Gallirea - Příspěvky uživatele

VLA 1 - 18

Asi se už dlouho neviděli, protože fakt smečky u Styx mu byl novinkou, ale musela to být už fakt doba, protože to byla i bývalá smečka. „Ale,“ vydechl překvapeně s odtažením hlavy vzad, protože ho tahle novinka docela překvapila. Ani jeden z nich se nezdál jako smečkový typ, co by si hledal kamarády ve velkém. „Co ti provedli, žes jim dala neka?“ zeptal se, protože si tu otázku už odpustit nemohl.
Nijak nekomentoval, zda kliku má nebo ne, neměl na tohle moc názor a myslel si, že mu to projde, dokud nepadla otázka, jestli se cítí šťastně. Naklonil hlavu lehce ke straně, oko zvedl k obloze a musel nad tím přemýšlet. Šťastný? Zcela určitě nebyl nešťastný, byl vcelku spokojený, nic ho už tolik netížilo... Bylo to štěstí? „Nejspíše jo,“ řekl ještě nepřítomně s pohledem do nebe.
A pak dostal rychlý výpad na to, co se stalo. Přimhouřil oko, ne jenom kvůli tomu, že po světě chodil další jednooký zmetek, originalita mu nikdy moc neříkala. „Já jsem jenom jeden,“ podotkl přesto, když Sarumen ne, co třeba zkusit Asgaar?“ navrhl lehce sarkasticky. Ale jenom ten sarkasmus olíznul.

VLA 1 - 17

„Být zas vlčetem a projít pubertou – kdo tě proklel?“ Vlastně ho to dost zhrozilo, protože to znělo jako něco, z čeho by se asi rozbrečel, kdyby se stalo jemu. Prostě... být dospělým bylo asi nejméně hrozný z celé existence.
Pokrčil lehce rameny nad otázkou, proč je ve smečce, když nemá tolik zájem o to v ní být. V životě neměl zájem o nic, ale možná se v něm trochu ozýval ten komplex zachránce, který v něm vyvolala Gallirea, protože mu jiné role nedávala a pro něho to pak byla až droga. A smečka mu tuhle drogu nějak postupně dávkovala, že se pak cítil relativně v pohodě a nepropadal apatii.
„Chtěl jsem to kdysi zkusit,“ odpověděl, „a nějak jsem si zvykl na přítomnost pár vlků, se kterými tam jsem a je... toleruju, možná i respektuju. Vyhovují mi poblíž.“ Možná to smysl nedávalo, ale pro něj jo.
„Ale,“ vydechl překvapeně, „to zní jako zábavný odpoledne,“ dodal s lehkým nakrabacením obočí, co se za tou poznámkou skrývalo.

VLA 1 - 16 (5/5)

Třikrát a dost znělo docela jako jeho filozofie, možná to fakt někdy řekl, že jí pomůže třikrát a pak už ne? Těžko říct, jestli si tohle nepamatoval, jak si mohl pamatovat, kolikrát jí reálně pomohl? Trochu smyčka, ale to je jedno.
Poté, co mu odpověděla na otázku, vylezlo z něj jedno nechápavé huh, protože Styx nebyla žádná mladice, která měla svoje telecí léta zrovna včera za sebou. Natočil hlavu lehce do strany a přimhouřil poslední oko, které mu zbývalo, čímž dával najevo, že tuhle část by chtěl trochu více roznést, protože tomu asi nerozuměl. „Dobře?“ dodal svoje nepochopení ještě jedním slovem, ale docela stál o to, aby se ohledně tohohle řeklo trochu víc. Navíc by to znamenalo, že může mlčet a jenom poslouchat.
„Nevim, asi dobře. Ne, že bych se jim mentálně moc věnoval, musí se spokojit s mojí fyzickou přítomností,“ odpověděl podobně nezaujatým tónem, který mu ona podala. „Co tvůj společenský život?“

VLA 1 - 15 (4/5)

Srdceryvné skákání po dlouhém odloučení nemohlo být očekáváno ani od jednoho a nejspíše za to byli oba i rádi. On nebyl na žádné projevy s kýmkoli, svoji přátelskost vyjadřoval rýpáním, ale nesmělo být zaměněno s rýpáním opovrhovačným a rýpáním nevrlým. Vždy mezitím byla jenom drobná mezírka a bylo na ostatních, aby si všimli, kde ta hranice leží.
Styx mu to oplatila na podobné notě vyprávěním o vlkovi, co se na ni vykašlal a odešel, ale předtím jí pomohl. Hodný kluk to byl. „To bylo asi třikrát, ale já to nepočítám,“ podotkl, protože rozhodně pomáhal více než jednou. už se skoro mohl pyšnit titulem zdravotního bratra soukromé kliniky, která výlučně pomáhala jenom těm, kteří byli na hit listu alespoň poloviny smeček.
Trochu zmateně povytáhl obočí, když se ptala, proč je tak daleko. otočil hlavu za sebe, aby se ujistil, že je za ním furt ten stejný les, pak teprve koukl na Styx. „Však je to za rohem,“ dodal klidně. „Spíš co ty tady? Lovíš želvy?“

VLA 1 - 14 (3/5)

//Východní hvozd

Přes les mu to trvalo déle, než čekal. Nebo to možná vzal delší cestou, než původně plánoval? Těžko říct a bylo to jedno, nakonec se k řece dostal. První však slyšel vodopády u lese, kde se mu nemohlo povést lovit, takže směřoval podél nic více po proudu řeky, kde se proud už uklidňoval a existovala šance, že tam něco bude žít.
Ale hle, ryby tam být mohly, stejně tak i želvy a jiná tvorstva, ale bylo tam i něco, co nebylo úplně přirozeným živočichem zdejší řeky, ale zcela určitě parazitickou formou celého světa. Vypadala děsně, ale co se po ní mohlo chtít s jejím životním stylem. „Jednou jsem potkal vlka s parohama,“ zahlásil jí místo pozdravu. „Měl je větší, ale dlouhý parohy, krátký rozum?“

VLA 1 - 13 (2/5)

//Mechový les

Prakticky šel po stopách, kudy přišli. Potřeboval se dostat k řece přes les, jiná cesta nebyla, tahle byla nejkratší, nejrychlejší a mohl se přitom schovat před sluncem, které v létě pálilo jak čert. Vždycky ho štvalo, jak se slunce obracelo mnohonásobně silněji do poloviny srsti, takže si lehával tak, aby mu svítilo na bílou polovinu, pokud nebyla zima a on se nechtěl právě od slunce ohřát. Byla to super kombinace existence a regulace teploty těla.
V lese se nezastavoval, spíš si i poklusával směrem k jihu, aby se najedl co nejdříve a mohl si třeba ještě dáchnout, než Bianca přijde – jak dlouho takový nepříjemný rozhovor může trvat? Moc snad ne.

//Midiam

VLA 1 - 12 (1/5)

Jako klasicky pokrčil rameny, ale tentokrát to nebylo, protože se mu nechtělo nic říkat, prostě jenom netušil, kam by chtěl jít. Tohle byla právě ta věc, která mu vyhovovala na tuláctví – nemusel vědět nic. Mohl jenom jít bez přemýšlení vpřed a prostě někam dojde. „Netušim, někam prostě dojdem,“ odpověděl jí po menším rozmyslu, kdy ho žádné místo v okolí nenapadlo. Nebo napadlo, měl to dost projité, ale nezaujalo ho, to bylo lepší označení.
Mohl využít té situace, že si Bianca první promluví se Saturnem a on se mezitím stáhne někam pro vlastní oběd, tedy k řece, kde si něco najde. Tohle maso ho vážně nezaujalo a všichni to už museli vědět, že ho neokouzlí ani ta nejčrstvější flákota. Bianca mu to i navrhla, ať se první jde někam nažrat a pak se sejdou. „Půjdu k řece pod tím lesem, kde se lovilo a počkám tam,“ řekl jí tlumeným hlasem, aby ho nutně všichni neposlouchali.
Chvíli se pak díval, jak se spolu ztrácí v lese, ale protože mu z toho bylo až ouzko, raději se vydal vlastním směrem potom, co té poslední vlčici pokývl hlavou na rozloučení.

//Východní hvozd

VLA 1 - 11

//Východní hvozd

„A můžem pak někam zmizet?“ zeptal se rovnou i s takovým návrhem. Zmiňoval to už předtím, že se chce taky nacházet víc mimo smečku, protože jeden les na něho byl moc málo a léto docela volalo po tom, aby někam šel. Tedy šli. Nejlépe ne dalším portálem, který se bude zdát, že je problémem a skutečně tomu tak i bude.
Musel ale nejdřív překopat to, že je na řadě ten rozhovor, na který se úplně netěšil už od první chvíle, co Bianca řekla, že by to alespoň bratrovi říct chtěla. Na jednu stranu výhoda, že svoji sestru léta neviděl a i kdyby jí to řekl, asi by to brala jako vtip, protože... ho znala a věděla, že tohle není úplně pro něho.
Dotáhli se až do lesa, kde jim maso odpadlo od huby a většině se pak maso dostalo i do huby. On tam zůstal stát, koukal na to maso s lehkým odporem, protože mu to přišlo až odporné. Zvedl zrak po ostatních, aby zaregistroval, že ta černobílá bude mít třeba i jinou osobnost než kompletní submisivitu, kterou předvedla minule. No asi počkám tady, řekl si trochu kysele pro sebe. U toho rozhovoru nechtěl být.

Les 10/10
VLA 1 - 11 (1/5)

Už se v tom lese flákal fakt dlouho a nejspíš by měl něco dělat. Nebo třeba... třeba taky ne. Však něco dělal – přemýšlel. To občas bolelo, musel se na to soustředit, nesměl se motat v kruhu a to mu taky docela šlo. Bylo snadnější furt dokola přemítat nad stejnýma věcma a nehledat nějaké kličky a obloučky, kterými by se dostal k nové větvi, která by na uvažování byla zrovna tak složitá, jako ty předchozí, které na to musí navíc napojit, aby se neřeklo.
Raději vstal, sklepal ze sebe bordel, který se na něho na zemi nachytal, protáhl se a pomalu se rozešel k odchodu. Pro jeden den to stačilo, potřeboval nějaký ten šum okolí, aby měl pocit, že je svět v pořádku. Možná byl na to toulání přeci jenom starý. Nebo si až moc odvykl.

Les 9/10
VLA 1 - 10 (5/5)

Možná bylo načase se zvednout ze země a pohnout se zpátky do lesa, kde měl být šrumec a vlci okolo. Ne, že by se na to zrovna těšil, přitom s nimi vyloženě neměl špatný vztahy. Pár z těch vlků bylo ultimátně divných, třeba to vlče od Saturna a to, který přitáhla do lesa, ale s timhle nic nenadělá. Bylo tam pár vlků v pohodě, plánoval se držet jich a spoléhal i na to, že ti divnovlci se budou držet dál od něho, protože ho taky zrovna nemusí.
Začal se tedy zvedat na nohy. Nebyl úplně dlouhán, aby netušil, jak má složit nohy, jenom byl prostě fyzicky obrovský a většinu z toho narostl až poté, co se dostal sem. Za strom by se asi neschoval, ale ani to neplánoval. Stačilo se postavit ve tmě správným směrem a ve sněhu zase na druhou stranu, jednoduchý.

Les 8/10
VLA 1 - 9 (4/5)

Možná by ji mohl někam vzít? Však prošel dost míst, aby věděl, kde leží nějaké ty lepší a zajímavější. A taky opuštěnější, kde nebudou oxidovat ostatní. Třeba ta oáza, kde vlastně byli poprvé a asi to zasadilo nějaké to semínko, že se něco děje, dít se bude a vytvoří to minimálně roční "ale jo, ale ne", hádky, urážení, omlouvání, vracení, rozcházení a... proč to muselo být všechno tak moc dramatické? Ne, že by to ve výsledku nestálo za to, ale tolik práce na jeho malý neempatický mozeček, který neuměl moc zpracovávat emoce a potřeboval na ně příručku, která by byla pro hlupáky.
Furt ležel v lese, užíval si ten klid, ale v hlavě mu zas hořelo, jak moc přemýšlel nad věcma. Tu hlavu už taky neuměl zrovna uklidnit a štvalo ho to.

Les 7/10
VLA 1 - 8 (3/5)

Možná trošku nechápal, že se do toho vrhla, ale nerad se hrabal v cizí hlavě, aby zjistil, proč tomu tak je. Třeba měl nějaký charisma a šarm? Nebo si na něj prostě zvykla a okolní možnosti jsou horší než on. Něco z toho určitě bude tím důvodem, ale asi úplně nechtěl řešit, kde leží zakopaný pes, ve výsledku by z toho on vyšel jako ten chudák a tupec. Navíc ji měl rád, takže by asi nebyl úplně šťastný, kdyby mu zmizela ze života. Jenom tyhle věci neuměl prostě dát najevo, i když mu radila, aby to dal třeba najevo nějakým gestem a ne slovy, když to neumí. Musel tedy vymyslet jenom něco, co by od něj znamenalo, že ji má rád, že ji miluje, ale aby to ostatní neviděli a nemusel to říkat nahlas. Jo a aby to Bianca pochopila, to by taky bylo v tomhle fajn.

Les 6/10
VLA 1 - 7 (2/5)

Ale aby zase všemu nekřivdil, tak i přes svoji mlčenlivost a preferovanou samotu, měl i nějaké ty světlé chvilky, kdy dokázal s jinými být. Ale jenom s nějakými, musel to být výběr nejlepší z nejlepších, ale nedávalo smysl, podle čeho si určoval, že to jsou ti nejlepší. Třeba Lievenne, která se podobala Lindase. Dvě fůrie, které mu říkaly, co mají dělat a furt ho urážely, ale měl je rád. Pak Vločka, jejich kompletní opak, akorát sranda, mluvení a všechno nejlepší. Nebo Bianca, něco mezi těma dvěma. Občas si dokázala postavit vlastní hlavu a namítala, občas se chovala mladě, jak se chovat měla, občas uměla být na jiný protivná a dávala najevo, že je alfa. Tak nějak byla spojením těch všech, které měl dříve rád, takže... asi dávalo smysl, jak to všechno dopadlo?

Les 5/10
VLA 1 - 6 (1/5)

Strašně blbě počítal, protože inteligence nikdy moc nepobral, ale byl si jistý, že už minimálně čtvrtým rokem nebyl tulákem. Furt to nebyla víc než polovina života, ale bylo to děsivý, jak dlouho to vlastně bylo. A ještě děsivější bylo, že si ta smečka usmyslela, že z něho udělají třeba nějakou betu, která má povinnosti a měla by v tý smečce být někým, když to byl on, kdo si celý život přál, aby pro všechny byl nikým.
Být v lese samotný pro něj tak bylo... najednou zase divný. Ten klid, to ticho, jenom ptáci, veverky, nějaký nechutní brouci všude okolo, ale prostě... ticho. Zapomněl, jaký to je, když slyšel jenom šum tý nuly myšlenek, který měl v hlavě. Krásná změna, určitě to měl dělat častěji.

VLA 1 - 4

Bohužel nebyl nemocný už léta, takže nemohl na otravu skutečně nic prsknout, aby mu dal svátek. Místo toho musel nějak vnímat ty jeho dotazy, i když dost dobře na ně nemusel odpovídat a dost často to i dělal. Tedy nedělal, odpovídání na otázky nebylo úplně jeho koníčkem, spíš to přímo nesnášel.
„Jo, všichni jsou nemocní, měl bys jít jinam,“ přitakal mu na to, že jsou všichni nemocní. Pokud to znamenalo, že ho nebude následovat do lesa, bude to právě to, co potřebuje. Už taky nebyl nejmladší a snad si už dokázal v té malé hlavičce uvědomit, že tenhle vlk nemá úplně rád společnost. Ale když nedokázal ani vyslovit jeho jméno? Těžko říct, jestli tam něco mezi pilinama leží.