Na první pohled je Mordecai velmi charismatickým a přátelským vlkem. Je vším, co v něm chcete vidět. Vyhovuje každému. Strávil totiž léta pozorováním ostatních, a má tak cvik v odhadování preferencí. Jednoduše se přizpůsobí jakýmkoliv představám. Někdo potřebuje útěchu a pochopení? Má je mít. Narazí na vlka, který se cítí být něčím víc? Během vteřiny je z Mordecaie podřadný chudáček, který zoufale hledá někoho, kdo ho povede.
Skutečností ale je, že Mordecai jen kopíruje chování, jež viděl u ostatních. Sám má problém určit, kým je, ale vás dokáže perfektně přečíst. Ví přesně, co potřebujete, přestože to sám nedokáže pochopit.
Chybí mu jakákoliv empatie a pocity v obvyklém slova smyslu. Cítit sice dokáže, ale z drtivé většiny pouze to, co se váže přímo k němu a jeho vlastním zkušenostem a zážitkům. Na ostatní se jeho city obyčejně nevztahují.
V životě ho nedostihly výčitky svědomí a morální zásady mu nic neříkají. Nic mu tedy nebrání v cestě k jeho vlastním cílům. Je mu jedno, zda bude muset zaujmout podřadnou pozici, ublížit nebo dokonce zabít. Jde přes mrtvoly.
Co však postrádá po stránce emoční a morální, nahrazuje jeho vysoká inteligence, díky níž se dokáže jednoduše přizpůsobit a s vlky manipulovat. Plánuje několik kroků dopředu a jedná tak, aby dosáhl svého, nehledě na to, jak dlouho to zabere.
Přestože svou pravou tvář a úmysly dokáže přede všemi bez problémů skrývat, existuje jedna věc, jíž se nezbaví v žádné ze svých perfektně hraných rolí. Mordecai si od malička vybudoval zlozvyk. Poměrně často má potřebu se škrábat na boku, a to většinou při jemu nepříjemných emocích jako je nuda nebo podrážděnost. Není u něj vůbec překvapivé, když to trochu přežene a způsobí si otevřené krvácející rány. Je tak dost možné, že při setkání jeho bok budou pokrývat strupy.
Časté pocity nudy ho občas nutí vrhat se do riskantních situací, přestože pro něj mohou představovat hrozbu. Ve snaze se zabavit Mordecai úmyslně rozvrací vztahy, balamutí ostatní nebo v nich vyvolává strach a napětí, jež si užívá. Záměrně míří na citlivá témata. Jednoduše ostatní bez okolků využije, ať už k dosáhnutí vlastních cílů, pro zábavu nebo obojí.
Jediným, co uctívá a respektuje, je Krevní bratrstvo. Bohům je naprosto oddaný, bratry a sestry toleruje a chrání, ale z většiny jen proto, že je to zásadou Bratrstva. Vlci, kteří nejsou jeho součástí, pro něj neznamenají vůbec nic.

Prostředí, v němž Mordecai vyrůstal se dalo popsat spoustou výrazů: láskyplné, tolerantní, otevřené… Rozhodně se však nedalo nazývat obyčejným.
Mordecai se narodil do velmi početné rodiny v pátek třináctého. Den požehnaný samotným Božstvem. Spolu s ním přišli na svět Morghana, Morticia a nejstarší Morgoth. V Krevním bratrstvu, jehož byli součástí, však nezáleželo na příbuzenství. Všichni byli na stejné úrovni, všichni byli jeden druhému sourozencem. Na tom, který z mnoha partnerů jeho matky si mohl vzít titul otce novorozených vlčat, tedy vůbec nesešlo.
Ve třech měsících při svém zasvěcení přijal krevní jméno Erchitu a plně se tak oddal Bohům a Bratrstvu. Zachvátila ho snaha, co nejvíce se přiblížit perfektní bytosti. Poznat Pravdu. Dosáhnout Prozření. Nikdy neporušit zásady, ctít je a dohlížet na to, aby tak činil každý.

Mordecai se společnosti vlků odjakživa spíše stranil. Se sourozenci sice neměl žádné spory, ale, přestože vynikal svým vysokým intelektem, po stránce citové je moc nechápal. Cítit sice dokázal, jenže to, co se netýkalo přímo Mordecaie samotného, mu nic neříkalo. Věděl moc dobře, že první rituály jeho sourozenců pro ně znamenaly mnoho, nicméně na něm zanechaly stopu pouze ty jeho.
Ve snaze pochopit využil svých pozorovacích schopností, a tak nějak okoukal chování většiny vlků v jeho okruhu. Ne, že by ho to vyloženě bavilo, naopak, z nudy se při pozorování často drbal na boku, z čehož se později stal otravný a sebedestruktivní zlozvyk.
Po čase přesně věděl, jak se kdo zachová. Dokázal dokonale předvídat, a přestože pozorování jeho prvotní cíl – chápat na emoční úrovni – nenaplnilo, moc dobře si uvědomoval, že svých nově nabytých dovedností může velmi dobře využít. A taky se tak stalo. Samozřejmě si dával pozor, aby neporušil pravidla – Bohy přece jen uctíval víc než cokoliv jiného. Nic mu ale nebránilo v tom ostatní tak nějak popostrčit ke „vhodným“ rozhodnutím.
Dalším způsobem, jímž se snažil city a empatii pochopit, se staly vztahy. Kolem vídal spoustu párů, nebo dokonce skupin, jež tvořily partnerství. Vyhlédl si proto vlčici, svéhlavou a ráznou Neve, která se mu zamlouvala. S jeho schopnostmi mu netrvalo vůbec dlouho, než si ji získal. Používal to, co pochytil u ostatních: „Tvé oči září jako hvězdy na temné noční obloze.“ „Jsi můj poklad.“ „Co bych bez tebe dělal?“ Dostal se i k fyzickému kontaktu. Jednu dobu to bylo samé čumáčkování a tulení se, jenže vše, co Cai cítil, bylo jen teplo jejího kožíšku.

A pak došlo na osudnou událost, jež se pojila s jeho odchodem ze smečky. Tou dobou už byli Morghana i s Morgothem dávno v tahu. Svým způsobem mu i chyběli, přece jen všichni i s Morticií tvořili partu. Proto trávil více času s Neve, jež se mu stala jakousi náhradou, ačkoliv pro něj naprosto bezvýznamnou.
S vlčicí se často procházeli po rozlehlém území. Nejednou skončili u jejího oblíbeného jezírka, jenže tentokrát všemu bylo jinak. Připojil se k nim vlk, jehož jméno Mordecai nikdy nepochytil. Věděl ale, že rád provokuje trefnými poznámkami a že ho sama Neve nesnáší. Pro Caie nebyla situace ničím víc než jen otravou.
Přesně, jak předpokládal, Neve, jako vždy svéhlavá a hrdá, se s vlkem dostala do konfliktu. Nezastal se jí. Nezastal se jeho. Jen pozoroval. A přihlížel taky, když situace vygradovala tak, že se Neve na otrapu vrhla a v momentu překvapení mu roztrhla hrdlo. Tohle zarazilo i Mordecaie samotného. Něco takového nečekal ani on. Kdyby ano, ochránil by ho tak, jak podle pravidel Bratrstva měl. Cai vstal a chvíli jen zíral na vlka dusícího se vlastní krví.
„Neproliješ krev bratra ani sestry,“ prohlásil bez jakýchkoliv emocí směrem k Neve. Ta vypadala vyděšeně tím, co právě v afektu udělala a možná taky Mordecaiovým chladným přístupem.
„Mordeki-,“ začala, ale sklapla, jakmile k ní vykročil.
„Zradilas. Už nejsi sestrou,“ pokračoval, zatímco se k ní blížil. Porušila zásadu, musela dostat svůj trest. Tak ho to učili. Tak pravilo Božstvo. Tak to bylo správné.
„Pokud nejsi bratr ani sestra, na tvém životě nezáleží.“ S těmi slovy se vrhl na vlčici, jež mu až dosud byla partnerkou, přesně ve chvíli, kdy se zpoza stromů vynořil jeden z bratrů následován několika dalšími. Bezpochyby je přitáhly zvuky předešlé vyhrocené hádky, a tak tu teď stáli a pozorovali, jak Mordecai zabíjí někoho, koho ještě stále považovali za sestru.
Nevin konec neměl dlouhého trvání. Pevným stiskem čelistí jí Cai zlomil vaz. Věcí působících na jeho smysly bylo plno – struktura masa, do nějž zabořil zuby, chuť krve, váha bezvládného těla… Uvnitř ale necítil nic. Prázdno.
Až když stisk uvolnil, si všiml přihlížejících. Někteří vypadali zděšeně, jiní znechuceně. A v tu chvíli věděl, že nemůže zůstat. V jejich očích zabil vlky oba. Bez jakéhokoliv vysvětlování se otočil na patě a dal se do běhu.
Mordecai nebyl rád. Nebyl ale ani nerad. Bylo mu to tak nějak fuk. Božstvo pravdu zná a bude za ním stát nehledě na to, kam se vydá. Už mu bylo jasné, že ani v Bratrstvu není perfektní bytosti. Že se tam nenašlo bratra ani sestry, jež by dosáhl Prozření, jež by znal Pravdu. A on sám tak byl odhodlán se někým takovým stát. Co nejvíce se přiblížit dokonalosti. Dokázat sám sobě, že to možné je.

Zajímavosti:
- Jeho rituální jméno je Erchitu
- Je vysoký, klabonosý a má velmi jemnou srst, téměř bez podsady
- Vybudoval si sebedestruktivní zlozvyk, velmi často se škrábe na boku (až do krve)
- Tón hlasu záleží na společnosti, přizpůsobuje se spolu s chováním