Gallirea - Příspěvky uživatele

[ Rowena - Srpen 2/10 ]

VLA 1/5 (32)

Promluv si s někým o Stařešinovi. 1/3 (1. vlk)

Jistě, jeho klid, kdy byl osamocen byl přerušen. Kousek od něj se objevila vlčice, černá, občas s trochou modré barvy. Napadlo jej se tedy zeptat, zda nemá něco společného s tím vlkem, který jej vyzval na plavecký závod. "Zdravím tě," oslovil ji. Vypadala trochu unaveně, tak nechtěl moc rušit. Přesto by rád získal nějaké nové informace o tom, zda se to stejné v jezeře stalo o někomu jinému něž jen jemu a jeho kamarádce. "Jmenuji si Mitsurugi. A zajímala by mě jedna věc." Představil se jí. Nechtěl ji opravdu moc namáhat, takže to hodně zkrátil. "Nepotkala jsem tu někde po okolí náhodou takového vlka, pohublého, co vyzývá plno vlků k závodu v plavání?" Zeptal se jí. Kdyžtak jí to vysvětlí lépe, pokud to nějak špatně pochopila. Od toho tu i je. Potřebuje nějaké informace, které by se mu hodily. Ten starý vlk byl nějaký šílenec, co si pohrával s magiemi, trpělivostí a vším ostatním. Neměl ho už nyní rád. Vyhrál jen díky tomu, že se domluvil s nějakými chaluhami, které Mitsurugiho málem potopily... Třeba obdobný zážitek má i ona.

[ Rowena - Srpen 1/10 ]

VLA 1/5 (31)

Jeho procházka se protáhla opět k jezeru, místu přímo stvořené pro něj. Mohl se zde umýt, očistit si kožich, ale také i odpočívat ve stínu pod stromy. Bylo tu tolik možností. Jen se to tu často umělo množit společností několika vlky. Komu mu to nyní přivede? Bude to snad zase ten mrzutý Mainere, který tady na něj čekal minule. Nebo někdo zcela nový? Těžko říct, hlavní pro něj je to, aby mu neplácal něco o magiích. Ty hnusný kecy nerad slyšel, protože mu to přijde jako strašné pohádky. Sám si bez magie žije spokojeně a není potřeba, aby najednou svůj styl života měnil. Je spokojen, jídlo si je schopen ulovit sám svou vlastní silou, vodu také vždycky najde. Prostě mu nechybí snad nic kromě občasné chvíle ticha a klidu. Takovou, jakou si užívá třeba právě nyní!

VLA 1/5 (30)
Lov 2/4

Inu, souhlasila s jelenem. Nejspíše není takovým vlkem, jakým byl Regis. Pokud to tedy vůbec vlk je. Je přímo jeleny posedlý a na jednoho se umí i přeměnit. Nebo naopak to je jelen, co se umí měnit na vlka... Těžko vlastně říct, jak ta jeho magie funguje. Neměl příliš mnoho času, když jej docela brzo začal nahánět z lesa ven. Mitsurgimu to chuť na jelena nezměnilo, naopak. Tak dobré zvíře prostě není, jakým je jelen. Takový není žádný zajíc, ani veverka... Jelen popíjel vodu kousek od nich. Pohodil hlavou směrem k ní, než se začal plazit rychlým tempem kupředu. Nechápal, kde se v něm objevil takový pohyb. Neuměl to nikdy, ale postupně se více a více učil od zbytku smečky, co je správné. Lovit už uměl a ona má dost dobrou možnost se něco přiučit. Ona však šla svým způsobem. Úplně odlišným od šedého. Oddechnul si, nadechnul se a rychle vyběhnul, aby stihl být na blízku, když ona už jelena někde oddehnala a šla po nohou. "Běž rovně," zaštěkl na ni. Zaběhl kousek obloukem po její levé straně, vrčel na hnanou zvěř. Mezi několika borovicemi to stočil ještě více doleva, aby byl dál od ní. Chvíli stál, začal více dýchat. Než se pak dal jím naprosti. Plánoval, že pokud stále budou utíkat rovně, tímto tempem by se měl dostat před ně a jelen by se dostal do pasti. Měl i značnou výhodu z terénu. Pokud stihne včas vyběhnout mírný kopeček, naproti jim už to bude jen z kopce.

VLA 1/5 (29)
Lov 1/4

"Známe se od malička." Vysvětlil jí ohledně vztahů s tím zrzavým veselým stvořením. Jen, co uměli chodit tak spolu táhnuli na různé výpravy a společně s nimi i všichni Nicosovi sourozenci. On nikdy nezažil, co to je mít sourozence. Kromě otce nikdy svou pravou rodinu nepoznal a nepamatoval si je. Namísto vlídného prostředí většinu života strávil v úplném opaku. Poté utekl a objevil se až zde. Měl docela štěstí v tomto směru, že i zde opět narazil na starého známého. Život je pak trochu milejší, když ví, že je tu někdo, koho zná a má s ním pěkný vztah. Že mu řekl nějaké informace o smečce, čert to vem. Vždyť neřekl, více informací nějakému nepříteli, který by toho zneužil. Naopak on byl velmi rád, že věděl, kde a co by ho mohlo něco trápit. Znát místo, kde se většinu času zdržuje je skvělý. Navíc i sám prohlásil, že by se tam někdy mohl Mitsu zastavit a podívat se osobně. Ale stále to je jen návštěvník, co musí být schválen někým, kdo je výš. Naivaře tedy nijak více neodpověděl na to, že by se rádi měli znovu setkat. Jistě, velice rád by ho viděl, ale nechce nyní otravovat. Jistě někde nahání vlčice po lese, jak to on svým šarmem umí. Zbytek jejích slov nějak vnímal, ale spíše nevnímal. Vzal to, že to ona nějak řekla a tím to končí. Umí bezpečně obejít všechny území smeček bez jediného škrábance. Poté zavětřil, když tak vřela vzala možnost si něco ulovit. Podle čichu poznal, že tu v dálce je několik jelenů. Sice s jeleny po posledním zážitku chtěl pomalu skončit, ale hlad je hlad. Když ho máš, nejsi to ty. "Jelen, to jde, ne?" Zeptal se. Ukázal čumákem, kudy to vede. Ale zda bude ještě i ona více souhlasit, tak teprve poté vyjde více tím směrem. Bylo by blbý bez souhlasu si jít sám lovit.

VLA 2/5 (28)

<<< Východní hvozd (přes Řeka Midiam)

Spokojený nebo ne, nějak žít prostě musel. Občas by celou tu smečku vyměnil za ticho a klid. Hlavně se mu nelíbila ta všudypřítomná vlčata. Lezou mu všechna až moc na nervy a je jen otázkou času, kdy sám vybouchne. Nezmůže proti nim nic, přeci jen někdy se stane, že jejími rodiči se stanou až moc vysoké autority. Tak snad neplánuje něco takového i Mainere. Někoho tak blízkého, který by si nechal k sobě připoutat najednou hladové krky, by asi nedokázal držet tak v kladném vztahu. Nepotkal ještě žádné vlče, které by ho dokázalo provést tím, že nejsou všechna ta špatná. Spíše naopak, taková Kanoe byla schopná na něj dokonce zapomenout. Docela hlasitě si oddechnul. Zatímco nyní vcházel zase do dalšího lesa. Moc výřečný nebyl. Uměl držet jazyk za zuby a neměnit zbytečně atmosféru. On měl takový klid tuze rád. Takové ticho, občas byl slyšet jen nějaký pták v dálce a jejich kroky po trávě, kamenech a jiných terénech. Pokud plánovala tahle vlčice potkat někoho více ukecaného, je na špatném místě. Ale za to tento vlk ji vše rád vysvětlí, jak se všechny věci mají. "Ano, nějakou takovou kouzelnou vydru mají. Umí prý mluvit a jejich alfa se s ní dost přátelí. Neznám ani jednu z nich osobně, ale sídlí kousek tímhle směrem. Mám tam jen toho přítele, který mě trochu zasvětlil." Víc o nich ani říct neměl co. Nejen, že toho infa moc neměl, ale ani moc nevěděl, kolik toho o smečce Nicose může bezpečně říct. Aby se něco špatného zase jim neudálo, kdyby tuhle informaci mohl dostat někdo nesprávný. Zastavil se, neb chytil dobrou stopu, ale rád jí chtěl ještě něco vysvětlit, než jí nějak zasvětí do plánu si jít zalovit. "Nevím, jak moc si mě váží. Je tam docela dost mnohem lepších vlků. Ale není to moc velká smečka, ale větší než jedna rodina." Neměl ani tušení, kolik nyní dospělých jedinců ve smečce může být. Vlčata rostou, ale zároveň se i rodí další. Nechodí se ptát každý úplněk, kolik jich momentálně ve smečce je. A určitě to přesně z hlavy neví ani Saturnus. "Každopádně, radil bych ti se vyhýbat místům, kde jsou moc cítit značky. I kdyby tam byl jeden vlk na území smečky, stále by mohl umět ublížit." Vysvětlil ještě. Jistě to zná i ze svého domova. On se alespoň může cítit trochu hrději, že tu něco důležitého vysvětluje neznalému. "Tak a tady bychom mohli klidně něco ulovit, co říkáš?" Pozval ji k lovu, stopu jednoho zbloudilého jelena měl v čumáku. Jelen se tu byl asi napít z řeky, kterou prošli. A nyní z něj bude chutný pokrm.

VLA 1/5 (27)

<<< Velké vlčí jezero

Vedl ji dál od jezera. Bez jakýkoliv špatných úmyslů. Prostě jen museli jít trochu bokem, aby se vyhnuli případným problémů z jeho domovské smečky. Zná to tu docela dost dobře, takže jim nic nemůže hrozit. Trochu zajímavý postoj zrovna pro něj, který se něčemu takovému vždy bránil, ale požádala ho o to. Možná trochu vyměknul za tu dobu samoty a chtěl udělat něco dobrého. Ale v nitru sám věděl, že to nedělává. Nebo bez ničeho za to. Mohou se teoreticky ještě zastavit někde něco ulovit, kde by se její pomoc i hodit mohla. On by si pak polovinu toho odtáhl v tichosti na svůj píseček a měl pak božský klid. Skvělý plán! Jen ho nyní i skvěle dotáhnout do konce. "I sám bych mu něco udělal. Ale zmizel." Řekl ještě o tom stařcovi. Neměl ho v oblibě a radši by měl zbytek svého okolí varovat před jeho nekalými úmysly. Čím déle to trvalo od doby, co zmizel po závodě, tím více ho štvalo, že mu nestihl nic udělat. Takové podvodnické kecy a podvody neschvaluje. Mohlo se mu i něco v té vodě stát a ten starý vlk jen řekl něco o tom, jak ti mladí jsou špatní... Potkat ho znovu, už nikdy nic neřekne. "Nemám ty magie rád." Zopakoval ještě jednou. Moc toho víc o nich neřekne, ale spoléhat se na něco takového zbytečného... To je jako spoléhat na ochranu zraněného vlka od vlčete... Ten druhý se na to podruhé určitě vybodne, kdyby to už neudělal při prvním pokusu. "Nejsem odsud, jen tu docela dlouhou dobu už nějak pobývám." Odpověděl jí na otázku ohledně jeho původu. Jeho domovina... Je daleko a společně tam někde je i jeho otec, kterého by měl brzy snad i najít. "Moc smeček neznám, ale vím o dvou. Ta má a mého moc dobrého přítele." Začal trochu vysvětlovat. Mezitím se prodíral lesním porostem a doufal, že černá společnice ho následuje, aby se nikde neztratila. Tak jak to jako vlče rád dělal svému příteli Maineremu. "Má sídlí tady kousek, Mechová je. A ta druhá má kouzelnou vydru, nebo co mi to povídal." Dodal k tomu. O vícero smečkách nevěděl, ale dal by tlapku do ohně za to, že určitě na něčem tak velkém musí žít několik dalších skupinek. Vlků tu je docela dostatek, každý vlk je tak trochu jiný. Tak i smečky mohou někde jinde být schovány. Ze svahu dolů do nížiny okolo řeky zpomalil, aby mu to zaprvé neuklouzlo a také, aby ho jeho následující neztratil ze zorného pole. Takový fialový vlk jde opravdu jednoduše přehlédnout mezi trávou a hlínou.

>>> Narvinijský les (přes Řeka Midiam)

VLA 2/5 (26)

Souhlasil s tím, že ten vlk byl divný. Kdoví, zda to opravdu i vlk je. Dosud neviděl, že by bylo možný vypadat jako taková troska a ještě porazit dva plně schopné vlky. Musel být ovlivněný něčím opravdu silným, s čímž se nedá dovednosti obyčejného vlka ani srovnávat. Je zvláštní, jak na něj narazil. Ale třeba právě na to cílil, ukázat, jak neschopný umí Mitsurugi být. Objevit nějakou slabost... Cokoliv a ono to nějak vyšlo. Musel si podplatit všechno... Když začala mluvit o magiích jeho tvař se trochu zkroutila. To téma mu je přímo proti srsti, nemá magie rád a tak dále. Mít ji je tak trochu slabost... Spoléhat se na něco, co má tady snad každý... To se nikdo neumí spolehnout jen na svou fyzickou sílu? "Viděl jsem tu dosti zajímavé magie... Ale sám žádnou nemám, neovládám a ani nechci." Odpověděl trochu zkráceně. Ona byla taková mnohem více ukecanější. Očividně opravdu dlouho nikoho nepotkala, se kterým by mohla prohodit pár slov. "Také mě porazil, ale podváděl." Dodal o jeho situaci on. Prostě neměl rád nefér hry, které on hrál. Vybral si lepší cestu, mimo ty nechutné rostliny a nic mu tedy nebránilo. Udělal to dost možná i schválně, že nechal vyrůst najednou ty rostliny tak vysoko a udělal z nich tak pevné... Bylo to horší než jakýkoliv keř, kde se někdy sám uvěznil. Vězení, ze kterého nebylo úniku... Pak se i představila, měla docela jednoduché jméno. To třeba i nepoplete. "Já jsem Mitsurugi. Klidně tě trochu provedu." Znal to tady trochu v okolí. Napadla ho hnedka možnost jít se podívat někde výš, kde snad nebudou žádné takové přízraky z jezer. Sám se sice bál výšek, ale cestu už jednou tam zvládl. Tak ji udělá ještě jednou jako průvodce. "Pojď za mnou, vezmeme to okolo smečky, aby se nic nestalo."

>>> Východní hvozd

VLA 1/5 (25)

Očekával nějakou zapeklitou otázku od ní, když se tak divně ozvala. Jistě potřebovala nějakou pomoc. On umí sice poradit, ale úplně nejlepší to nebude. Po okolí se potuluje plno mnohem lepších vlků, kteří mnohem lépe umí komunikovat a lépe by tím pádem i poradili. On je trochu jiný v tomhle. Poradí, ale ne moc dobře. Nadechnul se. Pokusí se, co nejlépe být nápomocný. "Kde nabral tu vytrvalost a štěstí by mě také zajímalo..." Spíše byl překvapen, že i ona potkala toho stejného staříka. Divná to souhra náhod najednou. Netušil, kde nabral tolik zkušeností, když ještě před skokem do vody se mohl každým krokem rozpadnout na kousíčky. Že ho nazvala štramákem, ho i trochu potěšilo na duši, ale víc to nijak nerozebíral. Byla tu nová, ještě neví, co vše se zde umí ukrývat za překvapení. "Ten stařec musí ovládat nějakou magii, nevím jakou, ale nějakou pořádně silnou." Takové staré vlky plné elánu a síly ještě neměl tu čest doteď potkat. Snad jí nijak neublížil. "Také s tebou závodil v plavání?" Zeptal se černé cizinky. Může být třeba místní přízrak jezera... I když tohle místo natolik zná, když je tak blízko mechového domova... Třeba se tu něco najednou událo a jezero je posedlé těmito duchy, kteří si utahují z normálních vlků. Hlavní je, že nyní zmizel. Takže o starost méně. V okolí jich může být ukrytých vícero. Snad nebudou mít čest se se mnou ještě potkat...

VLA 1/5

PLAVÁNÍ SE STAŘEŠINOU

Z dumání o vztahu a podivných pocitech k Nicosi, jej vytáhl něčí hlas. "Ach! Zdravím tě příteli! Jdeme si zazávodit? Věř mi, nedám ti to zadarmo!" Ozvalo se. Ohlédnul se tím směrem. Stál tam vlk, trochu šedý, trochu bílý. Asi už měl i nějaký svůj věk. Ale na ten věk, byl nějak čilý, když jej začal obtěžovat nějakým závodem. "V čem tak chcete závodit?" Pohodil jen tak, jako by se o vůbec nic nešlo. Přeci je to nějaký cizinec, který asi stojí o trochu pozornosti. Určitě si nějakou dobu neměl s kým promluvit a pro své neštěstí narazil zrovna na Mitsua. Který o něco takového ani nestojí. Mohlo by však se mu to trochu vymstít? Mohlo. Proto se alespoň zeptal, v čem chce tak aktivně soupeřit. Vůbec se mu nechce někde běžet do kopce nebo soutěžit v lovu nějakých motýlů, kteří poletují někde na louce. "Je pěkné počasí, pojďme si zaplavat v tomto velkém jezeře!" Mitsurugi se musel usmát. Vlk, který vypadal jak kdyby dávno překročil stovku a byl na sklonku svého života, si chce zaplavat? Šílenec! Aby jej nemusel pak někde utonutého lovit. To jezero je hluboké, nevypadá dostatečně silně, aby to vůbec zvládl. Natož ještě překonat toho úžasného soupeře, kterého si nyní vybral. "Stařečku, ale nezapomněl jste si někde nějaký vor? Vy si tam v té vodě ještě utopíte!" Řekl mu, jako by mu na něm i nějak záleželo. Ne, tak to nebylo, ale neměl náladu tu ještě několik hodin potápět se a hledat jeho tělo. Na to nemá čas ani, smečka je za rohem, jistě bude něco potřeba udělat. Ulovit nebo tak něco, každý člen smečky to přeci zná. Tucet hladových krků, ale musíte skákat okolo nich. Ani chvíle pro sebe. "Chlapče, kdybys věděl, kolik jezer jsem už přeplaval, byl bys rád, kdybych ti dal pár lekcí.“ No, co by tak za lekce mu mohl udělat nějaký stařík, co sotva chodí. Jak udělat, aby mu nevypadaly všechny zuby? To ještě nepotřeboval ani vědět, jistě už ten stařec ani žádné nemá. Neloví a jí jen nějaké kořínky, co si někde v lese vyhrabe. Vypadal tak totiž. Ten maso viděl možná tak, když mu uteklo. "Já umím všechno!" Prohlásil Mitsu hrdě. To by to jinak nebyl on. Hrdý až za hrob by v pořádku mohlo být i jeho další jméno. Stařec zavrtěl hlavou a cosi si pro sebe řekl. On hádal, že to bude něco o tom, jak ti mladí jsou starší a za jeho let bylo mnohem lépe... Všude bylo více zajíců, tráva byla zelenější... No, prostě samé fakty! "Tak se připrav, příteli. Na místo," zavelil. A šedofialový vlk jej překvapivě poslechl. Nerad poslouchal někoho, kdo nebyl někdo s vyšší autoritou. A najednou tohle... Potom se ozvala jen nějaká rána, co znamenala start. To mu asi křuplo v kostech... Myslel si. oba vlci skočili do vody. Mladý vlk se hnal jako torpédo, plaval jak o život, voda za ním stříkala na všechny strany. Byl rychlý, ale neuvěřitelně nešikovný. Občas se zamotal do vodních rostlin, jindy narazil do nějakého kamene. Při jedné příležitosti ho dokonce překvapila hejna ryb a on málem dostal křeč do nohou. Neplaval moc často, proto byl jako vlče, které do vody někdo omylem vyhodil. Myslel si, jak bude ale stále mnohem lepší jak kost a kůže. Starý vlk naopak plaval poklidně, ale vytrvale. Jeho pohyby byly hladké a plynulé, jako kdyby byl vodní tanec jeho druhá přirozenost. Když viděl mladého vlka zápasit s rostlinami, zavrtěl hlavou a pokračoval dále. Mitsurugi začal už i další rostliny proklínat. Nejen ty suchozemské, které zrovna kvetou, ale i ty vodní, co se okolo něj obmotávají, jako by jej chtěly utopit. Jen díky tomu nekonečnému boji dostal starý vlk náskok. Když už se dostal Mitsurugi ze svého vězení, stařec už seděl mokrý na druhém břehu. "Tohle není fér,“ funěl mladý vlk. "Jak to, že jsi tak rychlý? Vždyť jsi starý!“ Už vyšel na břeh, otřepal se a snažil si vysušit i svůj bílý jabot pod krkem. Starý vlk se zasmál: "Tajemství je v tom, že není důležité být nejrychlejší, ale nejchytřejší. A taky si dávat pozor na ty zatracené vodní rostliny!“ Sotva domluvil, zmizel. Jako vodní pára, trik... Magie! Mitsurugi běsnil, nevrle dupal a přešlapoval. "Já tě dostanu, ty podvodníku!" No, příjemce na tento vzkaz už dávno nebyl na místě. Zavrčel si ještě jednou. Usadil se znovu, plánoval pomstu na něj. A najednou se u něj objevil zase někdo. Trochu vyskočil, ale byla to černá vlčice. Úplný opak toho blázna. Oslovila ho, takže si ji prohlédl. Opět společnost? Čím si ji zasloužím? Jeho myšlenky se trochu změnily, už to nebylo jen plné výhružek na starce. "Ano, copak potřebuješ?" Zeptal se jí. Jistě potřebuje nějak poradit, možná se ztratila...

VLA 1/5
Běh 15/15

<<< Mechový lesík

Věděl, že když se bude držet jen kousek od hranic smečky, nepřijde o žádné dění. Moc se mu nelíbila společnost tolika vlků, není to jeho partie. Byl radši sám, jen on a to božské ticho. Nedaleko od lesa přeci je to velké jezero, kde by mohl konečně uhasit tu žízeň. Sice se trochu ještě stále bál z té bouře, co jej chytila, ale nyní obloha nevypadala, že by v tom hromobití měla pokračovat. Inu, vybral si cestu správnou a po nějaké době byl u břehu vody. Mezi rákosím to zrovna žilo a hemžila se i hladina trochou ptáků několika druhů. Nebyli moc daleko od něj, mohl by je i jednoduše ulovit. Ale, nechtělo se mu. Nerad by se vrhal jen tak kvůli takové drobné kořisti do vody a být ještě potom tolik mokrý. Schnout dlouho... Nelíbila se mu ani ta myšlenka, natož to provést. Takže u hladiny jen postával, sledoval život okolo. Poté se i napil, když věděl, že už nemusel nic a nikoho vylekat svou přítomností. Sledoval i svůj odraz na vodní hladině. Proč jsem vždy tolik osamocen? Měl to rád, ale přesto trochu musela zapřemýšlet nad tím, proč mu všichni jen lezou na nervy a snese u sebe opravdu jen zlomek vlků. Jistě je to má chyba... Ale... Nebyl si moc jistý. Raději se ještě jednou napil. Už chci zase vidět brzo Nicose... On byl totiž asi jediný, který mu neustále lezl do hlavy a myslel tak na něj. Nevěděl ani proč. Ale asi to bude důležitý.

VLA 2/5
Běh 14/15

<<< Orlí skály

Ta sladká vůně mechu. Klid v duši by mu přivázela, kdyby se nyní málem nevystřelil jeho duch mimo tělo díky blesku. Rád by jednou mohl nějak ovlivnit počasí, aby se mu takové věci už příště vyhnuly. Nestávalo se mu to nějak často, ale když se to už událo, stálo to za to. Kdy to vůbec bylo naposledy? Zeptal se sám sebe. Jistě věděl, kromě události při ztrátě svého otce, tu byla ta nešťastná náhoda s krtky. Ta se ikonicky udála přímo zde. Čas všechny díry zahladil a hlína už zase porostla zdejšími kytkami a bylinkami. Nerozeznává je, pro něj to je prostě tráva nějaká, ale kdysi mu někdo povídal o tom, jak jich je pár léčivých. Nevyzná se v tom, měl by si zajít na nějaké ještě lepší proškolení. Protože by se to jistě mohlo i hodit. Zajímavý, že až nyní mi dochází, že něco, co mi roste pod nohami... Může být i užitečný... Ještě by to tedy musel umět. To teda neumí, ale je to jen taková drobnosti. Časem se to napraví, jistě. z kopce pomalu přicházel na místo, kde se setkávali často se zbytkem členů. Rozhlédl se, zda se něco neděje, co by se mohlo týkat. Nechtěl se tu moc zdržovat. Ne, že by někoho z nich nerad viděl nebo by nechtěl být on vidět... Ale měl tuze velkou žízeň! Musí využít lepšího počasí a jít se napít, dokud si vidí pod nohy a neutápí se v hlubokém strachu v žilách.

>>> Velké Vlčí Jezero

VLA 1/5
Běh 13/15

<<< Východní hvozd

Během jeho cesty se mu trochu přeci jen přerušilo štěstí, že se mu vyhýbala ta probíhající bouře. Netrvalo to dlouho a od jeho radosti, že všechny blesky udeřily velice v dálce, tak se stal přesný opak. Kousek od něj přímo jeden dopadl. Země pod ním se rozechvěla a jemu to připomnělo plno špatných vzpomínek. Neměl rád zemětřesení. Tato situace tomu byla plně podobná, chvění pod nohami se nelíbí snad nikomu. Málem upadnul i, ale ustál to a nehrozil mu žádný pád z výšky. Naštěstí, bylo by to totiž velice nemilé si najednou tolik ublížit. Jeho promoklý kožich z deště mu do toho házel také vidle. Počasí by se mohlo i uklidnit... Žádal o jednu jedinou věcičku, co by chtěl, aby se změnila. Nezajímalo jej nic jiného, měl přesně daný cíl. Chce, co nejdříve do svého domu, úkrytu... Tam přece vždy bylo bezpečno a dokáže tam přečkat i takto vylekaný do lepšího počasí, které snad bude brzy. Nemá rád takové výkyvy počasí. Jeho strach stoupal a klesal každým krokem jako jízda po horské dráze. Jen zde se neměl čeho přidržovat. Zatnul zuby a se stále vylekaným výrazem ve tváři se sunul ze skal do údolí, které tak dobře znal.

>>> Mechový lesík

Zdravím,
napadlo mě v úkrytu zobrazovat, při rozkliknutí historii stavu šutrů a zbytku, co se tam nachází. Třeba i jen za jeden rok a mít nějaký přehled, kolik jsme získali za jednotlivou akci, zda to sedí a vědět, kolik jsme za rok získali. Vedle by mohla být třeba jen tlapka, která tuhle změnu provedla. Protože já v tom množství nemám úplně přehled, kolik jsem získala, natož kontrolovat, zda to sedí :D Jistě, mohu si to někde zapisovat do poznámek, ale usnadnilo by to práci.

Červenec 8/10 ~ Meinere
VLA 3/5

Jeho nepříjemnost mu jen vařila krev a jeho trpělivost. Snažil se krotit, ale černobílý byl více a více protivný. Přímo jej svou přítomností zval k tomu, aby se nějak porvali. Šedý by mu nerad ublížil, když pro něj udělal tolik dobrého. A k tomu všemu je i členem stejné smečky. Proč se tedy chová tak, že je úplně na zabití? Ptal se sám sebe, jelikož on mu asi nebude schopen říct nic jiného než, aby se na všechno vykašlal, sbalil si své švestky a šel o les dál. Nechce ho vidět. Udělal několik tichých kroků směrem od něj. "Tak fajn," řekl i jemu naposledy, než se rozešel pryč. Po chvíli se ztratil v houští.

VLA 2/5
Běh 12/15

<<< Gejzírové pole

Dalo by se říct, že gejzírům snad utekl. Slyšel je syčet už dosti daleko a před ním se zase objevil les. Tenhle les však znal, přestože to nebyla jeho domovina. Bylo to blízko mechu, tím si byl jistý. Chodíval tudy jako malé vlče, občas tu lovili. Jistě, že to tu znal. Stromy, které rostou hustěji, čím dále vlk jde. Zprvu to tak nevypadá, ale po několika krocích už méně obratní mají problémy vůbec projít. On byl taky takové trochu kopyto, ale znal vždy tu lepší cestičku, která už byla i pečlivě vyšlapána předchozími poutníky v tomto kraji. Takže se tolik nemusel namáhat, při chůzi v trávě. V dáli jistě mohl vidět a zkusit ulovit i plno zvířat, která se zde ukrývala. Mitsurugi jim však dopřál volnost a klid. Nelovil je tedy, i když byl sám o hladu. Tady se mu to nelíbilo lovit samostatně, je to moc nebezpečný. Vždyť si může sám něco najít v domovském úkrytu. Jeho cesta tu nemohla ještě končit, obhlédne ještě okolí a rád se napije s nějaké vody, než půjde prohlédavat domov.

>>> Orlí skály