Gallirea - Příspěvky uživatele

Leden 6/10

Mattea jaksi ani nenapadlo, že by to celé mohlo být jinak. Že šlo jen o jeden teplý den uprostřed zimy. Místo toho se ho pomalu zmocňoval pocit jakési bezmoci. V duchu už to viděl... Sníh roztaje, ale jaro přesto nepřijde. Všude bude jen bahno a stromy bez listí, možná i led na jezeře zůstane... Otřásl se od hlavy až k patě. Neměl zase tak velkou a bohatou fantazii, ale tohle si z nějakého důvodu dovedl představit úplně živě. A taky... proč nikdo další nepanikařil? Proč se nikdo nepozastavil nad tím, co se s nimi stane, až jaro nepřijde? Proč tu nebyla spousta dalších vlků, kteří se snaží probudit jaro? Proč, proč, proč? Zvedl hlavu k obloze, kde na zimu nezvykle teplé slunce začínaly přikrývat mraky a cítil se jako jediný vlk na světě, který má ještě trochu rozumu. Který vidí pravdu.

Leden 5/10

Zkrátka - ani tady se ještě nezačalo s přípravami na jaro. "To snad ne," zhrozil se Matteo a vykročil k ledové ploše. Odhrabal v jednom místě sníh, aby se mohl dostat rovnou k ledu a pak na něj rázně zadupal. Měl štěstí, že byl pořádně pevný, jinak by si určitě dopřál koupel, která by mohla být neblahé následky. Na to ale nemyslel, on chtěl jenom probudit jaro! Zadupal ještě jednou a naslouchal tupému dunění ledu. "Hej. Hej! Už je jaro! Vstávejte!" křičel s tlamou u ledu jako nějaký blázen a rychle uskočil na břeh pro případ, že by se jezero skutečně probralo a chtělo ze sebe rychle shodit svou tvrdou zimní kůži. Nestalo se ale zase nic. Vůbec, vůbec nic... Zdálo se, že to je jasné. Jara se letos nedočkají. Všechno bylo ztracené.

Leden 4/10

Takovou možnost si nechtěl ani připustit! Možná by měl zkontrolovat, jestli jinde jaro začíná? Třeba to byl jen jejich les, který byl pozadu. Dlouho o tom nepřemýšlel a vypravil se k jezeru. Po cestě se rozhlížel kolem sebe. Z větví kapaly v poledním slunci kapičky vody z roztátého sněhu, místy se tvořily rampouchy, ale nikde nebyl ani náznak zeleně, ani jediná sněhulka, prostě nic, co by ho uklidnilo a dalo mu jistotu, že se na jaro nezapomnělo.
Prošel celým lesem až na břeh jezera. Předpokládal, že všechen led bude pryč a opět uvidí otevřenou hladinu, na které plavou kachny a občas vyskočí stříbrná rybka. Jenže jezero pořád leželo pod ledem, přikryté vrstvičkou sněhu a kde se rozkládá se dalo poznat jen díky tomu, že tam byl sníh až podezřele rovný.

Leden 3/10

Ještě chvíli se snažil přimět stromy, aby se probraly ze spánku, ale vypadalo to, že ho všechny ignorují, ať jsou malé nebo velké. Matteovi to nešlo do hlavy. Sníh přece tál, to znamenalo, že je tu jaro... tak proč to nikdo nebral na vědomí? Protože se stromy neměl ani ten nejmenší úspěch, obrátil svou pozornost o něco níž k zemi. Věděl, že příchod jara mají ohlašovat bílé květy. Sněhulky? Nějak tak se jmenovaly. A tak sklonil hlavu až ke sněhu a začal je hledat. Odhraboval hrudky sněhu v místech, kde se mu zdálo, že se pod ním něco schovává. Našel několik kamenů, klacků a jednu srnčí lebku, ale sněženku ani jednu. To už začínalo být zatraceně podezřelé. Co když... Co když letos jaro ani nepřijde? Co když náš les prostě zaspí? Co pak?

Leden 2/10

Obhlížel stromy, jestli už jim pučí nové listí... ale co to? Proč to vypadalo, že všechny ještě úplně spí? Zkusmo zatřásl jednou lískou, aby ji probudil. "Hej, hej, vstávej, zaspíte jaro," informoval keř a čekal, až se na něm rozvinou zelené lístečky. Nedělo se ale vůbec nic. Jakto? Mohlo se to stát? Mohly stromy zaspat jaro? "Hej, notak, koukejte se probudit," opřel se předníma nohama o kmen mohutného dubu a pokusil se s ním zatřepat, jako předtím s lískou, ale s tímhle velikánem ani nepohnul. Neměl na něj o nic větší vliv, než veverka šmejdící po jeho kmeni nebo sýkorka usedající na větev. Jeho šťouchání a postrkování, stejně jako jeho volání, šly úplně mimo dub. Na jeho větvích se neobjevil ani jediný lístek.

Leden 1/10

Zima pokračovala navzdory Matteovým přáním dál a nezdálo se, že by svůj odchod hodlala uspíšit jenom kvůli tomu, že si to černý mladík přál. Dál se musel potýkat se studenými tlapkami, hlubokými závějemi a zimou, která zalézala hluboko do kožichu. Byl docela rád, když se jeden den počasí rozhodlo trochu polevit a nebyla až taková zima, jako dny předešlé. Dokonce mu přišlo, že i slunce má trošku sílu ho zahřát! Spokojeně mu nastavoval tvář a všiml si, že sníh je místy dost mokrý, napůl rozpuštěný. Z toho se samozřejmě radoval. Skoro to totiž vypadalo, že by zima mohla končit, sníh se roztéct, odplout do řeky a přišlo by zase jaro, které bylo o mnoho příjemnější, než... tohle. Opravdu si dělal naděje a vyhlížel první náznaky zeleně.

Dospěláci se o něčem handrkovali... zase. Matteo to už skoro ani nevnímal, přišlo mu to zkrátka jako šum v pozadí, kterému nebylo třeba věnovat příliš pozornosti. Problémy, kterými se zabývali, mu přišly nepochopitelné a často i dost zbytečné. Co potřebovala smečka? K čemu kdo byl dobrý? Eh. Záleželo na tom?
Pečený jelen byl daleko zajímavější. "O dost," pokýval hlavou Matteo a nijak se neupejpal pořádně se najíst. Aspoň z té části, která byla nejvíc rozpuštěná a opečená. Taky bych se měl naučit opíkat, pomyslel si. Ještě pořád nenastal ten čas, kdy by se projevila jeho magie a on pořád netušil, v čem vlastně bude spočívat. Opíkací magie by nebyla k zahození.
Jestli spálené maso hnije... to netušil. Očichal jelena, který nijak podezřele nesmrděl, asi hlavně proto, že byl předtím naprosto zmrzlý. "Zatím ne," pokrčil rameny. Věděl, či aspoň tušil, že tak rychle by se maso nezkazilo, ale popravdě sedět tady a čekat, jestli se jelen nepromění ve smradlavou břečku, se mu nechtělo. Tenhle výlet docela ušel, ale už by se nejradši vrátil do lesa. A tak se taky stalo. "Jooo, já už bych šel," souhlasil hned a vyrazil za rodiči směrem, kde ležela jejich smečka. Počasí se zhoršovalo a byla čím dál větší zima. Nejvyšší čas se vrátit.

//Mech přes Východní hvozd

Mockrát děkuji za akci a prosím o rozdělění odměn takto:

MATTEO
25 oblázků
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - obratnost
Drag
5 křišťálů
Nová magie od Života bez hvězd - země
30 drahokamů
Hvězdička do magie pod 5* - bolest
50 mušlí
Vlčecí pitíčko
30 květin
Vymaxování jedné vlastnosti - rychlost
10 perel
Nová magie od Smrti bez hvězd - loutkař
3x teleportační lístek
10 křišťálů
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - magie nemrtvých
30 oblázků
5 perel
50 květin
Hvězdička do magie nad 5* - nemám, hvězdu prosím do bolesti
30 mušlí
Vymaxování jedné magie - neviditelnost
25 drahokamů
25% sleva na modifikace
+75% sleva

LORNA
25 oblázků
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - taktika lovu
Drag
5 křišťálů
Nová magie od Života bez hvězd - vzduch
30 drahokamů
Hvězdička do magie pod 5* - bolest
50 oblázků
Vlčecí pitíčko
30 drahokamů
Vymaxování jedné vlastnosti - vytrvalosti
10 perel
Nová magie od Smrti bez hvězd - elektřina
3x teleportační lístek
10 křišťálů
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - bolest
30 mušlí
5 perel
50 květin
Hvězdička do magie nad 5* - bolest
30 mušlí
Vymaxování jedné magie - elektřina
25 květin
25% sleva na modifikace
+75% sleva

SILJA
25 mušliček
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - síla
30 květin
3x teleportační lístek
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - počasí
30 oblázků
25% sleva na modifikace

REGIS
10 křišťálů

SATURNUS
Hvězdička do magie pod 5* - převést na kytky
30 mušlí

JASNAVA
Nová magie od Života bez hvězd - odměnu převést na budoucí char Oberona > magie iluzí
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - Vlčíškova magie
5 perel

ELADAN
Hvězdička do magie pod 5* - myšlenky
30 květin
5 perel

ERLEND
25 mušliček
30 drahokamů
Hvězdička do magie pod 5* - převést na měnu prosím
30 oblázků

Připsáno a děkuji za účast :>

Dej si s někým dalším slavnostní večeři

Koulovačka nabrala obrátek rychle, ale její výsledek byl už předem jistý, pokud by se tedy někdo obtěžoval rozhodovat, která strana vlastně vyhrála. Matteo prostě neměl šanci proti přesile, kterou proti němu dali dohromady oba rodiče. Jaká to zrada! Asi neměl shazovat tátu do sněhu... Poučení pro příště. Možná.
Nakonec ale zapadl do závěje a mezitím, co se z ní hrabal ven, Meinere ve sněhu cosi objevil. Matteo se začal přibližovat. Opatrně, pro případ, že by to celé bylo nějaký chytrý trik a chystala se další sněhová smršť. Zatím to tak však nevypadalo. Opatrně nastražil uši a nakoukl Meinerovi přes rameno, kde se právě rozpouštěl jelen pod sněhem. Rozpouštěl... a pak i zavoněl, až se z toho sbíhaly sliny.
"Opek?" zopakoval Matteo a sledoval, jak se bude otec tvářit, až si do toho kousne. Vůně byla ale tak lákavá, že by se asi nedal odradit, ani kdyby to Meinere rovnou vyflusnul. Musel to prostě zkusit sám. A tak si také kousek urval pro sebe a zjistil, že to chutná jinak než syrové maso, ale pořád je to dost dobré. Ne-li lepší. "To není špatný," zhodnotil a zamával ocasem. Protože na jelínkovi bylo masa dost pro všechny, nijak se neupejpal nabídnout si ještě trochu. Jídlo bez práce bylo vždycky fajn.

Prosinec 10/10

No, začátek zimy měl Matteo zkrátka a dobře přímo přeplněný nejrůznějšími zážitky, které si bude nejspíš muset ještě urovnat v hlavě. Každopádně to pro něj bylo jedno z prvních větších dobrodružství, během kterých skutečně vytáhl tlapky z rodného lesa a vydal se na cesty po objevování tajů Gallirei - a že jich nebylo zrovna málo! Trošku se tím zmenšil jeho odpor k opouštění Mechového lesíku, ačkoliv z něj v žádném případě nebyl vyléčen. Doma je doma, to bylo heslo, kterého se držel a které určovalo všechny jeho životní kroky. Matteo asi nikdy nebude velkým dobrodruhem nebo tulákem, kterého objevování naplňuje radostí, kterou nikde jinde nenajde. Aspoň ale už nebyl úplným peciválem - a to se taky počítalo, ne?

Prosinec 9/10

Dalším povedeným výletem byl ten na sopku. Konečně se mu povedlo nahlédnout do jejího chřtánu! Bylo to trochu zklamání, to nemohl popřít, čekal něco trochu dramatičtějšího, obzvlášť když do ní potom házeli sněhovou kouli a vlastně se vůbec nic zajímavého nestalo, ale zase to bylo lepší, než kdyby se sopka vyloženě rozzlobila a rozhodla se, že nejlepší bude je všechny vybouchnout do nebes. Tohle byl ale výlet, který si asi jen tak nezopakuje. Bylo to vážně hodně do kopce a popravdě mu nepřišlo, že by to za tu námahu tak docela stálo. Leda tak kvůli výhledu by to mohl zvažovat, ale ten si mohl užít i na jiných místech, kam nevedla tak strmá cesta a nemuselo se šplhat tak vysoko. O absenci smradu síry ani nemluvě.

Prosinec 8/10

Další fajn věcí byly rampouchy, které se občas utvořily na skalách či na větvích. Pozorovat je se Matteovi líbilo, kdoví proč - byly pro něj strašně zajímavé, hlavně, když na ně zasvítilo slunce a odráželo se v nejrůznějších odlescích a zajímavých barvách. Ze všeho nejlepší pak byla ta návštěva zamrzlých vodopádů, kterou absolvoval s rodiči. To byly prakticky jenom samé rampouchy, největší, jaké si vůbec uměl představit. Snad už by větší ani být nemohly, ne? Jo, kaskády na mladého vlčka vážně dojem udělaly, určitě si jejich návštěvu bude muset zopakovat i někdy během teplejších období roku, aby se podíval, o kolik jinačí to tam tehdy je. Docela ho to totiž zajímalo. Prý tam byl dost velký rachot z hukotu vody.

Prosinec 7/10

Líbilo se mu třeba, že má na zimu huňatější kožich. Ten se skvěle hodil pro lenošení v úkrytu v ještě větším pohodlí. Nebylo nic lepšího, než se v Mechovém dnu uložit do koutku na měkký mech a zachumlat se do vlastní extra huňaté srsti. Nádhera! I všichni ostatní kolem vypadali načechranější, nadýchanější a snad i o trochu větší. To poslední Matteo taky považoval za výhodu, hlavně tedy pro sebe. Cokoliv, co ho mohlo udělat i jen o malinko větším přijímal s povděkem. I když pořád čekal na nějaký další, finální růstový skok, dávno se vzdal naděje na to, že by mohl být urostlým vlkem. Zůstal mrňavý, drobný a pohublý, tělesnou stavbu prostě podědil hlavně po mámě a ne po tátovi, po němž toho jinak zdědil asi mnohem víc.

Prosinec 6/10

Nevěděl, proč má se zimou tolik problémů. Přál by si užívat si ji tolik, jako někteří jiní vlci, které viděl, jak po jezeře se smíchem bruslí, válí se ve sněhu a staví z něj různé sochy a tak podobně. Třeba byl prostě rozený pesimista nebo na tom mělo svůj podíl to, že se narodil na poušti a tak byl vlčetem ve znamení slunce a léta, třebaže se narodil v druhé polovině podzimu. Těžko říct. Jisté bylo jenom to, že se mu na zimě pozitiva hledala velmi, velmi těžko. Na druhou stranu by zase lhal, kdyby se snažil tvrdit, že na zimě nic dobrého není. Dokázal objevit pár věcí, které si na ní užíval. Jen mu pořád přišlo, že těch nevýhod je víc a jsou o dost závažnější, než těch pár malých radostí a plusů.

Prosinec 5/10

Ve sněhu ho aspoň tlapy trochu poslouchaly a šly tím směrem, kterým jim poručil. Ne tak na ledu. Rozjížděly se mu do všech stran, zrazovaly ho, chvíli padal na zadek, chvíli na čumák, předváděl akrobacii, o které doteď nevěděl, že je jí schopný. Myslel si, že se aspoň dostal o něco dál od břehu, ale mýlil se i v tomhle. Když se ohlédl, zjistil, že je jenom malý kousek od břehu a nedostává se vůbec nikam. Možná to bylo dobře, kdyby se doplácal až do středu jezera, jak by se z něj asi dostal zpátky? V tu chvíli už totiž vůbec nevěděl, jak si má poskládat nohy, tak byl z toho zblblý. Končetiny ho neposlouchaly ani v nejmenším a tak se nakonec zpátky na pevnou zem prostě doplazil jako nějaký slimák. Byla to celkem potupa, štěstí, že to nikdo neviděl.