Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zdálo se, že se Darkii poměrně brzy ulevilo a ujistila mne jemným olíznutím. Vykouzlila mi tím úsměv na tváři a dala ocásek zase do pohybu. Stačilo cokoliv, vše na ní mi dokázalo vykouzlit úsměv na tváři. Jen co se naše střetly, zase jsem se v nich začala ztrácet. „Jsi naprosto nádherná, víš o tom?“ řekla jsem zasněně a jemně pootočila hlavinku na stranu.
Darkie se hned na to začala vyptávat na náš výlet s Kasem. „Oh, ano. Provedla jsem ho po okolí našeho hvozdu a naučila ho se orientovat, aby se nestalo, že by se zase ztratil. Je vážně šikovný a hned to pochopil, a tak jsem mu povolila, že se může toulat mezi řekami, které náš les oddělují od zbytku Gallirei. Když by nám dokázal, že to zvládá, mohl by si ten okruh postupně rozšiřovat,“ pověděla jsem jí o mém pokusu Kase učit zodpovědnosti a orientaci. Ten malý kaštanový vlček rostl jako z vody a pokaždé, když ho vidím, je jednou takový. Už teď je z něj téměř dospělý vlk, strašně to utíkalo. „No a pak jsem ho vzala na jedno z mých oblíbených míst. Na jaře vás bych tam chtěla vzít oba, je to tam nádherné,“ nabídla jsem jí.
Jenže novinu, kterou jsem se od Darkie poté dozvěděla naprosto prolomila tu veselou atmosféru, která tu doposud panovala. Cítila jsem, jak se mi úzkostí stáhlo hrdlo a žaludek. Cítila jsem, jak mi začalo zrychleně bušit srdce a já jen nasucho polkla. Bála jsem se toho, že by se malé něco stalo a že ji nenajdeme a ono to přišlo. Ale to, že si to Darkie dala za vinu, mě postavilo na nohy. „To si přece nesmíš dávat za vinu, zlato,“ řekla jsem naprosto přesvědčeně a pevně. Na Darkiin návrh jsem ale vykročila za ní a naléhavě na ni hleděla. „Je to stejně tak i má vina, obě jsme poslaly vlčata do úkrytu. Nebylo to jen tvé rozhodnutí, udělaly jsme chybu obě,“ namítala jsem. „A vůbec,“ rázně jsem dupla tlapičkou. „Yanlin je přece rozumná a hodná holka. Vyplašená ze všeho kolem. Přece ji znáš, ne? Vážně si myslíš, že by se jen tak sebrala a odešla? Museli si pro ni přijít rodiče. Je téměř nemožné, že by prostě… utekla.“ Na to jsem se zhluboka nadechla, přivřela oči a pokusila se o vřelý úsměv, abych ji podpořila. „Některý věci, které se dějí, prostě nejdou ovlivnit. Sama sis to prožila, ne? Ztratila ses, rodiče museli být stejně zničení a vyděšení, jako jsme právě teď my. Ale přece jim to nevyčítáš, ne? Ani jeden nemohli za to, že ses ztratila. Ano, vždy je tam to kdyby, ale bohužel se to už nedá změnit.“ Samotnou mě zatoulání Yanlin ničilo. Byla s námi sice krátce, ale už tak mi přirostla k srdci. Byla součástí naší malé rodiny. A teď ta malá část chyběla a bylo to citelné. Asi to nebude stejné, pravděpodobně ještě opravdu dlouho. „Já věřím, že je v pořádku. Život by nedal dopustit, aby se vlčeti něco stalo. Určitě se shledala se svou rodinou a už se nemusí schovávat za svým imaginárním rytířem, protože ho už nepotřebuje.“ Pevně jsem tomu věřila a doufala jsem, že i Darkii o tom přesvědčím. Chtěla jsem tu pro ni být.

Mýtina >>

Ahoj,
všechny výsledky budou zveřejněny až na konci akcičky, až vše vyhodnotím a dám dokupy :)

Taky bych ráda něco ujasnila:
"Nejlepší" post je jen a pouze můj subjektivní názor, vybírám čistě podle originality/rozepsání postu a ten, co každý den vyberu, se nemusí zdát nejlepší jiným. Proto se taky za "nejlepší" post dne dostává pouhý jeden bod, jako jakési téměř bezvýznamné plusko za hezké a originální zpracování, nebo zpříjemnění mi večera pročítáním desítek postů :D Proto prosím, neberte si to nějak osobně, když bodík navíc nedostanete! Všechny posty jsou skvělý a vybírání mi zabere vždy nejvíc času, jak těžký to je ^^;
Všichni si vedete naprosto úžasně

Nakonec přeci jen nebylo nutno, abych odcházela. Měl to v plánu tmavochlupý, i když jsem na chvíli zauvažovala, jestli jsem jeho náhlou potřebu zmizet nevyvolala já. Mou nabídku s radostí přijal a já byla nadšená, že budu moci někomu pomáhat. Učit mě vážně bavilo, s Kasem mi to šlo, tak o kolik těžší to může být s dospělým vlkem? To bude brnkačka. „Super,“ zazubila jsem se. Na jeho popis, co vše umí a neumí jsem pokývala hlavou. „Tak to půjde samo,“ ujistila jsem jej, ale to už byl na odchodu. Než ale tak učinil, skočil k Darkie a něco jí začal šuškat do ucha. Přestože jsem byla po jejím boku jsem nic nezaslechla, přestože jsem zvědavě špicovala uši. Instinkt, nic víc v tom nebyl. Věděla jsem, že mi to pak stejně Darkie poví. „Měj se,“ houkla jsem na něj, jen co se po dlouhém couvání otočil a zmizel.
Zvědavě jsem stočila oči k Darkii s výrazem pobaveného údivu – Co to mělo být? Chtěla jsem se taky zeptat, kdo že to vlastně byl, ale ve vteřinu, co jsem se na ni ohlédla jsem uviděla, jak jí poblikává růže. Nebylo jí dobře, bylo mi to celé jasné. Výraz mi přešel k ustaranému, opatrně jsem k ní přistoupila a přitiskla si ji k sobě. „Všechno je v pořádku, zhluboka dýchej,“ řekla jsem jí klidně a vydechla jí do kožichu. Otření tváře jsem jí ihned oplatila a olízla ji mezi ouškama. „A ty mně,“ šeptla jsem. Měla jsem toho sice spoustu, co jsem jí chtěla říct, ale tohle počká. Chtěla jsem si být jistá, že se úplně uklidnila. To, co jí řekl, ji muselo vážně vyplašit.

DŮLEŽITÉ
Zprávy každý den prosím do jednoho a toho samého vlákna/chatu. Měla bych v tom pak chaos ^^;
Úplně mi vypadlo to zmínit, takže když to někdo poplete, pošlu vám zprávu a vyřešíme to spolu :)
Díky!!

// Hlasuji erb Alastora a jako území bych s radostí připojila Ageron ❤️ Přijde mi to jako úplně nejlepší řešení.

Starling se přidá na 100% :)

Posty na sebe mimo akci navazovat nemusí vůbec. Můžeš mezi úkoly hrát kolik postů chceš. Zkusím to ukázat na příkladu:
5. den narazíš na ducha a napíšeš o tom post.
Mezitím hraješ x postů jakkoliv se ti zachce
6. den máš téma dizzy, tak můžeš napsat že se ti udělalo nevolno a svedeš to na setkání s duchem.
Špatně ti může být až do dalšího dne, kdy upadneš, začne tě bolet noha a budeš přesvědčená, že ji máš zlomenou(den 7).
Mezitím nikomu nebrání, aby mohli hrát, ať už sami, nebo s někým.

Doufám, že jsem tím příkladem i vysvětlila dotaz 1. Jednoduše bych ráda, aby to na sebe navazovalo aspoň malinko ^^;

Jestli to stále není jasné, ozvěte se! Na vysvětlování jsem špatná a pokusila bych se to rozvést jinak :)

Vidíš to, vždycky jsem v těch dvou měla chaos. Díky :DD

Tmavosrstý kamarád mé partnerky mě neutrálně pozdravil a jen co jsem se začala zajímat, jestli jsem je nijak nevyrušila, dozvěděla jsem se od něj, že probírali mě. „Meh, to je pech. V tom případě se můžu stejně rychle zase vytratit, žádný problém,“ zazubila jsem se pobaveně, a tak trochu byla připravena, že bys se vážně vzdálila, kdyby si to oba přáli. Ale tušila jsem, že to bylo myšleno jen jako vtip. Darkie mi pak prozradila, o čem konkrétním byla řeč. „Ooooh,“ vyšlo ze mě napůl překvapené, napůl potěšené. Následně jsem rázně pokývala hlavou a vesele začala plácat ocasem na zemi. „S radostí kolegovi pomůžu,“ dodala jsem se zářivým úsměvem, jen co jsem pohled stočila zpět na něj. „Stačí si kdykoliv říct,“ dodala jsem, aby si byl jistý, že se mnou může počítat. „Kolik toho s ní zatím umíš? Zvládáš zapálit už i nehořlavé předměty? Nebo vytvářet ohnivé předměty?“ vyzvídala jsem.

Všechny posty musí být herní, ALE! Pokud nestíháte, nebo se vám to do hry nehodí, počítám posty i v závoji/zmateném křoví/u Zuběnky :)
(Nahrabete si do inventáře a dostanete body, to se vyplatí )

Ahoj!
1. Určitě můžete, pokud se na to cítíte :D (I když by to byla celkem vražda a měli byste můj velký obdiv). Jen bych byla ráda, aby posty nebyly téměř stejné a hráči zapojili trochu fantazie a kreativity :)

2. Mohou být jak digitálně, tak klasicky na papír. Byla bych ráda, kdyby to nebyla skica za 5 minut, ale zas nečekám něco přehnaně komplikovaného. Je to přece jen bonus v už tak časově náročné akci, takže tak :)
Stačila by ti klidně jen tužka, ale můžeš použít úplně cokoliv :)

Ahoj, s tím se počítá :) Akcička je poměrně náročná, takže je velmi pravděpodobné, že hráči den nebo dva z nějakého důvodu vynechají. Takže se nemáš čeho bát, určitě oproti ostatním pozadu nebudeš :)

Díky za zájem! :)

<< Tenebrae

Jen co jsem proběhla mezi prvními stromy, které značily začátek lesa, mě přivítala paní mlha. „Zdravím, zdravím,“ zahihňala jsem si, když mě začala šimrat v čumáku. „Vím, už je to chvíle, co jsem tu byla. Taky jste mi chyběla,“ usmála jsem se. Paní mlze to asi jako odpověď stačilo, protože se mi naposledy propletla mezi nožkama a zmizela stejně rychle, jako se zjevila. Jak bez tohohle mohou ostatní vlci žít? napadlo mě a na moment se mi jich zželelo. Pravděpodobně nic takového jiné smečky nevedou. Hned na to jsem ale zvedla hlavu k nebi a hlasitě zavyla na znamení, že jsem zpět.

Pomalu jsem se vydala podél hranic a očichávala, v jakém stavu jsou. Můj pach už byl dávno pryč, ani náznak jsem nenašla. Co jsem ale zjistila, bylo to, že se povinnosti chodil před nějakou dobou Morfeus. Jeho pach byl ale velmi slabý, a tak jsem zhodnotila, že bych se do toho měla pustit znova. Naštěstí jsem trasu měla už od posledně nacvičenou, a tak jsem se jako první podél řeky Tenebrae, která východní hranice našeho lesa krásně kopírovala a dělila nás od jehličnatého lesa hned vedle nás. Tam jsme myslím předminule lovili, že? Vše jsme měli krásně naservírované až pod čumák. Bylo až k neuvěření, jak výhodné místo byl Sarumen pro smečkové území. Pomalu jsem se proplétala mezi stromy a dávala si záležet, abych se kolem každého alespoň jednou obtočila. Tahle povinnost byla celkem fajn. Vlk se projde, vyčistí si myšlenky a navíc si krásně podrbe celé tělo. Nemluvě o tom, jak budu mít krásně vyčesanou srst, až skončím, zazubila jsem se nad tou představou. Tenebrae se krásně klikatila sem a tam, a tak jsem musela hned několikrát zabočovat a dát si pozor, abych nezapomněla ani na jedno místečko. Nějaký chytrák by se určitě našel a stěžoval si, že tam kudy prošel označené hranice nebyly, a tak vlastně žádné pravidla neporušil. Vždycky jsou takový experti. Jen co jsem došla k horám, jsem směr otočila a začala značit jižní hranice. Důkladně jsem se o stromy otírala, sem tam i nějaký ten strom označkovala a podepsala si ho, ale vždy jen nepatrně, aby mi to vyšlo na celé hranice. Náš les měl pouze tu nevýhodu, že jsme měli les vážně obrovský a obejít a označkovat hranice trvalo celou věčnost. Na takovou práci bych musela mít močový měchýř podstatně větší, nebo značkovat hranice s někým. Asi by to pak i lépe utíkalo, když bych neobcházela hranice sama. Pomalu ale jistě jsem se propracovala až na západ, kde jsem ucítila pach Kase, který se tudy asi vydal k ohnivému jezeru, a tak jsem na něj vesele zavyla, abych na sebe upozornila. Byla jsem ráda, že se drží pravidel, které jsme si stanovili a netoulá se nikam daleko. Příště bych mu mohla hranici, kam smí chodit sám, posunout o něco víc. Je šikovný a zodpovědný, určitě by to zvládnul. Hlavně teď, když už umí plavat. Z ničeho nic mě ale začalo svědit místečko na zádech, a tak jsem se u jednoho stromu zastavila, zády se k němu posadila, vyhoupla se na zadní a důkladně se začala drbat, jako medvěd. Jo, to je ono, vyplázla jsem spokojeně jazyk. Tenhle bude ultra označený, uchechtla jsem se a vydala se dál. Pomalu ale jistě jsem uzavírala okruh a blížila se k místu, kudy jsem přišla a značkovací obchůzku začala. Kožich jsem měla už krásně vyčesaný a když jsem se za sebe obhlédla, jak to vypadá, zůstaly na stromech chomáčky béžovo-hnědé srsti, které jasně říkaly, že tu smečka obývá. Byla jsem se svým výkonem spokojená. Pomalu ale jistě mi i tahle práce začínala přirůstat k srdci a začínala jsem se v tom cítit o něco lépe. Poprvé to bylo trochu divné, ale teď už jsem s tím neměla žádný problém.

Když jsem měla hotovo, zhluboka jsem se nadechla a nasála pachy v okolí. Byla tu jedna cizinka, ale v jejím doprovodu jsem cítila i Morfa, a tak jsem jí nevěnovala žádnou pozornost. Pak jsem tu zachytila i Darkii, která byla s nějakým samcem, na kterého už jsem si téměř nepamatovala. Měla jsem pocit, že je mi pach povědomý, ale komu patřil, to jsem netušila. Zvědavost mi nedala, a tak jsem se jim vydala naproti. Snad to Darkii vadit nebude, že jí kazím seznamování s členy. „Zdravím,“ pozdravila jsem už z dálky s přátelským máváním ocasu, jen co jsem zahlédla jejich siluety. Hnědý kožich, zlaté oči, hmm. Odkud ho znám? pokoušela jsem se rozvzpomenout, ale marně. „Doufám, že neruším,“ usmála jsem se na oba vřele a bezmyšlenkovitě zaparkovala po boku Darkie, o kterou jsem se láskyplně opřela. Dál jsem však nic neříkala a doufala, že mě trošku zapojí a poví mi, o čem si to povídali.

<< Říční eso (přes ježčí)

Zajímalo by mě, co za tu dobu podnikli ostatní ve smečce. Jestli Amny dobře dorazila, jak se vyřešily vlčata, které našli u lovu, jestli se už Darkie probrala a co asi dělá, jestli jí Kas odevzdal kytičky, které jsme jí natrhali a jestli vyvádí zase nějaké skopičiny. A taky jak se mají naše odrostlá vlčata, jako Marion a Cassian, které jsem pořádně od jejich narození neviděla. Nebo ano? Nezahlédla jsem Mari v bojové aréně? uvědomila jsem si překvapeně. Páni, ta ale vyrostla. A ouška měla nějaká špatná. Zajímalo by mě, co se jí s nimi přihodilo. Taky už jsou velcí. Je možné, že se brzy odpojí, nebo už odpojili a já o tom nic nevím. Tolik věcí, co se mohlo stát v lese a já se někde vyvaluji v lese a poslouchám, jak ptáčci švitoří, zavrtěla jsem hlavou nechápavě. Už abych byla doma, problesklo mi hlavou, když jsem přecházela poslední z řek, která mě dělila od domova.

Sarumen >>

<< Švitořivý les (přes Ely pole)

Navigovat se po Gallirei po tolika letech, co tady žiji, už pro mě nebyl žádný problém. Domů jsem vždy trefila téměř bez problému. Z většiny míst byl už v dáli vidět náš krásný les, asi hlavně proto, že ho obklopují převážně louky, jezera a řeky. Poslední dobou jsem si začala všímat, že čím blíže jsem domovu, tím nedočkavěji natahuji krok, abych byla už doma. Vždy jsem měla za to, že jsem srdcem tulák, ale asi mě život ve smečce změnil. Asi už mě toulání tolik neláká, když není ve společnosti mých milovaných. Bez nich jako by žádné místo nebylo zdaleka tak krásné, jako Sarumen. Ze začátku mě tohle zjištění trochu mrzelo, že už nejsem tou samou vlčicí, jako roky zpět, ale postupně jsem si uvědomovala, že na tom nic špatného není. Naopak to ukazuje to, jak moc pro mě Darkie s Kasem znamenají.

Tenebrae (přeš ježčí mýtinu) >>