Gallirea - Příspěvky uživatele

//Elypole přes nějakou řeku

Hlava ho bolela i potom, co vylezli z toho pole, kde sice už většina květin umřela před zimou, ale stále byla docela fialová. Tělo měl rozlámané, jako by ho snad někdo přejel kolem, ale bylo mu o něco... lépe? Pokud se to tak dal říct.
Navíc v tom byl sám, Biance bylo blbě, jak mu přiznala. Krátce se zastavil a koukl na ni, jestli má pokračovat dál nebo se zastavit, ale zatím mlčel a prohlížel si ji. Docela padala, možná se někde flákla? „Můžem se zastavit. Nebo vrátit?“ navrhnul letmo, i když se mu zpátky na sever moc nechtělo.
Byli už docela blízko k poušti, kde to celý nějak začalo, ale hlavně tam bylo tepleji jak v tomhle prokletém kraji, kde teplota klesala snad o deset stupňů denně, aby zase přišla nějaká neskutečná zima, která nebude nikoho bavit. „Můžem se někde na lepšim místě zastavit, tady to je divný,“ navrhnul s lehkým opovržením vůči tomu místu. Docela smrdělo... ničim?

//Narrské kopce

Bylo to dost podobné opileckému oknu. Rozlepil oči, chvíli netušil, kde je, kým je, jak se tam dostal. Ležel na zemi, hlava ho třeštila, vedle něj ležela Bianca, která na něho mluvila, protože už byla vzhůru. Zase to trvalo, než to došlo až do mozku a pochopil, co se po něm chce. Nějak to celé nechápal, proč měli zmizet?
celá noc byla někde v mlze, kterou nechápal, nedával, snad ji ani dávat nechtěl. Bezeslov však vstal, zapotácel se, protože mu přišlo, že tráva pod ním je ve skutečnosti vodou. „Jo, půjdeme pryč,“ zasténal unaveně. Zavřel na pár vteřin oči, jestli se celá ta situace nějak neustálý, ale nic. Bianca měla snad nápad v tom, že pokud zmizí, vše bude v pohodě, za pokus to stálo.
Ani se moc nedíval, kam jde, prostě vyrazil prvním směrem, aby z té louky co nejrychleji zmizel. Nohy se mu motaly, nešel úplně rovně, spíš křížil cestu sem a tam, dokud nebyl z louky pryč.

//Tmavé smrčiny přes Tenebrae

Nebyl v tom divném pocitu sám, Bianca to cítila stejně. Asi. Minimálně takové slovo použila a její následné chovaní mu napovědělo, že to tak bude. Chvíli se kývala jako strom ve větru a pak se o něj opřela, protože by to jinak vzala rovnou hlavou o zem. I když byl větší, docela to s ním pohlo a zavrávoral do strany, než se dokázal nějak udržet na nohou s více roztáhnutýma nohama, aby se nezhroutil.
Bianca se do toho ještě chichotala něco o kameni, kterým má být, ale celá ta věta mu nedávala moc smysl a trvalo dlouho, než se mu tam v hlavě něco spojilo. Nedával to. Furt se nějak nakláněl do strany, jak se o něj Bianca opírala a nedokázal pochopit, že musí dát sílu z druhé strany, aby tu rovnováhu vyrovnal.
Celé mu to nevyšlo, najednou na dvou nohách nedržel žádnou váhu a tělo se mu převrátilo do strany a přepadl na bok. Vzhledem k tomu, že se o něj Bianca opírala, dopadla nejspíš úplně stejně jako on.
„Bianco... Bianco,“ mumlal zmateně, když se snažil dostat na nohy, ale z poloviny se tam nějak plazil blíž k ní, aby zjistit, jestli je po pádu v pořádku.
Ležel tam vedle ní, možná až moc blízko, ale poslední dobou si na to měl zvykat. „Bianco,“ vydechl ještě jednou se zatemnělou myslí. Klasické alkoholické okno, dalo by se říct, ale to by musel najít pole plný popadaného zkyslého ovoce, ne fialových kytek. No ale důležité bylo to, že měl následně z celé noci kompletní okno.

Možná se k sobě vážně hodili, když oba měli ve zvyku odkládat horší rozhodnutí a přemýšlení nad budoucností na později. Jeho nebavilo přemýšlet, ona zase nad tím prostě myslet nechtěla. Ne, že by to byla dobrá vlastnost, ale z druhého pohledu se to dalo říct, že nechtěli svoje životy zatěžovat problémy a radši žili... v přítomnosti? Vždycky ve všem záleželo na úhlu pohledu.
„Dobře,“ řekl s pokrčením ramen. Nemělo důvod to řešit, pokud to řešit nechtěla. On taky ne, problém vyřešen, mohli se teď věnovat... sobě? Ne, že by tohle uměl.
Vůně, až možná spíš smrad, z kytek mu lezl hluboko do mozku, kde hlodal jako blecha, který snad nikdy v životě nezažil, takže jenom hádal, že tohle je ten pocit, kdy mají jiní parazity v kožichu. Tyhle blechy však nemohl podrbat, nemohl je dostat pryč, naopak jenom mohl vnímat to, jak se mu v hlavě množí a hlodají se tam přes všechny záhyby, které tam měl. „Neřekl bych,“ odpověděl Biance, „spíš se tolerujeme,“ dodal. Styx byla Styx. Valná většina smeček ji nenáviděla, jemu to bylo jedno. Soudil ostatní na základě toho, jak se chovají k němu, zbytek mu byl docela jedno.
Dál už nějak nešel, moc to nešlo, ale při stání mu přišlo, že se svět pohyboval a motal se mu všude okolo. Pomalu otočil hlavu k Biance, ale ta se nějak hýbala sem a tam, nestála na místě a zároveň se natahovala nahoru a dolů jako nějaká houba. „Je mi nějak... divně?“ pronesl docela mručivým hlasem, protože netušil, jak se vlastně slova správně vyslovují.

//Vřesový palouk přes Kierb

Byl nějak nervózní z toho, co všechno by na tohle mohl Saturnus říct. Launee to vzala v pohodě, i když mu teda naznačila, že si má dát pozor a neublížit. To neplánoval. Rozdíl mezi Launee a Saturnem byl však v tom, že v Launee viděl tak nějak menší autoritu, zatímco Saturna viděl vyrůstat a stále mu přišlo, že z něj ten vlk má nahnáno. Byl by třeba schopný ho konfrontovat, kdyby s tim měl problém? Pochyboval.
Tak či onak, prý to vzal docela dobře a přitom na něj vytáhla docela dost informací o její smrti, partnerství, o alfě a... to toho fakt řešili tolik? Lehce se zamračil, nějak ho to zarazilo, kolik se mu toho v životě honí. „A přišlas na něco nového?“ zeptal se nakonec jen, protože to neměl jak víc okomentovat. Však věděl, co se děje, ale do hlavy jí neviděl, i když by i mohl. Jenom prostě nechtěl nabourávat cizí soukromí.
„Styx znám už léta,“ odpověděl nejdříve krátce, zatímco zatáčel od řeky pryč na nějakou louku, která byla ještě plná fialových květin se silnou vůní. Možná až moc silnou, takže chtěl jenom projít dál a moc tam nečuchat výpary. „Vždycky se někde objeví, vypadá hůř než předtim a pak zmizí. A takhle tak jednou do roka,“ dodal ještě, než se zastavil, protože mu přišlo, že ho něco hryzalo do mozku. Najednou mu přišlo, že každý smysl má silnější, vítr zněl jak hromobití, chůze zas byla cítit jako zemětřesení. Pokusil se zatřást hlavou, že to všechno vyžene z hlavy, ale rozházel to tam jak ve sněžítku. Mozek byl lehčí, zornička rozšířená – takže oko furt černý – a... najednou nemyslel absolutně na nic. A to bylo krásný.

//Midiam

No, konečně dostal od někoho nějakou informaci, jak je to s tím, když jeden umře. Že by tomu rozuměl? To se říct nedale, ale měl nějaký přehled o tom, jak probíhají ty věci okolo a mohl si udělat lehký obrázek toho všeho. Posedlost nakrmena, tak aspoň tak.
Všechno šlo ale tak nějak za něj, hlavně Styx a řeka, protože se vydal s Biancou dál, více k jihu, protože mu sever připomínal, že se blíží zima a bude hůř, tohle je jenom ukázka toho, co může přijít. „Půjdeme k jihu,“ řekl prostě. Čistě teoreticky to všechno na jihu taky začalo. Jo a taky se chtěl vzdálit, aby mu Bianca mohla říct, co se dělo, když předtím zmizel.
„Takže?“ zeptal se s jedním tázavým pohledem a obočí nad prázdným okem mu vystřelilo nahoru, což znamenalo nulový význam pro zvědavý výraz.
Zatím nějak mířil dál, nechtělo se mu zastavovat, žádné zajímavé místo, nic speciálního a teplota furt docela... podzimní, lépe se to nedalo popsat.

//Ely pole přes Kierb

Začal si připadat obsesivní ohledně otázky smrti a toho, co přicházelo potom, že se vlci vraceli. Sledoval upřeně Styx, protože i ona zemřela – a snad se u ní nedalo čemu divit –, ale vrátila se. Jo a zabil ji Asgaar. Nezabila jim náhodou ona alfu? Nebo teda nezabil ji Asgaar, jenom to načal, ona tu alfu dodělala a pak někdo dodělal Styx. Tohle bylo ještě složitější jak nějaký jiný mezivlčí vztahy, jak to poslouchal. „Mělas... po smrti průvodce?“ zeptal se zaujatě, což byl taky dost veký zázrak zrovna u něho. „Někdo, kdo tě vedl limbem?“ upřesnil svoji otázku, protože takhle mu to bylo tehdy řečeno, ale nikdo si to zatim nepamatoval. možná by měl sám umřít a zjistit, kde je v tomhle zakopaný pes. Jestli by se teda vrátil.
„Bohužel, ty seš nezapomenutelná, neriskoval bych to,“ zakroutil nad ní hlavou. Blbý, když si léta dělá reputaci megery a teď nemá kam složit hlavu. Ani netušil, zda ji znají nahoře v Mechu, on se svými známostmi nechlubil. „Ale zkus přijít tlapičkou hrabat, třeba se jim tě zželí,“ dodal ještě s pokývnutím hlavy někam do neznáma.
Cuknul hlavou tak nějak akorát v době, aby viděl, že se už blíží jeho vyzvednutí na menší podzimní procházku. Jeden koutek mu cuknul lehce nahoru a mumlavě pronesl: Mám tu odvoz.“ Čimž nějak řekl, že tohle klábosení půjde ke konci.
„Jak to šlo?“ nadhodil hned otázku, protože se mu to taky dost hrabalo v hlavě, co bude toho výsledek. „Nerušíš, ale můžeme vyrazit,“ navrhnul s dvěma kroky do strany. „Tohle je Styx,“ představil parohatou, která je nedostala, že by jí někdo zahnul, kromě její vlastní smečky. „A tohle je Bianca,“ dodal ke Styx, aby zachoval dekorum. „Partnerka,“ dodal jednoslovně.
Moc se mu tam už nechtělo pobývat. Nic proti Styx, ale měl prostě plán se na chvíli stáhnout a už se k tomu chtěl sakra moc dostat. „Tak zas někdy,“ řekl jí po chvíli, kdy dal dvěma možný prostor pro... něco? Pak šel už po svých s Biancou.

//Vřesoviště přes Mahar

VLA 1 - 18

Asi se už dlouho neviděli, protože fakt smečky u Styx mu byl novinkou, ale musela to být už fakt doba, protože to byla i bývalá smečka. „Ale,“ vydechl překvapeně s odtažením hlavy vzad, protože ho tahle novinka docela překvapila. Ani jeden z nich se nezdál jako smečkový typ, co by si hledal kamarády ve velkém. „Co ti provedli, žes jim dala neka?“ zeptal se, protože si tu otázku už odpustit nemohl.
Nijak nekomentoval, zda kliku má nebo ne, neměl na tohle moc názor a myslel si, že mu to projde, dokud nepadla otázka, jestli se cítí šťastně. Naklonil hlavu lehce ke straně, oko zvedl k obloze a musel nad tím přemýšlet. Šťastný? Zcela určitě nebyl nešťastný, byl vcelku spokojený, nic ho už tolik netížilo... Bylo to štěstí? „Nejspíše jo,“ řekl ještě nepřítomně s pohledem do nebe.
A pak dostal rychlý výpad na to, co se stalo. Přimhouřil oko, ne jenom kvůli tomu, že po světě chodil další jednooký zmetek, originalita mu nikdy moc neříkala. „Já jsem jenom jeden,“ podotkl přesto, když Sarumen ne, co třeba zkusit Asgaar?“ navrhl lehce sarkasticky. Ale jenom ten sarkasmus olíznul.

VLA 1 - 17

„Být zas vlčetem a projít pubertou – kdo tě proklel?“ Vlastně ho to dost zhrozilo, protože to znělo jako něco, z čeho by se asi rozbrečel, kdyby se stalo jemu. Prostě... být dospělým bylo asi nejméně hrozný z celé existence.
Pokrčil lehce rameny nad otázkou, proč je ve smečce, když nemá tolik zájem o to v ní být. V životě neměl zájem o nic, ale možná se v něm trochu ozýval ten komplex zachránce, který v něm vyvolala Gallirea, protože mu jiné role nedávala a pro něho to pak byla až droga. A smečka mu tuhle drogu nějak postupně dávkovala, že se pak cítil relativně v pohodě a nepropadal apatii.
„Chtěl jsem to kdysi zkusit,“ odpověděl, „a nějak jsem si zvykl na přítomnost pár vlků, se kterými tam jsem a je... toleruju, možná i respektuju. Vyhovují mi poblíž.“ Možná to smysl nedávalo, ale pro něj jo.
„Ale,“ vydechl překvapeně, „to zní jako zábavný odpoledne,“ dodal s lehkým nakrabacením obočí, co se za tou poznámkou skrývalo.

VLA 1 - 16 (5/5)

Třikrát a dost znělo docela jako jeho filozofie, možná to fakt někdy řekl, že jí pomůže třikrát a pak už ne? Těžko říct, jestli si tohle nepamatoval, jak si mohl pamatovat, kolikrát jí reálně pomohl? Trochu smyčka, ale to je jedno.
Poté, co mu odpověděla na otázku, vylezlo z něj jedno nechápavé huh, protože Styx nebyla žádná mladice, která měla svoje telecí léta zrovna včera za sebou. Natočil hlavu lehce do strany a přimhouřil poslední oko, které mu zbývalo, čímž dával najevo, že tuhle část by chtěl trochu více roznést, protože tomu asi nerozuměl. „Dobře?“ dodal svoje nepochopení ještě jedním slovem, ale docela stál o to, aby se ohledně tohohle řeklo trochu víc. Navíc by to znamenalo, že může mlčet a jenom poslouchat.
„Nevim, asi dobře. Ne, že bych se jim mentálně moc věnoval, musí se spokojit s mojí fyzickou přítomností,“ odpověděl podobně nezaujatým tónem, který mu ona podala. „Co tvůj společenský život?“

VLA 1 - 15 (4/5)

Srdceryvné skákání po dlouhém odloučení nemohlo být očekáváno ani od jednoho a nejspíše za to byli oba i rádi. On nebyl na žádné projevy s kýmkoli, svoji přátelskost vyjadřoval rýpáním, ale nesmělo být zaměněno s rýpáním opovrhovačným a rýpáním nevrlým. Vždy mezitím byla jenom drobná mezírka a bylo na ostatních, aby si všimli, kde ta hranice leží.
Styx mu to oplatila na podobné notě vyprávěním o vlkovi, co se na ni vykašlal a odešel, ale předtím jí pomohl. Hodný kluk to byl. „To bylo asi třikrát, ale já to nepočítám,“ podotkl, protože rozhodně pomáhal více než jednou. už se skoro mohl pyšnit titulem zdravotního bratra soukromé kliniky, která výlučně pomáhala jenom těm, kteří byli na hit listu alespoň poloviny smeček.
Trochu zmateně povytáhl obočí, když se ptala, proč je tak daleko. otočil hlavu za sebe, aby se ujistil, že je za ním furt ten stejný les, pak teprve koukl na Styx. „Však je to za rohem,“ dodal klidně. „Spíš co ty tady? Lovíš želvy?“

VLA 1 - 14 (3/5)

//Východní hvozd

Přes les mu to trvalo déle, než čekal. Nebo to možná vzal delší cestou, než původně plánoval? Těžko říct a bylo to jedno, nakonec se k řece dostal. První však slyšel vodopády u lese, kde se mu nemohlo povést lovit, takže směřoval podél nic více po proudu řeky, kde se proud už uklidňoval a existovala šance, že tam něco bude žít.
Ale hle, ryby tam být mohly, stejně tak i želvy a jiná tvorstva, ale bylo tam i něco, co nebylo úplně přirozeným živočichem zdejší řeky, ale zcela určitě parazitickou formou celého světa. Vypadala děsně, ale co se po ní mohlo chtít s jejím životním stylem. „Jednou jsem potkal vlka s parohama,“ zahlásil jí místo pozdravu. „Měl je větší, ale dlouhý parohy, krátký rozum?“

VLA 1 - 13 (2/5)

//Mechový les

Prakticky šel po stopách, kudy přišli. Potřeboval se dostat k řece přes les, jiná cesta nebyla, tahle byla nejkratší, nejrychlejší a mohl se přitom schovat před sluncem, které v létě pálilo jak čert. Vždycky ho štvalo, jak se slunce obracelo mnohonásobně silněji do poloviny srsti, takže si lehával tak, aby mu svítilo na bílou polovinu, pokud nebyla zima a on se nechtěl právě od slunce ohřát. Byla to super kombinace existence a regulace teploty těla.
V lese se nezastavoval, spíš si i poklusával směrem k jihu, aby se najedl co nejdříve a mohl si třeba ještě dáchnout, než Bianca přijde – jak dlouho takový nepříjemný rozhovor může trvat? Moc snad ne.

//Midiam

VLA 1 - 12 (1/5)

Jako klasicky pokrčil rameny, ale tentokrát to nebylo, protože se mu nechtělo nic říkat, prostě jenom netušil, kam by chtěl jít. Tohle byla právě ta věc, která mu vyhovovala na tuláctví – nemusel vědět nic. Mohl jenom jít bez přemýšlení vpřed a prostě někam dojde. „Netušim, někam prostě dojdem,“ odpověděl jí po menším rozmyslu, kdy ho žádné místo v okolí nenapadlo. Nebo napadlo, měl to dost projité, ale nezaujalo ho, to bylo lepší označení.
Mohl využít té situace, že si Bianca první promluví se Saturnem a on se mezitím stáhne někam pro vlastní oběd, tedy k řece, kde si něco najde. Tohle maso ho vážně nezaujalo a všichni to už museli vědět, že ho neokouzlí ani ta nejčrstvější flákota. Bianca mu to i navrhla, ať se první jde někam nažrat a pak se sejdou. „Půjdu k řece pod tím lesem, kde se lovilo a počkám tam,“ řekl jí tlumeným hlasem, aby ho nutně všichni neposlouchali.
Chvíli se pak díval, jak se spolu ztrácí v lese, ale protože mu z toho bylo až ouzko, raději se vydal vlastním směrem potom, co té poslední vlčici pokývl hlavou na rozloučení.

//Východní hvozd

VLA 1 - 11

//Východní hvozd

„A můžem pak někam zmizet?“ zeptal se rovnou i s takovým návrhem. Zmiňoval to už předtím, že se chce taky nacházet víc mimo smečku, protože jeden les na něho byl moc málo a léto docela volalo po tom, aby někam šel. Tedy šli. Nejlépe ne dalším portálem, který se bude zdát, že je problémem a skutečně tomu tak i bude.
Musel ale nejdřív překopat to, že je na řadě ten rozhovor, na který se úplně netěšil už od první chvíle, co Bianca řekla, že by to alespoň bratrovi říct chtěla. Na jednu stranu výhoda, že svoji sestru léta neviděl a i kdyby jí to řekl, asi by to brala jako vtip, protože... ho znala a věděla, že tohle není úplně pro něho.
Dotáhli se až do lesa, kde jim maso odpadlo od huby a většině se pak maso dostalo i do huby. On tam zůstal stát, koukal na to maso s lehkým odporem, protože mu to přišlo až odporné. Zvedl zrak po ostatních, aby zaregistroval, že ta černobílá bude mít třeba i jinou osobnost než kompletní submisivitu, kterou předvedla minule. No asi počkám tady, řekl si trochu kysele pro sebe. U toho rozhovoru nechtěl být.