Gallirea - Příspěvky uživatele

Iška 1/10

Nuda. Jediné slovo, které však dokonale popisovalo Mordecaiovu momentální náladu. Rozhodně to nebylo nic překvapivého, Cai se přeci jen nudil často a nezajímavost posledních dní ho, ostatně jako vždy, přímo užírala. Cítil se být vězněm fádnosti okolního světa.
Mordecai se ani nepozastavoval nad tím, kudy kráčí, a kam se vůbec dostane. Kdyby ano, snad by mu místo přišlo povědomé. Tak či tak, brzy se před ním rozprostíralo blyštící se jezero a na jeho břehu tmavý huňatý kožich. Instinktivně zavětřil, zatímco rovnou zamířil blíž. Bylo mu fuk, jestli cizinka o jeho společnost vůbec stojí.
Jakmile se jen přiblížil, nemohl si nevšimnout jiskřiček, které se čas od času vynořily z tmavého kožichu. Už tehdy mu bylo od pohledu jasné, že vlčice není v nejlepší náladě, takže zůstal stát dobrých pár metrů stranou, pro jistotu, načež promluvil: "Zdravím. Mohu nabídnout společnost?" Schválně použil lehký úsměv a milý a vyrovnaný tón hlasu, aby se nejevil jako hrozba hned ze začátku.

//Červená řeka

Zdejší zima byla bezpochyby víc než otravná. Prudce se ochladilo, sníh se z nebe jen sypal, a k tomu se mu ztratili Goth s Morghanou. Přestože ani jeden z nich nebyl na takové podmínky zvyklý, Mordecai se o ně nestrachoval ani v nejmenším. Ghana má oheň a Goth se jí bude držet jako vždycky. Víc ho štval fakt, že byl zas a znova ponechán napospas vlastní nudě. A možná taky fakt, že spolu s Ghanou a její magií mu zmizel i potenciální zdroj tepla.
Po celou dobu se držel řeky, zatímco se na jeho jižanském kožichu usazoval sníh. Čím víc se blížil večer, tím víc se ochlazovalo a Mordecai cítil, jak se mu štiplavý mráz dostával pod kůži. Není žádným překvapením, že ani to mu na náladě nepřidalo.
Zdálo se to jako věčnost, než Cai konečně spatřil větší rudou vodní plochu, do níž se vlévala řeka, které se držel. Přidal do kroku a zastavil se až na samotném břehu. Chvíli vodu jen skenoval očima, ale nakonec se přece jen sklonil a dal si pár doušků, ignorujíc nepřirozenou barvu způsobenou řasami a vyšší teplotu vody. Nebyl v situaci, kdy si mohl vybírat, a navíc si ještě pořád musel najít místo, kde přečkat noc.

//Ronherský potok

11. Nechej se svézt na provizorních sáních někým jiným / Popovez někoho na provizorních sáních

Ještě než byl koulovačce vůbec pořádný konec, Morghana už se dávno postarala o zcela novou aktivitu. Tentokrát ne příliš bezpečně vypadající, jak se tak Mordecai díval dolů z onoho kopce, na němž se všichni tři zastavili. Cai ale cítil strach zřídkakdy, a tak nebylo nic, co by ho zastavilo. Vlastně se ze skoro nikdy nekončící nudy do riskantních situací pouštěl s radostí. Bez sebemenšího zaváhání se tedy s lehkým uchechnutím usadil vedle Morgotha na pořádném kusu kůry, který jim obstarala jejich pološílená sestra. "Jen do toho, sestřičko," pobídl ji s pobaveným, skoro až vyzývavým úsměvem.
Jejich sestra se samozřejmě nenechala pobízet dvakrát, a než se nadáli, už si to svištěli z kopce dolů. Zatímco Morgoth už brzy upustil od své bezstarostné masky a začal panikařit, Mordecai si se zavřenýma očima a spokojeným úsměvem užíval čím dál větší rychost, kterou nabírali. Užíval si adrenalin. To, jak rychle mu bušilo srdce a jak ho ledový vítr šlehal do tváře. Po dlouhé době se cítil naživu.
Mordecai se tím vším nechal unášet, dokud se jim kůra pod nohama nerozpadla úplně, a oni tak neskončili kutálející se v čerstvě napadené bílé pokrývce. Otevřel oči, až když se jeho tělo definitivně zastavilo. Tehdy opět ucítil vracející se sžírající prázdnotu. Chvíli jen nehybně ležel a mrtvýma očima pozoroval noční oblohu, zatímco si vychutnával poslední kapky svého pozdvižení, než si odfrkl, vyhrabal se zpátky na nohy a otřepal ze sebe co nejvíc sněhu. "Na to bych si uměl zvyknout, viď Gothe?" podotkl. "Víc takových nápadů, sestři," dodal směrem k Morghaně s pobaveným úsměvem.

//Ohnivé jezero

//Hrušňový sad

13. Zúčastni se koulovačky

On sám se zatím mohl přiklonit jen k Morghanině názoru. Zatím tu nikoho nepotkal. Tedy kromě nich dvou. Na druhou stranu tu zas tak dlouho nebyl. "Nedivil bych se. Začíná být celkem kosa," prohodil monotónně. "My už bychom se tam měli vydat taky," podotkl ještě, protože se mu chlad začínal dostávat pod kožich čím dál tím víc.
Mordecai nahodil nacvičený spokojený úsměv a zavrtěl ocasem. "Vždycky je lepší mít po boku někoho, komu vlk věří," odpověděl klidně. Přesto ale ani sám sobě nedokázal říct, zda jim skutečně věřil. Zda věřil vůbec někomu. Na chvíli se nad tím zamyslel, ale nakonec přece jenom došel k závěru, že ne. Snad jen těm, s nimiž mohl manipulovat.
Cai už byl k Morghaně otočený zády, na cestě, když mu na zadnici přistála sněhová koule. Leknutím povyskočil a automaticky se otočil, aby zaregistroval příčinu. Čekal ho obraz Morghany, která se očividně cítila hravá jako malé vlče. Hra...? Trochu ho to zarazilo, protože většinu vlků hravost z mládí přešla. Alespoň u většiny těch, které takovou dobu pozoroval. Na druhou stranu ho to zrovna u Morghany tolik nepřekvapovalo.
Než stihl cokoliv udělat, jeho sestra už pelášila pryč. On ale rozhodně nehodlal zůstat pozadu, a tak jí opětoval laskavost a jejím směrem mrštil sněhovou kouli. A když už byl u toho, jednu rovnou mrskl i po bratrovi, než se rozběhl za nimi. V momentě, kdy se do toho všeho přidal i Goth s tím, že ho nechytí, Mordecai pozvedl obočí a začal pelášit jeho směrem. Sice to celé neprožíval tak jako Morghana, ale to přece neznamenalo, že svého brášku nechá po téhle výzvě prchnout.

//Červená řeka

25. Ochutnej padající sněhové vločky

"Ah, můj odchod..." zamumlal si pod vousy. Dávalo smysl, že se na to jednou Goth nebo Ghana zeptají. "Chci jsem zesílit. Poznat toho víc. Ale z části mne pryč určitě táhlo i to, že na vás snad narazím," odpověděl s klidem a s malým úsměvem se na ně oba zahleděl. "Zdá se, že mi zatím Bohové přejí," podotkl. Sice neříkal celou pravdu, co se jeho odchodu týče, ale tohle se mu zdálo jako dost uspokojivá odpověď.
Zvedl se ze země, načež se pořádně otřepal, aby se zbavil všech těch vloček, které se na něj mezitím snesly. Teda, ne že by mu to k něčemu bylo, protože už se na něj lepily další. S nečitelným výrazem chvíli pozoroval Morghanu, jež se dala do chytání bílých vloček. Než si to vůbec stačil uvědomit, sám otevřel tlamu a trochu zaklonil hlavu. Pár vloček mu přistálo na jazyku, kde se okamžitě rozpustily. Jasně. Voda. Odfrkl si a vzápětí tlamu opět zavřel. Fakt, že alespoň Ghana si to očividně užívala, mu ale stačil, i když vlastně nevěděl proč.
Zdálo se, že Bohové opravdu byli při nich, když je svedli opět dohromady. V tomhle se sourozenci naprosto souhlasil. Taky se mu ale zamlouvala myšlenka teplého místečka, kde se mu zima nebude vrtat pod kožich. Začal proto skoro až nedočkavě přešlapovat na místě, zatímco jeho sourozenci diskutovali o tom, kam se to vlastně vydají. Informace o zmíněném místním božstvu ho ale zaujala. "Mají tu vlastní božstvo?" vypadlo z něj. Nakonec ale zavrtěl hlavou a prostě se vydal směrem, kterým přišel. "To je fuk, řeknete mi všechno po cestě. Teď jdeme," prohlásil přes rameno, aniž by se zastavil. A možná že se ještě trošičku motal ze zkvašené hrušky.

//Ronherský potok

28. Vyznej někomu city (nemusí být nutně romantické)

Cai věděl, že má Goth pravdu. Vlastně se na situaci díval z úplně stejného hlediska. Morticia za sebe nesla zodpovědnost sama, stejně jako všichni ostatní. Jeho zvyk, dostat se všem do hlavy, ale dělal své. A Morghana si toho očividně všimla, jako vždy. Poznal to na ní. A taky věděl, že z toho bezpochyby nebyla nadšená. "Na to se budeš muset zeptat jí. Před odchodem jsem s ní nemluvil," podotkl a skoro až zahanbeně uhnul pohledem, přestože sám nevěděl, co na tom bylo pravdy.
Morghaninu poznámku hodlal ignorovat, jenže když ho pleskla tlapkou přes tu jeho, vydal ze sebe překvapený zvuk. Během vteřiny se ale jeho obvyklý výraz vrátil. Sestřino přeřeknutí mu perfektně hrálo do karet, protože se konverzace opět stočila jinam. Zasmál se spolu s ní, ačkoliv mu vtipnost momentu zcela unikala. "Jo... Hádám, že se mi ještě bude hodit."
A pak přišlo na emotivní chvilku. Hraný úsměv mu překvapením z tváře zmizel stěží na zlomek sekundy, než se zase srovnal. Už ale začínal cítit účinky zkvašeného ovoce taky, takže nebylo tak těžké si přiblblý úsměv udržet. "Taky vás mám moc rád. Všechny tři," odpověděl, zahrnujíc i Morticiu, než se připotácel a svalil za nimi. "A aby bylo jasno, taky jste mi chyběli. Od té doby, co jste zmizeli," dodal, hledíc vzhůru na holé větve.
Kam bych šel...? Zůstat s nimi se vlastně nejevilo jako špatný nápad. "Máte pravdu. Bohové nás k sobě znovu přivedli, kdo jsem, abych si toho nevážil," pronesl klidným hlasem směrem k sourozencům. "Takže teď už se mě nezbavíte," dodal s šibalským úšklebkem.

Trochu se uchechtl nad Ghaniným pobídnuti. "Už jsem měl, díky," odpověděl se svým nacvičeným smíchem a pobaveným výrazem. Jakoby už to neudělal před chvílí, zvedl zadní tlapu a notnou chvíli se škrábal na boku, přičemž zavrtěl hlavou. "Ne. Morticiu jsem už nějakou dobu neviděl," prohlásil neutrálním hlasem a trochu stáhl uši kvůli vyčítavému tónu Morghany, než dodal: "Promiňte, měl jsem ji vzít s sebou." Ne proto, že by snad něčeho litoval. Spíš už to bylo automatické, probudit v druhém pocit viny z nařknutí.
Mordecai se sám trochu oklepal zimou, zrovna když ji jeho sestra zmínila. Zima tu pro ně s jejich kožichem očividně nebude jednoduchá. "Myslím, že tu bude zima ještě horší než tohle. Radši si oba obstarejte suché místo, kryté před mrazem, než to všechno začne," prohlásil klidným tónem hned po Gothovi.
Pousmál se nad vzpomínkou na jejich první zimu, tentokrát ani sám nevěděl, zda byl úsměv upřímný. "Jo, vzpomíná se na to hezky..." pronesl tiše. "A teplejší místo zní stejně dobře," dodal.

4/10 - Nicos

Mordecai se zatvářil zmateně, tentokrát to ale bylo upřímné. "Co?" Jakmile to dořekl, dolehlo na něj uvědomění. Oh. Jasně. To, co jsem řek, vyznělo nešikovně. V mysli se tlapou chytil za hlavu. Ještě víc ho zmátl Nicův smích. Přesto se zasmál spolu s ním. "Dostal jsi mě." Zněl pobaveně a dokázal se zachovat přiměřeně situaci, jelikož mu došlo, že jde o vtip z Nicovy strany, nicméně podstatu nechápal a jemu samotnému to vtipné nepřišlo. Místo toho, aby se ale věnoval humoru, se radši soustředil na těch pár informací, které mu vlk konečně poskytl. Starý známý, nadšený,... Slova mu letěla hlavou. "Kdo jsem, abych soudil, sám si na moc nedokážu vzpomenout. Kdyby ano, vlastně bysme tu teď spolu už dávno nebyli," odpověděl s hraným rozpačitým smíchem. Zároveň mu věnoval omluvný pohled, přesně takový, jaký za léta pozorování okoukal od ostatních. Ze zkušeností věděl, že to ve vlcích často vyvolává pocit viny.
Takže k němu má blízký vztah... Mordecai moc dobře věděl, že nejlepší způsob, jak se k někomu dostat, je skrze blízké. Alespoň ve většině případů. A přestože po vlkovi zatím nic nepotřeboval, bezpochyby se to mohlo hodit pro příští setkání, jestli nějaké bude. "Asi jste dobří přátelé, viď? To vaše setkání zní hezky, když jsi měl takovou radost," nadhodil ledabyle.
I přes veškerou vlkovu snahu si udržet neutrální výraz, Mordecai poznal moc dobře, že je Nicos pohledem šokovaný. Analyzoval každý sebemenší pohyb. "Ne, to ne. Rozhodně nechci nikoho obtěžovat. Vaši Sarumenští léčitelé mají jistě jiné priority, než je pár mých strupů, které nestojí za řeč." Věnoval vlkovi milý úsměv. "Určitě to dá spoustu práce udržet celou smečku zdravou, natož se ještě zaobývat cizinci."

3/10 - Nicos

Ačkoliv na venek nedal Mordecai nic znát, a dokonce opět zavrtěl oháňkou s milým: "Děkuju," uvnitř se cítil... Značně nespokojeně. Očividně bude muset z vlka informace táhnout jako z chlupaté deky. "Vlk s fialovými odznaky..." Naoko se zarazil. "Moment. Jak mám vědět, že s ním máš dobrý úmysly?" zeptal se s podezřívavým pohledem a našpicovanýma ušima. "Tomu bych napomáhat nechtěl," dodal rezolutně. Ve skutečnosti mu bylo fuk, co bude s ostatními, ale doufal, že to vlkovi třeba pomůže se víc rozmluvit. Jestli ne, poradí si jinak a při nejhorším holt bude muset Cai zariskovat a zkoušet náhodně.
Naklonil hlavu s nechápavým výrazem, než mu došlo, na co byl tázán. "Oh! Jasně, cítíš krev," ke svým slovům opět dodal rozpačitý smích. "Je moje, nejsem žádný rváč, co by měl v plánu tě potrhat nebo tak něco." Na důkaz svých slov se v sedě trochu pootočil, aby tak vlovi ukázal svůj rozdrásaný bok. "Vidíš? Mám s tím problémy..." Kajícně stáhl uši a jemně zamrskal oháňkou. Mordecai nechtěl, aby před ním vlk byl na pozoru. Potřeboval, aby se víc otevřel, a dal mu tak přístup k více informacím, jež by byly využitelné. Po vlkově představení uši opět našpicoval. "Jasně! Kde jsou mé způsoby, jsem Mordecai. Říkal jsi Sarumen?" Jemně naklonil hlavu.

2/10 - Nicos

Z rozjímání nad vším a zároveň nad ničím ho vytrhl něčí hlas. Mordecai se přestal drbat a se zavrtěním ocasem a milým: "Ahoj," se postavil a otočil směrem, odkud hlas přicházel. Nejprve pozdravil, aby nenastalo podezřelé ticho z jeho strany, ale teď už se plně věnoval skenování situace a příchozího vlka samotného. V pouhých pár vteřinách si udělal obrázek do začátku. Zdvořilý, nejspíš přátelský, ale přesto ostražitý. Drží si odstup. Znejistěl. Moje krev. Cítí ji a dává si pozor. Někoho hledá - měl v plánu jen projít. Proč ho hledá? Zatímco mu v hlavě letěly stovky myšlenek, dokázal vnímat i vlkovo chování a slova v průběhu situace.
Na základě všech poznatků se to rozhodl hrát na zdvořilost. Zároveň si ale chtěl udržet vlka tady, aby měl o zábavu postaráno a zjistil o něm víc. "Ten popis mi něco říká. Přece jen tu takových nechodí moc," pronesl medovým hláskem a s přátelským úsměvem. Lži mu nikdy nedělaly nejmenší problém. "Pokud má paměť slouží dobře, někoho takového jsem tu kdysi potkal," pokračoval. "Možná by mi pár informací pomohlo si utřídit myšlenky. Vlků jsem potkal hodně a občas se mi to všechno motá dohromady," předvedl prvotřídní ztrapněný a rozpačitý smích a u toho se posadil, aby působil jako menší hrozba. Chtěl vlkovi dát záminku, aby zůstal déle, ale zároveň musel postupovat opatrně a neříkat víc informací, než ty, jimiž si byl jistý.

1/10 - Nicos

Mordecai se po nějaké době chůze usadil na břehu jezera. Voda byla téměř čirá a okamžitě spolkla kousek jeho předních tlapek. Zůstal na kraji, kde mu mělká voda jemně omývala polštářky na předních tlapkách a zahleděl se na hladinu lesknoucí se díky měsíci, který se občas dostal zpod mraku. Jako obvykle mohl jen pozorovat a snažit se nepropadnout šílenství kvůli nudě, jež se ho opět zmocnila. Ani netušil, jak a kdy se sem dostal. Nebyl náhodou ještě před chvílí se sourozenci? Nakonec mu na tom ale stejně nezáleželo. Beztak musela být cesta sem tak nudná, že si ji ani nepamatoval.
Jak už měl ve zvyku, začal si z dlouhé chvíle škrábat bok, na němž se jeho srst rozestupovala kvůli poměrně velkému množství strupů. Ty samozřejmě zadní tlapou při drbání rozškrábal a na jeho kožichu se začaly objevovat kapky krve. Pak přišla známa štiplavá bolest. Pro jiné otrava, pro Caie slast. Dávalo mu to totiž možnost se soustředit na něco jiného, než byla chronická prázdnota, která se ho držela po celý život.

Bez jakékoliv emoce sledoval, jak jeho sestra vyvrhla veškerý obsah svého žaludku. "Děkuju za milé přivítání," konstatoval pobaveně. V jeho hlase nebylo znát žádného opovržení. Vlastně necítil ani pobavení, s nímž Ghaně děkoval. Cítil... něco, ale nedokázal to pojmenovat. Možná byl rád, že se shledal se sourozenci, možná byl rád za společnost a možnost zahnat nudu. Žádné pozitivní pocity v něm ale nikdy nezahnaly chronický pocit prázdnoty, jenž ho doprovázel celým životem.
Morghana, jak se dalo očekávat, byla nadšením celá bez sebe ze shledání a z Morgotha také vycítil radost, přestože to jeho bratr nedával tak očividně najevo. "Bohům asi bylo jasný, že by bylo lepší, kdybych na vás dohlédl," odpověděl na údiv obou vlků s navenek vřelým úsměvem a pohledem na moment sklouzl k hromádce, jež byla ještě před chvílí obsahem Ghanina žaludku. Morghana by asi dozor opravdu potřebovala. K tomu tu ale on rozhodně nebyl.
Zabručel v souhlasu, když jeho sestra poukázala na podobnost se třemi bratry, o nichž bezpochyby slyšel snad každý z Bratrstva. Alespoň tam, odkud pocházeli, ano. Pohledem sklouzl k hrušce, jakmile ho oba sourozenci pobídli. Moc se mu do zkvašeného ovoce nechtělo, ale zároveň měl pocit, že by měl. Ne proto, aby držel krok se sourozenci, ale proto, že mu přišlo, jako by to bylo přesně to, co mu pomůže od prázdnoty, jež cítil. Na jednu stranu chtěl nad sebou i nad svým okolím naprostou kontrolu, na tu druhou bylo pokušení příliš velké. Proto se přiblížil ke kusu ovoce a celkem rychle ho do sebe nasoukal. Šťáva se mu rozlila po celé tlamě a on cítil, jak mu postupně teče až do žaludku. Teď už zbývalo jen čekat na onu úlevu. "Vážně jsme jako oni. Takže koho obětujem?" zeptal se s šibalským ušklíbnutím, než si sedl a začal si opět škrábat bok. Štiplavá bolest z otevřených ranek ho nijak netrápila. Ba naopak, někdy měl pocit, že ho udržuje při smyslech a ujišťuje ho, že není jen prázdnou schránkou vlčího těla.

//Ronherský potok

Jakmile se Cai jen přiblížil k sadu, praštil ho do čenichu pach zkvašeného ovoce. S nezaujatým výrazem vkročil mezi stromy, pod nimiž se válela spousta hrušek. Jednu z nich z nudy odkopl, když se mu k němu dostal známý pach. Ghana? I s Gothem? Našponoval uši a ocas, než jím v očekávání jemně zamrskal ze strany na stranu. Vydal se po stopě a zanedlouho už před sebou skutečně viděl své dva sourozence. Váleli se pod jednou z hrušní mezi spadeným zkvašeným ovocem. "Heh, jen vystrčím čenich z domova a koho tu nevidím," začal poněkud pobaveně, zatímco vykročil blíže k nim. "Ghana a Goth, spolu, v sadu mezi zkvašenýma hruškama, kterých už mají beztak plný břicha. Že mě to nepřekvapuje." Zněl pobaveně, ale kdoví, jak se to uvnitř vlka celé mělo. On sám to nejspíš nedokázal říct. Buď ho těšilo to, že už má konečně možnost zahnat nudu, nebo to, že ze všech vlků tu našel právě je. Záleželo na tom? Kecnul si na zadek pár kroků od nich a ze zvyku se podrbal na boku, kvůli čemuž se v jeho srsti opět zalesklo pár kapiček krve.

//Esíčka

Krajina se neustále měnila a jistě by se našli tací, pro něž bylo prostředí přímo strhující. Mezi ně však Mordecai nepatřil. Zatím nenarazil na nic, co by ho nějakým způsobem zaujalo natolik, aby ho to vytrhlo z neutuchající nudy. Chtěl někoho potkat, kohokoliv. Pak už by se mohl zaobírat tím, jak se vlkovi dostat do hlavy. Mohl by si s někým pohrávat. Mohl by ho využít ke zkrácení vlastní dlouhé chvíle. Jenže nikde ani noha. Cai se tak musel prozatím spokojit s pouhým pozorováním krajiny. Mohl jen doufat, že dřív, než zblázní nudou, se mu někdo připlete do cesty.

//Hrušňový sad

//Kierb

Chronická nuda ho ubíjela. Nebylo to pro něj nic nového, a přesto se na otravný pocit nikdy nedalo zvyknout. Na boku cítil štipkání způsobené nově rozdrásanými strupy. Nedokázal říct, jestli ho to víc štvalo, nebo to bylo vlastně vítané, protože to byl ten jediný stimul, který jako by ho držel od unudění se k smrti. Mordecai teď potřeboval společnost. Avšak pouze k zahnání nudy. Neměl zájem o tvorbu jakýchkoliv vztahů. Ty se sice hodily, ale právě netoužil po ničem jiném než po odvedení jeho pozornosti od ubíjející nudy.

//Ronherský potok (Středozemka)