Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Chudák Starling, první osudovka a už po něm Osud chce, aby žral prací prášek :D

// můžu na poslední chvíli přitáhnout Starlinga? :D

Zdálo se, že váhala. Sklonila hlavu a docela dlouho byla potichu. Nehodlala jsem jí ale nějak zasahovat do rozhodování, proto jsem se jen posadila a čekala, jak bude znít její rozhodnutí. Nevadila by mi ani jedna možnost. Dokud jsem po jejím boku, jsem tou nejšťastnější vlčicí pod sluncem.
Darkie vydechla a pohlédla mi do očí. Souhlasila. „Jsem na tebe hrdá, Darkie. Nedovolím, aby se ti cokoliv stalo, ano? Se mnou budeš v bezpečí, o to se postarám,“ ujistila jsem jí, přesto že jsem věděla, že tohle už dávno určitě ví. Měla jsem z ní radost, opravdovou. Zvedla jsem se, přistoupila k ní a olízla jí čelo až mezi ouška. „Ukážu ti celý svět,“ dodala jsem a zeširoka se na ni usmála. Neměla jsem ale v plánu jí hned zavést na druhý konec Gallirei, ne. Hodlala jsem dělat menší kolečka v blízkosti hvozdu a tento okruh zvětšovat až tehdy když bych viděla, že to stále dobře zvládá. Chtěla jsem, aby si cestování užívala jako já, ne aby se trápila a neustále se bála.
„Připravena? Směr Ohnivé jezero,“ rozhodla jsem a pomalou chůzí se vydala z hvozdu. Neustále jsem kontrolovala, jestli je Darkie stále po mém boku.

Ohnivé jezero >>
//Omlouvám se za zdržení, měla jsem toho nějak hodně :c

// Ehm... Nerada otravuju, ale všimla jsem si, že mám u Starlinga bonusovou hvězdičku žlutou místo oranžové... Mohla by to nějaká dobrá duše předělat, prosím prosím? :D

// Pokračujte sami bez Starlinga. Dodatečně se možná přidám, ale nebudu mít teď nějakou dobu čas, tak ať nezdržuju :D

Darkie se na mě za to náhlé přepadení nezlobila, což bylo hlavní. Stejně tak mi odsouhlasila mou nabídku na procházku, přestože vypadala nejistě, nebo že váhá. Naklonila jsem zkoumavě hlavu na stranu: „Jsi si jistá? Myslela jsem, že bychom se mohly projít k rudému jezeru. Ukázal mi ho kdysi jeden dobrý přítel. Je u něj krásné teplo a klid, takže by to mohlo být příjemné. Ale nechci tě samozřejmě tlačit do situací, kdy se necítíš dobře. Můžeš odmítnout, ano?“ Nechtěla jsem, aby se cítila pod tlakem. Její obavy jsem chápala a bylo mi jasné, že nemusí být ještě připravena se vzdálit. „Jestli chceš, můžeme se projít jen na mýtinu,“ navrhla jsem záložní plán s povzbudivým úsměvem, přesto že jsem se chtěla na chvíli podívat mimo smečkové území. Už to bude nějakou chvíli, co jsem se nepodívala někam dál. Mé toulavé já muselo jít momentálně stranou, protože jsem tu pro svou drahou polovičku chtěla být. Její pocit bezpečí a jistoty pro mě byl nejdůležitější.

//To chápu, jak se to sem nahrne, začne v tom být zmatek. :/ Ono ani ten kus suchého rohlíku nezní úplně lákavě... :D
Side note: Awww, čím si Starling zasloužil tu hvězdičku? Děkujuu~

// Jů, nepatřím mezi "ostatní střeva", jaká to čest :D Děkuji za rychlé připsání :)

Starling:
- strhnout 2 hvězdičky vlastností (taktika lovu a vytrvalost)

Maple
- 3 hvězdičky do vlastností (Obratnost)
- Magie iluzí s 5 hvězdičkami
- 160 oblázků a 200 (libovolných) květin

//3-5

Tento moment se mi vryje do paměti, jsem si tím naprosto jistá. Nepamatuji si moment, kdy bych byla alespoň téměř tak šťastná, jako jsem se cítila teď. Ne, žádný takový moment nebyl. Své emoce jsem se nepokoušela skrývat a dávala je silně najevo. Až když mi přiložila Darkie čumák na ten můj, uvědomila jsem si, jak jsem se nechala unést. Klid, řekla jsem si pro sebe, mlaskla a přivřela oči. V tento moment nezáleželo na ničem jiném. Byla jsem tu jen já, Darkie a nic nám tento moment nemohlo zkazit. Pomalu se mi zklidňoval dech a vracela jsem se z růžových obláčků zpět na zem. Když Darkie vyřkla ta slova, rozbušilo se mi divoce srdce a můj úsměv se roztáhl ještě víc. Vesele jsem na to přikývla. Je mou. Jenom mou, zopakovala jsem si. Nedovolím, aby se jí cokoliv stalo. Budu ji chránit před čímkoliv, pomyslela jsem si s odhodláním. Odtáhla jsem od ní čumáček a pohlédla jí do očí. Zařídím, abys už navždy byla šťastná. Začínala jsem se opět v jejích očích ztrácet. Nic na světě nebylo tak nádherně zelené, jako její kouzelná očka. Měla ten nejkrásnější odstín zelené, který kdy existovala. Žádná taková na světě není, byla jsem si tím naprosto jistá.
Znovu jsem se otřela o její tvář a vstala. „Promiň, nechala jsem se trošičku unést,“ přiznala jsem, zatímco jsem si kontrolovala kožich. Vše bylo, jak má. Zrak jsem stočila opět k mé drahé polovičce, nasadila nevinný kukuč a dodala: „Ale jen úplně nepatrně.“ Pohlédla jsem na oblohu a až teď mi došlo, že vysvitlo konečně sluníčko. Poprvé po dlouhé době je tady a snaží se o sto šest, aby mi nahřálo kožíšek. Může to snad být ještě lepší? „Hele, sluníčko vylezlo," upozornila jsem a kývla směrem k obloze. "Co takhle se jít někam projít a nahřát si po tak dlouhé zimě kožíšek?“ navrhla jsem své partnerce. Páni, mám partnerku, radovala jsem se v duchu. Trochu sluníčka jsem ale opravdu potřebovala. Jsem trošku jako chodící solární panel a momentálně bych potřebovala trochu dobít baterky.

// 2-5

Darkie se mi svěřila, že i ona to místo už jednou navštívila. Je fakt, že to je hned za hranicemi naší smečky. Dalo se čekat, že tam nejeden člen smečky zabloudil. Z jejího výrazu jsem ale dokázala vyčíst, že dobře chápe to, že se jedná jen o přeludy a halucinace. Značně se mi ulevilo. Nerada bych, aby se něčím takovým trápila a mrzelo mě, že jsem nemohla stát po jejím boku, když musela čelit těm hnusným slovům. Chtěla jsem tu pro ni být pořád a když jsem nemohla, žralo mě to. Na druhou stranu je silnou vlčicí, která se dokáže postavit svému strachu. Nevypadá, že by to s ní tak otřáslo. Nebo to dobře skrývá. Snažila jsem se hledat sebemenší změnu, ale Darkie se chovala stejně vesele, jako předtím. Byla jsem moc vděčná, že je v pořádku.
Na mou nabídku ale nijak nereagovala a poodstoupila. Překvapeně jsem zamrkala a koukala na ni. Vypadala, že se mi chystá něco říci. Je to něco dobrého, nebo naopak špatného? Neodpověděla mi na mou nabídku objímání. Je na mě naštvaná? Nebo se něco stalo? Když na mne ale pohlédla, začala jsem se cítit klidněji. Nebyla jsem si jistá tím, co má na srdci, ale věděla jsem, že to nic špatného nebude. Jen se to bála říci. Že by se už rozhodla…? Promluvila. Začala mi vyprávět o tom, jak potkala Wolfi s Noktem a pak Newlina s Derian. Já vlastně ani nevěděla, že má Newlin partnerku. Normálně bych se divila, teď jsem měla ale upřené na Darkii a dychtivě poslouchala. Tušila jsem, co řekne, ale stále jsem na to nebyla připravena. Doufala jsem, že to vysloví. Chtěla jsem, aby sdílela mé city. Chtěla jsem, aby byla má. Začala se zakoktávat a zadrhávat. Pokusila jsem se na ni povzbudivě usmát a poté to řekla. Při těch slovech mě zaplavila vlna nesmírného štěstí. Byl to ohňostroj těch nejúžasnějších pocitů. Nedokázala jsem se ubránit tomu nejširšímu a nejzářivějšímu úsměvu, který jsem kdy zvládla. Nikdy jsem se necítila tak šťastná, jako právě teď. „A já tebe, Darkie. Tak strašně strašně moc,“ vyhrkla jsem, skočila po ní a začala se o její tvář divoce otírat. Nezapomněla jsem ji i několikrát olíznout. Nevěřila bych, že ve mně tato slova probudí tak divoké emoce.

// 1-5

<< Strom

Ach ne, tolik pachů. Můj čumák byl jako na jehlách. Kolik vlků tudy za poslední dobu prošlo? Naposledy co jsem takový shluk vlků viděla bylo tehdy, když jsem potkala poprvé Wolfi. Začínala jsem se bát, co se to děje. Daleko větší starost jsem měla ale o Darkii, kterou jsem nemohla najít. Vyběhla jsem z mlhy a první místo, které mě napadlo, byl náš domov. Určitě se musela vydat zpět domů, kam jinam by také utíkala? A čím blíže jsem se blížila hvozdu, tím rozeznatelnější její pach byl. Měla jsem pravdu, opravdu šla domů. Přidala jsem odhodlaně do kroku a začala vesele vrtět ocáskem. Měla jsem radost z toho, že jsem ji dokázala najít.
Když jsem v dáli viděla černobílý kožíšek, který mě s nadšeným vrtěním ocásku vítal, z poklusu jsem se rozběhla a když jsem byla u ní, udělala jsem si kolem ní ze dvě kolečka a zkontrolovala, zda je všechno v pořádku. Až když jsem viděla, že jí nic není, přistoupila jsem k ní a otřela se o její hlavu tou mou. „Nějak rychle se nám z hry na babu stala hra na schovávanou,“ zasmála jsem se a zavrtala jsem se do jejího kožíšku čumákem. Poté jsem se ale odtáhla a pohlédla na ni už s vážným výrazem. „Je to divné místo, že? Už jednou jsem tam byla a slíbila si, že se tam už nevrátím. Nevím co tam je za jedovaté výpary, ale jeden pak z toho vidí a slyší divné věci. A ne, že by to byly hezké věci,“ zatřásla jsem se při představě nad tím, co ty halucinace nakecají za odporné věci. Co bylo horší, Darkie nedávno přišla o svou matku a neumím si představit, co za hrůzostrašnosti tam musela vidět a slyšet ona. Nechtěla jsem se ale vyptávat. Bylo mi jasné, že tohle je osobní a navíc čerstvé. „Jsem ráda, že jsem tě našla. Jsi v pořádku? Nebo je zapotřebí velká dávka objetí?“ zeptala jsem se s nakloněnou hlavou do strany a vřelým úsměvem.

Starling:
3x do kola NÁHODY
Maple:
4x kolo NÁHODY
6x kolo OSUDU
12x kolo ODVÁŽNÝCH

//LOTERIE 29
<< Sarumen

Běžela jsem za oběma, jak nejrychleji jsem mohla. Chyba. Nohou jsem zapackla o kořen a spadla čumákem napřed do sněhu. Opatrně jsem se zvedla a rozhlédla se kolem dokola. Tlapa mě trochu bolela, ale věděla jsem, že to za chvíli určitě přejde. Co bylo horší, měla jsem celkem velké zpoždění a musela se tedy řídit podle stop. Následovala jsem je zaslepeně až do momentu, než jsem ve svém zorném poli viděla, jak se svět kolem mě mlží. Zvedla jsem hlavu od země a můj zrak spočinul na mléčně bílé mlze. Znala jsem tohle místo. Ve středu té mlhy je ten obrovitý strom a krásná příroda. Když jsem si ale vybavila tu zkoušku, kterou tohle místo pro každého přichystá, začala jsem mít o Darkii daleko větší starost. Přece by tam nešla… Stopy ale naznačovaly přesný opak. Šla tudy. „Darkie?“ zavolala jsem pro jistotu, ale když se mi nedostalo žádné odpovědi, nervózně jsem vkročila do nicoty. Nenechám ji tam přeci samotnou.
Dostala jsem nápad, který by mohl fungovat. Mlha mě nemůže zkoušet, když nic neuvidím. Stačí mít zavřené oči, ne? Svůj nápad jsem hodlala zrealizovat, zavřela jsem tedy oči a poslepu se vydala přímo za nosem. Čím déle jsem šla, tím víc se mi zdálo, že se umocňují mé ostatní smysly. Začala jsem ale slyšet šepot. Nejprve se zdál být nesrozumitelný, poté ale sílil a já začínala sem tam rozumět slůvko nebo dvě. Až nyní jsem dokázala rozeznat, komu hlasy patří. Byla to má rodina. Poznávala jsem Tadara, Kaede a své rodiče. Obviňovali mě z mého rozhodnutí odejít. Tvrdili, že mě potřebovali a já je odkopla. Zapomněla jsem na ně. „Nezapomněla!“ bránila jsem se. „Neustále na vás myslím,“ přiznala jsem jim. „Ani podívat se na nás nedokážeš,“ namítali. Já bez přemýšlení otevřela oči, abych jim dala najevo, že se pletou. Úplně jsem zapomněla na svůj plán. Když jsem se rozkoukala, viděla jsem siluety 5 vlků. 5? Kdo to je? divila jsem se. Všichni členové mé rodiny se překřikovali jeden přes druhého. Z úst jim šly jen slova, která mi opravdu ubližovala. Jen ta poslední postava mlčela a hleděla na mne. Je to snad Darkie? „Darkie?“ oslovila jsem postavu tiše, ignorujíc všechny ostatní kolem mne. Vlčí silueta sebou trochu překvapeně cukla, asi netušila, že ji poznám. Nebo jsem se jen zmýlila a má reakce ji zaskočila. Nicméně po chvíli mi pokynula hlavou a já poslušně šla tímto směrem. Navedla mě k tomu stromu. Byla jsem jí vděčná, i když jsem pořádně nevěděla, o koho se to vlastně jednalo. Třeba jen věděla, že tady Darkie je.
Pomalým krokem jsem přišla ke kmenu stromu, posadila se a usmála se na něj. „Tak jsem zase zpět. Stýskalo se ti?“ zeptala jsem se a naklonila hlavu na stranu. Zapomněla jsem na všechny své starosti a problémy. Tohle bylo místo, kde bych mohla žít. Všechno tu bylo tak barevné. Žilo to tu. Nevěřila bych, že uprostřed zimy najdu místo, kde květiny krásně kvetou a voní. Zapomněla jsem na rodinu a jejich hnusná slova. Zapomněla jsem na to, že jsem před chvíli hledala Darkii. Ulehla jsem do dlouhé voňavé trávy a nechala se jí šimrat na hlavě. Spokojeně jsem při tom vrtěla ocáskem. Když mě to omrzelo, převalila jsem se na bok a nakonec vstala. „Jak to, že tady nikdo nežije? Je to tu jako doma,“ řekla jsem stromu, když tu jsem se zarazila. Doma? Ale tady není můj domov. Můj domov je tam, kde je Darkie. A já jí šla hledat. Kde je? Je v pořádku? „Darkie?“ zavolala jsem, ale jediné, co jsem slyšela, byla má ozvěna. Zamračila jsem se, švihla ocasem a pohlédla na strom. „Neviděl jsi ji?“ zeptala jsem se nedůvěřivě, ale strom mlčel. Hmph, najdu ji sama. Vyběhla jsem tedy střemhlav zpět do mlhy. Nemohla jít daleko.

Sarumen >>

✄ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
29b za příspěvky k dnešnímu dni (26.2.2019) (26. příspěvek jsem zapomněla označit, je 14.2. v Sarumenu) + 119b Vlčíšek + 3b Morfoakce + 2b Faliakce + 10b převod ze Starlinga => 163

OBJEDNÁVKA:
163 bodů -> 2 445 oblázků (163 x 15)
2 200 oblázků z objednávky -> 22 lístků (2 200 / 100)
▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
V INVEZNÁŘI OBLÁZKŮ: 536
LÍSTKŮ: 22

// dobře, během dneška napíšu:)