Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Ježčí mýtina (kolem Maharu)

Po cestě jsem narazila na smečkové území, proto jsem se ho pokusila obejít co největším obloukem. To poslední, co potřebuji, je naštvaná alfa za zadkem. Ano, trvalo mi to dýl, ale brzy jsem se dostala do lesu, kde jsem se mohla schovat před tím otravným větrem. Aspoň částečně. Kdybych šla víc západ, šla bych v podstatě po samých pláních a loukách. Tímto jsem si to dost pravděpodobně zkrátila a navíc si zařídila dočasnou schovku před větrem.
Zdá se mi to, nebo jsem tu se Suertem lovila? Je mi to tu nějak moc povědomé. Hmm, uvažovala jsem, ale jistá jsem si vůbec nebyla. Bylo to dost možné, ale bylo to opravdu dávno a tak dobrou paměť nemám. Vlastně opravdu špatnou. Celou cestu po lese jsem hledala nějaký záchytný bod, abych si to osvěžila, ale jestliže to bylo v jiném ročním období, určitě bych si nevzpomněla. Bohužel jsem ale na nic nepřišla. Doufala jsem, že už brzo budu u té staré zříceniny, kde ta baba sídlí. Měla jsem z toho opravdu strach, ale když už jsem se dokopala vylézt do té zimy, rozhodně to zkusím. Nic horšího než ten chlad být nemůže. Rozhodně ne.

Velké vlčí jezero >>

<< Sarumen

Lesem jsem se hrnula celkem rychle, protože tam zdaleka nebylo tolik sněhu, kolik mě čekalo mimo stříšku lesa. Sotva jsem vylezla mimo bezpečí hvozdu, okamžitě jsem toho litovala. Co je tohle za bordel?! Nadávala jsem v duchu a hlavu okamžitě stáhnula k zemi, protože mě ostrý vítr pálil v očích. Brr, tak hnusnou zimu jsem ale nečekala. Bylo to minulý rok horší, stejný, nebo mnohem lepší? Nepamatuju se přesně, ale prskala jsem úplně stejně. Ihned jsem oteplila kolem sebe vzduch na teplotu aspoň lehce nad nulu, protože to, co bylo tady na pláni byla druhá doba ledová. Aspoň mě to přimělo hnout zadkem a neprotahovat to celé kocháním se kolem sebe. Protože nebýt toho větru, stála bych tu asi půl dne a obdivovala zimní krajinu.

Východní hvozd (kolem hranic Maharu) >>

Konverzace, kterou jsme vedli, byla čím dál zajímavější. Měla jsem ale stále obavy o Wolfi. Snažila jsem se Nokta uklidňovat, že bude určitě v pořádku, ale stále mi to vrtalo hlavou. Začala jsem nad tím tak usilovně přemýšlet, že jsem přestala vnímat, co se dělo kolem mě. Nebo o čem se pak bavili. „Umm… Asi se po ní půjdu podívat. Sama jsem u Smrti ještě nebyla, tak mě to třeba přiměje to taky zkusit,“ zamumlala jsem napůl myšlenkami jinde a pohlédla na oba. „Budu brzy zpět. Vy tu počkejte, třeba se sama vrátí dřív a půjde jinudy, takže ji ani nepotkám,“ dodala jsem ještě a už pomalou chůzí kráčela z hvozdu. „Tak zatím ahoj,“ zavolala jsem za oběma a zmizela.

Ježčí mýtina (přes řeku)>>

//Nakonec jsem se rozhodla zajít na poslední chvíli za Smrtí :D

Nokt mi vysvětloval, že Smrt umí jiné věci, než jen Život. Že tohle může být důvod, proč se vydala zrovna za ní. "Hmm, to jsem myslím slyšela taky, ale toulám se tu už nějakou dobu a ani mě nenapadlo se tam zastavit. Možná časem k tomu názoru dospěju, ale zatím si vystačím se životem," zapřemýšlela jsem spíš nahlas "Ale Wolfi je statečná, určitě bude v pohodě. Navíc jsem ještě neslyšela o jediném případě, že by se nějaký vlk nevrátil. Sice je ta návštěva asi psychicky vysaje, ale jsou v pohodě," pokračovala jsem, abych ho ujistila, že bude v pohodě. Nevím proč, ale hodně se o Wolfi zajímal. Jsou buď opravdu dobří přátelé, nebo dokonce snad i partneři. Strkat do toho čumák ale nebudu, nakonec se to ke mě stejně dostane, ať je to jak chce.
O Litai nám opravdu tajemným způsobem peozdadil, že je úplně odlišná. Rudý kožich..? vyvalila jsem oči a pohlédla na Darkie, kterou to taky zaskočilo. I když spíš nadchlo než vyděsilo. "Páni, to musí být super mít tak zajímavý a barevnyz kožuch. Moc takových vlků za život nepotkáš," vydechla jsem úžasle.
Všichni jsme se shodli na našich pocitech o smečce. "A já zase vás všechny. Spolu nám nic nehrozí," zakončila jsem to a šťastně se na oba usmívala.
Nokt se zkoušel ptát i Darkie, jestli si ničeho nevšimla, ale i ona byla zábrana jídlem. "Možná by bylo nejlepší se zeptat někoho z druhé skupiny. Třeba Aseti nebo Newlina. Aseti ale utekla a Newlin by měl být snad někde na území. Můžeme ho zkusit najít. Ten nám to převypráví do detailů," zasmála jsem se. Newlin byl super. Byl taková úžasná povaha s kterou si musí rozumět úplně každý.

// Do konce roku asi nebudu stíhat víc než jeden post za den, jen abyste s tím počítaly. Kdyžtak mě můžete přeskakovat nebo s Maple manipulovat ^^

Nokt se hned ze začátku že zdvořilosti zeptal, jestli náhodou neruší. Jen jsem zavrtěla hlavou a s klidem řekla: "Vůbec ne. Společnost vždy ocením." Wolfganie opravdu za Noktem šla, ale téměř okamžitě prý zmizela. Proto jsem ji při příchodu necítila v okolí. Když mi ale sdělil, kam že sk ti namířila, překvapeně jsem vykulula oči a napřímila se. "Za Smrtí? Zajímalo by mě, co jí k tomu rozhodnutí dovedlo. Já osobně se tomu místu statečně vyhýbám. Neslyšela jsem o nic dobrého," sdělila jsem mu s obavami.
Následně mi povídal o Litai, bohužel se mu ale zdála nejistá. "Hmm, asi to pro ni bude nové. Taková spousta nových vlků a nové místo. Asi jí chápu. Určitě si časem zvykne a víc se nám otevře," odpověděla jsem a se širokým úsměvem dodala: "Mě to netrvalo dlouho. Tahle smečka jednoduše pozitivní energii nakazí každého."
Na to Darkie reagovala překvapeně. "Mhm, nedávno se přidala. Jmenuje se Litai, ale sama jsem ji ještě neviděla," vysvětlila jsem jí a pak pohlédla na Nokta: "Jak vlastně vypadá? Po čichu ji určitě poznám, ale jen tak... ze zvědavosti."
Darkie nám pak sdělila své pocity ze smečky a toho, jaké tu jsou vztahy. "Cítím to úplně stejně. S každým si tu nesmírně rozumím a cítím se tady opravdu jako doma. Jsem tak ráda, že jsem se přidala právě sem. Dlouho jsem nebyla tak šťastná, jako jsem tady s vámi," vyjádřila jsem se i já a samé štěstí že mě muselo úplně sálat. Myslela jsem vše opravdu upřímně.
Nokt nám povyprávěl své zážitky z návštěvy a když se k nám přiklonil a dramaticky zašeptal, že se cítí silněji, musela jsem se zasmát. "Naprostý souhlas. Vždycky mám problém od něj odejít. A jeho štědrost nezná mezí. Sama se od něj vracím s pocitem, že jsem o něco silnější," pověděla jsem.

Procházela jsem se už nějakou tu chvíli, až mě z toho sněhu začaly opravdu mrznout tlapky. Brr, zamručela jsem si pro sebe a pomocí své magie ohřála si tak zmrzlé končetiny. V moment, kdy mé nohy ucítily teplíčko, jsem blaženě přivřela oči a po chvíli zase magii nechala být. Neměla jsem ráda ji užívat dýl, než bylo potřeba. Nechala jsem ji ale pomalu odeznívat, aby to nebylo jako skákat do ledové řeky. Žádný šok nepotřebuji. Brzo se ta mnou ale přiřítila Aseti, která mi oznámila, že odchází z území. Jen jsem na ni s úsměvem kývla a vlčice opět zmizela stejně rychle, jako se ukázala.
Než jsem se zase rozkoukala, slyšela jsem z dálky Nokta, který na mě volal. Otočila jsem k němu hlavu a kývla mu na pozdrav. „Ahoj, vyšla jsem se jen projít,“ vysvětlila jsem mu a vděčně se na něj usmála. Byla jsem ráda, že mi přišel dělat společnost. Navíc jsem ho pořádně ještě nepoznala, když jsme se potkali jen krátce u té šílenosti s Lady Mlhahulí. „Á, Ganie se pochlubila? Nesla ti prý kus úlovku. Ano, rozdělili jsme se na dvě skupiny. Wolfi vedla jednu a Darkie druhou. Mé skupině se naskytl menší problém, ale i tak jsme srnu dokázali ulovit,“ převyprávěla jsem mu, co se událo. „Bohužel u druhé skupiny si nejsem jistá. Pořádně jsem nevěnovala pozornost tomu, jak to šlo. Morfeus nám vybídl k jídlu a já nestíhala sledovat,“ přiznala jsem, ale vzápětí vesele dodala: „Vedli si ale určitě skvěle. Srnu ulovili celkem rychle a Newlin ji už nesl do úkrytu.“ Jeho otázka na to, jestli se někdo nezranil mě zaskočila. Samotnou mě nenapadlo se na něco takového ostatních ptát. Začala jsem se díky tomu cítit docela blbě. „Doufám, že se nikomu nic nestalo, nikdo se mi zraněný nezdál. Je ale možné, že mohl nějaký nebožák dostal kopytem,“ dodala jsem a přemýšlela, jestli jsem nezahlédla někoho s viditelnou bolestí. „Na druhou stranu, určitě by nám o tom řekli, ne? Když by se někomu něco stalo, určitě by to nahlásil,“ dodala jsem rychle, abych ho moc nerozhodila. „Co vlastně Litai? Jaká je? Slyšela jsem, že jsi jí dělal průvodce,“ vyzvídala jsem a vrtěla nadšeně ocáskem. „Už se těším, až ji taky poznám.“
Vlci už se asi stahovali zpět do hvozdu, protože se k nám přidala i Darkie. "Ahoj," pozdravila jsem ji hned, co jsem si jí všimla. Vyptávala se, zda je vše v pořádku. Bez váhání jsem na ni souhlasně kývla a s úsměvem řekla: "Všechno je v naprostém pořádku." Teď už ano, domyslela jsem si s hřejivým pocitem u srdce. Věděla jsem, že jsou má druhá rodina. Poté se téma konverzace otočilo na Nokta a jeho návštěvu Života. Hodila jsem na něj zvědavý kukuč a čekala, s čím se pochlubí. Poslední dobou se tam prošlo asi více vlků.

//Maple společnost jen ocení

// Moc moc děkuji za funkci a všem moc gratuluji, všichni si to rozhodně zasloužíte :) Budou vlčátka, prosím prosím? Tetička Maple je samou láskou umazlí

// Aww, Newlin záchranář Přeji vám oběma štěstí v boji, budu vás aktivně stalkovat :D

<< Tmavé smrčiny

V Sarumenu bylo docela pusto, až to bylo zvláštní. Cítila jsem pach Nokta a nové členky Litai, ale celkem daleko. Starší pach Morfea se tu držel ve vzduchu, ale nic dalšího jsem pořádně necítila. Asi se všichni schovali do úkrytu. To by dávalo asi největší smysl. Mě se do úkrytu zatím ještě nechtělo. Chtěla jsem se projít po lese a trochu si utřídit myšlenky. Pomalu jsem si prodírala cestu sněhem a přemýšlela, kde je asi má rodina a jak se jim asi daří. Rodiče mi opravdu chyběli, ale Tadaro s Kaede asi nejvíce. Tesklivě jsem si povzdychla. Sedla jsem si, lehce jsem nadzvedla hlavu vzhůru k nebi, zavřela oči a s nepatrným úsměvem zašeptala: „Veselé Vánoce, všichni. Doufám, že jste šťastní, zdraví a daří se vám ve všem, na co šáhnete.“ Pak jsem očka otevřela a pokusila si vybavit vzpomínky z doby, kdy jsem ještě se svou rodinou byla. Ale jen ty dobré samozřejmě. Prožila jsem si i těžké chvíle, ale to už bylo dávno. To dobré si vždy ponesu v srdci. Pak už jsem se ale zase zvedla a pokračovala pomaloučku dál lesem a kochala se zimním hvozdem.

O cizince jsem se prý nemusela bát, že se ho dokáže ujmout zbytek členů ve smečce. Pokojně jsem přikývla na Morfeovu odpověď a začala si čistit krev z tlamy. Stačil mi opravdu kousek srny na zahnání hladu. Jak jsem se čistila, zeptala se mě Darkie na nové zbarvení. Otočila jsem k ní hlavu a pousmála se: „Všimla sis? Děkuji, taky se mi líbí. A ano, přesně tomu za něj vděčím. Umí zázraky. Dokonce mi daroval i tuhle ozbůbku. Pořádně ani nevím, čím jsem si to vše zasloužila, ale přeci něco tak nádherného neodmítnu.“ Na její poděkování jsem však zavrtěla hlavou. „Nemáš vůbec za co děkovat. Se mnou můžeš vždy počítat,“ mrkla jsem na ni a zeširoka se usmála. Měla jsem k mladé vlčici opravdu silný vztah. Připomínala mi trochu mou sestru. Chtěla jsem tu pro ni být, ať se děje, co se děje. I když je opravdu silná. Věřím, že by si poradila i s tou největší překážkou. Mít ale oporu přátel je ale potřebné, i pro ty nejsilnější.
Zdálo se, že se zbytek smečky uchyluje zpět do hvozdu. Nebyl to špatný nápad, zauvažovala jsem. „Asi se taky vydám zpět,“ řekla jsem ostatním a pomalým krokem se vydala domů. Tentokrát klidná, protože přes zimu nevyhladovíme. Byla jsem na náš výkon hrdá. Každý odvedl skvělou práci a nakonec dopadlo vše jak mělo. I zrzoun se vytratil z lesu stejnou cestou, jakou přišel. Snad už bude klid.

Sarumen >>

Morfeus se přidal ke mě a Darkie podporoval. Ta ale asi nebyla z takové pozornosti úplně nadšená, jen nám kývla a dál se nevyjadřovala. Minimálně bylo dobré vědět, že tímto této vlčici nijak nepomůžu. Každému přeci jen pomáhá něco jiného, někteří radi utěšování a povzbuzování, zatímco jiní si musí své myšlenky v hlavě osamocený urovnat. Hodlala jsem to respektovat a nadále se v tom nevrtat. Darkie ví, že kdyby potřebovala, může se na mě kdykoliv obrátit a to pro mě bylo hlavní.
Následně mě jen nás alfa ujistil, že nevadí, že mi taktizovat nikdy moc nešlo. Vděčně jsem se na něj pousmála: "Děkuji, moc si toho cením, opravdu. Byli jsme skvělý tým." Když nadhodil jiné téma, týkající sd druhé skupiny, zamýšleně jsem se na ně podívala. Zdalo se že Wolfi, Newlin a Aseti byli lehce pozadu, ale snažili se. Mezitím nám nabídl, jestli se nechceme najíst. "Pokud to nevadí, kousíček bych si ukousla," souhlasila jsem slušně a nechala Darkie, aby si nabídka první. Poté jsem si pár kousků vzala a spokojeně přežvykovala. Než jsem však dojedla, ostatní byli hotovi. Newlin kořist odnesl zpět do lesa a já zahlédla nějakého zrzavého cizince. Prohodil něco ze slušnosti a vytratil se směrem k lesu. Celá jsem se naježila a pohlédla na Morfa. "Znáte ho někdo? Neměli bychom zasáhnout?" zeptala jsem se.

Vlci: Morfeus, Darkie, Aseti, Wolfganie, Newlin, Lothiel

Já a Darkie jsme utíkaly za srnou a jistili ji, aby neměla šanci utéct. Dummm, plesk, překulila se na bok, aby se vysvobodila. "Whííí," kníkla jsem vyděšeně a uhla stranou, bylo to ale opravdu těsné. Jednou byl na zemi Morfeus, pak zase srna a naopak. Držela jsem se stále velmi blízko a držela srnu v jednom směru. Ňaf,wrrraf cvakala jsem zuby a výhružně vrčela, když se přiblížila moc blízko. Dup, dup dup,dup,... dup, dup,.... dup..... Srna zpomalovala, Morfeus ji držel pevně. Nakonec to vzdala a a Morfeus to celé ukončil. Whuu, uf, zafuněla jsem, když jsem se snažila vydýchat. Jazyk mi vysel spokojeně z tlamy a já dlouze oddychovala. Morfeus nás pochválil a já se usmála, hehe. "Děkuji, oba dva jste byli úžasní. Chvíli jsem se bála, že to nevýjde," vydechla jsem.
Poté ale následovala cesta zpět. Morfeus se ujal úlovku a tahl ho v hubě zpět. Vrz, vrz, vrz, ozývalo se lesem, jak jsme kráčeli sněhem. Šli jsme zkontrolovat i ostatní. Při cestě se ke mě přidala Darkie a pochlubila se mi svou vášní k taktizování. "Taky jsem si to strašně užila. Je fajn si takhle jesnou za čas vyjít na smečkový lov," sdělila jsem jí mé pocity. "Já na lov až tak nadaná nikdy nebyla a taktizovat mi taky úplně nejde," přiznala jsem a pohlédla na ni. Zdálo se mi, že jí povysla hlava, stále ji musela ztráta matky šíleně bolet. Bylo mi ale jasné, že se snaží svůj smutek skrývat a snažit se být silná. "Vedla sis skvěle. Tvá matka na tebe musí být hrdá. Přeci jen to celé viděla, stala se naší patronkou," povzbudila jsem ji a jemně ji zvedla čumákem hlavu výš. "Vždycky tu pro tebe bude, stejně tak jako my," dodala jsem a zeširoka se na ni usmála.

Srnečky začaly zmateně utíkat na všechny směry. Nádherně se teď rozdělily silné a mladičké od těch slaboučkých, unavených a starých... A pak tu byla ta naše raněná. Chudinka, pomalu se belhala za zbytkem stáda, které ji nechaly na jistou smrtičku(??? :D). Pohlédla jsem na Darkie a čekala na rozkazíky. Ta ale s očekáváním hleděla na svého tatínka, aby se ujal situace. Rozeběhla jsem se z jedné strany, abych srnečku držela vlastně v jednom směru, aby nemohla náhle změnit směr a zmizet mezi stromy. Zajímalo by mě, jak jsou na tom ostatní. Mají už něco ulovené? Snad se jim daří, pomyslela jsem si a dál se soustředila.

Lovík se zdál probíhat v klidečku, srnečky vypadaly, že mi věnují svou maximální pozornůstku a všecičko jde podle plánečku. Darkuška(pardon :D) a Morfík pokračovali, když tu náhle se ozval zvouček. Zbystřila jsem stejně jako zbyteček srnek. Zdálo se, že Morfík zapacknul. Sakryš, zanadávala jsem si v duchu a snažila se vymyslet, jak situacičku vyřešit. Když jsem se však podívala pořádně, Morfí tam nebyl. Původně tam ale stál, ne? Bylo to hrozňoulince zvláštní. Najednou jsem ucítila kořínky u svých nožek, překvapeně jsem se podívala na svou nožičku a pochopila. Darkie Hned na to se rozeběhla a začala způsobovat paniku mezi srnkami. Mou roličku(skoro? :D) tedy převzal Morfí a upoutal srnky tak, že Darkie tak jako tak mohla pokračovat v plánečku. Bylo zvláštní, že srnky kvůli zvoučku neutekly. Štěstí bylo na naší straně.

// V pohodě, díky za info :)