Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Že mohl pomoci taky? Vždyť jí pomahá právě v tom, že jen stojí a zbytečně se nemotá dohromady společně s ní. Může si tak jednodušeji sama určit řád a postup v tom. On hledá jen očima, fyzická oráce pro něj moc není. On je spíše myslitelem než pracovníkem. "Ano, jabot." Zopakoval. Vyptávala se jen na to, proč se to nejmenuje jinak a ne k čemu to slouží. Naštěstí. Ale to stejné by mohl říct o on, proč se ona nejmenuje jinak. Vyšlo by to stejně. Jenom on ten název nevymyslel, ale zjistil a naučil se to. Ona své jméno už u narození dostala po rodičích. Nebo se snad ořejmenovala? Zurri se tomu však divila, jako by zjistila úplnou novinku. Nikdy to snad na žádném vlkovi neviděla? Je Mitsurugi tolik odlišný v tomto kraji? A nebo jen vlčice žije někde na okraji společnosti? Možností bylo tolik, že by se mu zavařil i jeho chytrý mozek. Když se znovu zmínila o bohu, trochu nepříjemně kysela se zašklebil. Až se mu pod zkrouceným pyskem objevil i zub. "Co jsem mu udělal netuším, alespoň jsem originál." Prohlásil. Nechtěl se o žádném bohovi bavit. Je to jen naprostá další hloupost jakými jsou i magie. Kdo tento nástroj vyrobil nikdy nedostal přirozeně do kožichu. Spory se řeší fyzicky a ne nějak uměle. Konečně asi našla klacík. Jelikož mluvila, jako by už něco držela ve svých zubech. Skvělý. A jak to připevnit? Přeci jednoduše. Jen musí najít, čím. "Myslím si, že nejlepší by byl rákos, pokud najdeme nějakou vodu, kde by mohl růst. Je pevný a ohebný." Doporučil jí. Jenom musí zjsitit, kudy to bude nejlepší k vodě. "Takže klidně veď, pokud to tady znáš. Nevím, kde je nejbližší voda."

<<< Travnatý oceán

Bude se muset hodně snažit, aby něco spolehlivého a v dobré velikosti nalezli. Větví v lese je spousta, ale najít tu správnou, která tomu opeřenci sedne... To bude velice těžký úkol. Stráví tu nyní nějakou dobu hledání a zkoušení. Při cestě se ještě jednou podíval na toho ptáka na zádech vlčice. Jak jejich vztah vůbec funguje? Jak dokáže vlk mít vztah k něčemu podřadnému? Mohl by se jí i zeptat, ale na to neměl odvahu. Ještě by si mohla pak vlčice myslet, že ho náhodou chce sníst. Vůbec, z takového zvířete by měl jedině plnou tlamu peří a maso by se v tom množství úplně ztratilo. Zastavil se na místě, když prohlásila, že už něco našla. Sledovat, jak ten drobný tvor seskakuje dolů bylo úsměvné, ale on se stále tvářil neutrálně bez špetky emocí. Byl suchý jako víno. Když vlčice porovnávala už pěknou kopu klacků, rozhodl se jí alespoň nějak poradit. "Kdyžtak najdi nějaký větší, rovný a sami ho zkrátíme." Hledat totiž přesnou velikost pro jeho křídlo by trvalo ještě celou následující zimu. Její otázka? Překvapila ho trochu, údiv však brzo šel stranou. "To je jabot." Ukázal na ten šátek okolo krku. Vysvětlil by jí to více, ale už jen ten název mu přišlo, že by nepochopila, natož odkud to je a k čemu slouží. "Fialovou barvu jsem získal od boha. Života." Řekl. Moc si už nepamatoval, co tam udělal, že si to tak zasloužil, ale řekl mu nějaké rady do života, které stejně vypustil z hlavy. S žádným bohem se moc přátelsky bavit nebude, ani ho neuctívá. Kdyby ho možná nemohl zabít, tak se sbalí i rychleji a odejde o dům dále. "Jmenuji se Mitsurugi." Nyní to zní, jako by měl v oblibě složitá slova. Ale ví vůbec, jak špatný je na jména a nevědomky si je mění? Zurri je jméno krátké, tam snad nic takového nehrozí. Prohlédl se i po lese, zda sám neuvidí něco perfektního, ale hlavně to chtěl nechat na ní samotné. Přeci je to jen její mazlíček a on k němu žádnou vazbu nemá.

Jistě, že se dočkal reakce, kterou očekával. Nikomu by se nelíbilo přijít o něco, co je pro něj důležité a nenahraditelné. Ale byl to první návrh, co jej napadl. Přeci jen musel něco říct, aby tam na sebe jen tak hloupě nekoukali. Naštěstí ten jeho druhý nápad byl lepší a jí se zalíbil. Kývnul ještě jednou, že to opravdu myslí vážně. Mělo by mu to pomoci... Jistě hnedka věděl, že tady mezi několika výrůstky trávy nic moc pevného nebude. Ale kousek odsud je ten les, odkud přišel. Tam by něco mohli najít. Sledoval, jak zajímavě vlčice komunikuje s tím zraněným ptákem. Jaký vztah mezi sebou mohou mít dva naprosto odlišné druhy? Zajímal se. Nikdy neviděl, že by někomu záleželo na úplně jiném zvířeti. Toto je pro něj premiéra. Nešlo mu nějak do hlavy, jak někdo může mít nějaký hlubší vztah k něčemu, co může sníst. Asi není tolik empatický, jak by si někdo myslel. Jeho dobrota nejde vůbec. A pak ten pták ji nějak poslechl a vyšplchal se jí po těle na záda. Očividně křídlo bude jediný jeho problém... Hádal, když dokázal v pohodě vyskákat. Na její výzvu kývnul. Proč by nemohl jít s ní, třeba společně najdou nějaký dobrý předmět, co by šel využít na terapii pro zraněné křídlo. Nějaká větev? Bude vůbec na tolik pevná, aby se hned nezlomila?

>>>Klimbavý les

Ještě, aby řekl, když mluvit neumí... Opravdu nevěděl, proč má zase u sebe nějakého pobláznělého vlka, co chce dokázat, že komunikuje s něčím, co nemluví. To aby si brzo Mitsurugi začal mluvit se svým ocasem a vyšlo by to ještě dobře, protože by s ním mohl i pohybovat a nečekat na reakci od nějakého zvířete, co někdo ještě může ulovit. Empatii v něj najít nešlo. Snažil se to logicky nějak pochopit, avšak hledat smysl v něčem, co ho nemá... To chce hodně štěstí. Povzdechl si nahlas místo jakékoliv slovní odpovědi. Co jí také mohl tak říct? Avšak usoudil, že to nebude nic vážného, když tak tvrdí, že mu nic není a ještě má energie na něj málem skočit. Když ho viděl stavět se na své nohy, couvnul. Aby se poté v případě nouze mohl vyhnout lépe tomu útoku a neponičil nijak zdraví přítomné vlčice. Jak mu pomoct? Vypadá snad, že má křídla a nebo už někdy léčil nemocné křídlo nějakému dravci? Vidí to prvně. Nemůže hnedka tak hádat. I když... "Můžeš mu to křídlo ukousnout..." Navrhnul jednu možnost. "Nebo mu ji nějak zpevnit, něčím, aby se to uzdravilo časem samo." Co si vybere hnědá vlčice je jen na ní. On nějak zjistil, že křídlo se mu nějak vyléčit. A kdoví, zda to opravdu je jen křídlo a něco více.

Asi ji vystrašil, to nechtěl. Omluvil by se, ale takové jednání není v jeho povaze. Místo toho se jen zastavil a dál už nepřišel. Takový bezpečný osobní prostor potřebuje vždycky mít v případě úniku. Díky její mluvě však zjistil, že je to vlčice a taky, co tu vlastně vyvádí. Opravdu se diví, že ten pták nemluví? Kde to žila doteď? Opravdu nechápal, proč na sebe nyní lepí takové samé blázny, co se snaží mluvit se zvířaty a nebo se jimi stát. A vůbec, kde se všichni vzali najednou. Co po něm chtějí? Pozornost? Útěchu? Ani jednom jim úplně jednoduše dát nemůže. "Je zraněný? Neošetříš ho první než znovu s ním budeš mluvit?" Zeptal se a trochu zněl, že ho to zaujalo. Přeci jen zraněného ptáka a ještě poštolku pořádně nikdy neviděl. Kromě několika, které hned poté snědl on nebo někdo jiný. Když ustoupila bokem, trochu se přiblížil, ale stále udržovat svůj bezpečný odstup od obou. Mrknul na ni a pak i na tu poštolku. Ignorovala ho, jak typické. Jako by ten pták ho ani neviděl. Kdyby nebyl klidný, zkusil by, jak reaguje pták na třeba zavrčení. Ale to není jeho práce, aby tu naháněl něco, čemu chce někdo pomoct. On jí stejně pomáhat nebude, jen bude radit nebo něco takového. Pomáhat cizím je něco, co je naprosto proti jeho srsti. Jedině, kdyby měl nějakou odměnu za to.

<<< Hadí ocas

Pokračoval dál. Z toho smutného porostu vedla přeci jen nějaká cestička ven. Možná by přeci něco lovného mohlo být tady? Proletělo mu hlavou. Měl plno nápadů, jak by se i třeba dobrosrdečně a zcela výjimečně uvažoval nad tím, že by se podělil o kořist s někým ze smečky. Ale rozhodně to nebudou vlčata. Ta prostě nemá rád a snad nikdy ani nebude. Nelíbí se mu ta jejich otravnost a uřvanost. By měla dostat občas nějakou horší výchovu, že by tu tlamu už dlouho neotevřela. A klidně by se toho ujmul... Avšak věděl, že něco takového by nemohl udělat zbytku smečky, kteří by ho možná na místě i zabili. Poklusal si ještě kousek po trávě. Jak velice rád viděl, že ještě v trávě pořádně neroste žádné kvítí, které by mu zničilo jeho zdravotní stav. Pyl je ještě v nedohledu, takže si může více užívat pěkné počasí. Zrak mu namířil k nějakému vlkovi, který tu byl také. Zastavil se a přivřenými očima sledoval, co vyvádí. Mluví snad na někoho? Rozhlížel se, zda neuvidí, na koho tak mluví. Nikdo tu kromě těch dvou nebyl. Nemluví snad se mnou, ne? Přemýšlel a nedávalo to smysl. Sledoval to chvíli než mu nějak došlo, že se okolo vlka motá nějaký pták. Super, takže tento vlk chce mluvit s ptáky? Ten minulý s jeleny... Povzdechl si, ale pomalu přicházel za vlkem. Třeba mu bude schopen nějak pomoci. "S kým to mluvíš?" Zeptal se první. Neuměl pořádně ani pozdravit, představit se... Nic takového. Prostě vede rozhovor tak neohrabaně, jak jen umí.

<<< Meduňkový háj (přes Klimbavý les)

Cesta vedla dál. Nyní už byl trochu posilněn alespoň drobnou svačinkou, která mu dodala energii. Přemýšlel občasně, po jak dlouhé době vlastně vůbec něco snědl. Ale byl si jist, že by nyní měl vyrazit nějakou cestu k domovu a ještě si ulovit něco pořádného. Rozhlížel se tedy, když prošel lesem dál. Nic moc pěkného se mu však nedostalo vůbec pod nohy, nebyl tu žádný měkký mech, ani pořádné trsy trávy. Váhal, zda vůbec má nasát pořádný pach okolí a projít to, zda je zde nějaký možný další úlovek. Avšak nic neobjevil. Nic mu nevonělo čerstvě ani vůbec lákavě. Takže nemusel myslet nad tím, zda se bude více zdržovat a nebo půjde. A tak šel tedy, rychlejším poklusem dál. Louku by to chtělo najít... Tam by mohlo být zase nějaké pořádné maso... Musel být opatrný, jelikož zdejší povrch není zrovna nejvíce bezpečným pro chůzi natož po ní běžet. Celé to místo srčelo depresivní náladou, kterou nyní ani tolik nechtěl mít. Celý život žije v okolí, kde to je celé veselé a barevnou a on je tou šedou tečkou. Nechte to naopak.

>>> Travnatý oceán

<<< Klimbavý les

Utíkal dál. Nebavilo ho už potkávat takové podivné vlky, na které nyní v poslední době naráží. Tedy velice značnou výjimku v nich tvořil jeho oblíbený zrzavý vlk. Na něj nedá dopustit a říci o něm něco takového by bylo velice nepřátelský čin. I tak by se Mitsurugi chtěl rád někde už najíst. Nevěděl však úplně, kde bude nejlepší nyní najít nějakou kořist. Regis byl divný, nejen svým chováním, ale taky těmi kouzly, co dokázal. Vlkojelena, jelikož to lépe pojmenovat nejde, nikdy už nechce potkat. Vyplašil mu kořist a ještě se jí sám stál. Povzdechl si. Ani zde nebude mít nejlepší štěstí pro lov. Přestože, se v trávě něco hýbalo. Už věděl, že to nebude žádný mohutný jelen, ale i jen taková koroptev by se mu hodila. A taky, že se mu kousek od nohou objevila. Zděšená snad ani nepostřehla, co se událo a Mitsu si ji již plně vychutnával. Na nějaké zaplnění žaludku dobrá volba. Jeho štěstí snad jen jí neskončilo, neb se rozhodnul, že si svou zdravotní procházku po okolí ještě protáhne někudy, kde nebyl. Poznávat krásy okolí místo hledání cesty domů... Jak typické pro tohohle šedého vlka z mechu.

>>> Hadí ocas (přes Klimbavý les)

Mluvil trochu nejasně. Celý byl divný, až to ani vůbec nechápal. Věděl, že ten vlk nebo podivná bytost, kterou se nyní stal, nejde cítit tímto lesem. Nemohl být tedy zdejší, spíš chtěl jen nějak důležitě zapůsobit, aby byl důležitý. Mitsu ještě znovu protočil oči, společnost Regise jej trochu nudila. Nebyla s ním žádná pořádná zábava, akce a ještě mu překazil lov. A nyní se snad úplně zbláznil, když za svoje prohlašuje nějaké neutrální území. Nejsou zde žádné pachové stopy, značky... Je to jako si nárokovat jen jeden keř. Vůbec o ničem to nesvědčí a Mitsua to nepřesvědčí. Nebál se ho, takže ani neutíkal. Jen ty jeho hloupé kecy jej trochu štvaly. Ale stále sebou nehnul, sledoval ho jen, jak se předvádí a snaží se něco dokázat svými rohy na hlavě. Strach jej plně opustil, zajímalo ho, co ještě nějaký takový tvor dokáže kromě toho, že nějak hrozí. Nezaútočí... To by byl šílený... Věděl, že něco takového prostě nemá šanci proti jeho síle a dovednostem. A Mitsurugi se nechtěl pobavit nad tím, jak by nějak složil k zemi vlka, se kterým si ještě nějakou dobu zpět povídal. Pro někoho, kdo by chtěl být agresivní, to nedávalo smysl, že už šedý vlk není zakousnutý v tak jednoduché kořisti. Ale on prostě nechtěl. Jeho božská trpělivost se mu vyplatila? Když ta možná kořist utekla. Možná ta nejlepší volba, co mohl udělat... Ať si tu jen běhá, když je to tu jeho území... Ulovím si i jinde... Myšlenky zněly jasně, může se vydat zase o dům dál. Takové plýtvání jídlem jako je tady snad nikde jinde nevedou. Sebral se tedy a na Regise se vykašlal. Neměl o čem jiném se bavit, když mu zakázal jíst něco, co by si sám ulovil jen z jeho přesvědčení, že když je k nim příbuzný, tak jim nesmí ublížit. "Blázen, jako ostatní." Promluvil pak ještě než opustil les s úmyslem najít si jídlo.

>>> Meduňková mýtina

Pořád něchápal, co mu ten zrzavej skáče a plaší jeho jídlo. Jaká to neslyšnost byla, když on jemu pomohl něco ulovit, co si pak sám sní a místo nynější pomoci mu všechno vyplaší? Dává to snad vůbec logiku, to jeho chování? Zakroutil krkem. Pod jeho čumákem uslyšel nějaké divná slova, které snad řekl on, aniž by začal mluvit. Paranoia? Ulekl se trochu. Nevěděl, odkud se mu do jeho hlavy dostala nějaká slova o tom, že jej nazval blbečkem a pár dalších útržků. Ohlédnul se na něj a vlk nehnul ani o kousek tlamou. Mluví břichem? Udivil se trochu. "Proč to tvrdíš? Jsi tu snad místním pánem?" Zeptal se na rovinu. Neměl rád takové kecy, když si někdo něco přihlašuje, k čemu nemá právo. A už vůbec ne k něčemu, co může sníst. A moc dobře musel Regis vědět, jak moc se mu to nelíbí. Byla to možnost jeho jídla. A nyní ho vyhání? Znovu protočil oči. Vycházely z něj nějaké podivné zvuky. Otrávil se snad nějak tím zajícem? Přemýšlel rychle o tom, zda se zajíc nebyl nějaký nemocný a nechytil od něj nejen nějaké parazity ale i podivnou nemoc, která změnila jeho mysl na mysl přežvýkavce. Sledoval, jak se podivně ohýbal. Až jako by nebyl vlk, zvětšoval se a měnil se. Avšak Mitsurugi se vůbec nebál. Spíše naopak, upřeně se mu díval do očí. Ty byly nyní trochu výše, než když byl vlkem. Ale nijak jej to nerozhodilo. Neměl strach. Mohl se prodvádět, jak jen chtěl, dupnul si i. Jediné, co mu nějak nešlo na mysl, proč nyní ten Regis vypadá jako trochu větší jelen? Chtěl snad dokázat, proč se jeleni jíst nemají? Mají to v rodině? Taková podivná kouzla... Pohodil hlavou. On se nebál ani samotné matky magií, proč by někoho, kdo se dokáže jen přeměnit na něco jiného? On stál stále skálopevně na svém původním místě. Co by to bylo za vlka, když by se zalekl nějakého jelena? "Chceš mě snad zastrašit, Regis?" Dodal by k tomu, že s někým takovým, jako je on by si nikdo zahrávat neměl. Ale kdoví, zda se mu nezměnil i mozek na úplně jiné myšlenky. Nějaká kořist nepochopí takto složité myšlenky, jaké mají inteligentní vlci. Neutíkal ani neútočil, přeci nenapadne někoho, kdo se ho jen snaží nějak zastrašit. Byl by blázen.

"Nemám," zopakoval to ještě jednou. A podruhé už nic takového říkat nebude. Co řekne jednou, už platí a tento zrzavý ho nebude nějak přemlouvat nebo dokonce opravovat. Jen, ať si toho uslintaného zajíce sní už sám. Zavrtěl ještě jednou hlavou, když se vracel pohledem na něj z lesa. Bral by něco většího mnohem raději a mnohem více než jeho nevyžádané rady ohledně jeho stravování. Nemusíš se obávat zrzoune, já hlady nikdy nezemřel... Protočil oči, když doslova básnil o tom, že když bude hladovat, tak bude mít těžký život. Podle vzhledu Regise však soudil, že on v žádné smečce nebude a nic takového jako zásoby nezná. I když Mitsu věděl, že jistě jejich skrýš vykradla nějaká vlčata, která jsou důležitější než takto dokonalý člen. Nu, což. Nohy mu ještě slouží, uloví si sám. Ale ten zrzavý šílenec udělal ještě něco naprosto nepochopitelného. Ohlédnul se ještě jednou na něj a jeho vážný pohled by mohl vraždit. "Co vyvádíš?" Udělal tak strašně pošetilý čin. On si opravdu s ním zahrává? Proč by vlk odháněl zvěř? Nechápal. Usoudil, že Regis je opravdu zvláštní vlk. A už by rád viděl svého oblíbeného zrzavého vlka, ke kterému tento neměl ani zlomek podobného. "Nad čím přemýšlíš?" Zvýšil na něj hlas. "Plašíš mi jídlo!" Pokračoval v mírně agresivním projevu.

Jako by to, co přišlo, už odešlo. Něco neznámého a neprozkoumaného. Cosi, co nebylo jeho. Zbavil se absolutního nadbytku, které zatěžovalo jeho já. Pomalu se vracel ke svému pravému já. Vše si však dobře pamatoval, ovšem, co se mu přesně původně událo, že se tak náhle změnil? Těžko určit. Byl trochu zmaten, aby dítě probuzené z nějakého špatného snu. Ale nepřišlo mu, že by snil. Naopak, až moc byl aktivní. Ohlédnul se na Regise. Jistě, že ještě jedl. Nechápal, co mezi sebou ti dva doteď měli. Ale věděl, že toho zajíce uloveného mu už celého nechá. "Nechej si ho," řekl a ohlédl se zase někde do háje. Ulovím si sám nového a celého jen svého pro sebe... Bez pomoci... Poslechnul si, co ten zrzavý zase mluvil. Moc nechápal, proč mu navrhoval pomoc, ale pokud po ní pořád touží. Dostane brzo jasnou a jednoznačnou odpověď - nic. Nijak mu nepomůže, jelikož on ten šedý je tak trochu sobecký, ale to on ještě bohužel neměl to štěstí poznat. Jaké štěstí jen má. "V pohodě si ho dokážu ulovit i sám, pokud se ti nelíbí." Maso od vyšší preferovat více. Taky toho bylo i více a méně kostí jak v takovém malém hlodavci. By si do něj jednou kousnul a už nic z něj nezbyde. "Pomůžeš mi, když mi ho nevyplašíš." Řekl trochu povýšeně. On tu přeci si troufá na něco takového, že by chtěl sám dokázat a předvést svou jedinečnou sílu. Ale první zavětřil. Pach stáda tu byl, ale cítil, že jich je až docela hodně v něm. A sám se jim postavit ve značné převaze? Šílenost.

<<< Kančí remízky

Popobíhal přímo za ním. Nic za sebou kromě několika stop a pachů nezanechali, nebo si toho nevšimnul. Jeho starosti by však chtěl mít. Právě utekli nějakému divočákovi, Regis první bral jídlo a nyní se ho ptá, zda jej kousnul. Má vůbec to zvíře zuby? Pomyslel si, ale nechtěl to s ním nějak rozebírat. "Nestrachuj se, jsem naprosto v pořádku. Děkuji však za pomoci." Poděkoval a ještě jej chvíli nechal jíst samotného. Dělit se o jídlo bylo zvláštní, ale proč ne. Vypadal, že je nějakým tulákem, takže takové jídlo se mu nedostává běžně a na péči o svou srst ani nemá čas. Ale jemu to nyní bylo tak trochu jedno. oN BYL VESELÝ, ŽE se jim něco dohromady povedlo ulovit a neměl proč se znovu stresovat. Nyní nemusel nikde běžet a zvyšovat si svůj tep nějakými nálety nezvaných hostů. Usadil se a sledoval zrzavého, jak jí. A i když k ěnmu přisunul až pod čumák trochu jídla, stále mu dával načas. Nakonec si však trochu ukousnul. Polknul a musel něco říct, aby to tady takto nestálo v tichu. Chce společnost, komunikaci a plno veselí! "Ještě, že jsme tak výborní lovci dohromady, Regisi." Prohlásil a usmál se na něj. "Lovit s tebou je takovou skvělá věc. Nechceš zajít ještě nalovit ještě něco? Nebo s něčím pomoct?" Zeptal se ho. On nyní Mitsu totiž velice rád plní přání na potkání a pomáhá všem, i když o to nestojí.

Podle toho jeho chování hádal, že se on prostě divočáků bojí. Není totiž možný, že by se tomu tak moc vyhýbal. Jako by se jednalo pro něj o něco prokletého nebo měl z toho zvířete absolutní strach nebo alergii. Jistě k tomu má i jiný důvod než jen to, že nechce riskovat svůj život. Ale takto ve dvou by neměl mít strach. Ale nic neplánoval na to říct. On ho zbavovat strachu nebude. Ať se s tím trápí sám. A s nabídkou toho, že uloví i něco jiného... Mitsurugi si ještě někde po cestě potom domů snad uloví ještě nějakého dalšího zajíce třeba. Myslel si totiž, že nyní se ještě třeba takto s lovem vyhybuje i jelenům a jiné vyšší. Určitě bych mu pak rozhodil dietní příjem potravy... Strachoval se o to a nemyslel to nijak ironicky - výjimečně. Regis si však užíval to, že se moc nemusel nahánět a neplýtval svou energií. Narozdíl od Mitsua, co ještě chvíli potom hlasitěji oddechoval. Není to tak moc náročné, ale i tak je to nějaký rychlejší pohyb a trochu únavy nebylo nic neobvyklého. Sledoval ho s úsměvem ve tváři, jak se chystá jíst. Také uslyšel podivné zvuky, ale neřekl nic. Nechtěl ho nijak plašit. A potom se zrzavý rozeběhnul pryč. Ani nestihnul cokoliv ze sebe vysoukat než pár slov. "Eeeh, tak jooo." Podíval se, zda někde nenechal jeho kamarád nějakou další část úlovku a běžel za ním. Ale kdyby takto ukradnul i část jeho jídla. Klidně by to i otočil a snažil se, co by jen dokázal, aby se nepříteli s rypákem postavil tváří v tvář. Nemůže přeci být tak těžké porazit pouhé prase?

>>> Klimbavý les

Divně se Regis zatvářil. Nechápal jeho udivený výraz, ale i tak by si raději klidně dal pořádného kance než jednoho zajíce. Ale alespoň něco než nic. To by se pro ně více vyplatilo, ale tak když ten Regis tak silně odporoval. Nebude jej zbytečně ještě více dráždit. "Tak když nechceš." Odvětil. Ranilo ho to, rád by totiž měl dostatek jídla a to jim moc zajíc svým malým tělem neposkytne. Nu což, snad si nebude muset hlady sníst nakonec jeho. Dál čekal na něj, až se pustí ke svému kusu práce. Mitsurugi stál na místě a bedlivě ho sledoval svými očima. Po očku tikal do stran, zda se k nim nepřibližuje nějaký nezvaný host. Těch mohlo totiž být plno. Divočáci, jiní vlci... To všechno by dokázalo jednoduše překazit jejich nejúžasnější plán. A jistě ani Regis by nechtěl, aby se mu za krkem objevila nějaká smečka, co by si to tady nárokovala. Naštěstí, necítil tu žádné značky, takže v tomto ohledu jsou snad v bezpečí. Zrzavý zmizel v křoví a všechny jednotky své pozornosti opřel na tento keřík. Přemýšlel, jak se tam takový vlk jako je ten jeho současný společník, dokázal dokonale zamaskovat. A pak už jen vyslal nějakého zajíce. Jejich zajíce konkrétněji. Měl štěstí a tento primitivní tvor vyběhl jeho směrem. Nemusel se tolik namáhat a vyrazil po něm. Stačil skok, chytnout čelistmi. Ty pevně držel, trhnou hlavou do strany a ohlédnul se úlovkem v tlamě po zrzavém. Řekl by k němu něco, ale nechtěl ve své tlamě ještě více chlupů od ušáka než je potřeba. Zamával alespoň ocasem k němu. Aby jej pobídnul, pokud jej vidí. Hodil pak zajíce na zem. "Vem si první," pousmál se. A okamžitě se mu dal přednost. Zvláštní gesto od něj. Dělit se o jídlo a ještě k tomu dávat přednost. Je zvláštní až moc mu na všech záleží.