Gallirea - Příspěvky uživatele

Les 10/10
VLA 1 - 11 (1/5)

Už se v tom lese flákal fakt dlouho a nejspíš by měl něco dělat. Nebo třeba... třeba taky ne. Však něco dělal – přemýšlel. To občas bolelo, musel se na to soustředit, nesměl se motat v kruhu a to mu taky docela šlo. Bylo snadnější furt dokola přemítat nad stejnýma věcma a nehledat nějaké kličky a obloučky, kterými by se dostal k nové větvi, která by na uvažování byla zrovna tak složitá, jako ty předchozí, které na to musí navíc napojit, aby se neřeklo.
Raději vstal, sklepal ze sebe bordel, který se na něho na zemi nachytal, protáhl se a pomalu se rozešel k odchodu. Pro jeden den to stačilo, potřeboval nějaký ten šum okolí, aby měl pocit, že je svět v pořádku. Možná byl na to toulání přeci jenom starý. Nebo si až moc odvykl.

Les 9/10
VLA 1 - 10 (5/5)

Možná bylo načase se zvednout ze země a pohnout se zpátky do lesa, kde měl být šrumec a vlci okolo. Ne, že by se na to zrovna těšil, přitom s nimi vyloženě neměl špatný vztahy. Pár z těch vlků bylo ultimátně divných, třeba to vlče od Saturna a to, který přitáhla do lesa, ale s timhle nic nenadělá. Bylo tam pár vlků v pohodě, plánoval se držet jich a spoléhal i na to, že ti divnovlci se budou držet dál od něho, protože ho taky zrovna nemusí.
Začal se tedy zvedat na nohy. Nebyl úplně dlouhán, aby netušil, jak má složit nohy, jenom byl prostě fyzicky obrovský a většinu z toho narostl až poté, co se dostal sem. Za strom by se asi neschoval, ale ani to neplánoval. Stačilo se postavit ve tmě správným směrem a ve sněhu zase na druhou stranu, jednoduchý.

Les 8/10
VLA 1 - 9 (4/5)

Možná by ji mohl někam vzít? Však prošel dost míst, aby věděl, kde leží nějaké ty lepší a zajímavější. A taky opuštěnější, kde nebudou oxidovat ostatní. Třeba ta oáza, kde vlastně byli poprvé a asi to zasadilo nějaké to semínko, že se něco děje, dít se bude a vytvoří to minimálně roční "ale jo, ale ne", hádky, urážení, omlouvání, vracení, rozcházení a... proč to muselo být všechno tak moc dramatické? Ne, že by to ve výsledku nestálo za to, ale tolik práce na jeho malý neempatický mozeček, který neuměl moc zpracovávat emoce a potřeboval na ně příručku, která by byla pro hlupáky.
Furt ležel v lese, užíval si ten klid, ale v hlavě mu zas hořelo, jak moc přemýšlel nad věcma. Tu hlavu už taky neuměl zrovna uklidnit a štvalo ho to.

Les 7/10
VLA 1 - 8 (3/5)

Možná trošku nechápal, že se do toho vrhla, ale nerad se hrabal v cizí hlavě, aby zjistil, proč tomu tak je. Třeba měl nějaký charisma a šarm? Nebo si na něj prostě zvykla a okolní možnosti jsou horší než on. Něco z toho určitě bude tím důvodem, ale asi úplně nechtěl řešit, kde leží zakopaný pes, ve výsledku by z toho on vyšel jako ten chudák a tupec. Navíc ji měl rád, takže by asi nebyl úplně šťastný, kdyby mu zmizela ze života. Jenom tyhle věci neuměl prostě dát najevo, i když mu radila, aby to dal třeba najevo nějakým gestem a ne slovy, když to neumí. Musel tedy vymyslet jenom něco, co by od něj znamenalo, že ji má rád, že ji miluje, ale aby to ostatní neviděli a nemusel to říkat nahlas. Jo a aby to Bianca pochopila, to by taky bylo v tomhle fajn.

Les 6/10
VLA 1 - 7 (2/5)

Ale aby zase všemu nekřivdil, tak i přes svoji mlčenlivost a preferovanou samotu, měl i nějaké ty světlé chvilky, kdy dokázal s jinými být. Ale jenom s nějakými, musel to být výběr nejlepší z nejlepších, ale nedávalo smysl, podle čeho si určoval, že to jsou ti nejlepší. Třeba Lievenne, která se podobala Lindase. Dvě fůrie, které mu říkaly, co mají dělat a furt ho urážely, ale měl je rád. Pak Vločka, jejich kompletní opak, akorát sranda, mluvení a všechno nejlepší. Nebo Bianca, něco mezi těma dvěma. Občas si dokázala postavit vlastní hlavu a namítala, občas se chovala mladě, jak se chovat měla, občas uměla být na jiný protivná a dávala najevo, že je alfa. Tak nějak byla spojením těch všech, které měl dříve rád, takže... asi dávalo smysl, jak to všechno dopadlo?

Les 5/10
VLA 1 - 6 (1/5)

Strašně blbě počítal, protože inteligence nikdy moc nepobral, ale byl si jistý, že už minimálně čtvrtým rokem nebyl tulákem. Furt to nebyla víc než polovina života, ale bylo to děsivý, jak dlouho to vlastně bylo. A ještě děsivější bylo, že si ta smečka usmyslela, že z něho udělají třeba nějakou betu, která má povinnosti a měla by v tý smečce být někým, když to byl on, kdo si celý život přál, aby pro všechny byl nikým.
Být v lese samotný pro něj tak bylo... najednou zase divný. Ten klid, to ticho, jenom ptáci, veverky, nějaký nechutní brouci všude okolo, ale prostě... ticho. Zapomněl, jaký to je, když slyšel jenom šum tý nuly myšlenek, který měl v hlavě. Krásná změna, určitě to měl dělat častěji.

VLA 1 - 4

Bohužel nebyl nemocný už léta, takže nemohl na otravu skutečně nic prsknout, aby mu dal svátek. Místo toho musel nějak vnímat ty jeho dotazy, i když dost dobře na ně nemusel odpovídat a dost často to i dělal. Tedy nedělal, odpovídání na otázky nebylo úplně jeho koníčkem, spíš to přímo nesnášel.
„Jo, všichni jsou nemocní, měl bys jít jinam,“ přitakal mu na to, že jsou všichni nemocní. Pokud to znamenalo, že ho nebude následovat do lesa, bude to právě to, co potřebuje. Už taky nebyl nejmladší a snad si už dokázal v té malé hlavičce uvědomit, že tenhle vlk nemá úplně rád společnost. Ale když nedokázal ani vyslovit jeho jméno? Těžko říct, jestli tam něco mezi pilinama leží.

VLA 1 - 4

Ne všichni mohli dosahovat průměrné inteligence a tenhle očividně ne. Ohrnul lehce pisky ve vzteku, že ani nebyl schopen vyslovit jeho jméno, ale mělo smysl učit někoho, kdo neměl jakoukoli snahu cokoli umět?
Udělal několik kroků pryč, protože… co tam měl dělat? Mohl zlézt do lesa, kde se sice před nim neschová, protože měl taky právo tam jít, ale aspoň dá najevo, že nemá úplně náladu se s nim bavit. Jenže on mluvil. A ptal se. Co s nim měl dělat? Aspoň pomalu šel, buď ho musel dohnat, nebo ať stojí na místě a sbohem.”Jsem a je to nakažlivý, měl bys raději jít jinam,” odpověděl mu mručivě a docela hrubě, ale on takový prostě byl. Starýho psa novým kouskům nenaučíš a očividně ani mladý nic nového umět nemohou.

VLA 1 - 3

Nenáviděl chuť krve. Byl zvyklý na rybinu, na tu jejich krev nekrev, šupiny, měkké maso, které se hned rozpadalo a nemohlo se nechávat na později. Zvěřinu pustil z tlamy prakticky hned potom, co zkousl. Zvíře padlo k zemi, zrovna tak jemu z tlamy vypadla noha a udělal krok vzad. Na zvracení mu nebylo, spíše to byla nepříjemná pachuť, jako kdyby dělal něco, co nebylo dovoleno. Přitom lovil vždycky.
Do toho chumlu mrtvého zvířete k Saturnovi a té, kterou potkali v zimě s Biancou, ale těžko říct, jestli ho poznala, když byl na dvě poloviny a ta bílá teprve přicházela z poza stromů. Saturnus mu každopádně poděkoval, že vůbec přišel na což odpověděl pouze pokrčením ramen, které mělo značit, že to asi nestojí za řeč. Bylo načase se zeptat, jestli může zpátky do smečky? Nebo to má raději nechat utopené, že se to nikdy nestalo? Hm. Nakonec to neřešil, protože jako poslední přišla i Bianca, která nemluvila. Už mu to řekla? napadlo ho ještě, střelil pohledem po Saturnovi, který se ale už měl k odchodu, protože měl asi lepší věci na práci. Nevypadal naštvaně. Nebo překvapeně. Nebo cokoli.
Počkal na bílou polovinu, která si tak poskakovala po lese jeho směrem a moc se neměla do toho, aby se vrátila tam, kam má. Musel za ní jít sám a strčit ji, aby zmizela někam mezi stromy od zraků ostatních, protože mu spojování vždy přišlo divné. Takže mezi stromy vlezli dva, vylezl jeden, který se tvářil úplně stejně jako ten černý. Kamzice se už nechala vláčet mezi stromy, ale místo pomoci šel první blíž k Biance, možná až moc blíž, protože to moc neubrzdil, ale ztlumil hlas, než se zeptal: „Řeklas mu to?“ Chvilku počkal, zase střelil pohledem po Saturnovi a až potom se pomalu rozešel jim pomoci. Do toho ještě stihl zamumlat: „Protože mně to vypadlo před Launee.“

//Mechový les

VLA 1 - 2

Měl by se asi přesunout k nějaké řece, kde pro něj bufet bude, u toho jezera nic neprovede, možná tak někoho potká, i když nevěděl, kdo by se chtěl nacházet tak blízko otevřené planiny, když obloha vypadala, že zase končí svět. A tentokrát byl už v důchodu od záchrany světa.
Chtěl jít teda někam k čertu, někam si plánoval lehnout pod strom, ale to byl další hloupý nápad v tomhle počasí. Jenže to nestihl, někdo tam byl, kupodivu, jezera vždycky táhnou ostatní existence. Jenže tahle existence mu hned první vteřinou zatáhla za nerv. Otočil se k němu, mračil se a ještě více se zamračil při menší prohlídce. Byl větší, starší, ale proč si musí mladí házet do srsti barevný hlouposti?Tak byl mladý a hloupý, že to dělal, takže věděl, že z toho vyroste. “Meinere,” opravil ho, protože na jména byl vždycky háklivý.

VLA 1 /5

Mitsurugi, červenec, 1

Měl rád ryby, což znamenalo, že se musí nacházet stále poblíž nějaké vody, kde si jídlo chytí, ale to neznamenalo, že byl nějaký fanoušek jezer. Líbilo se mu to rudé na jihu, protože bylo jiné než ostatní, ale jinak je nevyhledával. Nerad v nich lovil, byla moc prostorná, někdy tam bylo furt jenom vody po kolena, jindy tam nedosáhl. Řeky byly přehlednější, menší, lépe v nich viděl kořist, lépe si tam mohl připravit taktiku.
Sečteno podtrženo, nebyl u jezera, aby lovil. Prostě tam jenom byl, flákal se, nic nedělal, nic neplánoval dělat. Za zády měl les, kam se mohl každou chvílí vrátit, slyšel by se i řvát jeho jméno, kdyby bylo třeba, ale doufal, že to tak nebude. Neměl na nikoho náladu.

červen sjon 2

Měl nějaký čas, než k němu Sionn přišel a mohl si tak rychle přehrát, co se všechno v okolí toho vlčete stalo. Teda neviděl to moc dobře, vzhledem k tomu, že od tý doby je jednooký, poprvý taky viděl, jak nějak funguje smečka zevnitř, ale tentokrát řekl jedno velký ne, že k nim fakt nechce. Jo a taky po letech tam jedl jiný maso a jak blbě mu z toho bylo. No a teď jiný maso furt nejedl, ve smečce byl a hle, měl i partnerku, což furt nechápal, jak se k tomu dostal, že se to vůbec stalo a... měl by se víc snažit, aby to taky neskončilo.
Sionn byl už konečně blízko. Posadil se, koukal na něj, i když mu bylo nějak nepříjemný koukat do černých očí, kde toho moc vidět nebylo. Koukali na něj i takhle oni? „Šel jsem se projít,“ řekl prostě s pokrčením ramen. „Co... ty?“

Byl tam spíše jako nějaká brána v jejímž středu stál Saturnus, ale nutno podotknout, že on na ten lov ani jít neměl, takže pro něj žádná rola nebyla a ani ji úplně nechtěl. Spíš na to chtěl dohlížet, maximálně tak pomoc, kdyby se něco podělalo, ale všechno vypadalo docela v pořádku.
Kamzíci vyrazili, jeden byl dvěma vlčicemi naháněn jedním směrem, kde číhal Saturnus. Vyrazil, vyskočil, zakousl se do jejího krku a táhl jí k zemi. Černý i Bílý se začali přibližovat, mířil k jedné samici, kdyby se náhodou vysmekla, i když už moc šancí neměla.
Bílá chtěla vyrazit, že se do toho pustí, aby kamzici strhla, když se to na první dobrou Saturnovi nepovedlo, ale přihnala se tam ta černobílá, která už nebyla tak zaprdlá jako předtím v lese. Bílá si nad tim odfrkla, když musela zabrzdit, protože tam pro ni už nebylo vhodné místo a mohl se na to vrhnout akorát Černý, kterému se do toho úplně nechtělo, ale co měl už dělat.
Využíval vždycky jenom toho, že měl mohutnou postavu a nebyl nejlehčím, co chodil po téhle zemi. Risknul to k přední noze, i když to mohlo znamenat kopnutí a proražení čelisti, ale tohle mu zprvu nedošlo. Chytil za nohu a v té chvíli i prudce zabrzdil, aby kamzice zakopla a vzala to rovnou hlavou o zem.

Přihlašuji: Nemesis, Meinere
Hlasím do týmové výzvy: ano, ne

červen sjon 1

Šel okolo jezera, protože měl hlad a docela profláknutá věc o něm byla, že žere jenom ryby. Ale nějak se mu úplně nechtělo do vody, což byl docela závratný problém toho, že chce oběd. Nebo jako nutně ho nechtěl, neměl hlad, protože měl furt žaludek divně na vodě, jak bojoval sám se sebou. Možná, že kdyby se rozdělil a porval se doslova sám se sebou, problém by byl vyřešen. Byl si jistý v tom všem jednou věcí, kterou... neměl čas probrat, protože někdo volal jeho jméno.
Samolibě se otočil přes rameno, aby zjistil, jestli mu to stojí za to, aby se otočil úplně. Asi jo, pomalu se otočil, zastavil a nechal Sionna, aby ho sám doběhl. Dlouho se neviděli a posledně... to bylo dost divný setkání. No, ale ještě žil, což bylo víc, než dříve čekal. Nic neříkal, nezdravil a to bylo asi tak vše, co se v té chvíli mělo říct.