//Švitořivý les
Prošel lesem, v němž se ptáci snad nikdy nechystali ztichnout. Hned na to následoval les další, než Mordecai v dálce zaslechl tekoucí vodu. Šel po zvuku, dokud se před ním neobjevila řeka. Pomalým krokem a se znuděným výrazem se přiloudal k jejímu břehu, kde sklonil hlavu, aby se napil.
Znuděním si odfrkl, než si na místě kecnul na zadek, rozhlížejíc se kolem. Nezáživné. Úplně všechno. Cai rozhodně nebyl jedním z těch, kteří se spokojili s výhledem na krásnou krajinu. Pro něj tu zatím vypadalo všechno stejně. Řeka? Není první ani poslední, jakou viděl. Stromy a lesy? Ty měli i doma. Pláně, nad nimiž se tyčily hory? Nic nového. Jak tak znuděně skenoval okolí, neubránil se svému zlozvyku a začal se škrábat. To zapříčinilo roztrhnutí mnoha strupů, jež mu téměř vždy zdobily bok. Ucítil štipkavou bolest, ale bylo mu to fuk. Beztak to bylo to jediné, co ho teď drželo od unudění se k smrti. Po notné chvíli, kdy se jen drbal, se zvedl a opět se vydal na cestu.
//Esíčka (Travnatý oceán)
//mimo Gall
Mordecai opět propadal neutuchající nudě. Přece jen už šel nějakou tu dobu a nenarazil na nic, co by ho zaujalo. Nijak ho netrápilo, že ještě před nedávnem opustil rodné místo. Nic se tam nedělo, všechno podle zajetých kolejí. Ano, sice tam nechal sestru Morticiu, k níž jakýsi vztah choval, ale ani to ho netrápilo. Jeden by si myslel, že poté, co je za sebou nechali Morghana s Morgothem, se jejich pouto zpevní, ale Mordecai to tak jednoduše necítil. Nebyli na sebe vázaní, oba si mohli dělat, co chtěli, a tak teď vlk procházel lesíkem, v němž švitořili ptáci. Melodie se měnily spolu s jeho polohou, až nakonec ustaly úplně.
//Kierb (Skvělé místo pro život)