Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Matteo zabloudil na zvláštní místo. Od Mechového lesíku nebylo až tak vzdálené, ale přesto tam nikdy dřív nebyl, neměl totiž důvod k tomu se tam vydávat. Ta dnešní návštěva byla vlastně jen takovou malou náhodou. Úplně neměl v plánu se vypravit až tak daleko, šel si jen protáhnout nohy na kraj lesa a než se nadál, stál na gejzírovém poli. I když nevěděl, jak gejzíry vlastně fungují, věděl moc dobře, že není radno stát příliš blízko, když se některý rozhodne vybuchnout. Tak se soustředil na to, aby se jim vyhýbal a nepřišel k úhoně, až se najednou octl úplně na druhé straně výbušné planiny, ačkoliv takový jeho původní plán vůbec nebyl.
Led a sníh pořád panovaly světu, ale cosi mu říkalo, že to, co vidí před sebou, není jen velká kupa sněhu. Uměl si jakž takž představit, že se pod sněhem musí schovávat kopce prostě z hlíny, avšak musely to být tyn nejdivnější kopce, jaké kdy viděl. Lemovaly je tmavé otvory, které naznačovaly, že tam bude spousta chodeb a děr. Rozhodl se, že to prozkoumá a zjistí, co za tajemství se schovává pod zemí. I schovat se chvíli před zimou mohlo být ostatně příjemné, mezi gejzíry bylo docela teplo a země hřála do tlapek, ale tady na lukách celkem vyfukovalo. Okamžik stačil k tomu, aby se Matteo rozhodl a vlezl do jedné z děr. Rázem měl pocit, že se octl v jiném světě, a to hned z několika důvodů. Už v noře sice samozřejmě byl, ale tahle byla jinačí - chodby se kroutily do všech možných směrů a bylo tu i poměrně světlo, protože hodně z otvorů vedlo přímo ven. Některé z nich však byly zasypané slabou vrstvou sněhu a díky tomu vznikal zajímavý efekt, když skrze tu vrstvičku slunce pronikalo. Obdivoval to nejprve z dálky, pak tlapkou jedno takovéhle okýnko zkusmo osahal, avšak samozřejmě se hned rozsypalo. Ovšem i to bylo svým způsobem dost zajímavé, vznikla z toho až taková malinká kapesní lavina, která se nahrnula dovnitř.

The volcano looming over their forest still held some of it's former magic in Matteo's eyes. After he climbed it and saw for himself that it really wasn't very interesting on top, only hot and really smelly, some of his fascination with the fiery mountain dissapeared. But not all of it. Not by a long stretch. He wouldn't think about it for weeks and then one day he'd find himself in the northern part of the forest and there it would be, huge, silently looking down on them all, going about their lives down there at its feet.
He'd look at it and he's start to wonder. A lot of the time thoughts came into his mind that he didn't much care for. Scary thoughts. Unlike other hills and mountains that merely stood there and appeared to him just like dead chunks of earth or rock, the volcano seemed to have much more of a life to it. It was sleeping, of course, or so everyone said. Inactive. But how deep was its sleep, really? There was still smoke rising from it, heat radiated from its sides like from the flanks of a dragon just ready to start blazing the everloving hell out of everything.
He didn't think about it before, when they were throwing snowballs into its gaping maw. Then it all seemed just like a great bit of fun. But something about what his mum said up there - that they should leave before they awaken it - stuck with him. For some reason he kept coming back to these words... and wondering just how much would be needed to awaken the beast within that rockface. Or just how long it will slumber for before it awakens on its own. It didn't keep him up at night or anything. He didn't have nightmares or worry on a daily basis about their lives ending in a horrible inferno. Just... sometimes it struck him. Sometimes he thought it might be best if this beast died in its sleep. But for now, it still only slept and they all learned to live with its shadow falling on them day by day.

Občas si říkal, že by měl znovu navštívit poušť. Od chvíle, co ji s rodiči opustil minulou zimu, se na jih nevrátil a aby řekl pravdu, jeho vzpomínky na to místo se stávaly stále mlhavějšími a mlhavějšími, čím déle byl pryč. Ostatně se nebylo čemu divit, byl vážně hodně malinký, když odtamtud odešli. Ona by si asi většina vlků na takhle ranné zážitky nevzpomněla. Ovšem někdy o tom stejně přemýšlel - o písku, horkém slunci a podivných tvorech, které možná skutečně viděl a možná byly pouhým výplodem jeho fantazie.
Obrovská zvířata s dlouhýma nohama, dlouhými krky a velkým hrbem na hřbetě. Opravdu je viděl, tehdy, u oázy s tátou? Obludy, tak mu to připadalo, ale teď už si nebyl tak jistý tím, že by to i nadále vnímal stejně. Ona zvířata mohla klidně připomínat jeleny nebo losy mnohem víc, než si pamatoval. Očima malého mláděte mu to mohlo připadat stokrát strašidelnější, než jak to bylo ve skutečnosti. On už samozřejmě žádné mládě nebyl! Opravdová dospělost už číhala těsně za rohem, alespoň byl o tom přesvědčen, ačkoliv leckdo by to mohl rozporovat. Od chvíle, kdy se narodil, už nějaký ten pátek uplynul a i když nevyrost tolik, jak by si přál, pravda byla, že skutečně už dětství nechával pomalu za sebou. Období ranné dospělosti leželo před ním a možná tak byl skutečně nejvyšší čas vydat se na místo svého zrození a připomenout si, jak to tam vlastně vypadalo a kde tohle celé začalo.

Leden 10/10

Úkryt nebyl moc daleko. I když venku panovalo hnusné počasí, Matteo si nemyslel, že bude v noře nějak narváno a nespletl se. Měl takový dojem, že nora z nějakého důvodu členy smečky zase tak moc neláká a popravdě řečeno měl i podezření, že kromě jeho rodiny vlků v lese zase tak moc nežije. Skoro žádné totiž nepotkal. Nevadilo mu to. Aspoň byl klid, a to přesně teď chtěl. Zalezl si do kouta, kde byl jeho oblíbený mechový polštář (na první pohled se od ostatních nijak nelišil, ale byl lepší, protože byl jeho), stočil se tam do klubíčka a zavřel oči. Tak. Kéž bych tak mohl spát až do samého jara, pomyslel si nabručeně, ale měl takový pocit, že tohle přání se nevyplní. Přesto si dovolil aspoň doufat, že se mu to nějakou náhodou podaří a až znovu otevře oči, venku se bude všechno zelenat.

Leden 9/10

Seděl pod stromem se skloněnou hlavou. Bylo jasné, že to celé byl jen jeden velký, obří podfuk. Žádné jaro nepřicházelo... Zima pořád trvala. Stromy to věděly a i jezero to vědělo, dokonce i sněženky. Jen on čekal něco jiného. Prozatím se ale dočkat neměl. Připadal si ale neskutečně pitomě... a zklamaně. Copak ta blbá zima nikdy neskončí? Vstal a nakopl hrudku sněhu. Naštěstí se v téhle žádný kámen neschovával, jinak by si mohl přičíst na seznam zrad ještě ukopnutý malíček. S uraženě nafouknutou tlamou si začal produpávat cestu skrze chumelenici směrem k úkrytu. Sníh byl mokrý, těžký a ještě otravnější, než obvykle. Minimálně mu to tak připadalo, i když v jeho aktuálním rozpoložení se asi nebylo co divit.

Leden 8/10

Déšť nepřicházel, jenom víc sněhu. Vločky byly tlusté a naducané a sypaly se z nebes v opravdu hojném počtu. Zachytávaly se v Matteově černém kožichu, pokrývaly spící stromy, zaplňovaly díry, které vyhrabal, aby našel sněženky. Skrývaly všechny stopy, které po lese i u jezera udělal. Jako by se vysmívaly jeho beznadějnému hledání jara, když zima ještě ani zdaleka nebyla připravená pustit se svojí vlády nad světem. Zbavovaly se všech stop jeho přítomnosti a jeho snahy vytáhnout jaro na světlo dřív, než bylo připravené. Ba ne, hloupý vlčku! Jaro je ještě svázané v temném koutě, haha, my, mrazy, si to ještě třikrát rozmyslíme, než ho pustíme ven! Matteo si, pochopitelně, nic z tohohle přímo nemyslel, ale rozhodně aspoň něco z toho cítil.

Leden 7/10

Černá mračna ale upoutala jeho pozornost. Chystal se déšť? Určitě to nemohl být sníh - na jaře už nesněží, to věděl každý. Déšť by mohl stromy probudit, pomyslel si s nadějí. Vrátil se zpátky na kraj lesa, aby se před deštěm mohl schovat pod strom, ale neustále očima blikal zpátky k obloze, aby viděl, jak mračna postupují. Znatelně se setmělo. A taky ochladilo. Poryvy větru byly kousavé a vlezlé, úplně jako v zimě. To bylo tím prvním, co zaselo Matteovi do duše semínko pochybností, které vzklíčilo, jakmile vzduchem zavířily první sněhové vločky. "Jakto?" zvolal vlk zrazeně. Napjatě čekal, jestli to není je nějaký omyl a jestli se třeba sněžení nepromění po chvilce v déšť, ale čekal marně.

Leden 6/10

Mattea jaksi ani nenapadlo, že by to celé mohlo být jinak. Že šlo jen o jeden teplý den uprostřed zimy. Místo toho se ho pomalu zmocňoval pocit jakési bezmoci. V duchu už to viděl... Sníh roztaje, ale jaro přesto nepřijde. Všude bude jen bahno a stromy bez listí, možná i led na jezeře zůstane... Otřásl se od hlavy až k patě. Neměl zase tak velkou a bohatou fantazii, ale tohle si z nějakého důvodu dovedl představit úplně živě. A taky... proč nikdo další nepanikařil? Proč se nikdo nepozastavil nad tím, co se s nimi stane, až jaro nepřijde? Proč tu nebyla spousta dalších vlků, kteří se snaží probudit jaro? Proč, proč, proč? Zvedl hlavu k obloze, kde na zimu nezvykle teplé slunce začínaly přikrývat mraky a cítil se jako jediný vlk na světě, který má ještě trochu rozumu. Který vidí pravdu.

Leden 5/10

Zkrátka - ani tady se ještě nezačalo s přípravami na jaro. "To snad ne," zhrozil se Matteo a vykročil k ledové ploše. Odhrabal v jednom místě sníh, aby se mohl dostat rovnou k ledu a pak na něj rázně zadupal. Měl štěstí, že byl pořádně pevný, jinak by si určitě dopřál koupel, která by mohla být neblahé následky. Na to ale nemyslel, on chtěl jenom probudit jaro! Zadupal ještě jednou a naslouchal tupému dunění ledu. "Hej. Hej! Už je jaro! Vstávejte!" křičel s tlamou u ledu jako nějaký blázen a rychle uskočil na břeh pro případ, že by se jezero skutečně probralo a chtělo ze sebe rychle shodit svou tvrdou zimní kůži. Nestalo se ale zase nic. Vůbec, vůbec nic... Zdálo se, že to je jasné. Jara se letos nedočkají. Všechno bylo ztracené.

Leden 4/10

Takovou možnost si nechtěl ani připustit! Možná by měl zkontrolovat, jestli jinde jaro začíná? Třeba to byl jen jejich les, který byl pozadu. Dlouho o tom nepřemýšlel a vypravil se k jezeru. Po cestě se rozhlížel kolem sebe. Z větví kapaly v poledním slunci kapičky vody z roztátého sněhu, místy se tvořily rampouchy, ale nikde nebyl ani náznak zeleně, ani jediná sněhulka, prostě nic, co by ho uklidnilo a dalo mu jistotu, že se na jaro nezapomnělo.
Prošel celým lesem až na břeh jezera. Předpokládal, že všechen led bude pryč a opět uvidí otevřenou hladinu, na které plavou kachny a občas vyskočí stříbrná rybka. Jenže jezero pořád leželo pod ledem, přikryté vrstvičkou sněhu a kde se rozkládá se dalo poznat jen díky tomu, že tam byl sníh až podezřele rovný.

Leden 3/10

Ještě chvíli se snažil přimět stromy, aby se probraly ze spánku, ale vypadalo to, že ho všechny ignorují, ať jsou malé nebo velké. Matteovi to nešlo do hlavy. Sníh přece tál, to znamenalo, že je tu jaro... tak proč to nikdo nebral na vědomí? Protože se stromy neměl ani ten nejmenší úspěch, obrátil svou pozornost o něco níž k zemi. Věděl, že příchod jara mají ohlašovat bílé květy. Sněhulky? Nějak tak se jmenovaly. A tak sklonil hlavu až ke sněhu a začal je hledat. Odhraboval hrudky sněhu v místech, kde se mu zdálo, že se pod ním něco schovává. Našel několik kamenů, klacků a jednu srnčí lebku, ale sněženku ani jednu. To už začínalo být zatraceně podezřelé. Co když... Co když letos jaro ani nepřijde? Co když náš les prostě zaspí? Co pak?

Leden 2/10

Obhlížel stromy, jestli už jim pučí nové listí... ale co to? Proč to vypadalo, že všechny ještě úplně spí? Zkusmo zatřásl jednou lískou, aby ji probudil. "Hej, hej, vstávej, zaspíte jaro," informoval keř a čekal, až se na něm rozvinou zelené lístečky. Nedělo se ale vůbec nic. Jakto? Mohlo se to stát? Mohly stromy zaspat jaro? "Hej, notak, koukejte se probudit," opřel se předníma nohama o kmen mohutného dubu a pokusil se s ním zatřepat, jako předtím s lískou, ale s tímhle velikánem ani nepohnul. Neměl na něj o nic větší vliv, než veverka šmejdící po jeho kmeni nebo sýkorka usedající na větev. Jeho šťouchání a postrkování, stejně jako jeho volání, šly úplně mimo dub. Na jeho větvích se neobjevil ani jediný lístek.

Leden 1/10

Zima pokračovala navzdory Matteovým přáním dál a nezdálo se, že by svůj odchod hodlala uspíšit jenom kvůli tomu, že si to černý mladík přál. Dál se musel potýkat se studenými tlapkami, hlubokými závějemi a zimou, která zalézala hluboko do kožichu. Byl docela rád, když se jeden den počasí rozhodlo trochu polevit a nebyla až taková zima, jako dny předešlé. Dokonce mu přišlo, že i slunce má trošku sílu ho zahřát! Spokojeně mu nastavoval tvář a všiml si, že sníh je místy dost mokrý, napůl rozpuštěný. Z toho se samozřejmě radoval. Skoro to totiž vypadalo, že by zima mohla končit, sníh se roztéct, odplout do řeky a přišlo by zase jaro, které bylo o mnoho příjemnější, než... tohle. Opravdu si dělal naděje a vyhlížel první náznaky zeleně.

Dospěláci se o něčem handrkovali... zase. Matteo to už skoro ani nevnímal, přišlo mu to zkrátka jako šum v pozadí, kterému nebylo třeba věnovat příliš pozornosti. Problémy, kterými se zabývali, mu přišly nepochopitelné a často i dost zbytečné. Co potřebovala smečka? K čemu kdo byl dobrý? Eh. Záleželo na tom?
Pečený jelen byl daleko zajímavější. "O dost," pokýval hlavou Matteo a nijak se neupejpal pořádně se najíst. Aspoň z té části, která byla nejvíc rozpuštěná a opečená. Taky bych se měl naučit opíkat, pomyslel si. Ještě pořád nenastal ten čas, kdy by se projevila jeho magie a on pořád netušil, v čem vlastně bude spočívat. Opíkací magie by nebyla k zahození.
Jestli spálené maso hnije... to netušil. Očichal jelena, který nijak podezřele nesmrděl, asi hlavně proto, že byl předtím naprosto zmrzlý. "Zatím ne," pokrčil rameny. Věděl, či aspoň tušil, že tak rychle by se maso nezkazilo, ale popravdě sedět tady a čekat, jestli se jelen nepromění ve smradlavou břečku, se mu nechtělo. Tenhle výlet docela ušel, ale už by se nejradši vrátil do lesa. A tak se taky stalo. "Jooo, já už bych šel," souhlasil hned a vyrazil za rodiči směrem, kde ležela jejich smečka. Počasí se zhoršovalo a byla čím dál větší zima. Nejvyšší čas se vrátit.

//Mech přes Východní hvozd

Mockrát děkuji za akci a prosím o rozdělění odměn takto:

MATTEO
25 oblázků
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - obratnost
Drag
5 křišťálů
Nová magie od Života bez hvězd - země
30 drahokamů
Hvězdička do magie pod 5* - bolest
50 mušlí
Vlčecí pitíčko
30 květin
Vymaxování jedné vlastnosti - rychlost
10 perel
Nová magie od Smrti bez hvězd - loutkař
3x teleportační lístek
10 křišťálů
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - magie nemrtvých
30 oblázků
5 perel
50 květin
Hvězdička do magie nad 5* - nemám, hvězdu prosím do bolesti
30 mušlí
Vymaxování jedné magie - neviditelnost
25 drahokamů
25% sleva na modifikace
+75% sleva

LORNA
25 oblázků
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - taktika lovu
Drag
5 křišťálů
Nová magie od Života bez hvězd - vzduch
30 drahokamů
Hvězdička do magie pod 5* - bolest
50 oblázků
Vlčecí pitíčko
30 drahokamů
Vymaxování jedné vlastnosti - vytrvalosti
10 perel
Nová magie od Smrti bez hvězd - elektřina
3x teleportační lístek
10 křišťálů
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - bolest
30 mušlí
5 perel
50 květin
Hvězdička do magie nad 5* - bolest
30 mušlí
Vymaxování jedné magie - elektřina
25 květin
25% sleva na modifikace
+75% sleva

SILJA
25 mušliček
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - síla
30 květin
3x teleportační lístek
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - počasí
30 oblázků
25% sleva na modifikace

REGIS
10 křišťálů

SATURNUS
Hvězdička do magie pod 5* - převést na kytky
30 mušlí

JASNAVA
Nová magie od Života bez hvězd - odměnu převést na budoucí char Oberona > magie iluzí
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - Vlčíškova magie
5 perel

ELADAN
Hvězdička do magie pod 5* - myšlenky
30 květin
5 perel

ERLEND
25 mušliček
30 drahokamů
Hvězdička do magie pod 5* - převést na měnu prosím
30 oblázků

Připsáno a děkuji za účast :>