Gallirea - Příspěvky uživatele

VLA 1 - 4

Ne všichni mohli dosahovat průměrné inteligence a tenhle očividně ne. Ohrnul lehce pisky ve vzteku, že ani nebyl schopen vyslovit jeho jméno, ale mělo smysl učit někoho, kdo neměl jakoukoli snahu cokoli umět?
Udělal několik kroků pryč, protože… co tam měl dělat? Mohl zlézt do lesa, kde se sice před nim neschová, protože měl taky právo tam jít, ale aspoň dá najevo, že nemá úplně náladu se s nim bavit. Jenže on mluvil. A ptal se. Co s nim měl dělat? Aspoň pomalu šel, buď ho musel dohnat, nebo ať stojí na místě a sbohem.”Jsem a je to nakažlivý, měl bys raději jít jinam,” odpověděl mu mručivě a docela hrubě, ale on takový prostě byl. Starýho psa novým kouskům nenaučíš a očividně ani mladý nic nového umět nemohou.

VLA 1 - 3

Nenáviděl chuť krve. Byl zvyklý na rybinu, na tu jejich krev nekrev, šupiny, měkké maso, které se hned rozpadalo a nemohlo se nechávat na později. Zvěřinu pustil z tlamy prakticky hned potom, co zkousl. Zvíře padlo k zemi, zrovna tak jemu z tlamy vypadla noha a udělal krok vzad. Na zvracení mu nebylo, spíše to byla nepříjemná pachuť, jako kdyby dělal něco, co nebylo dovoleno. Přitom lovil vždycky.
Do toho chumlu mrtvého zvířete k Saturnovi a té, kterou potkali v zimě s Biancou, ale těžko říct, jestli ho poznala, když byl na dvě poloviny a ta bílá teprve přicházela z poza stromů. Saturnus mu každopádně poděkoval, že vůbec přišel na což odpověděl pouze pokrčením ramen, které mělo značit, že to asi nestojí za řeč. Bylo načase se zeptat, jestli může zpátky do smečky? Nebo to má raději nechat utopené, že se to nikdy nestalo? Hm. Nakonec to neřešil, protože jako poslední přišla i Bianca, která nemluvila. Už mu to řekla? napadlo ho ještě, střelil pohledem po Saturnovi, který se ale už měl k odchodu, protože měl asi lepší věci na práci. Nevypadal naštvaně. Nebo překvapeně. Nebo cokoli.
Počkal na bílou polovinu, která si tak poskakovala po lese jeho směrem a moc se neměla do toho, aby se vrátila tam, kam má. Musel za ní jít sám a strčit ji, aby zmizela někam mezi stromy od zraků ostatních, protože mu spojování vždy přišlo divné. Takže mezi stromy vlezli dva, vylezl jeden, který se tvářil úplně stejně jako ten černý. Kamzice se už nechala vláčet mezi stromy, ale místo pomoci šel první blíž k Biance, možná až moc blíž, protože to moc neubrzdil, ale ztlumil hlas, než se zeptal: „Řeklas mu to?“ Chvilku počkal, zase střelil pohledem po Saturnovi a až potom se pomalu rozešel jim pomoci. Do toho ještě stihl zamumlat: „Protože mně to vypadlo před Launee.“

//Mechový les

VLA 1 - 2

Měl by se asi přesunout k nějaké řece, kde pro něj bufet bude, u toho jezera nic neprovede, možná tak někoho potká, i když nevěděl, kdo by se chtěl nacházet tak blízko otevřené planiny, když obloha vypadala, že zase končí svět. A tentokrát byl už v důchodu od záchrany světa.
Chtěl jít teda někam k čertu, někam si plánoval lehnout pod strom, ale to byl další hloupý nápad v tomhle počasí. Jenže to nestihl, někdo tam byl, kupodivu, jezera vždycky táhnou ostatní existence. Jenže tahle existence mu hned první vteřinou zatáhla za nerv. Otočil se k němu, mračil se a ještě více se zamračil při menší prohlídce. Byl větší, starší, ale proč si musí mladí házet do srsti barevný hlouposti?Tak byl mladý a hloupý, že to dělal, takže věděl, že z toho vyroste. “Meinere,” opravil ho, protože na jména byl vždycky háklivý.

VLA 1 /5

Mitsurugi, červenec, 1

Měl rád ryby, což znamenalo, že se musí nacházet stále poblíž nějaké vody, kde si jídlo chytí, ale to neznamenalo, že byl nějaký fanoušek jezer. Líbilo se mu to rudé na jihu, protože bylo jiné než ostatní, ale jinak je nevyhledával. Nerad v nich lovil, byla moc prostorná, někdy tam bylo furt jenom vody po kolena, jindy tam nedosáhl. Řeky byly přehlednější, menší, lépe v nich viděl kořist, lépe si tam mohl připravit taktiku.
Sečteno podtrženo, nebyl u jezera, aby lovil. Prostě tam jenom byl, flákal se, nic nedělal, nic neplánoval dělat. Za zády měl les, kam se mohl každou chvílí vrátit, slyšel by se i řvát jeho jméno, kdyby bylo třeba, ale doufal, že to tak nebude. Neměl na nikoho náladu.

červen sjon 2

Měl nějaký čas, než k němu Sionn přišel a mohl si tak rychle přehrát, co se všechno v okolí toho vlčete stalo. Teda neviděl to moc dobře, vzhledem k tomu, že od tý doby je jednooký, poprvý taky viděl, jak nějak funguje smečka zevnitř, ale tentokrát řekl jedno velký ne, že k nim fakt nechce. Jo a taky po letech tam jedl jiný maso a jak blbě mu z toho bylo. No a teď jiný maso furt nejedl, ve smečce byl a hle, měl i partnerku, což furt nechápal, jak se k tomu dostal, že se to vůbec stalo a... měl by se víc snažit, aby to taky neskončilo.
Sionn byl už konečně blízko. Posadil se, koukal na něj, i když mu bylo nějak nepříjemný koukat do černých očí, kde toho moc vidět nebylo. Koukali na něj i takhle oni? „Šel jsem se projít,“ řekl prostě s pokrčením ramen. „Co... ty?“

Byl tam spíše jako nějaká brána v jejímž středu stál Saturnus, ale nutno podotknout, že on na ten lov ani jít neměl, takže pro něj žádná rola nebyla a ani ji úplně nechtěl. Spíš na to chtěl dohlížet, maximálně tak pomoc, kdyby se něco podělalo, ale všechno vypadalo docela v pořádku.
Kamzíci vyrazili, jeden byl dvěma vlčicemi naháněn jedním směrem, kde číhal Saturnus. Vyrazil, vyskočil, zakousl se do jejího krku a táhl jí k zemi. Černý i Bílý se začali přibližovat, mířil k jedné samici, kdyby se náhodou vysmekla, i když už moc šancí neměla.
Bílá chtěla vyrazit, že se do toho pustí, aby kamzici strhla, když se to na první dobrou Saturnovi nepovedlo, ale přihnala se tam ta černobílá, která už nebyla tak zaprdlá jako předtím v lese. Bílá si nad tim odfrkla, když musela zabrzdit, protože tam pro ni už nebylo vhodné místo a mohl se na to vrhnout akorát Černý, kterému se do toho úplně nechtělo, ale co měl už dělat.
Využíval vždycky jenom toho, že měl mohutnou postavu a nebyl nejlehčím, co chodil po téhle zemi. Risknul to k přední noze, i když to mohlo znamenat kopnutí a proražení čelisti, ale tohle mu zprvu nedošlo. Chytil za nohu a v té chvíli i prudce zabrzdil, aby kamzice zakopla a vzala to rovnou hlavou o zem.

Přihlašuji: Nemesis, Meinere
Hlasím do týmové výzvy: ano, ne

červen sjon 1

Šel okolo jezera, protože měl hlad a docela profláknutá věc o něm byla, že žere jenom ryby. Ale nějak se mu úplně nechtělo do vody, což byl docela závratný problém toho, že chce oběd. Nebo jako nutně ho nechtěl, neměl hlad, protože měl furt žaludek divně na vodě, jak bojoval sám se sebou. Možná, že kdyby se rozdělil a porval se doslova sám se sebou, problém by byl vyřešen. Byl si jistý v tom všem jednou věcí, kterou... neměl čas probrat, protože někdo volal jeho jméno.
Samolibě se otočil přes rameno, aby zjistil, jestli mu to stojí za to, aby se otočil úplně. Asi jo, pomalu se otočil, zastavil a nechal Sionna, aby ho sám doběhl. Dlouho se neviděli a posledně... to bylo dost divný setkání. No, ale ještě žil, což bylo víc, než dříve čekal. Nic neříkal, nezdravil a to bylo asi tak vše, co se v té chvíli mělo říct.

//Mech

I když bílá byla nadšenější do života a měla víc energie, taky nepostrádala inteligenci a uklidnila se, když se přiblížili k ostatním. Dokonce se i přikrčila k zemi, na což ten černý kašlal, protože mu to bylo jedno, ale rozhlížel se po okolí. Dohromady sice měli furt jenom dvě oči, oběma to jedno chybělo, ale stále o polovinu víc, než měl normálně. A o jedno tělo víc.
Kromě kamzíků cítili i známé pachy, ale dva byly vzdálené, někde dál za tím stádem, Saturnus byl mnohem blíž. „Táhni tam,“ řekl černý bílé, která se nejdřív tvářila, že nikam nepotáhne, ale nakonec se šklebem odklusala pokrýt druhou část lesa, kam by se mohlo stádo rozprchnout. Černý se vydal zase za Saturnem, aby ho obešel a nechal ho ve středu, kde může ukázat svoje super schopnosti a jedno rozdvojené tělo tak pokryje strany, kdyby se něco dělo.
Proběhl poměrně blízko okolo, ještě se zastavil, aby na sebe upozornil, že tam je, i když vypadal jinak (ale to už měl Saturnus taky znát), pak si teprve poodběhl dál s jednou pichlavou myšlenkou už mu to řekla nebo potom?

Chtěl zůstat v lese, ale to zase znamenalo být jenom se svýma myšlenkama, které ho už docela bolely po všech směrech. Dlouze nad tím vším vydechl, ani nějak Biance neodpověděl, jestli zůstane v lese, nebo se s nimi vydá na lov. Hlad měl, ale to znamenalo jít k jezeru, což navrhla až na později. Pokývl, ať jdou, že zůstane na místě v lese, ale brzy mu došlo, že úplně na místě stát nechce a vydal se za nimi jako nějaký ocásek. Byli tři, to na lov bylo dostatečné, ale zas jaký měli zkušenosti? Se dvěma z nich už lovil, dokonce je to i učil, o té třetí měl spíš negativní myšlenky, protože mu přišla divná, ale kdo jemu divný nepřišel?
Při chůzi směrem k hvozdu se rozdělil. Místo jednoho černobílého vlka tam stáli dva vlci, jeden černý, druhý bílý, samice, která kupodivu měla oči, i když její polovina správně oko neměla. Byla rychlejší než on, protože v sobě měla něco jako nadšení do života. Doufal, že bude mlčet a ne moc mluvit, ale v to moc doufat nemohl. „Dělej!“ zakřičela na něj v jedný chvíli, protože než se rozdělil, lovci byli v háji.

//Východní hvozd

Ještě menší dotaz ohledně možnosti převádět slevy:
Nebylo by lepší je automaticky házet do poznámek k hlavnímu charakteru? Nebude se muset u Života vypisovat, kde je co, bude jeden přehled, hráči s více postavama nebudou muset hledat, kde co mají.

Stále nic.
Edit: Nebo netušim, dřív tam byl i rozpis toho, co může vlče v jakých měsících. Tohle už tam být nemá?

Ahoj,

na stránce vlčat musí být nějaká chyba, nezobrazuje se veškeré info.

//Asi píšu? Jestli jo, pardon, nikdo mě netagnul >:((, jestli ne, tak mi to je jedno, je to o ničem

Než se mohl někam odsunout, protože Launee místo hledání vlastního příbuzenstva přešla na taktiku "pojďte si mě najít". Její vytí se lesem rozneslo rychle a ještě rychleji se přihnali dva, pro které to vytí bylo určeno.
Nejdříve Bianca. Přihnala se jako vítr, vrhla se po Launee a vyptávala, kde byla tak dlouho. Seděl opodál, nehrnul se do toho, jenom je pozoroval jedním okem, protože více k tomu ani použít nemohl a všímal si toho, jak Bianca krátce ztuhla? Jak zdravé mezi námi, pomyslel si kysele proti sobě, krátce se podíval k Launee, ale potom zrak otočil po dalším blížícím se zvuku, který nesl Saturna.
Nebyl v doprovodu těch dvou, což bylo dobře, ale nesl hromadu slov. Samozřejmě začátek přivítání, kde byla tak dlouho a tak dále, to se už jednou slyšelo. Jenže pak připojil ještě něco o lovu, co se v krku černobílého trochu zpříčilo, protože byl furt zcela proti žraní čehokoli, co nemělo ploutve. Launee odpovídala oběma, trochu střídmě, ale mluvila, jenom k lovu se úplně neměla.
Zůstal tam sedět opodál, koukal nahoru do korun stromů, jako by tam hledal odpovědi. Na otázky, které neznal.

„Hm,“ zamručel zamyšleně, „já měl vždycky pocit, že se mi snaží srovnat život a priority,“ podělil se o svůj pocit z jednoho z bohů. Ta druhá... ta zase měla potřebu všechno rozkopávat a rozhazovat okolo sebe. Těžko říct, který z nich mu vadil více, měl obecně problém s pozitivním vnímáním kohokoli, kdo se mu zdál trochu éterický a bůh byla zcela určitě hodně éterický.
Rozhodl se nekomentovat fakt stáří, protože si byl zcela jistý tím, že se tohle komentovat nemá a naštěstí u něj nebylo neobvyklé, že na něco prostě neodpovídá nebo nemluví, bylo to naopak dost normální. Výhoda celoživotního arogantního chování vůči všemu živému i neživému.
Byli tam spolu nějakou dobu. Mohl se už vrátit, jestli Bianca vyřešila ta vlčata, která to nemají v hlavě moc v pořádku a Launee na tenhle fakt taky najela tím, že se zvedla a rozhodla něco dělat. Pro něj to bylo jasné "už jdi", ale zatim neměla kam jít. Čekal, že sama odejde, ale ona místo toho zavyla, aby dala najevo, že je už zpátky.