Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Malý vlček byl takový divný. Ostatně podobně se chovalo snad každé vlče, co potkal. A že se s nimi letos zase nějak roztrhnul pytel. Matteo už trochu povyrostl, ale mladý v duši ještě stále je. A nyní tohle. Ani nevěděl, kde se tu vzal a jak se jmenuje. Na takové představení ani čas nebyl. Prostě se šlo na věc a jídlo navíc mu přišlo vhodnější než vyprávění, kdo je. Alespoň si to více osahá a pochopí, co je jeho hlavní funkcí. Souhlasil však s návrhem, což se mu náramně hodilo do karet. "Tak jistě, že budeme něco lovit. Pomocí slov nikoho nenakrmíš." Odpověděl mu. Co jiného a lepšího mu mohl taky říct? Chtěl slyšet jistotu, že budou něco dělat a nebudou to vést v teoretické rovině? Pf, to ještě neví, co ho čeká. Docela se bál, že bude i pozdě a lovit se jim bude hůře. Ale to půjde. Bažanti někde za lesem být musí. Ti budou i ve sněhu, jen se budou někde schovávat. "Umíš něco už?" Zeptal se ho. Ať ví, jak moc mu bude muset něco vysvětlovat. "Bude to něco bezpečnějšího a menší než ten los, to se zase neboj nebo neměj zkreslené představy." Začal vysvětlovat. U toho si plánoval, kam by to bylo asi nejvhodnější vyjít. Tady v lese rozhodně ne. Chce to nějaké políčko. Jistě u jezera by něco mohlo být...

1x losice z lovu

LISTOPAD ~ 1 ~ Nicos

Už od pohledu viděl, že zde cosi nehraje. Nepamatuje si, že by někde viděl takto velká jezera i se stromy v nich. Spíše mu přišlo, že tam nesedí vůbec ty stromy, ani okolí. A hle, pak mu došlo, že takto velké rozměry vody lze získat při povodni. Jistě, dosti tomu nahrávalo i všudepřítomné bahno. Po několika krocích, které byly lehké jako obvykle, měl špinavé tlapky a i dosti velkou část nohou a břicha. Neee, nic takového. Prosím, aby to byla jen obyčejná voda... Žadonil o to, že to bylo způsobené jen nějakými velkými přeháňkami za poslední dobu. Nechce nic slyšet o tom, že tu bylo nějaké zemětřesení. To by asi nezvládl už vůbec rozdýchat, kdyby se i tady uměla země někdy otřást. Pokračoval dál, chtěl projít dál. Jeho cesta nechtěla končit jen tak v jezeře blné bahna. V ten moment však viděl tu známou zrzavou tečku v dáli. Nicos. Uslyšel i jeho nadávku z dálky, neb se tu každé slovo rozléhalo. Usmál se, nic jiného od něj ani pořádně neočekával. Rozběhnul se jeho směrem. Bahno pod nohami jen cákalo na všechny strany. Břicho, nohy, i část krku se postupně pokrývaly nánosy bahna. Bahno neměl moc v lásce, ale zbaví se toho jednoduše. Najde poté nějakou říčku a smočí se v ní. Do toho velkého vedle sebe to úplně neplánuje ještě otočit. Byl jen kousek od Nicose, když se ozval. "Nazdárek!" Zastavil se.

//mobil, přepisu

<<< Mechové dno

Během jeho práce si vlastně ničeho neobvyklého nevšimnul. Všechno měl ve svých tlapách, se kterými si vše i udělal. Nikdo mu do toho nekecal a i kdyby kecal, tak by ho buď poslal do háje nebo nechal, aby uklidil ten zbytek nepořádku. Občas je potřeba všechny probrat z reality, že to smetí se samo neuklidí. Navíc to je dost nebezpečný, nejen pro vlčata, ale i skrze patogeny pro úplně všechny. Vlčata by tam klidně asi i nechal v tom si pohrávat, ale aby pak onemocněl někdo, na kom mu i docela záleží... To už zase ne. Nikdo nebude zoůsobovat onemocnění, když jde o jeho blízké! A tomu prostě chtěl zabránit. Má se sice starat jen o lov, takže, aby bylo, co jíst. Ale to k tomu taky patřilo. Neustále vycházel ven a dovnitř, takže nestíhal sledovat, zda tam skutečně někdo v tom nepořádku nespí. A asi spal. Nebo měl slyšiny. Zase ho někdo nazval, že je špinavý od borůvek! Otočil se, kdo to zase povídá. Věděl, že ten mladý černý od Mainereho to nebude. Ten mu už nějak začal říkat. Tohle byl jiný hlas. A taky takový jemný. A opravdu tam stálo vlče. Asi nové. A bylo neznámého původu. Že by opět Saturnu rozšiřoval početní stavy? Teď na zimu? Ach, to nám fakt nic nebude stačit... Pomyslel si. Teď však byl čas odpovědi. "Ne, já jsem čistotný a tak barevná je moje srst pořád." Lhal. Nenarodil se fialový, ale šedý a tu barvu získal až delším pobytem zde. Jsou to čáry! Prcek se měl k tomu, že jej následoval až ven. Tak ho rovnou taky zaúkoluje. "Chceš se něco naučit? Můžeme jít zkusit lovit." Navrhnul mu. Musel jít lovit ty zajíce nebo alespoň bažanty. Tak by mu mohl podat pomocnou tlapičku, wby to šlo rychleji.

29

<<< Mechový lesík

Vstoupil do úkrytu a rozhlížel se. Uložila losa k ostatnímu, kde jídlo patřilo. Jak odhadoval, nic moc tu nebylo. Takže se to docela hodilo. Jinak by museli nasadit hladovku přes zimu. On by se někdo asi obětoval, ale celá smečka? To je strašná spousta hladových krků, kteří by si mohli stěžovat a docela brzo pojít na to. Když už tam zrovna byl, pokusil se to trochu vyčistit. Odnesl ven zbytky po kořisti. To by jeden ani nevěřil, co vše se tu může nechat. Od nějakých kostí po parohy. Chvíli váhal, zda to paroží nebude vhodnější i někde vystavit. Jenže tu moc místa, kde by se to vyjímalo, nebylo. Venku se toho může ujmout kdokoliv a dát zase někde jinde. Třeba tu má někdo lepšího kreativnějšího ducha. Vlků tu je dost, ať se tedy snaží. Také vymetl a vyklepal bláto a jiné smetí. Docela ho to zmohlo. Štěstí, že tu je pohodlný mech, kde by si mohl odpočinout...
No, ležel jen chvíli. Neměl náladu an spánek a i když si myslel, že je unaven. Asi mu stačilo se jen na chvíli natáhnout. Neusnul. Jen se převaloval. Rozhodl se tedy jít ještě ven a zkusit doplnit sbírku o nějaké jiné ažrádlo. Něco drobného, rychlého. Takový zajíc se ještě někde najde!

>>> Mechový lesík

<<< Severní Galvatar (přes Velké vlčí jezero)

Mitsurugi se dal na cestu domů. Skladové zásoby jistě zely prázdnotou, protože mu přišlo, že nikdo kromě něj ani neloví. Což je docela škoda. Zima se blížila a podle hustoty kožichu se chlad blížil. Kdyby i jen někdo další přinesl třeba bažanta nebo zajíce, hodilo by se to. Pomocníka by ocenil každý, jakmile bude mít hlad. Ale to tu nikdo nějak neřešil. Až si budou stěžovat, že on nestíhá, tak jim to připomene. Losa táhnul a nikdo se neptal na víc. Takže jedině dobře. Mohl si více požádat o pomoc, ale je to slušný a pracovitý vlk. Raději bude tiše trpět než otravovat rodinnou sešlost. Ani jeden z nich se nezdržoval více a nenabízel se dobrovolně. Los alespoň neodmlouvá a mlčel. Šel s chladnou hlavou, nijak jej to neobtěžovalo. Musel taky nějak uživit prostě smečku. Prošel lesem, po oku viděl nějakých pár dalších vlků. Ti s ním už taky kdysi lovili. Mohl na ně zavolat, že se nese jídlo, ale nejprve by se měl najíst i další alfa - Saturn. Toho však nikde neviděl. Měl výhradní právo a docela jím mrhal. Škoda pro něj. A kdy už zrovna šel a nesl to maso, trochu tam poklidí a nají se také. Nerad jí před obecenstvem. Raději v klidu a o samotě. Nemusí ty pohledy, poslouchat všetečné dotazy a k tomu ještě, aby se někdo cizí koukal na jeho zuby a způsob konzumace. Mlčel a dost si to užíval. Být sám a nést, co si ulovil. Skvělé prostě!

>>> Mechové dno

Úspěch tu byl. Nastal čas oslav. Kořist pod nimi bylo skoleno a bylo ho potřeba odnést zpět do úkrytu. Rozhlížel se a malý nevypadal nijak špatně. Nezranil se a ani se zbytečně nevyptával. Takže vlastně všechno v pořádku. Škody na životech ani zdraví z jejich strany nejsou a tím by to šlo nazvat za lov úspěšný a bezpečný. Takových by to chtělo více. Mladý byl stále ještě trochu rozhozený, asi tím, jak rychle to proběhlo. Nebo se mu to líbilo a chtěl ještě pokračovat. Musel ho však zklamat, tohle bylo úplně všechno. I tak vypadal unaveně, když tak podivně seděl a už se snažil očistit se. "Tak uloveno máme," zopakoval po Biance, co cosi obdobného před chvíli řekla. Popohnala ho i k tomu, aby se hned najedl. Chtěl něco namítnout, že to je spíše pro ostatní. Jenže Bianca už mu vysvětlovala, že má právo jako lovec. Kéž by měl taky nějakou výhodu z toho, že to vše naplánoval, svolal a nakonec se ani moc nenají. Musel to však brát i z té lepší stránky. Když něco ují, lépe se mu to potáhne, když to bude lehké. Matteo nic proti jídlu nenamítal a jedl. Mitsurugi mu v tom neměl v plánu ani bránit. Jen ať se teda nasytí. Mlčel. Nechtěl rušit už tu jejich rodinnou atmosféru, kterou nikdy nezažil. Nikdy s rodiči nelovil... Ani svou matku nikdy nepoznal. Vzdálil se. Matteo, když dojedl, tak přiložil tlapu k dílu a pomohl s přesunem losa blíže ke hranicím. "Do úkrytu ho donesu už sám," nabídnul se. To, aby na něj nečekali. Stejně nechtěli čekat a už se podle jejich slov chystali někde jinde. Prostě rodinný výlet. Nebude jim překážet svou přítomností a maso v úkrytu ocení i zbytek smečky.

>>> Mechový lesík (přes Velké vlčí jezero)

Kill Cielo
Je to malé a mladé. K čemu by mi to bylo? Jíst se to nedá, lovit to neumí a ani na parádu by se to nehodilo. Nemám rád vlčata a rozhodně se raději tohohle zřeknu nebo to zabiju při možnosti sám. Setkal jsem se s tolika vlčaty a naprosto všechna bez jediné výjimky ve mně nevzbudila pocit, že bych se měl stát jejich otcem. Takže i s tímto spratkem bych udělal velmi jednoduchý a rychlý proces. Sbohem, prcku. Tady v téhle volbě ti už nepomůže ani ten kožich, co vypadá jako lovná zvěř. Ještě bych tě nakonec omylem ulovil. Smůla. Možná, až vyrosteš, tak změním své mínění.

Marry Jerry
Ne, že by to byl nějaký můj favorit. Ale nedostal jsem na výběr nic kvalitnějšího. S porovnáním všech ostatních je asi nejvíce schopný přežít nějakou chvíli se mnou. Nesetkali jsme se ještě, moc po tom ani netoužím, ale třeba by si rád vyslechnul všechna má trauma a já bych si od něj nechal poradit. Ne, rozhodně bych mu nic neřekl a tupě na něj zíral. A už vůbec by se nedozvěděl nic o mé historii. Mohl by i chvíli mlčet on, i když to bude těžké pro něj. Ale třeba bychom mohli spolu nakonec něco i podniknout, když je takový zaujatý do všeho, co se děje okolo něj. Možná by byl na nějakou výpravu i schopný parťák. Pokud umí i přiložit tlapku k dílu, stejně jako extrovertně hovořit, vlastně to až taková špatná volba není.

Kiss Feline
Vypadá nevinně, je ze smečky Nicose, prý. Takže s ní nemohu mít žádné pletky ani ji nějak ublížit. Naštval by se pak na mě. Ještě tomu tam šéfuje, takže bych mu pak jedině udělal více problémů, než které už má. Vzal si možná toho až moc. Více než jedno setkání bych s ní však nedal. Na mě je moc živá a veselá. Strpím to jednou, možná dvakrát. Ale celý zbytek života bych fakt nedal s ní, když se stále umí chovat jako vlče. A ani by to nefungovalo kvůli tomu, že má ráda rostliny a jejich květy. To se raději drž dál. Já nepotřebuji nonstop pšíkat ještě dlouhou dobu, co odejdeš i s tím tvým pylem.

Pomalu kráčel na nějaké vhodné místečko. Občas se na chvíli zastavil u nějakého porostu, ale nebylo to ono. Možná vybral špatné místo. Neb do čumáku mu padl pach i jiné skupiny, která se nějak k lovu také měla. Doufal tedy, že nenastane žádný zmatek a obě skupinky se vyhnou. Velmi nerad by vysvětloval tuhle situaci a k tomu ještě se snažit něco ulovit. Hádal, že když je tedy budou ignorovat, budou i oni ignorovat nás. Nakonec však vhodné místo naleznul. A zůstal stát nehnutě a čekat. Co jiného by také mohl udělat? Podupával a dumal. Z vyčkávání ho vytrhl zvuk pohybu. Přímo k němu si to namířila losice. Pochopil, že za ní běží i zbytek, takže přišel čas na něj. Konečně mohl zazářit. Tak šup na to! Jakmile losice byla na dosah, jednoduše z místa vyskočil a převalil ji na její bok. Chytil se její šíje a snažil se ji zatlačit k zemi. Prostě ji jednoduše skolil na zem. Netušil, kde se nachází zbytek, protože jednal okamžitě. Možná i toho Mattea vylekal, mohlo se stát. Ale doufal, že nyní na ni není sám a někde kousek od něj je i někdo druhý. Nevnímal, jednoduše jeho smysly se zaměřily jen na jednu věc a všechno ostatní potlačil. Jistě tam někde musela být i Bianca, avšak skočila i ona? Nevěděl, mohl jen odhadovat. Momentálně nepřemýšlel a jen vyčkával, dokud kořist pod ním nezchladne. Poté jim teprve poděkuje a tyhle zbytečnosti okolo toho. Super bylo, že konečně neuvidí nějakého vylekaného Saturna, který byl úplně hotový po tom, když naposledy ulovili o zvíře navíc.

<<< Velké vlčí jezero

Jeho nabídka byla očividně přijatá, nikdo nic moc nenamítal. A i kdyby něco měli, on už je stejně neposlouchal a jen šel. V čumáku měl pach stáda. Losů. Opět. Nyní si byl jistý, že pokud tomu velí on, tak se nic nepodělá a vše půjde podle jeho plánu. Všichni jsou přeci jen rozumnější a také nevymýšlí a nezkouší to, co on. Jsou takoví více smečkový typ. Kdo měl problém byl Matteo. Nechtěl přijmout fakt toho, že jej označil za malého. Přestože, mu takhle šlo jeho oslovení nejlépe na jazyk. Ohlédnul se na něj. A chtěl něco říct. Jen se však nadechnul a rozhodnul se, že mu nic více říkat prostě nebude. Bianca už navrhovala něco, co by šlo i nějak uskutečnit. "Měl jsem v plánu, že prvně Matteo vyplaší stádo, někdo je bude pronásledovat a někdo, nejsilnější nejlépe, jej přepadne." Takže, to co říkala, tak se toho může opravdu ujmout. "Takže to vypadá, že teda nakonec budu já tím, ke kterému nějaký kus budete nahánět." Uchechtnul se. Nejen, že se mu líbilo, že zase bude moci pocítit ten pocit úspěchu, ale i to, že zapadne jako důležitý článek do celého děje. Zavětřil ještě jednou. "Prcku, dávej pozor na nohy. Nechci tě tu pak ještě někde sbírat." Raději jej upozornil. Před jeho rodiči zvlášť. Je tu plno možných míst, kde by se mu mohla packa zaseknout. Všude okolo nich byla k tomu všemu i mlha, takže se vidět dalo velmi špatně. Musí se nyní spolehnout hlavně na svůj čich. "Všichni cítíte to stádo losů tímto směrem?" Zeptal se raději a ukázal čumákem na sever. "Já se půjdu někde schovat po pravé straně. Určitě můj pach nemáte šanci ztratit. Pokuste se ke mně nejlépe dostat jen jednoho. Více jich nedokážu sám." Raději se ještě ozval. Mluvil už docela dost a zajímal ho názor ostatních. Vyčkával a poslouchal. "Kdyby se cokoliv stalo, křičte. Přiběhnu na pomoc." Zahlásil a dal se pomalou chůzí na nějaké dobré místo. V mlze stejně nešlo pořádně vidět. Brzo se mu oni ztratili a nyní na ně spoléhal, že to zvládnou všichni v pořádku a beze zmatku.

Nervozní očividně nebyl jen Mitsu sám, Matteo svou otázkou jej vůbec nepodpořil. "To chce čas a někdo se objeví," vysvětlil mu. Měl však obavy, jak dlouho to bude trvat než se někdo tu objeví. A taky váhal, zda ho vůbec někdo slyšel. Ale i tím, že se Matteo pokoušel zavýt, tak sem určitě někdo dorazit musí. Sledoval tedy vlče, jak čekalo. Byl by i rád sám, ale věděl, že nyní musí tohohle prcka hlídat za každou cenu. A k tomu musí i čekat na to, až jim přibude někdo další do počtu. Matteo už plán lovu věděl, takže ani tohle mu víc říct nemusel. Čekání mu přišla jako věčnost, to bylo asi poprvé, co tomu tak bylo. Ale trpělivost mu přinesla růže, tedy spíše překvapení. Objevili se tu oba jeho rodiče. A jako první se hned jeho matka začala zajímat. Z tváře jí dokázal vyčíst strach, který potom přešel. Asi se bála o tu černou pomalou kouli. Jak by mohl utéct, když ho bedlivě střeží? Ohlédnul se na Mattea, zda je bude ještě nějak dlouze vítat a vyprávět jim, co spolu zatím vyvedli. A pak teprve se začal Maineremu a jeho družce věnovat. "Jo, chtěli bychom. Malý měl docela zájem to zkusit. A ve dvou to nejde." Vysvětlil a odpověděl Biance na její otázku. "Kdyby se nám náhodou povedlo ulovit něco většího, smečka to jistě uvítá." Navrhnul a odůvodnil, proč je svolal. Prohlížel si však oba. Kromě pár šedin mi přišlo, že se jen trochu zmenšili. Nebo on sám od jejich posledního setkání jen vyrostl? Nevěděl. Za to ti dva na něj trochu koukali jako na zjevení. Mohl by něco i říct o tom jejich synovi, ale vše si mohou prozkoumat sami. "Cítím tu hnedka za rohem stádo. Tak pokud nechceme lovit ryby, můžem jít." Řekl než se vydal v čele směrem od jezera do lesa.

>>> Severní Galtavar

Hlásím Mitsu, Shahira i Beleth

Že nerad běhá, to vůbec nevadí! Asi má malý Matteo trochu jinou představu o lovu. Co tedy, kdyby mu ukázal, jak doopravdy probíhá a sám by se ho mohl zúčastnit? Znělo to lákavě, hladové krky ve smečce jídlem navíc nepohrnou. Takže si dost s tou myšlenkou pohrával. Věděl, že nyní je ve smečce tím nejúspěšnějším lovcem i nejvíce zkušeným. Matteo lepšího učitele nenajde. Hlavně i díky tomu, co za příležitost by se mu naskytla. Nebude odmlouvat, hádal. "Tak ti ukážu, jak se loví," spustil. V hlavě si mezitím srovnával, co by mohli a kudy. Okolí znal, dalo by se říct, že docela dobře. Určitě se neztratí, ale tady u jezera by mohli lovit jedině tak ryby. To úplně není vhodné, ryby třeba někdy jindy. "Běhat nebudeš muset, pak ti to vysvětlím. Jen je vyplašíš a půjdeš se schovat." Vysvětlil mu. "Ukážu potom, jak a kam se schováš. Ale až budeme na místě, tady nebudeme lovit." Dodal. Nyní se mohl zkusit pokusit poprvé vyzkoušet, co to je svolat smečku. Neb ve vícero se mnohem lépe loví. A více očí i dokáže Mattea pohlídat. Mitsurugi by nedokázal na něj dohlížet, aby se nezranil a k tomu ještě lovit splašené zvíře. Je silný, ale tohle je lehce nad jeho dovednosti. To by musel se umět naklonovat. Což neumí. Zavyl. Tak hluboce, jako nikdy předtím. Aby ho dokázali slyšet i vlci z mechového lesu, ale i nejbližšího okolí. Pro znamení toho, že je shání na pomoc s lovem. Poté se podíval znovu na Mattea. "Počkáme, kdo nám přijde ještě pomoci a pak už půjdeme na to. Napitý?"

"V lese?" Zopakoval. To musí být vážně nějaké šílená novinka, že ji přehlédnul. Od té doby, co tam žije, tak nic takového se tam neobjevilo. Takže jedině by byl doteď absolutně slepý nebo nějak se území rozšířilo. Což obojí je vlastně vcelku dobrá věc. Že i tohle vlče ví, že se do sopky neleze, nečekal. Spíše očekával něco ve stylu jeho otce. "Tvůj otec se mě tam pokoušel hodit. Naštěstí marně." Opravdu jim nebyl podobný. Už i tím, že se ho taky nesnažil hodit tam a byl silně proti tomu tam házet kohokoliv. Bylo to překvapení, ale příjemné. "Ano, aqua." Řekl zase svůj název pro vodu. Znal slovo voda, ale poslední dobou dost často taková obyčejná slova nahrazoval neobyčejnými. Skoro šifroval, jen jemu každý v kontextu rozuměl. Matteo pil, byl docela hodný a nevymýšlel kraviny. Neběhal tu splašeně a ani nechtěl nikde jinde utíkat. Je klidný. Až překvapivě moc. Nikdy takové vlče nepotkal, takže byl také tak trochu výjimečný. Otázka toho vlčete byla úsměvná. "Jsem smečkový lovec, co myslíš?" Položil mu otázku. Moc na odpověď nečekal, ale klidně ať si nad tím trochu popřemýšlí. "Lovil jsem už tolikrát. I tu srnu, co jsem ti nabízel, tak byla moje. Chceš si to taky zkusit?" Zajímalo ho. Docela by se hodilo, kdyby zase doplnili zásobu a on se třeba i něco nového naučí.

<<< Mechový lesík

Vyrazili z lesa. Občas se ohlédnul, zda jej prcek ještě následuje. Pro jistotu, nechtěl ho tu nikde hledat. Dravci tu jsou všude okolo a třeba by on sám díky svému orientačnímu nesmyslu už nikdy netrefil domů. To by bylo takové typické, kde to jen tak naposledy viděl? Usmál se, ale jen na momentek. Před takovými prostě nemůže plně hrát si s emocemi, to si to má raději nechat pro sebe. "Moje se neleskne, jsem výjimečný." Prohlásil hrdě. Náležitě, když nyní slyšel i od něj, že je trochu jiný. Tím lépe se možná i měl. Bylo to zcela jednoduché. Odlišuje se. Možná ho jen šálil sluch, ale nepromluvil přávě Matteo o tom, že jsou jeho rodiče v nějaké teplé vodě? To mu nějak nesedělo, kde by se tu vzala? Znal to tu, nejbližší horkou vodou je možná tak sopka, co je za obzorem. A tam by jistě nikdo normální i nenormální nevedl vlče, natož se v tom koupat. Nebo už i tihle dva ještě více pobláznili? Nedivil by se už, dost ho překvapilo, že si vůbec stihli sehnat potomka. Jak k tomu vůbec přišlo? Měl plno otázek. Jen pro jeho neštěstí, vedle něj nestál Mainere, ale Matteo. Trochu velký rozdíl. Nejen, že by to nepochopil, ale spíš by mu zkazil jeho vlčí radost. "Říkáš, že u teplé vody? To musí být dost daleko, ne?" Nesedělo mu to. Kde by se něco takového vzalo? A jak to, že o tom doteď neví? Byl trochu stále šokován. Co ještě může přinést? "Pokud se netopí v sopce, tak se ještě někdy vrátí." Ukončil to trochu jednoduše. Copak by mu on vysvětloval, on neví, kde jeho rodiče jsou a proč je na krku jemu. "Každopádně, zde je aqua. Pij, co jen hrdlo žádá." Ukázal na jezero kousek od nich. Nebyli moc daleko. Sledoval okolí a nehrozilo mu nebezpečí. Takže i Mitsu samotný se šel prvně napít, než si sednul kousek od břehu a sledoval, co vymyslí vlče.