Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Já se hlásím ^^
Jen jedu do Rakouska od 15.7. do 21.7., tak snad do té doby bude po všem a nebudu nikoho zdržovat :D

Výzo nestojí za řeč, díky studijnímu pobytu v Irsku mi poměrně dost klesl průměr, takže tohle pololetí se oceňuje jen snaha :D

// Navrhuji prostě přeskočit, nebo to rozpustit. Den před tvým návratem jedu sama na týden do Rakouska, takže nevím, na kolik to má smysl v tomhle pokračovat...

// jojo, je

Zdálo se, že se k nám Darkie chtěla připojit. Byla jsem moc ráda, protože jsem se s ní chtěla o něco víc sblížit. Při té honičce za ježkem nebylo dost času na nějaké poznávání a seznamování. Byla jsem ráda, že znám aspoň jejich jména. Teda alespoň mé skupiny. Hnědého, rudou a bílou jsem stále jménem neznala, ale asi mi to bylo jedno. U Nateho jsem si úplně jistá nebyla, ale třeba se k nám bude chtít také připojit. Jestli ano, bude nás pořádná skupina.
Jakmile se obě alfy vzdálily, připojila se k nám další vlčice, která se představila jako Aseti. „Maple,“ představila jsem se rychle ze zdvořilosti, protože už všichni kolem mě museli začínat mít mého jména plné zuby. „Moc mě těší,“ dodala jsem ještě. Jakmile ke mně promluvila Allairé, s úsměvem jsem přikývla a přikývla ke znamení, že tedy může vést. Nebo tedy kdokoliv, kdo to tu na rozdíl ode mne zná.

// Dnes žádné slohové cvičení, nemáte zač :D Jinak se omlouvám za opoždění, včera jsem to nějak nezvládla

// Pokud tedy všichni souhlasí, tak bych zítra po škole odepsala a Nate by se hned až bude mít čas přidal :)

// Díky moc za akci
Jinak hvězdičku do ohně (ono není ani kam jinam :D) a 30 kytiček kde budeš chtít :)
Všem gratuluji, výtvory měli všichni úžasný

// Bohužel, ale zahlédla jsem, že po domluvě Sky Takkiho přeskakuje, tak asi časově moc nestíhá :/

// Jak to vypadá s Natem? :)

// Mě by se nejvíc hodil konec července nebo začátek srpna, ale čas bych si snad našla kdykoliv ^^

Šedivá alfa mi potvrdila, že mým slovům věří a odpověděla mi na téma budoucí pozice. Souhlasně jsem pokývala. Času bylo rozhodně dost, povýšení nedostanu v blízké době a mezitím se třeba nějaký pár k potomkům přeci jen rozhodne. A i kdyby ne, ráda pomohu smečce s jakoukoliv jinou úlohou.
Zdálo se, že ani Morfeus nebo Darkie žádné další otázky neměli. Darkie mi jen dalšími slovy dost pomáhala a podporovala mě v této situaci. Opravdu jsem si tohle nezasloužila, ale byla jsem jí za každé slovo nesmírně vděčná. Její úsměv jsem jí okamžitě opětovala. Měla zlaté srdce, to se popřít nedalo. Dlouho jsem tak milou vlčici nepotkala. Její slova pravděpodobně udělala dojem, protože mě poté Neyteri přijala do smečky.
Konečně, formality u konce. Můj vážný výraz se ze vteřiny na vteřinu vypařil a já začala vrtět ocasem jako nejšťastnější vlk na světe. „Mockrát vám děkuji. Nezklamu vás!“ řekla jsem se znatelným štěstím v hlase a zároveň se koukala na obě alfy. Byla jsem tak ráda, že jsem se k tomuto rozhodla. A myslím, že jsem si nemohla vybrat lépe. Konečně jsem zase měla domov. Byl to nádherný pocit někam opět patřit. Až teď jsem si uvědomila, jak moc mi to chybělo.
Alfa mi poté poradila něco málo o území smečky, na což jsem souhlasně pokývala hlavou. Podala mi ještě otázku. Než jsem však stihla odpovědět, nabídla se Allairé. „To bych opravdu moc ráda. Už se nemůžu dočkat, až všechny osobně poznám,“ odpověděla jsem a zeširoka se usmála. Poté už jen alfa rozdala oběma vlčicím novou funkci. Pořádně ani jednu neznám, ale tak moc jsem jim to oběma přála. „Gratuluji, určitě jste si to opravdu zasloužily,“ popřála jsem oběma. Tak šťastný moment!
Připojil se k nám za nedlouho nový vlk. Většinu pozornosti věnoval Darkie. Skoro to působilo, jako by se dlouho neviděli. Tak nějak jsem tomu úplně nerozuměla, ale nehodlala jsem se tím nadále zabývat. Poté obrátil pozornost ke mně. „Nápodobně, jmenuji se Maple,“ představila jsem se stále se usmívající se. Asi mi bude pěkně dlouho trvat, než se úsměvu zbavím. „Chtěl by se někdo ke mně a Allairé přidat na procházku?“ zeptala jsem se a porozhlédla se po ostatních. Morfeus se zatím rozloučil a odešel. Celou dobu měl hlavu někde v oblacích. Asi toho na něj muselo být moc. „Těšilo mne…“ zavolala jsem za ním ještě.

// hned jak se vrátím z práce, tak odepíšu ^^

// kde to vázne? :D

// já s tím problém nemám :D

Na mou odpověď alfa reagovala docela neutrálně. Dalo se to čekat, držela si svou kamennou tvář jako správný vůdce. Kdyby však projevila víc emocí, ocenila bych to. Byla jsem docela nervózní. Na to otočila svůj zrak ke svému partnerovi, zda i on nemá něco na srdci. Její dodatek mě potěšil, vděčně jsem se pousmála. Kdyby bylo na mě, začala bych nadšením i poskakovat, ale vše jsem v duchu držela. Nebudu si tady dělat přeci ostudu.
Poté vyzvala ke slovu Allairé i Darkie, jestli je nenapadá něco, na co by se mohly zeptat. Doufala jsem, že na mě nevymyslí něco hodně záludného. Zvědavě jsem pohledem přecházela po všech okolo a čekala, kdo se chytne slova jako první. Jako první mě oslovila tmavá vlčice. Její otázka nepatřila mezi ty nejjednodušší. Chvíli jsem se zamyslela, abych neplácla první kravinu, která mi příjde na jazyk. Jakmile jsem si utřídila myšlenky, opět jsem pohlédla na vlčici a nadechla se. „Jako svou silnou stránku považuji velkou oddanost. Může to znít sice hloupě, ale já to považuji za něco velmi důležitého,“ začala jsem pozvolna a poté pohlédla i na ostatní. „Samozřejmě se najde spousta vlků, kteří budou silnější, rychlejší, nebo statečnější. Ale pokud nemají smečku na prvním místě, nebudou vám k ničemu,“ pokračovala jsem s náznakem sebevědomí v mém hlase. „Mohu vám slíbit, že bych pro svou smečku položila život. Smečka je pro mne druhou rodinou.“ Poté jsem se znovu nadechla, uvolnila trochu svůj postoj a švihla ocáskem. „Co se týče druhé otázky, můžete mi dát jakýkoliv úkol a ať je to co je to, dám do jeho splnění vše. Nikdy nic nedělám jen napůl. Se vším vždy s radostí pomůžu. Asi je docela brzo na diskuzi o budoucích pozicích, ale vždy jsem snila o tom být učitelka vlčat. Co je divnější, ne každý se k této pozici hrne, což je velká škoda. Pokud mě přijmete mezi sebe a po dostatečně dlouhé době zásluh si tuto pozici snad vysloužím, myslím, že bych tímto mohla smečce velmi pomoci. Výchova naší mladé krve by se neměla brát na lehkou váhu, jde přeci o budoucnost smečky,“ dokončila jsem svůj proslov a doufala jsem, že jsem snad alespoň z části udělala trochu dojem a nikoho tím neurazila, nebo nepohoršila. Pohledem jsem ještě přejela Darkie a Morfeuse, zda i je nenapadá něco, co by je zajímalo. Tentokrát snad něco ne tak náročného na obhájení. Ale nemůžu jim to zazlívat, dává rozum, že si do smečky nepustí jen tak někoho.

// děkuji za přijetí, už se těším na hru se všemi