Gallirea - Příspěvky uživatele

uzavřeno

// Moc hezké + 7 drahokamů + 3 křišťály

Mini 3 ukončeno

Klidně vícero vlkům :) + musí být napsáno/ nakresleno v tomto daném prográmku co jsem zaslala.

Uzavřeno

UZAVŘENO dvěma posledním opozdilcům uznáno. Mějme krásný a veselý prosinec. :)

Očekávejte nahození mini 2

Jennu zajímalo, jaké to je mít myšlenky. Jen jsem se krátce ušklíbl. Tohle nechceš. Je to nepříjemné. Otravné. Únavné. Každý si kváká něco pro sebe a ty to vnímáš. A buď to z tebe saje energii nebo z tebe saje energii to, že vynakládáš úsilí je neslyšet. "Zase tak moc příjemné to není." Ušklíbl jsem se na ní. Netušila jaké to je. A mě sice fascinoval oheň, ale taky jsem netušil, jak funguje celé tělo takového vlka. "Časem tě to začne štvát... a pak zapomeneš, že tu magii ovládáš." Pokrčil jsem rameny. Nemyslel jsem to tak, že o ni nevím. Spíše že jí poměrně dost ignoruji. Jen občas velmi silné myšlenky mi proniknou přes mou pomyslnou zábranu.
Narážela na holý fakt. Zakoukal jsem se na ní. Jak to asi myslela? Vlk do ní nevidí. A vlčicím nerozumí opravdu nikdo. Několikrát jsem jí místo ve smečce nabízel. Ale neslyšel jsem jednoznačné ano. Nejspíše vážně nechtěla, ale taky jsem neslyšel jednoznačné ne. "Máme tady i jednu omegu... na zkoušku, jestli se jí tady zalíbí či ne. Les je velký a smečka poměrně dobře funguje. Můžeme si dovolit poskytnout ochranu i pro nepřínosné a pijavice systému." Vyplázl jsem na ní hravě jazyk. Ano, nemusela by nic dělat, jak by se tady občas ukázala. Nažrala se a šla si zase trajdat. Tak bohémský život. A vlci to pořád zahazují.
Povzdechl jsem si nad představou, jak se Jenna baví s Newlinem... a jak nám tady pak podpálí polovinu lesa. Představa tedy nic moc.
Jenna neustále narážela na některé načnuté kousky z minulosti. "Nerad se o tom bavím. Na některé věci opravdu pyšný nejsem... ale je to už tak dávno, že si sám říkám, jestli si to vůbec pamatuji dobře." Odkašlal jsem si a ucítil poměrně silnější poryv větru, který se prohnal lesem. Zima se přihlásila o slovo. Vážně začínalo přituhovat. I sníh se začínal pomalu, ale jistě prodírat přes stromy. Povedl jsem hlavu směrem k nebi. Kolikátá to je zima bez Neyteri? Jak dlouho to vlastně je? A jak dlouho ještě budu muset čekat?
Hlavu jsem opětovně sklopil. "Ano, s dcerkou máme dobrý vztah. Je velmi podobná matce..." Hlavně duševně. Jede na té své zelené - přírodní vlně. A otázka na tělo. Proč vlastně Sarumen? Zamyslel jsem se. Netušil jsem. "Sarumen je... krásné místo. Plné života. Jde z něho taková... dobrá energie. Neyteri se tady hodně líbilo a mě vlastně také. Taková ta láska na první pohled." Mrkl jsem na ní a švihl ocasem. Tohle bylo místo, které jsem miloval a vlastně ani netušil proč. Miloval jsem tu vůni lesa. Nebyl situovaný na severu, takže zima zde rádoby byla mírnější, než v samotných horách.

// Kdo tady dotáhl tu bleší verbeš xD

Na vteřinku jsem se zastavit. Lépe řečeno pozastavil. Zeptala se mě, nad čím uvažuji. Podíval jsem se na ní s úsměvem na tváři. “Já mám v hlavě hodně věcí… neustálý myšlenkový pochod.“ Neměl jsem to jak jinak vysvětlit. I kdybych chtěl, tohle vysvětlit nešlo. Myšlenky přicházely a odcházely. Možná jsem jich měl v hlavě více, když jsem tu magii měl vrozenou.
Pokynul jsem hlavou a přemýšlel. Opětovně… kolik vlčat k nám vlastně bez domova přišlo. “Asi si uletí a tak vlče odhodí. Nevím si to jinak vysvětlit. Ve smečce máme minimálně čtyři? Asi čtyři vlčata bez rodičů. Někteří už dospívají, jiní dospěli a někteří jsou teprve na samotném začátku.“ Vysvětlil jsem jí situaci. A kdo by řekl Darkii ne, když přitáhne osanocené vlče? Snad nikdo. Chtěl jsem jí dopřát ten pocit, být rodič, když už to tedy měla v sobě nastavené jinak a nikdy se nedočkám nejspíše jejích vlastních potomků. Trošku mě to mrzelo, ale byla to její volba a já jí nutit nemohl. Stejně by to k ničemu nebylo.
Podíval jsem se na Jennu. “No to víš že je nenechám za hranicemi lesa… aby pošli na hlad a samotu.“ Řekl jsem možná trošku podrážděně. Ale nemyslel jsem to zle na Jennu. Spíše na ty rodiče, kteří nechají své potomky jen tak bez ochrany. Však on se nějaký ten hlupák najde. “Smečka je velká… má dost členů. Zvládáme se starat.“ Být sám, těžko bych uživil ještě další čtyři krky. A možná že jo, jen by to bylo mnohem náročnější. Takže mi s tím pomáhá opravdu hodně vlků.
Jenna narážela na slovní hříčku. Protočil jsem oči s úsměvem, s takovým tím připitomnělým úsměvem. “Možná trošku…“ Úplně jsem se k tomu vyjadřovat nechtěl. Stejně minulost už byla v poměrně husté mlze. “Pojď projdeme se.“ Zima začínala být vlezlá. Nepříjemná. A taky jsem chtěl, aby si prohlédla opětovně Sarumen, když jej kdysi tak dobře znala. Zvedl jsem se a rozešel jsem se mezi stromy. Opětovně zamyšlený. Hlavně po tom, co padla její otázka na mé potomky. “Ano mám. Syna a dceru. Dcera se zdržuje dost v lese a syn… někam vycestoval. Nejspíše dostal do vínku mé toulavé tlapky, které jsem měl dříve.“ Zamyšleně jsem svěsil hlavu. Otázky ohledně syna jsem ani neočekával. Nebylo co víc k tomu vlastně dodat.
“Pořád se ti tady líbí tak jako kdysi?“ Zeptal jsem se a pozvedl hlavu pro změnu teď hodně vysoko, jako bych se rozhlížel po okolí a přitom měl oušku nasměřované směrem k ní.

Elisa - PŘIDÁNO vše + mušle navíc ať ti to není líto

// +7 mušliček + 2 křišťály

// + 7 drahokamů + 2 křišťály + 1 křišťál za odvahu přijít

// Zajímavé počtení + 7 oblázků + 3 křišťály

// +7 květin + 3 křišťály Pěkně pojato, velmi ráda vidím vílu v "nenásilné" podobě

// Zasloužených + 7 kytiček + 3 křišťály