Gallirea - Příspěvky uživatele

//Moc děkujeme

// Po domluvě přeskakuji :)
Ta chvíle napětí, než se začala hýbat a rozlepovat očka byla nekonečná. Upřímně bych nevěřila, že ji z toho dostaneme, ale opravdu se podařilo. Oháňka se mi samou radostí rozhýbala a dala do pohybu kdejakou květinku, která jí byla v cestě. Jak se ale zdálo, vlče se nás opravdu bálo a první její myšlenkou bylo to, že ji chceme sníst. Čím si to nebožátko muselo projít? Potkalo ty šedivé kanibaly, kteří se tady potulují? Darkie se chopila slova a uklidňování, já se jen vřele usmívala a nechala maličké prostor, aby se nebála. Jen co mě má partnerka představila, souhlasně jsem kývla hlavou. V tom vločky přestaly dopadat na zem a vichr ustal. Překvapeně jsem zamrkala a snažila se najít zdroj toho, co nám takto nesmírně pomohlo. A byla bych na to snad ani nepřišla, kdyby nebylo na Kase, který se vrátil domů. Upozornil na sebe konverzací s Kenaiem, který se doposud asi schovával. Byla pro něj ta situace až moc nepříjemná, došlo mi. Už to bylo podruhé, co se v jeho přítomnosti změnilo počasí. Určitě je to jeho dílo, za což jsem mu nemohla být víc vděčná. Když se k nám ale Kasius vrátil, zvedla jsem se a šla ho láskyplně přivítat. Bylo mi jasné, že největší pomocí v této situaci právě on, a tak jsem ho nechala jít maličkou utěšit. Když se ale lesem ozval cizí hlas, hrklo to ve mně. „Máme návštěvu, půjdu to okouknout,“ informovala jsem všechny dospělé. „Co kdyby tě zatím vzaly tetičky do jeskyně, kde by ses mohla zachumlat do kožešinky, pořádně se zahřát, najíst a odpočinout si? Musíš být hrozně unavená,“ navrhla jsem jí sladkým hlasem a tím nejmilejším úsměvem, jaký jsem svedla. „Brzy vás doženu,“ mrkla jsem, otočila se na místě a vyběhla za cizinkou. Jen co jsem se vzdálila, museli cítit teplotní pokles postupně zase k normálu. Alespoň vítr už nevanul. Magii jsem používat přestala, abych šetřila síly.

/Tasa/
Jen co jsem ji v dálce zahlédla, trochu jsem zpomalila a poklusem k ní doběhla. „Zdravím tě. Jak už asi víš, nacházíš se na území Sarumenské smečky. Mé jméno je Maple a jsem alfou tohoto hvozdu. Co pro tebe mohu udělat?“ informovala jsem vlčici, zatím jsem si ale nesedala. Neměla jsem ponětí, kdo je a zda jí mohu věřit. Krátce jsem si ji pohledem projela. Byla šedivá, což pro ni momentálně bylo velké mínus. K vlkům tohoto zbarvení už snad už do konce života budu podezíravá, obzvláště se smečkou plnou vlčat, které tito šílenci žerou. Jizvy po celém těle ji taky zrovna nepomáhaly, na první pohled jednoduše nepůsobila zrovna důvěryhodně. Dokud ale nepromluví, dám ji šanci. Kdyby si ale cokoliv zkusila, byla jsem připravena jednat.

|| Loterie 8 ||

Nakonec jsme tu zůstaly samy, ale nevadilo mi to. Tyhle dvě vlčice mi byly nejbližší a asi bych před Newlinem s Amny nedovedla projevit emoce tak, jako s nimi. Měla jsem ve smečce všechny nesmírně ráda. Dovedla bych za kohokoliv položit život, jen aby byli v bezpečí a šťastní. Ale cítila jsem jakousi zodpovědnost být v tento moment ten silnější, o koho se mohou ostatní opřít. A přesně proto jsem tu pro Wolfi byla. K hromadnému objetí se přidala i Darkie a cítila jsem, jak z Wolfi ten nejhorší zármutek opadává. Nepochybně to bude trvat roky, než si to v sobě srovná. Stejně tak i Darkie. Ale měla po boku nás všechny. Když tu budeme jeden pro druhého, tenhle smutek se nebude zdát tak nesnesitelný a duši drásající. V tom Darkie špitla, že zachytila pach vlčete. Překvapeně jsem zamrkala a střihla ouškem. Teď? V zimě? Bylo to jako bych zažila déjà vu. Bylo to jako minulou zimu s Kasem. Bylo to vůbec možné? Není to sen? Než jsem se zvládla pořádně rozkoukat, Darkie byla pryč a Wolfi se na mě otáčela s dotazem, zda za ní poběžíme. Má milovaná byla ale daleko rychlejší a co víc, nesla maličké vlče v tlamě. Hrůzou se mi stáhnul žaludek. „Proboha,“ vydechla jsem. Byla v bezvědomí, promrzlá na kost a celá kost a kůže. Pokud nebudeme jednat rychle, nedočká se dalšího dne. „Samozřejmě,“ kývla jsem odhodlaně, malou si položila mezi tlapy do květinového trávníku, který tu před malým momentem vytvořil Newlin a pomalu začala ohřívat okolní vzduch. Nemohla jsem ho ohřát ráz na ráz. Malá by se dostala do šoku a udělala bych tím daleko větší škodu. „Zvládl by z vás někdo přinést z úkrytu nějakou kožešinu? Chtělo by to ji do něčeho zabalit,“ navrhla jsem. „Ale mělo by stačit, když ji budeme hřát my,“ pokývala jsem souhlasně na návrh Wolfi. Vzduch se postupně oteploval a oteploval, až jí začal kožíšek rozmrzat a já ji opatrně začala čistit. „Všechno bude dobré, zlatíčko,“ ujišťovala jsem nehybné vlčátko a doufala, že se brzy probudí. Vzduch byl nyní opravdu teplý, jako za horkého jarního dne. S nedočkavostí jsem hledala jakýkoliv náznak toho, že se její stav zlepšuje. Pohled jsem zvedla k Darkii a s úsměvem dodala: "Máš skvělý čich. Nebýt tebe, rozhodně by nám tady umrzla."

3. Štafeta! Tým, ve kterém byla Maple (Kolemjdoucí ♥), ji dokonce vyhrál :D Ale taky to byla moje nejoblíbenější akce, jakou jsem tady zažila. Gallireáda by se měla zase někdy zopakovat

A co vím, my měli v týmu vlků 5 :D Dokonce jsem vyhrabala i odkaz na příhlášky. Aaaa, ta nostalgie :D A jak tak koukám, byla tam jízda jak na kmeni, tak na srně :DD

//Zabírám si Severku :)

Maple:
Posty:
15.1. - 8.2. -> 6 lístků (Post nadepsaný Loterie 1 nepočítat. Nezkontrolovala jsem si délku postu a je kratší, než minimum :D)
Inventář:
160 květin -> 16 lístků
50 drahokamů -> 5 lístků
60 mušlí -> 6 lístků
40 křišťálů -> 20 lístků
Darovat:
• 1 Evelyn
• 1 Norox
• 1 Kasius
• 1 Wolfganie
• 1 Ilenie
• 1 Duncan
• 1 Marion
• 1 Kenai
• 1 Alfredo
• 1 Pippa
• 1 Jenna
• 1 Eowyn
✄- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Celkem: 6+47-12 = 41 lístků

Starling:
Posty:
26.1. - 1.2. -> 3 lístky (To samé, počítat až "Loterie 2")
Inventář:
90 drahých kamenů -> 9 lístků
60 mušlí -> 6 lístků
✄- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Celkem: 18 lístků

Lilac:
Posty:
26.1. - 31.1. - 2 lístky
Inventář:
250 drahých kamenů -> 25 lístků
270 květin -> 27 lístků
200 oblázků -> 25 lístků
80 mušlí -> 8 lístků
✄- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Celkem: 87 lístků

Dipsi:
Posty:
18.1. - 5.2. - 6 lístků (Loterie 1 a 2 opět nepočítat :DD T-T)
Inventář:
40 květin -> 4 lístky
✄- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Celkem: 10 lístků

|| Loterie 7 ||

Bylo hrozné vidět ty jejich pohledy. Byli z toho úplně zoufalí a zlomení. V životě jsem Newlina neviděla takhle zničeného a upřímně jsem ani nevěřila, že to jde. Darkie doplnila, že je určitě s Neyteri a je štastný a že jeho sochu určitě najdeme po boku té její. Poslední dobou byl na tom opravdu mizerně. Nikdy se mi nepodařilo ho poznat lépe a dostat se pod jeho ledovou kůži, ale i úplnému hlupákovi by došlo, že po ztrátě jeho partnerky nesmírně trpěl. A bylo toho na něj opravdu moc. Neměl ani pořádně chvíli opravdu truchlit, jelikož bylo vše najednou něm. Určitě je mu s ní teď mnohem lépe. Newlin se pokusil o našem bývalém alfákovi říci něco hezkého, což mi vykouzlilo úsměv na tváři. Sice plný slz, ale šťastný. Byla jsem šťastná, že máme po boku někoho, jako je Newlin, který i z té nejhorší situace umí udělat něco lepšího. Všude kolem nás vykvetl nádherný trávník posetý neuvěřitelným množstvím květin. „Děkujeme, Newline,“ usmála jsem se na něj vděčně. „Všichni jsme ho měli nesmírně rádi a on to určitě ví. Řekl jsi to krásně.“ Poté se ale s Amny sebrali a utekli, což jsem jim vůbec nezazlívala. Potřebovala si oba utřídit myšlenky a nějak se s tím celým srovnat, jako ostatně všichni ostatní. „Není za co se omlouvat Amny, dávejte na sebe hlavně pozor,“ zavolala jsem za nimi, protože toulání se v takovém počasí není nikdy dobrý nápad.
Nakonec jsme tu zůstaly samy spolu s Wolfi. Ta na tom byla snad nejhůř, ale i přesto se rozhodla zůstat. Jemně jsem pokývala hlavou a když viděla, jak špatně to nese, opatrně jsem koukla na Darkii, jestli je jí lépe a udělala pár kroků k Wolfi, kterou jsem přátelsky objala. Nokt tu pro ni bohužel nebyl a já nechtěla, aby má dobrá kamarádka trpěla bez jakékoliv opory. Chtěla jsem tu být pro všech, byli jsme opravdu jako jedna velká rodina. Po očku jsem koukla i na Darkii, jestli se nechce přidat ke skupinovému objetí. „Všechno bude zase dobré. Jen to chce čas. Spolu to všichni zvládneme a budou na nás oba pyšní,“ usmála jsem se.

||Loterie 6||

Darkie mě v první moment snad ani nezaregistrovala. Pohled plný prázdnoty zíral kamsi do neurčita. Až v momentě, kdy jsem k ní přistoupila a opatrně ji objala, trochu ožila. Bohužel, bylo to ve formě tichého vzlykání, čímž mi potvrdila mé obavy. Něco tu bylo moc špatně. Les najednou působil ponuře a prázdně. Nedovedla jsem si to ničím vysvětlit. Starostlivě jsem koukala na Darkii a snažila se ji otíráním tváře trochu ukonejšit. Cítila jsem, jak zesláblá je. Celá se třásla a po malém momentě se i posadit musela. Až ke mně zvedla svůj pohled, prozradila mi, co se děje. Odešel? zamrkala jsem překvapeně a zmateně. Odešel pryč? Nebo…? naprázdno jsem polkla. Vysvětlovalo by tu krev. A to, jak zničená z toho Darkie byla. A to, proč je najednou hvozd úplně jiný. „Darkie,“ kníkla jsem jemně a do očí se mi nahrnuly slzy. Bylo mi jí tak strašně líto. Prošla si touto bolestí už jednou a nyní si to prožívá nanovo, jen teď daleko hůř. Nezbyl jí z rodiny už nikdo, až na bratra, který se kdo ví kde toulá. Chtěla jsem něco říct, nějak tu pro ni být a pomoci jí, ale bylo mi jasné, že nic, co bych udělala nebo řekla by tuhle bolest nezmírnilo. Opatrně jsem se k ní opět přitulila a nechala slzy téct po mých tvářích. Nebude to tu stejné. Co bude dál? Darkie, jako by mé myšlenky vycítila, mi na jednu z nich odpověděla a já se jen šokem trochu odtáhla. „A-alfy?“ vysoukala jsem ze sebe tiše. Ani v nejdivočejším snu by mě to nenapadlo. Nedovedla jsem si představit, že bych kdy byla schopna vést smečku. Nebyla jsem na to… stavěná. Byla jsem přesným opakem toho, jak by alfa měla vypadat. Měla jsem z toho hrozný strach. Nést zodpovědnost za všechny Sarumenské, kteří pro mě tolik znamenali. Ale nechat rozpadnout Sarumen, nebo na to nechat Darkii samotnou? To prostě nepřipadalo v úvahu. Musím se alespoň pokusit. Musím tu pro ni být. Teď, když to nejvíc potřebuje. V jejím zdravotním stavu jsem se ale opravdu bála, co s ní tenhle nový stres udělá. Po nekonečném tichu jsem se jí podívala do očí a s jistotou řekla: „To zvládneme. Vím, že bys byla skvělou alfou. A nebudeme na to samotné. Určitě nám ze začátku ostatní trochu pomohou. Ty jsi vždy byla srdcem Sarumenu.“ Jemně jsem se usmála a slzy mi nanovo začaly téct. Musela jsem pro ni být silná. Musela jsem pro ni být oporou.
V tom přišel Newlin s Amnesii a začal nám povídat o tom, že se dali s Amny dohromady a co vše zažili. Nedokázala jsem ho ale pořádně vnímat, jen jsem… se dívala skrz něj. Zhrozena z toho, že jim to budeme muset oznámit. Zůstanou tady, když už není alfou Morfeus, ale my? Newlin mluvil a mluvil, než mluvit přestal a až v tomhle momentě jsem já začala opět vnímat. Za malý moment přišla i Wolfganie a zeptala se na úplně to samé, na co se ptal Newlin. A všichni si zasloužili vědět, co se stalo. Opatrně jsem se podívala na Darkii podívala. Musím jim to říct já. Už trpěla dost. Pohled jsem opět otočila zpět na své přátele a zhluboka se nadechla. „M-Morfeus už…,“ nakousla jsem a odmlčela se. Jak to říct? „Není mezi námi,“ dodala jsem polohlasem zbytek, z kterého mě celá duše tak bolela. „Darkie–. Totiž my… jsme novými alfami,“ dodala jsem a slyšet to ze své tlamy bylo strašně podivné. Tak hrozně cizí. Zavrhnou nás? vetřela se mi do mysli obava. Je tohle konec Sarumenu?

|| Loterie 5 ||

Naše hra pokračovala a Wolfi se chopila taktiky hlavně vyháněcí. A upřímně? Celkem nám to šlo. Sem tam jsem nějakou tvrdohlavou magií opravdu zabila. Velmi rychle a co nejvíc šetrně. Jídlo se ale opravdu hodilo, tudíž mě to tolik netrápilo. Pokud netrpěly a zbytek se s hrůzou odebíral k úteku, stálo to za to. Jen co jsme skončily a útyky veverek ustály, pořádně jsem si oddychla. „Já myslím, že bez tvého super efektivního odhánění by to nešlo, takže tě prohlašuji oficiálním vítězem,“ rozzářila jsem se. Byla to fuška, ale dlouho jsem se takhle nebavila. „Někdy si to musíme zopakovat,“ usmála jsem se a schválně to řekla dost nahlas, aby se pár dalších zvědavých zrzek dalo na útěk. Ty, co zůstaly, jsme se rozhodly s Wolfi dál netrápit. „Slyšíte, vážení? Jste tu vítáni, ale už žádné házení šišek, jasan?“ vzhlédla jsem do korun na pár pozůstalých, které souhlasně kývly a odhopsaly kamsi dál do lesa. „Tak, to by bylo,“ oddychla jsem si. „Asi se půjdu podívat za Darkií, abych zkontrolovala, jak jí je. Kdybys mě potřebovala, víš, kde mě najdeš. A ještě jednou díky za vše,“ zazubila jsem se na svou dobrou kamarádku, popadla pár mrtvých veverek do tlamy a vykročila směrem, odkud jsem cítila Darkii.

Pach, který jsem ale cítila smíšený s tím jejím, byl divně kovový. Krev? Ach ne, uvědomila jsem si a z kroku se stal běh. Utíkala jsem, jak rychle to jen šlo. Ale ono to moc nešlo. Sníh byl nesmírnou překážkou a únava z používání magie mi nijak nepřidávala. Měla jsem hrozný strach, že se něco stalo. Něco příšerného. Mé hrdlo se úzkostí sevřelo a já jen zoufale lapala po dechu. V dáli jsem uviděla její siluetu. Můj krok se, přestože bych nevěřila, že to ještě šlo, zase natáhl a v momentě jsem stála u ní. Zdála se… celá. Na hřbetě měla zaschlou krev, která zářila i na bělavém sněhu o kus dál, ale byla celá. Nedovedla jsem si vysvětlit, co přesně bylo špatně, ale něco bylo vážně hodně špatně. Žaludek jsem měla stažený, nohy rozklepané a ocas stažený až k břichu. Bála jsem se. Těla veverek padly z tlamy na zem a vyšlo ze mě jen nejisté a tiché: „Darkie?“ Udělala jsem pár rozklepaných kroků a pořádně ji objala. „Už jsem tady,“ špitla jsem a vydechla jí do kožichu.

//Loterie 4
//Vyhánění veverek 6 (počítám tam i vyhánění Darkií :D)

Wolfi se ihned nabídla, že mi pomůže. Měla ale úplně stejně podivný nápad, jako zrzavá vlčice, která tu před pár momenty veverky opékala zaživa. „Není to trošku moc brutální způsob? Ne, že bych byla proti zabíjení. Jen uhořet zaživa nebude zrovna nejšetrnější a nejrychlejší smrt,“ shovívavě jsem na svou přítelkyni usmála a ocas trochu svěsila mezi nohy. Copak jsem tu jediná, které to přijde trošku moc? Nebo jsem jen slaboch? Možná bych mluvila jinak, kdybych neměla s ohněm blbé zkušenosti z dětství, napadlo mě. „Ale určitě by mohlo být fajn nějakou ulovit. Alespoň na posilněnou pro vlčata,“ pokývala jsem souhlasně hlavou. Její návrh se mi ale líbil. Byla to fakt zajímavá a zábavná soutěž. Ocas se mi vesele rozkmital a já nadšeně přikývla. „To je boží nápad!“ usmála jsem se. „Schválně, že jich budu mít víc,“ zazubila jsem se a začala veverky provokovat. Vyplázla jsem na ně jazyk, otočila se k nim zády a začala na ně mávat ocáskem. Jen co to jedna nevydržela a hodila po mě šiškou, okamžitě jsem po ní mrštila ohnivou šipku, která jí prošla skrz na skrz a tělo veverky padlo bezmocně na zem. Alespoň to měla rychle za sebou. To samozřejmě vyplašilo další dvě, které jí seděly po boku na větvi a ty se daly hbitě na útěk. Zdálo se, že i tahle šílená taktika zabírala. „Tohle je fakt švanda,“ zazubila jsem se. Rozhodně efektivnější, než je vyhánět všechny.

// LOTERIE 3
//Veverky #3

Zrzka se nepředstavila, ani mi neobjasnila, odkud přišla a proč se tady vůbec zdržuje. Místo toho měla hloupé připomínky, že mě netrápí, že je les v ohrožení a alfa nikde. „Vypadám snad, že by mi to bylo jedno? Byla jsem s ostatními členy smečky na lově, abychom měli přes zimu co žrát. Musela jsem se kvůli tvému žhářství odpojit a běžet to sem řešit. Takže na alfu momentálně vážně nemám myšlenky,“ obhajovala jsem se, přestože mi bylo jasný, že to jde jedním uchem tam a druhým zase ven. Tebe mi byl čert dlužen, Zrzko, povzdychla jsem si a zavrtěla hlavou. Fakt jsem neměla čas se s ní tady dohadovat. A na její řeči, že zaháním jídlo, jsem nereagovala už vůbec. Máme ulovenou srnu a ona mě bude poučovat, že zaháním jednohubky. Ty spálené na uhel by stejně k žrádlu nebyly. A byla jsem do vyhánění tak ponořená, že jsem si ani nevšimla, že kamsi zmizela. Až když se tu zjevila Wolfi jsem se konečně rozhlédla a všimla si, že je v čudu. „Jo, teda co se plamenů týče. Máme tu problém s veverkami, které jsou celkem dost protivné. Ten někdo, kdo tady před chvílí byl, jim pálil kožich. Nedivím se, že jsou napružené,“ zamručela jsem zamyšleně. „Pomůžeš mi je vyhnat?“ optala jsem se. „Magií to jde asi nejlíp,“ konstatovala jsem ještě a opět zapojila magii iluzí, kterou jsem vytvářela náhodné objekty, které jsem po nich házela a jen co nějaká spadla na zem, ledovým větrem jsem ji popohnala, aby vypadla z lesa. Takhle jsem se pár dalších zbavila, než mi jedna potvora hodila šišku na hlavu. „Jsou to fakt malé obludky,“ pousmála jsem se.

Srdečně zdravím naše nejdražší Sarumenské! ♥

Ráda bych za nás obě opět Morfí poděkovala za vše, co pro tuto smečku a pro nás všechny udělala a za tu čest, že osud Sarumenu svěřila právě do našich tlap. Sarumen pro nás obě znamená vesmírně moc a uděláme vše pro to, aby navždy zůstal takovým, jaký ho znáte! :)

A přestože Alfamy zatím oficiálně nejsme, rozhodly jsme se ještě dnes uspořádat menší akcičku na počest naší úžasné alfy, která nám už teď tak hrozně chybí.

Pojďme společně zavzpomínat na to dobré a připomenout Morfí, jak moc ji máme rádi :)
Princip je nesmírně jednoduchý. Jedné z nás pošlete vzkaz s nadpisem „Vzpomínky“ a do obsahu napište jakoukoliv hezkou vzpomínku, jakou na Morfa máte. Může to být cokoliv! Minimum ani maximum není stanoveno, takže se můžete s radostí rozepsat, nebo vzpomínek připojit hned několik. Můžete připojit i osobní vzkazík, nebo obrázek. Cokoliv vás napadne! Přesně za 2 týdny, tedy 31.1.2021 20:00, vzkazíky zveřejníme a můžeme si hromadně znova poplakat! :D Je nám jasné, že je zkouškové, času tedy během dne moc není, ale opravdu to nemusí být nic extra. Stačí fakt naprosto cokoliv a věřím, že i kdyby to byl řádek, tak i to vážně potěší! Takže se ničeho nebojte :) Odměna za tuhle pidi akcičku sice nebude, ale dojetí Morfí je daleko lepší, než jakákoliv jiná odměna, takže se to vážně vyplatí :D

Tohle je za nás zatím vše. Brzy se opět ozveme, oceníme vaši aktivitu od posledního oznamu, trochu dloubneme i do hierarchie (vyhazování se zatím nebojte :D) a přijdeme s další akcičkou, aby se tu náhodou někdo nenudil!

Takže pokud vám chary delší dobu chrní, zkuste je trochu rozhýbat :) Ať je u nás ve hvozdu živěji ♥

<< Tmavé smrčiny (přes řeku)
//Veverky vyháněcí post 2
//LOTERIE 2

Jen co jsem vkročila do lesa, padl mi do čenichu ostrý štiplavý pach kouře, spáleného jehličí a něčeho, co jsem nebyla schopná popsat. Ale smrdělo to nesmírně ohavně, až se mi z toho obrátil žaludek. Vnitřní panika se násobila a já cítila, že mám srdce snad až v krku. Nechtěla jsem ani vědět, co se stalo, ale musela jsem to nějak řešit. Zdálo se, že byl les opět pustý. Poslední dobou tomu tak bylo poměrně často. Za jiných okolností bych chápala, že máme v lese toulavé duše, které chvíli neposedí, ale co teď? Proč lézt do kruté zimy, když máme vše co potřebujeme tady? Začínala jsem asi stárnout a život ve smečce mě změnil. Tak jako tak bych tu někoho na pomoc opravdu ocenila.
Jen co jsem v dáli zahlédla hořící strom, všimla jsem si i siluety vlka, který s největší pravděpodobností vyl. Krok jsem natáhla a přestože to nešlo v sněhové pokrývce úplně nejlépe, brzy jsem byla na místě činu. „Zdravím,“ vydechla jsem zadýchaně a rozhlédla se kolem, abych si udělala jasný obrázek o tom, co se právě děje. Ten ohavný pach patřil ohořelým kožichům veverek, kterých tu bylo až podivně moc. A strom evidentně zapálila cizinka, která se nám na území vetřela. „Jsem Maple, gamma Sarumenské smečky, které toto území patří. Velmi si cením tvého upozornění a pokusu o pomoc. Myslím si ale, že to odsud zvládnu převzít a nějak vyřešit sama,“ řekla jsem pevně, přesto ne nepřátelsky. Věřila jsem, že se vlčice opravdu jen snažila pomoci, i když ne úplně šikovným způsobem. „Jistě se ti bude energie hodit později a nerada bych, abys ji plýtvala na pomoc jiným,“ usmála jsem se na ni. Pohled jsem přesunula na strom, který byl nyní v plamenech a bolestně se mi zkřivil výraz ve škleb. Vidět, jak náš les trpí, nebylo nic hezkého. Musím sehnat Wolfi, aby mi to pomohla uhasit.
Zvedla jsem hlavu a zavyla, abych upoutala pozornost vlků, kteří se snad nachází v okolí. Pomoc by se mi jistě hodila. Ale nechat si pomoci od cizinky mi přišlo… hloupé. Nebyl důvod, aby řešila cizí problémy a plýtvala takhle energií. Následně jsem pomocí magie iluzí vytvořila náhodné předměty, jako kamení, či šišky a házela je po veverkách, dokud dvě z nich neztratily balanc a nepadly z větve přímo dolů do sněhu. Poté jsem použila magii vzduchu, abych je sunula směrem z lesa ven. Vítr byl studený. Opravdu až ledový a nesmírně nepříjemný. „Šup, padejte odsud,“ popoháněla jsem dvě veverky, které si to neochotně opravdu zamířily pryč.

//Bídný rychlopost a trhám se na záchranu lesa :D Snad nevadí :)
//LOTERIE 1

Jen co bylo po všem a já popadla dech, uslyšela jsem vytí, které se neslo z našeho hvozdu. Ve mne hrklo a rychle vyplašený pohled přesunula na Wolfi s Noktem, zda to taky slyší. To vytí bylo cizí. Nikdy jsem toho vlka neslyšela a představa, že nějaký vetřelec se pohybuje na našel území a ještě k tomu vyje. No, rozhodně to neznamenalo nic dobrého. Snad si nenárokuje naše území, to by byl průser. Snad je Darkie v pořádku. Ach ne, měla jsem zůstat na území. To je malér, zašklebila jsem se zoufale. „Půjdu to okouknout. Zvládnete úlovek dopravit domů sami?“ tázavě jsem oba přejela a jen co se mi dostalo odpovědi, vyskočila jsem na všechny čtyři a vyběhla vstříc domovu, který byl teď v nebezpečí. Dým, který se z jeho srdce nesl, mi naháněl hrůzu. Něco bylo velmi špatně.

Sarumen (přes řeku)>>