Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Šlo to všechno pěkně plynule a hladce, až mě to trošku překvapovalo. Ale upřímně - asi takhle by to mělo jít vždycky, to jen ten Asgaar nám dal zase novou zkušenost, se kterou jsme nikdo nepočítal. Máchl jsem spokojeně ocasem a opřel se zpátky o Juni, když si povídala s Lylkou. Chtěl jsem jim dát trošku prostoru, občas jsem se na ní zadíval a sledoval ji, jak ladná a krásná je. Ale nic jsem neříkal, aby to nevypadalo divně, koukl jsem občas i po Lyl, když mluvila, že ji vnímám taky.
Ta se pak zeptala, jak tu jsme dlouho. "No, moje to bude teď druhá zima tady," dodal jsem a otočil se na Juni. "Rodný ne, ale je to tu zatím ve všech směrech nejlepší, co jsem kdy byl," doplnil jsem ještě informaci a pokračoval za ní a Juni.

>>> Úkryt

Nebylo to tak dávno, kdy bych ještě sám sobě nevěřil, že někdy najdu domov. Ale cítil jsem, že tohle je to místo. Ačkoli Lyl byla novopečená alfa, měl jsem v ní větší důvěru než ve všechny v Asgaaru, kde jsme byli jen na zkušenou. Možná nebylo nejlepší jen takhle odejít a nikomu nic neříct, ale stejně tam o nás nikdo nevěděl...
Vyhnal jsem minulost z hlavy a soustředil se na les tady. Juni se líbil, to bylo pro mě nejdůležitější, proto jsem jen máchl ocasem a otočil se na Lylku, která se vrátila prakticky hned. "Bude to tu fajn," řekl jsem ještě letmo poznámku a nechal chvilku tomu to všechno vstřebat.
Poté Lyl navrhla, že bychom si to tu mohli projít a zajít do úkrytu. "Klidně můžeme, pokud tě nezdržujeme od nějakých povinností nebo tak. Ale budu rád," přikývl jsem, podíval se na Juni a opět je pobídl, aby šly první.

<<< Ragar

Došli jsme z hor až k lesu, který se před námi rozlil a působil na mě velmi příjemně. Podíval jsem se na Juni, kterou jsem vybídl, aby šla jako první. Pak jsem koukl po Lyl. Ta řekla, že to půjde tady označkovat a pak si nás najde.
Cítil jsem tu pár pachů, ale měl jsem v plánu se jim zatím vyhnout. "Páni, je to tu pěkné, co myslíš?" Zeptal jsem se jí a dloubl do ní čenichem. "Myslím si, že tady to bude fajn," dodal jsem ještě a nechal ji, ať si to taky trošku prohlédne. Nechtěl jsem to tu projít, aby nás Lyl ještě našla, ale nechal jsem to na Juni.
Netrvalo dlouho a Lylwelin se vrátila. Zeptala se nás na naše dojmy, na což jsem jen lehce rozhoupal oháňku. "Já jsem mile překvapen, jak moc pěkný to tady je," dodal jsem a nechal prostor Juni.

Líbilo se mi, jak Juni začala být povzbudivá k vlčici, kterou sotva poznala. Ten její pozitivismus jako kdyby byl nakažlivý, po jejím boku jsem byl úplně jiným vlkem.
Na poznámku ohledně Roweny jsem souhlasně přikývl. Byl jsem rád, že jsem to neviděl sám. Lehce jsem do Juni dloubl čenichem a podíval se ke zlatavé. "Ještě jednou opravdu děkujeme," řekl jsem nakonec a pak dal prostor Juni se vyjádřit ohledně toho, v čem vyniká. V mém oku byla skvělá ve všem. "Jasně, lov bychom zvládli oba. Ona se fakt nezdá, ale je rychlá, jako blesk," usmál jsem se a podíval se na Lylku. Musel jsem to trošku odlehčit.
Na obě naše věci nám řekla, že je to dobré a jestli jsme připraveni se podívat do lesa. Neváhal jsem ani chvilku, oklepal se a tlapku natáhl před sebe, abych ukázal dámám, že mají jít první. "Skvělé, já jsem připravený. Až po vás, dámy," řekl jsem a lehce u toho sklonil hlavu, načež jsem je pak obě následoval.

>>> Ageron

Poslouchal jsem Juni a dával jí prostor taky s vlčicí trošku promluvit. Přeci jen to mohlo být tím pádem o něco jednodušší. Na její poznámku, že pro původní obyvatelstvo to bude zajímavá změna, jsem jen přikývl a poslouchal. Stejně tak na to, že Lyl doufala, že se vše urovná. Vždycky se všechno urovná, nějak se to stane, ale je to tak. Jen je to někdy těžší, než jindy.
Pak Juni řekla, že alespoň budeme užitečnější a Roweny přístup že se jí vůbec nelíbil. "Taky nevím, co si o tom myslet, jsem rád, že to nepřišlo jen mně, že je jak kdyby na mě zasedlá," pokrčil jsem rameny a podíval se na zlatavou. Rozhodli jsme se rychle.
Zlatavá pak řekla, že máme vítat mezi Ageronštími. "Děkujeme," přikývl jsem a podíval se na Juni. Pak zpátky na zlatavou. "Určitě nebudete zklamaní," doplnil jsem ještě.
Po chvilce se nás zeptala, v čem vynikáme. Chtěl jsem dát prostor nejdřív Juni na odpověď, ale začal jsem. "Sice jsem limitovanější okem, ale i tak jsem dobrej lovec. Ztráta oka mi zlepšila jiné smysly," řekl jsem klidně. "Ale zvládnu stejně tak dobře i ochránit území, pokud je třeba." Teď už jsem dal prostor Juni.

Byla to neuvěřitelná náhoda, ale možná to tak prostě mělo být. To, že se dojdeme podívat na pohoří, abychom měli přehled a potkáme někoho, komu zrovna padl k tlapám les a bude možná potřebovat naši pomoc? To byl prostě osud.
Lylwelin nám začala vyprávět o tom, jak se to stalo, když jsem se u toho podíval na Juni. Jako kdybychom si četli myšlenky, měla úplně stejný názor. Juni se to zdálo jako fajn nápad a já neměl žádné výtky. Možná to bylo přesně to, co jsme hledali a to jsme ještě ten les neviděli - kdyby jo, byl bych rozhodnutý v sekundě. "Teda," poslouchal jsem ji, "neměli jste to jednoduché. Je to zvláštní, ale stát se to může, proč ne... Hlavní je, že jste se k tomu postavili čelem a smečka se nerozpadla, to by bylo horší si myslím," doplnil jsem ještě svůj názor. Když nás Juni představila, došlo mi, že jsem zapomněl říct své jméno, takže jsem se jen omluvně podíval na Lyl.
Pak jsem koukl na Juni. "Jako," řekl jsem a nechal chviličku ticha, "nemyslím si, že by byla lepší příležitost. Pomůžeme vám to dát zase do kupy, alespoň budeme k něčemu dobří a nebudeme se mačkat ve smečce se třemi lovci a pěti ochranáři," řekl jsem upřímně a koukl na Juni. "Já jsem pro. Co ty?"

Možná to byla náhoda, možná to byl osud, že jsme tu potkali zrovna tuhle vlčici. Chtěla si asi taky urovnat nějaké myšlenky v hlavě, nicméně já jsem jí řekl, proč tu jsme. Nakonec mě ještě Juni doplnila, když jsem něco vynechal a dovysvětlila to tak, aby to bylo pochopitelné. Lehce jsem máchl ocasem a podíval se na její zlatavý kožich.
Nechal jsem jí prostor, když však nechápavě zopakovala to, že nás přijali na zkoušku, přikývl jsem. "No, právě," dodal jsem ještě a nechal konec doznít ve vzduchu. Vypadalo to, že chvíli přemýšlí, než řekla, že je vlastně alfa. Zpozorněl jsem, protože jsem to nevycítil a to mě překvapilo. Na tyhle věci jsem si dával pozor a bylo zvláštní, že jsem to teď nepoznal. Když však vše vysvětlila, pochopil jsem. Nebylo to tak dlouho a všechno se stalo rychle, že jsem ji vlastně i chápal. "Panejo, to máte teda taky krušný," zazubil jsem se lehce a podíval se na Juni. "Možná... bychom se tam mohli stavit a podívat? Jestli začínáte odznova, věřím, že by vám pomocné tlapky pomohly," lehce jsem se usmál, i když mi to přes zakřivenou tlamu moc nešlo, ale chtěl jsem působit alespoň trochu přátelsky. Nicméně jsem dával prostor ještě Juni, aby řekla, co na to ona.

Srpen 10/10 - Māia

Byl jsem rád, že dodržela slovo. Když mi řekla, že mír a já to potvrdil, souhlasila s tím a plácli jsme si. Pak jsem jí řekl, že by to chtělo se umýt. Na info, že vyhrála, řekla, že se mám ještě co učit. Tahle hravost mě bavila. "Tse, počkej příště," věnoval jsem jí vypláznutý jazyk zpátky a zasmál se.
Na opláchnutí řekla, že je pro a vyrazila k vodě. A pak se mi představila. "Těší mne, jsem Merle," odpověděl jsem jí a ještě jednou si ji prohlédl. Oba jsme se opláchli a ona pak řekla, že zas někdy. Přitakal jsem a nechal ji odejít. Chvíli jsem ještě stál ve vodě a pak se vydal zpátky za Juni, se kterou jsem musel svoji hravou náladu ještě trošku více rozvinout.

Srpen 9/10 - Māia

Vyšlo mi to přesně podle plánu. Byl jsem mazaný a teď jsem jí dal jen lehkou ochutnávku. Takže jsem ji povalil a pěkně vyválel v písku. Když jsem jí to dal pěkně ještě slovně sežrat, ona se ohradila něčím, co jsem raději přeslechl a začal se smát. Když se zdvihala, řekla, že tu magii příště využije víc. "Počkej, co? Takže to TY?!" Křikl jsem po ní a rozeběhl se, že jí znovu povalím, ale ona natáhla tlapku a zeptala se, jestli mír. Zabrzdil jsem a pár sekund přemýšlel. Mohl jsem jí to zase vrátit, ale už to asi stačilo. Takže jsem jen natáhl tlapku k té její a špičkou se jí dotkl. Přikývl jsem. "Dobře, platí. Mír, vyhrála si," usmál jsem se lehce a pak vyprskl smíchy, když jsem viděl tu její hlavu celou od písku. "Chtělo by to se umejt."

Srpen 8/10 - Māia

Pomalu jsem se zdvihal z písku. Měl jsem ho opravdu všude, snad i za ušima. Normálně bych se naštval a kopal kolem sebe, ale něco mě na vlčici uklidňovalo a ve mně se zase probudilo to hravé já. Když se přišla podívat a zeptala se, jestli jsem v pohodě, chtěl jsem říct, že ne, že se mi něco stalo. Jenže jsem si všiml skvělého okamžiku a se slovy, abych odpoutal pozornost, "vlastně ne, tohle mě bolí," a s nataženou tlapkou jsem se odrazil a povalil jí do písku taky. Udělala kotrmelec, já druhý a ležel jsem vedle ní. Teď už byl ten písek úplně všude. "Ha!" Křikl jsem a vyplázl na ní jazyk, který se taky obalil a já si odplivl. "Hehe, a máš to!" Měl jsem pocit vítězství!

Srpen 7/10 - Māia

Nevím, jak to vlčice dělala, ale byla fakt rychlá. Já jsem se snažil, ale jak jsem byl mohutnější a větší, teď ještě ke všemu mokrý, skoro vůbec jsem jí nestačil. Ale jakmile jsme vyběhli z vody, byl jsem jí v patách. Cítil jsem, že ještě pár metrů, pár skoků a je dole. Chtěl jsem se odrazit a povalit ji na zem, abych jí ukázal, kdo je tu větší vlče, které to má pod palcem, ale z ničeho nic jsem zakopl? Nestihl jsem zareagovat a spadl jsem čenichem přímo do písku. Byl jsem v něm celý, obalený, až jsem ho musel vyplivnout. "No fujtajbl!" Zanadával jsem naštvaně a začal se sbírat na tlapky. Jako, všechno bylo fajn, ale mít plnou tlamu písku se mi teda vůbec nelíbilo a absolutně mě to nebralo. Bylo to nechutný.

Srpen 6/10 - Māia

Netrvalo dlouho a vyzrál jsem nad ní. Chytl jsem jí za ocas a držel ji, než ji došlo, že plave na místě. Musel jsem se pořádně zasmát, dlouho mě nic takhle nepobavilo, takže jsem si v tom smíchu i trošku lokl, ale nedal jsem to na sobě znát. Nebo teda snažil jsem se, ale možná si toho všimla.
Pak se ona otočila, něco křikla a cákla po mně znovu vodu. To mě donutilo si tlapkou utřít obličej a abych nešel ke dnu, musel jsem zase šlapat, přičemž ona se otočila a plavala na souš. Ne normálně, udělala pořádnou sprchu, kterou jsem schytal a jen se zamračil. "Tfuj! No pocem," zazubil jsem se a vydal se za ní na souš. "Tohle... ještě schytáš!" Zasmál jsem se a přidal. Nenechám ji přeci vyhrát!

Srpen 5/10 - Māia

Rozeběhl jsem se za ní do vody. Doufal jsem, že bude v pohodě, protože jak jsem tam skočil, namočil jsem jí i hlavu. Ona to vzala hravě, něco křikla a v moment, kdy jsem to čekal nejméně, na mě chrstla vodu. Zmateně jsem zaklepal hlavou a párkrát vynechal tempo, takže jsem si lehce lokl, ale pak jsem vyplivl vodu a zasmál se. "Ty jedna! To ti nedaruju," vycenil jsem tesáky, ale překlenul jsem do širokého úsměvu a pak se vydal za ní. Plaval jsem rychle, takže jsem ji hned doplaval a tlapkou ji chytl za ocas. To způsobilo, že šlapala vodu na místě. To mě donutilo se začít pořádně smát, protože to bylo pěkně vtipný. Jak se snažila odplavat, ale místo toho jsem ji držel a ona plavala na místě.

Srpen 4/10 - Māia

Dodal jsem to, co jsem na tom svém vzhledu měl nejméně rád. To, že jsem budil respekt, ačkoli jsem ani nechtěl. Ona to viděla pozitivně, to se mi líbilo. Ta by si rozuměla s mojí Juni, napadlo mě, když jsem jí věnoval letmý úsměv. "Něco na tom bude."
Než jsem však stihl cokoli ještě dodat, neváhala, zdvihla se a rozeběhla se směrem k vodě. Křikla, že žijeme jenom jednou a neváhala ani sekundu a zaplula do zrcadlové hladiny.
Nenechal jsem ji čekat, běžel jsem hned za ní a skočil do vody. Vycákl jsem i na ní a jen omluvně stáhl uši, ale doufal jsem, že si to nevezme osobně. Takováhle koupačka byla fakt moc fajn. Tohle bych mohl dělat častěji, ne jen takhle, občas, vlastně jsem to udělal poprvé.

Srpen 3/10 - Māia

Seděl jsem vedle ní a pochválil jí vzhled. Ona poděkovala, ale pak řekla to, co jsem nečekal. Většinou si toho každý všiml, ale nikdo nic neřekl. "No... něčím jsem si prošel," souhlasil jsem. "Ale jsem v pohodě. Zvykl jsem si. Jen se mě... každý bojí," pokrčil jsem rameny a podíval se na ní.
Zdvihl jsem se hned, co řekla, že by se šla smočit. No na co tady sedět, když tu před námi byla teplá voda a překrásné jezero? Navíc, večerní koupačka byla vždycky fajn a já chtěl trošku vypnout. "No smrtelně, sice ani nevím, jak se jmenuješ, ale pojď, bude to sranda! Nebo tě tam dotlačím," zasmál jsem se a pobídl ji hlavou. Ani jsem nevěděl, kde se to ve mně bere.