Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Magie Času přišla s Kontinuem, který představuje vesmír a zároveň je Kontinuum bezpohlavní bytostí, tak nebyla by možná trochu... formující magie?

Nějaká možnost nechat znehmotit kousek svého těla (ale ne celé), takže se vlk vyhne útoku, dostane se z místa, kde se zasekl, atd. Vlk nemůže měnit tvary na něco jiného (třeba si z tlap dočastně udělat ploutce), dokáže svoji tlapu na nějakou dobu protáhnout, zkrátit si uši, čim vyšší lvl, tím větší prostor, jaký může formovat do jiného tvaru/znehmotnit
Nemohlo by se jednat o trvalou změnu, nešlo by se měnit do jiného vlka/zvířete/předmětu.
V podstatě magie dočasných fyzických modifikací

Málo kdy cítil diskomfort. Většinu času i všechno okolo něho mu bylo jedno, ale tahle situace mu byla nepříjemná a nejraději by začal jako spratek kopat okolo sebe, aby všichni udělali aspoň tři kroky dozadu a dali mu prostor. Teda aspoň Alastor, který se sunul blíž a ten šedý, který se sunul k Alastorovi, ale tím se sunul i blíž k němu. „Rozumíš slovu soukromý?“ odsekl stroze na vlka, div už nevypálil tlapou, aby mu hlavu otočil dozadu jako sově.
Alastor ještě vypálil proti šedému, že s ním se projít nechce a zase se sunul blíž k Meinerovi, do čehož už nějak skočil i Saturnus, který uznal, že nebude Alastor úplně nejzdravější, „jo, je mu špatně ze zimy, vem ho do úkrytu,“ řekl hruběji, až skoro příkazem Saturnovi. Znal ho, s nim by snad mohl jít, ne? „Já zas vezmu na vzduch Biancu, taky je trochu bledá,“ kecal, ale dávalo mu to aspoň nějakou možnost od sebe dostat hnědého, kterého fakt nechtěl poblíž sebe a zároveň mohl zařídit to, aby měl důvod být s Biancou sám. A taky tim trochu oddálil fakt, aby si Bianca mohla pokecat se Saturnem?

Ne jeho vkus tam bylo přesně o tři vlky víc, než kolik dokázal snášet ve své blízkosti bez toho, aby mu přišlo, že se mu z toho dělá mdlo. Neměl ale kam jít, však si už v tom lese připadal docela jako cizinec a to oficálně nic neřekl. A cizinec by neměl po lese chodit bez doprovodu, v jeho případně s Biancou, která však byla zažraná do rozhovoru se zaprdnutým šedivým, který toho moc v životě nesněsl. Saturnus zas Alastorovi nabízel, že tam může přes zimu zůstat a z lesa se tak stalo odkladiště těch, které zima nechtěla. A ona se ptá. jestli dělá špatně, mlaskl si pro sebe, protože její bratr dělal očividně to stejné.
Periferně si nemohl všimnout, že se Bianca vzdálila, protože nic jako periferní vidění už neznal, ale za to viděl, jak si k němu nakročil Alastor a vyškemrával si u něj... procházku? Huh, ošil se zaraženě a pohledem raději cuknul do strany, jestli se vůbec mluví na něj, ale muselo. Všiml si u toho také toho, že Bianca ucouvla dál a tvářila se jako hromádka neštěstí, do které skákal Saturnus, že by se spolu mohli jít projít, protože s ním stejně chtěla mluvit.
Najednou toho bylo moc, šedivý visel pohledem na Alastorovi, Bianca před zhroucením, Saturnus po sedmi minulých zhrouceních, ale teď se držel a Alastor jak fláknutej zas visel pohledem... na něm? Fuj.
Pak ho napadlo, že to je asi kvůli tomu, jak měl vyřídit, že odchází, ale to už řešit nechtěl. „Mám teď něco na práci,“ snažil se Alastora odehnat, protože jeho deníček aktivit byl naplněný k prasknutí, ale všechno to bylo zacpané slovem "volno". Ale jak tak cukal jedním okem okolo sebe a z celé situace mu začínalo být divně, chtěl prostě jenom Biancu někam odsunout a vrátit se k původnímu plánu, od kterého ji odrazoval celou dobu. Někam zmizet, něco udělat... A mělo to smysl po té době odrazování? V hlavě mu nějak bublalo, rozhlížel se okolo, přemítal, něco chtěl udělat... Nějakou kravinu, která pro něho nebyla přirozenou, ale to nebyla celá ta chvíle, ze který by se chtěl vykroutit. Nechtěl tam zůstat s tím podrápancem a záprdkem. Teda záprdek ani na procházku nebyl zvaný a on do háje na žádnou procházku nechtěl. „Něco soukromého,“ zamrmlal nesrozumitelně ke svojí výmluvě, než střelil jedno oko po Biance.

Velké krásné setkání, nijak to asi nemohl nazvat. Byl tam... Alastor nebo Sirius, jeden z nich, ale protože se hned nechoval jako hovado, asi to byl Alastor, to byl ten vyklepanej. A ten se znal se Saturnem, takže velké obnovené přátelství. Potom tu byl menší šedej, který měl asi střevní problémy a ten se zase znal s Biancou. Vlastně v tom byl systém, hnědý znal hnědého, šedý šedého a koho znal černobílý? Nikoho.
A že mu to bylo vcelku jedno.
Jeho krásná poznámka o tom, že vlčice měla jediný problém v hlavě zůstala bez poznámky, což ho docel bodlo u srdíčka, vysloužil si jenom jeden úšklebek od Alastora a pak nic jiného. Pak se někdo může ptát, proč moc nemluví, když ostatní ani nemají smysl pro humor, aby mohli ocenit jeho dokonalé vtipy. Od Alastora se mu však dostalo nějakého díku za něco, co řekl, nad čímž musel mlčet, protože mu chvíli dotékalo, co vůbec vyřídil za zprávu. Jo tohle, cvaklo v něm s pokrčením ramen, „za málo,“ mlaskl.
Bylo tam docela moc společnosti na jeho vkus, ale víceméně se každý zdál, že má nějaký vnitřní problém, který mu úplně nedovoluje muluvit, takže tam neřvali přes sebe a vcelku to ušlo.

Vzhled: Kaya
Povaha: odin

Vzhled & povaha: Kaya

Vzhled & povaha: Jasnava

Vzhled: nikdo
Povaha: Kaya

Vzhledem k tomu, že on se učil za pochodu, co je kappa, delta, gamma, beta a na alfu naštěstí nikdy nedosáhl, těžko mohl komentovat, jak se alfa měl chovat, ale přitom jich už pár potkal. A přišlo mu, že se každá chová prostě tak, jak se chovat chce a není nějaký univerzální chování. „Tak se chovej, jak chceš, ne?“ nadhodil proto s pokrčením ramen svou myšlenku, „chceš tu nechávat cizince na zimu? Fajn. Nechceš nikoho, kdo má šedou barvu, abys tu byla jediná? Fajn. Je to tvoje smečka.“ Ale se zodpovědností se raději nezaobíral. Tu nechtěl ani on, tak nemělo smysl do toho kohokoli nutit.
Celou tu debatu smetl pod koberec tim, ať to nechá na jaro a neřeší to v zimě, když by to venku bylo akorát pěkně na nic. Jemu to bylo jedno, nemoc pro něho byla cizí, uměl se zahřát, žil na rybách a hlavně celý ten život znal dlouhá léta, ona ne. S něčim pomoct mohl, ale mentální podpora u něj byla stejně pod bodem mrazu jako ta teplota.
Velkého přivítání se jim nedostalo, ale bylo mu to fuk. Saturna už viděl, Siriuse nebo Alastora znal, menší šedivej se tvářil, že ho někdo narazil na kůl. „Problém měla možná v hlavě,“ zamrmlal nemístnou poznámku do Saturnových otázek, než se zastavil.

Hello,

jako druhou várku prosím:
1x zlatý ticket - modifikace zdarma pro Makadi
1x stříbrný ticket - spešl magie zdarma pro Makadi

1x bronzový ticket - 25 perel pro Jinkse
3x bronzový ticket - 3x25 perel pro Bouři

Meinere prosí ovlivnění citů
Makadi hledá lásku na celý život (♂)
Nemesis hledá lásku na celý život (♂ x ♀ x ?)
Bouře hledá lásku na celý život (♂)
Pinču hledá nová přátelství / něco špatného

Neplánoval nikdy nikomu říkat, co by měl dělat, ani v tomhle nechtěl moc radit a dávat svoje názory, protože nechtěl pak mít na krku, že něco takového navrhnul. Takže chtěl mluvit jenom neutrálně, spíš nadhazovat další otázky a myšlenky a ať si to rozhodne sama. „Proč ti to podle tebe nejde?“ padla od něj ta další otázka, když šli někam dál. Neměl moc co říct, poslouchal to tak na půl, spíš se zarážel nad chováním té vlčice, ale zbytek mu mohl být jedno. Spíš přemítal nad nějakym budoucím rozhovorem Saturna s Biancou, protože se to snad bude týkat i jeho a to mu dělalo docela bordel v hlavě i žaludku. Ale já bych ji tu nenechal, podotkl si pro sebe. Měl rád jakýsi pořádek v životě a mezi to nepatřilo ponechávání cizáků na území, kteří tu mohli dělat, co si chtěli.
Mezi stromy se první ozývaly hlasy ostatních, rozpoznal tam Saturna a pak jeden ještě někdy slyšel, ale kdo ví kdy. Jenže pachy tam byly tři. Eh, povzdechl si, ale aspoň to oddalovalo ten rozhovor? „Jestli ale můžu něco navrhnout,“ řekl ještě předtim, než byli ostatním na doslech, „tak bych tohle rozhodnutí nechal po nejhorší zimě.“ A pak už raději mlčel.

POZOR
Jedná se o kombinaci herní a neherní akce, pro lidi na osudovce není možné se zúčastnit

Naštěstí mu šlo dost dobře držet kamennou tvář, přes kterou toho mnoho nepřešlo. A to i přitom, jak poslouchal tu černobílou vlčici vykládat o tom, jak byla otrokem ve vlastní smečce a nejdříve se přidat chtěla, pak se přidat nechtěla, hledala jenom azyl a prostě... pěkné pořízení. Ale nechá ji tu, přemítal a přešel tím nějak od poslouchání k vlastnímu monologu v hlavě, nad kterým tam přemýšlel, když se opíral o strom. Zima to byla nechutná, o tom žádná, venku to příjemný nebylo – a on se tam přitom tolik hrnul –, Bianca se rozhodla tu nechat cizáka jenom, aby jí pomohla, ale přitom furt chtěla jít tam ven? Nechce, řekl si rázněji pro sebe, protože tomu nijak nevěřil a ani tomu věřit úplně nechtěl. Dřív byl život poměrně jednoduší, napadla ho ještě jedna věc, zvedl pohled mezi stromy a chvíli jenom tak koukal na oblohu. Určitě byl lehčí, všechno bylo lehčí, nemusel se zajímat o ostatní. Oficiálně snad členem ještě byl, ve svojí hlavě už ne, už se toho všeho vzdal, aby našel nějaké to svoje v uvozovkách štěstí v samotě a přitom furt dělal pravý opak, jak samoty dosáhnout.
Přemýšlel nad tím do té doby, než na sobě ucítil pohled. Sklopil zrak, chvíli mlčky sledoval Biancu a jenom následoval její pokynutí hlavy a šel s ní zase o dům dál. „Takže,“ odkašlal si po chvilce ticha, „tohohle se vzdáš?“ Moc netroškařil, udeřil rovnou do středu, stejně nebudou mít moc času se o tom bavit.

Hello,
zatím prosím o:
3x bronzový ticket = 75 perel pro Bouři

1x stříbrný ticket = stříbrná tajná myškavěc