Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zlaté - Darkie - do čela, aby měla na hlavince hvězdičku ^^
Stříbrné - Izar - ze zadu do hlavy
Oranžové - Tadaro(pro nejúžasnějšího bráchu ❤️) na zadek
Modrá - Falion (na levé křídlo), Nolaya (za ucho)
Zelená - Newlin, Wolfganie, Kaede (hruď, krk, hřbet)
Žlutá - Morfeus(2x) Derian(2x) (levá zadní, z boku na bok)

// Všem moc děkuji za vajíčka! :) Mile mě překvapilo kolik lidí si na mě vzpomnělo :D

Užívala jsem si teplého jarního sluníčka, které mi nahřívalo kožíšek. Po tak dlouhé zimě jsem něco takového opravdu potřebovala. Přivřela jsem blaženě oči a po chvíli je opět otevřela. Pohlédla jsem na Darkii, copak to dělá, když tu jsem si všimla, že vedle ní vyrostla krásná žlutá květina. Darkie ji bez zaváhání ukousla a pokusila se mi ji dát za ucho. Sice se jí to zprvu nedařilo, ale po chvíli uspěla a květina mi trčela zpoza ouška. „Děkuju,“ usmála jsem se od ucha k uchu a očka se mi třpytila štěstím. Opatrně jsem se naklonila nad hladinu jezera a prohlédla si, jak vypadám. Musím uznat, že mi to opravdu zvýšilo sebevědomí. „Až najdu květinu, která mi tě připomene, donesu ti ji, i kdyby měla být na druhé straně Gallirei,“ slíbila jsem jí a přitiskla jí čelo na to její.
Darkie se poté rozhodla se okoupat. Ráda bych ji doprovodila, ale nechtěla jsem riskovat, že bych ztratila svůj žlutý květ. Navíc je mi lépe tady na sluníčku než ve studené vodě. Posadila jsem se a sledovala ji, jak dovádí. Dávala jsem si ale pozor, kdyby se náhodou něco stalo. Netuším, jak hluboké to jezero je. Kdyby mě náhodou potřebovala, chtěla jsem být připravena pro ni skočit. Nic takového se ale nedělo. Z vody po chvíli vylezla, oklepala ze sebe vodu a srst se jí legračně nafoukla. Hlasitě jsem se tomu musela zasmát. „Nevidím rozdíl,“ pověděla jsem, a ještě se trochu hihňala.
Neodolala jsem, položila jsem se opět na záda a po chvíli hledění na oblohu položila Darkii otázku na trochu vážnější téma. „Hmm, máš pravdu. Líbí se mi tvůj pohled na věc. Já sama bych se chtěla naučit další magie. Od každé kousek, nemusím vše umět perfektně. Život mi pomohl se naučit magii vzduchu. Vždy jsem se chtěla naučit tuto magii. Šla jsem dokonce požádat Smrt o pomoc, ale svůj slib, že mi pomůže se v magii zdokonalit nedodržela,“ vysvětlila jsem jí. „Možná jen zapomněla. Musí toho mít moc. Nemůže být tak zlá, jak o ní všichni říkají,“ přemýšlela jsem nahlas. „Chtěla bych se k ní vydat znovu a zeptat se jí,“ pokračovala jsem a poté mě napadlo. „Nechtěla bys jít se mnou? Tedy, nemusíš chodit přímo k ní. Mohla bys počkat v lese o kus dál a já bych se určitě za chvíli vrátila“ navrhla jsem a lehce se pousmála.

// Během zítřka bych snad mohla něco sepsat. Mám už nápad, ale čas jsem si na to ještě nenašla... :D

// jak to vypadá s Aseti?

Darkie mi pověděla o tom, jak by se ona zachovala, kdyby se stala alfou. Nedávat na sobě znát pochybnosti… To asi rozhodně patří mezi věci, které alfy dělají neustále. Zrovna tohle by mi asi dělalo největší problém. Maskovat své nejistoty před jinými. Přitom kdyby se o svých problémech vlci více bavili, daly by se tyhle trable daleko lépe řešit. Nehledě na postavení. Ale je dost možné, že ze mě mluvila jen naivita. Dost pravděpodobně, pomyslela jsem si s lehce se pousmála. „Hmm, v tom skrývání bych asi nevynikala. Připadá mi, že když mě zrovna něco sužuje, vlci to na mě hned poznají, jako bych to snad měla napsané na čele,“ zasmála jsem se. „Máš pravdu. Kdyby na to byl každý ideální adept, bylo by tu víc smeček než členů v nich,“ dodala jsem. Bavila mě naše konverzace. Jednoduše jsme z jednoho tématu plynule přešly na druhé. Tohle se mi stávalo s málo kterým vlkem. Že bych našla konečně svou spřízněnou duši? Ta představa se mi líbila. Darkie pro mě byla vším, co jsem si kdy přála.
Máčely jsme si tlapky v rudé vodě. Na mou otázku se pousmála a odpověděla, jako by to bylo snad něco zcela jasného. Když mě vybídla k zaměření se na vodu, přitáhla jsem čumák až těsně k hladině a zkoumavě pozorovala to, co se děje pod ní. Měla pravdu, cosi rudého se tam dole vlnilo a kroutilo. Nadšeně jsem zvedla hlavu a věnovala jí uchvácený úsměv: „Máš pravdu! Páni, asi si takových věcí málo všímám.“ Najednou to vše dávalo smysl.
Lehla jsem si u břehu a vyvalila se na záda, zatímco jsem hleděla na oblohu. Sledovala jsem mraky, jak se honí po modro-šedém pozadí. „Ty, Darkie…?“ začala jsem a pohlédla na svou přítelkyni. „Přemýšlela jsi někdy o tom, jakou magii by ses chtěla naučit jako další?“ optala jsem se a věnovala jí na mě nezvykle vážný pohled.

„Aha. To je rozumné,“ pousmála jsem se nad její odpovědí. Nepřekvapila mě, naopak bych si ji jako vůdcovský typ dokázala představit. "Stejně tvou odvahu obdivuji. Já bych se bála, že bych smečce mým hloupým rozhodnutím jen ublížila. Nezvládla bych mít tolik vlků, kteří na mne spoléhají. Nechtěla bych je zklamat," přiznala jsem. Být na vedení smečky sám není žádná sranda. Musí to být pěkně vyčerpávající. Na druhou stranu jsem zaslechla o alfách, které smečku roky vedly samy a neměly s tím žádný problém.
Darkie nadchla barva jezera. Byla opravdu zvláštní. Nikdy předtím jsem podobné jezero neviděla a úplně stejnou reakci jsem měla kdysi dávno, když jsem tady byla poprvé. Vybídla mě, abych si s ní šla namočit tlapky. Chvíli jsem váhala, ale poté na její návrh přistoupila. „Tak jo, snad není voda kouzelná. Tady jeden nikdy neví,“ zahihňala jsem se a ponořila pravou tlapu do vody. „Zajímalo by mě, proč má tak rudou barvu. Nikdy jsem na to nepřišla. Co myslíš ty?“ zeptala jsem se a pohlédla na ni.

<< Sarumen

„Hehe, promiň,“ uchechtla jsem se na její poznámku. Nějak jsem nemohla odolat. Měla bych se ale naučit to trochu hlídat, jinak jí opravdu nezbude moc srsti. Obě jsme se poté bok po boku vydaly k jezeru, které bylo nedaleko. Když mě znovu Darkie oslovila, pohlédla jsem na ni. „Ah, ano. To bychom měly také oznámit,“ odpověděla jsem. Možná má pravdu, třeba nebude Morfeus nadšený, že si Darkie nenašla partnera opačného pohlaví. Je to přeci jeho dcera. Dcera alfy, to je skoro jako princezna. Třeba s tím bude mít problém. A co pak? Vyžene nás? Ne, to by určitě neudělal. „Určitě ne. Tvůj otec na mě působí, jako velmi chápavý vlk. Nemáme se čeho bát,“ pokusila jsem se ji trochu uklidnit. „Nějakou chvíli už jsem ho v lese neviděla. Je fajn, že se šel projít. Jako alfa tolik volného času na procházky už asi nemá,“ nadhodila jsem další téma, které mi přišlo jako další na mysl. „Celkově musí být alfování dost náročná věc. Nedokázala bych se na takovém postavení představit,“ pokračovala jsem dál a poté na Darkii pohlédla: „A co ty? Dokázala by ses vidět jako alfu?“
Cesta hezky rychle ubíhala a my za chvíli byly u jezera. „Tak, jsme tady,“ prohlásila jsem slavnostně a posadila se na břehu. „Zvláštní místo, že? Krásné, ale asi bych z něj nepila. Nejdivnější na tom je snad to, že ta voda hřeje. Je teplá i v zimě,“ informovala jsem ji stejně tak, jako to kdysi udělal Suerte. Zajímalo by mě, kde se toulá. Už dlouho jsem ho nikde nezahlédla. O větší kus dál jsem zahlédla Derian a Newlina. "Tak to vypadá, že nejsme jediné, které dostaly stejný nápad," uculila jsem se při pohledu na ně.

// Chudák Starling, první osudovka a už po něm Osud chce, aby žral prací prášek :D

// můžu na poslední chvíli přitáhnout Starlinga? :D

Zdálo se, že váhala. Sklonila hlavu a docela dlouho byla potichu. Nehodlala jsem jí ale nějak zasahovat do rozhodování, proto jsem se jen posadila a čekala, jak bude znít její rozhodnutí. Nevadila by mi ani jedna možnost. Dokud jsem po jejím boku, jsem tou nejšťastnější vlčicí pod sluncem.
Darkie vydechla a pohlédla mi do očí. Souhlasila. „Jsem na tebe hrdá, Darkie. Nedovolím, aby se ti cokoliv stalo, ano? Se mnou budeš v bezpečí, o to se postarám,“ ujistila jsem jí, přesto že jsem věděla, že tohle už dávno určitě ví. Měla jsem z ní radost, opravdovou. Zvedla jsem se, přistoupila k ní a olízla jí čelo až mezi ouška. „Ukážu ti celý svět,“ dodala jsem a zeširoka se na ni usmála. Neměla jsem ale v plánu jí hned zavést na druhý konec Gallirei, ne. Hodlala jsem dělat menší kolečka v blízkosti hvozdu a tento okruh zvětšovat až tehdy když bych viděla, že to stále dobře zvládá. Chtěla jsem, aby si cestování užívala jako já, ne aby se trápila a neustále se bála.
„Připravena? Směr Ohnivé jezero,“ rozhodla jsem a pomalou chůzí se vydala z hvozdu. Neustále jsem kontrolovala, jestli je Darkie stále po mém boku.

Ohnivé jezero >>
//Omlouvám se za zdržení, měla jsem toho nějak hodně :c

// Ehm... Nerada otravuju, ale všimla jsem si, že mám u Starlinga bonusovou hvězdičku žlutou místo oranžové... Mohla by to nějaká dobrá duše předělat, prosím prosím? :D

// Pokračujte sami bez Starlinga. Dodatečně se možná přidám, ale nebudu mít teď nějakou dobu čas, tak ať nezdržuju :D

Darkie se na mě za to náhlé přepadení nezlobila, což bylo hlavní. Stejně tak mi odsouhlasila mou nabídku na procházku, přestože vypadala nejistě, nebo že váhá. Naklonila jsem zkoumavě hlavu na stranu: „Jsi si jistá? Myslela jsem, že bychom se mohly projít k rudému jezeru. Ukázal mi ho kdysi jeden dobrý přítel. Je u něj krásné teplo a klid, takže by to mohlo být příjemné. Ale nechci tě samozřejmě tlačit do situací, kdy se necítíš dobře. Můžeš odmítnout, ano?“ Nechtěla jsem, aby se cítila pod tlakem. Její obavy jsem chápala a bylo mi jasné, že nemusí být ještě připravena se vzdálit. „Jestli chceš, můžeme se projít jen na mýtinu,“ navrhla jsem záložní plán s povzbudivým úsměvem, přesto že jsem se chtěla na chvíli podívat mimo smečkové území. Už to bude nějakou chvíli, co jsem se nepodívala někam dál. Mé toulavé já muselo jít momentálně stranou, protože jsem tu pro svou drahou polovičku chtěla být. Její pocit bezpečí a jistoty pro mě byl nejdůležitější.

//To chápu, jak se to sem nahrne, začne v tom být zmatek. :/ Ono ani ten kus suchého rohlíku nezní úplně lákavě... :D
Side note: Awww, čím si Starling zasloužil tu hvězdičku? Děkujuu~

// Jů, nepatřím mezi "ostatní střeva", jaká to čest :D Děkuji za rychlé připsání :)