Gallirea - Příspěvky uživatele

Zdravím všechny Sarumenské!

Dnes se k vám vracím s (trochu opožděnou) akcí! Pokud vás ale akce neláká, nabídnu vám další smečko-oznam :)

Smečko-oznam:
Ze začátku bychom rády uvítaly nové členy – Jennu a Eowyn. Doufám, že u nás budete spokojené a že se díky nové krvi náš milovaný hvozd trochu probere :) Stejně tak vítáme zpět mezi aktivní Kasiuse, který se nám vrátil z toulek :) Z toulek se nám domů vrátil milovaný Kenai, který nám pomáhá oživit hvozd :) Další velká chvála patří Wolfganie za hezkou aktivitu v lese. Spolu s Duncanem vás oba do nebes chválíme za perfektně načasované značkování. Jste nejlepší! ♥

Na druhé straně máme opět špatné zprávy. Musíme Aseti upozornit, že má pouhý měsíc na návrat aktivity. Pokud tak neučiní, zůstane na kappě. Dále bychom chtěly upozornit Shadow (4 měsíce 0 postů) a Derian (3 měsíce 0 postů)na dlouhodobou neaktivitu. Pokud bychom se řídily původními smečko pravidly, byly bychom nuceny vás ze smečky vyhnat. Téma pravidel bychom rády probraly v našem Smečko-chatu a optaly se, jak se vám zdají. Souhlasíte, nesouhlasíte? Mezi vlky se slabší aktivitou patří dlouhodobě Noktisiel (měsíčně 1-2 posty), což nás vážně mrzí. Obzvláště když má tak vysoké postavení. Byly bychom moc rády, kdyby se tito dotyční pokusili o návrat do hry, případně pokud by to životní situace neumožňovala, alespoň se nám ozvat. Vše se dá řešit :)

Jak už někteří špióni z Discordu odhalili – máme nový web! :) Pokud chcete, můžete si ho prolézt, porozhlédnout se a případně hodit nějakou zpětnou vazbu. Právě tam naleznete zmíněná smečko-pravidla, která jsme převzaly původním alfám :D Web se budu pokoušet udržovat já, ale pokud by se našel nějaký drahoušek, který by mi s tím chtěl pomáhat, nebo se toho ujmout úplně, byla bych moc vděčná ♥ Stačí mi hodit zprávu a domluvíme se :)

Na konec vám dám menší teaser na budoucí akcičku, kterou si pro vás připravila Darkie s požehnáním Dunčí (*cough cough*… gify… *cough cough*) a nadhodila možnost, že by se v dubnu uskutečnil smečkový lov :) Takže se těšíme na pořádnou účast, když to bude náš první :D

Zpět k akcičce!!
Valentýnské dešifrování
Obchody Valentýn propagují i měsíc dopředu, tak my si ho soukromě oslavíme pár dnů po, no :D
Valentýn pro všechny, ať už jsou zadání či nezadaní, je jedna velká záhada. Říká, že mě má ráda. Ale jako něco víc, nebo jen kamaráda? Říkala, že Valentýn slavit nechce, ale neříká to jen proto, abych ji překvapil? Mnohdy máme pocit, jako by mluvili lidé kolem nás v šifrách, kterým nerozumíme. Naštěstí tu mám pro vás akci dělanou přímo na to! Pokud ji úspěšně absolvujete, už nikdy vám to nehrozí! (Reklamace nebereme :D)

Akcičku jsem si rozdělila do dvou částí, protože budeme zkoušet 2 metody rozšifrování. Pokud se vám jakákoliv zdá moc složitá, můžete vždy rozluštit jen jednu část a výsledek vám bude uznán. Očekávejte ale prosím, že nebudete mít stejně velkou odměnu, jako hráči, co rozluštili obě části. Pokud se vám ale nepodaří rozluštit v jedné kategorii vše, nezoufejte. 1 dešifrovaná šifra = 1 bod.

A) CAESAROVA ŠIFRA - - - - - - - - - - - - - - -
Jak na ni: Princip spočívá v tom, že se všechna písmena zprávy posunou o daný počet dopředu nebo zpět v abecedě. Takže když chcete rozluštit písmeno A a přišli jste na to, že se zpráva posouvá o jedno místo, výsledkem bude B. Když se posouvá o 3, výsledkem je D.

Ukázka:
Zašifrované: OWNQIAJ
Rozluštěné: Sarumen (posun o 4 dopředu)

Rozluštěte: ( Posun je 1-5 míst, víc ne)
ARKZXK
YJDPCBM
JZRHTR
SKHBCWJEA
VHIZNDV
QRNWLVLHO
ABOFXK
FXJYN
GQYAP

B) VIGENÈROVA ŠIFRA - - - - - - - - - - - - - - -

Jak na ni: Vlastně je to jak Caesarova šifra, jen těžší levl :D Abeceda se stále posouvá o nějaké číslo dál, tentokrát každé písmeno zvlášť. A právě k prolomení je potřeba heslo, které to odhaluje. Jakmile na něj ale přijdete, postup je hračka.

Co potřebujete vědět:
Horní řádek - abeceda hesla
Levý sloupec - abeceda výsledného slova

Princip je jednoduchý! Dejme tomu, že je heslo bagr. OEEKFRO je šifra, kterou chce rozluštit. Jelikož je šifra delší, než naše heslo, musíme ho natáhnou, a to takto:
OEEKFRO -> Bagrbag

Pak už jen najdeme B v horním řádku, sjedeme v daném políčku dolů, než najdeme O a sjedem stejným řádkem úplně doleva, kde se nám odhalí N. Dál máme A, najdeme v řádku E a vlevo se nám odhalí E. A tak dál, než máte celý text :) Takže pokud máte heslo, jde to jak po másle :)

Heslo: (je pro tento les typický/á)
Rozluštěte:
YLWLQ
PLYKUP
ZPDLUY
YLYIAY
WPUAU
BTWPM
VPUNM
ESHDAH
YZYFQFZ

Výsledky prosím posílejte do vzkazu s předmětem ŠIFRY. Můžete je posílar postupně, nebo naráz. Záleží na vás :)
Čas máte do 4.3. 23:59 (takže pokud nepočítáme dnešek, je to 2 týdny :D)
Prosíme, žádné podvody, nebo radění!
Nějaké dotazy? ♥

//To je dlouholetá známá ex-alfy, tím pádem se to nepočítá

Bylo mi jí původně celkem dost líto, teď se uchýlila k psychickému vydírání a to se mi už dvakrát nelíbilo. Dávala jsem jí druhou šanci do budoucna. Nebylo to ani tak daleko, zima byla prakticky u konce a bylo otázkou pár týdnů, než sníh začne tát. Ale ona ze mě začala dělat bezcitnou potvoru, která jí vyhání na jistou smrt. Ano, život tuláka nebyl lehký, ale mohla přijít dříve, ne v půlce zimy, kdy smečky hladoví. Můj úsměv začal povadat. „Opravdu mne to mrzí, bohužel nemohu ohrozit členy smečky, za které mám zodpovědnost. Dávám ti druhou šanci. Zima je brzy u konce, určitě bys to pár dnů na vlastních tlapách zvládla. A pokud máš strach, že přeci jen ne, vždy je tu možnost jiné smečky. Určitě by se ti tam líbilo stejně tak, jako tady,“ pokusila jsem se o úsměv, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že na mě jen hraje divadýlko, aby mě ukecala. Nemohla jsem si vyčítat osud jiných vlků, kteří si tuhle cestu zvolili sami. „A ostatních vlků bych se nebála. Vypadáš jako opravdu silná a schopná vlčice, co se o sebe umí postarat. Jen tak by si na tebe nikdo netroufl, to mi věř,“ povzbudila jsem ji. Stále to ale zkoušela a já se odmlčela. Reálně jsem nad tím přemýšlela, fakt že ano. „Nemohu. Pokud budeš přeci jen budeš v nebezpečí, kdy ti půjde o život a budou tě ohrožovat jiní, můžeš u nás najít dočasně útočiště a ochranu, ale věřím, že k tomu nedojde. Víc pro tebe opravdu nemohu udělat, přestože mě to opravdu mrzí. Vypadáš jako moc milá vlčice,“ pokusila jsem se ji alespoň takto odbít.

Vlčici mé odmítnutí nejprve dost zmátlo, následně dovedlo i k slzám. Začínalo mi jí být vážně líto, ale mí Sarumenští byli přeci jen na prvním místě. Měla jsem tu velkou zodpovědnost. „O tom nepochybuji, ale jednoduše si to nemůžeme dovolit. Je opravdu těžká doba. Smečka si prochází velkými změnami a brát nové členy pro nás není možností,“ pokoušela jsem se jí s lítostí v hlase vysvětlit, ale bylo mi jasné, že to asi k ničemu nebude. Vypadalo to, že o místo ve smečce opravdu hodně stojí, i když jsem nechápala, čím to je. Byla tak zoufalá? „To zní opravdu hezky,“ pousmála jsem se na ni. „Co kdyby ses vrátila, až roztaje sníh? Mohly bychom tvé přijetí znovu probrat. Smečka se mezitím dá trochu do kupy, doplníme zásoby a ty si zatím vše necháš projít hlavou. Nerada bych, abys dělala unáhlená rozhodnutí. Je to přeci jen důležité životní rozhodnutí. Navíc bych si tím otestovala i tvou oddanost. Co říkáš?“ navrhla jsem jí alternativu, na kterou by mohla přistoupit. Mezitím bych to probrala s Darkii a betami, abychom neudělali chybu. Nebo by mezitím vlčice ztratila zájem, kdo ví?

Vlčice hned po mém příchodu stáhla uši k hlavě a trvalo dobrou chvíli, než ze sebe vykoktala, co že tu vlastně pohledává. Vyšlo najevo, že se ztratila a hledá novou smečku. Hmm, v zimě na to moc štěstí mít nebudeš. Ani my si nemůžeme dovolit brát nové členy. Ne uprostřed zimy, kdy je nouze o jídlo. Ne v momentě, kdy jsme přišli o alfu a samy teprve zjišťujeme, jak se k tomu postavit a jak smečku řídit. Možná kdyby se o místo ucházela jinou zimu, měla by větší štěstí. Ach ne, co s tebou, pomyslel jsem si, jemně naklonila hlavu na stranu a zamyšleně mlaskla. „S tím ti asi nebudeme schopní pomoci. Zima je opravdu krutá, zásoby se krátí a členů máme dost. Nemůžeme si dovolit vzít další hladový krk,“ oznámila jsem ji fakta, která mi nedovolily ji přijat mezi nás. „Pokud ses ale ztratila, mohu tě navést k jiné smečce, která by tě přijmout mohla. Nacházíš se na úplně jižní části Gallirei. Pokud se vydáš přímo na Sever, podél řeky, nachází se tam další smečka. Po čichu ji určitě poznáš,“ soucitně jsem se pousmála, no stále jsem držela obezřetný a pevný postoj. Uši nastražené a ocas v pozoru. Vlčice mohla lhát a snažit se mě obalamutit.

//Moc děkujeme

// Po domluvě přeskakuji :)
Ta chvíle napětí, než se začala hýbat a rozlepovat očka byla nekonečná. Upřímně bych nevěřila, že ji z toho dostaneme, ale opravdu se podařilo. Oháňka se mi samou radostí rozhýbala a dala do pohybu kdejakou květinku, která jí byla v cestě. Jak se ale zdálo, vlče se nás opravdu bálo a první její myšlenkou bylo to, že ji chceme sníst. Čím si to nebožátko muselo projít? Potkalo ty šedivé kanibaly, kteří se tady potulují? Darkie se chopila slova a uklidňování, já se jen vřele usmívala a nechala maličké prostor, aby se nebála. Jen co mě má partnerka představila, souhlasně jsem kývla hlavou. V tom vločky přestaly dopadat na zem a vichr ustal. Překvapeně jsem zamrkala a snažila se najít zdroj toho, co nám takto nesmírně pomohlo. A byla bych na to snad ani nepřišla, kdyby nebylo na Kase, který se vrátil domů. Upozornil na sebe konverzací s Kenaiem, který se doposud asi schovával. Byla pro něj ta situace až moc nepříjemná, došlo mi. Už to bylo podruhé, co se v jeho přítomnosti změnilo počasí. Určitě je to jeho dílo, za což jsem mu nemohla být víc vděčná. Když se k nám ale Kasius vrátil, zvedla jsem se a šla ho láskyplně přivítat. Bylo mi jasné, že největší pomocí v této situaci právě on, a tak jsem ho nechala jít maličkou utěšit. Když se ale lesem ozval cizí hlas, hrklo to ve mně. „Máme návštěvu, půjdu to okouknout,“ informovala jsem všechny dospělé. „Co kdyby tě zatím vzaly tetičky do jeskyně, kde by ses mohla zachumlat do kožešinky, pořádně se zahřát, najíst a odpočinout si? Musíš být hrozně unavená,“ navrhla jsem jí sladkým hlasem a tím nejmilejším úsměvem, jaký jsem svedla. „Brzy vás doženu,“ mrkla jsem, otočila se na místě a vyběhla za cizinkou. Jen co jsem se vzdálila, museli cítit teplotní pokles postupně zase k normálu. Alespoň vítr už nevanul. Magii jsem používat přestala, abych šetřila síly.

/Tasa/
Jen co jsem ji v dálce zahlédla, trochu jsem zpomalila a poklusem k ní doběhla. „Zdravím tě. Jak už asi víš, nacházíš se na území Sarumenské smečky. Mé jméno je Maple a jsem alfou tohoto hvozdu. Co pro tebe mohu udělat?“ informovala jsem vlčici, zatím jsem si ale nesedala. Neměla jsem ponětí, kdo je a zda jí mohu věřit. Krátce jsem si ji pohledem projela. Byla šedivá, což pro ni momentálně bylo velké mínus. K vlkům tohoto zbarvení už snad už do konce života budu podezíravá, obzvláště se smečkou plnou vlčat, které tito šílenci žerou. Jizvy po celém těle ji taky zrovna nepomáhaly, na první pohled jednoduše nepůsobila zrovna důvěryhodně. Dokud ale nepromluví, dám ji šanci. Kdyby si ale cokoliv zkusila, byla jsem připravena jednat.

|| Loterie 8 ||

Nakonec jsme tu zůstaly samy, ale nevadilo mi to. Tyhle dvě vlčice mi byly nejbližší a asi bych před Newlinem s Amny nedovedla projevit emoce tak, jako s nimi. Měla jsem ve smečce všechny nesmírně ráda. Dovedla bych za kohokoliv položit život, jen aby byli v bezpečí a šťastní. Ale cítila jsem jakousi zodpovědnost být v tento moment ten silnější, o koho se mohou ostatní opřít. A přesně proto jsem tu pro Wolfi byla. K hromadnému objetí se přidala i Darkie a cítila jsem, jak z Wolfi ten nejhorší zármutek opadává. Nepochybně to bude trvat roky, než si to v sobě srovná. Stejně tak i Darkie. Ale měla po boku nás všechny. Když tu budeme jeden pro druhého, tenhle smutek se nebude zdát tak nesnesitelný a duši drásající. V tom Darkie špitla, že zachytila pach vlčete. Překvapeně jsem zamrkala a střihla ouškem. Teď? V zimě? Bylo to jako bych zažila déjà vu. Bylo to jako minulou zimu s Kasem. Bylo to vůbec možné? Není to sen? Než jsem se zvládla pořádně rozkoukat, Darkie byla pryč a Wolfi se na mě otáčela s dotazem, zda za ní poběžíme. Má milovaná byla ale daleko rychlejší a co víc, nesla maličké vlče v tlamě. Hrůzou se mi stáhnul žaludek. „Proboha,“ vydechla jsem. Byla v bezvědomí, promrzlá na kost a celá kost a kůže. Pokud nebudeme jednat rychle, nedočká se dalšího dne. „Samozřejmě,“ kývla jsem odhodlaně, malou si položila mezi tlapy do květinového trávníku, který tu před malým momentem vytvořil Newlin a pomalu začala ohřívat okolní vzduch. Nemohla jsem ho ohřát ráz na ráz. Malá by se dostala do šoku a udělala bych tím daleko větší škodu. „Zvládl by z vás někdo přinést z úkrytu nějakou kožešinu? Chtělo by to ji do něčeho zabalit,“ navrhla jsem. „Ale mělo by stačit, když ji budeme hřát my,“ pokývala jsem souhlasně na návrh Wolfi. Vzduch se postupně oteploval a oteploval, až jí začal kožíšek rozmrzat a já ji opatrně začala čistit. „Všechno bude dobré, zlatíčko,“ ujišťovala jsem nehybné vlčátko a doufala, že se brzy probudí. Vzduch byl nyní opravdu teplý, jako za horkého jarního dne. S nedočkavostí jsem hledala jakýkoliv náznak toho, že se její stav zlepšuje. Pohled jsem zvedla k Darkii a s úsměvem dodala: "Máš skvělý čich. Nebýt tebe, rozhodně by nám tady umrzla."

3. Štafeta! Tým, ve kterém byla Maple (Kolemjdoucí ♥), ji dokonce vyhrál :D Ale taky to byla moje nejoblíbenější akce, jakou jsem tady zažila. Gallireáda by se měla zase někdy zopakovat

A co vím, my měli v týmu vlků 5 :D Dokonce jsem vyhrabala i odkaz na příhlášky. Aaaa, ta nostalgie :D A jak tak koukám, byla tam jízda jak na kmeni, tak na srně :DD

//Zabírám si Severku :)

Maple:
Posty:
15.1. - 8.2. -> 6 lístků (Post nadepsaný Loterie 1 nepočítat. Nezkontrolovala jsem si délku postu a je kratší, než minimum :D)
Inventář:
160 květin -> 16 lístků
50 drahokamů -> 5 lístků
60 mušlí -> 6 lístků
40 křišťálů -> 20 lístků
Darovat:
• 1 Evelyn
• 1 Norox
• 1 Kasius
• 1 Wolfganie
• 1 Ilenie
• 1 Duncan
• 1 Marion
• 1 Kenai
• 1 Alfredo
• 1 Pippa
• 1 Jenna
• 1 Eowyn
✄- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Celkem: 6+47-12 = 41 lístků

Starling:
Posty:
26.1. - 1.2. -> 3 lístky (To samé, počítat až "Loterie 2")
Inventář:
90 drahých kamenů -> 9 lístků
60 mušlí -> 6 lístků
✄- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Celkem: 18 lístků

Lilac:
Posty:
26.1. - 31.1. - 2 lístky
Inventář:
250 drahých kamenů -> 25 lístků
270 květin -> 27 lístků
200 oblázků -> 25 lístků
80 mušlí -> 8 lístků
✄- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Celkem: 87 lístků

Dipsi:
Posty:
18.1. - 5.2. - 6 lístků (Loterie 1 a 2 opět nepočítat :DD T-T)
Inventář:
40 květin -> 4 lístky
✄- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Celkem: 10 lístků

|| Loterie 7 ||

Bylo hrozné vidět ty jejich pohledy. Byli z toho úplně zoufalí a zlomení. V životě jsem Newlina neviděla takhle zničeného a upřímně jsem ani nevěřila, že to jde. Darkie doplnila, že je určitě s Neyteri a je štastný a že jeho sochu určitě najdeme po boku té její. Poslední dobou byl na tom opravdu mizerně. Nikdy se mi nepodařilo ho poznat lépe a dostat se pod jeho ledovou kůži, ale i úplnému hlupákovi by došlo, že po ztrátě jeho partnerky nesmírně trpěl. A bylo toho na něj opravdu moc. Neměl ani pořádně chvíli opravdu truchlit, jelikož bylo vše najednou něm. Určitě je mu s ní teď mnohem lépe. Newlin se pokusil o našem bývalém alfákovi říci něco hezkého, což mi vykouzlilo úsměv na tváři. Sice plný slz, ale šťastný. Byla jsem šťastná, že máme po boku někoho, jako je Newlin, který i z té nejhorší situace umí udělat něco lepšího. Všude kolem nás vykvetl nádherný trávník posetý neuvěřitelným množstvím květin. „Děkujeme, Newline,“ usmála jsem se na něj vděčně. „Všichni jsme ho měli nesmírně rádi a on to určitě ví. Řekl jsi to krásně.“ Poté se ale s Amny sebrali a utekli, což jsem jim vůbec nezazlívala. Potřebovala si oba utřídit myšlenky a nějak se s tím celým srovnat, jako ostatně všichni ostatní. „Není za co se omlouvat Amny, dávejte na sebe hlavně pozor,“ zavolala jsem za nimi, protože toulání se v takovém počasí není nikdy dobrý nápad.
Nakonec jsme tu zůstaly samy spolu s Wolfi. Ta na tom byla snad nejhůř, ale i přesto se rozhodla zůstat. Jemně jsem pokývala hlavou a když viděla, jak špatně to nese, opatrně jsem koukla na Darkii, jestli je jí lépe a udělala pár kroků k Wolfi, kterou jsem přátelsky objala. Nokt tu pro ni bohužel nebyl a já nechtěla, aby má dobrá kamarádka trpěla bez jakékoliv opory. Chtěla jsem tu být pro všech, byli jsme opravdu jako jedna velká rodina. Po očku jsem koukla i na Darkii, jestli se nechce přidat ke skupinovému objetí. „Všechno bude zase dobré. Jen to chce čas. Spolu to všichni zvládneme a budou na nás oba pyšní,“ usmála jsem se.

||Loterie 6||

Darkie mě v první moment snad ani nezaregistrovala. Pohled plný prázdnoty zíral kamsi do neurčita. Až v momentě, kdy jsem k ní přistoupila a opatrně ji objala, trochu ožila. Bohužel, bylo to ve formě tichého vzlykání, čímž mi potvrdila mé obavy. Něco tu bylo moc špatně. Les najednou působil ponuře a prázdně. Nedovedla jsem si to ničím vysvětlit. Starostlivě jsem koukala na Darkii a snažila se ji otíráním tváře trochu ukonejšit. Cítila jsem, jak zesláblá je. Celá se třásla a po malém momentě se i posadit musela. Až ke mně zvedla svůj pohled, prozradila mi, co se děje. Odešel? zamrkala jsem překvapeně a zmateně. Odešel pryč? Nebo…? naprázdno jsem polkla. Vysvětlovalo by tu krev. A to, jak zničená z toho Darkie byla. A to, proč je najednou hvozd úplně jiný. „Darkie,“ kníkla jsem jemně a do očí se mi nahrnuly slzy. Bylo mi jí tak strašně líto. Prošla si touto bolestí už jednou a nyní si to prožívá nanovo, jen teď daleko hůř. Nezbyl jí z rodiny už nikdo, až na bratra, který se kdo ví kde toulá. Chtěla jsem něco říct, nějak tu pro ni být a pomoci jí, ale bylo mi jasné, že nic, co bych udělala nebo řekla by tuhle bolest nezmírnilo. Opatrně jsem se k ní opět přitulila a nechala slzy téct po mých tvářích. Nebude to tu stejné. Co bude dál? Darkie, jako by mé myšlenky vycítila, mi na jednu z nich odpověděla a já se jen šokem trochu odtáhla. „A-alfy?“ vysoukala jsem ze sebe tiše. Ani v nejdivočejším snu by mě to nenapadlo. Nedovedla jsem si představit, že bych kdy byla schopna vést smečku. Nebyla jsem na to… stavěná. Byla jsem přesným opakem toho, jak by alfa měla vypadat. Měla jsem z toho hrozný strach. Nést zodpovědnost za všechny Sarumenské, kteří pro mě tolik znamenali. Ale nechat rozpadnout Sarumen, nebo na to nechat Darkii samotnou? To prostě nepřipadalo v úvahu. Musím se alespoň pokusit. Musím tu pro ni být. Teď, když to nejvíc potřebuje. V jejím zdravotním stavu jsem se ale opravdu bála, co s ní tenhle nový stres udělá. Po nekonečném tichu jsem se jí podívala do očí a s jistotou řekla: „To zvládneme. Vím, že bys byla skvělou alfou. A nebudeme na to samotné. Určitě nám ze začátku ostatní trochu pomohou. Ty jsi vždy byla srdcem Sarumenu.“ Jemně jsem se usmála a slzy mi nanovo začaly téct. Musela jsem pro ni být silná. Musela jsem pro ni být oporou.
V tom přišel Newlin s Amnesii a začal nám povídat o tom, že se dali s Amny dohromady a co vše zažili. Nedokázala jsem ho ale pořádně vnímat, jen jsem… se dívala skrz něj. Zhrozena z toho, že jim to budeme muset oznámit. Zůstanou tady, když už není alfou Morfeus, ale my? Newlin mluvil a mluvil, než mluvit přestal a až v tomhle momentě jsem já začala opět vnímat. Za malý moment přišla i Wolfganie a zeptala se na úplně to samé, na co se ptal Newlin. A všichni si zasloužili vědět, co se stalo. Opatrně jsem se podívala na Darkii podívala. Musím jim to říct já. Už trpěla dost. Pohled jsem opět otočila zpět na své přátele a zhluboka se nadechla. „M-Morfeus už…,“ nakousla jsem a odmlčela se. Jak to říct? „Není mezi námi,“ dodala jsem polohlasem zbytek, z kterého mě celá duše tak bolela. „Darkie–. Totiž my… jsme novými alfami,“ dodala jsem a slyšet to ze své tlamy bylo strašně podivné. Tak hrozně cizí. Zavrhnou nás? vetřela se mi do mysli obava. Je tohle konec Sarumenu?

|| Loterie 5 ||

Naše hra pokračovala a Wolfi se chopila taktiky hlavně vyháněcí. A upřímně? Celkem nám to šlo. Sem tam jsem nějakou tvrdohlavou magií opravdu zabila. Velmi rychle a co nejvíc šetrně. Jídlo se ale opravdu hodilo, tudíž mě to tolik netrápilo. Pokud netrpěly a zbytek se s hrůzou odebíral k úteku, stálo to za to. Jen co jsme skončily a útyky veverek ustály, pořádně jsem si oddychla. „Já myslím, že bez tvého super efektivního odhánění by to nešlo, takže tě prohlašuji oficiálním vítězem,“ rozzářila jsem se. Byla to fuška, ale dlouho jsem se takhle nebavila. „Někdy si to musíme zopakovat,“ usmála jsem se a schválně to řekla dost nahlas, aby se pár dalších zvědavých zrzek dalo na útěk. Ty, co zůstaly, jsme se rozhodly s Wolfi dál netrápit. „Slyšíte, vážení? Jste tu vítáni, ale už žádné házení šišek, jasan?“ vzhlédla jsem do korun na pár pozůstalých, které souhlasně kývly a odhopsaly kamsi dál do lesa. „Tak, to by bylo,“ oddychla jsem si. „Asi se půjdu podívat za Darkií, abych zkontrolovala, jak jí je. Kdybys mě potřebovala, víš, kde mě najdeš. A ještě jednou díky za vše,“ zazubila jsem se na svou dobrou kamarádku, popadla pár mrtvých veverek do tlamy a vykročila směrem, odkud jsem cítila Darkii.

Pach, který jsem ale cítila smíšený s tím jejím, byl divně kovový. Krev? Ach ne, uvědomila jsem si a z kroku se stal běh. Utíkala jsem, jak rychle to jen šlo. Ale ono to moc nešlo. Sníh byl nesmírnou překážkou a únava z používání magie mi nijak nepřidávala. Měla jsem hrozný strach, že se něco stalo. Něco příšerného. Mé hrdlo se úzkostí sevřelo a já jen zoufale lapala po dechu. V dáli jsem uviděla její siluetu. Můj krok se, přestože bych nevěřila, že to ještě šlo, zase natáhl a v momentě jsem stála u ní. Zdála se… celá. Na hřbetě měla zaschlou krev, která zářila i na bělavém sněhu o kus dál, ale byla celá. Nedovedla jsem si vysvětlit, co přesně bylo špatně, ale něco bylo vážně hodně špatně. Žaludek jsem měla stažený, nohy rozklepané a ocas stažený až k břichu. Bála jsem se. Těla veverek padly z tlamy na zem a vyšlo ze mě jen nejisté a tiché: „Darkie?“ Udělala jsem pár rozklepaných kroků a pořádně ji objala. „Už jsem tady,“ špitla jsem a vydechla jí do kožichu.