít, vzali." Usmál jsem se na ní. S Darkii tak trošku ještě lovíme. Nevyslovoval jsem to nahlas, hnala by mě, abych šel najít svou dceru.
"Dlouho nebyla smečka na lovu. Nevím jak je to s obživou, ale když už máme hlavního lovce, nebylo by dobré něco obstarat?" Zeptal jsem se jen tak mezi řečí.

//Ten tvůj post je luxusní :)

Nerssie zmizela a můj syn jak by smet. Kam jako šli? Rozhlédl jsem se kolem sebe. Nikdo nikde nebyl. Darkie kdo ví kde skončila s těmi vydrami. Asi bych to měl zkontrolovat. Napadlo mě a přitom jsem se rozešel zpět k místu, kde jsem Darkii nechal. Doufal jsem, že jí vydry nepřepraly, nesvázaly a neodnesly k nim.
V tom jsem ale dostal vštěpenou zprávu od své partnerky. Zastavil jsem se na místě. Sakra! Napadlo mě. Co teď, rozdvojit se nemohu, co mám tedy dělat? Když nezkontroluji Darkii, Neyteri mě roztrhne jako hada. Když ale k ní nepříjdu, roztrhne mě taky. Fajn. Rozhodl jsem se prvně zkontrolovat místo, abych věděl, jak na tom dcera je. A hned poté půjdu k Neyteri. "Ano má drahá. Dost by mě zajímalo, kde se mi pořád touláš." Odpověděl jsem své partnerce a přitom dorazil na místo, kde jsme lovili s Darkii. Ta tady nebyla. Za to dále v houští jsem slyšel šramot. Možná se snažila zpacifikovat vydru, nebo naopak. Usmál jsem se a rozběhl jsem se Neyteri vstříc. No počkej! kde se mi neustále touláš! Běžel jsem, co mi tlapky stačily. Byl jsem už tak zadýchaný, že jsem musel zpomalit. Asi jsem u toho běhu zapomenul dýchat.
"Ahoj!" Vyštěkl jsem vesele zpoza ní. Dal jsem si záležet, aby Ahoj znělo přívětivě a důrazně zároveň. Obešel jsem jí a posadil se naproti ní. "My se bavili o tom, že by se měla stát Nerssie hlavním lovcem?" Naklonil jsem hlavu na stranu a zadíval se do smaragdových očí. Tuhle situaci jsem si vážně nějak nemohl vybavit. Možná si to vymyslela a oklamala mě. Těžko říct, ale od toho tady byla Neyteri, aby mi to všechno vysvětlila.

// Kam mi zase odcházíš? A co já? :D

// Tichý po tobě a Morf by vzbudil celý les jo? PCHÉ :D

Ještě chvíli jsem přemýšlel nad tím vším. Možná mi to říkala někdy v úkrytu. Snažil jsem si vybavit minulost. Něco o úkrytu jsem si vybavil, ale tehdy tam padlo tolik věcí, že jsem měl z toho hlavu pěkně zamotanou.
Nerssie nejspíše potěšilo, že z naší strany nebude žádný problém. Proč by taky měl. Schopné vlky dokážeme ocenit. Chce se to jen projevit. Vlčice mi s krátkostí sdělila, že funkci příjme velice ráda. Kývl jsem hlavou v náznak. Doufal jsem, že se toho ujme a nevykašle se na to. Lovec byl pro smečku důležitý. Hlavní lovec, ještě důležitější, jelikož na něm dost závisel osud smečky. To jak často a jak kvalitně se smečka nažere. Myslím si, že děláme dobře. Nebyl jsem si jist, že by se někdo hodil v lese více na tuto pozici než Nerssie. Alespoň dostane prostor se projevit. Olízl jsem si čenich a všiml si, že se pomalu zvedá. Zastavila se a ještě mi odpověděla. Potěšila mě její slova. Těšilo mě, že se zde cítí dobře v rámci mezí. Neovlivnil bych to, aby se každý bavil s každým a aby si všichni rozuměli. "I v pravé rodině se nalezne někdo, kdo ti až tak nesedí. Jde jen o toleranci." Odvětil jsem jí. Věděl jsem, že bude pěkně složitá vlčice. Asi tak jako každá. Jen některé jsou více a některé méně. Bylo důležité se tolerovat a zbytečně nevyvolávat spory. Hm, že zrovna já nad tím takhle přemýšlím.
Postavil jsem se, když se s námi vlčice loučila. "Měj se Nerssie." Řekl jsem a rozhlédl se kolem sebe.

// Ranný, odpojuješ se na hru s dalšími vlky? :) jinak post klidně upravím, pokud bys chtěla pokračovat.

// Tak já se pak vydám za Lothielem :)