Gallirea - Příspěvky uživatele

// postik zítra, nemám přístup k PC.

// skvělé skupino A :D

// Možná zkuste přeskočit Aseti, ať se trošku pohneme.

Srna pro mě nebyla zátěží. Dokázal jsem jí v pohodě táhnout sám. Však mluvit jsem nemohl. A tak jsem úlovek pustil na zem. Hlavu jsem strčil pod tělo srny a provrtal se pod ní na druhou stranu. Sklouzla mi na záda. Lepší. Postavil jsem se. "Matka je na tebe pyšná Darkie. Schopnost lovit máš po ní." Poznamenal jsem a podíval se na svou dcerku významně. Chtěl jsem, aby věděla jak moc dobrá je, i přesto, jak mlaďoučká je. Maple se přidala do povzbuzování. Usmál jsem se na vlčici s vděkem. Přeci jenom. Slyšet tato slova i od vlčice, musí být pro mou dceru lepší.
"To vůbec nevadí Maple, že ti taktizování nikdy nešlo. Jsi stejně důležitou součástí u lovu jako my. Jsi potřebný člen, který odvedl super práci. Kdybys tady nebyla, lov by mohl dopadnout zcela jinak."
Díval jsem se do dáli na druhou skupinu. "Co myslíte, jak jsou na tom?" Zeptal jsem se přítomných vlčic. Zároveň jsme dorazili na určené místečko. "Pokud máte hlad, můžete se do srny klidně pustit." Řekl jsem a úlovek položil na zem. Nebyl jsem si jist zdali čekat a nechat skupinu, aby se o sebe postarala sama, nebo jim pomoci.
Na hlavě jsem začal pociťovat něco zvláštního. Sáhl jsem si tlapou na hlavu. Ledová koruna byla opětovně na místě. Oooo. Asi jsem si jí uválel ve sněhu.

// "Ňaf" :D :D - Skupina 2 má lov hotov, Jak je na tom skupinka první?

Ani jsem se nenadál. Sotva co jsem dolehl, lov započal. Oplá. Srny se rozběhly. Darkie zahájila štvanici. Maple se zapojila přesně v ten pravý okamžik. Pozoroval jsem je obě dvě, jako bych snad ani neměl být přítomen. Zvuk, který doprovázel stády byl skvělý. Ležel jsem v trávě a poslouchal ten dusot kopyt. Byl to tak zvláštní. Dusot se vzdaloval a tak i mé duše od mého těla. Cítil jsem jak slábnu. Vše jsem viděl z výšky a měl krásný přehled o dění. Viděl jsem i sám sebe. Počkat cože? Zděšeně jsem přišel k sobě. Srdce mi tluklo jako o závod. Vše bylo v pohybu. Teď už nebyl ten dusot tak vzdálený, byl až moc blízko. Podíval jsem se na Maple a Darkii. Obě byly v pohybu. Safra. Zaměřil jsem pohled na stádo, které chaoticky někam utíkalo, jenom aby se zachránilo. Zcela jsem přehlédl jednoho jedince, který byl pozadu. Až zpětným pohledem jsem zaregistroval srnu. Tady tě máme! Byla ode mě sotva dvacet metrů, opravdu hodně blízko. Tělo se dalo do pohybu a já vystřelil jako černý šíp kupředu. Oproti ní jsem měl nadzvukovou rychlost. Raketově jsem se dostal k ní. Snažila se zrychlit, ale jak můžete zrychlit, když vás při každém kroku doslova bodá v tlapě. Tedy nožce. Nečekal jsem, dostal jsem se do popředí. Neměla tak uhnout, na druhé straně jí držela v šachu Maple a Darkie to jistila zezadu. Odrazil jsem se a zakousl se přímo do hrdla. Srna okamžitě padla k zemi. Naše těla se začaly střádat v dopadu na zem. V duo kotrmelcích jsem byl jednou za mezi já, podruhé ona. Jednou dopadlo mé tělo na její, podruhé dopadla její váha na mě. A do do doby, dokud jsme se nezastavili. Byl jsem vážně dost rozjetý. Poslední polknutí srny, poslední výdechy srny a poslední kopání ve snaze se zachránit. Pevně jsem držel hrdlo vrčích na srnu. Její boj byl u konce. Byli jsme pro ní vlastně záchranou. Co jsem si stihl po očku všimnout, její rána byla zhnisaná. Brzo by dostala otravu krve a umírala pomalu.
Jakmile její život vyhasl a oči plné života a strachu se staly skleněné, pustil jsem hrdlo. "Skvělá práce! Byly jsme skvělé! Výtečná strategie dcerko." Usmál jsem se na ní s nadějí. Bude lovkyně jako její matka. Role lovec junior je už dávno pro tebe tabu. Postavil jsem se na tlapy. Popadl srnu za hrdlo a začal jí tahat směrem, kde jsme se rozdělili na skupinky.

Nechal jsem se vést od své dcery. Vím. že to pro ní bude těžké, zvláště po tom, co jsme se teď dozvěděli, ale chtěl jsem aby přišla na jiné myšlenky. Zároveň jí to nutilo myslet na smečku i ve chvíli, kdy nejsou časy zrovna přívětivé. A co víc, mě by to teď nemyslelo nejspíše vůbec. Přistoupil jsem blíže k dceři a naslouchal jejím pokynům. Podíval jsem se kolem sebe. Bylo zde spousty stop. Darkie si však všimla nepravidelnosti ve stopách. Jsem vážně zaslepený, měl bych se probrat. Měla teď mysl mnohem bystřejší než já. Podíval jsem se na nedaleké stádo. Darkie chtěla, abych šel s ní na strany stáda. Kývl jsem hlavou. Uvažovala dobře. Maple zvolila jako nástrahu a upoutávače pro pozornost srn. Doufám, že to zvládne a srny jí nepřeválcují. Někdy se to nezná, ale i takové srny dokáží být pěkně agresivními tvory, když se jedná o život. "Jdeme." Hlesl jsem. "Buďte opatrné." Řekl jsem jak ke své dceři tak k Maple a vydal jsem se plíživým krokem pěkně obloukem ke stádu, tak jak mi dcera řekla.
O něco jsem zavadil a aniž bych si to uvědomil, udělal jsem hluk. Srny strhly pozornost mým směrem. Ups. Lehl jsem k zemi hned v ten daný okamžik a tiskl své mohutné tělo k promrzlé půdě, snažíc se být "nenápadný" lépe řečeno neviditelný. Srny ustavičně zíraly na to dané místo. Ano vypadal jsem jako obrovský balvan, který tam doposud nebyl. Ach jo. Nebyl čas čekat, až se srny přestanou o ten černý kus čehosi zajímat. Jednoduše jsem zmizel. Zvedl jsem se a ušel dobrých deset metrů. Než jsem se stal znovu viditelným. Srny ustavičně zíraly pořád na to místo kde jsem byl. O to víc divné jim muselo přijít, že ten balvan prostě zmizel. Ještě že existují ty magie. Neviditelnost byla pro mě jako dělaná. Ulehl jsem na vytýčené místo a čekal na ostatní členy skupiny.

// Sarumen - pardon nebyl čas vůbec.

Naslouchal jsem slovům vlků, přesto to pro mě nebyla žádná pozitivní zpráva. Chtěl jsem mít Neyteri u sebe, né mít Neyteri jako mechovou sochu. Takhle mi byla k ničemu. Jak jsem měl vést sám smečku, když jsem smečku zakládal právě kvůli ní, abych splnil její sen. Její tužby a přání. Aby právě ona mohla být tou královnou. S hlavou plnou myšlenek jsme se přemístili ze Sarumenu přes řeku až k tmavým smrčinám. Tak nějak jsem nevnímal realitu.
Já měl nyní svůj svět a za mým hřbetem kráčeli vlci, kteří mi byli svěřeni a důvěřovali v to, že je dokážu vést tím správným směrem, aby smečka nezanikla a my plnili své úlohy. Povzdechl jsem si. Na slova Darkie jsem se vřele usmál. Nemohl jsem zničit tu naději v ní, která tam bujela. Já se cítil vyprahlý a opuštěný.
Nevnímal jsem moc rozhovory mezi členy smečky a možná to byla chyba. Třeba padly nějaké super nápady. Když jsme dorazili na místo, vzduchem se nesl pach zvěře. Kolem nás v dáli byla obrovská stáda srn. Zastavil jsem se. "Rozdělíme se. Darkie, vedeš naší skupinu." Udělal jsem gesto, aby se dostala dopředu a byla přede mnou. Jejím úkolem bylo dát nám role, vybrat oběť a rozmístit nás na dle ní nejlepší pozice. "Ganie, víš co máš dělat." Kývl jsem hlavou.

// Zde bych tedy poprosila o rozdělení se na skupiny (Ganie + Aseti + Newlin) druhá skupina (Já, Darkie, Maple) - hrajte nyní lov nezávisle na skupinách. To znamená, skupina č. 1 až odehrajete vy tři, další kolečko hry vy tři dokud se zase nesetkáme.

// že bych zapomněla na Newlina? (Půjde zkontrolovat vzkazy)
Jinak pokud chcete psací alternativu tak klidně. Stačí na A5 :) dopišu to do zadání. I když vice by se mi líbilo to nakreslit.. Proto jsem psala je jedno jakto bude vypadat.

Newlin se zapojil do konverzace. Jeho verze zněla, že je Neyteri v pořádku. Co se tedy tady děje? Nechápal jsem. Darkie říkala něco o soše. Svitla mi naděje, že to všechno je jen nedorozumění. Naslouchal jsem dál své dceři. Život, to abych se za ním snad vydal sám. Krátce jsem se podíval na Aseti. Měla pravdu, vlk se nemůže stát sochou.
Slova mé dcery mě posadily na zadek. S nepřítomným výrazem jsem hleděl někam skrze ní. Tisícero ledových ker mě teď probodávalo. "Živými." Opakoval jsem zoufale to slovo. Cítil jsem, jak mi chladne krev v žilách a jak se mění můj jasný pohled zpátky do toho potemnělého, který jsem měl předtím, než jsem jí potkal. Byla světlem mé duše, která jí následovala s pokorou. Srdce tiše bušilo do prapodivného smutného rytmu. Zvedl jsem tlapu a utřel své dceři slzy do velikosti balvanů. Přitáhl jsem jí k sobě a přitiskl si jí ke svému tělu. Zabořil jsem hlavu na její huňaté srsti. A právě v ten moment se mi vynořily z očí slzy, který dopadly do jejího kožichu. Udělal jsem to schválně, nechtěl jsem, aby smečka viděla, že jsem slabý. Tyhle slzy zůstanou mým tajemstvím a tajemstvím Darkie.
Vnímal jsem slova ostatních. Krátce jsem se na členy podíval. Měli pravdu, ale ani jeden z přítomným vlků nevěděl, co to znamená pro mě. Nikdo jí neznal tak dlouho a tak dobře jako já a nikdo nevěděl, co všechno pro mě ta vlčice byla. Dala mi to nejcennější. Podíval jsem se na Darkii. "Vždy tu budu pro tebe." Políbil jsem dceru na čelo. Chtěl jsem, aby věděla, že za mnou může přijít s čímkoliv.
Věděl jsem že truchlit za Neyteri smečce nepomůže. Zima ťukala na stromy lesa a my neměli ještě ani jeden úlovek. Nemohl jsem nechat umřít hlady členy smečky jenom proto, že jsem se cítil morálně na dně. Postavil jsem se. "Musíme na lov." Můj hlas i výraz v tváři byly vyhaslé. Bylo nás zde šest. Což značilo dobré podmínky pro lov minimálně dvou kousků zvěře. "Jdeš s námi dcero?" Zeptal jsem se. Chtěl jsem jí dát prostor pro lov.
Zvedl jsem se a vyšel směrem k hranicím našeho lesa. "Vzhledem k tomu že Ganie je náš lovec, povedeš jednu skupinu ty. Vezmeš si sebou Aseti a Newlina. Povedeš lov Ganie." Podíval jsem se na vlčici nepřítomným výrazem. "Maple." Řekl jsem a pohled přesunul na mladou vlčici, která nyní byla poměrně dosti tichá. "Ty půjdeš se mnou. Pokud jde i Darkie, povede lov za naší skupinu ona." Podíval jsem se na dceru. Vím, že to zvládneš. "Rozdělíme se až na místě. Nějaké nápady na výběr místa pro lov?" Mé tlapy zatím směřovaly k Tmavým smrčinám. Jen se musíme dostat přes vodu.

// Tmavé smrčiny

Přidal jsem se ke skupince vlků. Nebo lépe řečeno vlka a vlčic. Slova se jako první ujal Newlin. Popravdě by mě překvapilo, kdyby se tak nestalo. Můj pohled se přesunul tedy k našemu vlčkovi. Jeho slova z něho padala neskutečnou rychlostí. Myšlenky se chrlily ven a já jen čekal, kdy se zakoktá. Nestalo se. Zamyslel jsem se. "Hm, bohužel ti nemohu dát odpovědi na tvé otázky. Setii už nemůžeme brát jako člena smečky. A kde je jí konec?" Pokrčil jsem rameny. Newlin mluvil něco i o vločce. "Vypadala nějak takhle?" Ukázal jsem čenichem kousíček od Newline, kde právě dopadala velice líně vločka.
Na lov všichni tři souhlasily. Výtečně, smečka neumře!" Problesklo mi hlavou. Pohled jsem přesunul k Aseti. Koutkem oka jsem zavadil o bílé ouško. Následně však můj pohled sklouzl do jejích očí. "Málem bych zapomněl, máme novou členku. Litai, vlčice s červeným kožíškem." Poznamenal jsem a usmál se na vlky.
Lesem se nesla čerstvá stopa známého pachu. Ganie. Byl jsem tak rád, že se vlci stahují do lesa. Nevěřil bych, že tohohle všeho je zima schopná. Měla své kouzlo. Utužovala pouto smečky. Nutilo nás to trávit více času společně. Zdvořile a s úsměvem jsem vlčici pokynul na pozdrav. "Dobré jitro."
Uslyšel jsem hlas své dcery. Jak pyšně jsem se cítil, když jsem slyšel z jejích rtů slovo "otče". Otočil jsem se na přibíhající dcerku. Jiskřičky naděje mi probleskly v očích. Její hlas však zněl zmateně. Dcerka doběhla rovnou ke mě. Položila na mě hlavu svou a já měl pocit, že je z ní jen pouhá křehká květina. "Darkie copak se stalo, co je s Neyteri kopretinko?" Ano, doposud pro mě byla kopretina Neyteri. Jenže Darkie jí byla tak hrozně moc podobná ve všem, že jsem si nemohl pomoct. "Sochou se stala? O čem to mluvíš?" Úzkost mě popadla a srdce se rozbušilo. Nemohla se stát sochou, jakou sochou? Vlk se přeci nemění v sochy. Určitě se jen zmatená a neví co říká. Stál jsem jako přikovaný k zemi a poskytoval dceři oporu, kterou ve mě vždy měla, jen se jí bála jít naproti. Položil jsem hlavu na její drobné rameno. Bože vždyť vy dvě voníte úplně stejně. Vůně její matky z ní doslova sálala.

// Určo :)

// Moment, tento vlček se tu vzal jak? :D

Přikývl jsem ve znamení souhlasu. Byla skromnou vlčicí, ale o to lépe. Takové vlci často dokázali více než překvapit.Vlčice vypadala, že se nenechá odradit ani prostředím, ale mlhou. Byl jsem nadšen. Povahu má po svých rodičích. Tak rád bych je zase jednou viděl. Pro mě to byl úžasný pár.
Nové oznámení příchodu člena. Pousmál jsem se. Začala zima a vlci se začali stahovat do jádra smečkového lesa. Dělalo mi to radost. Budeme muset jít na lov. Takže čím více tlapek, tím lépe. Netrvalo dlouho a k nám se přidal černo-šedý vlček. "Zdravíčko, dobrá práce." Poznamenal jsem krátce s úsměvem. "Nová členka Saruménské smečky." Krátce jsem uvedl vlčici, která stála po mém boku.
Noktisiel se chtěl ujat Litai. Mrkl jsem na něj. "Nechám vás o samotě. Bude fajn, když jí ukážeš kde se nachází pitná voda." Poznamenal jsem krátce. "Půjdu najít ostatní. Je zapotřebí něco ulovit. Pokud byste měli zájem a chtěli se přidat, klidně doražte." Kývl jsem hlavou a dal se do pohybu. Jedním mohutným skokem jsem se dostal dobré tři metry dopředu a následně nabral tempo směrem, odkud jsem cítil pachy vlků.
Newlin je už taky zpátky, skvělé. Problesklo mi hlavou. Vlastně mi ani nedošlo, že jsem přijal členku smečky bez Neyteri. Kde vězíš tak dlouho! Nechal jsem to být. Zima byla za rohem lesa a já potřeboval nakrmit členy smečky a co víc, udělat zásoby na zimu.
"Aseti, Maple, Newline." Kývl jsem vlkům na pozdrav, když jsem dorazil k nám. "Jak jste na tom? Přidal by se někdo ke mě na lov?" Zeptal jsem se a zastavil jsem zhruba metr a půl od hloučku vlků.

// Kdo by se chtěl přidat na lov tak buď postík, nebo sem dolů pod post hoďte komentář děkuji :)

Volným tempem jsme obcházeli hranice. Vážně ležérní tempo. Mlha nám nadále ustupovala a opětovně za námi uzavírala cestu. Ohlédl jsem se zpět za sebe. Les byl uschován a jeho nástrahy také. Pokynul jsem hlavou. Mlha není vše, co tento les skrývá. Pousmál jsem se. Věděl jsem, že bych musel vlčici připravit na to, co se tu může stát. Nechal jsem vlčici prostor k zamyšlení. Zamyslet se nad odpovědí bylo stokrát lepší, než něco rychle plácnout. Vlčice začala mluvit a já jí naslouchal. Hm. Zamručel jsem tiše. Jak moc přátelští naši vlci vůči sobě jsou jsem vlastně ani nevěděl. Ale bylo zde spousty dobrých vlků. Počkat, všichni jsou dobří. Kteří měli srdce na pravém místě a chovali se k sobě tak i ke mě hezky. Nejspíše.
"Tvé odpovědi jsou velice skromné. Připadá mi, že nemáš nikterak žádná očekávání. Ovšem, možná že je to dobře a smečka tě nakonec překvapí." S její další větou jsem musel souhlasit. Tlapka navíc ať již v lovu nebo udržování lesa se vždy hodila. "Náš les je poněkud zvláštní." Začal jsem naznačovat. "Nachází se zde jak pitná, tak nepitná voda. Navíc les je plný nástrah co se týče různých jam, propadlin a propastí. Stromy jsou často tak blízko sebe, že běžet mezi nimi vyžaduje jistou obratnost." Odmlčel jsem se. "Mlha, je to náš přítel. K lesu patří a naše vlky bezpečně navádí daným směrem, kterým chtějí jít. Pro cizince vytváří les nedobytným." To byla další věc, kterou by měla vědět.
"Pokud ti nevadí troška adrenalinu, budiž ti náš domov domovem i tvým, vítej u nás člene Saruménské smečky." Usmál jsem se na vlčici a na okamžik se zastavil. Mlha prostoupila až k nám a celého jak mě tak i vlčici pohltila. Jako by jí snad vítala. Vlnila se kolem jejich tlapek, následně kolem trupu, hlavy a ocasu. Jakoby lusknutím oříšků, byla zase fuč. Hm, zvláštní. "V lese se nachází pár vlků, můžeš je vyhledat a rovnou se seznámit. Pokud chceš strávit nějaký čas v lese sama, prosím. Jak se vlastně mají tví rodiče?" Strašně dlouho jsem je neviděl, byl jsem zvědavý jak se ti dva mají. Byl to tak skvělý pár.

// Vzala jsem to trošku hopem. Nevím jestli budu mít čas přes víkend odepisovat , tak ať nezdržuji:)