Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Skvělé, že jej pochopil. Nemá je opravdu ani kousek v lásce, naprostým maximem z jeho strany je to, že je ignoruje a nějak si žijí pospolu. Ulevilo se mu a byl rád, že to už nechce více rozpitvávat. Nemá je prostě díky Karoe rád. Ta jej dokonala vyléčila z lásky k nim. Všechna vlčata jsou stejná - hloupá, drzá a otravná. Chtějí pozornost, ale nic naoplátku nedají. Nešlo mu do hlavy, jaktože je má tolik vlků rádo, včetně Nikyho. Jak? Ale možná to raději ani nechce vědět, pro jistotu. "ne, to je v pohodě, mě to vyhovuje. Není nad to být sám." Snažil se to zachránit, nehcce utéct ze smečky, kde jej jistě zachránili před jeho smrtí. A navíc by se necítil v novém prostředí ještě lépe. Nechce se nikoho doprošovat a také nechce od nikoho pomoc. "Vyhovujeme mi jíst sám, prozkoumávat okolí sám. Občas usínat sám, prostě trávit čas sám." Ne, nevyhovujeme mu to moc, ale nemá nikoho, kdo by jej doprovázel. Sice chce občas nějaký ten čas pro sebe, ale ve spoelčnosti dobrých přátel se cítí lépe. Takto ho může ještě zrzeček litovat a Maple, což je asi jejich alfa, říct o tom, jak se u nich moc špatně žije. A to spíše naopak. Jistě, kdyby byl větší rodinný typ, tak by si to užíval, ale takto mu to trošičku vadí. "Nechcce se mi moc nikde jinde, mám to tam rád. Je to prý můj domov." Řekl a snažil se z toho vykroutit. Zase řekl něco špatně. Potřeboval bych nějaké lekce o tom, jak komunikovat s ostatními... Přál si.

Jasně, že to chápal. Nejde umět prostě všechno hned od narození. Přikývnul tedy na jeho slova, ale nějak víc už rozmazávat to nechtěl, on není ten, co tu magii opravdu chce a potřebuje. To spíše on. A Mitsu se snaží ho jen uklidnit a ubezpečit, že ještě není pozdě. Ale když začal zase o vlčatech, protočil oči v sloup. To, že jich má plnou smečku neznamená, že jim chodí celou dobu za zády a zjišťuje, jak se jim vede s magií a jinými věcmi. Od toho mají své rodiče. "Nejsou moje, pokud si dobře pamatuju. Mají své rodiče, já je jen tiše toleruji," řekl z trochu naštvaným tonem hlasu. Neměl je rád a už vůbec ne, když se ho někdo snaží dokopat k tomu, že se o má vlčata ještě více zajímat. Vždyť jim je jistě taky dobře jen z toho, že je ignoruje a nějak tam spolu ve smečce žijí. Není zase ale jejích chůva, aby je s magií učil a nebo učil lovit. Od toho mají jiné vlky a někteří na rozdíl od něj na něco takového čekají celý život, když jsou ta vlčata přeci životním posláním, jak to několikrát slyšel. A pokud se chce popichovat, tak on si na něj připraví ještě něco lepšího, jen musí vymyslet, co. "Se jich můžeš jít zeptat, bych řekl, že ještě ale neumí mluvit, takže by to byla zajímavá domluva." Odseknul. Jen ať si to vyzkouší, co to je za zbytečné starosti je ještě řešit. "Opravdu? Já si to nemyslím, jsem tak obyčejný, že bych tu klidně mohl ležet nějakou dobu a nikdo by mě ve smečce ani nepostrádal." A byla to pravda, všichni ho tak nějak jen ignorovali a potřebovali ho jen, když si sami už neporadili. Aby jim tak trochu dělal šaška.

Následoval ho. Sníh se mu už vůbec nelíbil, ale věděl, že se ho jen tak jednoduše nezbaví. Bral by chvíli, kdy by ho tolik neměl nejen pod nohami, ale i kolem celého svého těla. Chtěl by trochu více tepla. "Důležitější je funkčnost, než vzhled." Prohlásil a sám dobrovolně trochu více ještě hrábnul pod stromem, aby se zde se svou velikostí také vlezl. Navíc, musí od něj mít taky kousek odstup, sice jsou dobří kamarádi, ale nemohou se k sobě lepit. Za chvíli za ním byla větší hromada sněhu a hlíny. Ale samozřejmě nemohl si jen tak lehnout bez předchozího očištění tlapek. A tak si tedy ještě očistil je od všeho, co v poměrně hrubé a zmrzlé půdě na sebe nahrabal. Teprve potom si lehnul. Trochu odpočinku ještě nikoho nezabilo, takže to rád uvítal. Ale rád by se i najedl. Avšak v tomto počasí to jen tak jednoduše nepůjde, zvěř je jistě taky někde zalezená v norách. "Myslím, že když nejsme místní, tak tady budeme mít určitě nějaké nevýhody oproti nim." Řekl, co jej napadlo. Ano, sám tomu moc nevěřil, ale vlci jsou všude vlci. Moc rozdílů by mezi nimi vznikat nemělo, tady však pravděpodobně ano. "Taky jsem se nikoho nikdy na to neptal, ale u většiny vlčat, bych řekl, že se tu narodila." A nechtěl moc slyšet nějaký jeho plán, že bude muset zpovídat členy smečky o tom, jak se tu dostali. On sám o té historii nerad mluví. A ještě hůře mluví s někým. Neumí správně komunikovat a vzhledem k jeho věku, už se mu to bude učit hodně špatně. Možná nějakým časem... "Vždycky jsi byl výjimečný, Niky." Oponoval mu. Nikdo není tak zajímavý jako on, nikdo mu není bližší než on. Je plno věcí, co mu může vychválit, ale bojí se, aby jej neurazil. "Taky jsem nikoho fialového neviděl, tak snad alespoň jsem ten nejhezší fialový, ne?" Pousmál se směrem k němu. Egoista?

Pochopil, že se neměl na toto jej ptát. Jeho nepříjemný výraz v obličeji tím byl jasným znamením. Hned by to vzal zpátky, kdyby jen mohl. Trochu zpanikařil, ne... Opravdu neplánoval nějak naštvat svého nejlepšího kamaráda. Znejistil a už se chtěl omlouvat, ale Niky se nakonec začal usmívat. Hádal tedy, že pochopil legraci a uklidnil se. "Jako možnost by to byla skvělá, ale moc si to nemyslím. Když tu dokáží čarovat i vydra..." Nebyla to možná ta nejvhodnější věc, co měl říct, ale když i obyčejné zvíře, co si může klidně ulovit k jídlu je schopné se to naučit. Trochu o sobě už pochyboval. Ale třeba se pousměje na ně taky štěstí, pokud budou moci si s někým, kdo ji již má se domluvit, co musí splnit, aby ji mohli získat. On tolik po ní netouží, nechce ji, ale chce pomoci nějak svému kamarádovi. "Joo? Já ještě nepotkal nikoho, kdo by byl více zrzavý než ty, Niky. A doufám, že nikoho ani nepotkám." Řekl. Chce si jej pamatovat jako toho jediného zrzka ve svém životě. "Potkávám pořád někoho černobílého, šedého občas někdo hnědý. Nic moc zajímavého než tvoje barva srsti." Snažil se mu nějak pochválit vzhled. Přeci jen by si zasloužil něco pořádného, aby měl radost. Velice jej těší, když se usmívá a má viditelně radost ze života. Je prostě ten nejlepší kamarád, kterého našel jen takovou náhodou.

Vyprávění o vydře zní zajímavě, ale nedokázal si představit, kdyby něco takového měli i oni ve své smečce. Pravděpodobně by zbytek vlků by byla stejně šokovaný jako právě on. Ale je to zajímavé, o mluvících lovných zvířatech ještě neslyšel, ale snad tu jejich mluvící nikdo neloví. "To je docela špatný, že i vydra umí ovládat magii a my ne." Řekl k tomu, protože si myslel, že ho to stále ještě trápí. Ale má furt ve hře myšlenku, že je to tím, že se tady nenarodili, ale až přišli. I ta vydra odsud určitě pochází, takže tím má už polovinu úspěchu za sebou. Kdyby jen věděl, že se stačí jen dobře narodit... Ale i tak by svého otce za nikoho nevyměnil... Má ho stále tuze rád a neustále v myšlenkách. Každopádně ta vydra byla zajímavá, pokud je dokázala i dovést na lepší místa, určitě je to hodnotným členem jejich smečky. "Ne, nemám nic takového." Pronesl jednoduše. Ono by to znělo divně, ale opravdu nic takového jim po lese snad neběhá. Jediný možný maskot by byl maximálně mech. A ten už vůbec nemůže mluvit. "A zbytek členů smečky? Jsou hodní nebo něčím výjimeční?" Položil mu otázku. Trochu to vypadalo, že ho nějak vyzvídá, ale on se rád vzdělává. A třeba se inspiruje něčím a zeptá se na to i jeho alfy, zda by to taky nemohli mít. A kdyby se ho zeptal i Nicos na něco takového, asi by nevěděl, co mu odpovědět na to. Je vůbec nějaký člen naší smečky nějaký zajímavý? Nikdo jej totiž nenapadal.

Ne, že by se netěšil, až zmizí sníh, ale zase více a opravdu hodně má raději sníh než rozkvetlé období, kdy všechno bzučí a tím začíná i období plné pylu. Ano, to nejvíce nenávidí na jaře. Nevadí mu, ani že se v tom období mají více vlci k sobě. Ikdyž on sám si celoročně drží odstup. Ale nějak to období musí zvládnout. Neumře přece jen díky něčemu tak maličkému, jakým je pyl. Vždyť pořádně ani nejde vidět okem a i tak dokáže napáchat takové rudé oči a jejich slzení. Odvěký nepřítel nevídané velikosti a to doslova. "Já bych bral ten konec jara, kdy je trochu chládek, ale ne až takový." Řekl mu, co by si přál. Takové období je tak akorát, není tolik tma, zima a ani není sníh. A naopak, ani mu není horko. Kéžby šel zase přeskočit čas, ale to je na tom to nejhorší. Že prostě bude za chvíli se zase vypořádat s jiným počasím, konečně si zvykne a potom tu bude znovu sníh. Koloběh se prostě neustále točí a jeden by ani nevěděl, jak moc rychle to utíká. Ale on to nechce. Chce, aby tato chvíle s Nicosem, trvala pokud možnost, co nejdéle. Protože je to jako nějaká silná dávka skvělé nálady. Zapomene na vše špatné a jen čerpá tu správnou. Ale udivil se tím, co mu řekl o své smečce. Vydru? A ještě takovou, co umí mluvit? Nemají tam ještě něco takového zajímavého? A nebo jen jednu vydru? A jak se vůbec naučila mluvit? Měl plno otázek... Avšak neměl náladu se je na něj zeptat. Musí vymslet lepší otázku, aby jej neposlal ještě Niky do háje, že se ptá na hlouposti a je divný. "Vydru? Kde jste vzali vydru v lese?" Položil mu důležitou otázku, která mu snad sdělí více informací o tom, v jak moc podivné smečce to žije.

Následoval hlouběji bez jediné další hlásky. Měl, co dělat během brodění se sněhem, takže se nemůže ještě zabývat tím, zda je dostatečně ukecaný či ne. Neměl v hlavě slova. Byl by rád na jednom místě a klidně si s ním bude povídat, kdekoliv. Ale u chůze to moc není jeho styl. Může dělat jen jednu věc, je to totiž typický samec. Více činností dohromady jdou daleko od něj. Ještě by to nějak popletl. Ovšem, nevadí mu společný čas s ním strávit, jak Niky jen chce. Přeci se jen přizpůsobí, než aby dělal rozbroje nebo vlny. Takto je klid. A pokud se tomu zezečkovi stále nejlépe mluví, když u toho běží skoro maraton, ať to má. Sice bude mít trochu napřed, ale bude ho následovat a dýchat na paty. Tedy ne doslovně, pokud u toho ještě má mluvit, tak úplně nezvládne až tak blízko být u jeho tlapek. "Nevím, co bychom jiného mohli dělat. Jen počkáme, nebude to dlouho trvat." Promluvil, ale u toho se zastavil. Až domluvil, tak se zase rozešel za ním. "Třeba ještě není pozdě na to vyrůst. Pokud nemáme magie, není potřeba se ještě úplně měnit." Ani nevěděl na, co se jej ještě zeptat. Došla mu slova... "Pověz mi něco víc o tvé smečce."

Je skvělé, že pochopil, jak nebezpečná cesta by to byla. Možná by se to dalo i okolo nich obejít, ale situace bude všude velice podobná, hádal. Když je tolik sněhu jen v takto hustém sněhu... Co teprve někde v podhůří? No, moc velký rozdíl tam nebude. Takže si oddechnul, že nebude muset šplhat a riskovat se svým životem. I když docela velký adrenalin bude i to, jak ho přivede na jejich území. "Až bude lépe, klidně můžeme vyrazit." Prohlásil. Jemu nedělá problém ho provést kudy k nim, ale až to bude bezpečné. Nerad si zahrává se životem. A to, že jsou tu nyní spolu uvězněni? To mu třeba vůbec ale jakože opravdu vůbec nevadí. Je rád, že jsou spolu a nechce zase jen tak rychle se s ním loučit. Vždyť z jeho pohledu je to věčnost, co se zase uvidí... Chtěl by ho vidět častěji, když už nyní ví, že jsou kousek od sebe. Souhlasil s jeho návrhem a na to znamení kývnul hlavou. Avšak nevěděl, proč chce tady hledat úkryt? Stromy tu jsou husté dostatečně, ale jemu to asi nestačí. "Proč se chceš ukrývat? Bojíš se snad sněhu?" Zeptal se ho a zajímal se. Jemu je docela dost dobře, jeho hustý kožich, i když byl nasáknutý sněhem, tak jej stále hřál. Niky na to asi není tolik zvyknutý, když minule ani sníh pořádně nepotkal. Ale následoval ho hlouběji do lesa. Ještě se musíme umět dostat zpátky... Nesmíme zabloudit a ztratit se...

Pochopil, že zrovna asi neměl nejlepší nápad. Škoda. "Času dost," řekl, i když ho to trochu mrzelo, že konečně nějaký jeho nápad vzniknul. Ale bohužel se neuskuteční. On prostě není žádný vymyslitel aktivit a značně to pociťoval. Takové odmítnutí jej trochu ranilo, ale nedal to znát. Nepotřeboval se tu nyní rozbrečet. Nechtěl nic takového, měl radost být po jeho boku, sdílet s ním každou chvíli nyní. Jeho přítomnost ho naplňovala radostí. Nechtěl tedy tu veselou notu přerušovat. Jen ať dále pokračuje, jak nejlépe může. Vyslechnul si ho, co dělal minulý rok touto dobou. Ale nevěděl úplně, co on sám dělal. Proto to znělo napínavě. Ale věděl, že byl také sníh. Ale co víc? Přišel si, jako by toho hodně zapomněl. "Mohla by už skončit." Přál si trochu, neměl rád to zebání tlapek, po každém kroku v bílé peřině. Je to jako tisíce střepů v jednom bodě. Nemá rád, když mu cokoliv ubližuje a to jakkoliv. "Sice bydlím kousek, ale je to přes hory. V tom ledu nebo sněhu bychom se tam jen rozbili," informoval ho. Navíc, docela se i bál přivést k nim cizince, protože ne, každý by ho nyní mohl poznat a také by ho mohl považovat za vetřelce. Jaká to zapeklitá situace... "Jedině počkat, až bude trochu lépe." Navrhnul. To bude totiž podle něj ta nejvíce bezpečná možnost, kdy ani jednomu z nich nic nebude hrozit. Ale hlavně ho nyní nechce opouštět. Chce s ním ještě chvíli zůstat, jelikož tím čerpá svůj vnitřní klid a doplňuje sílu až třeba jednou potká nějaké vlče. Je jako nějaká příjemná vůně, která si pohrává s jeho smysly a dopuje ho. Jen nedokázal pochopit, že si on vypěstoval závislost na nějakém vlkovi... Jako by byl trochu pozměněn.

Časem přijde všechno, ale bohužel i všechno odejde. Těžko se mu hledala slova, aby Nikymu poskytnul nějakou podporu v tomto okamžiku. Ale věděl tak trochu, co chce říct. Ale měl se za hlupáka, když jeho plán neměl ještě pořádně promyšlen. "S trpělivostí nejdále dojdeš," řekl mu. Viděl mu na očích, že nějak potřebuje pomoci. Ale zároveň mu přišlo, že mu prostě nijak nepomáhá. Zhluboka oddechnul. Jsem prostě na ty pocity fakt špatný... A protočil oči. Jen na moment, protože jeho kamarád jej potřeboval. "Můžeme se někoho jít zeptat, třeba víc poradí, jak já." Nabídnul. Třeba by měli na někoho v okolí štěstí. Ale, když se podíval okolo nich, věděl, že se hnout takto rychle z lesa by bylo riskantní. Samozřejmě, až se trochu uklidní počasí... To dávalo i největší smysl. Nebudou přece riskovat. Pousmál se na jeho vychvalování svého vzhledu, jistě. Ta zrzavá na něj prostě seděla a dokonale ladila. Nedokázal si ho ani na chvíli představit jinak. V nějakém cizím kožichu, už by to nebyl on. Líbila se mu ta barva, ale nedokázal mu něco takového říct. Vypadal jako větve na čerstvě rozkvetlých stromech zjara. S kombinací s čerstvým příjemným vánkem. Ach, jaká to skvělá vzpomínka na chvíle, kdy ještě tolik není pylu, ale jaro už začíná. "Také jsem rád, že tě znovu vidím." Řekl. Ale nějak nechápal, proč mu to nyní vypráví. "Jak dlouho to ještě vidíš, že se nebudeme moci pohnout z lesa?" Zeptal se ho. Ne, že by nebyl rád za jeho společnost. To vůbec, ale potřeboval by se najíst a tady nic není. A Nikyho jíst opravdu neplánuje.

Nechápal, proč se omlouvá. Za co? Vždyť je přirozený se občas vykecat. Ale on sám to prostě nedokáže, nepodívá se na sebe a neřekne si o pomoc a případnou... Stejně odmítne. Rád se v tom topí až po krk sám bez ohledu na počet možností, kde se může obrátit. V jeho očí pomoc nepotřebuje, ale sám ji někomu nabízí. A je mnohokrát sám až udiven, co všechno pro své přátele dokáže. Napadlo ho, že by mu mohl říct o tom jeho plánu. "A zeptal jsi se někoho, jak takovou magii získat?" Položil mu otázku. Mitsu se totiž nikoho neptal a ani nedávalo smysl, aby se ptal po něčem, co nechce a silně odmítá. Jedině, aby se tomu plně vyhnul obloukem. Navíc koho se tak zeptat? Taky moc nepochopil, proč se mu snaží nyní pochválit kožich, ale velice to uvítal. Je velice rád, když si někdo všímá toho, jak moc o sebe pečlivě pečuje a dopřává si. A před nikým to neskrývá, potkat jej nějak znečištěného je zcela nemožné. "To máš pravdu," souhlasil s ním. Ani si nedokázal představit Nikyho v jiné barvě než zrzavého. Už si na něj tak zvyknul a sžil se s tím. "Děkuju, jinou barvu moc neplánuji." Dodal trochu žertovně. Vtipy mu moc nejdou, takže ani nevěděl, proč to dělá. "Nebo ty snad chceš změnit vizáž?" Zeptal se ho se šibalským bočným úsměvem na moment, který se však brzo rozpadnul zase v kamennou tvář. Šedá jako kámen, co jiného od něj mohl očekávat...

Proč se tolik podceňuje? Nechápal to. Musí ho nyní nějak pořádně nakopnout, protože takto se mu tu brzo ještě svalí okolo těla a bude brečet kvůli tomu, že ještě nemá magii. Musí přijít na to, jak mu pomoci. A zároveň, jak provést experiment, zda vůbec oni oba mohou magii získat. Na to bude však potřeba někoho dalšího, kdo by jim poradil, co tak udělat, aby se magie objevila. Či jim řekl, jak on objevil magii. Protože tito dva spolu vymyslí ještě něco absolutně odlišného od hledání magie. "Nesmutni tolik, já ji taky nemám. Není důvod se kvůli tomu vztekat." Snažil se ho utěšit. A moc mu to nejde. Neumí ani sám pomáhat natož někomu jinému. A ještě s problémy s náladami. To by i on potřeboval nějakou odbornou pomoc. Chudák Niky nenaradil na toho nejvhodnějšího v tomto směru. Jak se víc oddaloval, viděl konečně, kolik sněhu se tu najednou zjevilo. Nepříjemně mu záblo na nohy, ale zrzek se ještě vtipně bořil do nějaké hromady. Na moment se usmál, ale hned zase zvážnil. A když mu to pochválil, byl na to tuze pyšný. "A co, že je to jiné, vždyť ani barvu nemáme stejnou. Mě by se taky nechtělo nosit okolo krku hlavu jelena." Řekl. I když, když si to tak řekne, budil tím alespoň Niky respekt a dokazoval, jako by si ho sám ulovil.

"Takhle se jmenují?" Zeptal se, když na něj Niky vyhodil nějaká dvě jména. Jistě, on už se s nimi setkal, ale nepochopil, že se jmenují takto. Ale tato informace se mu bude hodit do budoucna. Třeba by díky těmto novinkám mohl někomu pomoci a trochu si šplhnout. To úplně neplánoval... Hodit se to však bude. Třeba s tím může přijít za Mainerem, pokud mu pořád nevyhrožuje, že ho hodí do sopky. "Já ty dva už navštívil, není moc o co stát," vysvětlil mu, kdyby to už předtím nepochopil, když mluvil o tom, že paní magie již potkal. A názor na magie mu ani ona nezměnila. Stále to vnímá jako něco divného, na co se nesmí spoléhat. Pořád se to může kdykoliv nějak vypnout a byl by v konci. I když... Může vůbec on sám objevit magii? Nebo ona přijde za ním sama? A co pro to musí udělat? Nevěděl, nikdo mu to neřekl. Ačkoliv zde vyrostl... Co když ji nemůže získat ani protože není ze zdejších končin? A pak by to docela dávalo smysl. Sledoval ho, jak se přibližuje k jeho krku a snaží se tím pohnout. Ale nic se nedělo a vydal ze sebe jen zasýpání, které následovala v kašlání. "To asi nepůjde jen tak jednoduše sundat." Řekl k němu, aby jej ještě neuškrtil. Takto k tomu totiž neměl daleko. "Ale počkej, nevypadá to nějak dobře, když se na mě podíváš?" A pohrával si s myšlenkou, že by to mohlo být docela elegantní, kdyby mu to nyní Niky neponičil nebo nějak jinak znehodnotil.

Vyslechnul si ho. Jistě podle jeho slov bude Maple moudřejší než se zdálo, docela rád by ji i poznal. Její názory jsou tuze zajímavé. Rád by s ní i on prohodil pár slov. "Ta magie zní zajímavě, ale nevím, jakou máme u nás. Nikdy jsem v nich neviděl takovou krásu a nutnost." Řekl k tomu jen. Ale určitě by hádal, že mají něco společného s mechem, jelikož mechu všude roste opravdu mnoho. A počítat mech i jen v samotném úkrytu by byla zábava na několik dní v kuse. "Nebál bych se být tebou, jistě se sama objeví, pokud po ní tolik toužíš..." Snažil se ho alespoň trochu uklidnit. On totiž moc dobrý poradce ohledně psychiky ani magie není. Sám je tuze rád, že tu svoji ještě ani nemá. A i kdyby měl, nikdo by to nezjistil, neboť by ji stejně nepoužíval. Sotva to dopověděl, ucítil podivný pocit. Jako by jeho tělem projel vítr, ale neprojel. Vítr cítil, ale nevál. Přišel si jako by byl nějak zmanipulovaný, ale potom se objevilo vše tak náhle. Až se mu z toho začal svírat žaludek strachem. Všude okolo nich padal ten sníh, to nechutné bílé, co je snad všude. A nyní i na nich. Nemohl se však ani pořádně oklepat, když jej bylo tolik. A neustále se na něj jen vrstvil. Už se i bál, že se udusí, když to ztichlo a odešlo stejně rychle, jako přišlo. Nechápal to, ale už měl možnost konečně ze sebe sesypat všechen ten sníh. Sníh z něj pomalu padal na zem a okolo svého krku ucítil něco, co ho trochu stahovalo. Podíval se očima dolů na to, ale pořádně to neviděl. Bylo to snad cosi bílého? Hodil pohled po zrzkovi. "Co to mám na sobě?" Zeptal se ho. Byl stále zmaten z toho, co se nyní událo. Nesnil ještě jen?

vyhodnocení:
VZHLED - Kaya
POVAHA - Kaya
(není o čem pochybovat a ty bodíky ti ráda dám )