Gallirea - Příspěvky uživatele

Schváleno, vyřízeno.

Vyřízeno částečně
Tentokrát bez pokuty, ale prosím o nastudování pravidel ohledně vlastností vlka.
"Pokud jste dosáhli vrozeného maxima, už si procenta či celé hvězdy do svých vlastností dokoupit nemůžete. Procenta či hvězdy získáte jen účastí na lovech a herních nebo neherních akcích."

Za celou dobu mě nenapadla jediná myšlenka na to, že bych mohl zastavit a nechat to být. Ne, neměl jsem většinu svýho života zájem o to, abych se zapletl do čehokoli, kde bylo třeba do toho dát nějaké svoje pocity a emoce, ale když už jsem to udělal, nechtěl jsem to prostě jenom vzdát.
Hnali jsme se jeskyní, šero a jeho tmavá srst mi moc nepomáhala v orientaci, ale stačilo se hnát za zvukem nohou, které se snaží zachránit si holý život.
V jedné chvíli se mi zdálo i to, že zpomaluje, nebo jsem ho prostě doháněl? Bylo to fuk, byl blízko, stačilo se odrazit, skočit po něm a strhnout ho k zemi, kousnout, skončit to. Biancu a nikoho jiného to nevrátí, ale uleví to? Možná jo, možná ne, bylo mi to jedno, nedokázal jsem racionálně uvažovat, prostě jsem chtěl... pomstu. To, co se mohlo tvářit jenom jako řešení.
Jenže vlk uhnul. Jako by se popadl skalní stěnou. Zabrzdil jsem, rychlost jsem v několika málo vteřinách stáhl úplně na nulu a dívat se do skalní průrvy, kam vlk zapadnul. Neslyšel jsem žádný běh, ale slyšel jsem divné štěbetání, tiché, ale ustavičné.
Vedle se objevila i Cynthie. Neotáčel jsem se k ní, nijak jsem na to nereagoval. Jenom jsem se snažil zorientovat ve tmě, která nás obklopovala. Netušil jsem, co bylo vevnitř. Cítil jsem nějaké pachy, něco jsem i cítil, ale to jediné, co mě táhlo, byl ten smrad šedého. Prostě jdi, proč stojíš? nechápal jsem. V hlavě mi tepala krev a tělo mě začínalo pálit, ale nic nebylo dokončeno. Vyrazil jsem vpřed, pod tlapama mi něco křupalo a mačkalo se, ale moc jsem toho neviděl a to bylo asi lepší. A to jediné, co jsem hledal, byl krk šedého, abych ho mohl obejmout tesáky.

Nechtěl jsem se vytahovat, ale byl jsem rychlejší. Byl to blbej fakt, kterej mě hnal vpřed, i když jsem se předtim kvůli vlastní blbosti rozsekal o zem a klouzal po drsné zemi jako po ledu. Adrenalin mi ale nedovoloval se nad čímkoli zamýšlet, viděl jsem akorát rudě a chtěl, aby tu bylo ještě víc rudé. Té jeho, ta, která byla prohnilá, skoro černá a musela chutnat jako jed. A tohle říkal někdo, kdo neměl nad hlavou svatozář.
První důležité bylo držet se za Cynthií, která se držela šedého. Nemohl jsem tak ztratit nit, mohl jsem se jich držet a jakmile budu blíž, uvidim i ten druhej šedej zadek, kterej odmítal přijmout to, co si sám připravil.
Cynthie mu byla v patách, přes šero jeskyně jsem viděl, jak se blízko sebe motají dva tmavé kožichy, ale jeden z nich sletěl k zemi a byl to ten, který byl dál a patřil tak Cynthii. Netušil jsem, co se stalo, ani jsem to nechtěl zkoumat. Hýbala se, slyšel jsem ji i heknout a ten druhej jí nic nemohl udělat, muselo to být něco jiného, ale nezajímalo mě to. Nechtěl jsem ji ani obíhat, na to nebyl čas, prostě jsem ji přeskočil jako kaluž na zemi a letěl dál.
Netušil jsem, jak je jeskyně obrovská a rozlezlá. Pokud však byla jako ta, přes kterou jsem několikrát lezl, mohla mít desítky proklatých chodeb, kde se jeden lehce ztratí, nebo lehce uteče. A to jsem nebral v potaz. Nějaká únava nepřicházela ani v úvahu. Nebo jo, ať si klidně přijde, ale až potom, co ten druhej bude ležet. Pak mi je jedno, co se stane dál. Teď jsem ale plánoval strhnout ho k zemi a rozdrtit vše, co v těch útrobách nesl.

Vyřízeno

Bylo těžké na cokoli myslet, protože ten stav byl zkrátka bezmyšlenkovitý. Vnímat okolí bylo nemožné, všímat si čehokoli k ničemu a pokoušet se o racionální myšlení? To nemělo smysl. Byl to jenom vztek, který se rozhodl, že převezme ovládání celého těla a nebude hledět na nic jiného. Nějaká lítost, zpytování svědomí a další blbosti mohlo počkat na později, až bude na zemi ležet další mrtvý, ale tentokrát ten, kdo si to zaslouží.
Běžel jsem, moc rychle na to, aby se jednalo o útok, ale bylo mi jedno, co se může stát mně, šlo jenom o to, aby ten druhý dopadl mnohonásobně hůře. Blbě se mi dýchalo a náraz do těla šedivého mi akorát vyrazil z plic poslední vzduch, který tam byl, ale místo toho se mi do tlamy dostalo jeho maso, které tam mělo i zůstat. Letěli jsme společně vzduchem a až v té chvíli mi nějak došlo, že to bylo až moc rychlý výpad. Sletěl k zemi, ale já zrovna tak. Tělo mi klouzalo po drsné zemi a škrábalo mě, ale věřil jsem, že když jsem ho mohl mít v zubech jednou, mohu i podruhé. Krátký záchvěv racionálního myšlení mě upozornil na možné zranění a že bych to měl vyřešit, ale přes veškerou snahu zpevnit své tělo se nic nedělo. Žádná ocelová kůže, která by mě tak ochránila před nárazem do skály nepřišla.
Z tlamy se mi ozvalo bolestné vyhrknutí, ale stejně tak se v tom míchalo i naštvání a odmítání skutečnosti, která před chvílí nastala. Zůstal jsem na zemi, drápy se pokoušel vzteky zarýt do kamene pode mnou, ale odezvou bylo jenom škrábání tvrdé země a vzteklé funění. Je mrtvá a nejenom ona. Prakticky všichni jsou mrtví a to kvůli němu? Kvůli Smrti? ozývalo se mi v hlavě. Konečně jsem i viděl, co se děje okolo. Že se tam Smrt pustila do Života a ten útoky oplácel. Oni byli ti hlavní – co ničili i stavěli, ale také to byli Bohové. A já byl nicka, která se mohla jenom pomstít na tom, kdo se rozhodl, že je pro ničení. Já taky nebyl květinový děcko. Nepřál jsem všem to nejlepší, neopěvoval jsem existenci ostatních, ale ničit se Smrtí? Každýmu, co jeho jest, vydechl jsem a vyškrábal se na nohy s bolestí v zádech.
Cynthie se za ním hnala. Jeli hru kočky a myši a ta malá šedá krysa neměla žádnou díru, kam by se mohla schovat. A navíc mohl běžet jenom jedním směrem, my jsme mohli jít ze dvou. Ale já se tu honit neplánuju, odsekl jsem si předtím, než jsem se zadníma nohama odrazil z místa. Prakticky stejně jako předtim – rychle chytit, rychle složit.

//7 drahokamů

//7 květin

//žLUTÝ PORTÁL (jsem lazy to opravit, ok?)

Bianca se obviňovala ze smrti Lilith. Neřekla ani slovo, myslet si mohla cokoli, stejně tak si mohl kdokoli z nás cokoli myslet. Někdo mohl přemítat nad tim, jak leží na pláži a žere kraba (žral bych kraba?) a taky se to nesplnilo, takže přemítání nad cizí smrtí v tom mohlo mít stejně nulovou roli. “Za nic nemůžeš,” řekl jsem jenom, ale uklidnění to mohlo být dost dobře úplně k ničemu. Co jsem s tim ale měl dělat? Prej bude žít, připomněl jsem si, ale furt jsem nechápal, proč teda musela umírat. Nic nedávalo smysl. Ani to, proč jsem dobrovolně skočil do další magický díry a doufal. Lepší zítřek.
Doskočil jsem jako druhý a to první, co mě udeřilo do čenichu, byla moč. Zápach moči a další kyselé pachy, nad kterými jsem kroutil čenich. A byla tam Smrt v celé její ošklivosti. A někdo šedivej a hnědej. Taky oškliví jak noc.
Do toho všeho tam Smrt pokřikovala něco o tom, že si mají přidat. V tom ničení světa? No, v čem jiném, ale proč konec musel smrdět močí?

Obvykle jsem si uměl udržet až stoický klid a neměl jsem zapotřebí hnout brvou, když mi bylo řečeno něco špatnýho nebo tragickýho. Ale teď jsem toho už měl docela po krk a vyletělo to ze mě docela rychle a přitom jsem se ještě držel při zemi a řekl jenom to nejpodstatnější, co mi přišlo na jazyk.
Cynthia to vzala poměrně hrdinsky, jenom se zeptala na dobrovolníka, z čehož mi začalo tepat v hlavě. Nesnášel jsem dobrovolnickou práci, nesnášel jsem to, že bych měl já sám trpět pro dobro ostatních. Nerad jsem i jiným pomáhal a stejně jsem to dělal, ale dát svůj život? Jestli si Život pamatoval, tak jsme spolu vcelku nedávno měli vtipný rozhovor o umírání a já si byl sakra jistý tím, že ještě zima nebyla a tak se moje umírání nemělo chystat. Zatnul jsem zuby, Bianca začala couvat vzad a schovala se, nic k tomu neříkala a kdo jí to mohl mít za zlé? Všechno jsem řekl já s Lilith, která dostala hysterický záchvat a ani jí to nemohlo být za zlé. Však jsme z tý skupiny, co se vrátila v polovině.
Trochu se rozjela hádka mezi dvěma tmavšíma vlčicema, protože se tu obvinili, že někdo na někoho ukazuje a přichází od Smrti a tak dále. Snažil jsem se to všechno vytěsnit z mozku, protože toho bylo moc ještě se šumem, který mi tam jel a udělal jsem i krok vzad, ale to přineslo akorát drknutí do světle šedé, nad kterým jsem si trochu zasyčel, protože tady toho bylo nějak moc. Nejraději bych vycouval někam úplně do háje smířil se buď s tim, že umřu, nebo tu budu žít v tomhle věčně jasném světě s opičíma příšerama a ničim jinym. Ale ani jedno nešlo, Život se obhajoval, jak tohle a tamto nešlo a nějak jsme se asi měli prostě připravit k tomu, že jeden z nás klekne. Fajn, polkl jsem. Co jiného jsem měl dělat?
Nic jako vždycky. Koutke oka jsem zaznamenal nějakou záři, která šla z Lilith. Magie teda fungovala? Nejdříve mi přišlo, že to jde z ní, ale ta magie šla z ní, jejího nitra, sílila a nakonec ji… roztrhla? Hrdlo se mi sevřelo znechucením a udělal jsem ještě krok do strany s dost zhnuseným výrazem, protože její tělo bylo pryč a zůstala jenom zářící koule, která se přesunula k poslednímu cípu trojúhelníku. “On ji zabil,” hlesl jsem si pro sebe, zatímco Cynthie v tomhle případě byla ta zvučnější. Zabil ji bez našeho rozhodnutí? nechápal jsem a jenom se přemlouval, abych se nezačal klepat.
Objevila se ta díra, která nás dostala sem. Kam měla jít tentokrát? Ke Smrti? Domů, kde se to má bortit? “Drž se vzadu,” houkl jsem za sebe rázně a pak prostě šel, co jsem měl dělat. To byla třetí, problesklo mi hlavou jako poslední. Polovina.

//Fialový portál