Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Březen | 3 | Twix

Mohl se zeptat, koho zabila v mezičase, ale asi by byl trochu smutný, protože se pak nedoplazila za ním, aby j pofoukal to bebíčko. Teda, pomáhat nechtěl, v tom měla pravdu a i to zmínila, ale dělal víc věcí, o kterých tvrdil, že je dělá nerad. A tohle ho docela bavilo? mohl si dát na hlavu blikající světlušku, když by měla Styx namále a běžet tryskem až k ní, všichni by mu museli uhýbat z cesty a měl by i možnost přeskakovat víc než jedno území. „Jsem zklamán, selhal jsem jediný smysl svého života,“ pronesl teatrálně a musel ji sjet pohledem, jestli nenajde aspoň nějakou třísku v tlapičce, kterou by mohl vytáhnout. „K čemu jsou tyhle seance, když ti ani nemůžu vymáčknut jediný pupínek?“
Samolibě mávl tlapou nad tím, jestli pomáhá nebo nepomáhá, „já toho vždycky nakecám,“ dodal. Dodal docela lež, však toho moc nenamluvil, ne?

Kromě kořene, který se omotal okolo Alastorova krku, se pod ní také začala propadat země, pohltila ho a snad by ponořila i celého. Bohužel se tak nestalo, mohl dýchat, mohl furt mluvit, říkal ty svoje nesmysly, které černobílého nutily zatínat čelist, až ho z toho bolela hlava. Povolil sevření kořene, ale furt ho nechal okolo krku, protože už teď se nemohl hýbat a ani se odtamtud nechtěl vyhrabat. Tak ať tu chcípne, řekl si pro sebe a trhnul krátce pohledem k Saturnovi, který je popoháněl pryč, aby šli z očí (protože v téhle chvíli už zjizvený idiot nemohl). Zdálo se, že ostatní už ani ten bolehlav netrápí, ale furt to byla věc, za kterou by mu nejraději dupnul na hlavu, ačkoli jeho hlava nebolela ani sekundu. „Jo, nejspíš jo,“ přitakal rozmrzele. Šedivý se snažil Alastora vyhrabat, možná čas tak akorát zmizet.
Otočil se k Biance, ale moc nečekal na nějaký souhlas nebo ne, spíš ji tak tělem donutil otočit, aby šli někam pryč, aspoň dál do lesa od nich. Skvělý nápad jít do společnosti, odsekl si pro sebe, v chůzi otočil hlavu, jestli je furt Alastor v zemi, ale ještě asi chvilku bude.
„Je to už dobrý?“ zeptal se raději.

Březen | 2 | Stix

Vřelé setkání po dlouhé době bylo započato právě tím, jak moc dlouho se neviděli. Párkrát nad tím lehce pokynul hlavou, že tomu tak skutečně je, ale nekomentoval to. Co by řekl? O tom, jak moc se jejich život změnil, si mohou říct později, až k tomu nějak přijdou. „Styx,“ řekl místo toho, když ona řekla jeho jméno. Docela poetické to celé bylo. Ještě k tomu nějaký západ slunce a vřelé obejmout po tak dlouhém setkání, klapka, konec scény.
Ušklíbl se nad poznámkou, kdy se asi tak naposledy viděli. Posadil se s mručením, jak nad tím přemýšlel. „Nebylo to na sopce, když si zabila nějakou tu alfu?“ zeptal se, protože si už fakt nepamatoval, kdy měla rýmu a kdy křídlo v háji. Možná to bylo s tim křídlem. „Co tě bolí tentokrát? Pofoukám a zavážu,“ nabídl se s převážením váhy na jednu tlapu, „pusinko na čelíčko k tomu? Ale nevypíchni mi oko, moc jich už nemám.“

Březen | 1 | Styxa

Jak krásný den na to být sám. Někde se fláknout u jezera, nic neřešit, prostě jenom chvilka klidu a nic víc. Anebo jít k jezeru, najít tam otrhanou slepici, která zažila srážku s jelenem a možná už má prostě kompulzivní potřebu být zajímavou. Druhá volba zněla zajímavěji.
Naklonil hlavu do strany, sledoval ji zezadu, ale stačilo to, aby ji poznal. Neměl potřebu zjišťovat, proč to se sebou jiní dělají, asi na to byl moc starý. Vypadalo to, že se sama sledovala a byla zaujatá svým odrazem. Nedupal, ale nešel vyloženě ani potichu a jako vždy nezdravil, to nebylo v jeho povaze. Prostě si tam nakráčel, stál kousek od ní a sledoval ji jedním soudivým okem. Co dál? napadlo ho. Ještě mohla mít třeba ploutve nebo... žábry? Ostny jako ježek.

Dej si sám voraz, zavrčel na Alastora jenom v duchu, protože měl pevně zatnuté čelisti v křeči z celé té situace, která se akorát více a více vyhrocovala. Saturnus se to celé snažil nějak uklidnil slovy, že si má jít Alastor na chvíli lehnout, šedivý doslova fialověl vzteky a div mu z toho všeho nerupla žilka. Bianca se hroutila, to měli v rodině, ale neměl čas se tomu věnovat, i když mu z toho faktu div sama nerupla žilka. Chtěl se zbavit Alastora, nejraději by se odpráskl do neznáma, aby před jeho existencí zmizel, ale to tady nepřipadalo v úvahu. Zhluboka se nadechl, Alastor totiž couvnul a měl snad pocit, že se to uklidní, jenže to byl dobrý špek na který skočil.
Udělal krok do strany k Biance, že ji otočí a půjde s ní pryč, protože si v té chvíli ještě myslel, že to bude v pohodě, ale hnědý se nějak obořil nad svým vlastním ústupem a místo nějakého dalšího odklizení s pohledem na Meinera udělal něco, co ostatní podlomilo v bolesti – kromě něho. Rychle cuknul pohledem po všech, kteří se krčili v bolesti a Alastora to nijak nevzrušovalo, místo toho jenom navrhoval nadále tu procházku, která by pro něj momentálně mířila možná tak do limba.
Něco v něm bublalo, to, co tam nebylo často, ale už toho bylo tolik, že mu to stačilo. Otočil pomalu pohled k Alastorovi, kdyby měl vidět zorničku, byla by tenká jako nit vzteky. Ze země vystřelil jeden tenký kořen stromu a omotal se Alastorovi okolo krku. „Poslouchej kamaráda,“ zasyčel proti hnědému vlkovi, než se kořen stáhl k zemi, aby uzemnil Alastora.
Dvakrát se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, než svoji pozornost zaměřil na Biancu. „V pořádku?“ vylezlo z něj pološeptem.

Ano, ale podobně i jarní magie ovlivňuje emoce a zimní magie mění počasí, takže jsem brala, že výjimečné magie mohou něco málo přebírat z něčeho jiného

Idea číslo dva

Jarní magie má schopnost Amorka, zimní se pojí s Vlčíškem, Nemrtvých s Mrtvolkou, takže zbývá Osud pro letní magii

Nižší lvl magie by dovoloval vycítit situace, které se vymykají kontrole, ale byl by to spíš šimrání, které upozorňuje. Postupně možnost se těmto situacím vyhnout (na území padne osud, který říká, že každý, kdo tam je/projde, bude tři posty muset psát pozpátku → vlk vycítí nebezpečí a může se mu magií vyhnout, aby na něj nepůsobil, ale nefungovalo by to na tresty), nejvyšší lvl by byl zkrátka bonus štěstí.
Vyšší lvl by mohl ovlivňovat vlkovu účast na herních akcích (by se nějak muselo vymyslet → měl by více inner infa od pořadatele akce?), mohl by se vyhýbat cellogalli akcím (na nižších lvl by se dokáza vyhnout třeba bouřce, rozvodněné řece, vyšší/nejvyšší lvl by zafungoval jako jednorázová imunita a nechytil rýmu → jednorázové, pokud se tomu hned v dalším postu vystaví znovu, už to chybí)
Vlk by vycítil jen zásahy Osudu, zásahy od ostatních by mu byly nadále cizí.

Magie Času přišla s Kontinuem, který představuje vesmír a zároveň je Kontinuum bezpohlavní bytostí, tak nebyla by možná trochu... formující magie?

Nějaká možnost nechat znehmotit kousek svého těla (ale ne celé), takže se vlk vyhne útoku, dostane se z místa, kde se zasekl, atd. Vlk nemůže měnit tvary na něco jiného (třeba si z tlap dočastně udělat ploutce), dokáže svoji tlapu na nějakou dobu protáhnout, zkrátit si uši, čim vyšší lvl, tím větší prostor, jaký může formovat do jiného tvaru/znehmotnit
Nemohlo by se jednat o trvalou změnu, nešlo by se měnit do jiného vlka/zvířete/předmětu.
V podstatě magie dočasných fyzických modifikací

Málo kdy cítil diskomfort. Většinu času i všechno okolo něho mu bylo jedno, ale tahle situace mu byla nepříjemná a nejraději by začal jako spratek kopat okolo sebe, aby všichni udělali aspoň tři kroky dozadu a dali mu prostor. Teda aspoň Alastor, který se sunul blíž a ten šedý, který se sunul k Alastorovi, ale tím se sunul i blíž k němu. „Rozumíš slovu soukromý?“ odsekl stroze na vlka, div už nevypálil tlapou, aby mu hlavu otočil dozadu jako sově.
Alastor ještě vypálil proti šedému, že s ním se projít nechce a zase se sunul blíž k Meinerovi, do čehož už nějak skočil i Saturnus, který uznal, že nebude Alastor úplně nejzdravější, „jo, je mu špatně ze zimy, vem ho do úkrytu,“ řekl hruběji, až skoro příkazem Saturnovi. Znal ho, s nim by snad mohl jít, ne? „Já zas vezmu na vzduch Biancu, taky je trochu bledá,“ kecal, ale dávalo mu to aspoň nějakou možnost od sebe dostat hnědého, kterého fakt nechtěl poblíž sebe a zároveň mohl zařídit to, aby měl důvod být s Biancou sám. A taky tim trochu oddálil fakt, aby si Bianca mohla pokecat se Saturnem?

Ne jeho vkus tam bylo přesně o tři vlky víc, než kolik dokázal snášet ve své blízkosti bez toho, aby mu přišlo, že se mu z toho dělá mdlo. Neměl ale kam jít, však si už v tom lese připadal docela jako cizinec a to oficálně nic neřekl. A cizinec by neměl po lese chodit bez doprovodu, v jeho případně s Biancou, která však byla zažraná do rozhovoru se zaprdnutým šedivým, který toho moc v životě nesněsl. Saturnus zas Alastorovi nabízel, že tam může přes zimu zůstat a z lesa se tak stalo odkladiště těch, které zima nechtěla. A ona se ptá. jestli dělá špatně, mlaskl si pro sebe, protože její bratr dělal očividně to stejné.
Periferně si nemohl všimnout, že se Bianca vzdálila, protože nic jako periferní vidění už neznal, ale za to viděl, jak si k němu nakročil Alastor a vyškemrával si u něj... procházku? Huh, ošil se zaraženě a pohledem raději cuknul do strany, jestli se vůbec mluví na něj, ale muselo. Všiml si u toho také toho, že Bianca ucouvla dál a tvářila se jako hromádka neštěstí, do které skákal Saturnus, že by se spolu mohli jít projít, protože s ním stejně chtěla mluvit.
Najednou toho bylo moc, šedivý visel pohledem na Alastorovi, Bianca před zhroucením, Saturnus po sedmi minulých zhrouceních, ale teď se držel a Alastor jak fláknutej zas visel pohledem... na něm? Fuj.
Pak ho napadlo, že to je asi kvůli tomu, jak měl vyřídit, že odchází, ale to už řešit nechtěl. „Mám teď něco na práci,“ snažil se Alastora odehnat, protože jeho deníček aktivit byl naplněný k prasknutí, ale všechno to bylo zacpané slovem "volno". Ale jak tak cukal jedním okem okolo sebe a z celé situace mu začínalo být divně, chtěl prostě jenom Biancu někam odsunout a vrátit se k původnímu plánu, od kterého ji odrazoval celou dobu. Někam zmizet, něco udělat... A mělo to smysl po té době odrazování? V hlavě mu nějak bublalo, rozhlížel se okolo, přemítal, něco chtěl udělat... Nějakou kravinu, která pro něho nebyla přirozenou, ale to nebyla celá ta chvíle, ze který by se chtěl vykroutit. Nechtěl tam zůstat s tím podrápancem a záprdkem. Teda záprdek ani na procházku nebyl zvaný a on do háje na žádnou procházku nechtěl. „Něco soukromého,“ zamrmlal nesrozumitelně ke svojí výmluvě, než střelil jedno oko po Biance.

Velké krásné setkání, nijak to asi nemohl nazvat. Byl tam... Alastor nebo Sirius, jeden z nich, ale protože se hned nechoval jako hovado, asi to byl Alastor, to byl ten vyklepanej. A ten se znal se Saturnem, takže velké obnovené přátelství. Potom tu byl menší šedej, který měl asi střevní problémy a ten se zase znal s Biancou. Vlastně v tom byl systém, hnědý znal hnědého, šedý šedého a koho znal černobílý? Nikoho.
A že mu to bylo vcelku jedno.
Jeho krásná poznámka o tom, že vlčice měla jediný problém v hlavě zůstala bez poznámky, což ho docel bodlo u srdíčka, vysloužil si jenom jeden úšklebek od Alastora a pak nic jiného. Pak se někdo může ptát, proč moc nemluví, když ostatní ani nemají smysl pro humor, aby mohli ocenit jeho dokonalé vtipy. Od Alastora se mu však dostalo nějakého díku za něco, co řekl, nad čímž musel mlčet, protože mu chvíli dotékalo, co vůbec vyřídil za zprávu. Jo tohle, cvaklo v něm s pokrčením ramen, „za málo,“ mlaskl.
Bylo tam docela moc společnosti na jeho vkus, ale víceméně se každý zdál, že má nějaký vnitřní problém, který mu úplně nedovoluje muluvit, takže tam neřvali přes sebe a vcelku to ušlo.

Vzhled: Kaya
Povaha: odin

Vzhled & povaha: Kaya

Vzhled & povaha: Jasnava

Vzhled: nikdo
Povaha: Kaya