Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 ... « předchozí  6 7 8 9 10 11 12 13 14   další » ... 19

Mitsurugi chce ovlivnění svých pocitů.

LOTERIE 1/5 (2b)

Měl zajímavý sen, to musel uznat. Ale asi si neuvědomoval všechny rizika, která jsou s tímto snem spjatá. "To zní nebezpečně, ne každá smečka nemusí být vlídná k návštěvníkům." Upozornil ho, kdyby to náhodou v nejbližší době plánoval uskutečnit. Ano, pokud je už členem jiné smečky a nebude vyslán pro nějaký úkol, tak prostě je cizinec a možné riziko pro ně. A že byl posedlý magií? Zajímavé... Mitsu na ni nevěří. Nevěří tomu, že je magie všechno, protože pro něj neznamená ani zlomek čehokoliv jiného, co potřebuje k životu. Sledoval ho, jak se prochází a věděl hnedka důvod. Sám se však moc nehnul a jen přešlapoval jako celou dobu. "Ne," řekl jasně. Opravdu nepoznal tu svoji, ale na to má snad ještě čas. A s tím jeho opovrhování všech těchto věcí se ani nediví, že to ani nezkoušel. "Ale potkal jsem jeden přízrak, co jí vládne." Oznámil hrdě. Mohl se tím totiž chlubit, jelikož si vyslechnul všechny její důvody, proč je magie úžasná a on se ani o trochu nezměnil... Tak má hodně silnou mentalitu a nenechá se jednoduše zmanipulovat. Jak skvělá to povaha. "A ty snad ano?" Zeptal se. Jistě by mu mohl třeba ukázat, co s ní dokáže, protože on mu nic neukáže, když nic nemá. Nebo o tom ještě jen nevěděl. "Ale nevěděl jsem, že smečka má nějaké magie..." To aby se ještě stal tulákem, aby mu nehrozilo, že bude ovládat ještě o magii navíc. Tento fakt mu docela změnil pohled na smečku, jelikož u svých kolegů žádnou společnou magii neviděl. Co třeba musí ti vlci splnit, aby ji získali? A nebo je tak nepraktická, že ji ani nevyužívají?

LOTERIE 1/5 (1b)

Netušil, kde on vzal tolik lásky a pochopení k takovým malým stvořením jakými jsou vlčata. Nechápal ho. Niky však měl to štěstí a nepotkal to nejotravnější vlče na světě - Kanoe. Kéž by to mohl říci i on. Setkání s ní ho natolik poznamenalo, že si myslí, že všechna vlčata jsou jako ona. Zrzka očividně taková zábava bavila a jen na Mitsuovi se všechno mstí, že vždy schytá jen to nejhorší ze všech možností. Rád by si vybral i něco lepšího než hádku s takovým ukecaným prckem. "No, já je moc nemusím," řekl. Ale naprosto mu bylo jasný, že to zrzavý již chápal z předchozích popisování, jak se mu jejich existence příčí. "Tak pokud ti tak chybí, stačí se stavit, u nás jich je stále plno a určitě ještě bude." Nabídnul mu. Třeba potká někoho jakým byla ta malá a drzá vlčice, a taktéž ho to setkání nějak změní. Ale od té doby jistě vyrostla. A třeba v povahově klidnější vlčici, třeba... "Povídej, co to vlče tak vtipného udělalo." Poprosil ho, když do něj tak popichoval. Chce z něj snad udělat rodinný typ? Na to je docela pozdě. Navíc, co vtipného se tak Nikymu mohlo stát?

LOTERIE 1/5 (3b)

Chápal to, je logické, že nechce nijak riskovat cestu domů, aby se jim nic nestalo. Ale vrtalo mu trochu hlavou proč mu teda říkal o to, že se tam mohou hnedka jít podívat. Asi si to rozmyslel. Avšak Mitsuovi to vůbec nevadí. Šedý vlk byl jeho přítomností natolik nadšen, že by si nyní mohli takto povídat i na bitevním poli, protože proč ne. Konečně viděl svého dlouholetého kamaráda, musí to oslavit. Na znamení toho, že chápe jeho obavy, jen kývnul. Jasný, že to chápe. A pak začal zase o té otcovské figuře. Skutečně ho úplně moc neviděl jako svého otce, ten jeho pravý je skvělý, mile jej stejně jako on jeho a chybí mu. Neskutečně moc mu chybí. Chce ho znovu obejmout a říct, co všechno jeho synek zažil. Ale kde jen nyní je? Proč tu není? Lámal si hlavu... To ti docela i závidím, že je tam nemáte. U nás jsou úplně všude, zavazí a motají se i u lovu pod nohami. Ale jsou od alf, takže s nimi nic neudělám a ještě se nají první..." Postěžoval si na svůj hodně krutý život ve smečce. A ještě mu došlo, že musí se jíst najíst. Úplně to ignoroval to znamení, v kručení žaludku. No... Mohl bych se najíst... Přemýšlel, ale zase nechtěl odehnat Nikyho někde do neznáma, jen aby se najedl. "Nemáš hlad?" Zeptal se ho. Třeba společně budou moci něco najít, ulovit a podělit se. Ale zase se nyní zalekl... Co když nebude chtít jíst? Bude ho otravovat tím?

LOTERIE 1/5 (2b)

Vyslechnul si ho. Přikývnul na informace, které od něj nyní získal ohledně jeho smečky. Sarumen... Jako by to už někdy slyšel od někoho. "Tak pokud to není daleko a nebude nikomu vadit má přítomnost, klidně mě tam můžeš zavést." Začal. Byl by docela i rád, kdyby prozkoumal zdejší zákoutí po jeho boku, zvláště tam, kde se Nicos dobře vyzná. Ale líbilo se mu to, že nebyli od sebe tak daleko a za celou dobu se vlastně nepotkali. To je až příliš mnoho náhod najednou. Ale asi se měli potkat až nyní. "Nechápu, proč jsme na sebe doteď nenarazili..." Avšak on to sám věděl. Není to tak dávno, co byl ještě na úplně druhé straně a od domova byl opravdu daleko. Skoro jako tulák. A on jen prozkoumával všechny krásy lesů i pouště. Nemohli tak na sebe narazit, pokud se Niky drží jen v blízkosti domova, aby byl v bezpečí. To on tak trochu zariskoval a získal díky tomu něco. "Aleee, jde to dobře. Mainere si mě vzal pod svá křídla. Hodně mě toho naučil." Řekl mu. Hodně se bál i jemu, jakožto tomu nejbližšímu říct, že mu vlastně chybí jeho tatínek. Velmi moc mu chybí. Ale nechtěl být od něj utěšován. On jej najde bez jeho pomoci. "A smečka? No... Lovíme, měli jsme tam několik problémů se škůdci, ale už je to v pohodě. Nyní se tam rozmohlo se množit." Postěžoval si. Neměl rád ty malé špunty, ale bez nich by ta smečka asi nefungovala, kdyby takto brzo všichni zemřeli a nikdo nový a mladší nepřicházel.

LOTERIE 2/5 (1b)

Ta radost, nepředstavitelná. Toužil po ještě nějaké chvíli s ním. Bylo to jako pohlazení po duši. Nezná lepší pocit. A je rád, že se ho konečně dočkal. Opravdu jej má rád, ale nikdy mu to neřekl. Oni si na sebe zbyli a vyrostli skoro spolu. Niky mu začal vyprávět o tom, jak moc krutá zima tu začala vládnout. Přikývnul, jistě, že ve sněhové bouři to musí být velice nepříjemné jít, lovit či cokoliv takového. Ale taky v horách není bezpečno. Nejlepší bude tedy zůstat v nějakém lese. A tento lesík, kde zrovna jsou je skvělá volba. Nemůže zde foukat, takže polovina úspěchu už je za nimi. Překvapilo ho, že si našel asi jinou smečku než on. Jak jen nyní dokáže přežívat bez něj, když ví, že se usídlil jinde? Špatně, to nesl. Ale zároveň byl tuze rád, že je šťastný a spokojený. Těšilo ho to. A zároveň z toho byl tak skleslý. "Nedokážu si představit se nyní toulat po loukách, nebude nebezpečná cesta k vám?" Položil mu otázku. Nechce, aby se při ukazování jeho nového domova se ještě nějak zranili. "I já jsem si našel smečku, ale je směrem přes hory, to by byla nebezpečná cesta k nám." Řekl mu. Ano, měl radost, že mají oba smečky, ale chtěl by být spolu. Ale neřekl o tom ani půl slova. Navíc, Mitsu ani neví, zda je u nich někdo na teritoriu, aby se Nikymu v případě, že by přišel, nic nestalo. "Ale věřím tomu, že kdokoliv má tebe rád a ty je, tak je to pro tebe skvělá volba, kamaráde."

LOTERIE 1/5 (3b)

Prohlížel ho. Zrzek se ho očividně bál, ježily se mu chlupy. Nechtěl mu nijak ublížit. Asi nebylo úplně rozumné to, že se najednou vynořil a snažil se s ním bavit. Kdyby to někdo udělal jemu naopak, asi by nereagoval nijak jinak oproti jemu. Netušil, co to do něj vjelo, takto najednou. Na vyslovení svého jména se na moment usmál a zavrtěl ocasem. Ano! Je to on. Nijak se nezměnil, ale vyrostl. Stejně jako on... Kam jen ten čas teče. "Jsem to fakt já, Niku!" Řekl, aby jej trochu uklidnil. Jinak by ho už viděl okolo svého krku. Má ho rád, ale vše má své hranice. Ať si Nicos dovolí, co jiný jeho kamarádi ne, pořád nějaký ten osobní prostor potřebuje pro své zdraví. A klidně pohnul i nohou, aby viděl, že se i hýbě a skutečně dýchá a jen to nehraje. "Copak se tu touláš?" Položil mu šedý vlk otázku. I když on sám by měl, co vysvětlovat. I hlad nyní ustoupil do pozadí, jeho přítel má přednost. Mnohem více než Mitsurugiho zdraví. Nepřizná si to, ale on má své kamarády rád. Ale nehraje na to, že jsou středobod jeho vesmíru. On musí být pořád sám se sebou, bez pomoci kohokoliv jiného. Ale je rád za něj, on je taková vzpomínka na jeho otce. "Neztratil jsi se?" Zeptal se ustaraně.

vzhled:
shoto todoroki, MHA

vzhled:

LOTERIE 1/5 (2b)

Sledoval, byl potichu. Nevydal ze sebe ani hlásku či kousek citoslovce. Aby měl jistotu, že v případě nebezpečí dokáže někde zmizet beze stopy. Ale poslechl ho. Se bojí? Udivil se trochu. Protáhnul se keřem, kde mu prosvítlo trochu fialové srsti. Vystoupil k němu kousek blíž, aby ho i slepý viděl pořádně. Upřel na něj své šedé oči a prohlížel si ho. Co to má na sobě? Umřel mu tam snad nějaký jelen? Popřemýšlel a představoval si jen, jak mu na zádech nechal hlavu někdy a už do nikdy nedokázal sundat. Vtipný to bylo, ale neměl náladu se smát. Ještě by jej mohl vystrašit. "Nicu?" Zeptal se s lišáckým úsměvem. Naklonil hlavu na stranu. Nepoznáváš mě snad? Mě dokáže trochu fialové barvy úplně změnit? Nechápal. A doufal jen, že si s ním rezek nezahrává. Ale dále nic víc neřekl. Nechtěl se tu vypovídávat, dokud ho nepozná. Je potřeba šetři svůj úžasný hlásek, aby o něj dříve nepřišel. Ale hlad mu velel, aby se nějak najedl. Nějak. Ale Nicos jeho chod nebude. Neviděli jsme se dlouho, kamaráde... Snad jsi nepřišel o paměť... Špatně by se mu to všechno potom vysvětlovalo... To všechno, co má ve svých vzpomínkách. Ty nejlepší chvíle svého života měl jen s ním. Srdce mu vždy skákalo radostí, každou chvílí, kdy spolu skotačili. Nechce to všechno zahodit a zničit?

vzhled:
hange zoë (taky nonbinary)

vzhled:
Chuuya Nakahara

vzhled:
Ban, Seven Deadly Sins


povaha:
Damian Desmond, Spy X Family

LOTERIE 1/5 (1b)

<<< Zrcadlové hory

Nenáviděl se. Proklínat se bude ještě i ve spánku. Ty hory jsou strašné utrpení. Zasloužily by si všechny ty kopce zmizet a zanechat jen roviny. Pro zdraví všech. Nikomu by nechyběly. Ale přeci jen už se jimi prosoukal a objevil se v lese. Opětovně v tom hnusném, prorostlém všemožným druhem rostlin. Doufal, že se tu nyní ještě neobjeví ten jeho zachránce. Opravdu by nerad ještě jemu vysvětloval, jak mu utekl a že se náhodou vrátil k němu zpátky. To by mu štěstí už vůbec nepřálo. Tak moc by chtěl změnu... Trochu toho štěstí... Nic jiného nechtěl.
Proplížil se mezi několika větvemi. Očividně zde nic neuloví, ale proč by nemohl zavětřit. Nikdo mu to tady nemůže zakázat. A tak tedy i udělal. A ucítil vlka. Pach mu přišel povědomý, ale nebyl si jist, kdo by to tak mohl být. Má smečka? Hádal. Ale hned s tím nesouhlasil, voněl by více po mechu. Toto byla vůně jehličí, ale přesto mu známá. Nebyl to ten zachránce... A tak ho napadlo následovat pach. Jistě podle zraku pozná lépe o koho jde. Popoběhnul, proskočil a snažil se překonat několik dalších porostů všech dřevin a bylin. Až uviděl toho zrzavého. Kamárada? Vykulil lehce oči. Nebyl si jist, zda je to skutečně on. Zda jen nemá nějaké hladové vidiny. Jsi to ty? Bál se promluvil. Jistě by se mu po tak dlouhé době klepal hlas. Nemohl tedy udělat nic než se jen přibližovat a doufat, že ho pozná i druhá strana. A nebo potkal mu někoho hodně podobného.

stříbrný ticket poprosím 50 křišťálů 3



Strana:  1 ... « předchozí  6 7 8 9 10 11 12 13 14   další » ... 19

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.