Gallirea - Příspěvky uživatele

// A negrovsky černá

Ani jsem nezaznamenal, že s Derian přicupital i Newlin. Byl tak tichý. Nezvyklé. Zamračil jsem se a naklonil hlavu na stranu, abych se na něj podíval. Zpětně jsem pohled odvrátil k Derian, která na mě začala mluvit. Já měl však na tváři velice tázavý výraz. Co se mu stalo? Nechápal jsem, že to není Newlin, který na mě chrlí spousty věcí a taky to nebyl Newlin, který neměl spoust všetečných otázek. Musel jsem se věnovat Derian. Takže jsem nechal myšlenky na Newlina být. Zrovna jsem se chtěl nadechnout, abych jí zastavil. Vždyť je to uzavřená věc. Přesto od ní bylo milé, že se přišla omluvit. Jenže, kdyby les takhle ničil každý... Zarazil jsem se. Dala jsi mýtinu do pořádku? "Počkat, počkat. S kým že jsi mluvila?" Se zajíci a srnami? Měl jsem trošku vyděšený výraz, jestli se vlčice nezbláznila. Možná jo. Z Newlina. Přešlápl jsem si a nechal vlčici nadále mluvit. Když jsem se nadechoval ke slovu, pokračovala. Tak jo, posadím se. Ceknul jsem si na zadek a poslouchal. Newlin jí nakazil. Nakonec přeci jenom domluvila. "Dlouhá řeč." Odvětil jsem pro odlehčení situace a znovu se postavil. Zhluboka se nadechl. "Derian." Řekl jsem velevážně. "Je hezké, že si uvědomuješ, že to co jsi udělala bylo špatné." Podíval jsem se na ní zvídavým pohledem. Je tomu tak, nebo ti to někdo nabulíkoval? Někdo vedle tebe? "Každopádně. Žijeme tady jako "rodina". Pokud budeme všichni ničit les, nezbude nám z něj nic. Oceňuji tvou snahu dát mýtinu do pořádku. Pokud by se tohle mělo opakovat, bohužel bys nejspíše musela opustit smečku. Kdo ví." Myslel jsem to vážně. Nechtěl jsem vlčici ranit, ale taková byla realita. Co s vlkem, který les ničí a není mu přínosem?
Podíval jsem se na ní upřeně. Problémy tebe a tvého partnera jsou pouze vaše problémy. Nemohou se stát problémem ostatních. "Teď tě ale zaúkoluji. Běž sama nebo s Newlinem... do úkrytu. Zkontrolujte stavy kožešin. Následně se vrátíš zpět do lesa, abys mi nahlásila kolik kožešin v úkrytu je. A kolik z nich je použitelných." Pozvedl jsem koutek do úsměvu. Nebo jsi teď někdy v úkrytu byla a viděla v jakém stavu kožešiny jsou?

// Darki co tě zaráží? :) Jinak děkuji že jste napsali šikovní.

Přával energie a toho všeho dobrého něco pomalinku začínalo narušovat. Slyšel jsem kroky. Nejprve jsem pouze pootočil uši daným směrem. Následně jsem tím směrem otočil i hlavu a otevřel oči. Uviděl jsem Derian. Vypadalo to, že si to míří mým směrem a možná taky ne. Přesto jsem se postavil na tlapy. Její výraz hovořil za vše. Ano nejspíše jde opravdu za mnou. Vypadalo to, že má něco nalehavého, co mi musí okamžitě sdělit. Copak se děje? Naklonil jsem hlavu do strany u přemýšlení a přitom jí pozoroval. Nakonec jsem si protáhl celé tělo a rozešel se jejím směrem. Udělal jsem pár krůčků, zatím co Derian přicupitala až ke mě. "Zdravím Derian, děje se něco?" Vypadala poměrně rozrušeně. Sice jsem to mohl vědět dřív, než se vůbec ke mě blížila, ale svou magii jsem k tomuhle nevyužíval a naopak se jí bránil. Její myšlenky se mi snažily do hlavy dostat a proplout jí jako uragán. Já přesto nehybně stál a odolával pokušení tak jak jsem to dělal celý svůj život. Jaké překvapení by bylo říct ji to dříve, než to vysloví ona sama? Měl jsem zvláštní vnitřní pocit prázdnoty. Připadal jsem si, jako pouhá schránka na tělo. Snažil jsem se nepoddat svůj pocitům.

//Mám stále čekat na Nelwina?

// Mýtina

Vrátil jsem se z mýtiny. Tak nějak jsem pořád nemohl pobrat co se to mezi těma dvěma stalo. Vůbec jsem totiž Derian nerozuměl a nedávalo mi to smysl. Natož když se přiřítil Newlin. Nechal jsem to ale být. Vrátil jsem se zpátky do našeho lesa a velice vážně uvažoval o tom, že bych si šel odpočinout za hranici našeho lesa. Kde bude žádný vlk a budu tam sám. Já a moje vnitřní já. V našem lese jsem cítil několik vlků. Členové smečky, kteří se drželi na smečkovém území. Byl jsem za toto neskutečně rád. Nikdy jsem si nedokázal představit, že bych byl jednou opravdu alfou.
Lenivým krokem a s úsměvem na tváři jsem se připlížil k mohutnému stromu, o který jsem se nejprve opřel, následně jsem si sedl a v neposlední řadě i lehl. Všichni byli někde nejspíše na druhé straně lesa. Ticho se neslo tou částí lesa, kde jsem se právě teď nacházel já. Položil jsem si hlavu na tlapy a začal přemítat o svém životě. O tom co jsem kdy chtěl, o tom co jsem kdy měl a čeho jsem dosáhl. Doufám, že na mě jednoho dne má vlčata budou pyšná. Pousmál jsem se nad tou představou a zavřel si oči. Vnímal jsem pouze energii, která vládla a plynula lesem. Byl to skvělý pocit.

// Neyteri je na celovíkendovém flámu. Připomenu jí to zítra :)

// Odpovídám za Ney: Mlhahule je průvodkyní historie Sarumenu. Je to spojení Vydry+mlhy :D V našem podání se jedná o "Vílu" vydry v sukni (prej) ze které čoudí mlha. :D
Jakou si jí uděláte taková bude :)

//Díky. ~Fal

Vůbec jsem neměl um pro vcítění se do druhých vlků. Neuměl jsem je utišit, ale nějaké ty fáze jsem naučené měl. Přesto jsem si připadal trapně, když vlčice brečela. Tak trošku mi začalo docházet, že ten požár, který tady vznikl, byl nejspíše její práce. Kdyby ne, uhasila by plameny okamžitě. Nečekala by a to, až sem někdo příjde a plameny zničí. Ovládá vodu... Začínal jsem být zase ten starý prudič.Newlin? Tohle udělal Newlin? Zamračil jsem se a vůbec tomu nerozuměl. Nedávalo to smysl. Proč by Newlin toto podpaloval. A proč by to podpálila ona? Derian spustila a já měl z toho hlavu jako nafouknutý balon. Partnerské problémy?Nechtěl jsem být na ní zlý, přesto mě hrozně naštvala tím, že nám ničí smečkové území, které je všech.
"Moc nerozumím co ti měl Newlin udělat. Ale tohle je smečkové zemí Derian. Tohle je území všech vlků našeho lesa. Nemůžeš si ho začít ničit, jak se ti zachce." Řekl jsem a nejspíše šlo slyšet jak moc jsem byl tímto podrážděný. "Na své výlevy a výkyvy nálad si jdi mimo smečkové území a tam si nič co chceš." Ano, vážně mi to vadilo. Byla to půda, o kterou jsme se starali a hýčkali jí. A pak příjde někdo, kdo si to jen tak začne ničit.
Newlin se přiřítil jako velká voda. Oba dva se chovali tak zvláštně. A co víc, Newlin si začal vylévat své srdíčko. Protočil jsem oči. U tohohle být nemusím. "Teď ne Newline." Zastavil jsem vlka a využil tak svého práva nadřazenosti. Podíval jsem se zpátky na vlčici. "Mrzí mě, že ti Newlin nějakým způsobem ublížil." Řekl jsem krátce a pohled věnoval pouze jí. Začínal jsem trošku chápat, že byla v rozpoložení. "Ale nejsem si jist, jestli tě za tohle nepostihne nějaký ten trest." Dodal jsem. Potřeboval jsem, aby si uvědomila, že tohle na našem společném území dělat nemůže. Zvedl jsem se a kývl hlavou na Newlina, aby šel k ní. "Vrátím se do lesa." Odvětil jsem a nechal prostor Newlinovi, zatímco jsem šouravým krokem šel směrem k Sarumenu. To jsou ale problémy. Nechtěl jsem Derian nechávat celou uplakanou ležet na zemi. Ale věděl jsem, že potřebují prostor, aby si to všechno vyříkali. O jaké puntikované to mluvila? Začalo mi vrtat hlavou.

// Sarumen

// Sarumen

Stále jsem zvažoval, kterým že to směrem se to vydám. Byl jsem tak nějak nalomený na to, abych se vydal za hranice. Stále jsem však zvažoval jestli se jít projít a vyčistit si hlavu nebo... Zarazil jsem se na místě. Byl jsem právě na hranici s Mýtinou, když jsem uviděl plameny na Mýtině. Proboha, mýtina hoří! Rozběhl jsem se rovnou na mýtinu a na nic nečekal. Nevolal jsem ani nikoho ze smečky, prvně jsem chtěl zjistit, o co vlastně jde.
Když jsem se konečně dostal a Mýtinu nestačil jsem se divit. Derian si poklidně ležela na mýtině, jako by se nic nedělo. "Co se to tu děje!" Vyjekl jsem a přitom si to namířil rovnou k ní. Nevěděl jsem, jestli není omámená z dýmu, který zde byl. A co víc, netušil jsem, jak tento požár vůbec mohl vzniknout. Zastavil jsem se u Derian, abych jí zkontroloval. Šťouchl jsem do ní. "Derian! Jsi v pořádku?" Podíval jsem se jí do tváře, která byla celá ubrečená. Nějak jsem tomu nerozuměl a zaskočilo mě to ještě více. Ten oheň. Podíval jsem se na sílící plameny. Voda! Neměl jsem svou magii vody silnou, přesto jsem věděl, že tohle dokážu. Soustředěně jsem stál a přiváděl na toto území vodu z našeho lesa. Ta se rozlévala po celé mýtině, až z ohně zůstal pouhý obláček páry. Všude bylo rázem mokro. Naštěstí.
"Co se tu stalo, kdo to udělal, nevíš o tom něco?" Zamračil jsem se na vlčici. Začínal jsem být díky situace velice podrážděný.

// Vůbec nevím co a proč a jak se děje.

K Maple jsem neměl vůbec žádné výhrady. Vypadala jako slušná a spořádaná vlčice. Neočekával jsem nějaké větší problémy z její strany do budoucna a tak jsem jednoduše kývl Neyteri na její návrh, aby se Maple stala naší členkou. Neyteri jí seznámila s nástrahami našeho lesa. Zůstal jsem zcela tiše sedět. Pozoroval jsem u toho stromy, které vypadaly, jako by mi právě chtěly něco sdělit. Bylo tady na mě nějak moc vlků.
K tomu všemu se nám přidal Nate, kterému jsem kývl zpátky na pozdrav a dál se věnoval svým myšlenkovým pochodům, co mi to ty stromy naznačují. Neyteri pokračovala dál a já jí malou škvírkou v oušku poslouchal. Darkie lovec junior a Allaire taky byla odměněna funkcí. Zvedl jsem svůj velectěný zadek a slušně se s vlky rozloučil. "Omluvte mě, mám ještě nějakou práci." Chtěl jsem být prostě sám maximálně s přítomnosti jednoho vlka. Odkráčel jsem lenivým krokem z dohledu vlků a vydal se po hranicích. Chtěl jsem takovou menší procházku, která mi pročistí hlavu. Přemýšlel jsem u toho, jestli se podívat za hranice lesa nebo ne. Dlouho jsem za hranicemi nebyl. Dlouho jsem nepoznal nějakou novou tvář. Bezmyšlenkovitě jsem kráčel a zíral na hranice našeho lesa.

// Mýtina

// Nu což :D příště se polepším!