Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vzhledem k tomu, že on se učil za pochodu, co je kappa, delta, gamma, beta a na alfu naštěstí nikdy nedosáhl, těžko mohl komentovat, jak se alfa měl chovat, ale přitom jich už pár potkal. A přišlo mu, že se každá chová prostě tak, jak se chovat chce a není nějaký univerzální chování. „Tak se chovej, jak chceš, ne?“ nadhodil proto s pokrčením ramen svou myšlenku, „chceš tu nechávat cizince na zimu? Fajn. Nechceš nikoho, kdo má šedou barvu, abys tu byla jediná? Fajn. Je to tvoje smečka.“ Ale se zodpovědností se raději nezaobíral. Tu nechtěl ani on, tak nemělo smysl do toho kohokoli nutit.
Celou tu debatu smetl pod koberec tim, ať to nechá na jaro a neřeší to v zimě, když by to venku bylo akorát pěkně na nic. Jemu to bylo jedno, nemoc pro něho byla cizí, uměl se zahřát, žil na rybách a hlavně celý ten život znal dlouhá léta, ona ne. S něčim pomoct mohl, ale mentální podpora u něj byla stejně pod bodem mrazu jako ta teplota.
Velkého přivítání se jim nedostalo, ale bylo mu to fuk. Saturna už viděl, Siriuse nebo Alastora znal, menší šedivej se tvářil, že ho někdo narazil na kůl. „Problém měla možná v hlavě,“ zamrmlal nemístnou poznámku do Saturnových otázek, než se zastavil.

Hello,

jako druhou várku prosím:
1x zlatý ticket - modifikace zdarma pro Makadi
1x stříbrný ticket - spešl magie zdarma pro Makadi

1x bronzový ticket - 25 perel pro Jinkse
3x bronzový ticket - 3x25 perel pro Bouři

Meinere prosí ovlivnění citů
Makadi hledá lásku na celý život (♂)
Nemesis hledá lásku na celý život (♂ x ♀ x ?)
Bouře hledá lásku na celý život (♂)
Pinču hledá nová přátelství / něco špatného

Neplánoval nikdy nikomu říkat, co by měl dělat, ani v tomhle nechtěl moc radit a dávat svoje názory, protože nechtěl pak mít na krku, že něco takového navrhnul. Takže chtěl mluvit jenom neutrálně, spíš nadhazovat další otázky a myšlenky a ať si to rozhodne sama. „Proč ti to podle tebe nejde?“ padla od něj ta další otázka, když šli někam dál. Neměl moc co říct, poslouchal to tak na půl, spíš se zarážel nad chováním té vlčice, ale zbytek mu mohl být jedno. Spíš přemítal nad nějakym budoucím rozhovorem Saturna s Biancou, protože se to snad bude týkat i jeho a to mu dělalo docela bordel v hlavě i žaludku. Ale já bych ji tu nenechal, podotkl si pro sebe. Měl rád jakýsi pořádek v životě a mezi to nepatřilo ponechávání cizáků na území, kteří tu mohli dělat, co si chtěli.
Mezi stromy se první ozývaly hlasy ostatních, rozpoznal tam Saturna a pak jeden ještě někdy slyšel, ale kdo ví kdy. Jenže pachy tam byly tři. Eh, povzdechl si, ale aspoň to oddalovalo ten rozhovor? „Jestli ale můžu něco navrhnout,“ řekl ještě předtim, než byli ostatním na doslech, „tak bych tohle rozhodnutí nechal po nejhorší zimě.“ A pak už raději mlčel.

POZOR
Jedná se o kombinaci herní a neherní akce, pro lidi na osudovce není možné se zúčastnit

Naštěstí mu šlo dost dobře držet kamennou tvář, přes kterou toho mnoho nepřešlo. A to i přitom, jak poslouchal tu černobílou vlčici vykládat o tom, jak byla otrokem ve vlastní smečce a nejdříve se přidat chtěla, pak se přidat nechtěla, hledala jenom azyl a prostě... pěkné pořízení. Ale nechá ji tu, přemítal a přešel tím nějak od poslouchání k vlastnímu monologu v hlavě, nad kterým tam přemýšlel, když se opíral o strom. Zima to byla nechutná, o tom žádná, venku to příjemný nebylo – a on se tam přitom tolik hrnul –, Bianca se rozhodla tu nechat cizáka jenom, aby jí pomohla, ale přitom furt chtěla jít tam ven? Nechce, řekl si rázněji pro sebe, protože tomu nijak nevěřil a ani tomu věřit úplně nechtěl. Dřív byl život poměrně jednoduší, napadla ho ještě jedna věc, zvedl pohled mezi stromy a chvíli jenom tak koukal na oblohu. Určitě byl lehčí, všechno bylo lehčí, nemusel se zajímat o ostatní. Oficiálně snad členem ještě byl, ve svojí hlavě už ne, už se toho všeho vzdal, aby našel nějaké to svoje v uvozovkách štěstí v samotě a přitom furt dělal pravý opak, jak samoty dosáhnout.
Přemýšlel nad tím do té doby, než na sobě ucítil pohled. Sklopil zrak, chvíli mlčky sledoval Biancu a jenom následoval její pokynutí hlavy a šel s ní zase o dům dál. „Takže,“ odkašlal si po chvilce ticha, „tohohle se vzdáš?“ Moc netroškařil, udeřil rovnou do středu, stejně nebudou mít moc času se o tom bavit.

Hello,
zatím prosím o:
3x bronzový ticket = 75 perel pro Bouři

1x stříbrný ticket = stříbrná tajná myškavěc

Povaha

vzhled

Povaha

Povaha

//Nutně na mě nečekejte, jenom sem občas skočim s postem do loterie

Měl bych pak říct, že zmizim? Předtim nebo potom, co si s nim bude chtít promluvit ona? přemítal nad tím, pohled upřený někam do prázdna, jako kdyby tam s těma dvěma vůbec nebyl. Potřeboval na chvíli vypnout, neměl moc zájem se motat do cizích záležitostí, ale zase měl plnou hlavu věcí, nad kterýma uvažoval. Byl rozhodnutý zmizet? Zcela určitě, chtěl se vrátit ke svojí samotě, která mu chyběla. A odejde tedy? padla mu jedna otázka, přičemž se podíval na Biancu. Dokončili vůbec tuhle debatu? Spíše ji vyzval, aby to doopravdy řekla nahlas tady na tom místě, ale pak to nějak trochu umřelo a... těžko říct. A když neodejde? padla další věc s dlouhým výdechem. No tak to bude vztah na dálku. Nebo to vzdá a zůstane tam. Nebo se všechno úplně zas otočí.
Po chvíli je nějak Saturnus rozdělil, takže šel s Biancou, ale nějak protestně si sedl o kousek dál, opřel se o strom a sledoval ji, jak si snaží poradit s černobílou. Nejdříve se snažila být tvrdá, pak trochu změkla, ale... dělala alfu. Tak, jak měla. No uvidíme, pokrčil nad tím symbolicky rameny a pozvedl jenom zvědavě kůži nad očima, když si všiml, že černobílá otáčí očima k němu.

Teda jako jednu z největších výhod jeho odchodu bral to, že už do toho úkrytu nemusí. Nesnášel ho, nesnášel veškeré stísněné prostory, kde neměl nad hlavou oblohu. „Ne,“ řekl krátce na nabídku úkrytu, „nesnášim jeskyně a díry v zemi,“ přiznal, ačkoli na něm vždycky bylo vidět, jak nerad tam lezl a zadržoval v chodbě dech, dokud necítil alespoň trochu úlevu, když se prostor roztáhl. Ale stejně to tam pro něj bylo moc malé a nepříjemné.
„Na průměrnosti není nic špatnýho,“ pokrčil ještě dodatečně, ale neměl k tomu co dalšího říct. Vždycky někdo musel být průměrný a jestli se té role měl ujmout? Neměl s tím problém. Však průměrnost, rovnováha, to všechno na něm bylo vidět... no hned?
Kdyby měl trochu schopnosti předstírat veselí, život by byl jednoduší, ale prostě stál jako kus solného sloupu, Bianca se vítala se Saturnem a on tam prostě čekal. A řešili do toho ještě cizince, které zase on neřešil, už to (v jeho hlavě) jeho starost nebyla. No, teda do chvilky, než požádal Biancu, aby se šla podívat, kdo je ten další a on tam mimoděk padl taky. Eh, povzdechl si v hlavě, protože si sotva sednul a místo toho se hned měl postavit. Ale čekal na nějakou výzvu Bianci, samotnýmu se mu nechtělo jít.

„Nějak o ty věci nestojim,“ namítl, „jenom mi šlo o to, ať se blbě neptají, co jsem zač.“ Mohl nad tím uvažovat napřed, že se něco prostě podělá, že změna nikdy nebude bez blbých keců jiných, ale dělal to pro sebe a ne pro ostatní.
I kdyby mohl říct, co mu je, asi by to neřekl, ale v téhle chvíli netušil, co s ním je. Přišel si prostě divně, něco bylo špatně, na okolí, na něm, na světě, ve kterym léta chodil a furt si nezvykl, jak se věci mají. Zkusil se zhluboka nadechnout, jestli mu mozek nevrátí nějaký střípky inteligence, ale zůstávalo tam vzduchoprázdno. „Asi ne, nemám prostě rád zimu,“ vysoukal ze sebe bez lži, protože fakt nebyl zimní fanatik. Přišlo mu to jako období výběru, kdy se ukáže, kdo má a nemá nárok přežít a furt čekal, kdy to bude on. Protože to jednoho krásného dne on bude a stane se to v zimě.
„No,“ odkašlal si, aby dal věcem váhu, „nikdy jsem si u sebe nevšiml náznaku opaku. Ale spíš bych řekl, že jsem bolestivě průměrný jedinec.“ Na chvilku se nad tím i zamyslel, ale udělal někdy něco chytrého? Ne. „Radši bych tu snad i počkal,“ zamrmlal si pro sebe, zvedl pohled mezi koruny stromů a zastavil se. V lese bylo až bolestivě moc pachů, neměl to rád a teď už tuplem ne. Nějak dokázal za léto mentálně zestárnout tak o deset let.
Hlavně v něm šrotovalo, jestli... chce, aby se to vědělo? Jestli někdo má vědět, do čeho se vrhnul? Respektive Bianca. On byl za zenitem, neměl kde ztrácet čas, moc ho neměl. To ona marnila mládí na... kusu obživlého dřeva. Mlčel, dlouho neodpovídal, mezitím i zavyla a on furt nic neříkal, protože netušil. „Jak chceš,“ hlesl nakonec. Co by mu udělal? Zmlátil ho? Tomu nevěřil. Zle se podíval? By se rozpadl.
Nějakou dobu trvalo, než se Saturnus objevil, ale když se vynořil mezi stromy, dokonale vyjádřil svoji osobnost v nadšení k sestře a otazníkovém chování k němu. Jenom pozvedl hlavu, že ho nějak zdraví, ale nic neříkal. Neměl tušení, kdo tu všechno má být.

//Východní hvozd

„Ne, nechal jsem to na nich, ať si myslí, co chtějí.“ Nikdy ho nebavilo lhát a vymýšlet si nějaký kraviny, takže jenom řek tuhle jednu blbost a nic víc, už tak to bylo dost. „Jindy jsem zas tvrdil, že jsem prostě zprsklej ze dvou... Což je asi i pravda,“ dodal po krátkém zamyšlení, protože se přeci jenom rozdělit uměl. Tedy až v dospělosti a přišlo mu to divný, když se jedna polovina chovala jako samice (a byla samice), ale občas to neslo výhodu, když potřeboval někoho k sobě na pomoc a přitom nechtěl nikoho jinýho poblíž.
Les se už jistě blížil, po sakra dlouhý době a čím blíž byl, tím divněji mu bylo. Nějak se kroutil, tupě zíral před sebe a snad se cítil i provinile? Že by měl přijít, aby oficiálně odešel, zamával ocasem a sem tam přišel otravovat. „Fajn,“ vydechl k lovu. Pokud by to byl zajíc, beztak by se toho nezúčastnil a prostě by počkal. Nebo by si našel mezitim něco pro sebe a asi bylo zřejmé, po čem by šel.
„Můj humor vždy korespondoval se mnou,“ opáčil až dotčeně, že by měl být nazván hloupým. Ne, měla pravdu, byl takový. „Aspoň to nesmrdí,“ dodal ještě v rámci prdů.
A pak přišel ten les. Zastavil se, zamračil, nějak netušil, co dál a kam dál. Zhluboka se jenom nadechl, koukl na stromy okolo sebe, jednou na prázdno klapl zubama a pak hodil pohledem po Biance. „Nechci znít hrubě,“ odkašlal si, protože zcela věděl, že hrubě vyzní, „ale můžem o tom teď pomlčet?“