Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Newline, ty jsi prostě blázen. :D Tvůj post, a povaha jsou absolutně dokonalé.

// Newe, ty jsi náš nejlepší pečovatel a vždy budeš. Hoď se do klidu, dej si zástěru a vlčatům něco dobrého uvař. :)

// Proč je Morf za Zlobu :D :D /Každopádně děkuji, nečekala jsem to :)

Dostala se mi obrovská čest. Ani nevím jak to napsat. Ale prosím... přivítejte naše VLČATA! Mamé ve smečce malé, chlupaté nestvůrky, které splodili Noktisiel s Wolfganii. Moc vám děkujeme, za tak nádherný dar :) A vy Kenai, Marion, Cassian - Vítejte v naší smečce, která je vaším domovem, útočištěm, odpočinkovým místem, prostě vším, čím budete chtít. Jen tak mezi námi, máte hrozně roztomilá jména.

Jsem absolutně nadšená, že v Sarumenu budeme svědky, jak se tři nové životy budou prát s nástrahami toho všeho hnusného kolem nás, co spoustu vlků změnilo či zkazilo. Vám však přejeme, aby se vám to nestalo. Ještě jednou vítejte chlupatá zlatíčka. :)
.
.
Mimo téma. Dovolila jsem si povýšit dvě vlčice. (Nakonec jsou vlastně tři)
Darkie ty mi jako dcera děláš šílenou radost, že jsi tak aktivní. A jsi neskutečně aktivní, takže je z tebe nová Gamma. :)
Maple rovněž, jsi neskutečně aktivní, takže díky tomu vítej na pozici Delta.
A ještě bych chtěla dodat. Derian snad přijmeš funkci ochránce. A pozici Delty!
.
.
Ode mě vše. Snažte se, množte se, užívejte si. Apeluji pouze na ty, kteří nejsou až tak aktivní, aby se trošku polepšili. Může se stát, že vaše funkce se stane funkcí někoho více aktivního. :P

PS: Kdyby byly nápady na neherní akce... sem s nimi.

Kde jsem tu Litai jenom mohl ztratit? Přemýšlel jsem. Prostě se mi asi zdejchla. Kdo by chtěl poslouchat moje blbé kecy žejo. Ani jsem se jí vlastně vůbec nedivil. V hladině vody jsem viděl další a další útržky své minulosti s Neyteri. Chtěl jsem se tam vrátit. Natáhl jsem tlapku a chtěl se jemně dotknout hladiny vody, abych mohl Neyteri pohladit. "Morfe!" "Šmankote!" Vyjekl jsem, jak jsem se lekl a tlapou drcl do obrazu hladiny vody. Ta se rozplynula. Ještě chvíli jsem se snažil najít tu vzpomínku na hladině, ale marně. Zvedl jsem pohled. Newline. Usmál jsem se na vlka. Moc rád jsem ho viděl. "Ahoj Newline." Řekl jsem s úsměvem a posadil jsem se. Chtěl jsem se ho zeptat jak se má, ale nepustil mě ke slovu. Jak já ho za tohle zbožňoval. Hromady, hromady informací na mě valil. Přesně tohle jsem potřeboval. Zaměstnat hlavu. Mluvil o nějakém oříšku. Chtělo se mi smát. Ten vlk byl prostě třída! Hned co dovyprávěl svůj příběh o oříšku, jsem se rozhodl, že si z něho udělám tak trošku legraci. "Hledím na hladinu vody. Právě tam spadl ten oříšek o kterém se bavíš!" Řekl jsem hodně vážně a horlivě. "Najednou jsem ho uviděl, skočil tam a už se nevynořil!" Dodal jsem a nechápavě společně s ním zíral na hladinu vody.
"Slyšel jsem jak říkal, že je mu děsný vedro a že se musí ochladit. Jenže se ještě nevynořil." Zavrtěl jsem smutně hlavou. O jakém oříšku to mluví? Oříšek se přece nemůže rozhodnout, jestli se půjde koupat. Koukl jsem na něho. "Podle mě veverky plavat umí." Dodal jsem a po očku sledoval odkud příjde Derian. Zmiňoval jí. Že ten oříšek hledají spolu. Možná, že když řeknu, že ten oříšek se jednoduše asi utopil, přestane ho hledat a najde si na práci něco lepšího.
Zazubil jsem se na Newlina. "Jak se vůbec vy dva máte?" Narážel jsem na vlčata... na které se mě Derian ptala. Ještě jsem tady žádná neviděl a tak jsem se chtěl ujistit, zdali je vše v pořádku a zdali na nich pracují.

// Nepatří to k tomuto příspěvku -> Někdo na krutopřísně pomalou hru?

// Každému přidáno + 25 drahokamů

// Dovolím si přeskočit Litai, nechce se mi déle čekat :D aww

Za pochodu jsem si ani neuvědomil, že jsem ztratil Litai z dohledu. Otočil jsem se za sebe. Ale svítivý rudý kožíšek jsem neviděl. Zastavil jsem se. "Litai?" Hlesl jsem poměrně hlasitě a rozhlížel se kolem sebe. Ale nikde ten kožich nebyl. Pokrčil jsem rameny. Možná si chtěla jen odskočit. Pokračoval jsem dál. Věděl jsem, že pokud bude chtít, najde si mě.
V lese jsem slyšel vzdálené hlasy či nějaký hluk. Vlci zde byli a já poklidně procházel hranice. Krátká kontrola na pár místech mě usvědčila, že bety pracují tak jak mají. Pousmál jsem se a dál putoval lesem křížem krážem. Sem a tam a tam a sem jako tělo bez duše, myšlenkami upoután kdesi do minulosti.
Přehrával jsem si v hlavě několik událostí, které byly spjaté s Neyteri. Těch vzpomínek byly mraky. Hafo a hafo. Valily se mi do hlavy a já je sledoval, jako by to právě probíhalo. Věděl jsem o každém jejím úsměvu o každém jejím výrazu a jeho významu.
Nakonec jsem skočil zase u tůňky. Lehl jsem si k ní a zíral do ní. Všechny mé obrazy se přenesly jakoby na plátno, na které jsem se mohl dívat.

Tomu nerozumím...? Vlčata jsou hodnotná pro jejich "rodiče".
Mám to chápat tak, že vlci co jsou v páru chtějí vlčátka. Najdou hráče. Ti jim po nějaké době odpadnou a ten daný pár už bude vědět, že již nikdy jejich potomci herně nemohou hrát?

Jen malá poznámka k výběru hráčů za vlčata... Já myslím, že už se to teď děje. Budoucí rodiče si dost pečlivě vybírají hráče. Ale i ten nejlépe vypadající hráč může odpadnout. Tohle mi přijde trošku jako hloupost, protože nikdo nikdy nezaručí že daný hráč bude hrát na 100% a již navždy.

// Moc se omlouvám

Obloha se začala zatahovat. Čekal jsem, že po takovém oteplení dojdou i dny, kdy bude pršet. Celé dny proprší. Popravdě jsem se na ně moc netěšil, ale věděl jsem, že pro přírodu jsou moc zapotřebí.
Kývl jsem na vlčici. Nechtěl jsem se více v tématu Neyteri šťourat. Snažil jsem se tvářit, že se vůbec nic neděle. Ale byl jsem taky jenom vlk. Všechny city se mě týkaly tak jako každého jiného vlka. Jen jsem je vždy dokázal bravurně skrývat. Což teď nebyla tak lehké a tolik mi to nešlo.
Vlčice se rozesmutnila. To já také, ale nechtěl jsem, abychom si kazili den. Nebo lépe řečeno, nechtěl jsem tím ostatním kazit dny a náladu. "To je v pořádku, nic se neděje." Řekl jsem a nahodil falešný úsměv. Nechtěl jsem jí vidět takhle zkroušenou. Smutek ostatních vlků mi naopak přitěžoval. Chtěl jsem, aby smečka byla v pohodě a dobré náladě.
Zhluboka jsem se nadechl. Mohli jsme se vydat na procházku lesem. Měl jsem pocit, jako by nám les cosi šeptal. Ale nerozuměl jsem mu. Nevěděl jsem co přesně nám to chce sdělit. Možná blížící se léto, či oznamoval blížící se deště. Kdo ví. "Jak se vůbec mají tví rodiče?" Nevěděl jsem, jak dlouho tomu bylo, co je viděla naposledy. Ale ty vlky jsem si oblíbil a zajímalo mě, jestli náhodou neví, jak se jim daří. Byli spořádaným párem. Velice vyrovnaným.
Lesem se neslo ticho. Cítil jsem čerstvé pachy vlků, takže tady někde byli. Každopádně je nešlo vidět, ani slyšet. Asi nabírají síly. Hlesl jsem ve své mysli. "Se členy smečky vycházíš dobře? Žádné problémy?" Mohla by vědět více než já. Mohla by vědět o případných neshodách, o kterých mi nikdo neřekne. Byl jsem jednoduše zvědavý.

Uzavřeno
Zapsáno. Já se teď budu tedy hrabat v počtech a co nejdříve hodím výsledky.

// Pardon odpovím co nejdříve

Poznámka pro mě: Sepsáno