Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Loterie 130

Pohled jsem zase upřel ven do těch míst, kde se počasí zdálo, že se mstí celému vlčímu pokolení a desítkám dalším živočišným druhům za to, jak ničemný a namyšlený existence jsme. Byl to snad trest? Nebo i předcházel konec světa takový, jaký ho známe? Nebo nejlépe – konec úplně celého světa, protože to by bylo asi ze všeho nejlepší, vzhledem k tomu, že se s tím světem nikdo absolutně nepředřel a měl tolik much, že by bylo lepší ho vymazat a začít plánovat znova.
Dlouze jsem si povzdechl, přestávalo mě to bavit a ta zima na tom všem byla nejhorší. Trochu jsem dopomohl ohni hořet, takže plameny se na pár chvil zvednuly, poté se zase uklidnily a jenom si žily svým vlastním horkým životem, kdy nám dávali alespoň trochu tepla, když nám dost dobře při troše špatnýho zacházení mohli vzít srst, kůži, maso a ponechat jenom kosti. Nebo je oheň schopen spálit i to? Nebyl jsem si tím úplně jist a bylo mi to vcelku jedno, protože bych umřel někde v té části pálení srsti, zatímco bych si vyřvával hlasivky a umíral bych vlastně i bez hlasu a síly bránit se nebo možnosti pomoci, protože by mě každý pohyb bolel.
Lindasa namítala, že nikam nejde v tomhle počasí, ale protáhla to na více slov, já to pouze zkrátil na: „Byla bys blbá, kdybys tam šla.“ Protože... by prostě sakra byla, to jinak říct ani nešlo. Jenže ona blbá nebyla.
Nervózně jsem se zamračil, když Lindasa nadhodila to, že by měl být les plnej novejch vlčat, o který jsem rozhodně nestál. „Smečku alfy a omegy,“ vydechl jsem. Dopadlo by to tak. Kašpar a královna.

//Loterie 129

Koutkem okem jsem sledoval, jak se Lindasa o něco vzdálila od ohně, což možná v jedný chvíli bylo v pohodě, ale za chvíli se zase ochladí, dřevo tu už není, ven ro něho nemá smysl jít, takže... budeme mrznout. A udržovat oheň sám o sobě bude neskutečně namáhavý, takže jsem to ani nechtěl zkoušet. Možná tak chvílemi udržovat teplý vzduch v blízkém okolí, ale to taky nebude zrovna k něčemu. „Běž jim to oznámit,“ kývl jsem hlavou náhodným směrem, ale myslel jsem tím to, ať to jde říct do Asgaaru těm dvěma rovnou do očí a poukáže přitom na jejich obživlý genetický materiál, aby to dobře pochopili a neptali se dodatečně, co tím myslí.
Původ retardace ostatních jsem neznal, už vůbec ne u Mojoa, který byl vážně speciálním případem toho všeho. Nešel pochopit jako osobnost, nešlo pochopit, co vlastně dělá nebo se snaží dělat. Byl prostě jedním velkým otazníkem, nad kterým jsem akorát kroutil hlavou a raději ho ani neřešil, protože jsme se na něho nechtěl ani podívat. Bylo mi z něj blbě. „Myslim, že jo,“ pokrčil jsem rameny. V tomhle jsem si vůbec jistý nebyl, spíš jsem si to myslel, jak jsem to vykoukal svým jedním černým očkem. „Já bych neadoptoval ani vlastního, natož cizí,“ odfrkl jsem si. Mě by si taky nikdo neadoptoval. A to jsem byl lepší jak Mojo, rozhodně.

//Loterie 128

Sice venku řádila bouře roku, vítr všechno metal sem a tam, na zem dopadaly těžké kroupy a fakt bylo za trest být venku, ale my jsme byli schovaní v cizí jeskyni, kterou už stejně nemá kdo obývat, měli jsme oheň, já byl i najedený a všechno bylo úplně v pohodě, i když jsem si ten den představoval jinak a asi se jenom tak nevrátíme do lesa, protože nám to okolnosti nedovolovaly.
„Ne každej ví, že je šedá nedůstojná barva,“ obeznámil jsem Lindasu, proč je možné, že si někdo takový zřizuje vůbec vlčata. Já měla spíše problém s tou částí zřizování než tu barvu, to bylo horší, když se o to jeden potom musel starat. Ale tak co, byly to alfy, tak prostě to hodily na krk Lauře, která si na to i stěžovala, že ji to pekelně štve a měla z toho trochu krizi, čemuž jsem se nedivil, ale zase jsem nebyl moc podporující bratr a řekl jsem jí akorát to, aby se na ně vybodla.
Nevěděl jsem, co se s Mojoem stalo, možná se takovej prostě narodil, občas za to nemohl nikdo jiný než prostě genetika a výchova podělána nebyla. „Nevim. Nechci s nim trávit čas, protože bych mu chtěl hned šlápnout na krk a je mi to fuk, dokud se bude držet daleko ode mě... A to si piš, že bude,“ odfrkl jsem si. Ale byl jsem docela pyšný na to, že se mě bál. Neměl si se mnou tak sprostě hrát. „Jenže Launee se ho nezbaví. A on ji snad bere jako matku,“ dodal jsem. Klidně bych si nechal i tu barevnou žvanilku, kdyby to znamenalo, že se můžu zbavit toho rezavýho mentála.

//Loterie 127

Pokrčil jsem rameny. Zase takhle jsem nebyl znalej v cizích rodokmenech, věděl jsem jenom to, že mají minimálně dva, což i tak bylo docela dost, když se nad tim jeden zamyslel. Minimálně pro mě to dost bylo. Mně by bohatě stačil jeden malý černobílý parchant, kterýho bych mohl zničit v mnoha směrech, že by pak v dospělosti měl tolik problémů a nedostatků, že by o mě mohl mluvit klidně celý týden, jak jsem ho zvoral a byl by to pouze výčet toho všeho. A jmenoval by se Meinerek. Nebo Meinerka, záleželo by na pohlaví, ale asi by vylo lepší mít syna, dcera by byla moc těžká a pak by se zahodila s nějakym ubožákem, kterýho bych musel trpět. Eh. „Nějaký potěr maj, takhle bych to řekl, ale ten potěr už bude ve věku, že by mohl mít vlastní,“ dodal jsem ještě lovně, protože jsem si tím nebyl zrovna moc jistý.
Položil jsem si hlavu na přední tlapy. Sledoval jsem oranžové plameny, jako bych se jich předchozí noc už nevynadíval dost. „S Mojoem souhlasim. Ten by se o sebe nepostaral ani v létě, je na úrovni měsíčního vlčete,“ zanadával jsem na něho trochu, protože to byla asi nejhorší existence, která existovala. A ještě v sobě měl nějakou magii, která mě štvala... A možná tak i zblbnul Launee. Určitě jo, došlo mi. Kdo by se o něho dobrovolně staral? Zaskřípal jsem si trochu zubama, nechtělo se mi na něj ani trochu myslet, jak blivno mi z něj bylo.

//Loterie 126

Po rozdělání ohně se Lindasa hned přesunula ke zdroji tepla, což bylo logické, proč bych ho rozdělával, když by měl nakonec sloužit jenom jako světlo a n hlavně teplo, které bylo v tomhle počasí cennější? Nic na to neříkala, nic jsem neočekával, nic jsem ani slyšet nechtěl, dělal jsem to taky pro sebe, protože i já cítil zimu a ne jenom ona.
Stačil prostý popis barvy té alfy, jejíž jméno jsem fakt netušil a asi jsem ho ani nepotřeboval vědět, protože jsem se do Asgaaru v blízké době nehodlal. Jenom jsem chtěl někde čapnout Sionna, že by bylo strašně fajn mi vrátit už přívěsek, pokud někde furt neležel paralizovanej, že by ho had uštknul pokaždé, co na to měl trochu čas a náladu. „Celá jejich famíie je černá, bílá a šedá,“ vydechl jsem, abych dal Lindase ještě trochu důvod k odporu vůči nějaké smečce. Bohužel mě nenapadalo, co by ji mohlo donutit říct fujky vůči ostatním. Nějak mě nic nenapadalo. Želváka snad i musela znát. Nebo jsem si to aspoň myslel.
„Tak se prostě musí použít trochu hrubý síly,“ nadhodil jsem. I dospělý jedinec by se dal utopit, kdyby... Co já vim, měl někdo nějakou ničemnou magii kytiček, kamínků a hlíny? Ta magie byla asi nejlepší, se kterou se jeden mohl narodit, o tom vážně žádná. „Ale... už jsem ji ani dlouho neviděl, tak třeba tě někdo s topením předehnal,“ prohodil jsem ještě po chvíli ticha. A víc jsem jich dlouho neviděl... Třeba i toho jejího bratra a hloupočkýho Mojoa.

//Loterie 125

Mračil jsem se při pohledu na to počasí. Od kamene pode mnou mi bylo chladno a sice jsem nemohl nějak ovlivnit to, jak se cítí ostatní, protože mi to bylo docela jedno, neměl jsem za poslání zachránit každýho chudáka na světě, vstal jsem. Obešel jsem jeskyni, hledal jsem něco, co by mohlo blafnout, třeba nějaké větve, co sem buď napadaly nebo je někdo přinesl už při pobytu smečky, že by se sami mohli ohřát. Moc toho sice nebylo, co jsem našel, ale zatímco Lindasa sama sledovala počasí, naházel jsem na hromadu různé klacky, které se tu válely a hodně jsem se soustředil na to, aby to byla jenom malá jiskra a nevzplanula celá jeskyně. Mdlý prostor byla tak osvětlen, nechtěl jsem moc velký žár, abychom se udusili kouřem, takže jsem to rozdělal i blíže k východu. „Nikdo nemá na tu, jaký šikulové a chytré hlavičky jsme,“ přidal jsem dalším sarkastickým podtónem, jak jsme teda šli, aby se neřeklo. Lehl jsem si zpátky na své místo, hlava nahoře, abych viděl na oheň i počasí, ale hádal jsem, že teplo si dlouho užívat nebudeme.
Musel jsem i začít vzpomínat na to, kde je alfou. Hlavu jsem zvedl nahoru, dlouze vydechl a netušil. „Jeden je Arcanus... Jméno jeho partnerky nevim, ale je šedá,“ pokrčil jsem rameny, byla mi tak nějak jedno.
Pokyvoval jsem hlavou, souhlasil jsem s ponecháním Lorenza, bohatě stačil trikolóra jedna. „Blbý, když se rodiče ani nedostanou k tomu, aby fracky naučili mluvit,“ povzdechl jsem si. Nebo na to prostě neměla mozkovou kapacitu? Jeden to uměl, takže to asi nebylo tolik na rodičích.

//Loterie 124

Z kouta jeskyně jsem sledoval dění venku. Nebo aspoň tak, co mi šero okolo nás a omezený způsob vidění dovolil. Ale bohatě mi to stačilo, fakt jsem nechtěl být venku a přemýšlel jsem nad tim, co bych dělal, kdybych už druhou pekelně hnusnou zimu se právě jenom toulal. Asi bych přišel o další oko... Nejspíše. Trochu jsem si povzdechl, chtěl jsem už jaro, abych na tenhle fakt mohl přestat myslet, protože mě to už docela štvalo.
„Oh, samozřejmě,“ odsouhlasil jsem obdobně sarkastickým tónem, který nasadila Lindasa. My dva jsme přeci měli vyšší inteligenci než průměrná smečka dohromady, že ano. Nikdo nás nemohl přelstít, napálit, byli jsme vysoko nade všema a nikdo nám nesahal ani po kotníky. Nebo teda Linase, já fungoval jako rohožka pro otření tlap od bahna.
„Vim,“ řekl jsem vytahovačně a trochu jsem u toho zakymbal hlavou ze strany na stranu, abych tomu všemu nasadil ještě víc naparující se tón, že vim, kdo tam tou alfou sakra je a on ne, heč.
„Jo, ale naštěstí jsem s ní nemusel mluvit. Ale asi máš pravdu, tam všechnu inteligenci pozřel její bratr, toho bychom nechat mohli,“ pokrčil jsem rameny. Proti tomu druhýmu jsem nic neměl, i když on díky mně měl něco proti veverkám. Hups? Ale co, měl poznat, že kecám. I když vydloubnutí oka veverkama taky mohlo znít docela reálně, když jeden vzal v potaz, jak ostrý drápky mají.

//Loterie 123

Byl jsem rád, že jakékoli téma na dobré i špatné překvapení je za mnou, neměl jsem je rád, nechtěl jem je, ani se mi nad tim nechtělo myslet. Prostě... nashle. Nikdy jsem ani nepochopil smysl těch všech překvapení, bylo to... k čemu vlastně? Hodit někomu něco do života je úplně nezodpovědné? Třeba takový bum, hej tady máš potěr, starej se? To bylo asi nejhorší možný překvapení, které mohlo existovat. A díky bohu mě ještě nepotkalo a těžko asi někdy potká.
Počasí bylo fakt na jedno brdo, docela jsem litoval, že jsme nezůstali v oáze, což komentovala i Lindasa, ale při troše přemýšlení mi došlo, že to je vlastně dobře. „Kdyby ta bouře došla i do pouště, jsme tam v háji, tady to bude lepší.“ I když jediný nejbližší úkryt byla prostě jeskyně smečky, kterou ani jeden z nás moc nemusel kvůli poloze, vedení a vlastně kvůli všemu. Jenže tu už nikdo nebyl, ani trošku pachu a jeskyně fungovala dobře.
„Asgaar, myslim. Je to jedna z těch dvou smeček, co si jsou tak blízko, že si tam všichni musej lízat paty.“ Popsat mi to místo moc nešlo, ale tak jestli trochu věděla a znala okolí, tak musela vědět, který místo myslim. Ale k čemu by jí to bylo? Přišla by tam, řekla, že je kamarádka bratra jejich bety a letěla by možná rychleji jak někdo cizí.
Svýho otce jsem moc nekomentoval, však jsem ho ani v životě neviděl. Spíš jsem se vrátil k tyranizaci vlčat. Předtim mi přišlo, že vlčata jsou vesměs fajn, normální. Třeba Sionn, Taenaran, respektive i Sheya a Saturnus s Biancou, i když byli skoro dospělí. Ale pak přišlo jedno, dvě a názor vyvrácen. „Třeba bys jí tam naflákala trochu inteligence.“

//Loterie 122

„Děkuju,“ mlaskl jsem, i když v tom byla jistá kapka sarkasmu, protože jsem od ní ani žádný překvapení nečekal. proč by mi nějaký taky dávala, že jo? A vůbec, co by mi vůbec mohla dát? Možná tak něco k jídlu, ale to by bylo neskutečný překvapení, které by nešlo ani nikdy očekávat. Princezna přece jenom nelovila, jestli jsem si dobře pamatoval, co neustále opakovala. si jsem t o už měl spíš vyřvaný do hlavy a viselo to tam.
Hledal jsem ve zmrznutých močálech jejich úkryt, šel jsem více a více do středu území, pátral v okolí, ve kterém se ráno ukázalo jako pěkně hnusná věc a přitom skřípal zuby. Proč nemohl být hezký den? Fakt jsme měli jít za tim Životem a škemrat. „Laura je snad betou v jedný smečce... Deliven? Nevim, možná je mrtvej,“ pokrčil jsem rameny. Sama Laura o něm nevěděla a já už vůbec ne, bylo mi to jedno. „A pak mám ještě kupu dalších, neznám ani jejich jméa. Otec rozéval, kde jenom mohl,“ ušklíbl jsem se.
Pohled mi konečně padl k nějaké jeskyni. Přidal jsem do kroku, sice to prostě bylo něco, co dřív patřilo Skylieth, ale tak co. Pomohlo nám to? Jo. Zalezl jsem dovnitř, tam se posadil v samém koutu, kde se mi to líbilo a přitom se koukal okolo. „Myslíš tu, co neumí mluvit?“ Komu ta žíly nepila? Však ani mluvit neuměla a to bylo snad něco normálního.

//Loterie 121

//Bažiny

Mířil jsem k místu, které jsem neměl vůbec v lásce, ale co jsem mohl dělat. Vzhledem k tomu, že tam byla smečka a to docela dlouho, znamenalo to, že tam musel být nějaký úkryt, kde museli žít. Nám stačilo to, abychom ten úkryt našli, protože dojít až do Mecháče by bylo dost složitý v tomhle počasí.
„Já třeba nechci ani takový,“ namítl jsem. Neměl jsem rád žádný překvapení, nechtěl jsem jo, byl jsem v tomhle docela zatvrzelý, protože mi záleželo na tom, abych věděl, co se děje a bude dít. Nějaká představa, že by ke mně někdo přiskočil, řek bam, hádej co a vybalil na mě kdo ví, co mohlo sice znít dobře, ale já to prostě nechtěl zjistit takhle. Prostě a normálně oznámit, prosím.
„Bohužel,“ vydechl jsem. Jak lehčí by bylo nesdílet lůno s někým dalším, ale kdyby nebylo těch dvou, asi by mě prostě matka zabila nebo někde nechala a nezajímala se o mě, takže jsem jima si vděčil za život, i když to oni mně taky. „Mám sestru a bratra. Oba dva jsou jiní než já, ani trochu černí,“ představil jsem je beze jmen. V podstatě já byl Fiér mojí rodiny. „Jeden je idiot, druhá ujde, ale stejně ji nechci mít moc u sebe,“ dodal jsem. Prostě složité a nemilé rodinné vztahy.
„Připomeň se, až řekne první protivný slovo. Rád ti to ukážu. A případně na jiných, kdybys náhodou mrkla a neviděla to.“ Protož třeba ještě ta barevná holka mohla s radostí letět.

//Loterie 120

Přišlo mi, že mi někdo dal pořádnou ránu do hlavy. Přitom to byla jenom Lindasa, která se hájila tim, že překvapení nejsou dobrý a nemá je ráda. A dávala k tomu dost důvodu, hodně mluvila a dostatečně mi vysvětlovala, proč se prostě pletu a mel hlouposti. Stiskl jsem zuby, na tohle jsem zvědavý nebyl. Navíc, já byl sakra rád, že tu třeba moje matka nebyla, tu jsem fakt nechtěl mít v kruhu desítek kilometrů. Možná spíše stovek, ať někde chcípne, mrcha jedna. Nebo spíš už chcípla, musela to být neskutečně stará semetrika. „Měl jsem na mysli ta dobrá překvapení,“ hájil jsem se tiše a mumlavě. Však o těhle nepříjemnostech jsem vůbec nemluvil.
Zase přišlo na téma mého jednoho oka, byl jsem si fakt jistý, že ho mám, ale jeho úkolem bylo to, aby vidělo, kde je překážka, kde je jiný vlk, kde plave ta chutná rybka v řece. Nemělo hledat nějaké nedokonalosti a drobnosti na jiných, na to fakt nebylo stavěný a ani jsem to nepotřeboval. K poslední poznámce jsem si však neodpustil vlastní dodatek. „To ty taky.“ Protože já byl z nás všech asi... nejzajímavější. Když už. Rozhodně jsem byl lepší jak Deliven, možná ne normálnější jak Laura, ale zase o to zajímavější. Ona byla... obyčejná. A uvnitř mrcha, i když i to jiní nemysleli.
Hodil jsem jeden pohled po Lindase, „jestli Sirius bude mluvit ještě chvíli jako idiot, poletí do sopky,“ řekl jsem odhodlaně. Pak se do mě opřel vítr. Byl to hnus, který se mi nelíbil. Zamračil jsem se, zvedl hlavu k obloze a dlouze jsem vyfoukl. „Že jsme odcházeli,“ zasyčel jsem se stočením kroků, abych šel hledat nějaký úkryt. Jít v tomhle jsem nechtěl.

//Mahar

//Loterie 119

//Kaňon řeky

„Vážně? Bych řekl pravý opak,“ překvapila mě. Trochu ironie, ale očekával jsem, že právě ona bude mít překvapení ráda, určitě ráda dostávala různý věci a tedy i překvapení, ale tak jsem se asi pletl, nebyl jsem úplně bezchybnej. Spíš jsem byl jedna velká chodící chyba. Očividně i existence cizího potěru byla důvodem, proč nemít ten vlastní, i když třeba v mém případě bylo více důvodů. Napříkald to, že jsem nosil genetiku, která byla odsouzena k záhubě, měla skončit, navždycky zmizet a nikdy už neterorizovat tenhle svět. Jak ze strany matky, tak i otce. I když těžko říct, jaký vlastně byl a navíc měl ještě svůj další důležitější potěr, já byl vedlejší produkt a s kombinací v Laurencií jsem prostě tuhle větev měl ukončit.
„Mám oko,“ ušklíbl jsem se zlehka, „ale na detaily fakt nemá,“ dodal jsem. Dokázal jsem rozlišit vlky podle chování a hlasu, ale podle podobné srsti skutečně ne. Věděl jsem, že Lindasa je hnědá, to Izar taky. Izarovi něco visí něco mezi nohama, Lindase ne. To bylo tak jediný, co jsem viděl jako rozdíly a jinak pro mě byli stejní – byli hnědí. „Tak izara koneckonců neznám,“ prohodil jsem na svou obranu.
Bylo mi jasné, že by nám plán na zbavení se dvojčat a vytvoření tak originálních kusů neprošel, ale... proč bychom se na to sakra měli ptát? Nelze za někým přijít a ptát se, jestli mu můžeš zabít svěřence. „Tak se nebudem ptát, ne?“

//Bažiny

So finally...
Výběr nejlepších, nejhezčích odpovědí ke každé otázce přijímám do zpráv i do těch, co se nezúčastnili (shame). Ke každé odpovědi leze vybrat 0-1 odpovědí ~ čas do 14. 2.

;1) Co kdyby Launee neměla ráda vlčata?
1) Styxfamily by se měla o dost lépe.
2) Nejspíše by je naházela do Bažin, když tam byly ještě příšery a nebo by je v Maharu sama topila v blátě. A Mecháč by nikdy nevznikl.
3) Zásobovala by Styxfam a utápěla se v bohatství, které by získala prodejem veškerého potěru, co se na ni z nějakýho důvodu furt tak strašně lepí.
4) Kdyby Launee neměla ráda vlčata, náhradní maminka by byl Meiný.
5) „... ale to vůbec nezní zle,“ pronáší Launee k Noroxovi. Zaniká to v hýkavém smíchu jeho sestry Tasy, která mu stojí po boku a na jejím obličeji je znát škodolibá radost.
Norox se zubatě usmívá. „A zbavíme vás jich úplně zadarmo!“
„Slyšíš to? Zadarmo,“ culí se Lau. Therion bledne.
6) Nikdy by nevznikla Mechová školka tak, jak ji známe dnes. Ve smečce by byli pouze dospělí vlci a vlčata by nebyla přijímána! Co na tom, že jsou to chudinky bez rodičů, co se o sebe nedovedou postarat? Smečce nijak neprospívají, a ještě přidělávají problémy! (Therion by je pak pod nátlakem výčitek stejně alespoň odvedl někam jinam)

2) Co kdyby byl Alastor ve skutečnosti Sirius a Sirius nikdy neexistoval?
1) Nikdy by nevznikla Mechová školka tak, jak ji známe dnes. Ve smečce by byli pouze dospělí vlci a vlčata by nebyla přijímána! Co na tom, že jsou to chudinky bez rodičů, co se o sebe nedovedou postarat? Smečce nijak neprospívají, a ještě přidělávají problémy! (Therion by je pak pod nátlakem výčitek stejně alespoň odvedl někam jinam)
2) Alastor se začal poněkud nervózně ošívat. Jak vás napadlo ho nařknout z něčeho takového? Teď se vás musí zbavit, protože jste odhalili jeho tajemství.
3) To by mě upřímně vůbec nepřekvapilo.
4) Svět by přišel o to nejhodnější vlče pod sluncem.
No a taky všichni ti, co se bavili jenom se Siriusem, by byli prohlášeni za magory, protože Sirius byl vlastně jenom výplodem jejich mysli. Alastor/Sirius se teprve totiž formuje do své pravé Siriovské povahy a tohle byl beztak jeho záměr.
5) Je to myšleno tak, že je Sirius Alastor, nebo že je Alastor Sirius? Protože kdyby Sirius neexistoval a Alastor byl Sirius, pak by Sirius existoval a neexistoval by Alastor, ne? A to by bylo peklo. Ale kdyby Sirius neexistoval a byl by jen Alastor, pak... *povzdech* žůžo.

3) Co kdyby Sopka vybouchla?
1) Pff, co by se mohlo stát... Ragar by měl asi problémy.
2) Obří kameny by trefily Lindu, Izara a Shaa a Mecháč by byl hned krásnějším místem.
3) Pravděpodobně by byli všichni doomed, ale minimálně jednou by někdo nahodil návrh zacpat kráter Meinerovým zadkem. Přičemž ten někdo by byl pravděpodobně Izar.
4) Kdyby sopka vybouchla, všichni víme, kdo by umřel první, protože 'dáma neběhá'.
5) Bylo by tu hned o něco tepleji.
6) Mechovým lesíkem by poté začala protékat lávová řeka, což by bylo děsně cool! Nakonec by si všichni zdejší vlci pořídili magii ohně aby dokázali lávovou řeku ovládat a využít ve svůj prospěch, pak by postupně rozšiřovali svou moc a… hehehe…

4) Co kdyby byl Meinere hnědočernej?
1) Tyhle dvě barvy by lépe splynuly a nepozorný vlk by si pomalu ani nevšiml, že má půlený kožich. Chudák už by si nemohl vymýšlet různé bizarní historky, jak ke svému nevšednímu zbarvení přišel. Ale možná by ho potěšilo, že Lindasa považuje alespoň jednu jeho polovinu za esteticky korektní?
2) Lidasa se schází s Meinerovou hnědou půlkou. Mají spolu pevný a krásný vztah, narušený jen momenty, kdy se s Meinerem Lindasa odmítá bavit, protože je k ní zrovna natočen svou levou stranou.
Chvíle, kdy je Meinere díky své magie rozdělen na dvě poloviny, má jeho družka vůbec nejraději, a té černé půlky si okatě nevšímá. Nakonec souhlasí, že spolu mohou mít vlčata – ovšem tu část vrhu, která se narodí černá, společně nahážou do sopky jako nedokonalé vedlejší produkty.
3) Kdyby zvládnul k Lindase celej život stát bokem, třeba by se do něj reálně zabouchla.
4) Líp by se ztrácel ve tmě, ale zároveň by alespoň z poloviny vyhovoval dress codu Assassinské rodiny, takže by si s ním Linda udělala vlčata, která by byla tři hnědá a jedno černé.
5) Určitě by o sobě dál říkal, že něco mezi Smrtí a... no. Ne Životem, jen nějakým Saviorem nebo tak něco.

5) Co kdyby Lindasa a Izar považovali za vznešenou barvu šedou?
1) Asi by si jich nikdo dál nevšímal, protože jsou totálně trhlí. Ale měli by rádi šedou. Wow. Změna.
2) Pravděpodobně by se odstěhovali z hnědého Mecháče a přidružili se k šedé rodině Asgaarské, se kterou by spojily síly ve velké a vznešené A&A rodině.
3) Oba by měli crush na Rez a hádali by se o ní.
4) Všichni šedí vlci by se ve smečce měli náramně dobře. Měli by za zadkem dva věrné nohsledy, kteří jim obdivují kožich a pějí ódy o tom, jak jsou šedí vlci krásní, zatímco oni mohou žít pouze s podřadným hnědým kožichem. Jen škoda, že ti dva nohsledi tajně plánují, jak šediváky stáhnout z kůže a obléct si jejich kožich na sebe!
5) Nemohli by se podívat na svůj odraz ve vodě.

6) Co kdyby Mecháč byl úplně normální smečka jako každá jiná?
1) On není normální?? Co… co je na něm divného? Je tu snad něco, co vlkům alfy tají??
2) Lol u wish.
3) V tom případě by byl hlavně tak o tři čtvrtiny vlků chudší, protože ze zdejšího osazenstva se normální smečka poskládat nedá <3
4) A on není? O.o
Asi by tady bylo více dospělých vlků různých povah, což by ale donutila Meinera odejít, protože by se s většinou jistě nesnesl. No a vznikl by konflikt mezi assassínama a ostatníma, protože ti by se taky nesnesli.
5) A není? Ale ne. Asi by si prostě styxfamily musela najít jiný švédský stůl.

7) Co kdyby Bianca vyrostla do povahy Elisy?
1) Jistě by z ní byla svědomitá a pilná členka, dokud by ji nenapadlo převzít vládu nad lesem. Pak by ji ale Launee a Therion opatrně vymáčkli z lesa jako bolavý jebák a Saturn by ji dovedl do Asgaaru, aby dělala bordel tam.
2) Tak by z Mecháče vycvičila armádu... trosek a vlčat.
3) Nakonec by vyčkala na správnou příležitost a svrhla by právě vládnoucí alfy! Nastolila by tvrdou tyranii, kdy ve smečce mohou zůstat jen ti nejsilnější členové. Občas by se slitovala nad nějakým malým vlčetem či chorým starcem, aby ukázala, že není jen krutý diktátor. A taky aby nevyplašila všechny potenciální členy, žejo…
4) Asi bychom litovali, že jsme ji povýšili na deltu a dali jí tak přístup k moci. Welp...

8) Co kdyby se Saturnus jmenoval Merkur?
1) Merkur klidně, Pluto už by mě trochu znepokojovalo.
2) Zřejmě by mu bylo předurčeno stát se vynálezcem vůbec první vlčí stavebnice.
3) Jeho kožíšek by byl v šedých odstínech a zkráceně by se mu říkalo Merku. Což by zapříčinilo, že by si z něj všichni dělali legraci hláškami jako: "Máš ji v merku?"
4) Merkur by nikdy nenašel místo v našich srdcích. Taky by asi nenáviděl brouky, žral mech, měl jen tři nohy a jedno oko, vycházel z úkrytu jen za deště a balil svou sestru. Nic moc.

9) Co kdyby mech v lese pálil na dotek?
1) https://images-na.ssl-images-amazon.com/images/I/6148drwosXL.jpg
2) Všichni by hráli zem je láva!
3) Pak by podmínkou vstupu do smečky byla rozvinutá magie země a vlci by se museli pohybovat po lese pomocí lián po vzoru Tarzana.
4) Jedna nekonečná hra Země je láva?
5) https://i.ibb.co/2nYsXn6/ismsnd.png
6) Vlci by museli místo řádného chození neustále hopsat! Chceš dojít do úkrytu? Hop! Chceš vyrazit na lov? Hop! Hop!

10) Co kdyby z Raystera vyrostl normální vlk?
1) Smečka by měla o jednoho schopného člena navíc. Konečně. Už bylo na čase, protože zatím tam těch schopných nebo ochotných tolik vážně není.
2) Lol u wish vol. 2.
3) Vesmír by se zhroutil do sebe, Elisa by utekla s Noroxem, Duncan by se nadobro usadil s Meinerem a Therion by byl konečně šťastný.
4) Vyústilo by to v ozbrojený konflikt mezi Ragarskou smečkou, které by se chtěl pomstít za to, že Sheya nebyla v Mecháči, který bychom vyhráli. Jenže by byli přeživší - konkrétně jedna, Cynthie. A ta by se vydala do lesů Gall, hledat novou pomoc, aby se mohla pomstit. A našla by ji v Asgaaru, který by měl koalici nikoliv s Borůvkou, ale Sarumenem. A společnými silami by obklíčili hory, ve kterých by se nyní nový Mecháč skrýval. Jako první bychom poslali na smrt nová vlčata - Merkura, Alastorosirusenesiriuse a Penny -, než bychom vymysleli lepší plán. Snad by se nakonec vyvinula i atomovka a my, staří vlci, bychom museli splodit nový svět Gall (věřím v Meinerovu plodnost).

11) Co kdyby dvojčata zjistila, že se v jednom chloupku liší? A která dvojčata...?
1) Myslím, že by se konečně zjistilo, že Jaimie je jen výmysl nás všech. Prokoukli bychom ji a pak bychom si úspěšně odstranili ty čipy v hlavě, které nám ji pořád cpou.
2) Jejich telepatické dovednosti podmíněné jejich dvojčetovstvím by přestaly existovat a staly by se z nich naprosto nezávislé osobnosti, jejichž povahové rysy by se desetkrát vynásobily a způsobily rozpad Mechové smečky.
Všechna dvojčata.
3) Až Sirius jednou dostane pořádně přes držku, bude se od Alastora sakra lišit :D (... to samý platí pro Jaimie)

12) Co kdyby měl Therion jedinou molekulu sebedůvěry?
1) Rozbrečel by se, omylem by jí vysmrkal a pak by se nesnášel za to, že jí ztratil.
2) Nejspíš by zavládla věčná harmonie na celé Galliree, společně se světovým mírem.
3) Pravděpodobně by Launee už dávno obskočil.
4) Oplodnil by všechny vlčice, aby byla Mechová smečka silná a plná jeho genů. Zkusil by to i na Meinera a Izara, ale tam by to nebylo za účelem množení... *mrk, mrk*

13) Co kdyby každou zimu Mecháč neexistoval, protože není na mapě?
1) Jako kdyby záleželo na tom, kde se naše bídné existence nachází, pokud jsme všichni stejně jen uvěznění na kusu chladného kamene rotujícího prázdnotou. Uhm... každou zimu bychom se přejmenovali na Bílou smečku, ale vzhledem k tomu, že jsme v prázdnotě, by se na nás nevztahovaly povinnosti jako očůrávání a lov. Takže boží.
2) Hráli bychom v naší speciální kartě a nemohli z území do začátku jara odejít. Nikdo by se k nám nedokázal dostat. A kdyby se tam někdo dostal pomocí teleportačního lístku, nemohl by odejít dřív, než bychom se na mapě znovu objevilil.
3) To je jenom tajná krycí strategie, takhle na útok naší armády vlčat nebude nikdo připravenej... ale pšt!
4) „Podívej,“ hlesla Launee, když se před ní snesla na zem první letošní vločka. Therion zvedl hlavu a sledoval dráhu vločky také, srdce mu těžklo při tom pohledu.
„Doufal jsem…“ začal, ale musel se zhluboka nadechnout, než promluvil znovu. „Doufal jsem, že letos přijde později.“
Jeho partnerka jemně kývla a na okamžik vtiskla svůj studený čenich do huňaté srsti na krku jejího milého, jako by jej tím snad mohla utěšit. „Musíme se připravit. Je mi to líto, ale musíme zpět do močálů. Stejně jako každou zimu…“
5) Každou zimu by se vlci Mechové smečky i spolu s lesem přesunuli do vlastní dimenze! Bylo by to místo, kde by existoval jen a pouze Mechový les a měli k němu přístup pouze členové. I v zimě by tam byla vysoká hojnost a dostatek zvěře. Ideální místo na přečkání zimy!

14) Co kdyby se Shao choval stejně jako jeho bratr Lothiel?
1) Duncan by měl v sukničkářství konkurenci.
2) Asi by to přineslo drama, a já ráda drama, může to Osud zařídit?
3) Už by měl trochu nabalenou Launee (kterou by to ale vůbec nebralo), Lindu a Izara, který by se zamiloval do jeho rezavých částí, protože si moc dobře pamatuje to přísloví o rezavé střeše.
4) Byl by víc sexy a udělal by přesně to, co by udělal Therion s molekulou sebedůvěry.

15) Co kdyby Mecháč nikdy nevznikl?
1) :(
2) Smetánka by i doteď remcala a vznikla by kočovná smečka Styx, která by terorizovala okolí svou arogancí a rýpáním.
Vlčata by umřela v Maharu stejně jako Reeve, Therion by přenesl svoje deprese na Launee a Skylieth by i nadále dělala mrtvého brouka.
3) V tuto chvíli by pozůstatky zakládajících členů už tlely v močále po útoku Godzilly.
4) Nechtěj mě rozbrečet pls :(
5) Svítá. Je krásné jarní ráno a na močály dopadají první sluneční paprsky. Vyhřívají rodinu krokodýlů, která se usídlila v těch vodnatějších částech místní líbezné krajiny. Nepříjemní komáři se snášejí na kohokoliv, koho ještě nesnědla rodina krokodýlů ani nemrtví z vedlejších Bažin. Z dálky sem doléhá řev godzilly.

//Loterie 118

//Poušť Ararat

„Radši bych se nechal překvapit jinými věcmi,“ prohodil jsem. Třeba tím, že by mi někdo přinesl žrádlo až pod nos, postaral by se okolo mě o všechny problémy, psychopaty a pitomý nány, zatímco já bych mohl jenom někde ležet a nic neřešit, protože se mi ani nic řešit nechtělo. „Třeba mezitim někdo na parchanty založim,“ přiložil jsem do ohně. Našěstí to zrovna mohla být jenom Launee s Therionem , což... sice jako nebylo úplně to nejlepší, furt by z toho vzniknul potěr, ale lepší jak další mini Lennie nebo něco podobnýho, co by se mělo pouze zadupat do země a jinak nevnímat. „A určitě to je nejmladší.“ Souhlasil jsem.
Došli jsme k nějakému kaňonu řeky. Hleděl jsem dolů do jejích útrob, ale stále jsem se držel tak nějak ještě na písku, ze kterého se mi nechtělo scházet. Nechtělo se mi do té zimy, která se mi prodírala kožichem, měl jsem z toho osypky. Ale co jsem mohl dělat... Kromě odprásknutí, samozřejmě.
„Nepodobáš se náhodou dost Izarovi?“ zeptal jsem se a trochu s tim i začal ranní provokaci, protože ještě nepřicházela. Život možná lenoch mohl být, ale taky byl docela šmejd, když Delivenovi a Lauře dal řádnou pískovou a mně černou, abych trpěl. Měl vůbec dosah moci až na tu díru, kde jsem se narodil?
„U všech?“ nechápal jsem. Pár z nich bylo vcelku užitečných, takže... tak.

//Říční eso

//Loterie 117

//Oáza (so long my love)

Očividně jsem se zasekl jenom u vzhledu dvojčat a myslel si, že řešíme pouze tohle, ale Lindasa měla na mysli jejich chování. Nestačil jsem poznat nějak moc Alastora, viděl jsem ho vlastně jenom v úkrytu, když jsem tam dotáhl toho ubdákanýho šmejda. „To nevim,“ pokrčil jsem rameny, „znám jenom jednoho z nich, ale jestli jsou oba stejní, tak to bude vážně zábava,“ řekl jsem s lehkým podrážděním, protože jsem fakt nechtěl mít okolo sebe dva úplně stejně ničemný vlky, ale zase to byli bratři, tak byla asi velká šance, že budou prostě stejní a hlavně stejně otravní. Ale nějak jsem s tím dle prvního dojmu nespoléhal.
Lindasa si nějak i postěžovala na dvojčata, což bylo něco, co jsem taky nechápal. Proč jich bylo tolik? Nejdřív jsem nikdy žádný neviděl a najednou rovnou dvoje, ale s tim, že to jedno byl samec se samicí, tak se to aspoň dalo nějak rozdělit. „Tak proč by se měl Život přemáhat s dvěma vzhledy? Prskni jeden a máš to,“ pokrčil jsem rameny a šel už dál mimo poušť, i když se mi do toho zrovna moc nechtělo.
Padla i otázka, proč nevybrat jednoho z těch lepších a to si nechat. U těch barevných jsem měl jasno, mlčenlivějšího Lorenza, druhý zahodit přes řeku, ale v případě těch dvou? Siria jsem znal víc a líbilo se mi, jak štval Lennie, která asi zaklepala bačkorama. Ale Alastor byl ten klidnější a kamarád Saturna. „A necháme si Alastora nebo Siria?“ zajímal jsem se.

//Kaňon řeky