Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak

Zatímco jsem se pokoušela červa zasáhnout velkým množstvím ohnivých šípů, černá vlčice se stejnou magií na něj vyšplhala a začala ho pálit na zádech. Hahaa, to je super. S takovým by to mohlo vyjít, ušklíbla jsem se zlomyslně. O to víc jsem se začala soustředit na střelbu, přestávala vnímat svět a rychlost a množství mých ohnivých zbraní narůstala. Ramses na mě něco ze zoufalství volal, ale já jeho slova nevnímala. Bylo mi to jedno. Oči jsem měla přišpendlené na kroutícím se červovi a za cíl měla jediné. Zneškodnit ho. Až když jsem od fenka ucítila podivný nervózní pach, ohlédla jsem se, co se děje. Dean se chopil žezla a začal o něj s Ramsesem bojovat. No tak, seber ho, vybídla jsem ho v duchu, poté se ale otočila zpět na dlouhou písečnou potvoru a pokračovala v útoku. Já vás zachráním. Nikdo nepříjde k úrazu. Všichni budete v pohodě. Já a černosrstá se o něj postaráme. Vy se zmocníte žezla a všichni budeme v pohodě.
Byla jsem odhodláním tak zaslepena, že jsem nepostřehla příchod Tadara, kterého jsem několikrát šípy omylem zasáhla. Až když jsem ucítila známý pach spáleniny jsem procitla. Šípy ze vteřiny na vteřinu ustály, já ztuhla a překvapeně několikrát zamrkala. Slyšela jsem, jak Tadaro zakňučel. To já? Zasáhla jsem ho? Ale ne… Jak se to mohlo stát?! vyčítala jsem si. Uši a ocas jsem měla stáhlé pevně u těla a stále se nemohla z šoku vzpamatovat. Celé mé tělo se začalo divoce klepat. Netušila jsem, jestli z vyčerpání, nebo z toho, co jsem udělala. Možná to byla kombinace obou možností. Můj bratr ale odvážně běžel dál, chopil se žezla a začal s ním utíkat pryč. Celou dobu jsem měla oči jen na něm. Měla bych mu pomoci. Měla bych se pokusit ho chránit. Proč jen stojím a přihlížím? Nemohla jsem se ale na krok hnout. Mé nohy byly najednou až moc těžké a jediné co jsem svedla, bylo zhluboka oddychovat.

// Hrozně mě tyhle ultra rychlé osudovky baví :DD Díky moc, jak za Maple, tak Starlinga :)

// Paní, povýšení jsem teda nečekala. Díky moc c:
Darkii a Derian taky moc gratuluji ^^ A na trojku mrňat se moc těším :D c:

// Já mám prázdniny až na vyjímky úplně volné, takže na akce a intimní seznamování s Falem jsem připravena jak nikdy!
Do budoucna taky varuju, že mě v září/říjnu bude čekat stěhování a od října zase první vysokoškolský rok. Absolutně netuším, jak to bude probíhat, ale pokusím se být co nejvíce aktivní :)

A obě maturitu dáte! Když jsem ji dala já, vy to zvládnete poslepu :D

//Děkuji za odezvu i milá slova. Budeme tomu věřit a snad to nějak klapne. :D Zároveň přeju úspěšné vkročení do nové životní etapy. Fal

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak a Zote

Věděla jsem, že bůhví, jak nadaná na tanec nejsem, přesto byl Ramses z mého vystoupení nadšený. Dokonce začal jásat, že mu mě bude každý závidět. Chmmm, já do podsvětí nechci. Já chci zůstat tady, zanaříkala jsem a stáhla ouška k hlavě. Doufala jsem, že mi někdo pomůže, ale nečekala jsem, že se tak opravdu stane. Ne, že bych snad chtěla ostatním křivdit, ale každý měl dost svých starostí. Přesto se mi někdo rozhodl pomoci. Když Awarak začal předpovídat budoucnost, rozhodl se Ramsese vyděsit natolik, aby se svých plánů vzdal a nechal mě tady na povrchu. Prvně jsem jen zírala s otevřenou tlamičkou, poté se ale otočila na ušatou lišku, jakou bude mít reakci. Uvěřil mu to! zaradovala jsem se a když se fenek nedíval, věnovala jsem Awarakovi ten nejširší úsměv, který jsem svedla. Budu mu to muset pak nějak vynahradit. Nebo mu minimálně pořádně poděkovat. Páni, ještě že tu byl, pomyslela jsem si.
Všem se vystoupení celkem dařilo, tedy až na Deanovu kamarádku, která mu popletla jméno. Nyní byla na řadě bílá vlčice, která nám hodlala přednést hádanku. Přiblížila jsem se k ní a pozorně ji poslouchala. Z jejích slov mi bylo jasné, že těmi bojovníky jsme my a vrána je Ramses. Ale kdo byl kdo mi nedocházelo. Krvavé oči má jedině ona, proto bude ona ta zlá. Jsem já ta, co bojovala s plameny? Mám magii ohně, ale kdo by pak byl ten bez nohy? Kdo tu nemá nohu? Jsem jen slepá? Byla jsem zmatená, zato nejdůležitější část hádanky jsem pochopila. Byla to lest. Past na písečnou krysu. Namísto nás odpověděla na hádanku sama, Ramses se rozzuřil a bílá se pokusila ho okrást o žezlo. Nepodařilo se, on ji uvěznil do písku a přivolal písečnou příšeru, která byla opravdu nechutná. Vodní had byl v porovnání s touhle ohavností bonbónek. Tadaro se vrhl do zachraňování hádankářky, zatímco jeho přítel se vydal příšeru… Cože? Proč ji kousnul? No fuj, zaksichtila jsem se. Z jeho výrazu jsem usoudila, že jsme stejného názoru na tu písečnou odpornost. Tak fajn, když už tu magii umím, proč ji i nevyužít. Začala jsem po tom házet ohnivé šípy, které mi kdysi pomohly i s vodním hadem. Třeba to bude podobné. Je to taky taková divná žížala.

Bude pak zveřejněný i kompletní seznam? Ráda bych si to někde poznamenala, ať na ně časem nezapomenu :D

// láskou bych ho sežrala

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak a Zote

Zatím to vypadalo, že se vystoupení vsem dařilo a Ramses se náramně bavil. Po tom mém mu doslova zářila očka, pochválil mě a já se na něj zářivě usmála. Když tu dodal, že si mě vezme s sebou do podzemí. Počkat, to přeci nejde, zarazila jsem se. Co je to vůbec ta konkubína? Nechci bít konkubína, ať je to co je to. A už vůbec ne jeho a v podzemí. začala jsem vduchu panikařit. Co mám dělat? Teď zase chtěl, abych začala tančit. Na vteřinu jsem váhala. Když budu tančit, odvede si mě pryč a už nikdy Darkii neuvidím. Když zase nebudu tančit, pohřbí zažíva všechny vlky tady. Prohlédla jsem si letmo všechny kolem a rozpoznala pár známých tváří. Matali, Awarak, Dean,... Nemohla jsem dopustit, že by kvůli mě zemřeli ostatní. A já s nimi. Nervózně jsem se na Ramsese pousmála a začala tančit. Vrtěla jsem boky, ocáskem a hlavou do melodie, kterou jsem si v hlavě představovala a tu následně broukala, abych Ramsese neošidila. Mezitím jsem vytvářela kolem sebe nepatrné ohnivé jiskry, které během vteřinky opět zanikly a vytvářely tak v noci opravdu zajímavý efekt. Jelikož jsem nebyla úplně nejlepší tanečnice, spoléhala jsem na to, že odpoutám pozornost jiskřičkami. Přesto jsem ale do tance dávala vše. Nechci do podzemí, nechci. Přece by mě ostatní nenechali. Nebo jo? Udělejte někdo něco, zanaříkala jsem si vduchu.

Tadaro mě poznal, poznal mě! nadšeně jsem vrtěla ocáskem. Bylo tak skvělý mít u sebe zase svou rodinu. Nebo alespoň jednoho člena. Jeho kamarád se představil jako Thaileo. "Taky mě těší," přátelsky jsem se uculila, ale pak věnovala pozornost té puklině. Zavřela se, přestala svítit a z ničeho nic tu stáli 2 fenci. Rozdělili si nás na dvě skupinky s tím, že je máme oba bavit. Hned na to nám začal rozdělovat úkoly a role v jeho divadle. A na mě padla snad ta nejhloupější.
Cože? Předpověď počasí? Proč zrovna předpověď počasí? A co je na ní vůbec zajímavého? zmateně jsem se ušklíbla. Zatímco se Tadaro dohadoval s Thaileem, vymýšlela jsem si svou řeč. Jakmile na mne Ramses pohlédl, dramaticky jsem si odkašlala a se vší serióznosti začala: "A nyní vám přináším předpověď počasí z Gallirei. Na severu bude polojasno, odpoledne místy oblačno. V horských oblastech takto bude už od rána. Odpoledne a večer na jihu místy, jinde jen ojediněle přeháňky nebo bouřky." Poté jsem pokývala inteligentně hlavou, nadechla se a pokračovala. "Co se pouštních oblastní týče, můžeme očekávat silné bouřky. Bude se jednat o déšť ohnivých koulí, které zasáhnou především Tekutý písek," dopověděla jsem svou podivnou předpověď počasí a vytvořila vysoko nad hlavami všech hned několik menších ohnivých koulí, které jsem nechala volně dopadnout do písku a rozplinout se. Mezitím jsem křičela, že už je to tady, padla k zemi a zakryla si oči tlapkami. Nenápadně jsem ale vykukovala, abych náhodou někoho netrefila. Po pár minutách jsem přestala koule vytvářet, zvedla se ze země a udělala malý úklon. Snad to bude stačit, aby se pobavil, vzdychla jsem.

// Omlouvám se za možné nesmysly, píšu na mobilu :D

<< Sarumen

Z travnaté plochy jsem přešla na plochu písčitou, která nesmírně pálila pod tlapkami. Který blázen by se vydával do pouště? Když jsem opět nasála pachy, zjistila jsem, že poměrně dost by se jich našlo. Z dálky se začaly rýsovat vlčí postavy a dokonce jsem rozeznávala kožich jedné z nich. Přidala jsem na rychlosti, ale jakmile jsem ucítila pohyb pod tlapkami, prudce jsem zabrzdila a uskočila. Vlastně! Tady se musím držet suchého písku. Už jsem tu jednou byla, pomyslela jsem si a pomalým a opatrným krokem jsem šla ke skupince. Držela jsem se vyšlapaných pěšinek, které byly ověřené. Jakmile jsem byla dost blízko, abych si byla jista, že to je skutečně můj bratr, vesele jsem začala máchat ocáskem ze strany na stranu. "Tadaro!" vypískla jsem nadšeně a rozběhla se za bratrem, ke kterému jsem se hned na to pevně přitiskla. Poté jsem o krok ustoupila, prohlédla mu do očí a natočila hlavu na stranu. "Copak tady děláš?" zeptala jsem se a zeširoka se na něj usmála."To jsem já, Maple. Tolik jsi mi chyběl," připomněla jsem mu, protože přeci jen jsem měla o něco jiný kožich a netušila jsem, jestli by mě poznal. "A co se to tu vlastně děje?" zeptala jsem se, zatímco jsem si projela pohledem všechny zdejší.

// Moc se omlouvám za čekání. Od pondělka mám čas každý den a budu odpovídat co nejrychleji to půjde.

<< Středozemka

Zdálo se, že jsem závod vyhrála. Doběhla jsem zhruba do středu hvozdu, kde jsem se zastavila a začala se rozhlížet, zda neuvidím Darkii někde okolo. Byla šikovná a vůbec bych se nedivila, kdyby mě díky nějaké její taktice předehnala a už se tady někde vyvalovala. Nasála jsem pachy vlků okolo, ale opravdu silně jsem cítila jen Newlina, Derian a Morfa. Když jsem se ale hodně soustředila, rozeznala jsem opravdu slaboulinký, přesto pro mě velmi známý pach. Musel být mimo území. Přemýšlela jsem, komu tak asi patří. Bylo to tak dávno, co jsem jej naposledy cítila. Naposledy… v rodné smečce! Při tom zjištění jsem vyvalila oči. Co by tady někdo dělal? divila jsem se.
Za nedlouho jsem zahlédla Darkii, jak se ke mne blíží. „Ahoj! Je skvělý být konečně doma, že?“ přivítala jsem ji a otřela se jí o tvář. Poté jsem ale o krok ucouvla a podívala se jí do očí. Chtěla jsem za tím pachem jít. Chtěla jsem zjistit o koho jde. Ale opustit teď Darkii? Jenže byla doma, tady byla v bezpečí. Bylo by to jen na chvíli... „Darkie? Vím, že jsme se teď vrátily, ale budu potřebovat si na chvíli odskočit kousek od domova. Ucítila jsem mimo hvozd pach z rodné smečky. Mohl by to být někdo z mých sourozenců, nebo rodičů,“ vysvětlila jsem jí a zhluboka se nadechla. „Co kdyby ses zatím přivítala s tvým otcem, nebo si na chvíli třeba odpočinula? Byla bych hned zpět,“ ujistila jsem ji a prosebně se na ni usmála. Mrzelo mně, že budu hned po návratu zase utíkat někam dál, ale co kdyby to byl třeba Tadaro nebo Kaede? Bylo to pro mne hrozně důležité. „Moc bych tě chtěla své rodině představit. Určitě by ses jim moc líbila,“ dodala jsem a zeširoka se usmála. Počkala jsem na její souhlas (//pardon za pidi manipulaci, jinak by se od ní Maple nehnula :c), zvesela jsem jí olízla hned několikrát po tváři a opakovaně děkovala, pověděla jí, jak moc ji miluji a rychlým klusem utíkala směrem, odkud jsem ten pach cítila.

Tekuté písky >>

<< Mahtae

Darkie celou cestu od jedlového pásu nepromluvila ani slůvko. Nebrala jsem si to ale nijak zle. Naprosto jsem chápala, že má na mysli určitě spoustu věcí, které si v hlavě prostě potřebuje uspořádat. Celou cestu jsem si ji držela hezky u sebe, abych měla přehled, že se jí nic nestane. Byla jsem po návštěvě Smrti trochu paranoidní. Nemohla jsem se dočkat, až budeme opět doma.
Abych přerušila to ticho, navrhla jsem po chvíli cesty závod do Sarumenu, na který Darkie reagovala veselým kývnutím a hravým zavrtěním ocásku. Byla jsem ráda, že ji můj návrh udělal radost. O to víc jsem se na závod těšila. Obě jsme lehce překonaly řeku a nyní jsme se řítily přes Středozemní plošinu. Bylo fajn s ní zase bezstarostně pobíhat po pláních a nechat se šimrat letním vánkem. Sluníčko pražilo do kožíšku a vyzařovalo pozitivní energii. Tohle jsem potřebovala. Zapomenout na vše ošklivé a užívat si volnosti s tou nejskvělejší vlčicí pod sluncem. Přivřela jsem šťastně oči a nechávala se unášet tou rychlostí, ale jen na krátko. Nechtěla jsem někde narazit nebo zapacknout. Sice jsem to nazvala jako závod, ale nedávala jsem do svého výkonu vše. Byla jsem už poměrně unavená a trhat rekordy jsem neměla v plánu. Zajímalo by mě, copak je v Sarumenu nového. Bylo to nějakou dobu, co jsme se s Darkií toulaly. Přeci jen už vypuklo léto v celé své kráse. Co já si pamatovala, slunily jsme se první jarní dny s Darkií u toho červeného jezera. Utíká to opravdu rychle, když jsem po jejím boku, uvědomila jsem si a šťastně se pousmála.

Sarumen >>

<<Jedlový pás

Byla jsem ráda, že se nebojí. S úlevou jsem se pousmála a dodala: „Vidím to stejně.“ Chtěla jsem, aby se nic podobného neopakovalo. Už nikdy. Byla by Smrt naštvaná, kdybych se nikdy nevrátila? Asi ne. Proč by taky měla? Vypadá, že ji má přítomnost jen obtěžuje. Tak fajn, je rozhodnuto. Vykašlu se na smrt. Takové příšernosti mé Darkii dělat nebude. To teda ne, pomyslel jsem si. „Brzo budeme doma a budeš si moct pořádně odpočinout. Schválně jsem vybrala tu nejrychlejší cestu,“ ujistila jsem ji a mrkla na ni. Můj krok jsem přitom natahovala, aby naše cesta utekla co nejrychleji. Dávala jsem při tom pozor, aby mi Darkie stačila a já jí stále mohla být po boku.
Chtěla jsem nějak odlehčit situaci. Zajistit, že na to obě zapomeneme a zažijeme něco zábavného. Držela jsem se podél řeky, která vedla až ke středozemní pláni, kterou obě dobře známe. V tom mě to trklo. Už nesloužím jako průvodce, cestu domů odsud víme obě. „Hele, Darkie? Co takhle dát si závod? Kdo první překoná řeku a bude doma jako první dostanu pusu od poraženého,“ navrhla jsem a spiklenecky se na ni ušklíbla. Jak ji tak znám, tušila jsem, že bude pro. „Tak 3, 2, 1, start!“ vykřikla jsem a chystala se ke skoku do vody. Vybrala jsem si schválně místo více na jihu, kde řeka nebyla tak prudká. Než se mi podařilo dostat na druhý břeh, řeka mne sesunula o větší kus po proudu, ale to mi bylo celkem jedno. Hned poté jsem si osušila svůj kožíšek a vyrazila k Sarumenu.

Středozemka >>

//Snažím se to urychlit, protože spěchám na akci s Osudem :D

// Počítejte s Maple! c:

Myslela jsem, že si tu Darkie dala šlofík a načerpala po dlouhé cestě energii, ale asi to tak bohužel nebylo. Jakmile mne uslyšela, vyskočila, povalila mne a začala mě olizovat a otírat se o mé tváře. Cítila jsem, jak je má vlhké a jak z ní jde strach. Ale ne, pomyslela jsem si a tlapami které mi vysely ve vzduchu jsem si ji přitiskla pevně k sobě. Vysvětlila mi, že slyšela můj vystrašený výkřik a že ji tu něco drželo. Byla jsem ráda, že to tak bylo. Nechtěla bych, aby za mnou utíkala. Nechci, aby se k té černé potvoře přiblížila na krok. Cítila jsem se ale provinile, protože jsem ji s sebou vzala na cestu a musela si tímto projít. Přišlo mi, že celá tahle situace byla jedna velká past, kterou si na nás obě Smrt přichystala. Chtěla mě trápit a děsit, abych vykřikla a tím vyděsila Darkii, která se o mne bála. A pak ji uvěznila, aby se cítila úplně bezmocně. „Slibuji, neboj. Už nikdy nedovolím, aby se tohle opakovala,“ řekla jsem a o to víc si ji přitika ke svému tělu. „Jsem v pořádku, ano? Nic mi neudělala. Jsem celá. Živá a zdravá. Jen vystrašená, to je celé. Nemusíš se ničeho bát, Darkie,“ zašeptala jsem, trochu se od ní odtáhla a olízla jí tvář. „Nikdy o mě nepřijdeš, slibuji. Přece bych tě tady nenechala,“ pousmála jsem se. Poté jsem se k ní zase přitiskla a schovala si čumák do jejího kožíšku. U ní jsem byla doma.
Dlouho jsem se k ní tiskla, poté jsem ji ale překulila na bok a pomalu se zvedla. „Pojď, vypadneme odsud. Čím dřív odsud zmizíme, tím líp,“ vyzvala jsem ji k odchodu, olízla ji na tváři a vydala se přitisklá k jejímu boku pryč. Chtěla jsem jí být co nejvíce na blízku. Nedovedla jsem si představit, že bych se od ní dokázala vzdálit na víc jak pár metrů. Časem možná, teď to ale nepřipadalo v úvahu.

Mahtae >>