Gallirea - Příspěvky uživatele

Zda to byla opravdu jeho magie či nikoli si stále nebyl jist. Přišlo mu to zvláštní. Dosud to bylo něco neznámého a bál se toho, nechtěl najednou umět s magiemi. Vůbec to nechtěl. Nechtěl být jako jiní a nespoléhat se jen na svou sílu, ale jen cosi neviditelného využívat. Vždyť to vždy dokáže selhat a on bude v háji. "Takže z jaké smečky tedy pocházíš?" Zeptal se ho. Rád by se dozvěděl nějaké info i o jiných smečkách, jinak se bude muset někde zastavit. Nerad se vyptává. Ale informace se mu hodily vždycky. Takže by Jerry mohl začít něco mluvit ohledně té smečky, odkud pocházel a už tam není. Vůbec jej nezajímalo, proč tam už není, názory se mění, takže mu to bylo trochu jasné. Ale jinak to byla absolutně nepoužitelná informace. Raději, kdyby použil nějaký ten název... "Já to viděl takhle prvně v akci," řekl mu. Opravdu s magií neuměl a učit se to nechce, že se omylem Jerry stal jeho pokusný králíkem... To byla čistá náhoda. Ani ji nemohl více ovlivnit, ale vypadá to, že nyní nic nového nehrozí. V hlavě si plánoval už ten lov. Když i Jerry o tom, takhle vášnivě mluvil. Takže se i on těšil, že si konečně zase něco uloví a bude to jen jeho. Nají se a... Nebude se dělit! To, co obvykle loví je jen pro jeho smečku a on sám si pro sebe loví jen zcela výjimečně. Takže už se mohl pomalu mlsně olizovat nad tím, co se jim povede. "Pomohu ti s lovem, ale nebudu se o to jídlo pak dělit," prohlásil mu. On chce jídlo jen pro sebe, ale pokud bude mít problémy... Neochotně mu pomůže. Ale pokud mi řekneš něco víc o tvé smečce... Pomůžu ti ulovit jídlo a třeba ti dám i část toho svého... Plánoval si. Obvykle nepomáhá jen tak bez vidiny nějaké výhody i pro něj osobně. Ani Jerry nebude nic extra, i když je docela zajímavým společníkem. Jen Mitsurugi už má svoje standarty chování.

>>> Tebonská louže

<<< Esíčka (přes Středozemní pláň)

A tak přes větší pláň se zase dostali dále. Jeho modrý společník se očividně rád zpovídal a chytil tu správnou notu, že si uměl pokecat. Mitsu je spíše tichý tvor, takže jej poslouchal. No, plno věci mu jen tak prošlo uchem a rázem to vypustil. Nechtěl se zabývat úplnými zbytečnostmi, které pro něj nemají žádnou přidanou hodnotu. "Tak tady jistě močály nebudou," pronesl, když už si byl jist, že všude okolo je jen tráva a pár jiného porostu. Bez jediného náznaku něčeho podobného močálům. Vypadalo to tu docela... Normálně. Takže i jemu to takhle vyhovuje. "Myslím si, že ho už nenajdeme," řekl ohledně toho jeho kamaráda. On o Reonysovi nikdy víc neslyšel než od Jerryho, takže mu nic moc neporadí, jak ho najít. Že jako tulák je více v pohybu dává smysl, alespoň není snadno k nalezení. Pro něj snadná výhoda, pro někoho, kdo by jej nutně hledal naopak. "Já žiji v Mechové, nevím, odkud jsi ty, ale od nás asi nebudeš. Nebo se mýlím?" Vysvětlil jeho situaci se smečkami. On už je v ní výše postavený, trochu už respektovaný vlk. Takže on si své kufry moc balit nechce. Na jeho nabídku lovu tedy zavětřil stopu. Rozhlédnul se i po okolí, zda na něco dobrého nedohlédne. Nemusel by se znovu takhle okamžitě hnát. Ale asi bude muset sebrat všechny své síly. "Zajíc lepší," pronesl k němu, když už našel i k jedné skupině nich pachovou cestičku. Hodil po něm očkem. A naznačil čumákem směr, kde by se něco mělo v troše houští nacházet. Přitom pohybu však trochu neopatrně zavadil něčím o tělo Jerryho. Omylem s ním pomocí něčeho dosud neznámého škubnul do strany. Ani moc nevěděl, jak se to stalo. Byl z toho však více vystrašený než Jerry. Mohl říct něco k tomu, že se to stalo nějak náhodně a samo. Jen z jeho překvapeného výrazu to bylo jistě patrné, že to nebylo chtěné... Co se to právě událo? Probíhalo mu v hlavě plno myšlenek. Jen nevěděl vlastně vůbec nic o tom... Možná to byla jeho magie?

8. Mluvit s jiným vlkem jenom v otázkách (3/3)

<<< Maharské močály (přes Hadí ocas)

Komunikace trochu stála, ale fialový vlček ho následoval. Asi Jerrymu ten smrad nějak nevoněl, proto se chtěl brzo někde ztratit zase. Ale neřekl o tom ani půl slova. Takže se mohl jen domnívat, dle jeho chování. Trochu jej zajímalo, že mu nijak nevadilo, že se ani Mitsurugi nepředstavil, ale on byl raději v pozici toho, že se ho jen přihloupě vyptává na různé věci. Jerry však nikde nezastavoval. Kam až chce jít? Přemýšlel nad tím. Nevěděl, kde cesta tohohle vlka může až končit. Přišlo mu to, že je jako splašený a snaží se utéct někam. "A to si myslíš, že močály jsou všude?" zeptal se ho, aby taky dlouho nemlčel jen. Vypadal docela zmateně, i tím, že trochu méně mluvil než doteď. "Jsem tedy Mitsurugi, ale mohl bych se tě zeptat? To se chceš jen tak stále potulovat? Hledáš toho vlka?" Naléhal trochu na něj. Byl opravdu zmatený, tedy působilo to tak na něj. "Umíš lovit?" Položil mu otázku ještě jednu. Přeci jen nechce zase hnedka dalšího vlka učit lovit, on není žádný učitel, aby tu všechny vychovával. Ale na zub si něco dá. Jen se mu nechce nijak dělit, hezky si to nechá pro sebe. "Když jsi tedy tím tulákem, nezajímáš se tedy o žádné smečky? Ani jsi nikdy nebyl žádné členem?" Nyní si z Jerryho dialogu spíše udělal rozhovor. Alespoň od něj však získává nějaké využitelné informace. Stále jej však skoro dotěrně následuje. Ale ten lov by se mu hodně hodil, konečně by se najedl i on osobně a ne pořád jen všichni ostatní v jeho smečce.

>>> Roh hojnosti (přes Středozemní pláň)

8. Mluvit s jiným vlkem jenom v otázkách (2/3)

Vlk se přibližoval, jeho kožich byl prostě strašně zajímavý. Ta barva jej vyloženě lákala, aby na něj svými očima čuměl. Podle popisu toho vlka stále neznal, ale nevydal ze sebe nějakou hlásku. Prostě jen nahnul hlavu na stranu. Ne, opradu není žádná drbna, že by tu znal všechny vlky. Nezná snad ani všechny ze své smečky. Takže on opravdu není tím nejlepší vzorem, že se stará o své známosti. Jemu je to tak nějak úplně jedno, kdo se okolo něj motá. Nejraději by přeci jen byl sám. A to mu tahle nikdy nekončící společnost nedovoluje. Takže si jen oddechnul, trochu nahlas. Neslyšel ani žádné volání o pomoc. Jen se mu v hlavě nedokázala vytvořit žádná vhodná slova, aby se na něco zeptal. Mlčel tedy stále a ticho ukončoval jen monolog modrého vlka. Mitsurugi je společník opravdu za všechny peníze a mlčí více než je snad i zdrávo. Ale nemá na toho vlka, co kdysi potkal, který ani mluvit neuměl. Oproti němu je na tom stále dobře. Jen hodně rozmýšlí, kdy to má smysl ze sebe něco vyplodit. "Opravdu tě zajímá, jak se jmenuju?" Zeptal se ho. Moc mu to nešlo dohlavy, zda opravdu mluví s normálním vlkem, nebo jen nějakým přízrakem ze smrdutých močálů. Proto se mu moc ani mluvit nechtělo. Natož se představovat třeba nějaké pouhopouhému přízraku. Ještě ho něco takového bude chodit strašit nad ránem. Ale tím, že více mluvil a jeho kapacita mozku byla pomalu ucpána těmi jeho slovy... Byl si jistý, že to nebude něco magického. Jen obyčejný ukecaný vlk, který byl asi dlouho sám.
Nakonec jej však následoval. "Kam bys ještě chtěl jít?" Položil mu ještě jednu poslední otázku, než se nechal jím vést kupředu. Smrad odsud jde totiž cítit i do vedlejších území, tak to bude trochu delší procházka, než si původně myslel. Ale třeba mu ten Jerry pomůže ulovit něco k jídlu.

>>> Esíčka (přes Hadí ocas)

8. Mluvit s jiným vlkem jenom v otázkách (1/3)

Někdo se kousek od něj opravdu zjevil a stál kousek od něj tedy šedočernomodrý vlk. Zajímavou barvu měl, ale při své barvě se už moc ani více nedivil. On sám nemá jemu, co moc závidět. Ta fialová je taky docela šílenou kombinací, takže modrá barva byla už docela normální. A místo nějakého pozdravu už se ho začal na něco vyptávat. Očividně si ho totiž s někým podobný popletl. On někdo vypadá podobně jako já? Zneklidnil se uvnitř sebe. Ale moc toho tedy neřekl. Jen ho sledoval, jak se více blíží a hledá něco nebo někoho. "Kdo je Reonys?" Zeptal se ho. Přemýšlel, zda ten popis, co od toho vlka získal, sedí na někoho, koho zná. Jen nikdo neměl ani nijak podobné jméno, co on. Ale nikdo prostě v jeho pamětěch neseděl. Asi to bude tedy někdo cizí. "Měl bych ho vidět?" Položil mu druhou otázku. Najednou se trochu více začal vyptávat, ale nevadilo mu to. Jen tím získává více info o tom, koho hledá. "Stalo se tomu vlkovi něco?" Zněla takhle další z otázek, byla jedna z mnoha, co se mu kupily v hlavě. Musí z toho vlka získat nějaké info. "A kdo jsi ty?" Hádal, že ten vlk je asi barvoslepý. Nejen, že Mitsurugi nemá zelené oči, což asi na dálku neviděl. Ale on na své srsti nemá ani kousek hnědé barvy. Jedině by si myslel, že nějaký strom, co tu roste patří k jeho tělu. Nechutná představa, ale vlci tady mají hodně zajímavé věcičky na sobě.

<<< Narvinijský les

Z lesa se přesunul do močálů. Ano, tady to nebude asi nejvíce vhodné místo pro lov, i tím, jak ikonicky to zde smrdělo. Ale třeba se odsud může dostat někde na vhodnější místo, kde vy si pro sebe našel jídlo. Jak ho nyní začalo bavit lovit, ani nevěděl. Prostě jen tak mu to přišlo jako dobrý nápad, jak vypustit své myšlenky, utřídit si je a prostě jen jednoduše vypnout. Je to divný, ale jako malý mu všichni říkali, jak náročné to je. A ono naopak. Baví ho to, ale hlavně si tím získává dobré jméno ve smečce. Bylo by tedy špatné pak se třeba vyšplhat i výše, když tam už nyní skoro všem dodává jídlo, aby měli přes chladné počasí, co jíst. Až budou mít zase prázdné břicho, stejně si na něj přijdou stěžovat, ale k lovu se nepřidají. Když už Saturnus musí vytahovat na lov učit svého potomka, asi to nic moc dobré znamení pro smečku není. Využívat výhody by se jim zachtělo, ale aby se zapojili i do povinností, tak to už neee. Občas nechápe, proč si ta alfa trochu více nesrovná pořádek, ale je to jeho věc ve výsledku. Nebude mu do toho více strkat čumák. Povzdechnul si. Proč jsou stále tak někteří hloupí? Ano, nazývat své spolučleny ve smečce hloupými je určitě dobrý nápad. Ještě, že tu je zcela sám, nebo ne? Schovává se tu někdo? Rozhlédnul se. Vsadil by na to, že právě slyšel nějaké kroky.

Bylo mu jasné, že otec se první bude věnovat stále své dceři a on tu bude zase ten navíc. Každopádně všechny otázky, co prvně šokovaná měla, tak jí zodpověděl. Saturnus pak jen plnit svou srdeční záležitost a postaral se o ni lépe. Mitsu na tohle je dosti více chladnější a proto nebyl zcela nejvíce vhodným k tomuhle. Místo toho si tedy sledoval tu ulovenou kořist a už si ji plánoval odtáhnout sám domů než se k tomu více vymáčknou. Ignoroval, co si říkali mezi sebou. Jej zajímalo jídlo a ne nějaké jejich osobní problémy. Takže, co slyšel stejně hned prošlo ven a nezatěžoval se tím. Vyčkával, zda řeknou nebo nabídnou pomoci oni jemu nakonec. S tím jídlem se něco musí docela rychle udělat, jinak se do něj pustí jiní živočichové před členy smečky. Nakonec jej on pochválil a pomohl mu trochu dále odtáhnout kořist. "Dále to zvládneš už sám, Saturne," řekl mu. "Ještě se zajdu někam podívat a donesu ještě něco navíc," dodal. Než se začal trochu vzdalovat. Jistě, když nemají celou kořist, musí si on pro sebe ulovit ještě něco navíc. Nebude přeci brát jídlo zase všem vlčatům a ani se mu moc nechtělo sledovat více smutnou Proximu. Která se asi urazila kvůli tomu, co řekl. Ale on jen řekl, jak to bylo. Je moc upřímný? Možná, ale lepší než aby jí lhal. On mluví jen pravdu. Ať je někomu příjemná či ne. On není terapeut, aby tu dokázal všem říkat jen pozitivní věci.

>>> Maharské močály

A ještě za hlavní postavu, pokud bude Elisa velmi milá <3

1)Dostat se od VVJ na Papouščí ostrov, ale pouze přesuny z místa na místo (bez jakéhokoliv použití přechodu před dvě území = snad pochopitelné) (3 body)
2) Zjistit nějaké info o všech smečkách, které zde jsou a alespoň 1 malou a 2 velké navštívit (4 body)
3) Sledovat na Převrácené planině nějaký nadpřirozený děj (1 bod)
4) Promluvit si s někým ze své smečky, koho ještě nezná Vyděsit někoho z cizí smečky a smát se mu, že jsou to ustrašená kuřata (2 body)

Jistě, že po chvíli, co už byla mimo dosah kořisti, tak se uklidnila. Byla ještě trochu upatlaná od krve a Mitsurugi měl její srst v tlamě, ale už vypadala, že normálně vnímá. Stále nechápal, co to do ní vjelo, ale hlavně se zaměřil na maso. Zachránit se bude ještě moci dát. Ale kdyby nezasáhnul, možná by nic i nezbylo. Saturnus vypadal také velice šokován tím, co se událo. Jen on svou dceru snad lépe znal než jen pouhý Mitsu, který ji viděl podruhé v životě. Už nyní u něj má mladá vroubek, ale zase si udělal dobrou zásluhu a snad i to byl druhý úspěch kromě úlovku, který si nyní budou moci odtáhnout domů. "Úplně jsi zešílela na moment," vysvětlil jí, když se zmateně začala probouzet a vyptávat. Už ji pustil a nechal ji se znovu postavit. On se zase trochu stáhnul, kdyby se třeba omylem chtěla ještě ohnat. Přeci jen na ni právě nyní sáhnul jako cizí a jemu samotnému by to vadilo. Tak jí dodal trochu osobního místa. Prohlédnu si ji zpět a i Saturna, co zase on plánuje. "To maso ještě dokážeme zachránit," prohlásil a přišel k mrtvolce. Obhlédnul si to z místa. "Jestli chcete, můžeme to rovnou už odnést," prohlásil a už držel jednu končetinu v tlamě. A pomalu se měl k odchodu, jen musel vyčkat na svolení i zbytku. On už druhou zvěřinu nahánět a lovit nechce, kdyžtak po cestě vezmou ještě nějakého zajíce a hotovo. Půjde si zase někde do svého klidného písku, kde se bude moci uklidnit, když tam chvíli zase bude jen on samotný.

Jistě, že uslyšel kousek od sebe nějaké kroky. Proto se nachystal na skok a číhal. Jeho uši byly jako satelity a přijímal snad i každé pohnutí lísku v koruně stromu nad sebou. Byl trochu neklidný, jelikož moc nevěřil tomu, že vše tak nějak zvládnou sami. Ta malé se stále jen nějak učí a Saturnus není žádný vražedný zvíře, aby kdyžtak zvládl práci za několik vlků sám. Už už se i pomalu chystal, že nějak přispěchá na pomoc, když pohyb k němu zrychloval a byl více a více hlučný. Nachystal se, narovnal se a pomalu by i skočil, kdyby neviděl, co za spoušť se před ním děje. Nechápal, co vůbec vidí. Prvně na samotném zvířeti jel Saturnus, zakousnutý. Tomu chtěl samozřejmě pomoci, aby se mu nic nestalo. Jenže, do toho po něm skočila jeho dcera a teprve se začaly dít nepochopitelné děje. Oba vlci leželi na srncovi a do toho ji trhá na kusy Proxima. Všude stříká krev, která jí po chvíli už zdobí obličej a i trochu ostříkla Saturna. Rozeběhnul se jejich směrem. "Co to vyvádíš?" Zavolal na ni. Vypadal hodně šokovaně, jako by mu opravdu uletěly včely. Jenže on věděl, že takhle ničí jen maso, co měli mít na celou zimu. A tím pádem budou muset ulovit další nebo být o hladu. "To je jediné možné jídlo, co máme!" Zakrčel k ní, když stál nad tou spouští a i jeho už zasáhla krev. Chytnul ji za krk a snažil se ji odtáhnout dál od úlovku, který ani nešel pořádně poznat. Byl to jen hodně velký flek krve, kostí a chlupů. Nic k jídlu, co původně chtěli.

To co, si mezi sebou pak po jeho odchodu řekli si taky rád nechal ujít. Prostě ho to nezajímaly žádné jiné a divné kecy, co mají zůstat jen mezi nimi. On raději stopoval. Nasával postupně pach toho zvířete, co už předtím s tou vlčicí měl. Aby se ujistil, i její pach trochu byl cítit. Jen nevěděl, zda tam stále je. Byl cítit směrem z lesa a chládnul - musela už odejít. Ani se mu moc nestýskalo, nebude mu chybět. Nepřišla mu nijak důležitá. Má nyní svou práci, co si musí splnit. Procházel se mezi několika stromy a hledat si ten perfektní flek. Ale všude to bylo moc nápadné, schovávat se a být jasně viditelný je absolutně nesmyslná kombinace. Napadlo jej se trochu zamaskovat v listí, které spadlo pod pár stromů. To by i šlo. Jeho barva je moc viditelná, ale zároveň se mu nezamlouvalo se po krk zahrabat do díry někde... Ale listí po pár krocích v něm mu taky přišlo jako absurdní nápad. Rozpadlo by se a on by se ještě více ušpinil. Očima si však vyhlédnul jeden mohutnější strom, hezky obrostlý. Zalíbilo se mu to, pousmál se a okolo stromu se trochu obtočil a rázem zmizel. Nastražil uši a poslouchal, kdy se objeví kroky a dusot jeho směrem. Najednou i zpomalil svůj dech, aby byl lépe maskován. Doufal, že ta mladá a její otec to zvládnou i jen takto ve dvojici, najít stádo je docela snadný úkol. Ale rozdělit je nějak, aby se nezranili. Tedy, zranění kořisti by nijak nevadilo, naopak, vše by to zjednodušilo. To však nešlo říct o tom, kdyby to někde uklouzlo někomu z těch dvou vlků. On prostě není žádný doktor, aby je pak místo jídla ošetřoval. Už kdysi opravoval křídlo tomu ptáku, co měla jedna vlčice. Tak snad to nejsou úplná kopyta... Řekl si. Jistě nechtěl nijak křivdit výše postavenému, ale nemohl se nějak přenést přes to, že loví i ta mladá, nezkušená. On sice taky občas vypadá, že je mladý a nezkušený... Jen ta na minulém lovu se ještě nijak nezapojila a jen snědla se svými sourozenci, co Mitsu společně se svými kolegy ulovili... Tak snad zjistí, co za nevděčnou práci to je... Udržel ty hladové krky naživu.

Do jejich diskuze mezi rodičem a potomkem se nezapojoval. Ignoroval to a tu malou slečnu snad úplně. Věnoval se mu Saturn, tak neměl potřebu zase někde odbíhat do jiného tématu. "S jednou vlčicí jsme zde vystopovali pár kusů jelenů, už jsem ho skoro měl." Řekl mu. Kdyby stihnul ulovit něco dříve, asi by se moc nepřidal k lovu pro smečku. Preferuje prostě své jídlo a pro sebe. Nerad se dělí, ale pro smečku musí. Navíc pro jeho neštěstí potkal přímo toho nejpovolanějšího, takže mu nemůže jen tak říct, že se nepřipojí. Udělal by si pak vroubek nebo by mu musel vysvětlovat, co důležitějšího na práci má. "Už jsem ji viděl, na minulém lovu," dodal. Tedy věřil tomu, že si nespletl ty prcky mezi sebou. Jemu se pletou i jména a vzhled není stálý - přeci i on přišel nějak k fialové barvě, aniž by znal jediný důvod. Každopádně jinak s jeho plánem souhlasil a přikývnul na to. Prostě bude to nejtěžší opět bude ležet na jeho bedrech. Nevadí, alespoň nebude muset tu mladou nějak zaučovat, když se má držet Saturna. Může se učit od něj a on bude mít božský klid a hlavně to ticho, které tolik při lovu potřebuje. Je prostě nejdůležitější slyšet, kudy se jeho kořist blíží. "Jsem připraven," prohlásil, když chytil pravděpodobně stejnou stopu, kterou on. Vyklusal tedy napřed. Jde si najít dopředu své dobré místo, někde u keřů, mezi stromy... Prostě na vhodném plácku. Ani se neohlédnul po nich dozadu, má svou práci, kterou si jde první splnit. Pak teprve zábava.

Vybíhal postupně kopec, ale měl pocit, že se mu jeho lovecká parťačka společně s možným úlovkem, vzdalují. Měl ten podivný pocit, že vše nevyjde, jak si naplánoval. Svíralo ho to uvnitř. Trhalo na kusy jeho dokonalý plán, který ještě ani pořádně nevznikl. Už nyní však byl pošlapán stádem kamzíků a jelenů z okolních lesů. Sotva vyběhnul nahoru, ta černá vlčice už nikde nebyla... Rozhlédl se. Trochu panikařil, hlavně díky tomu, že takto přišel o své jídlo. Nechtěl se tak moc setkat znovu s ní, jako s tím kusem masa, co mohl už nyní mít v sobě. Jen tak si spokojeně jíst... No nebyla by to přeci jen nádhera? Naštěstí mu do jeho čichového centra přišel známý pach. Saturn... Věděl ihned. Nastražil uši, zda se odněkud ozve. Ale nic moc nebylo slyšet, ani žádné kroky... Všude bylo až moc ticho. Dal se tedy k následování pachu. Šel rovně nějakou dobu, ale věděl, že se mu postupně přibližuje. Saturnova vůně byla silnější, takže věděl, že si vybral dobrou stopu a směr. Ještě že se to dokázal naučit. Poklusem si vyběhnul ještě pár kopečků a několik i směrem dolů, všude byl tolik stromů... Ale měl to štěstí, že byl všude ten stín. Příjemné počasí. Až najde Saturna, mohl by mu navrhnout ten jeho plán. Ulovit si přeci může i pro smečku a taky se s nimi rozdělit. Přednost by dal stále jen, aby si to ulovil i snědl sám. Ale ty hladové krky se samy nenakrmí. Když se tedy konečně objevil před ním, ani nebyl moc nadšen, že konečně shledal svého loveckého kolegu. Vedle něj stála jeho už trochu odrostlá dcera, tu si taky pamatovala jako malého špunta, nebo si myslel, že je je to ten stejný od minulého lovu. Vzpomínal si, jak se tam pár vlčat přimotalo, jakmile bylo všechno už uloveno a připraveno už jen k jídlu. Hodil očko po něm. "Zdravím, Saturne," promluvil konečně. Trochu dlouhou dobu mlčel a jen tu tak tiše stál před nimi. "Co říkáš na lov? Je tu toho dost," zeptal se ho. Tu malou trochu ignoroval, neměl rád vlčata ani když už pomalu vypadají jako dospělí. Stále tu jejich hlavu nechápe, to je úplně jako jiný svět. Vlčata a samice...

Děkuji moc za akci, recenzi si sepíšu později, jdu si první pro odměny :D Každopádně děkuju moc za akci!

Mitsurugi - 32 květin (64 bodů)
Shahir - přívěšek (vyplněn formulář), 60 mušlí (50 bodů),magie ohně s 5* (170 bodů)
Beleth - magie mimika (až bude mít profil)

----
Docela dost souhlasím s výše uvedenými klady i minusy. Hodně mě bavilo využití Stařešiny do děje při úkolech (plavání s ním atd.), případně i staré mechaniky, které jsem nestihla ani splnit všechny. S dvojicemi jsme spokojená, jen mě hodně mrzelo, že třeba s Maple jsme se překrývaly dovolenými a s Crowley jsme se pak ani nestihly dohrát pořádně. Samozřejmě za něco mohu i já a holky jsem zdržovala, opravdu nejsem snad jediná, kdo táhnul čas v práci a pak poslední dvě hodiny do půlnoci spamovala.
Možná by to chtělo nějak omezit to fretkování, ne na dny, ale celkově (třeba max. 100 bodů za akci?), pro někoho, kdo fakt zvládnul někdy jen jeden post a někdy bych dala i 10 jich, ale už by se to nepočítalo... To mě docela štvalo, ale šlo s tím alespoň hrát v rozcestníku.
Příště bych brala možnost si určit dvojici, nebo si rozhodnout losem. A klidně udělat i pro vlčata, aby někdo zase nebyl ochuzen. Trošku mě dostalo, že při rozdělování dvojic, kdy se jeden stal prázdný a nabídla se Siku znovu, tak dostala ještě body navíc, jen za ujmutí. Joo, asi nikdo jiným neměl splněno, ale co zkusit třeba nepřihlášené? Nebo bez těch bodů navíc, které ona stejně po celou dobu měla (SIKU, JSI ŠÍLENEC!) A případně třeba zvětšit limit v rozcestníku po dobu akce, když stejně nemáme odměny za to (ale občas by to bodlo třeba 20 postů u jezera).
Super bylo i možnost jen max. dvou charakterů, týmové úkoly jsou taky skvělým prvkem! Super byly i neherní úkoly, kdy šlo alespoň něco získat při zaseknuté hře.

Přidáno

[ Rowena - Srpen 3/10 ]

VLA 1/5 (33)

Promluv si s někým o Stařešinovi.

"To není můj příbuzný, spíš nepřítel," odseknul. Byla stejně nepříjemná jako on. Neměli si tedy, co moc vyčítat. Vlčice měla mnohem více problémů, které mu nechtěla ani sdělit. Stejně tak její jméno, to pro něj také bylo stále jen tajemství. "Několik vlků u jezera obtěžoval, tak si dejte pozor, aby ti nebo tvému známému něco neudělal." Poradil jí. Možná o to ani nestála, ale rád jí chtěl upozornit na toho šarlatána. Mohl by vzít pod vodu se sebou i nějaké vlče. To však nebyla jeho starost, neb on žádné nemá, neplánuje a nejbližší má jen ve smečce. A ty jej ani nijak více nezajímají, jsou to jen hladové krky navíc. Bez užitku a radosti. "Vypadá, že je starý, skoro na umření, ale jen klame." Dovysvětlil jí. Ta ho však podle výrazu brala jedním uchem tam a druhým zase ven. Škoda, snad ji něco podobného taky nepotká. Když už konečně chtěl ten vlk dělat dobro, tak byl odmítnut... Asi je zase čas myslet jen na své dobro. Jen nechápal, proč je pro tolik vlků problém si dát říct a poslechnout radu... Kdyby jen ale věděl, že on sám není vůbec jiný.