Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ahoj!
1. Určitě můžete, pokud se na to cítíte :D (I když by to byla celkem vražda a měli byste můj velký obdiv). Jen bych byla ráda, aby posty nebyly téměř stejné a hráči zapojili trochu fantazie a kreativity :)

2. Mohou být jak digitálně, tak klasicky na papír. Byla bych ráda, kdyby to nebyla skica za 5 minut, ale zas nečekám něco přehnaně komplikovaného. Je to přece jen bonus v už tak časově náročné akci, takže tak :)
Stačila by ti klidně jen tužka, ale můžeš použít úplně cokoliv :)

Ahoj, s tím se počítá :) Akcička je poměrně náročná, takže je velmi pravděpodobné, že hráči den nebo dva z nějakého důvodu vynechají. Takže se nemáš čeho bát, určitě oproti ostatním pozadu nebudeš :)

Díky za zájem! :)

<< Tenebrae

Jen co jsem proběhla mezi prvními stromy, které značily začátek lesa, mě přivítala paní mlha. „Zdravím, zdravím,“ zahihňala jsem si, když mě začala šimrat v čumáku. „Vím, už je to chvíle, co jsem tu byla. Taky jste mi chyběla,“ usmála jsem se. Paní mlze to asi jako odpověď stačilo, protože se mi naposledy propletla mezi nožkama a zmizela stejně rychle, jako se zjevila. Jak bez tohohle mohou ostatní vlci žít? napadlo mě a na moment se mi jich zželelo. Pravděpodobně nic takového jiné smečky nevedou. Hned na to jsem ale zvedla hlavu k nebi a hlasitě zavyla na znamení, že jsem zpět.

Pomalu jsem se vydala podél hranic a očichávala, v jakém stavu jsou. Můj pach už byl dávno pryč, ani náznak jsem nenašla. Co jsem ale zjistila, bylo to, že se povinnosti chodil před nějakou dobou Morfeus. Jeho pach byl ale velmi slabý, a tak jsem zhodnotila, že bych se do toho měla pustit znova. Naštěstí jsem trasu měla už od posledně nacvičenou, a tak jsem se jako první podél řeky Tenebrae, která východní hranice našeho lesa krásně kopírovala a dělila nás od jehličnatého lesa hned vedle nás. Tam jsme myslím předminule lovili, že? Vše jsme měli krásně naservírované až pod čumák. Bylo až k neuvěření, jak výhodné místo byl Sarumen pro smečkové území. Pomalu jsem se proplétala mezi stromy a dávala si záležet, abych se kolem každého alespoň jednou obtočila. Tahle povinnost byla celkem fajn. Vlk se projde, vyčistí si myšlenky a navíc si krásně podrbe celé tělo. Nemluvě o tom, jak budu mít krásně vyčesanou srst, až skončím, zazubila jsem se nad tou představou. Tenebrae se krásně klikatila sem a tam, a tak jsem musela hned několikrát zabočovat a dát si pozor, abych nezapomněla ani na jedno místečko. Nějaký chytrák by se určitě našel a stěžoval si, že tam kudy prošel označené hranice nebyly, a tak vlastně žádné pravidla neporušil. Vždycky jsou takový experti. Jen co jsem došla k horám, jsem směr otočila a začala značit jižní hranice. Důkladně jsem se o stromy otírala, sem tam i nějaký ten strom označkovala a podepsala si ho, ale vždy jen nepatrně, aby mi to vyšlo na celé hranice. Náš les měl pouze tu nevýhodu, že jsme měli les vážně obrovský a obejít a označkovat hranice trvalo celou věčnost. Na takovou práci bych musela mít močový měchýř podstatně větší, nebo značkovat hranice s někým. Asi by to pak i lépe utíkalo, když bych neobcházela hranice sama. Pomalu ale jistě jsem se propracovala až na západ, kde jsem ucítila pach Kase, který se tudy asi vydal k ohnivému jezeru, a tak jsem na něj vesele zavyla, abych na sebe upozornila. Byla jsem ráda, že se drží pravidel, které jsme si stanovili a netoulá se nikam daleko. Příště bych mu mohla hranici, kam smí chodit sám, posunout o něco víc. Je šikovný a zodpovědný, určitě by to zvládnul. Hlavně teď, když už umí plavat. Z ničeho nic mě ale začalo svědit místečko na zádech, a tak jsem se u jednoho stromu zastavila, zády se k němu posadila, vyhoupla se na zadní a důkladně se začala drbat, jako medvěd. Jo, to je ono, vyplázla jsem spokojeně jazyk. Tenhle bude ultra označený, uchechtla jsem se a vydala se dál. Pomalu ale jistě jsem uzavírala okruh a blížila se k místu, kudy jsem přišla a značkovací obchůzku začala. Kožich jsem měla už krásně vyčesaný a když jsem se za sebe obhlédla, jak to vypadá, zůstaly na stromech chomáčky béžovo-hnědé srsti, které jasně říkaly, že tu smečka obývá. Byla jsem se svým výkonem spokojená. Pomalu ale jistě mi i tahle práce začínala přirůstat k srdci a začínala jsem se v tom cítit o něco lépe. Poprvé to bylo trochu divné, ale teď už jsem s tím neměla žádný problém.

Když jsem měla hotovo, zhluboka jsem se nadechla a nasála pachy v okolí. Byla tu jedna cizinka, ale v jejím doprovodu jsem cítila i Morfa, a tak jsem jí nevěnovala žádnou pozornost. Pak jsem tu zachytila i Darkii, která byla s nějakým samcem, na kterého už jsem si téměř nepamatovala. Měla jsem pocit, že je mi pach povědomý, ale komu patřil, to jsem netušila. Zvědavost mi nedala, a tak jsem se jim vydala naproti. Snad to Darkii vadit nebude, že jí kazím seznamování s členy. „Zdravím,“ pozdravila jsem už z dálky s přátelským máváním ocasu, jen co jsem zahlédla jejich siluety. Hnědý kožich, zlaté oči, hmm. Odkud ho znám? pokoušela jsem se rozvzpomenout, ale marně. „Doufám, že neruším,“ usmála jsem se na oba vřele a bezmyšlenkovitě zaparkovala po boku Darkie, o kterou jsem se láskyplně opřela. Dál jsem však nic neříkala a doufala, že mě trošku zapojí a poví mi, o čem si to povídali.

<< Říční eso (přes ježčí)

Zajímalo by mě, co za tu dobu podnikli ostatní ve smečce. Jestli Amny dobře dorazila, jak se vyřešily vlčata, které našli u lovu, jestli se už Darkie probrala a co asi dělá, jestli jí Kas odevzdal kytičky, které jsme jí natrhali a jestli vyvádí zase nějaké skopičiny. A taky jak se mají naše odrostlá vlčata, jako Marion a Cassian, které jsem pořádně od jejich narození neviděla. Nebo ano? Nezahlédla jsem Mari v bojové aréně? uvědomila jsem si překvapeně. Páni, ta ale vyrostla. A ouška měla nějaká špatná. Zajímalo by mě, co se jí s nimi přihodilo. Taky už jsou velcí. Je možné, že se brzy odpojí, nebo už odpojili a já o tom nic nevím. Tolik věcí, co se mohlo stát v lese a já se někde vyvaluji v lese a poslouchám, jak ptáčci švitoří, zavrtěla jsem hlavou nechápavě. Už abych byla doma, problesklo mi hlavou, když jsem přecházela poslední z řek, která mě dělila od domova.

Sarumen >>

<< Švitořivý les (přes Ely pole)

Navigovat se po Gallirei po tolika letech, co tady žiji, už pro mě nebyl žádný problém. Domů jsem vždy trefila téměř bez problému. Z většiny míst byl už v dáli vidět náš krásný les, asi hlavně proto, že ho obklopují převážně louky, jezera a řeky. Poslední dobou jsem si začala všímat, že čím blíže jsem domovu, tím nedočkavěji natahuji krok, abych byla už doma. Vždy jsem měla za to, že jsem srdcem tulák, ale asi mě život ve smečce změnil. Asi už mě toulání tolik neláká, když není ve společnosti mých milovaných. Bez nich jako by žádné místo nebylo zdaleka tak krásné, jako Sarumen. Ze začátku mě tohle zjištění trochu mrzelo, že už nejsem tou samou vlčicí, jako roky zpět, ale postupně jsem si uvědomovala, že na tom nic špatného není. Naopak to ukazuje to, jak moc pro mě Darkie s Kasem znamenají.

Tenebrae (přeš ježčí mýtinu) >>

Ptáčci a jejich švitoření mě uspali téměř ihned a když jsem se po dlouhém spánku probrala, zmateně jsem zamrkala a snažila se rozvzpomenout, kde a proč že to vlastně jsem. Ah, šla jsem se po souboji s Amny projít a neodolala šlofíku v tomto krásném lese. Pomalu jsem se sebrala ze země a porozhlédla se po okolí, jestli náhodou nenajdu něco, co by mi naznačilo, jak dlouho jsem se tu vlastně zdržela. Pravděpodobně asi pěkně dlouho, měla bych se vrátit domů. A tak jsem se zprvu rozespalým krokem rozešla směrem domů. Za svou rodinou a povinnostmi ve smečce. Možná bych měla zase okouknout hranice, jak jsou na tom. Můj pach už musel být dávno pryč a riskovat, že si někdo cizí na smečkové území napochoduje a bude ohrožovat vlčata, to se mi vůbec nelíbilo, a tak jsem krok zrychlila do poklusu.

Říční eso (přes Elysejská pole) >>

// Jsi nejhodnější, moc moc děkuji ❤️

// Maple se taky akcičky účastnila :c :DD

Počítá se, když jsem se účastnila 3 za Lilac a čtvrté smečkové za Maple?

Celkový počet bodů: 10
Směnárna: 10 bodů na 150 oblázků (10x15)
Celkem: 150 oblázků

//Já to co se aktivity týče mám vlastně víceméně stejně. Škola mi začíná až od října, tudíž budu mít celé září volné. Během školy si myslím, že budu aktivní převážně o víkendech, nebo během hodin, který mě nebaví :D

Lov by byl super, byla bych rozhodně pro. A s ostatními ohledně hyerarchie souhlasím.
+ Starling by s radostí dělal vlčatům průvodce, nemusí na to být ani funkce ve smečce :D Stačí si ho odchytnou, nebo do mě dloubnout a ráda ho aktivně rozhýbu :)

Stejně tak zní seznamování vlků ze smečky skvěle, jen se 100% zasekáme :DD Takže kdyby chtěl někdo seznamování sólo, mám ho volného v úkrytu, případně ho ještě dneska vytáhnu do hor :)

// V pohodě, nemusíš spěchat :)

//Doplňuji přechod sem a rovnou se klidím, ať nespamuju přechodem bojovou arénu
<< Blýskavý les
Amnesia se nakonec odebrala na cestu domů, zatímco já zaváhala, jestli se mi domů vážně chce. „Asi se půjdu ještě projít,“ pohlédla jsem na ni omluvně a vyrazila směrem úplně jiným. Uvědomila jsem si, že tu je ještě jiný lesík, ve kterém jsem jakživ nebyla. A tohle bylo vlastně to, co mě na toulání bavilo, ne? Spontánní průzkum nových míst, která mě lákala, přestože bych měla dělat něco úplně jiného, pravděpodobně víc produktivního. Schovávat se před povinnostmi a užít si trochu volna a svobody. A kdo ví, třeba narazím i na nějakou novou tvář, jako na Meinera u oceánu. Jen doufám, že bude tentokrát více výmluvná, ušklíbla jsem se pro sebe a ocas se mi při té představě rozhoupal zcela přirozeně. Ale i kdyby na mne nikdo nečekal, alespoň se budu moci chvíli natáhnout a odpočinout si.
Jen co jsem veška do tohoto nového lesíku, naprosto jsem se zamilovala. Nejen, že to tu bylo nádherně zelené, jako v pohádce a byl tu chládek, zpívali tu k tomu ještě ptáčci. Celý les byl plný života. A nejlepší na tom bylo, že každým krokem se jedna melodie přelívala do úplně něčeho jiného a nového. Bylo to, jako by se ptáčci rozdělili na malé kapely a každý si hrál něco svého v jiném koutu lesa. V samém středu lesa protékal i malý potůček, v kterém jsem zahnala svou žízeň, spokojeně se uvelebila pod jeden ze stromů a nechala se uspat ukolébavkou ptáčků-

//VLA 2 (2/2)

Jemné facky a lítaly hlava nehlava, někdy jsem se vyhla, jindy jsem to schytala a neubránila se občasnému chechtání. Stejně tak i Amny jich pár schytala a i štípanců jsme se ani jedna moc nebály. Bylo to vše ve velmi přátelském duchu a já cítila, jak jsem k této vlčici našla svou cestu. Po dnešním menším souboji ji dozajista budu považovat za dobrou kamarádku. Jen co jsem kousek poodběhla, otočila jsem se za Amny, jestli mě bude následovat. Následovala! Po hravém vyštěknutí předvedla ukázkový výpad vpřed, který asi úmyslně stáhla na bok a já ucítila lehké štípnutí, přestože jsem se celým tělem pokusila vyhnout, až jsem přepadla na bok a zůstala ležet na zádech. V ten moment jsem se celou silou překulila na bok druhý, až jsem znova stála na všech čtyřech, energickým skokem se otočila na Amny, předvedla opět tu hravou vlčecí polohu, štěkla a vyskočila se snahou ji opatrně strhnout k zemi. Z boku jsem do ní narazila co nejopatrněji jsem zvládla, povalila ji na zem a vyvalila se hned vedle ní.
Zhluboka jsem začala oddychovat, jazyk povislý dolů z jedné strany tlamy a ocasem jsem na zemi mlátila jak s bičíkem. Byla jsem momentálně vážně šťastná. „Už nemůžu,“ vydechla jsem znaveně. „Tenhle souboj byl fakt super, díky, Amny,“ otočila jsem se na svou kamarádku a věnovala ji šťastný úsměv. „Co kdybychom se pomalu vrátily domů?“ navrhla jsem jí, ale doufala, že ještě malý moment poležíme v trávě.

// VLA 2 (1/2)

Nejprve se mi zdálo, že jsem svou nabídkou Amny grochu zaskočila, ale nakonec souhlasila a co víc, zaútočila první. Pokusila jsem se uskočit, ale její její jemný úder do hlavy jsem stejně schytala. Jen co ale uskočit, byla ráda zase na mě. Z místa jsem se předním odrazila do vzduchu, zadními pevně na zemi a sem tam jsem nějakou tlapou máchla ve snaze Amny jemně plácnout. Jen co mé přední ale gravitace stáhla zpět na zem, prišla na řadu tlama, kterou jsem velmi jemně kousla tvář své kamarádky, ale úmyslně jsem nic nezkousla a tlama se jen na prázdno zavřela. To už jsem ale uskočila, celým tělem jak pružinkou a vesele u toho mávala ocasem, jazyk venku z tlamy a šťastně funěla. Tohle mě vážně bavilo. Žádné krvavé souboje, prostě trocha plácání a štípání zuby.

<< Zubří vysočina

//Domluvena s Amny a bez sázky

Když jsem se dostavila na místo, Wolfi už byla pryč, zatímco Amny tady ještě zůstala. Neměla jsem ponětí proč, ale rozhodně tomu tak nadále nebude. „Ahoj, Amny!“ zavolala jsem za ní a poklusem přiběhla až k ní. Byla jsem tady v tomto lese? Pravděpodobně ne. Zdál se mi jakýsi jiný, než ty ostatní. „Jak dopadl váš souboj?“ optala jsem se s úsměvem a vesele mávala ocáskem. Tak jsem jim to záviděla, už si ani nepamatuji, kdy jsem se s někým naposledy hravě porvala. „Nechtěla by sis dát taky nějaký menší přátelský souboj? Už jsem roky nebojovala a začínám mít pocit, že už jsem to vše snad zapomněla,“ uchechtla jsem se a střihla ouškem, abych zamaskovala, že je mi to trochu trapné. „Asi musíš být unavená, ale neboj, já mám sil taky už poměrně málo. Byla jsem na delší procházce, tak to bude vyrovnané,“ mrkla jsem na ni, předníma se přikrčila a předvedla tak hravou pózu, jakou typicky dělala rozdováděná vlčátka. Bylo to vzrušující a cítila jsem, jak se najednou cítím víc živá. Energie se mi pomalu vracela a já se těšila, co bude.