Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Kdyby měl oko jinak zbarvené než okolní srst, možná by bylo znatelné, že kouká trochu vyvaleně. Naštěstí jednotlivá barva skrývala dost jeho vzácných emocí, ale nervozitu úplně zahrabávat pod koberec neuměl. Seděl tam jak u soudu, koukal na Launee, která ležela na zemi, neřešil, že se jakou dobu neviděli a chvíli i uvažoval nad tím, proč nešel někam dál, když se zcela evidentně dostal tam, kde to stejně nezvládne
Před pár dny jsem chtěl odejít, odpověděl jí v mysli netušíc, jestli umí cizí myšlenky slyšet, ale s tím si taky moc velkou hlavu nikdy nelámal. „No, jsou tu vesměs stejní vlci,“ řekl neutrálně s pokrčením ramen. Minimálně mu nepřišlo, že by se nějak měnili, někteří přibili, třeba Saturnovi prapodivní potomci. Nebo minimálně jeden prapodivný. Měl vůbec říkat, že existují? Buď o nich ví, nebo by to měla zjistit od Saturna. Více nějak neřekl, výřečnost nebyla jeho silnou stránkou.
Ale pak přišla otázka, kde bojoval s "měla by to slyšet od nich" a "rád vykládám drby a soukromí mi je cizí", protože se toho stalo docela dost? Ať už ta vlčata, tedy její vnoučata, tak třeba to, že Bianca umřela a vrátila se. Že tak nějak smýšlí o Biance jako partnerce, že... no to je asi vše, docela se soustředil poslední dobou na sebe. „Občas to dřelo,“ odpověděl s výdechem, „ale teď je to všechno... v pohodě,“ dodal. Alastor snad vypakovaný mimo les, žádný problémy, takže snad? „Co... ty?“

„Odsunu se radši do lesa,“ zamrlal hned na to Biance, protože očividně byl na pohled problémový, že nemohl ani sedět před omladinou bez toho, aby z toho bylo nějaký drama. Protočil nad tim posledním okem a pomalu se začal sunout hlouběji do lesa, ve kterém tedy mohl být, protože se do něj teda vrátil.
Že byl někde nechtěný moc nevnímal, ego nijak neutrpělo, spíš uvítal chvilku, kdy si mohl srovnat nějaké myšlenky a zamyslet se nad... vším? Trochu v něm furt vřel Alastor, kterého by prokopnul střechou, která ani v lese nebyla, neměl tušení, jak se k Biance chovat a jak se... vlastně chovat obecně ve světě. Protože to celou dobu bral tak, že svět ho považuje za takovou bonusovou postavu na pozadí, která nikoho nemá, jenom hubu plnou blbých keců a nic víc. No a najednou někoho měl a byl to někdo ze skupiny, se kterou trávil poslední léta a... nemělo to všechno být divné? Nebylo mu příjemné v žaludku, že by to měl říct nahlas, protože to podle něho bylo špatné. Ale nedokázal říct proč?
A když mizel, protože na to nechtěl myslet, mezi stromy zahlédl hnědou srst a pach, který znal. A zcela určitě mu nepomohl v tom, aby před vším utekl, protože se takhle mohl naopak dostat přímo do jámy lvové. Zastavil se, hleděl mezi stromy, zhluboka se nadechl a pomalu vyrazil za Launee, kterou taky sakra dlouho neviděl.
„Hej,“ řekl krátce, což byl překvapivé, protože on nezdravil. Zastavil se v dostatečné vzdálenosti od ní, bylo mu nějak nepříjemno na hrudi a raději si sedl. Není vlastně její matka... nějak? přemítal.

SWIPE (16. - 25. 4.)
https://imgur.com/a/DM1yxS9
Zde máte seznam všech přihlášených, které nyní můžete soudit a hodnotit.
Pro připomínku:
• zasíláte do stejného vlákna jako přihlášku za každý charakter zvlášť
• hodnotíte stylem - (nezájem), + (zájem), ++ (super like, nárok pouze 1x na postavu)
• seznam zasílejte tak, jak jsou postavy v galerii, u sebe dáváte automaticky -

1. Jaký nejlepší moment jsem s tímto charakterem zažil?
Upřímně nemám tušení.

2. Čeho nejvíce lituji a proč?
Řekla bych, že ničeho. Celých deset let ten charakter pracuje na tom, že prostě jde vpřed a bere to, co hra přinese. Věnovala jsem se mu dost, i když někdy víc, jindy míň, ale stále tu je, i když jsem chvíli myslela, že už ne a akorát jsem lidem přidala práci.

3. Jaké další vylepšení plánuju?
Reálně může získat tyhle věci: lesní strážce, druhý přívěsek jako výhru a potomky. Lesní strážce mě neláká, u vzhledově má být neobyčejně obyčejný a potomci třeba budou. Takže už jenom jednu věc a nic víc.

4. Koho ještě musím potkat a proč?
Sionna, Styx, Launee, mohl by zjistit, že je Morfeus mrtvý a zrovna tak Laura. A taky bych uvítala solo hru se Saturnem, just for kombinaci šikany a studu.
Jo a Mitsurugiho, jinak to budu poslouchat na discordu.

5. Co bych za tento charakter chtěl stihnout do konce roku?
Nic výjimečného.

6. Čeho chce můj charakter dosáhnout a proč?
Míru. Ne světového, ale jeho osobního, protože mu furt a stále jsou všichni ukradení.

7. Co je jeho hnacím pohonem?
Rybičky.

8. Kdo je v jeho životě důležitý a proč?
Bianca, protože musí a furt to moc nechápe.

9. Nastal v jeho životě nějaký důležitý zlom?
No, po sedmi letech existence se přidal do smečky, po jedenácti si našel partnerku, to jsou docela velký zlomy.

10. Jaký vliv na něj měla Gallirea?
Získal větší náklonost k magiím, ale jinak je charakterově stále stejný.

11. Co ho nejvíce traumatizovalo?
Když zabíjel, což se stalo už třikrát, ale dvakrát o npc vlka na osudovce.

12. Kterého vlka vážně nesnáší a proč?
Suzume, otravný. Belial, ne protože byl na straně Smrti, ale protože tam umřela Bianca a on byl na ráně. Elisa, protože vymazala Sionnovi vzpomínky. Megan, napadla ho bez důvodu.

13. Jak by seřadil smečky dle jeho ochoty se k nim přidat?
1. Mech
2. - 7. Asgaar, Borůvka, Buk, Cedr, Sarumen, Vrba (abecední pořadí, ne preference)

1. Kolik dalších charů mám v hlavě a kolik jich přivedu k životu?
Mám jeden a vim, že to bude overkill, ale mám dost času, než na něj dosáhnu. Po jiném netoužim, i tenhle bude obyčejný a nic extra.

2. Který charakter je můj nejoblíbenější a proč?
Meinere, psaní za něj je jednoduchý, furt mi přijde, že na Gall není charakter, který by měl tak moc na háku jako on a dala jsem do něj vše, co šlo, ale furt ho držim na normální úrovni.

3. Který charakter mám rád nejméně a proč?
Bouře. Buď byla špatně uchopena nebo vůbec do světa nesedla a já tomu nepomohla. Přijde mi furt cizí a neumim ji dostat tam, kam bych chtěla a jsem v tom už dost ztracená.

4. Který charakter by bylo nejtěžší "dropnout" a proč?
Asi Jinks, protože toho má taky dost a už jednou jsem o něj nedobrovolně přišla.

5. Co si o sobě myslím jako o hráči?
Že jsem drzá, rejpavá, na všechno musim mít názor a projevit se, neumim si vybrat strany a budu rejpat do každýho, kdo mi přijde pod ruku, ale dám mu taky návrh, jak udělat věci jinak. Jsem osina v zadku, furt online, těžce náladová a pamatuju si o lidech nechutný detaily, na kterých potom stavim teorie, které mi kolikrát vyjdou.
Taky si myslim, že mi furt na týhle hře záleží a pokud rejpu, tak jde o to, že chci věci posunout vpřed.

6. Co bych chtěl na Galliree změnit (pravidla, vzhled, ceny etc.)?
Omezení speciálních magií, kdy se ne vždy vyžaduje omezení/boj vůči dané magii. Nelíbí se mi, že Jezero je herní a můžou se tak hrát dvě hry naráz. Vadí mi nerovnováha odměn v akcích.

7. Který charakter, váš nebo cizí, bych zakázal a proč?
Nechci zakazovat ničí charakter, ale navazuje to na omezování magií, proti kterým nelze bojovat.

8. Které pravidlo mi přijde špatné a proč?
Nemám ráda pravidlo přeskakování jednoho území, protože jsem líná.

9. Existuje nějaký důvod, proč bych s Gallireou skončil?
Ano.

10. Proč mě baví hrát?
Zvyk, nostalgie, možnost chvíli nemyslet na reál.

11. Která akce mě bavila nejvíce a proč?
Mám ráda herní akce, ne ty, kde se kombinuje ještě neherní část. Jenže se těch akcí už neúčastnim, protože do toho vkládám moc času.

12. Mám raději domluvené hry/partnerství nebo neplánované hrya proč?
Nevadí mi hledat hry a dojít za nimi, nevadí mi nadhazovat, kdo by se k sobě hodil, ale jinak to je vše na hře, co se stane.

13. Chtěl bych vám říct ještě něco?
V otázce dvanáct chybí mezera před "a".

Takže byl nějak zase ve smečce a co hned dělal? Šel s ní za někým, kdo zase vyl, což dělali vlastně od samotného začátku, co se sem vrátili. Žádný život pro něj, jenom povinnost, žádná volnost, ale mohl něco jiného očekávat? Ne, mohl se s tim nějak smířit, mohl si nějak zvyknout, mohl se... přizpůsobit, ale to on neuměl.
A ještě k tomu se dostali k matlovi a patlovi. Aspoň to byl první dojem na dvě odrostlá vlčata, spíš mladý dospělý, přičemž ten jeden se chvěl, i když velikostně odpovídal jeho vlastnímu golemovi a to druhý umělo možná tak koktat a nic víc. A přitom v týhle smečce očividně žila. Kéž by byla po matce, posteskl si rejpavě, protože Sheya aspoň měla nějakou osobnost.
A samozřejmě byl obviněn z jejich chování on sám. Zamračil se, proč by jim měl něco dělat? Však je viděl prvně v životě. „Ne?“ odpověděl s otázkou, protože ho to poměrně dost urazilo, že má asi takovou pověst, že by měl strašit vlčata ze spaní. S odfrknutím udělal krok dozadu, aby uklidil svůj půlenej zadek dozadu a nezacláněl tam, když je problémem.

◄ Nemesis & Siku ►

Malá nuzná kappa, řekl si pro sebe a držel se, aby se nezašklebil. Nebral to ani jako nějaké ponížení nebo něco takového. Však odešel, minimálně on to už bral tak, že byl tulákem, i když třeba Saturnus si furt mohl říkat, jak má svoji betu a kdo ví co dalšího, i když se furt beta tváří, že by mu nejraději rozbila tlamu.
Ale... nějak se mu zpátky nechtělo. Bylo to divný, jemu to bylo divný. Před půl rokem se viděl tak, že se vrátí ke svému pousteveckému životu o samotě, kdy nebude na nikoho myslet, nikomu se věnovat, bude existovat jako nějaký přízrak a maximálně si po letech někdo vzpomene, že tu třeba někoho černobílého potkal, ale nic víc. Zpátky do smečky, posteskl si, nějak ho z toho bolelo za krkem, jako by mu něco neskutečně těžkýho padlo na bedra. Zhluboka se nadechl, ale ani ten nádech mu nepomohl. Teď už dělám všechno pro ni, co? zeptal se sám sebe s pohledem někam na nebe, kde toho moc neviděl. Tiše polkl, protože jinak by si povzdechnul. A když mě nechá jít, tak to bude znamenat konec? zajímal se, ale na tuhle otázku se nahlas nezeptal. Sklopil hlavu, aby na ni viděl a ještě nějakou dobu nemluvil. Ani mu nikdy nedošlo, jak velký odmlky dělá mezi odpověďmi a že to může být dost nepříjemný. „Nech mě tady v jaký roli chceš, ty jsi alfa.“ To znělo trochu hrubě, i když to tak nemyslel, „dám si ve smečce ještě jednu šanci.“ Odchod raději nekomentoval, kdo ví, kdy to nakonec přijde.
Hlavně to všechno narušovalo to vytí, na které Bianca musela reagovat. A co měl dělat on? No, prostě s ní šel, trochu jako stín, částečně jako ocásek, ale hlavně mlčel, i když mu do zorného pole padla dvě vlčata. Šedivý, pak jedno barevný, které bral za cizince, dokud Bianca nenadhodila, že je její teta. Takže to byl spratek od Saturna. Eh.

Nehledě na tom, kolik magie v něm bylo, neměl úplně přehled o jejich používání a vlastně i existenci. Dokázal si nějak v životě poradit víceméně jenom s tou, která mu byla dána od samého začátku, občas byl příjemný i oheň, neviditelnost, sem tam slyšet cizí myšlenky a pak samozřejmě ty magie, která nikdy u nikoho jiného neviděl. Možná tohle použil Alastor? „Nevim,“ odpověděl krátce, „možná to byla prostě jeho specialita.“ A sice byl furt naštvaný, už ten hněv nějak začal ustupovat, poměrně rychle, i když věděl, že ho to bude ještě nějakou dobu žrát v hlavě.
Mohli řešit něco nového, příjemnějšího, ale to se jim nějak nepodařilo, mohl za to on sám, ale už bylo načase tohle pořešit, pokud se chtějí nějak pohnout z místa – i doslovně. Nemusel v sobě mít žádnou magii, aby věděl, že celé to téma bude Biance nepříjemné a nebude se o tom chtít bavit. Jenže to viselo ve vzduchu už strašně moc dlouho a výsledek? Krátce vydechl, mohl to dost dobře být i povzdech nad tím vším. „Pro sebe v hlavě už moc členem nejsem. Navíc jsem byl beta, tak co teď?“ zeptal se. „Beta, co se toulá a nedělá vůbec nic pro smečku.“
Pro její štěstí, ne pro jeho se ozvalo vytí. Ona to nechtěla řešit, on ano, ale byla alfa, on byl v téhle fázi nic. Nereagoval na to, bylo mu to jedno, takže čekal na reakci Bianci.

Březen | 6 | Tickle balls

„Ber si to jak chceš,“ pokrčil rameny. Podle něho to byla dobrá poznámka, ale už mu nezáleželo na tom, jak budou jeho slova přebrána. Na tom mu nikdy nezáleželo. Možná proto neměl kamarády, ale na tom mu kupodivu taky moc nesešelo, dokázal se spokojit s hláskem ve svojí hlavě a občasným zdravotnickým dýchánkem se Styx. Jestli tohle bylo přátelství nebo jak.
„Takže je pravda, že spánek je jenom zkušební verze smrti?“ zeptal se až moc zaujatě na její poznámku o smrti, která najednou zněla až... nudně. Ale taky mohl zjistit, jak to bylo se smrtí a limbem, kam se vlci po smrti dostanou. „Mělas tam průvodce?“ zeptal se. Bianca si na to nepamatovala, možná ona ano? Však tam byla dvakrát!
„No jo, občas se to děje i bez toho, abys jejich alfy musela zabíjet,“ pokrčil opět rameny a vyhýbal se tak otázce o tom, s kým vlastně byl a kdo je novou alfou.

„Nebyl jsem úplně ve svojí komfortní zóně,“ připustil, ale muselo to být očividné i slepému. Nebo komukoli, kdo ho alespoň trochu znal. Jakákoli blízkost k jiným, už vůbec takhle nechutně přímočará a odmítání slova ne, to všechno mu bylo zcela proti srsti a neuměl to moc skrývat, i když mu to většinou šlo docela dobře. Možná proto se ptá? napadlo ho. Nebylo u něj obvyklé se jakkoli vyjádřit, takže to muselo vyznít až závažně. No, aspoň konečně dokázal, že taky v něm něco je a není jenom kusem nečinného šutru, ačkoli by to bylo snadnější do života. „Přijde mi, že tyhle věci se tady dějí až moc. Buď tu jsou všichni extrémně divní nebo má celý svět divnou energii,“ pokrčil rameny. Jenže to nebral ani jako omluvu, proč byl Alastor jediný, kdo se tak ze všech choval? Mentálně nejslabší? Podvolil se? Nebo takový prostě byl a tohle jenom byla konspirační teorie, jak obhájit jeho činy? „A i kdyby za tím něco stálo,“ dodal po kratší odmlce, „tak furt nějak napadl čtyři další, protože se neumí krotit.“
Trochu v něm hlodala paranoia, že se furt rozhlížel okolo, ne jenom kvůli zjizvenému pakovi, ale už jenom ze samotného principu, jestli je tam někdo okolo. Tohle celé mu moc nepřidalo na mentální pohodě a asi by i měl ujasnit pár věcí, jenže jeho technikou bylo vždy se všemu vyhýbat, jak jenom dlouho to šlo. „Nemáš důvod se něčeho bát,“ odpověděl krátce, zatímco zrak měl pořád upřený někam mezi stromy. V hlavě mu harašila ještě jedna myšlenka, otázka, kterou nějak odkládali, ale už bylo načase to zjistit. „Co bude se smečkou?“ zeptal se. Docela obecně, ale musela to chápat.

Březen | 6 | Tinkerbell

Na jeho dokonalé rýpnutí nedostal žádnou reakci, jenom takové odfrknutí, nad kterým se krátce ušklíbl, protože to vzal jako maličký odznáček, že je furt protivná a nepříjemná existence, která je všem úplně jedno.
„Poznal jsem tady už řadu bytostí a existencí, abych zjistil, že ty nejhorší spodiny chodí po zemi a ne podzemí,“ odpověděl Styx s pokrčením ramen, „aspoň dole si to chtějí udržovat čistý.“ a pak se odmlčel, zamyšleně zamračil a opatrně se zeptal: „nezkoušela si tam třeba prznit krtky nebo tak?“ Kdo ví, co všechno tahle bytost dělala ve volném čase. Jeden maličký klacíček do znaménka X pod ocáskem a určitě by ji země rychle vyplivnula nahoru.
„Vypadám jako někdo, kdo by se zahazoval s bývalýma alfama?“ otázal se, jako by to bylo něco pod jeho úroveň. Ale vlastně bylo, když vzal v potaz, s kym vlastně byl?

Dřív bych prostě mohl odejít. Vzít čáru, nějakou dobu se nevracet, nebo už nepřijít nikdy. Bylo to všechno lehčí. Už nemohl, musel se vypořádat s tím, co se ještě děje okolo, nemohl ji tu nechat, nemohl prostě zmizet a dělat, že neexistuje a stejně tak neexistuje nikdo okolo něho. Trochu ho to štvalo, protože to pro něj bylo všechno nový a zatímco předtím to bral tak, že pokud nezmizí, tak prostě nechce, teď to bral tak, že nemůže. Dát se do vztahu na starý kolena bylo docela složitý pro tvrdohlavý jedince, jako byl on.
Naštěstí ho z celého toho přemýšlení vytrhla otázka, které vůbec nerozuměl. „Mně?“ nechápal a dal to najevo tím, že mu tázavě vyjela kůže nad okem, které ani neměl, takže ho jenom bolelo, jak si natáhl tu starou ránu. „To nebyl já, kdo se tam kroutil bolestí. Je tobě líp?“ zeptal se, ale musela k tomu sklonit dost hlavu, protože se o něho otřela. Jeho to akorát štvalo, ale vztek byla vedlejší věc, která se srovná časem a vzdáleností od toho tupce, který se snad pohřbil v mechu a shnije tam.
Uhnul pohledem někam jinam, snad se ujišťoval, že jsou pořád sami, protože o tom nikdo nevěděl a ani netušil, zda chce, aby to bylo veřejné tajemství, i když to Bianca chtěla říct bratrovi. Naštěstí na to neměla čas.
Začínalo mu být docela teplo, vcelku příjemně, než mu chrstla ledovou vodu do tlamy otázkou, co by dělal, kdyby Alastor byla Alastorka? Hodil jeden nechápavý pohled po Biance, jestli to je hra, které nerozumí, ale zdála se docela vážná? Vyklepaná, ale vážná. „To stejný, řekl bych,“ odpověděl. Moc si nehrál na slabší a silnější pohlaví. A vlastně ho docela urazila ta otázka, jestli by ji opustil jenom tak pro první další. „Jsem na tomhle světě už řadu let, ale ty jsi první, koho jsem si k sobě pustil, tak co myslíš?“ odpověděl otázkou.

Kdyby bylo chladněji, třeba by bylo vidět, že mu od hlavy odchází pára, jak to v něm bublalo, ale pro jeho vlastní štěstí bylo už relativně teplo a dokázal svůj vztek rychle zvládnout a držet pod pokličkou. Vybouchnul jenom trochu, Alastor žil a doufal, že hodně daleko od něho. Jak rychle se Sirius dokázal stát tím oblíbenějším dvojčetem v jeho srdci...
Zatím se furt soustředil na zjizveného hnědého vlka, sunul Biancu pryč a přestože se každým krokem uklidňoval, nedokázal se úplně vrátit k původním myšlenkám a ani co jsi se mnou chtěl řešit mu úplně nepomohlo k návratu do normálu. Zastavil se, pro jistotu ohlédl přes rameno, že jsou sami a až po kompletním ujištění se posadil, zhluboka nadechl a poté vydechl, protože neměl jediné tušení, co to vlastně chtěl. „Už netušim,“ přiznal, stočil pohled někam k lesu, přimhouřil oči a pokoušel se rozpomenout, ale přišlo mu to nějak zbytečné a určitě to ani nemohlo být důležité. Chtěl se celou dobu jenom dostat z té situace, která se mu nelíbila od začátku. „Asi jsem chtěl prostě jenom vypadnout,“ dodal.

Březen | 5 | Twink

Tak tam vyčkával na ty šťavnaté drby, které mu Styx řekne o cizích, i když netušil, jak moc se s cizíma baví, když má trochu radikálnější pohled na svět, který dává ráda najevo, zatímco on si své poznatky o potřebě vyhubení rezavé rasy držel na uzdě v sobě. Ale co to padlo? Místo drbů ze života jiných se akorát v uvozovkách pochlubila tím, jak ji opustila Rez. Mlčel, protože... co se na tohle mělo říkat? Bylo by mu to jedno, vlastně i lehce bylo, ale obě znal a teď s jednou mluvil. Měl jí poklepat na ramínko, že to bude dobrý a nikdy si ji nezasloužila? Obě byly úplně divný, že se k sobě hodily, takže o pravda nebyla. „Neztratila se jenom cestou pro jídlo?“ zeptal se lehce škodolibě, ale Styx už vykládala něco o vlčatech, což mu bylo volné a pak o... smrti?
Přeměřil si ji nepříjemným pohledem, ale už mrtvé a živé potkal. Neměl jednu mrtvou za partnerku? „Na mrtvou ale vpadáš dobře...?“ pronesl s nenápadným otazníkem, protože o Styx nešlo říct, že by dobře vypadala.
„Asi,“ pokrčil rameny, protože o tom nechtěl mluvit, ale zas komu by to Styx mohla říct? „Je těžký se táhnout s někym, kdo má postavení.“

Březen | 4 | Twat

Přehrávaně zasténal a nahrbil se, jako by ho to strašně bodlo u srdíčka, že přišel o to jediné, co mu přinášelo radost – uzdravovat zdejšího psychopata a roznášet jeho činy po okolí, protože rád roznášel a poslouchal drby, co mu zašustěly okolo uší. Ale teď? Nic nezíská, nic neuslyší, nic nebude moct soudit. K čemu tam sakra byl? „Tohle fakt zabolelo moje apatické srdíčko,“ řekl zachmuřeně. „Ale máš nějaké nové klevety?“ zajímal se, když už to tedy bylo zmíněno.
A nechtěl mluvit o sobě, chtěl drbat jako stará bréca, která nemá nic lepšího na práci, což stejně neměl. „Asi spíš ne? Chytla mě krize středníh věku podruhé a ve svojí hlavě jsem ho opustil,“ pokrčil rameny, ale nebyl si tím úplně jistý. Možná to bylo přehnaný. Možná měl odejít, ale nenabalit si zdejší alfu.