Gallirea - Příspěvky uživatele

„Ach, jsem holčička,“ nedokázal si odpustit jízlivou poznámku od vlka, kterýho by nenazval nikdy normálním a určitě by to myslel formou urážky, ale to ten vlk už nějak věděl. Ale co tady dělá, zoufal si ještě pro sebe. Jenže to asi neměl co řešit, měl spíš hlad, zima a únava se na něm podepisovala a chtěl si už nějak odpočinout. První byl ale na řadě hlad. Asi? Chtělo se mu, nechtělo se mu? Sám netušil, takže se nějak rozhodl to neřešit.
Jednou ale zívl a hned na to si protáhl ztuhlý krk. „Možná si prostě půjdu lehnout,“ uznal tak do větru. A klidně i někam do nějaký díry v zemi, kde se mu sice bude blbě dýchat, ale bude mimo dosah jakékoli živé existence, která by na něj mohla zírat nebo hůř – mluvit. „Pokud to tam zas neobsadily veverky,“ dodala ještě se šklebem vůči drobným tvorům, které chtěl trošičku upálit, než si uvědomil, že to není úplně nejvhodnější, co by mohl v životě udělat. A to už pár nepříjemných věcí udělal, ale upalování živých ještě ne a moc se k tomu dostávat nechtěl.
Hodil jenom krátký pohled po Biance, protože se kvůli němu taky rvala někam do hor, kde akorát klepala kosu, protože v jejím slovníku neexistovalo nic jako zásoba podkožního tuku. Lesem se do toho ozvalo ještě vytí, ale jeho mozek na to reagoval možná tak jedním procentem svojí kapacity. Nulový zájem, povědomý hlas, nic důležitýho, radši se teda zvednul, že zmizí do hlubin prokleté nory. „Kdyby zase svět zkusil skončit – nezájem,“ zahlásil ještě, ačkoli to mohlo podrobněji být známo jenom Biance, i když i s Lindasou se jednou brodil podzemím, kde pro změnu byl se Sheyou a ne s Cynthií... Proč vlastně vždycky skončil s jednou z nich? To je fuk, řekl si před odchodem.

//úkryt

Tickets
Nákup
50 drahokamů (Meinere) - 5 lístků
60 oblázků (Lacrima) - 3 lístky
40 oblázků (Nemesis) - 2 lístky

Posty
1. 2. - Post Bouře
2. 2. - Post Meinere
3. 3. - Post Jinks
4. 2. - Post Meinere
5. 2. - Post Meinere

Rozcestník
1. 2. - Závoj Meinere | 5. 2. - Hřiště Meinere
4. 2. - Závoj Jinks | 5. 2. - Hřiště Jinks
4. 2. - Závoj Makadi | 5. 2. - Hřiště Makadi
4. 2. - Závoj Nemesis | 5. 2. - Hřiště Nemesis
4. 2. - Závoj Bouře | 5. 2. - Hřiště Bouře
4. 2. - Závoj Lacrima | 5. 2. - Hřiště Lacrima

Celkem
27 lístků

Nechtělo se mu do ničeho, ale na tom vlastně nezáleželo. Nic nedělání bylo jeho přirozeností, touha po prázdném bílém světě, kde není jediný objekt, bylo jeho ne moc tajnou touhou. Nikdy se tím netajil, ale nahlas to taky neříkal, ale prostě jeho hlava byla mnohdy prázdná, jako natřená na bílo a uvolněná od myšlenek. Někteří to mohli považovat za hloupost, vlk vždycky musí na něco myslet, něco se mu v hlavě musí honit, ale kouknout se do hlavy tohohle, skutečně by tam našli velké vzduchoprázdno.
Naivně si myslel, že touhle schopností dosáhl nějakého vyššího poznání, kterému jiní nemohou porozumět, ale spíše se to dalo svádět na vedlejší produkt arogance a nutkání ignorovat cokoli, co mu je řečeno. Nitky myšlenek a slovní chrchel ostatních se mu totiž odmítal spojovat v maličkých uzlících, aby mu to dávalo smysl a co smysl nedávalo, to zametal hluboko do zákoutí mysli, kde to následně ještě zamkl a zapomněl, kam dal klíč. Ne, tak to vlastně nebylo, ty dveře jsou totiž se zámkem, ale klíč k nim prostě neexistuje. Nezajímá ho, co jiní říkají.
Náhodou. Nějaký kousek jeho nezamčené mysli je vlastně vyhrazený pro drby a klevety, které někde slyšel a potřebuje se o ně podělit dál. Nikdo by to do něj asi neřekl, ale uši mu rostou jako fenkovi, když náhodou zaslechne něco, co by slyšet neměl, případně peprné novinky ze světa. Nejdříve ale musel najít někoho, kdo by mu nějaké novinky řekl, protože mu připadalo, že o novinkách je docela nouze. Není to tim, že by se nic nedělo, přemítal nad tím kysele. Neustále se něco dělo, furt se svět pokoušel zhroutit, ale snad mu nechtěli tvrdit, že se v tom všem nestalo něco zajímavého, co by stálo za zmínku? Nepočítal smrt a zmrtvýchvstání Bianci, u toho totiž nějak byl.

//6 drahokamů

//7 květin

//6 květin

// 7 + 7 drahokamů

Schváleno, vyřízeno

//Zubatka

Cestou zpátky už nějak nemluvil. Jenom lehce přikývl, že jdou zpátky, protože hor měl už docela po krk a furt – od léta skoro nikoho neviděl v lese a byla vůbec otázka, jestli se tam někdo vůbec hodlal vrátit. Třeba dlouho neviděl ta dvě vlčata, co se tam dostala minulý rok. Launee tedy viděl naposledy na lovu, to bylo relativně nedávno, ale pak to bylo už takový otazníkový. Třeba Lindasu neviděl dlouho, ale ta mohla někde dobývat území svýma kecama.
Slézt z hor jim nějak moc nepomohlo. Furt sníh, furt zima, furt tma, nic speciálního a nádherného. Ale furt toho sněhu bylo trochu míň, i když na chladu mu to neubralo. Mohl by ale už zmizet, řekl si jenom tak pro sebe.
Pozitivnější ale bylo, že při vstupu do lesa se už nezdál tolik mrtvý a ani tak nesmrděl sírou a kouřem. Bylo tam více vlků, ne úplně moc, ale furt nějaké pachy a s postupný přibližováním k úkrytu i hlasy. Asi nejvýraznější ten od Lindasy. „Asi máš smečku doma,“ řekl jenom takovým polohlasem k Biance.
Překvapilo ho, i když to nedal nějak najevo, že kromě Lindasy tam byl ještě takovej... no, ne zrovna zdravej a mrštnej vlk, kterýho jednou potkal. Huh. řekl si jenom tak nějak pro sebe, když se tím sněhem tahal blíž k úkrytu. „Slyšim drby?“ houkl k Lindase. Měl rád drby, chtěl drby.

Schváleno, přidáno, mecha noha se svařuje

Schváleno, přidáno

Schváleno, vyřízeno, odznaky později

Schváleno, přidáno.

Schváleno, přidáno