Gallirea - Příspěvky uživatele

// Praha je trapná

Tak zajíce. Super! Pro začátek super volba. Kenai úplně hovorný nebyl. A tam jsem ho nechal být. Aby si ještě nemyslel, že jsem nějaký vyzvídač. Kdyby chtěl, mluvil by s námi sám.
Amnesie tudy procházela a zahlédla stádo bizonů. Uznale jsem se na ní podíval. "Výborně, tak se jej pokusíme najít." Rovněž jsem více nekomentoval ono dění ohledně jejího partnera. Bylo nás tady hodně a nechtěl jsem se v tom nimrat před ostatními. Už tak se tvářila, že jí to je nepříjemné.
Zhluboka jsem se nadechl. V dáli jsem uviděl šedý kožíšek, který se k nám řítil. Jako na zavolanou. Newlin k nám mířil.
Mezitím mi stihla Maple objasnit, jak to má s magiemi. Kývl jsem hlavou. "Iluze jsou fajn." Mrkl jsem na ní. Né že by vzduch nebyl. Ale přišel mi takový jemný. Za to iluze byly lepším páčidlem. Fajn fajn.
Bohěl k nám Newlin a začal zděšeně pokřikovat něco o Smrti. Tak přeci jen si jde pro mě? Podíval jsem se Newlinovi přes rameno. Ale nikde jsem tu černo černou vlčici neviděl. Všichni ho začali uklidňovat.
Nadechl jsem se zhluboka a rozhlédl se kole nás. Stádo bizonů tady nebylo a ani Smrt. "Jednoho dne umřeme všichni. Někdo dřív a někdo později." Jo, tohle ho mělo uklidnit, ale asi to nebyla věta, která se hodila pro uklidnění vlka. "Tak jako si vzala Neyteri. Vezme si i mě a tebe. Ale... tím si nebudeme dělat vrásky přeci ne?" Zasmál jsem se. No vtipné to nebylo ale bylo zapotřebí mít mysl otevřenou. Jednoho dne to opravdu příjde. A není nic lepšího, než být na to připraven.
Všichni souhlasily se skupinkami. Wolfganie navrhla rozdělení. Kývl jsem hlavou. Ale váhal jsem. "Bizon je velké zvíře... ale zkusíme to ve skupinkách." Načež Maple zachytila stopy, takže náš úkol byl teď jasný. Vydat se po stopě a v pravý čas se rozdělit. "Jdeme, před stádem se rozdělíme." Švihl jsem ocasem. Hustota adrenalinu by se dala krájet. Na okamžik jsem musel zvednout hlavu k nebi. Přestalo pršet! "Jako na zavolanou super." Hlesl jsem a vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo být dílo někoho z přítomných.
Vydal jsem se za Maple po stopě... stádo nebylo zase tak daleko, jak se zdálo. Už z dálky šlo slyšet. Funění, mručení a dusot.
// Skupina - Morf, Maple, Newlin
"Dobře, každý zaujme své místo. Maple, budeš naháněč, nebo chceš být finiš?" Zeptal jsem se jí šeptem. Potřebovali jsme zaujmout pozice a zároveň počkat, až zaujme pozici i druhá skupina. Protože vyplašit je dřív, nebylo vhodné. Newlina jsem tak trošku odsunul na vedlejší kolej. Věřil jsem, že je výborný lovec. Ale spíše jsem ho viděl u těch vlčat, než aby finišoval či zvěř štval. S ním jsem počítal jako s pomocnou tlapkou, co poběží na okraji stáda a bude Maple nebo mě pomáhat štvát zvěř správným směrem.

// Vlčata ještě vynechávám z postu.:)

// Moc pěkné, čtivé

7 drahokamů + 3 křišťály

// pardon upravím :) EDIT - upraveno poslední odstaveček.

// Ježčí mýtina přes Eso

Pozvedl jsem svůj zrak k Amnesii. Vážně nikdo? To se mi nezdá. Ty jsi je beztak zamítla dřív, než se o něco pokusili. "Zvláštní, příště asi vyrazíme spolu a já to někoho vyberu." Zazubil jsem se na ní. A nebo vyrazím sám, najdu někoho vhodného. Dovedu ho do Sarumenu a pak, jakožto náááhodou... se dáte dohromady.
Jo, tohle znělo jako plán a celkem se mi to zamlouvalo. Amnesie se dál ke svým toulkám nevracela ale nejspíše byla spokojená. Maple se dala taky do řeči. Nejspíše prožívala krásné chvíle svého života. Usmál jsem se na ní. Vypadala více než spokojeně. A vnitřně jsem se tak nějak smířil, že Rannath někam vzal roha a Darkie nebude mít vlastní vlčata. A faktem bylo také to, že se do smečky dostaly cizí vlčata a tak se měly alespoň o co starat.
Zamyslel jsem se nad její otázkou. "Víš že ani nevím? Magie používám sporadicky. V podstatě jen, když je nejvyšší nouze a jinak to nejde. Ty sis nějakou už oblíbila?" Zazubil jsem se. Ovládal jsem pár magií, ale že bych byl zase až takový mistr. To zase ne.
A pak tady byl tichý Kenai. Otočil jsem hlavu jeho směrem. "Jaké jsou tvé zkušenosti s lovem? Už se ti podařilo něco ulovit, nebo ti rodiče ukázali nějaké triky?" No, ono to nebyly až takové triky, jako spíše zkušenosti. Ale zajímalo mě, jak je na tom vlastně on. Je velmi mladý a přesto s námi vyrazil na lov. Což mě trošku znervóznělo, ale na druhou stranu, je třeba učit vlčata.
Pak jsem však svou pozornost přesunul na naše bety. "Nějaké nápady? Záleží na co natrefíme, ale budeme lovit všichni jako jedna velká skupina, nebo se rozdělíme na polovic?" Nejspíše bych nechal Wolfganii a Noktisiela. A k nim bych dal jejich syna. A já bych si vzal Maple a Amnesii. Ale vše se odvíjelo také od toho, jestli se chce Kenai aktivně zapojovat a na co přesně narazíme. Jestli potkáme jenom králíky, tak můžeme klidně lovit i po jednom.
Šli jsme poměrně velká tlupa. Cítil jsem se dobře, že jsme vyrazili na lov a dokonce se i únava otupovala. Začínal jsem být plný energie a adrenalin se mi začínal v těle pomaloučku zvedat.

// Morf je takový Taťka Šmoula

Jo a poprosím abyste se už zapojovali i více vy. Nalezení stopy, potravy apod, ať to všechno nenajde jen Morf.

// Sarumen přes Tenebrae

Fajn otázka zazněla od Amnesie. Podíval jsem se na ní krátce. No jo kam. Mohli jsme jít do smrčin, ale Wolfganie šla jiným směrem. "Půjdeme po stopě Ganie. A pak uvidíme." Hlesl jsem a opouštěl les. Kdo jej vlastně bude hlídat? Zůstane tam někdo?
Zvláštní pocit opouštět les. Byl jsem to já, který les téměř neopouštěl a tak se mě zmocnily zvláštní pocity, jako bych měl snad zůstat.
"Jak se vám všem daří? Delší dobu jsem vás neviděl." Zeptal jsem se trojice, která šla v závěsu za mnou. Chtěl jsem tak zastínit ty své zvláštní pocity. Ale docela jsem se jich nezbavil. Potřeboval jsem, aby už někdo začal mluvit. Únavu jsem cítil po celém těle. Mohl jsem zůstat ve smečce, ale co by to byl za smečkový lov bez alfy? Zavrtěl jsem hlavou. Věděl jsem, že tohle ještě musím zkousnout a odpočinu si až po návratu.
A jen co jsme opustili smečkový les a překonali řeku, dostali jsme se na ježčí mýtinu. Ucítil jsem pach Wolfganie a Noktisiela. Ale tady krom ježků nic neulovíme. Broukl jsem si pro sebe a ohlédl se přes rameno. Ano, všichni poslušně ťapkali se mnou. "Co ty Amny, na toulkách jsi pořád nikoho nepotkala?" Rýpl jsem si s úsměvem na tváři.
A to už jsem viděl dvě siluety. Naneštěstí pršelo, takže jsme měli všichni během chviličky spíše kožíšky promočené. Mě to ale nevadilo. Po těch vedrech to bylo příjemné. "Zdravíme naše bety." Zvolal jsem na ty dva. A stále zaláskovaní. Bylo to hezké. "Maple se zmiňovala o lovu a Kenai říkal, že jsi chtěla vyrazit na lov... a tak jsme se posbírali a jdeme lovit!" Zazubil jsem se. Ale kam? Tady se úplně lovit nedalo. U Řeky bychom sice chytli pár ryb, ale z ryb nic moc nemáme. "Tak připojíte se že? Ale kam půjdeme... no zkusíme přejít ještě jednu řeku a uvidíme." Dodal jsem a chtěl z mýtiny vypadnout. Takové otevřené pláně a ještě v takové velké skupince. Nikdo nemusel vidět, že zrovna opouštíme smečkový les.

// Zubří vysočina přes Eso

Černý vlk se tvářil, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Ale ono se toho stalo hodně. Nejspíše ani neměl vlastní potomky, protože by tuhle situaci bral zcela jinak. Kývl jsem hlavou. Byl na odchodu. Avšak stihl se mi představit. "Já jsem Morfeus. A neboj se využít mé nabídky." Dodal jsem pro jistotu ještě jednou a sledoval, jak vlk odchází.
Zhluboka jsem se nadechl. Tak, a můžu jít spát. Ta myšlenka mě málem vypla. Byl jsem tak unavený, že jsem asi třikrát po sobě jenom zíval. Ale... Ale ne. Přede mnou se zjevila Amnesie. Už už jsem se nadechoval, že jí pozdravím. Ale uslyšel jsem další kroky za mnou. Lekl jsem se, že se ke mě řítí další cizí vlk. Otočil jsem se a za mnou stála Maple. Plná života a celá jen zářila.
Mě se leskly oči po zívání a tak to nejspíše vypadalo divně. Přesto jsem se postavil na tlapky a otočil se k ní čelem. "Ahoj Amny a Maple." Dodal jsem tiše. Obě dvě byly jaksi plné energie.
Pozvedl jsem svůj pohled k nebi. Ani jsem si nevšiml, že začalo pršet. "Alespoň k nám nebudou chodit cizinci, aby se ochladili..." Dodal jsem zamyšleně a svůj zrak přesunul na dalšího příchozího. Páni, co se stalo? Ještě pár dnů zpátky jsem byl v lese úplně sám a teď mám kolem sebe tři členy. "Ahoj Kenai." Usmál jsem se na něho. A když nás zdvořile pozdravil, musel jsem mu něco říct. Nedalo mi to. "Prosím... neříkej pane ani dobrý den." Mrkl jsem na něho. "Všichni v tomhle lese jedeme na stejné vlně. Tak příště chci slyšet čau Morfe, dobře?" Zamával jsem z vesela ocáskem. Na to že jsem byl unavený... jsem měl pořád dobrou náladu.
Maple i Kenai začali mluvit o lovu. Teď? No já bych šel nejraději spát, ale když myslíte...
Zavrtěl jsem ve znamení ne na Kenai. "Tvá maminka před chvíli opustila les, nejspíše šla napřed. A lov je rozhodně super nápad Maple. Tak co vyrazíme všichni tři?" Podíval jsem se na Amnesii. A pak se dal pomaloučku do pohybu.

// Ježčí mýtina přes řeku Tenebrae

// Jelikož tady vznikl totální chaos a bordel... tak post hodím, až jak se vrátí Etney

Takže mě určitě přeskakujte jestli je někdo "vedle mé královny"

"Ahoj." Byl mi povědomý, ale má mysl byla zaslepena únavou. Já ho už někde viděl. Vím to. Přimhouřil jsem oči, když začal mluvit. A v ten moment mi to konečně došlo! Ach ano! Zachránil nám vlče! Přivedl ho zpět k nám do smečky. Usmál jsem se na něho vděčně. Vlastně jsem toho drobečka od té doby neviděl ale... určitě byl v pořádku. "Ano, ty jsi ten co nám přivedl zatoulané vlče!" Řekl jsem s důrazem. Protože... né každý by se zachoval jako on. "Ano, myslím že je už v pořádku. Náš člen Newlin se pokoušel o záchranu tlapky..." Přikývl jsem a přemýšlel. Nemohl jsem si vybavit, jak to dopadlo. Vím že všude bylo plno bublinek. Bublinky, všude byly bublinky!
Pak se zeptal na toho zatoulaného kulíška, kterého on přivedl. "Vlastně nevím jestli jsem ti stihl předtím poděkovat... mám pocit, že jsi dřív odešel, než jsem stačil cokoliv říct." Vysvětlil jsem situaci, která byla v mých vzpomínkách tak nějak v mlze. Tehdy toho na mě bylo moc. "Děkujeme ti za naší smečku a dovolím si ti poděkovat i jménem jeho rodičů." Když bylo potřeba, neměl jsem sebemenší problém někomu poděkovat.
Srdečně jsem se na něho usmál. A abych mu to mohl nějak odčinit... "Na oplátku přijmi mou nabídku. Až ti bude v letních dnech nejhůř, nebo naopak zimních... budeš tady vítaný a budeš se moci zdržet jak dlouho budeš potřebovat." Usmál jsem se na něho a doufal, že to přijme. Nic jiného jsem mu totiž nemohl nabídnout. Třeba, jednoho dne až mu bude nejhůř se tady na hranicích ocitne. Nenutím tě být členem, jenom ti nabízím možnost azylu, kdybys jej někdy potřebovat. Protože nebýt jeho, nemám vlče.

Uslyšel jsem zavytí Wolfganie. Hlavně opatrně. Doufám že jsi nešla hledat Marion. Byla jako neřízená střela. Možná jsem jí měl zastavit... Uvažoval jsem, zatím co jsem si lámal hlavu s tím, jak se vlastně správně chovat. Oznamovat rodičům, že jejich už téměř dospělé děti opustily les? Zamračil jsem se. Jen co jsem se dostal do středu lesa, ozvalo se zavytí. Hlas jsem nepoznal. Nebyl mi nijak známý. Teď jsem tam byl. A o pár minut později už tam zase někdo je? Nevím co se s těmi vlky dělo. Asi jim bylo vážně velké horko. Svěsil jsem hlavu a mé kroky se opětovně stočily směrem k hranicím. Uchodím se. Pojdu na uchození. S tím cizincem se musela Ganie minout. Ale možná jen šla jinudy. Povzdechl jsem si a nijak nespěchal. Prostě si musel počkat. Stejně jsem předpokládal, že mi řekne, že za hranicemi je moc horko a on potřebuje stín. Mohli bychom nechat Newlina na hranicích. Staral by se o tyhle vlky, co potřebují na pár hodin azyl.
"Copak to bude?" Přesto, že jsem k vůli němu musel zpátky na hranice jsem se tím nenechal ovlivnit a nebyl hned protivný.
Táhl jsem se ale jako smrad a posadil jsem se asi dva metry od něj. Černo černý kožich mi byl povědomý, ale možná se mi to jen zdálo. Potkal jsem za svůj život tolik vlků... "Jestli si chceš odpočinout a nabrat síly na další cestu... tak tady budu muset zůstat s tebou." Dopal jsem a zívl si. Asi to bylo neslušné, ale já byl doma. A byl jsem unavený trošku.

Proč se tihle vlci rodí. Aby se unudili k Smrti? Protočil jsem oči. Byl to vážně větší suchar, než jsem byl já. Jeho zajímala pouze Smrt a magie. Ještě že jsi na odchodu. Oddechl jsem si. Takový suchar by vysál nakonec život i ze mě.
Postavil jsem se a švihl ocasem ze strany na stranu. "Měj se." Dodal jsem s trošku křečovitým úsměvem. Oddechl jsem si, když jsem viděl, že jeho kožich mizí a on odcestoval za hranice. Fuha. Ještě že nechtěl do smečky. Nevím jak by se na něho tvářili ostatní. Otočil jsem se a chtěl se vrátit zpátky do jádra lesa. Mé uši se natočily jedním směrem. Znělo to, jako kdyby mě někdo volal akorát... pane Morfe? Pozvedl jsem jedno obočí. Nikdo mi neříkal pane Morfe. Bylo to neosobní.
Jako velká voda se ke mě přiřítila vlčice. Byla to Marion. Pro mě to byl šok. Stín byl jako napůl mrtvý vlk a ona překypovala životem. Mládí. Byl jsem za ně rád, že se mohli prohánět tady po smečkovém lese. Koho by to napadlo, že když jsem se kdysi seznámil s Wolfganii, budeme přátelé... já nakonec budu mít smečku a ona přijde... a do toho všeho, že bude mít tak krásné a veselé děti. Ten osud je tak... "Ahoj Marion." Odpověděl jsem jí s úsměvem na tváři. Jenže než jsem se nadál, ta malá nezbednice už mířila k hranicím. "Neříkej mi pa..." Nestihl jsem to doříct. Pane, jenom Morfe. Povzdechl jsem si. Její tlapky byly už za hranicemi našeho lesa. Už je velká, může za hranice sama... ale je to zvláštní pocit. Neměl jsem rád, když se mladí členové potulovali mimo. Svět byl někdy pěkně hnusný a měl jsem o ně strach jako o vlastní vlčata. Na druhou stranu jsem věděl, že tohle je nedílnou součástí našeho života. A že oni potřebují ten svět poznat, aby získali zkušenosti. Sklopil jsem hlavu a rozešel se do středu lesa. Nějak rušno poslední den. Odkašlal jsem si a táhl se jako smrad.

// // +5 drahokamů + 2 křišťály :)

// +5 drahokamů + 2 křišťály :)

// Děj mě doslova vtáhl do příběhu! + 7 drahokamů + 3 křišťály