Gallirea - Příspěvky uživatele

// + 3 drahokamy + 1 křišťál roztomilý postík.

// + 7 drahokamů + 3 křišťály pěkné, vtipné :)

// Moc pěkné a zároveň vtipné! + 7 drahokamů + 3 křišťály a já si dovolím, protože jsi úplně první z vlčat + 2 mušličky! jako absolutně první post u víly.

Měl pravdu. Tenhle les byl více než neobvyklý. "Když lesu příjdeš na chuť zamiluješ si ho." Ale to bylo něco, co nejspíše on nedokázal pochopit. Celkově vlci bez smečky byli často jiní. Né že vyloženě fajnovky, ale málokterý les jim voněl.
Jeho oči spočinuly na mlze. Ale nijak to nekomentoval. "To je naše mlha... je vždy tam, kde je jí zapotřebí." Dodal jsem tiše a ohlédl se. Už byla fuč. Nejspíše znepříjemňovala život dalšímu cizinci, co se dostal do lesa. A dobře dělá! Byla to naše záchrana.
Když jsem se mu představil, neopětoval to. Musel jsem si rýpnout. Protože po světě chodili i tací, co si mysleli, že je jeich jméno tajné a nikdo ho nesmí vědět. Zeptal jsem se a má otázka visela i v mých očích. Můžeš říct cokoliv. Jen něco řekni. I kdyby lež. Nedělej ze sebe takového šaška beze jména prosím. Zatím to měl u mě dobře nahnuté a nevadil. Avšak pak mi sdělil své jméno. Stín? Jak neobvyklé. Hm. "Dost se k tobě hodí." Zakřenil jsem se na něho. Ale tak nějak jsem tušil, že úsměv opětovat nebude.
Protočil jsem oči. Vůbec se ani nezasmál. "Ty jsi hrozný suchar." Dodal jsem tiše jeho směrem. Ale přeci jen ho jedna věc zaujala. Byla to magie a lépe řečeno magie spojená s odznaky. Znovu jsem zvedl tlapku a ukázal směrem, kde se nacházely Narrské kopce. "Kousek odtud má úkryt Život... a dál na sever zase Smrt. Když jim dáš něco vzácného... splní ti tvé přání." Odkašlal jsem si, protože mi zaskočila vlastní slina a zrovna profesionálně to tedy nevypadalo.
"Odznaky nejsou toxické pořád. Ale když se aktivují, mám celkem slušnou obranu." A aktivují se samy. No není to paráda? Tak nějak jsem začal přebírat tu jeho nuznou náladu. Jeden vlk mi jí zvedne a druhý jí zase utne. Život alfy fakt není jednoduchý. Ale on vypadal jako takový ten poustevník, který putuje a putuje. A není s nimi sranda.

Hluboký pohled jsem opětoval. Možná se mě snažil vykolejit. Bohužel, tohle pro mě byly věci, se kterými jsem se denně setkával. A tak jsme na sebe chvíli zírali jako dva zamilovaní pěkně z očí do očí. Hm, zajímalo by mě, co se mu v té kebuli honí. Na co myslí? Ale nikdy jsem nebyl takový sprosťák, že bych hned jen tak bez počkání někomu lezl do hlavy. Bylo to barbarské. Měl jsem raději, když jsem mohl odhadovat. Páni... magie myšlenek. I mé oči vypadají takhle? Vypadá to fakt dobře. Byl jsem spokojen. Jestli i mé oči vypadaly podobně jako jeho, byl jsem vážně nad míru spokojen. Byly jako dva měsíce vedle sebe.
Naklonil jsem zvědavě hlavu na stranu. "Proč myslíš?" Zeptal jsem se ho. "Nám se tady žije dobře. Hodně prostoru... les není jen tak pro někoho. Takže tady pak zůstanou vážně jen ti co chtějí." Protože se né jednou stal, že tady přišel zájemce, ale les se mu nezdál. Byl moc nebezpečný. Moc nezabydlený. Ale mě se líbil. Měl své kouzlo.
Podíval jsem se na les přes rameno a viděl naší mlhu, která se zrovna přemisťovala nejspíše ze západních hranic na východní. Jen tak za mými zády proplula. Podíval jsem se na toho šedého, jestli si toho všiml. Tohle je u nás normální.
A jak jsem se domníval. Vlci se smažili ve svých vlastních kožiších. Nic co by bylo k závidění. Ale mohli trávit celé dny u vody. A být v ní naložení. Pokud jí ovšem našli a zrovna nevysychala koryta.
Stejně se mi zdál pořád divný. Vlastně jsem si všiml, že za celou dobu co spolu mluvíme se vůbec nepohnul. Krom toho že otevíral tlamu. A občasně mrkl. Byl vážně hodně... klidný.
Co je to? Nechápavě jsem se na něj podíval. "Jako tohle? Odznaky." Dodal jsem a přitom mi došlo, že asi stejně nepochopí, jak jsem to myslel. Poposedl jsem si. "Odznaky spojené s mou magií. Vlastně jsem taky tak trochu jedovatý." Začal jsem se smát. On byl tedy větší suchar a tak jsem ani nečekal, že se zasměje. Uch, jestli bývám takhle upjatý no potěš koště. "Já jsem Morfeus." Představil jsem se mu. Jelikož to vypadalo, že tady bude sedět asi hodně dlouho... a nejspíše meditovat. A asi by byl rád, kdybych odešel a nechal ho tady rozjímat. To jsem zcela nemohl. Mohl jsem se posadit několik metrů od něj, abych ho měl na dohled. Ale víc jsem ho něj udělat nemohl.

To bude zase nějaký podivín. Proč se stahují zrovna sem? Je nějak přitahuji. Povzdechl jsem si. Ale spíše to vypadalo na podivínského šprýmaře. Pomalu jsem otočil své tělo jeho směrem a posadil se naproti němu. Vypadal, jako kdyby právě meditoval. A zrovna tady? Vypadal jako vlk znalý světa, co procestoval svět křížem krážem dvakrát a ještě jednou pozpátku. Ale mě zatím nevadil. Usmál jsem se na něj. "Já taky netvrdím, že je mé svědomí čisté jako okvětí kopretiny." Blázne kde žiješ? Už když jsem se narodil byl můj okvětní lístek jemně našedlý. A pak nejspíše zčernal. A nakonec opadal. Ale poznámka to byla vtipná. Přesto jsem měl pořád v mysli jen jedno. Je to podivín. "Mě toho žere..." Přimhouřil jsem oči. Možná jsem dostal pidi strach, jestli se mi nerýpe zrovna v hlavě. Jeho oči byly jasným náznakem magie myšlenek. Hm, no uvidíme. Třeba vyhrabe nějakého kostlivce. Mlaskl jsem si.
Naklonil jsem hlavu na stranu. A pomalu přikývl. "Ano, tohle celé patří naší smečce." Ukázal jsem tlapkou od jedné strany hranic k druhé. Les to byl velký a prostorný. Tak proč tady nenechat ty chudáky ugrylované ze slunce odpočívat. Jen je musel někdo pohlídat. Né že bych to dělal rád... ale někdo to dělat musel.
Když se zeptal na nějaký ošklivý kousek, musel jsem se znovu zasmát. Tihle cizinci mi zvedali náladu. Na jednu stranu byli fajn. A svým způsobem roztomilí. Dokázala se někdy zeptat na velmi zajímavé otázky.
"Ale jo. Jenže je tam jedovatá voda... tam bych tě nerad pouštěl." Usmál jsem se na něho. Bylo to součástí Sarumenu. Takové zapadlé místo, kam stejně nikdo moc nechodil. Ale že bych tam tohohle podívína měl nechávat samotného? Raději ne. Ještě pořád tady jsou vlčata. "Jsi dnes druhý vlk, co se tady přišel schovat před sluncem... to je to tam tak hrozné?" Zeptal jsem se zvídavě. Tohle mě celkem zajímalo. Možná se vařili ve vlastní kůži. Fuj. Ušklíbl jsem se u té představy.

Zhluboka jsem se nadechl a vzduch nechal ze svých plic pěkně pomalu vypouštět. Vlčice to byla milá. A tak mě trošku obměkčila. Úsměv jsem jí opětoval. "Nemusíš se omlouvat, v pořádku." Dodal jsem zcela klidným, vyrovnaným hlasem. A jakoby ty náznaky protivnosti byly fuč. Nevadilo mi to. A mimo les musel být pořádný pařák. Navíc v našem lese bylo pěkně dusno, co teprve mimo něj?
Začal jsem se smát. Byla vtipná. A byla příjemná. Nebýt toho, že bylo zapotřebí pro smečku lovit, nejspíše bych i šel. "Někomu to vyhovuje, druhému ne." Odpověděl jsem s doznívajícím smíchem. "Rád bych šel, ale mám ještě nějaké povinnosti." Dodal jsem ale už více odměřeně, než bych nejspíše sám chtěl.
Když do mě drcla, zvídavě jsem se na ní podíval. Do cizí alfy se nedrcá. Ale byla tak milá, že jsem na ní nemohl být zlý. Postavil jsem se, když odcházela. "Snad jindy..." Dodal jsem tiše a sledoval její kroky, které opouštěly náš les. Snad jindy. Moje duše by jí okamžitě následovala a dalo mi co zabrat, aby zůstala v mém těle přítomná.
Otočil jsem se zády a rozešel se po lese. Přemýšlel jsem, jestli skočit do jezírka a nebo se svalit rovnou tady na zem. Procházel jsem zrovna kolem spadlého stromu když... To nebyl strom. Udělal jsem několik kroků zpět a hlavu otočil doprava. "Fuj to jsem se lekl." Odsekl jsem, když jsem spatřil šedého vlka, který vypadal jako součást spadaných stromů. Jak ses tady dostal? Zhluboka jsem se nadechl. "Tady je území smečky." Dodal jsem tiše, jelikož ten vlk na mě působil... jako kdyby byl duchem nepřítomný. Trošku sluníčka a ejhle. Druhý vlk se jde chladit do našeho lesa. Kdo ví jak jsou na tom zbylé hranice. Srdce se mi začalo uklidňovat. Vážně jsem se ho lekl, když bez hnutí sedí mezi stromy. Snad ani víčky nemrkal.

// Konečně si s někým může Morf zahrát a je to jen taková rychlovka

Z mého rozjímání mě vyrušilo krátké zavytí. Zamračil jsem se. Ten hlásek jsem neznal. A věděl jsem, že tam budu muset dojít. Kdo ví, kdo ještě zůstal vůbec v lese. Všichni někde trajdali. A tak mi nezbývalo nic jiného, než se postavit a doběhnout se podívat, cože se to na hranicích děje. Dal jsem si ale na čas. Nijak jsem nespěchal. Členů bylo dost a tak jsem mohl klidně nechat někoho počkat.
Suštil jsem, funěl a dupal. Klasický můj příchod. V dáli jsem viděl siluetu vlka a tak jsem se vydal rovnou přímou čárou k němu. Z vlka se vyklubala vlčice. Poměrně mladá a pohledná. Neměl jsem zrovna náladu se vykecávat. Vždy jsem byl rozmrzelý po delší době co jsem trávil čas sám se sebou. "Co to bude?" Zeptal jsem se ještě za chůze a zastavil se od vlčice asi dva metry, aby každý z nás měl prostor a my na sebe nemuseli pokřikovat. Vypadala že má naspěch. Nejspíše chtěla jen projít přes les. Asi budu muset dělat převozníka přes náš les. Ušklíbl jsem se krátce a narovnal se. Tyhle obchůzky asi hodím na bety. Olízl jsem si čumák a po chvíli se posadil.
Její tvář se mi zdála plná zmatků. Možná někam vážně spěchala. Ale mě se teď běhat po lese teda vážně nechce. Povzdechl jsem si. Měl bych se zase vydat na nějakou dovolenou. Odpočinout si. Najít Jennu a zadovádět si. Avšak v dobrém slova smyslu. Ta vlčice mi do žil vlévala opět život. "Nech mě hádat. Chceš projít přes les na další území." Dodal jsem po krátké odmlce. Tipově mi připomínala Amnésii. Ale možná se mi to jen zdálo.

// Já ti můžu nabídnout Lucy :) Počkám na Castora a postnu

Och promiň!

Otevřel jsem oči. Nejspíše jsem usnul. Ztěžka jsem si promnul víčka. Připadalo mi, jako kdybych spal věčnost. Netušil kde jsem, kdo jsem a co tady vlastně vůbec dělám. S zívnutím jsem se rozhlédl po lese. Nikoho jsem ve své blízkosti neviděl. A tak jsem si poklidně hlavu položil zpátky na zem.
V břiše jsem začínal pociťovat zvláštní pocit. Je to hlad? Nebo mě zžírají červi? Povzdechl jsem si a zavřel ještě oči. Ale hlavou se mi honily jen samé hlouposti a spíše tam bylo pusto a prázdno. Avšak pak mi hlasitě zakručelo v břiše. Tak je to hlad. Olízl jsem si čumák. Od lovu mrtvých daňků už nějaká ta doba oběhla. A já i ostatní měli určitě hlad.
Ztěžka jsem zvedl hlavu a ještě jednou se podíval, jestli někdo není poblíž mě. Následně jsem se posadil a poměrně sáhodlouze zíral před sebe. Cítil jsem pachy spousty vlků. Jen nebyly tak čerstvé. Vypadalo to, že se zase hromadně někam přesunuli. A na dobráka Morfa zapomněli. Opět. Ušklíbl jsem se a protáhl si svaly. Občasně se ozvalo nějaké to křupnutí v kloubu. Byl jsem absolutně mimo. Sice jsem udělal několik kroků, ale musel jsem se opět zastavit. Ani jsem netušil, co se děje. Mlha mě opětovně pohlcovala. Ale tohle byla dobrá mlha, ta naše smečková. Buď raději na hranicích a hlídej okolí. Dodal jsem ve své mysli. Necítil jsem se vážně dobře a musel jsem si znovu lehnout.
Opřel jsem si hlavu o kmen stromu. Mlha tady byla pořád se mnou. Jako by se mě snažila snad pohltit. Začal jsem si naivně namlouvat, že je to Neyteri, která se snaží trávit čas se mnou. Hlasitě jsem si zívl a schoulil se do klubíčka. Hlavu si položil na tlapky a zíral na mlhu, která mi dělala společnost. Zanedlouho jsem však opětovně usnul.

VYHODNOCENÍ:

Účastnili se: Newlin, Amnesie, Wolfganie, Aseti

Tip Wolfi: Neyteri, Rannath, Setia, Nerssie, Andante, Sallaré, Nate, Allairé

Tip Amnesie: Neyteri, Nate, Setia, Nerrsie, Sheila, Allairé, Sallaré, Rannath

Tip Newlina: Jako první se přidali Morf s Ney, samozřejmě >:D Ale pak! Pak přišel Nate ˘^˘ (Nebo taky Neight a Vydreight!) Pak Amnesia se mnou c: Pak byl lov na vydru! A pak už si nepamatuji pořadí, ale... přidala se Setia, Nerssie, Sheila, Geib (s tím jsem si nestihla ani zahrát :c Taky se moc dlouho nezdržel T-T), Wolfganie, Darkie a Rannath, Sallaré, Derian, Noktisiel, Maple, Allairé, Aseti (to už tu ale nebyla Setia :c), Litai, Duncan a... jestli jsem na nikoho nezapomněla, tak pak přibyli Kenai, Cassian a Marion, pak Kasius a nakonec Yanlin! ^^

Tip Aseti: Nate – první člen-----který smečku opustil, Newlin – další člen (druhý), Amnesia – třetí, Setia – čtvrtá, Nerssie – pátá, Sallaré – šestý, Wolfganie - sedm, Andante - osm, Derian – devět, Allairé – deset, Noktisiel – jedenáct, Maple – dvanáct, No, nesmím zapomenout na Aseti, že ano :-D, Duncan – čtrnáct, Darkie + Rannath (vlčata alfa páru), Marion+Cassian+Kenai (vlčata gama páru), Kasius (zatoulané vlče)

Všichni jste dostali + 5 mušliček. Bonus za fakt krásný seznam dostává Newlin + 2 křišťály a Aseti + 1 křišťál.

PS: Je to trošku trapné, ale já úplně zapomněla na Sallarého a vůbec nevím kdo to je nebo nějaká Sheila...

A teď jsi jděte odpočinout, nabrat síly. Blíží se nám smečkový lov - více info však máte na našem smečkovém chatu - viz FB

Pa

// máš asi neviditelný plášť :O kdyžtak opravím :D