Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ptáčci a jejich švitoření mě uspali téměř ihned a když jsem se po dlouhém spánku probrala, zmateně jsem zamrkala a snažila se rozvzpomenout, kde a proč že to vlastně jsem. Ah, šla jsem se po souboji s Amny projít a neodolala šlofíku v tomto krásném lese. Pomalu jsem se sebrala ze země a porozhlédla se po okolí, jestli náhodou nenajdu něco, co by mi naznačilo, jak dlouho jsem se tu vlastně zdržela. Pravděpodobně asi pěkně dlouho, měla bych se vrátit domů. A tak jsem se zprvu rozespalým krokem rozešla směrem domů. Za svou rodinou a povinnostmi ve smečce. Možná bych měla zase okouknout hranice, jak jsou na tom. Můj pach už musel být dávno pryč a riskovat, že si někdo cizí na smečkové území napochoduje a bude ohrožovat vlčata, to se mi vůbec nelíbilo, a tak jsem krok zrychlila do poklusu.

Říční eso (přes Elysejská pole) >>

// Jsi nejhodnější, moc moc děkuji ❤️

// Maple se taky akcičky účastnila :c :DD

Počítá se, když jsem se účastnila 3 za Lilac a čtvrté smečkové za Maple?

Celkový počet bodů: 10
Směnárna: 10 bodů na 150 oblázků (10x15)
Celkem: 150 oblázků

//Já to co se aktivity týče mám vlastně víceméně stejně. Škola mi začíná až od října, tudíž budu mít celé září volné. Během školy si myslím, že budu aktivní převážně o víkendech, nebo během hodin, který mě nebaví :D

Lov by byl super, byla bych rozhodně pro. A s ostatními ohledně hyerarchie souhlasím.
+ Starling by s radostí dělal vlčatům průvodce, nemusí na to být ani funkce ve smečce :D Stačí si ho odchytnou, nebo do mě dloubnout a ráda ho aktivně rozhýbu :)

Stejně tak zní seznamování vlků ze smečky skvěle, jen se 100% zasekáme :DD Takže kdyby chtěl někdo seznamování sólo, mám ho volného v úkrytu, případně ho ještě dneska vytáhnu do hor :)

// V pohodě, nemusíš spěchat :)

//Doplňuji přechod sem a rovnou se klidím, ať nespamuju přechodem bojovou arénu
<< Blýskavý les
Amnesia se nakonec odebrala na cestu domů, zatímco já zaváhala, jestli se mi domů vážně chce. „Asi se půjdu ještě projít,“ pohlédla jsem na ni omluvně a vyrazila směrem úplně jiným. Uvědomila jsem si, že tu je ještě jiný lesík, ve kterém jsem jakživ nebyla. A tohle bylo vlastně to, co mě na toulání bavilo, ne? Spontánní průzkum nových míst, která mě lákala, přestože bych měla dělat něco úplně jiného, pravděpodobně víc produktivního. Schovávat se před povinnostmi a užít si trochu volna a svobody. A kdo ví, třeba narazím i na nějakou novou tvář, jako na Meinera u oceánu. Jen doufám, že bude tentokrát více výmluvná, ušklíbla jsem se pro sebe a ocas se mi při té představě rozhoupal zcela přirozeně. Ale i kdyby na mne nikdo nečekal, alespoň se budu moci chvíli natáhnout a odpočinout si.
Jen co jsem veška do tohoto nového lesíku, naprosto jsem se zamilovala. Nejen, že to tu bylo nádherně zelené, jako v pohádce a byl tu chládek, zpívali tu k tomu ještě ptáčci. Celý les byl plný života. A nejlepší na tom bylo, že každým krokem se jedna melodie přelívala do úplně něčeho jiného a nového. Bylo to, jako by se ptáčci rozdělili na malé kapely a každý si hrál něco svého v jiném koutu lesa. V samém středu lesa protékal i malý potůček, v kterém jsem zahnala svou žízeň, spokojeně se uvelebila pod jeden ze stromů a nechala se uspat ukolébavkou ptáčků-

//VLA 2 (2/2)

Jemné facky a lítaly hlava nehlava, někdy jsem se vyhla, jindy jsem to schytala a neubránila se občasnému chechtání. Stejně tak i Amny jich pár schytala a i štípanců jsme se ani jedna moc nebály. Bylo to vše ve velmi přátelském duchu a já cítila, jak jsem k této vlčici našla svou cestu. Po dnešním menším souboji ji dozajista budu považovat za dobrou kamarádku. Jen co jsem kousek poodběhla, otočila jsem se za Amny, jestli mě bude následovat. Následovala! Po hravém vyštěknutí předvedla ukázkový výpad vpřed, který asi úmyslně stáhla na bok a já ucítila lehké štípnutí, přestože jsem se celým tělem pokusila vyhnout, až jsem přepadla na bok a zůstala ležet na zádech. V ten moment jsem se celou silou překulila na bok druhý, až jsem znova stála na všech čtyřech, energickým skokem se otočila na Amny, předvedla opět tu hravou vlčecí polohu, štěkla a vyskočila se snahou ji opatrně strhnout k zemi. Z boku jsem do ní narazila co nejopatrněji jsem zvládla, povalila ji na zem a vyvalila se hned vedle ní.
Zhluboka jsem začala oddychovat, jazyk povislý dolů z jedné strany tlamy a ocasem jsem na zemi mlátila jak s bičíkem. Byla jsem momentálně vážně šťastná. „Už nemůžu,“ vydechla jsem znaveně. „Tenhle souboj byl fakt super, díky, Amny,“ otočila jsem se na svou kamarádku a věnovala ji šťastný úsměv. „Co kdybychom se pomalu vrátily domů?“ navrhla jsem jí, ale doufala, že ještě malý moment poležíme v trávě.

// VLA 2 (1/2)

Nejprve se mi zdálo, že jsem svou nabídkou Amny grochu zaskočila, ale nakonec souhlasila a co víc, zaútočila první. Pokusila jsem se uskočit, ale její její jemný úder do hlavy jsem stejně schytala. Jen co ale uskočit, byla ráda zase na mě. Z místa jsem se předním odrazila do vzduchu, zadními pevně na zemi a sem tam jsem nějakou tlapou máchla ve snaze Amny jemně plácnout. Jen co mé přední ale gravitace stáhla zpět na zem, prišla na řadu tlama, kterou jsem velmi jemně kousla tvář své kamarádky, ale úmyslně jsem nic nezkousla a tlama se jen na prázdno zavřela. To už jsem ale uskočila, celým tělem jak pružinkou a vesele u toho mávala ocasem, jazyk venku z tlamy a šťastně funěla. Tohle mě vážně bavilo. Žádné krvavé souboje, prostě trocha plácání a štípání zuby.

<< Zubří vysočina

//Domluvena s Amny a bez sázky

Když jsem se dostavila na místo, Wolfi už byla pryč, zatímco Amny tady ještě zůstala. Neměla jsem ponětí proč, ale rozhodně tomu tak nadále nebude. „Ahoj, Amny!“ zavolala jsem za ní a poklusem přiběhla až k ní. Byla jsem tady v tomto lese? Pravděpodobně ne. Zdál se mi jakýsi jiný, než ty ostatní. „Jak dopadl váš souboj?“ optala jsem se s úsměvem a vesele mávala ocáskem. Tak jsem jim to záviděla, už si ani nepamatuji, kdy jsem se s někým naposledy hravě porvala. „Nechtěla by sis dát taky nějaký menší přátelský souboj? Už jsem roky nebojovala a začínám mít pocit, že už jsem to vše snad zapomněla,“ uchechtla jsem se a střihla ouškem, abych zamaskovala, že je mi to trochu trapné. „Asi musíš být unavená, ale neboj, já mám sil taky už poměrně málo. Byla jsem na delší procházce, tak to bude vyrovnané,“ mrkla jsem na ni, předníma se přikrčila a předvedla tak hravou pózu, jakou typicky dělala rozdováděná vlčátka. Bylo to vzrušující a cítila jsem, jak se najednou cítím víc živá. Energie se mi pomalu vracela a já se těšila, co bude.

<<Mahar (přes Bažiny)

Zajímalo by mě, jak dopadly holky, když se šly přátelsky poprat. Upřímně, možná jsem mohla jít s nimi, abychom se více sblížily a já tak měla více přátel. S Wolfi jsem kamarádka už nějakou dobu, ale už je to dávno, co jsme spolu reálně něco podnikly. A Amny, přestože je ve smečce snad déle, než já, tak ji pořádně neznám. Což mě vážně mrzelo, vypadala jako vážně milá vlčice. Asi bych se na ně mohla zajít podívat, ale s tím, jak dlouhý se tento výlet zdál být, pravděpodobně už budou dávno doma v Sarumenu. Ale tak, pokud se o to nepokusím, nebudu to vědět jistě. Třeba by se slitovaly a zazápasily by si i se mnou. Kolik že to vlastně říkali, že jim je? Tuším, že Amny je deset, ale u Wolfi jsem si jistá nebyla. Já měla sedm a v životě by mě nenapadlo, že budu s naší skupinky pravděpodobně nejmladší.

Blýskavý les >>

//VLA 1 (5/5)
<< Východní galtavar (přes východní hvozd)

No tak výlet do močálů asi nejlepší nápad nebyl. Hranice sice vyznačené neměli snad vůbec, tudíž jsem částečně uvažovala, jestli se náhodou smečka nerozpadla, nebo na to prostě jen kašlou. Ani na území snad nikdo nebyl. Jediný štěstí měli v tom, že byl jejich domov tak smrdutý, že by se nikdo dobrovolně skrz močál dobrovolně neprocházel. A tak jsem i tomto případě zvolila možnost hranic smečky, kde jsem využila toho, že jsem hledala i náznak něčího pachu. Ale marně, vážně to tu jen nepříjemně zatouchalo. Ani tyhle vlky jsem nechápala. Kdo by dobrovolně bydlel na tak smrdutém místě? Jistě, náš les byl zase ponořen do mlhy, která by asi ne každému vyhovovala, ale pořád lepší tohle, než smrděl konstantně jak žumpa. Asi jsem na členy téhle smečky nenarazila, protože kdyby jo, asi by mi bylo vážně nevolno. Vždyť tím musí být načuchlí úplně celý. Měla jsem tak nějak dost.

Zubří vysočina (přes bažiny) >>

<< Východní galtavar (přes VVJ)

No, tak jsem asi obešla snad úplně všechny smečky, které tady existují. Vlastně až na jednu, tu v bažinách. V tom mě ale trklo, že to vlastně tak úplně k ničemu nebylo. Alespoň teď vím, kde která smečka sídlí a jak jsou na tom se značením hranic. A s tím nápadem jsem se chtěla podívat i k té bažinné, jak na tom s hranicemi jsou. Jestli jsou pozadu, nebo si o ně pečují, jako ostatní. Jsem tak ráda, že jsem ty hranice označila, jinak by to bylo vážně trapné. Zajímalo by mě, kdo kromě mě a Nokta vykonává povinnosti ochránce. Naštěstí mimo toho mořského hada žádný útok na smečku nebyl, takže jsem měla funkci vlastně na parádu, ale alespoň na to značení můžu být užitečná. Možná bych z Kase vychovala šikovného ochránce, když je to takový malý hrdina. I když nevím, jestli se spíš od smečky neodpojí, až se mu dostane té šance. Měl by to tak trochu „po mě“, i když nejsme stejné krve. Možná to je vážně výchovou a bylo by pro něj lepší, kdyby se mu více věnovala spíš Darkie, která se se svou rodnou smečkou naprosto sžila. Zůstal by nám tak doma déle, což by bylo skvělé. Mohla bych se poté podívat za hranice, jestli na jeho rodiče nenarazím.

Mahar (přes východní hvozd) >>

<< Ragar

Všechno mě momentálně vytáčelo. A hlavně ta přitroublá horská smečka. Naštěstí jsem tam moc vlků necítila, ale co bylo vážně k naštvání, bylo to, že jsem si teď vzpomněla, že Sheya i Nym byly cítit tou smečkou. A vůbec, Nym mi o ní myslím i říkala. Který blázen by nechal vlčata žít v takovém prostředí? Navíc po tom, co Nym minulou zimu umřela? Já jen doufám, že je Lennie zodpovědná a vypadla s ní někam pryč. I s jejími vlčaty. Byla březí a vychovávat vlčata na tom místě by bylo naprosté šílenství. Já asi taky nebyla matka roku, ale Kase bych rozhodně v horách neměla. A to mi Lennie vyčítala, že jsem nezodpovědná a ohrožuji vlčata naší smečky.
Vracela jsem se stejnou cestou, ale netušila, kam že to vlastně jdu, a tak jsem se prostě rozhodla obejít si velké vlčí jezero a podívat se někam dál. Domů se mi vracet ještě nechtělo.

Západní galtavar (přes VVJ)>>

// VLA (4/5)
<< Východní galtavar (přes smrkáč)

Joo, na hory jsem se vážně těšila, co jsem ale vážně ale vážně nečekala, bylo to, že se v nich usadí smečka. To by bylo vážně to poslední, co by mě napadlo. Protože jaký blázen by to udělal? Koho by to vůbec napadlo? A který pošuk by se dobrovolně přidal? Vždyť zima tady bývá smrtelná, na Darkii se podepsala a stále nese vážné následky. Kvůli jedné zimě v nížinách. Jak bláznivý musí být tihle? To mě vážně štvalo. Proč se vystavovat dobrovolně nebezpečí a netrpět žádné fyzické postižení na zdraví, když vlci v nížinách bojují nedobrovolně se zimou a umírají. Bylo to tak nefér, a tak hloupé. A tak jen co jsem narazila na hranice, vztekla jsem se trhavým pohybem zastavila, chvíli naštvaně koukala na hranice, otočila se a zamířila zase zpět. Hloupé hranice, hloupé hory, hloupá smečka. Chtěla jsem hezký výlet a výšlap, ale všechno mi to musí kazit.

Zpět >>