Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA 1/5
Běh 11/15

<<< Kopce Tary

Sejít z takových kopečků byla dobrá volba. Obloha totiž vypadala, že brzy začne bouřit nebo minimálně pršet. Musel sejít trochu do údolí, aby se neohrozil možným zásahem blesku. Ale úplně nejlepší varianta to také nebyla. Stále neměl nic přímo nad hlavou, mohl se ukrýt v nějaké noře a vyjít až se zlepší situace. On nechtěl. Riskovat klidně bude, protože se nemá, kam jinak schovat. Žádná nora ani skála nebyla v dohledu. A schovávat se pod stromem je stejně bezpečný jako kráčet jen po pouhé louce. Jenže tohle nebyla jen taková obyčejná louka. Leknul se při podivném zvuku a pohybu, který spatřil trochá vzdáleně od sebe. Zaměřil se na to, o co vůbec jde. Naklonil hlavu, zastavil se a snažil se pochopit, co to bylo. Blesk? Ten to být nemohl, přeci jen by se obloha začala více dunět a objevilo by se zde i nějaké světlo. Přemýšlela, co jiného by to mohlo být... Měl pár nápadů, návrhů... Všechny však zněly trochu podivně a nereálné. Jeho myšlenky rozehnal úplně stejný úkaz, jen blíže. Gejzír! Vypískl. Šokován vykulil mírně oči a začal utíkat pryč. Nechci se nechat popálit! Zmatkoval trochu. Pod nohami mu to také začalo nějak bublat. Co byla tedy lepší varianta? Útéct!

>>> Východní hvozd

vla 2/5
běh 10/15

<<< Jezevčí hájek

Kopce nebyly jeho úplnou zálibou. Nerad chodil na takovéhle túry, vyhýbal se spíše tomu. Výhoda? Mohl se kochat krajinou, jenže to on nebral jako nádheru. Měl z toho moc velký strach. Klepal se pomalu každým krokem. Jeho chůze neseděla k jeho stylu. Vypadal jako by byl zraněný nebo nějaký nemocný. Po zdolání i jen jednoho kopce to oslavoval. Jen kdyby ho někdo viděl, tak nějakou oslavu by vůbec nepoznal. On tam jen tak stál, nechal svou srst profoukávat. Vítr si pohrával s jeho šedou i fialovou srstí. Nevybíral si, vítr dělá cokoliv a nelze jej ukecat, do čeho zasahovat nebude. I jeho jabot provál několikrát pod jeho krkem. Radost byla v jeho žilách, v kombinaci se strachem. Dokonalý koktejl. Takový skoro smrtelný, ale lze podávat i bez možných následků. Jen u Mitsua to bude dosti složité. Jak by mohl ještě více překonat strach? Snažil se, co jen mohl. Ale... Nešlo to. Prostě ta výška je cosi nepřekonatelného. Volil tedy možnost, co nejdříve odejít zase do nížiny. Tamhle by to i šlo... Řekl si, jelikož viděl i jen kouskem oka něco nového. Vypadalo to, že je to bezpečnější pro něj než tyto kopce.

>>> Gejzírové pole

Vla 1/5
běh 9/15

<<< Narviniský les

Cesta je dlouhá a myšlenek měl plnou hlavu. Prostě si nemohl to lépe ještě vybrat. Měl by být i jiné myšlenky, než ty špatné, které se jen kupí. A ta hromada se nemůže do nekonečna někde skladovat. Jeho hlava má nějaký ten limit, i když to tak nevypadá. Prostě tohle se mu zbytečně tam kupí. Povzdechl si. Mohl by se z toho vypovídat někomu. Kdyby to zvládnul a někoho k tomu měl. Pro něj naštěstí, protože nerad se svěřuje o sobě cizím. Chce si to nechat všechno pro sebe. Les se trochu pozměnil, když jím procházel dále. Den stále ještě trval a jeho cesta spolu s ním. Nejdříve to vypadalo, že je zde krásná rovinka. Ale poté mu tam objevili v cestě kopečky, které se stále a stále zvětšovaly. Kopce mu nevadily, ale nechce po nich moc chodit, je to moc vysoko. A výšky... To je prostě nebezpečí.

>>> Kopce Tary

VLA 15 (1/5)
Běh 8/15

<<< Maharské močály

Ten zápach už přestal tolik cítit z okolí, ale už více ze sebe. Jakmile najde nějakou vodu, bude se v ní muset umýt. Jelikož ani sám sobě nevoněl, bylo i docela super, že byl sám. A i tak měl štěstí, že do ničeho nespadnul, to by smrděl ještě více. Jak to ale funguje, když mohu být cítit tím, i když jsem neudělal nic špatného? Bylo na to těžký odpovědět. Prostě se nevěděl. Měl v sobě všechnu moudrost světa a neuměl si odpovědět na základní otázky... Jde to s ním hodně svižně z kopce. Další les, do kterého přišel by ke konci léta jistě zval ke sběru hub. Ale Mitusurgi neuměl druhy hub, nekončilo léto a ani tu ještě žádná houba nerostla. Že by tu byla vhodná půda pro jejich růst si byl rozhodně jist, z toho, když se tu drželo vlhko z nedalekého močálního komplexu a také tu rostlo plno mohutných stromů. Procházel mezi nimi a některé ze stromů byly obvodově mnohem větší, než jaké doteď kdy viděl. Nedokázal by je ani obejmout, kdyby chtěl. Není vůbec takto velký, aby se mu to povedlo. A upřímně, ani se mu to moc nechtělo. Další zastávka snad bude ještě lepší. A nejlépe také bez kytek, jako poslední dobu snad všechna místa je neměla. Takže si jeho čumák mohl i odpočinout a nebyl tolik zarudlý.

>>> Jezevčí hájek

VLA 14 (3/5)
Běh 7/15

<<< Třešňový háj

Zcela obyčejného lesíka, který tvořily jen podivné stromy s plody, které normální jí ptáci, se pomalu začalo vytvářet místo s temnější atmosférou. Nebezpečí by se zde daleko jen krájet. Pod nohami se mu začalo objevovat bláto, které se mu nepříjemně dostávaly mezi tlapky. Špatně se mu šlo na takovém podkladu. Doslova se musel občas přidržet drápy, aby se nerozplácnul celým tělem na zem. Ani vůně zde nebyla nijak příjemná. Smrad se tu držel, co tohle místo objevil poprvé. A ještě mu přišel ten zápach horší a horší každým krokem. Odplivnul si, kdyby to bylo slušný. Navalovalo se mu. Byl to jako zápach opravdu hodně staré mršiny. Ta mohla patřit čemukoliv. Klidně i nějakému nešťastníkovi, který zůstal trčet v jednom z bahnivých rybníčků a pošel na to. Nerad by byl mezi nimi i on. Proto se řídil tím, že pokud půjde pečlivě a opatrně, nic se mu nestane. Občas jen trochu uklouznul, ale snad všechny nástrahy zde ustál. Ani se nedivil, že tu nepotkal žádného dalšího živáčka - kdo by tu také se zdržoval déle než je nutno! Po této cestě si bude muset ještě nějakou dobu čistit kožich v nějakém z voňavějších vod.

>>> Narvinijský les

VLA 13 (2/5)
Běh 6/15

<<< Hadí ocas

Být sám je naprosto uklidňující. Nemusí na nikoho čekat a jde si plně jen svým tempem. Nemusí poslouchat ani něčí kecy o tom, co by měl udělat lépe. Ale... Pár háčků to má. Například si musí sám vybírat cestu, kudy to bude nejlepší a nikdo mu neporadí, kudy to bude kratší nebo bezpečnější. Pracuje na svou vlastní pěst - jako vždycky. Ví, že on sám si poradí nejlépe. V hloubi své duše však věděl, že mu vlastně někdo až moc chybí. Poslední dobou nemá moc štěstí na dobrou náladu ostatních. Věčně se něco pokazí. Stojí za to být vůbec ve společnosti? Říkal si. Když je sám, cítí se volně a bezstarostně. Ikdyž tomu tak není. Naopak, starostí má plnou hlavu, jen je neřeší věřejně. Jeho problémy nejsou zametené pod nějakým kobercem v rohu, aby to nikdo neviděl. On si je vyřeší sám, ale potřebuje na to jen ten správný čas. A také i náladu. Nikomu se už otvírat nechce, nikdo o něj nestojí. A ani si už nemyslí, že by někomu na něm záleželo. Dělá vše jen pro sebe a ze svého přesvědčení. Tenhle lesík mu poskytl dokonalý úkryt, jen je škoda, že zde nechce strávit více času. Kdyby jen mohl a neměl jasně daný cíl, kde až chce přijít, užíval by si tuhle tichou atmosféru plnými doušky ještě několik hodin i dní... Zajímavé byly i koruny zdejších stromů. To, co na nich pomalu začínalo růst, by možná stálo za to to ochutnat. Jen jsou moc vysoko a to úplně není pozvánka pro vlka, který se bojí i jen být trochu výše než jen země.

>>> Maharské močály

Červenec 7/10 ~ Meinere

VLA 12 (1/5)

Očividně jeho přítel o přítomnost Mitsua nestál, když začal mizet kdesi do dáli. Co jsem mu udělal? Nechápal. Přišlo mu, že nic divného a nepříjemného mu neudělal. Tedy myslel si to alespoň. Dobře, když to tak chtěl. Sklopil hlavu k zemi a byl už jen potichu. Nechtěl mu být nijak na obtíž, přeci jen mu na něm také záleželo. Jen poslední dobou mu všichni jeho přátelé nechtějí věnovat ani chvíli svého času. Pravděpodobně nemají důvod, nestojí za nic... "Tak proč jsi venku a netrčíš někde sám v jeskyni? Abys někoho nenakazil." Zeptal se ho. Asi byl díky tomu ještě více otravný, jak tříska, která projíždí do hodně citlivého místa. Ale... Rád jej viděl po tak dlouhé době. "Co smečka vůbec? Taky všichni trpí tou chorobou?"

VLA 11 (5/5)
Běh 5/15

<<< Kančí remízky

Snad chytil tu správnou stopu, která jej brzy přivede směrem k jeho domovině. Tedy, nenarodil se na tom místě, ale jeho srdci patřilo do mechu. Les, který byl tolik jiný než zbytek, které se tady nachází. Každé místo má svou zvláštnost, nikde není stejně a nikdy nejsou si stoprocentně podobné. Ani žádný strom není stejný jako strom vedle něj, sice mohou vyrůst jako semena ze stejného stromu, ale nikdy nebudou si jinak než jen podobní. Nikdy nebudou kopie jeden druhého. Stejně jako to platí o sourozencích. Znal jedině Nicose a jeho sourozence, kteří byli si dosti podobní, ale Mitsurugi sám svým sourozencům už moc nebyl. Oba byli spíše miláčci jeho matky, on byl zavrhnutý jí. Ale byl otcův miláček zase. Jeho otec, to byl skvělý vlk. Není nikoho lepšího než byl on. Nikoho neměl nerad, měl rád všechny a nerad vyvolával konflikty. Jen se mu to trochu vymstilo. Tati, kde je vězíš? Chyběl mu. Dosti na to, aby stále nezapomněl a měl životě stále ve vzpomínkách všechny zážitky s ním. Dobré i zlé, všechny měl moc rád. Byla to dlouhá doba bez něj. A jediná vzpomínka, co mu zůstala je jen pár myšlenek a fyzicky si vždy vzpomene na tu dobu, když zde objevil Nicose. Na takového kamaráda se nazapomíná, bez něj a jeho veselé povahy by se žilo těžko. Nechtěl si ale připustit, že nyní při cestování zrovna na něj myslí. Jistě, že ten zrzeček by nebyl tolik tichý, měl by po svém boku někoho a neustále by tropil něco - nebo minimálně by o tom přemýšlel, co by za to ještě stálo provést.

>>> Třešňový sad

VLA 10 (4/5)
Běh 4/15

<<< Travnatý oceán

Už ho to moc nebavilo, pouhá tráva mu místy rostla skoro až do pasu a nikde nic zajímavého na sledování. Bylo to tak monotonní, že si i říkal, že snad někde usne. Ke spánku neměl totiž daleko, trochu by i šel nějak si odpočinout, ale říkal si, že pokud půjde dál a dál ku předu, třeba narazí tam ten známý zrzavý kožich. Není to tak dávno, co tímto lesem, co se před ním pomalu rýsoval, potkal takové jednoho zrzka. Ale povahově byl úplným opakem Nicose, vždyť na Mitsua dokonce zaútočil! Šílenec to byl. Nechápal jeho způsob života, když tolik měl rád jeleny a sám jím byl. Pousmál se znovu nad tím, že asi celý život musí jíst nějaké kořínky, kdyby mu nepomohl ulovit toho jednoho zajíce. No, sranda to byla veliká a nemohl se pomalu znovu ani rozejít, když se tomu zpět znovu mohl smát. Nyní mu nic už nehrozilo, byl tu sám a stopa po někom se tu ani nenacházela. Nevadí, samota mu nikdy nevadila. Ale možná bych se mohl ukázat i doma... Je-li to stálo můj domov... To byl i dosti dobrý nápad, který mu přišel i proveditelný. Jen si musí i vzpomenout, jaká cesta vůbec vedla do toho mechového porostu, kde by správně měl žít.

>>> Hadí ocas

VLA 9 (3/5)

Běh na dlouhou trať 3/15
<<< Drsný zákrut

Tráva mu pod nohami nezmizela, naopak dále v cestě skrze ní pokračoval. Měl i dosti štěstí, že se mu nepovedlo ani jednou se nějak škrábnout. Ale ani to má v krvi se úplně nedokázat poranit jen pouhou chůzí. Nebo jen prostě umí normálně chodit a nic takového mu ani hrozit nemůže, pokud nějak neklopýtne spíše schválně. Málokdy se mu stalo, že by zakopnul. Co se naučil chodit, chodil bezpečně a vždy se koukal pod nohy. Nikdy nechodil jen naoko, ale naprosto pevně, odhodlaně a přímě. Neměl žádné vady v chůzi, jak občas vlci mívají. Byl v tomhle směru zcela přirozeně zdráv. Bylo to i tím, že vždy rád chtěl ukázat, že není jako někdo jako každý druhý. On je ten první ve všech případech. I chůze může o vlku prozradit plno věcí. Je to takové poznávací znamení - stejně jako čich. Zrak je stejně důležitým smyslem jako cokoliv jiného. Takže i v tomhle směru chtěl být tím nejlepším vlkem pod sluncem i v širém okolí. Občas sice na tomto území šlápnul na nějaký ten trs trávy nebo nějaký kamínek, ale počítal s tím. Ještě neznal žádnou louku, která by byla dokonale rovná. Protože to ani není možný.

>>> Kančí remízky

VLA 8 (2/5)

<<< Vřesový palouk

Okamžitě, co zmizel z blízkosti kytek, tak se mu jeho alergie uklidnila. Oddechnul si, ale přesto ho stále tížilo v nitru, jak se zachoval k ní. Nebyl moc zlý? Nebo až moc naštvaný? Přišlo mu, že se nechal emocemi moc ovládnout, což se snad nikdy nestalo do této doby. Mění se. Ale úplně jiným směrem než očekával. Je strašný, když si to tak vzal. Stále se nedokázal naučit, co se učil už několik let. Naučit se ovládat a neprojevit tolik zbytečných pocitů. Chtěl si nyní nejlépe ublížit, roztrhat si své kusy nohou, srst... Postupně, ale rychle. Zavrčel si jen. Ale to dělat nebudu... Nelíbilo se mu to, vůbec. Nemohl s tím souhlasit, si ublížit. Nešlo mu to nakonec vůbec provést, ale s myšlenkou si hezky zahrávat uměl. Nedokázal to, až příliš se mu líbil jeho vzhled. Mezi trávou pokračoval dále v chůzí. Rád by se nyní znovu shledal se svým přítelem - Nicosem. Chyběl mu ten jeho zrzavý kožíšek, ale i jeho přítomnost. Je to zvláštní, ale svým způsobem si ho velice váží a má jej rád. Možná až moc.

>>> Travnatý oceán

VLA 7

Červenec 6/10

Jistě, že to byl on. Ten občasně otravný a zahořklý vlk, který jej jednou chtěl až hodit do sopky. Ale neudělal to. Možná chtěl zapůsobit na tu vlčici, kterou kdysi měli jako spolucestovatelku během svých cest. Jak se asi ynní má ona? Ukázal jí, co znamená žít s ním a řídit se jeho pravidly? Mitsurugi se od tohohle vlka měl stále plno věcí učit. Jen se mu nějak nechtělo a často se nepotkávali. Možná i byl jeho vzorem, ale každý byl stále přílišně odlišný. Opravil mu zase jméno, ale šedý přesně věděl, že to řekl správně. V tváři se zase zatvářil uraženě a překvapeně. "Vždyť to říkám, Mainere." Opravil se a naléhal. Co všichni mají s tím, že ho musí nějak opravovat. Hlavně ti dva - Kanoe a Mainere. Vždyť se takhle jmenují a pořád si jen stěžují. Ale nebude tu u něj jen tak stát, když Mainere vypadá, jak kdyby měl každou chvílí zemřít. "Copak se stalo? Že tak klidně odpočíváš?" Zeptal se ho. Bylo to divný, vždyť on vždy měl nějaký plán a nerad čuchal ke kytkám. Co ho tak změnilo? "Nejsi nemocný?"

vla 1/5

červenec 5/10

Okolo jezer se moc často netoulal. Byla pro něj vždycky tak trochu z ruky. Nevadilo mu chodit někde daleko, ale vše mělo své meze. A on tak jednoduše raději pobýval ve stínu vysokých stromů než někde u vody. Tohle počasí měl rád, konečně všechno dokvetlo a on může zase spokojeně dýchat. Nic se mu nemotalo v čumáku... Tedy něco mu tam přeci jen stálo. Pach jeho známého, mech. Mechem voní jen jeho smečka a všichni její členové. Takže to bude jistě známá tvář. Otočil se, pokračoval tím směrem. A na břehu tam ležel Mainere. Jakoby se vůbec nezměnil - stále byla u něj černá i bílá barva na správném místě. Pousmál se na něj, rád ho viděl. "Nazdárek, Mainere." Řekl mu. Jistě, opět popletl jeho jméno, ale to už není žádná novinka. Vždycky si to plete, ale sám své jméno nemůže slyšet ani o kousek jinak. Inu, jeho ego to trochu neunese. Černobílý vypadal, žr mu všechno už bylo jedno.

VLA 5/5

Červenec 4/10

Zajíc si žil svým světem, okusoval si trávu, co tam rostla, když na něj vyskočil Mitsurugi. Šedý vlk, který se nějakou dobu plížil jeho směrem, držel dobrou stopu a taky se mu stal osudným. Vlk jej chytil za hlavu, škubnul a bylo po něm. Měl to rychlé a pro něj to byla jednoduchá kořist, kterou si po hladovění zasloužil. Konečně utišit svůj žaludek, nabrat sílu a tak dále. Jeho tělo potřebovalo živiny. A tím si přivedl ymšlenku, zda i jeho smečka má dostatek jídla po zimě. Mohl by přeci nějak doplnit zásoby. Jistě udělá dobrý skutek, vlci si ho budou více pamatovat a také někdo díky němu jen tak nezemře hlady. Ale moc se mu nechtělo. Nerad se přímo dělí a věděl, že než by donesl tohohle zajíce, tak se rozloží. Proto zvolil lepší a výhodnější cestu pro něj - sníst si ho sám. Egoista, někdo by řekl. Ale to vůbec, myslel na jiné, ale zároveň si prošel více verzí příběhu a nikde nebyla možnost přínést tohohle zajíce ještě v kuse a nezávadného do skladiště v úkrytu. Prostě nebyla jiná možnost. A on ještě třeba bude mít možnost ulovit jiného po cestě domů. A třeba raději na území smečky, takhle lovit mimo je docela nebezpečný. Jednou se ani nic nestane, je to jen zajíc pro něj. Jenže lovit ještě více zajíců a poté si je nerušeně odnést se sebou někde úplně jinde... Trochu jiný kafé pro něj. Mohl by někde zanechat kapky krve... A kdoví, co za vlka by se poté dal na něj.

VLA 4/5

Červenec 3/10

Pro něj to však bylo dost pořádného dumání a postávání, bude se muset dostat k tomu, proč tu vůbec do lesa šel. Ulovit si něco k snědku. Takže zavětřil, plno pachů mu přišlo pod čumák, ale on hledal něco pořádného, co za to stálo a zvládne to ulovit i sám. Ignoroval pouhé myši a jiné hlodavce, neb by se z nich pořádně nenajedl a ještě by byl o hladu. A naopak, nechtěl ani nic nebezpečného lovit úplně sám. Takového medvěda, to by bylo ještě více nebezpečné než užitečné. A on nestojí o to, aby mu něco potrhalo jeho srst, jabot a jiné. Jeho vzhled je důležitější než to vypadá. Protože při nějakému znečištění už nevypadá tak dokonale a elegantně, jak by chtěl vypadat. Je mu úplně jedno, co si kdo jiný o něj myslí. Zda je snob či ne, ale chce vypadat pro sebe klidně dobře. Dobrý vzhled je základem všeho. A čistota je i půl zdraví. Rozhodl se tedy pro něco většího, než je chtěl původně. Zajíc, který byl kousek od něj se zdál jako dokonalá kořist, byl sám a v místě, kde by se dokázal dostat bez jeho povšimnutí.