Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Mechový lesík

Vyrazili z lesa. Občas se ohlédnul, zda jej prcek ještě následuje. Pro jistotu, nechtěl ho tu nikde hledat. Dravci tu jsou všude okolo a třeba by on sám díky svému orientačnímu nesmyslu už nikdy netrefil domů. To by bylo takové typické, kde to jen tak naposledy viděl? Usmál se, ale jen na momentek. Před takovými prostě nemůže plně hrát si s emocemi, to si to má raději nechat pro sebe. "Moje se neleskne, jsem výjimečný." Prohlásil hrdě. Náležitě, když nyní slyšel i od něj, že je trochu jiný. Tím lépe se možná i měl. Bylo to zcela jednoduché. Odlišuje se. Možná ho jen šálil sluch, ale nepromluvil přávě Matteo o tom, že jsou jeho rodiče v nějaké teplé vodě? To mu nějak nesedělo, kde by se tu vzala? Znal to tu, nejbližší horkou vodou je možná tak sopka, co je za obzorem. A tam by jistě nikdo normální i nenormální nevedl vlče, natož se v tom koupat. Nebo už i tihle dva ještě více pobláznili? Nedivil by se už, dost ho překvapilo, že si vůbec stihli sehnat potomka. Jak k tomu vůbec přišlo? Měl plno otázek. Jen pro jeho neštěstí, vedle něj nestál Mainere, ale Matteo. Trochu velký rozdíl. Nejen, že by to nepochopil, ale spíš by mu zkazil jeho vlčí radost. "Říkáš, že u teplé vody? To musí být dost daleko, ne?" Nesedělo mu to. Kde by se něco takového vzalo? A jak to, že o tom doteď neví? Byl trochu stále šokován. Co ještě může přinést? "Pokud se netopí v sopce, tak se ještě někdy vrátí." Ukončil to trochu jednoduše. Copak by mu on vysvětloval, on neví, kde jeho rodiče jsou a proč je na krku jemu. "Každopádně, zde je aqua. Pij, co jen hrdlo žádá." Ukázal na jezero kousek od nich. Nebyli moc daleko. Sledoval okolí a nehrozilo mu nebezpečí. Takže i Mitsu samotný se šel prvně napít, než si sednul kousek od břehu a sledoval, co vymyslí vlče.

// prosím do lovu

"Tak ho nenos, vidíš, že ho mám já a ty ne." Řekl ještě. Opravdu je jedině dobře, že to nosit nechce. Už ho tím docela otravoval, pořád mluvit, co jen nechce a nechce. Kdy konečně řekne i něco, co by naopak chtěl? Proč jsou všechna vlčata stejně postižená? Bylo mu to trochu proti srsti, ale pokud si chtěl zlepšit s Mainerem vztah, měl by se mu věnovat a dohlížet na něj než se objeví zpět. Ten se však nevracel. Mitsurugi se schválně několikrát rozhlížel, protože doufal, že by mohl být někde v okolí. Nebyl. A tak stále na tento vlčecí přízrak zůstal naprosto osamocen. "Ne všechny ozdoby se musí lesknout." Zopakoval to ještě jednou. Třeba pak už konečně pochopí, že příliš lesklé věci jsou spíše na obtíž a dosti komplikují běžný život vlkům. Na nabídku vody konečně kývnul. Tak skvělé, konečně po tolika marných pokusech přišla kladná odpověď. "Tak mě následuj, dovedu tě k vodě." Skoro mu poručil. Bylo by skvělý, kdyby se mu nyní třeba ještě neztratil někde v lese. Zatím to však vypadá docela nadějně. Kromě toho, že odmítá plno nabídek, tak nikde neutíká a docela mu věří. Takže se pomalu s ním dá nějak pracovat. Třeba za nějakou chvíli se s ním dokáže i normálně domluvit. "Co vůbec tví rodiče? Nevíš, kde jsou?" Zeptal se ho. Třeba o nich něco ví, kde by se mohli schovávat, zda k nim chce nebo tak něco. Mohl by se o tom i nějak více rozmluvit, jistě je má rád a něco mu řekli, než ho tady nechali na pospas.

>>> Velké Vlčí Jezero

<<< Mechové dno

Když se konečně vysoukal na sluneční světlo, trochu ho překvapilo, jaké roční období opět nastalo. To pozimní... Plné květin, hmyzu a tím i pylu. Hnedka po pár krocích po venku si musel odpšiknout. Ohlédnul se za sebe, zda ho ten malý prcek opravdu následoval a nedal se někde na útěk. Nebo zda se dokonce nezranil při tom pokusu o východ z úkrytu. Kde se v něm vzalo takové pouto? Nebylo v něm. On jen nechtěl na svém krku mít problémy, že by mu pod tlapami umřelo vlče Mainereho. Ten by ho roznesl v zubech... Ale kde jen je? Rozhlížel se a nikde po něm ani stopy. Když se ujistil, že to mládě se nezneživilo, trochu si oddechnul. "Nemusíš, ale můžeš." Vysvětlil mu význam toho slova. Byl trochu naštvaný, že to nepochopil hnedka na první pokus správně, ale budiž. "Proč by se měl lesknout? Akorát bych z toho oslepnul a vždycky by mě někdo viděl." Vysvětlil mu nepraktičnost, kdyby nebyl ten jeho jabot takový obyčejný. "Lovím, takže bych tím plašil jídlo," dodal ještě k tomu. Důvodů bylo zkrátka hodně a on by to stejně nepochopil, proto by to nejraději v tomto množství utnul. "Když nemáš hlad, co žízeň?" Zeptal se. Vody to v okolí je dost, stačí si jen vybrat. A pokud bude ještě hodný za odměnu ho tam nejen zavede, ale i neutopí.

18

Tahle diskuze mu přišla značně trochu mimo. Mladý vlček neznal a asi ani úplně nechápe, co po něm Mitsurugi chce. Nějak se pochopí, časem. Kdyby jen měl více zkušeností o tom, jak s vlčaty jednat, vypadalo by to úplně jinak. On by si s ním trochu normálně chtěl povykládat, ale nic schopného z něj nedostane. Na řeči o tom, že nevypadá jako Mainere, zopakoval ta slova jen směrem k němu. Mitsurugi ani neví, jak jeho matka vypadá a zda nějaká vůbec byla. Takže to utnul v tomhle. "Jabot," zopakoval to ještě jednou. Hrdě vypjal hruď, aby ukázal, jak se tento předmět hýbe. "Až vyrosteš, tak třeba budeš moci taky takový nosit." Doufal, že ne. On chtěl v tomhle být jedinečný a výjimečný. Takže, kdyby ho to náhodou napadlo, nepodpoří ho v tom. Když už byl mladý najezený, mohl ho třeba vytáhnout i ven. Nevěděl, co moc s takovým vlčetem dělat. Ale jít ven na vzduch by bodlo i jemu samotnému. Hlad nemají, ale určitě by se něco jiného našlo, do čeho by šlo píchnout. "Na ozdobu," odpověděl mu na jeho otázku. Chtěl vědět, k čemu to na krku má. Takže na ni odpověď získal. "Nepůjdeme ven?" Navrhnul. Doufal, že mu snad neuteče. Hledat by ho nešel. Nechal by ho tam a až by měl hlad, vylezl by si pro jídlo. Jako plachá laňka.

>>> Mechový lesík

17

To vlče moc slov neumělo, bavit se s ním bylo dost složité. Mitsurugi postupně projednával plán, jak se od něj vykroutit a zmizet. Měl tu jen donést jídlo. A nyní tu kecá s tímto prckem. Jíst jeho ulovené maso odmítá, tak proč by se s ním i více zajímal. Nerad se držel v pozornosti těchto malých otravných tvorů. Nemají rozum, inteligenci a jsou takoví divní. On byl trochu úplně jiné vlče, všechna vlčata jsou jinak absolutně stejná a jemu se při sledování nich křivý tvář. Na tohohle černého však měl otázku, tak čekal slušně na odpověď. Ta jména, co slyšel, nečekal. Oněměl. Byl potichu a šokovaný. On? Do něj by to neřekl ani ve snu. Ale asi se teda opravdu k sobě nějak měli, když se stali rodiči. Mitsu však ani doteď nevěděl, jak vlčata vznikají, neb se o to nikdy nějak nestaral. Měl představu, že se tu prostě nějakému páru objeví a hotovo. Nebo i jednotlivci, protože svou matku si ani nevybavuje pořádně. Prohlédl si to vlče, co se jmenovalo Matteo. "Nevypadáš moc jako oni," řekl k tomu jen. Měl tucet otázek co a jak, ale ty by měly spíše mířit k jeho rodičům než na něj. Neb vlčata opravdu nic neví a tohle už vůbec ne. On se nepředstavil jménem, ale přemýšlel o tom. Třeba se ho i za chvíli zeptá sám. Pak mu i odpoví, když bude mít náladu. "To je jabot," popsal, co to vůbec má na krku. Asi i to mu nijak nepomůže, ale snažil se trochu. A i to snažení je pro tuto osobnost moc.

!!! VZHLEDEM K NÍZKÉMU POČTU PŘIHLÁŠEK !!!

jakože se nikdo nepřihlásil...

Tak registrovat svou manželku lze až do 20.5., tím se i posune začátek herní akce. Nově však můžete přihlásit libovolnou roli ve smečce (mimo vlčat), vlčata pomáhat moci budou.

Jinak pravidla platí víceméně stejně. Manuál však nyní může sepsat i manželka, odeslat ji také může ona.

Tak co, najdeme alespoň pár zájemců, nebo moji první akci budu muset úplně odpískat?

Beru na vědomí

Ahojky,

jde udělit výjimku a u Buku mě to hnedka napadlo, jen jsem to do textu hnedka nechtěla dávat. Tam jde poslat jistě kohokoliv, pokud zájemce má zájem. Pokud se nenajde nikdo, tak ani nikdo nepřijde. Berte to taky dobrovolně. Domluvit se, kolik by bylo zájemců, kteří by do toho šli. Rozhodně nechci, aby alfa rozhodla koho pošle, a ten člověk nemá zájem ani náladu. Všechno je dobrovolné.

Pokud se dobrovolníci ze smečky nenajdou, všechny úkoly musí být sepsány, že si je splní manželka sama. Bude mít možná snažší to, ale šlo by to. Pomocník klidně může být jen jeden, který pomůže ke všem úkolům.

Manuál může sepsat kdokoliv jiný kromě manželky, pokud se domluví s alfou. Alfa akci ani řešit nemusí, jen aby se o tom vědělo. Odeslat to klidně může někdo pověřený, klidně kappa.. To mi taky nevadí, jen jsem chtěla zamezit tomu, aby mi došlo ze smečky třeba dvakrát jiné zadání. Pokud by se i tak nikdo na manuál nenašel, sepíšu ho já a vyměněná manželka ho dostane.

Pomoci ve smečce může kdokoliv, i vlče. Tam omezení žádné není. Je to o dobrovolnosti a taky o tom, abych měla manželka přehled, na koho se obrátit s nějakým úkolem. Např. napíše na discord někomu, zda může pomoci nyní na dva posty s jedním úkolem. Tuhle nabídku jde jistě i odmítnout. Každopádně s tímto jde kdykoliv šachovat, kdyby někdo vypadnul. Spíš, aby tam někdo vůbec byl k té pomoci. Mrzelo by mě, kdyby pak byl jeden úkol nesplnitelný pro vyměněnou jen z toho důvodu, že tam nikdo nemá už čas. Ale asi by ty úkoly z manuálu šly poupravit - na domluvě.

Pokud se však najde klidně skupina zájemců z řad tuláků, jsem otevřená verzi, že by mohla smečka třeba dostat i nějakého tuláka? Tam bychom to ještě domluvili se zájemci, co nemají smečku, ale chtějí bodíky.

Poslat ze smečky můžete max. 3 u velké, ale klidně i jen jednoho. Ten počet, který vyšlete, tak se vám i vrátí. Takže za dva vlky poslané, dostanete dva vlky od jinud a klidně z dvou různých smeček.

Snad je to nyní pochopitelný, kdyžtak ještě se ptejte :)

16

Na jeho nabídku odpověděl, že už víc nechce. No, nevadí. Když už jeho úlovek neocení ani vlče, tak je na tom hodně špatně. Třeba někdy jindy to bude lepší. Nebo ani je, však ono to nějak dopadne. Odpověděl, že přišel z venku. To věděl, všimnul si ho už i na území smečky. Z toho nebe asi nespadnul, jak si první myslel. Jen se to tady plní vlčaty bez rodičů. Nechtěl to chytit taky, aby náhodou tu nepobíhala jeho kopie nebo on měl nějaký cizí ocásek, co by se k němu připojil a kopíroval ho. "Tak si tedy víc neber, když nechceš." Řekl k tomu jen. Nerad by tu ještě uklízel pozůstat po jídle, co by nezvládl pozřít. "A kdo je tvůj táta a máma?" Zeptal se. Toho zajímalo, kdo tu nechala dítě jen tak na hlídání. To přeci ani není dobrý nápad prostě. I kdyby se mu nic nestalo, mohl něco ve smečce zničit bez dohledu. To vlče mělo zajímavý dotaz. Proč je modrý? Zamyslel se. "Já nejsem modrý. Ale fialový. A proč,? Nevím, to Život sám." Odpověděl mu. Super, takže to vlče ani neumí barvy.

15

<<< Mechový lesík

Táhnul to maso až sem, aby ho bezpečně uložil na určené místo. Nestrpěl tu v úkrytu chaos a nepořádek. Potřeboval ve všem řád a snadnou orientaci. Takže nejen ten svůj úlovek srovnal, ale i ten, co zde přinesla Proxima před ním. Těsně před tím, než mu zase utekla. Nevadí. Jak se to všechno hezky rýsovalo, byl spokojen. A jeho mise byl splněná a úspěšná. Možná i více než úspěšná, dopadla nad jeho očekávání. Nic mu už nemohlo udělat větší radost. A až nyní si všimnul, že tam kousek od něj se krčí to černé vlče. Konečně měl čas i možnost. Zkoumalo podle všeho ten mech na zemi, ten byl totiž všude. Proto se i jmenují Mechová smečka. Sledoval ho, zda nevyvádí nějaké lumpárny. No, spíš byl zvědavý. Podobně jako on v jeho věku. Neměl však moc v lásce vlčata, takže se k diskuzi nechtěl moc dostat. Co by se tak od něj mohl dozvědět? Že až vyroste chce tamto a tamto? Super, co s tím asi on tak udělá? Černý neměl problém jíst, takže i nebyl úplně mladý. "Klidně si vezmi i trochu z té druhé," řekl mu. Ted spíše poradil. Sám si kousek utrhnul, aby využil toho, že tu je a může se taky v klidu najíst. "Kde jsi se tu vůbec vzal?" Pohodil k němu otázku. Třeba se i něco chytrého dozví. Moc mu toho asi neřekne, hlavně pokud je zvyklý, že při jídle se nemluví. Mitsurugi však pár soust snědl dosti rychle. A nechtělo se mu hnedka opouštět zase tuhle příjemnou díru. V tuhle dobu se to venku musí hemžit pylem. Nerad by, aby musel zase celou tu dobu pšikat a mít problémy skrze tu alergii.

<<< Narvinijský les (přes Gejzírové pole)

A tak táhnul jednu tu kořist sám. Vlčici už dohnat nestihnul, aby pomohl i jí. Takže si hlavu moc nelámal a vzal si to na krk on sám. Bezpečně ji donese, nechá v úkrytu a hotovo. Lov mají splněný, nikdo už nebude o hladu. Takže, v čem je problém? On žádný neviděl, jednoduše bude o trochu více jídla a všichni to ocení. Třeba konečně si zaslouží uznání, které mu je tak vzácné. A někdy za život by si ho rád vyposlechnul. Nejen od sebe. Když dorazil na území smečky, neočekával žádné velké fanfáry. Chtěl jednoduše rychle zmizet a hotovo. Ale zase nečekal takové prázdno, co tu nyní bylo. Byl to trochu nezvyk, obvykle se to tu jen vlky hemžilo. Skoro nikdo se však nemohl stihnout vrátit z lovu ještě dřív než on. Nebylo to totiž ani možné, leda by se teleportovali. Proto mu dávalo smysl, že je tu sám. Jenže nebyl. Do cesty se mu připletlo jedno černé vlče. Zastavil se. Sledoval ho. To z nebe už prší vlčata? Pomyslel si. Podíval se na oblohu, stromy a tak. Nikde nahoře žádné jiné vlče nebylo. Takže se tu asi nějak přitoulalo. Jednat s nimi neuměl. A s plnou tlamou už vůbec ne. Pustil tedy kořist na zem. Jen se nadechnul a vlče se dalo do chůze pryč. Vylekal jsem ho? Nechápal. Chňapnul kořist tedy znovu a šel ji dát do úkrytu. Pak mrkne po tom vlčeti víc.

>>> Mechové dno

BLUEBERRY - DUBEN 2/10

Ten druhý tvrdil, že není zraněný. Ale ta barva... Vypadala jako krev, bez nějakého většího rozdílu. Ale tvrdil opak. Prý, že by se muselo někomu povést ho zranit. Hm, Mitsurugi věděl, že může zranění přijít i jen při mrknutí oka a někde neopatřením i př běžné procházce. Takže jeho chlouba moc smysl nedávala. Jen mu nic na to neřekl, nechtěl mu kazit jeho iluze. Všimnul si, že i na nohou kromě té podivné barvy má i nějaké kusy látky. No, ke zaškrcení proti vykrvácení to nesloužilo. Takže to byla jen nějaká ozdůbka bez většího smyslu. "Tak aby ses neporanil omylem i ty sám," řekl k tomu. To bylo to jediné, co ho napadlo k tomu dodat. Více slov asi ani nemělo cenu. Ten vlk pak začal o tom pokladu více mluvit. Podíval se tím směrem a skutečně tam nějaký výr byl. Ale ať si nemyslí, že mu pro toho ptáka poleze. Vůbec! Má velký strach z výšek, takže dostat se na strom je úplně mimo jeho dovednosti. "Tak by nás mohl tam zavést, řekni mu to, že jsme připraveni. Aby mohl se zvednout." Požádal ho. On s tímto druhem mluvit neumí. Teda komunikovat správně neumí ani s vlky.

BLUEBERRY - DUBEN 1/10

Jaro přicházelo a oteplilo se. S oběma vlky to však moc nehnulo. Naopak, oba tam stále stáli jako šílenci. "Nejsem zbabělec!" Odseknul mu. Neměl takové slovo na svou stranu tak rád, nerad se nechával ponižovat. Ne, on je ten nejlepší a jen tiše nepochopen celou společností. Vlk, co tam vedle něj byl měl zvláštní červenou barvu. "Ty krvácíš?" Zeptal se ho. Vypadal, jak kdyby nyní utekl od ulovené kořisti a celý od krve se někde motal u jezera. Hm, co tu vůbec dělá on? Nic, jen tak si vyšel na procházku. "Neztrácím se." Řekl jednoduše. On se neztrácí, jen přichází na místa, kde by nechtěl být. "Jaký poklad myslíš?" Zaujalo ho to. Nastražil uši a vyčkával. Copak může takový vlk tu schovávat? A ještě něco cenného? Touha po vědomí ho do toho donutila. Měl o to zájem, neb poklad zní prostě strašně lákavě. Chce ho mít pro sebe.

Děkuji za skvělou akci! :D

Poprosím tedy:
Shahirovi - 10 mušlí
Shahirovi - 10 drahokamů

Mitsuovi - 5 mušlí
Mitsuovi - 20 drahokamů

Přidáno.