Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA 3/5

Červenec 2/10

To ticho, to je pastvina pro jeho uši. On sám si byl svým pánem. To je přesně, co potřeboval. Sice ho tolik věcí netrápilo, když stačilo jen opustit tu tvrdohlavou vlčici někde v dáli a jít si svou cestou sám. Ale přeci ho jen tížilo cosi. Jak se asi má jeho smečka? Zná to tam, je to vlastně jeho lepší domov, druhé já zde nalezl a nějak často to místo nenavštěvuje. Ale nepotřeboval to dělat nějak pravidelně, když si byl jist, že každou chvíli se tam můžou objevit další a další vlčata. Brzo se z té smečky takto stane nějaká školka... To nebylo ani za jeho mladších let, když byl jediné vlče snad ve smečce. A nyní, snad každý touží po tom založit rodinu. Jen on touží být sám a užívat si svůj klid. Vlčata klid jen ruší, nerozumí jim a ani nechce. Nejsou jeho smysl života a asi nebude nejvhodnějším otcem, dkyby k tomu došlo. No, byl si jist, že to nikdy nebude muset řešit, protože se stejně k nikomu dalšímu nedokáže pořádně ani přiblížit, věřit jim, natož být k nim něco více.

VLA 2/5

Červenec 1/10

Jeho tichá duše toužila po klidu, být osamocen a vydechnout si. Sám být svým pánem o tom, co může dělat a odpočinout si. Přeci jen, to setkání s Kanoe mu způsobilo šrámy na duši docela hluboko. Nemáš mozek... Ach ano... Jistě, že ho nemá. Vůbec tady nyní něchodí po lese a nepřemýšlí nad tím. Bez mozku? To by se dělalo hodně špatně. Nejen přemýšlet, ale i jen to hloupé chození by nedokázal bez toho velkého ovladače v jeho těle. Jeho vůle mu pohybuje svaly... Ach, prošla Kanoe někdy nějakou výukou anatomie? Očividně ani nikdy nepochopila, jak její tělo funguje. A on? Vždyť neumí ani pochopit mysl vlčic a vlčat... Ty jejich světy jsou naprosto rozdílné ve všech bodech oproti jeho životu. Nejen, že plno těch vlčat, co má tolik veselou povahu, nikdy nezažilo to, co on. Ale přemýšlí nad něčím úplně jiným. A jejich starosti? Co by za to dal je mít stejné, jako ona! Nyní je sám, v lese. Trochu porostlý několika travinami, ale nebyla v dosahu žádná velká kytka. Asi už i skončilo období květů a pylů. "Dokonalý!" Pousmál se.

1/5
Utřel si ještě trochu ten podivný výtok. Každý rok se ta situace opakuje a on stále nenašel jediné řešení, jak se toho zbavit. Či i jen potlačit. Její šílené kecy už pomalu jen propouštěl svou hlavou. Nijak se nad nimi hluboce nezamýšlel, nemělo to cenu. Jedním uchem to přicházelo, druhým okamžitě odcházelo. Nesouhlasil s ní, že je nějak narušený a vymetený. Jak to řekla přesně ona. Spíše ona si prožila nějakou amnesii, když mluví o něm, že jej nikdy neviděla. Když začala mluvit o tom, že není jen její výmysl, snad poprvé za toto setkání řekla cosi rozumného a správného. Kdyby byl výmysl, přeci by nebyl reálný. "Já normálně žiji, existuji." Řekl o tom, zda je nějaký výmysl. To vůbec totiž není pravda. Kanoe očividně nějakým způsobem přišla o všechny ty vzpomínky, co spolu zažily... Ví vůbec, zda patří do jejich smečky? Nebo i o tom pochybuje? Dumal trochu nad tím. Ale nechtěl cokoliv říct. Byla taková divná, podrážděnější než kdykoliv jindy. A to i při předchozím setkání nebyla nijak příjemná. Její kecy nebral vážně, urážky o tom, že nemá mozek opravdu neměl potřebu brát k srdci. Jelikož ona sama ani nevěděla, kým je. Kroutil nad tím jen hlavou a slova mu jedním uchem procházela a hnedka druhým zase ven. Nebral je vůbec nijak, netížil se tím jejím názorem. "Nejsem lhář!" Zavrčel jen. "Ani nevíš, že stále jsi členem smečky, která ti zachránila krk a já jsem byl jedním z těch vlků, co si tě vzali na starosti." Vysvětlil. Trochu z jiného pohledu, ale to nevadí. V podstatě jí kdysi pomohl, takže to mohl říct. Možná mluvil už dost, ale měl stále chuť pokračovat ve vysvětlování, s tím, že si myslel, že by jí to třeba něco připomnělo. "Kdyby nás kdysi nebylo, nemusela bys tu být. Měl jsem tě rád, ale nechci dál pokračovat v tom, když mě tolik nenávidíš." Dodal a prostě zůstal stát. Byl potichu, nechápal o co vlastně více šlo, ale něco mu řeklo, aby ještě neodcházel. Chvíle však netrvala věčně a jeho odválo sebevědomí o kus dál. Pokud se zamyslí nad sebou, bude moci jej následovat. Ale v hloubi duše doufal, že nic takového se nestane. A on tak bude mít alespoň chvíli klid od těch příšerných kytek.

>>> Drsný zákrut

Prosím 10 oblázků za mých 5 bodů. Děkuji.

Že se chovala podobně jako se chovala během vlčecího věku, ho nepřekvapilo. Ona je prostě šílená a drzá a už se asi nezmění. Má vůbec nějakou výchovu? Nebo si vyrostla, jak narostla? Oddechnul si trochu, není nebezpečná, což věděl. Ale je strašně nepříjemná v komunikaci. Je taková horší verze jeho samotného. "Kanoe," zopakoval. On si ta jména plete a vždycky už plést bude. Nikdy to nikdo pořádně neřešil, nemají mít tak složitá jména! A pokud jí to vadí, ať si zvykne. On se měnit kvůli tomu nebude, když už je to jeho zarytý zvyk. "To není mozek. Jsem alergický na pyl." Řekl s odporem. Nemá rád tohle období, už aby skončilo. A jeho sliznice všude v čumáku si oddechnou. Každopádně, ona vůbec netuší, kdo je. Hlavou jí proletělo všechno, co spolu zažili a jak jako mladší se pošťuchovali. "Ty si vůbec nic nepamatuješ?" Zeptal se jí. Opravdu by ocenil, kdyby si trochu vzpomněla. A nebo mu chce říct, že si nepamatuje vůbec nic, co se stalo. Nekecá, ne?

KVĚTEN 5 ~ Erlend

Jistě, že mu nerozuměl, neumí všechny řeči světa. A vůbec, kde by k tomu přišel, aby někdy někdo ukazoval jenom tlapkami, co chce sdělit. To nikdy prostě neviděl. A bez nějakého učitele se to špatně učí. Tvářil se tedy stále jako kakabus, ale vůbec nic mu do hlavě od něj nešlo. Probíhal mezi nimi velice známý komunikační šum. Informace od druhého se k tomu dalšímu prostě nedostaly. Mitsurugi teprve po druhém pokusu zjistil, že z něj nedostane ani hlásku. "Blbý," řekl k tomu jen. Stejně to zopakovat nemůže, když je němý jako skála. I možná ze skály jde slyšet ozvěna a z něj ne. Ale když si to tak vzal, tak musí žít velmi zajímavý život. Jak dlouho už nemůže mluvit? Jak se mu to stalo? No, to se stejně nedozví, pokud mu to nemá, jak říct. Jistě, že se spolu dorozumí asi jen kývaním nebo vrtěním hlavou. Takto jsem ještě nikdy nekomunikoval. Je zajímavé, jak zdejší vlci jsou rozmanití a spojuje je snad jedině ta nějaká magie. Jak k ní přišel on asi nezjistí také. Asi se bude muset vyhýbat obloukem všemu, co potká ve svém okolí. Nebezpečí už nečíhá jen všude okolo v krajině, ale i na němých vlcích. Ale musel se přiznat, tohle bylo poprvé, co takového vlka potkal. Takže komunikoval na ještě horší úrovni než kdy jindy. Proč ale hraje až tak moc veselého? Napadlo ho něco zkusit. Ale asi znal odpověď. "Takže máš magii?"

KVĚTEN 4 ~ Erlend

Mlčel. Nic jiného ani tak dobře, jak držet jazyk za zuby neuměl. Uklidňoval se v duši tím, že alespoň ten vlk nezasáhnul nic jiného než jen jeho obličej. A najednou se ten vlk rovnal a snažil se vypadal naprosto v pořádku - jako by se vůbec nic nedělo. No, nechápal ho, proč se snaží ukázat, že vypadá uklidněný. Takový ledový klid... Co by za to dal! Pak se vlk snažil ukázat cosi okolo svého obličeje. Mitsurugi to ale číst neumí natož v tom komunikovat dál. Nemluvíš? Nebo nechceš taky? Zastrašil ho svým chováním a nebo je nějak nemocný, že nemluví? Ach, to mu byl čert dlužen. Sotva se nějak přestal trápit tím, co ten druhý ukazuje. Tak už mu obličejem proběhl vánek, teplejší o trochu než okolní vzduch. Ale byl si jist, že on nic neudělal. Udělal to tedy asi cizinec. Ale i tak byl šokován tím, jak rychle jeho srst uschla. "To ty?" Zeptal se ho se šokovaným výrazem v tváři. Že by mu nyní konečně někdo ukázal, jak správně využívat magii i k běžnému životu? Nebo si s tím zase nebude lámat hlavu jako vždycky.

KVĚTEN 3 ~ Erlend

Že se díval smutně a snad se chtěl omluvit bylo pěkný, ale jeho srst to nevysuší. Hezky se snažil, ale snahu on neocení. V hlavě zase slyšel ten hlas s omluvou. Začal snad v hlavě číst myšlenky? Ohoho, to by ještě bylo, kdyby to uměl. Netřeba se tím zatěžovat, jen tak bude dál žít život bez jediné magie a tohle je jen nějaká jeho dovednost, že umí číst z jeho obličeje. I tak stále mlčel. Nechce se mu moc mluvit, šetří si své hlasivky. Prohlédnul si zbytek těla, zda nemá mokrý i třeba jabot nebo něco jiného. To by bylo! Ještě si muset usušit svoji dokonalou kravatu. Oddechl si, když zjistil, že na zbytku jeho těla a přívěšku nic není. Musel by si to potom s ním vyříkat. Dobře, to se vyřešilo, jeho obličej zase uschne a bude v pohodě. Trochu by se mu hodilo sledovat, koho a co má za zády... Ale rada zůstala jen myšlenkou, stejně jako tisíc slov, která mohla být řečena. Vše se promlčelo. Nebo mělo by se mlčet? Je to správná volba? Šetři svá slova...

KVĚTEN 2 ~ Erlend

Sledoval ho stále tím svým zastrašujícím pohledem. Byl tak potichu, že bylo slyšet i vlnky na vodní hladině a jen jeho dýchání. Oba dva mlčeli, takže Mitsurugi neměl v plánu tuto poklidnou atmosféru ničit. Přeci jen, snad nikdy nepromluví první. Všimnul si i podivného úkazu, který se zjevil před sedícím vlkem. Zase nějaké ty čáry... Pohodil si pro sebe. Neměl to rád, opravdu ne. A pokud se tím chce vlk ještě vychloubat, že to dokáže... On mu taky ukáže, jak něco umí. A zrovna magie to nebude! Sledoval ho, znechucen. V hlavě uslyšel pár nějakých slov o vodě a užívání jí, ale nebral to nijak vážně. Dumal nad tím, co tam ten vlk vyvádí. Na vteřinku si ho nevšiml a přímo v obličeji mu přistála voda. Celý mokrý poskočil a začal se oklepávat podobně jako to dělají psi. Také se snažil tlapkami se očistit v obličeji, ale bylo mu to velice nepříjemný. Ale i tak nevydal ani hlásku, nezapištěl jako nějaké malé vlče a ani nebyl fascinován. Byla to jedna velká jeho chyba, že nedával pozor na to, co se děje okolo něj. Pouze nevrle zavrčel. To jsem teda dopadl...

V lese pokrytým mechem žil vlk jménem Mitsurugi. Vždy se pohyboval tiše jako stín, jeho srst zářila stříbrným leskem s trochou nádechu fialového odstínu. Všichni ostatní vlci se mu spíše vyhýbali, jelikož nebyl přímo přátelským a společenským vlkem. V jednom slunném dni se rozhodl, že se přesune a půjde objevovat krásy v jiném koutu mimo jeho domovský lesík. Vydal se tedy hledat nějaké nové zajímavé místo, které by se mu zalíbilo a nejlépe by na něm chvíli byl sám. Vyměnit své myšlenky v hlavě zní vždycky jako skvělá volba. Vstoupil na plně rozkvetlou louku, kde květiny kvetly v nesčetných barvách a vůně naplňovala vzduch. Vůbec nevěděl, co jej zde přivádí, ale možná to byla zkratka, kterou by si mohl urychlit svou cestu na zajímavější místo. V záplavě květin se pomalu až skoro ztrácel, zdálo se to být neproniknutelné. V tu chvíli začal Mitsurugi kýchat, protože měl silnou alergii na pyl. Vydal se dál, i když mu oči slzely a nos byl ucpaný. Velice obtížně se u dýchalo a proklínal sám sebe, že na moment zapomněl, jak nebezpečné pro něj jsou obyčejné luční kvítí. Vlk se snažil vyhnout hustým porostům květin, ale pyl byl všude. Východisko se zdálo nedosažitelné. Viděl opravdu špatně, hledat cestu odsud byl jediný jeho cíl. Vypadalo to, že se vše domluvilo proti němu. Vůbec si nebyl vědom, kudy přišel, když se mu svět ztrácel pod zarudlými víčky. Vážně jsem hlupák... Vynadal si. Všechny jeho dřívější obavy a starosti se rozplynuly jako mlha nad ránem. Vždyť je pro něj vážně složitým úkolem najít cestu na louce, natož aby mohl řešit daleko horší trable ve svém životě. Vnitřně jej uklidňovalo jedině to, že se mu cosi snažilo naznačit, že jeho cesta je plná překážek. Věděl, že právě překonávání těchto překážek mu dodává sílu a umožnilo mu být tím, kým skutečně je - sám sebou. Vnucovat si cizí názory není jeho styl života a už vůbec ne se jimi řídit. Vlastní rozum a názor je něco, kvůli čemu stojí za to bojovat a hledat správnou cestu. Vtipný na tom je, že právě takovou skvělou a inteligentní myšlenku dostane během hloupého bloudění v porostu.

KVĚTEN 1 ~ Erlend

Toulání mě něco do sebe. Vždy si připomene, že přestože k sobě připoutal nějakou smečku, stále si může dělat, co chce. Nikdo jej nenutí, aby dělal jen to, co mu káže. A jeho plná hlava myšlenek a nápadů si jen říká o to myslet sám za sebe. Cestička okolo jezera byla vyšlapaná, pravděpodobně i hodně využívaná. Štěstí bylo i to, že zde nekvetlo tolik květin jako na nějaké louce. Nemusel tolik tedy pšikat. Jeho cesta vedla okolo nějakého šedého vlka, co si pohrával s vodou. Je to stále jen nějaké velké vlče? Trochu zapřemýšlel, ale vypadal trochu více dospěle. Možná se jen nudil a nevěděl, do čeho by mohl rýpnout. Ale Mitsurugi nevydal ani hlásku. Sledoval ho, jak jednoduše se netrápí a hraje si. Divný. Neb on nikdy nic takového nedělal, není vlčetem a není mu vůbec příjemný si hrát, když je to jen taková divná věc. Je to jako ty magie, Smrt a jiné věci, co tu pořád jiní vlci řeší. Zdejší místo je pravdu podivným místem na bytí... No, ještě, že to řekl jen potichu, kdoví s čím by na něj přišel ještě... Postával kousek od něj, dál od vody. Možná dobrých pár metrů, aby jej trochu cítil, ale stále nevyrušil z jeho dumání.

Nechápal ji. Lhala tak špatnou lží a nebo jen nikde nepobrala dostatek inteligence? Plno možností, ale jemu ani jeho chytrost nepřinášela návod, jak s touto vlčicí jednat v pořádku. Stále je to takové nevychované vlče plné všeho možného, jen v mozku jí na nic nezbylo místo. Poprosil by někoho schopnějšího v komunikaci o překlad jejího chování. Ale byl tu sám, jen oni dva. A plno květin! Všechny by je mohl v amoku vytrhat a zadusat do země, kdyby chtěl. "Vůbec nevím o kom mluvíš," řekl. Rowenu žádnou neznal. Jak ho mohla sem tedy poslat? Jedině by se tak jmenoval ten divný jelen, co ho před chvílí pronásledoval. Ten se však jmenoval Regis, takže úplně se nemohl přejmenovat. Rowena navíc zní jako další vlčice... Se proti mě nyní všechny spiknuly? Nenávidí je stejně jako vlčata, mají k sobě tak blízko a on nikdy nezažil mateřský vzor v životě. "Však říkám, Kanoe!" Nelíbilo se mu to její ušklebování a narážení na absolutně nepodstatná fakta. "Radím ti, abys ses více krotila." Dodal k tomu, zatímco si zase utřel sopel z čumáku do kožichu na tlapě. Opravdu chce, aby ty kytky ze světa vymizely.

Drzá se stále stejně, slušné chování ani za takovou dobu nedostala. Škoda, že on není žádný vychovatel, aby jí to lépe vysvětlil, jak vy se dáma jejímu věku měla chovat. Co za otázku asi je normální otázka, kterou se mně taky ptala? No, další krok neudělal, nebude se k ní přibližovat, když je nepříjemná jako vřed. On vlčata ani vlčice nikdy nepochopí. Potřeboval by na to nějakou ještě lepší příručku, jak se k nim chovat, že vždycky najde nějaké takové... Pochybné. Když začala básnit o tom, zda to je zde jeho, hned přemýšlel, jaká úleva by to byla, kdyby to byla pravda. Bohužel není. A on tu je stejný vetřelec jako ona. Jen ona se chová povahově jako stejný blázen, kterým doteď byla. "Není." Řekl jediné slovo. Myslel si, že ji tím třeba odpálkuje, když tolik upovídaným vlkem prostě není. Nebude jí vysvětlovat, jak by se měla chovat a neštěkat tu na každého, koho potká. "Nepamatuješ si mě, Kanoe?" Řekl trochu nejistě. Jistě, pokud by si ona nepamatovala, mohl by toho využít jakkoliv. Ale spíše se musel ujistit, zda sama ví, kdo před ní stojí za vlka. Mám se snad znovu představovat? Nebo jí nepomůže ani cokoliv... Nerad pomáhá, ale. Tohle by mohla být výjimka.

Jeho alergie a toto místo bylo tím nejhorším peklem na zemi, které vlk může zažít. Přišel si tak strašně potupně, když musel neustále potahovat různé kapaliny z něj, které nebrali konce. Spojivky v očích mu mírně rudly a on by měl, co nejdříve zmizet, pokud nechce tady pomalu umřít. Všude je to však to úplně stejné. Kytičky si hezky rostou a on by je musel jedině všechny postupně pokopat a pošlapat. Udusat do země moc řešením nebylo, stále by mu nějaký pyl mohl zůstat na tlapkách. Když se vlčice otočila na jeho slova, trochu musel zapřemýšlet nad tím, kdo to je. Znal ji... Ale je to ona? Jen ve větší provedení? Tu mu je všechno božstvo tak ironicky nakloněné, že musel potkat tu vlčici, která ho jako malá extrémně otravovala... Kanoe. Hádal. Vzhledově se moc nelišila, jen byla vyšší o dost než předtím. I on vyrostl od té doby. Mohla by to tedy skutečně být ona. Její otázka mu přinesla jasnou odpověď. "Spíš, co ty tady děláš?" Zavolal na ni, trochu se musel upravit. Tlapkou si otřel znovu čumák a trochu pohledem uhnul dál od ní. Jen se nepřibližuj!

<<< odněkud

Myslel si, že bude schopen pomoci té toulavé vlčici a jejímu ptačímu společníkovi. Ovšem nic nehrálo do jeho karet a nebyl schopen najít žádnou správnou cestu k vodě, kde by mohl naleznout kousek rákosu na připevnění. Ohlédl se za sebou, zda jej vlčice následuje. Ani se nenadál a pod jeho nohami se objevilo neznámé místo, v čumáku měl neznámé pachy. Ztratil se snad? Jak by však mohl během několika kroků úplně zmizet. Postavil se zpět na nohy a stál pevně, nic jej nesmí rozhodit. On se jen vzpamatuje a bude zase v pořádku. Jenže, co ho sem vůbec přivedlo? Měl hlavu plno otázek. Věděl jen jedno, co by měl udělat. Dostat se domů, co nejdříve a nejvíce bezpečně. Rozhlédl se po tom novém místě. Hnedka si byl vědom toho, že se nedostal na to nejlepší místo. Hned kousek od něj právě kvetlo několik fialových květin. Neee Věděl hnedka důvod, proč se mu okolo tlamy motá podivná slina. Že to slina není zjistil až když si poprvé pšiknul a pár kapének z něj vyletěli na trávu. Rychle se otřel o zbytek těla, ale moc úžasné řešení to nebylo. Z několika dalších pšiknutí ho vyvedl až hlas trochu mu známý, jelikož přes výtok z nosu nemohl normálně rozlišovat pachy vlků. "Eh?" Ozval se směrem, odkud zvuk přicházel. Kdopak to jen může být? Moc vlčic s takovým hlasem neznal... Launee? Bianca?